Dě tské svatby Denisa Jetelinová, 2016 Jedním z problémů postihujících především mladé dívky jsou nucené dětské svatby (nazývány též brzké svatby či dětská manželství). Ty jsou definovány jako sňatek dvou osob, kdy jednomu či oběma ze snoubenců ještě nebylo osmnáct let.1 Dle zjištění UNICEF jsou až v 82 % případů k manželství s mnohdy starším mužem donuceny dívky, bez ohledu na jejich názor, a to svými rodiči či opatrovníky.1 Často jsou tedy tyto svatby spojeny s nerovností žen a mužů v dané společnosti. Je odhadováno, že celosvětově více než třetina žen ve věku 20 až 24 let byla provdána před dosažením 18 let. UNICEF též uvádí, že až 700 milionů současných žen se stalo dětskými manželkami.2 Podle Populačního fondu OSN bylo v roce 2015 oddáno 13,5 milionu mladistvých, převážně dívek, před dosažením 18 let a 4,4 milionu dětí dokonce před svými 15. narozeninami. Z toho lze usuzovat, že každodenně přibude 37 000 dětských svateb.3 Zcela přesná data však nelze zjistit, neboť většina dětských sňatků není evidována, případně v nejméně rozvinutých zemích, zejména pak na venkově, ani sami snoubenci nebyli při porodu zapsáni na matrikách. Na druhou stranu se lze setkat i s tím, že v některých státech jsou dětské svatby formálně registrovány, neboť jsou zde uznány občanským právem (např. pokud stát uznává dospělost dříve než v 18 letech, příkladem mohou být Niger nebo Čad), církevním právem (islámské státy uznávající právo šaría, především Jemen, Saudská Arábie a Pákistán) či zvykovým právem.
1 Výskyt Dětské svatby se vyskytují ve větší či menší míře po celém světě, neboť i ve vyspělých zemích je v některých případech povolen sňatek snoubencům mladším 18 let. Nejčastěji se však tyto svatby odehrávají v jižní Asii a západní a střední Africe. Zde je téměř polovina zdejších dívek provdána před 18. narozeninami a více než 16 % dokonce před dosažením 15 let. Nižší procento takto provdaných nalezneme v subsaharské Africe (39 %), v Latinské Americe a Karibiku (29 %), ještě méně pak ve východní Asii a Pacifiku (18 %), nejméně ve střední a východní Evropě a střední Asii (10 %).1 Procento žen ve věku 20 - 24 let, které byly provdány před dosažením 18. narozenin (1987 - 2006)
Zdroj: UNICEF. Progress for children. Protecting against abuse, exploitation and violence: Child marriage. 2007 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.unicef.org/progressforchildren/2007n6/index_41848.htm
Liší se však počty sňatků dětí v jednotlivých státech, například v jižní Asii probíhá nejvíce svateb dětí v Bangladéši, v západní a střední Africe nalezneme nejvíce mladých nevěst v Nigeru. Dokonce existují rozdíly v rámci jednotlivých států – na venkově se koná téměř dvojnásobné množství svateb dětí oproti městům. Zde je zřejmě hlavním důvodem udržování tradičních praktik, které probíhají většinou právě na vesnicích, dále též přetrvávající chudoba a nevzdělanost venkovského obyvatelstva. Celosvětově lze seřadit státy podle odhadované výše procenta jejich obyvatelek ve věku 20 až 24 let, které byly provdány před dosažením 18 let. Z porovnání deseti zemí s nejvyšším procentuálním množstvím dětských snoubenek v jednotlivých státech vyplývá, že nejvíce mladých nevěst žije v západoafrické zemi Niger (75 %) a o trochu nižší procento pak v Čadské republice ležící ve střední Africe (72 %). Třetí zemí s nejvyšším počtem dětských nevěst je jihoasijská Bangladéš. Následují jej africké země, jako je Guinea, Středoafrická republika, Mali, Mosambik, Malawi, Madagaskar a Sierra Leone.4 Zajímavé je též sledovat nejnižší věk pro uzavření sňatku v evropských státech. Většina států, včetně České republiky, umožňuje sňatek již od 16 let, a to se souhlasem příslušných úřadů. Nejnižší věk byl do roku 2015 ve Španělsku, kde bylo možno uzavřít sňatek již ve 14 letech, nyní je zde též hranice 16 let. V současnosti se nejmladší snoubenci mohou nechat oddat v Estonsku, a to v 15 letech. Avšak i v těchto zemích je mladých snoubenců oproti minulosti málo.5
2 Motivy Ačkoliv lidem pocházejících z demokratických zemí připadají dětské svatby jako nehumánní a zastaralá praktika, mnoho afrických či asijských rodičů je přesvědčeno o jejich nevyhnutelnosti. Vedou je k tomu různé motivy, mezi které patří snaha je ochránit, udržování tradic a v neposlední řadě též chudoba.
2.1 Bezpečnost a čest rodiny Prvním motivem otců, který je vede k provdání jejich dcer v nízkém věku, je neutěšená situace ve válečných oblastech a nebezpečných zemích. Někteří otcové zaslíbí svou dceru vojákovi výměnou za bezpečnost pro celou rodinu. Příkladem může být provdávání dcer během konfliktů v severní Ugandě či v Somálsku. Mnohdy též provdají svou dceru ve snaze ochránit ji, neboť se domnívají, že může být znásilněna cizím mužem při cestě do školy či pro vodu. Pokud je však dívka vdaná, doprovází ji její manžel. Obavy ze znásilnění dcery jsou mnohdy opodstatněné, neboť pokud dívka tělesně dospěje, je zdejšími muži považována za ženu, která již může mít vlastní potomky. Panují tedy obavy, že pokud dívka přijde o panenství s cizím mužem, nikdo si ji nebude chtít později vzít.6
2.2 Zvyky a tradice Další příčinou bývá udržování zvyků v dané zemi či oblasti. Především v afrických kmenech nebo některých arabských zemích jsou sňatky dětí zvykem. Provdány v nízkém věku byly již babičky a matky dívek, a tak jejich rodina nepovažuje brzký sňatek své dcery za nic špatného a dívky se nemohou bránit. S tradicemi je spojen též konzervatismus. Například v muslimských zemích se otcové odkazují na Alláha, který údajně svatby dětí nezakázal. Islám sice povoluje sňatky až v okamžiku fyzické zralosti dívky, avšak v Koránu není věk zralosti stanoven, tudíž záleží na rozhodnutí
rodiny. Jedním z častých argumentů muslimů je též skutečnost, že dle pověstí bylo nevěstě Proroka Mohameda 9 let. Pokud tak v některé z těchto zemí vůbec existují zákony zakazující sňatky dětí, otcové je mnohdy vědomě porušují.5,7 S tradicemi souvisí též výměna nevěst mezi dvěma rodinami, kdy jedna rodina nabídne svou nevěstu jiné rodině a obdobně očekává nevěstu od této rodiny, přičemž se tímto upevní vztah obou rodin či urovnává spor. Nevěsta může být též kompenzací za pole, dobytek či jiný majetek.7
2.3 Chudoba Chudoba je také častým motivem dětských svateb, a to především v nejméně rozvinutých zemích světa. Dívky jsou v některých společnostech považovány za přítěž rodiny, a proto se je otcové snaží provdat co nejdříve, hlavně pokud mají doma mnoho dalších malých dětí. Za mladou nevěstu dostanou rodiny zaplaceno penězi či jinými hmotnými statky. Naopak v některých zemích je zvykem, že nevěsta dostává od své rodiny věno. Jeho výše stoupá s věkem a dosaženým vzděláním dívek, a proto se rodiče snaží provdat dceru co nejdříve.7
3 Dopady 3.1 Zdraví Lze říci, že čím mladší je nevěsta, tím větší mohou být dopady na její fyzické i psychické zdraví. Dítě je v mnoha případech odloučeno od své rodiny i vrstevníků, postrádá volnost pohybu a velmi často se setkává též s nuceným pohlavním stykem. Ačkoliv ženich často otci slíbí, že s prvním stykem počká do pohlavní zralosti dívky, nestane se tak, a novomanželku hned první noc znásilní. V mnoha zemích nemají mladé dívky povědomí o nutnosti užívání ochrany, a proto hrozí nakažení pohlavními nemocemi, případně brzké těhotenství, které bývá doprovázené množstvím komplikací pro dívku i plod. Mladé dívky až v 55 % případů porodí předčasně a mnohdy nejsou schopny dítě kojit, což vede ke zvýšené úmrtnosti novorozeňat a někdy i samotných rodiček. 7,8 Dětské manželky též velmi často trpí domácím násilím, se kterým se setkávají až dvakrát častěji než ženy provdané ve vyšším věku. Týraným dívkám hrozí vážné zdravotní následky, avšak obávají se rozvodu, ať již z ekonomických důvodů či pro možnost zapření ze strany své rodiny. Dle UNICEF nejčastěji zažívají domácí násilí indické a zambijské ženy. Překvapivým faktem pak je, že mnoho dotazovaných v těchto oblastech považuje bití žen jejich manžely za správné a oprávněné.8,9
3.2 Přerušení vzdělání Dětské svatby jsou velmi často spojeny s nízkým či žádným vzděláním dívek, ač je právo na vzdělání přiznáno každému člověku. Absence vzdělání může být příčinou brzkého sňatku i jeho důsledkem. Někteří rodiče nepovažují vzdělávání dívek za prvořadé, v mnoha chudých regionech je navíc velmi obtížné, například kvůli vzdálenosti škol či nákladnosti vzdělání. Proto rodiče dívku raději provdají, aby se vyhnuli starostem o zajištění jejího vzdělání. Důsledkem pak bývá proto, že o životě provdané dívky mnohdy rozhoduje její muž. Ten si však většinou přeje, aby se manželka starala pouze o něj, jejich domácnost a případně o děti, a jen výjimečně podporuje dívčino vzdělávání či její osobní rozvoj.
Pouze ve výjimečných případech dochází ze strany manžela k podpoře mladé manželky ve studiu a dalších aktivitách, včetně šťastného rodinného života.7
3.3 Nerovnost žen a mužů V dětských manželstvích, kde je velký věkový rozdíl mezi snoubenci, se velmi často projevuje nerovnost žen a mužů. V naprosté většině případů o tomto sňatku rozhodl otec nevěsty, případně i jiní rodinní mužští zástupci. V manželství pak mnohdy o osudu ženy rozhoduje její manžel, dokonce též o tom, zda žena smí či nesmí užívat antikoncepci. Ženy, které byly provdány v nízkém věku, tak mají až o 15 % nižší možnost rozhodovat o otázkách týkajících se počtu dětí či svého vzdělávání než v manželstvích, do kterých ženy vstoupily později.7
4 Legálnost Legálnost dětských svateb se v jednotlivých státech liší, neboť závisí na vnitrostátním i mezinárodním právu. Pokud určitý stát přijme a ratifikuje mezinárodní úmluvy, přiznávající dětem určitá práva, pak je tento stát povinen upravit své zákony tak, aby byly v souladu s těmito úmluvami. Některé úmluvy obsahují dokonce i neplatnost dětských svateb (např. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979) či požadují ukončení této praktiky (např. Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství z roku 1962). Avšak samy úmluvy poskytují státům možnost rozhodnout například o výši minimálního věku pro uzavření sňatku nebo věku dospělosti, který některé státy uzákonily hranicí nižší než 18 let. Dochází zde tak k legálním sňatkům dětí, které nejsou v rozporu s mezinárodním ani vnitrostátním právem. Kromě toho existují státy, které nestanovily žádný minimální věk pro uzavření sňatku (například Saudská Arábie).10 Největší komplikací jsou však státy, které mezinárodní úmluvy vůbec nepřijaly, nebo si vyžádaly výjimky, neboť po nich nelze vymáhat jejich dodržování.
5 Závěr Jak vyplývá z výše uvedeného, dětské svatby stále probíhají a zřejmě budou probíhat i v budoucnu, a to v mnoha státech, bez ohledu na jejich vnitrostátní právní předpisy, vývoj ekonomiky, a další zmíněné dopady. Pozitivně však působí odhady, dle kterých dochází k poklesu počtu svateb dětí. Od roku 1985 až do roku 2010 se dle organizace UNICEF celosvětově snížilo množství provdaných dětí o 4 %.1 Je však třeba dále pokračovat v boji proti těmto praktikám, zvyšovat povědomí celého světa o jejich existenci a následcích, a podpořit úpravy mezinárodních úmluv tak, aby v nich byla přímo stanovena doporučená hranice minimálního věku pro uzavírání sňatku.
1
UNICEF. Ending Child Marriage: Progress and prospects. New York, 2014.
2 UNICEF. Nejčastější otázky a odpovědi týkající se dětských práv [online]. UNICEF 2004-2016 [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.unicef.cz/aktualne/82303-nejcastejsi-otazky-a-odpoveditykajici-se-detskych-prav 3 UNFPA. Top 10 myths about child marriage [online]. 12. února 2015 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.unfpa.org/news/top-10-myths-about-child-marriage 4 UNFPA, Marrying too young: End child marriage. New York, NY: United Nations Population Fund, 2012, s. 23. ISBN 1618000144 5 iDnes.cz. Španělé posunuli věkovou hranici pro uzavření manželství na 16 let [online]. 23. července 2015 [cit. 2016-08-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/spanelsko-zvysilo-minimalnivek-nutny-ke-snatku-ze-14-na-16-let-p57-/zahranicni.aspx?c=A150723_212150_zahranicni_ane 6 ALI, Nojoud a Delphine MINOUI. Dětská nevěsta: vzepřela jsem se krutým tradicím. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2009, 152 s. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7362-755-3. 7 International Planned Parenthood Federation. Ending child marriage – A guide for global policy action. Vyd. 1. International Planned Parenthood Federation and the Forum on Marriage and the Rights of Women and Girls, 2006, 36 s. 8 UNICEF. Early marriage – Child spouses. Innocenti Digest No. 7. Italy, 2001, 30 s. ISSN 10203528. 9 International Center for Research on Women (ICRW). Child marriage factsheets [online]. 2007 [cit. 2016-05-25]. Ke stažení dostupné z: http://www.icrw.org/publications/child-marriagefactsheets 10 World Policy Center. What is the minimum age of marriage for girls with parental consent? [online]. © 2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://worldpolicycenter.org/policies/what-is-theminimum-age-of-marriage-for-girls-with-parental-consent
