Problémy při definici politiky podpory R&D

Problémy při definici politiky podpory R&D VLADIMÍR ŠTÍPEK*

Abstrakt: Cílem článku je analýza hlavních problémů podpory a stimulace R&D a předložení konkrétních a inspirativních návrhů na zlepšení situace. Tato oblast trpí řadou metodologických a definičních problémů, což ovlivňuje soukromý a státní sektor, včetně snahy tyto problémy analyzovat. Článek vysvětluje, proč je státní podpora R&D v mnoha případech sporná, a proč je zčásti nereformovatelná. Článek navrhuje několik opatření, které pomohou lepšímu nastavení podpory R&D projektů (s využitím sestrojení tzv. gartnerovské křivky; křivky životního cyklu projektu) i zlepšení efektivity v rámci konkrétního projektu využitím aplikace tržních nástrojů. Jako příklady zmíněných trendů jsem využil např. projekty navigačního systému Galileo, vesmírné sondy Cassini či soutěže Google Lunar X Prize.

Klíčová slova: věda a výzkum, technologie, státní výzkum, soukromý výzkum JEL klasifikace: I122, I123, I128

*

Vladimír Štípek, student doktorského studia, Katedra hospodářské a sociální politiky, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected]

1

1. Úvod Cílem tohoto článku je analyzovat hlavní problémy při definici podstaty politiky podpory vědy a výzkumu, což je nutná podmínka pro její správné nastavení. Při snaze konkrétně stanovit podmínky pro podporu v této oblasti článek uvádí vybrané nástroje, které mají zvýšit efektivitu vědy a výzkumu. První polovina článku se zabývá především metodologickými problémy a snahou popsat kritické body při vymezování oblasti vědy a výzkumu. Zásadní je také definice oblastí státní a soukromé podpory R&D1, systémové problémy se ukazují právě v místě setkání obou oblastí. Kromě problematického vymezení R&D existují značné komplikace i v mezinárodním srovnání míry podpory R&D – často prezentované žebříčky mohou být pokřiveny a ovlivňuje je řada faktorů. Sestavení hodnotících žebříčků, které se ale často např. v médiích objevují, komplikuje velký počet faktorů pojících se s velikostí státní podpory R&D, soukromých investic do R&D, struktury a oblasti investic státu do R&D, situaci komplikuje i přítomnost zahraničních investic (a to zahraničních investic v dané zemi i investice určité země v zahraničí). Druhá polovina článku se zabývá vybranými problémy – cílem jejich analýzy je snaha demaskovat tendence, které současnou formu R&D spolutvoří nebo v budoucnu mohou spolutvořit. Zmiňuji projekt evropského navigačního systému Galileo, který díky řadě problémů (diametrální změna strategie financování a navyšování rozpočtu, což ilustruji na tzv. garnetrovské křivce) je v kontrastu s modelem stimulace soukromého financování R&D, jaký popisuji na příkladu výzkumu Měsíce v podobě Google Lunar X Prize. Právě společnost Google prostřednictvím nastavení soutěže se snaží „naučit“ soukromé firmy podporovat smysluplný výzkum. Zde se podařilo inspirativně spojit vědecké a komerční cíle. Proto jsem zkonstruoval tzv. křivku životního cyklu projektu, která má pomoci analyzovat případná kritická místa těchto projektů. Jedna kapitola se věnuje také vesmírné sondě NASA Cassini, kde bylo, za účelem snižování nákladů a pro eliminaci rozměrů či energetické náročnosti využito, tržních prvků: definice a rozdělení vlastnických práv a možnost svobodně je směňovat. Díky tomu bylo dosaženo efektivní alokace zdrojů v rámci sondy mezi jednotlivými výzkumnými týmy, což mělo pozitivní vliv na snahu nepřekračovat předem stanovené náklady projektu.

1

Pro potřeby článku využívám ustálenou zkratku Research and Development, tj. R&D. V českém prostředí ustálená zkratka pro vědu a výzkum (VaV) je anglickou zkratkou postupně vytlačována.

2

2. Metodologické předpoklady a problémy 2.1 Problematika četnosti faktorů Práce vychází z předpokladu, že přesně kvantifikovat dopady podpory vědy a výzkumu je komplikované. Proto je logické, že bez možnosti spočítat dopady lze jen obtížné stanovit optimální objem prostředků pro podporu R&D. Programy podpory tak vycházejí z politického ad hoc rozhodnutí. Šířku faktorů, což tuto oblast z nejrůznějších stran a v nejrůznějších fázích ovlivňuje, se pokusím nastínit v následujících výčtech. Na straně výstupu – tedy v oblasti měření dopadů podpory R&D – lze najít řadu pro R&D pozitivních faktorů, jejichž existence může být v některých případech paradoxní (vybrány jsou reálné faktory, které nastaly, nebo mohly nastat; jde o faktory, které mohly mít pozitivní efekt na měřitelné a mezinárodně srovnatelné výstupy R&D): •

Zahraniční poptávka a zahraniční, příp. globální, ekonomický růst;

•

Krizový vývoj např. v EU snižuje ceny mj. domácích investičních celků, vybavení průmyslových provozů a technologií, čehož mohou využít rychle rostoucí (mimoevropské) trhy k vlastní industrializaci (tj. poptávka po produkci krizí obvykle stižených odvětví může paradoxně růst);

•

Relativní zhoršování ekonomického výkonu hlavních konkurentů (a následný propad jejich konkurenceschopnosti) – tento fakt zvyšuje relativní intenzitu podpory domácí R&D a v žebříčcích se domácí věda a výzkum může zlepšit, přestože k faktickému zlepšení nedošlo;

•

Zhoršování možnosti zahraničních států stimulovat vlastní R&D zároveň zvyšuje v mezinárodním srovnání pozici domácího (nezměněného) R&D;

Dále existuje i řada negativních faktorů, kvůli nimž může být objem prostředků alokovaný státem pro R&D ovlivněn. Roli mohou hrát reálné faktory, které nastaly, nebo mohly nastat v poslední dekádě: •

Rozpočtová situace (př. nižší daňové inkaso; daňové zatížení, rozpočtová konsolidace);

•

Změny cen komplementů k produktům daného odvětví (př. rostoucí cena ropy má vliv na investice do R&D v oblasti dopravy); atd.

Z těchto dvou výčtů je zřejmé, že různé alternativy ekonomického či politického vývoje mohou mít zcela protichůdné vlivy na možnost státu podporovat R&D: Na poptávku po

3

produkci vzešlé z oblasti R&D může mít např. ekonomická krize také vliv pozitivní (poptávka na rostoucích trzích nezatížených krizí díky nižším, krizí stlačeným, cenám). Jestliže je faktorů přespříliš, výsledný efekt z jakékoliv analýzy bude zkreslený. Do analýz lze zahrnout pouze některé proměnné. Proto budu využívat takových postupů, které povedou k logickým a využitelným závěrům.

3. Problematické vymezení R&D V oblasti R&D od doby masivnějšího vstupu státu během 20. století až po dnešek existují de facto dva paralelní „trhy“. Jeden je spojen s podniky a s firmami, které pro své potřeby aplikují vlastní výzkum, a ten druhý je spojen s finančními toky z veřejných zdrojů. Zásadní je však vymezit pole působnosti soukromého i veřejného výzkumu. Následující podkapitoly se věnují charakteristice obou oblastí.

3.1 Statistická definice R&D Definice tzv. státního výzkumu v této práci, což odpovídá i definici ČSÚ, je založena na vymezení, které využívá OECD ve formě GABORD.2 Jde v podstatě o vyčerpávající šetření: „Údaje o státních rozpočtových výdajích … sledují data o státních rozpočtových výdajích na VaV finanční toky na VaV z pohledu jejich poskytovatele (především orgánů státní správy).“ 3

Statistické údaje o státním sektoru jsou velice přesné, jsou podchyceny od úplného začátku,

neboť se sledují „údaje o státních výdajích na VaV pocházející ze závěrečného účtu státního rozpočtu, tj. ty, které byly ze státního rozpočtu v daném roce na VaV opravdu vyplaceny.“4 Dále se využívají tzv. Databáze zpravodajských jednotek, které obsahují „všechny zpravodajské jednotky zabývající se výzkumem a vývojem“5, což slučuje různé databáze, např.: „informační systém Rady pro výzkum, databáze patentů Úřadu průmyslového vlastnictví, databáze Czechinvestu“6, atd.7 Státem stimulovaný R&D má tedy velmi podrobné statistické zázemí.

2

GBAORD, Government Budget Appropriations or Outlays on R&D: prostředky ze státního rozpočtu určené na výdaje na výzkum a vývoj; tento ukazatel udává objem finančních prostředků vyčleněných vládou (především federální nebo centrální), který je určen pro potřeby R&D v tuzemsku nebo zahraničí. Zdroj: OECD, 2011, Government funding of R&D, in OECD Science, Technology and Industry Scoreboard 2011. 3 ČSÚ, 2010, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, s. 6. 4 Tamtéž, s. 6. 5 ČSÚ, 2010, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, Přílohy, s. ii. 6 Tamtéž, Přílohy, s. ii.

4

Naproti tomu soukromý výzkum je kvantifikován odhady statistiků a jejich šetřením. To se de facto opírá o zjištění na základě dotazníků firem a záleží na tom, kolik daný podnikatel do „kolonky R&D“ uvede. „Kombinace vyčerpávajícího a výběrového šetření od roku 2010: vyčerpávající pro vládní, vysokoškolský a soukromý neziskový sektor; výběrové šetření pro podnikatelský sektor (Rotační výběr je stanoven pouze pro 1/3 podniků, které splňují určité podmínky).“8 I soukromé podniky jsou ve statistických databázích subjektů zabývajících se R&D, zde je problematická setrvačnost – podniky, které jsou jednou zahrnuty v určité databázi, se v ní snaží co nejdéle udržet, neboť to znamená možnost snadněji se dostat k přerozdělovaným zdrojům peněz. Naopak i statistické úřady mohou být v pokušení ponechávat ve statistikách i subjekty, kde se definovaná R&D již neprovádí. Rozdělování R&D na základní (badatelský) výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj není pro tuto práci důležité. Všechno jsou přirozené součásti R&D a jak uvádí následující kapitoly, tato definice je z mého pohledu tzv. užší definicí pro vědu a výzkum, která opomíná řadu dalších vědecko-výzkumných činností podnikatelů i reálný dopad běžné „nevědecké“ podnikatelské činnosti.

3.2 Soukromý výzkum Firemní vývoj (z hlediska snahy o efektivitu produkce) lze definovat široce – co lze zahrnout do množiny R&D v soukromé firemní oblasti, je téměř libovolné. Prováděním R&D v rámci firem může být i snaha o vyšší efektivitu vlastní produkce.9 Jestliže pod pojmem firemní R&D předpokládáme, že velká firma ve vlastních laboratořích či vývojových dílnách zefektivňuje vlastní výrobní technologii, potom si lze pod firemním R&D představit i méně „sofistikované“ činnosti běžných podnikatelů, které mají podobný efekt jako věda a výzkum avšak do statistik o R&D nedostávají. Pořízení nového IT zařízení, jež je např. výsledkem vývoje výrobce mobilních telefonů, jednoduše zvyšuje efektivitu procesů i malé firmy. V rámci této práce tedy jako firemní-soukromý výzkum definuji jakoukoliv činnost, která zvyšuje efektivitu výroby.

7

Ovšem i v tomto případě je práce s delší časovou řadou problematická, docházelo k postupnému zlepšování statistiky, takže starší údaje jsou neúplně, čili výslednou statistiku zkreslují: „Přesnější informace o provádění výzkumu a vývoje v oblasti služeb podnikatelského sektoru … jsou k dispozici od roku 2003. Před tímto rokem nebyl seznam subjektů provádějících VaV úplný.“ Zdroj: ČSÚ, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, Přílohy, s. ii. 8 ČSÚ, 2012, Metodologie VaV. 9 Může jít také o různá zlepšení či pořízení nových aplikací v oblasti softwaru.

5

Při zlepšování vlastních výrobků se pozitivní efekty z lépe fungujících výrobků či úspornějších výrobků přelévají do celé ekonomiky a podnik z toho má většinou pouze běžný zisk, je tedy původcem pozitivní externality. Stejnou externalitu vytváří firma, která provozuje vlastní vývojovou kancelář, ale i „nevědecký“ lokální výrobce, jenž se snaží zvyšovat efektivitu, vymýšlet nové výrobní postupy a spořit materiál či energie.10 Takže z pohledu tvorby externalit jsou oba dva druhy „vysokého“ i „nízkého“ (většinou nedotovaného) výzkumu rovnocenné. Z textu by mohlo vyplývat, že existuje mírný nesoulad při charakteristice zlepšování samotných výrobků nebo výrobních technologiích. Tj. firemní výzkum se většinou zaměřuje na samotné vyráběné produkty, kdežto výrobní technologii si firma jednoduše kupuje a vývoj nechává na výrobci a dodavateli dané výrobní technologie. Výsledkem obojího je ale levnější a kvalitnější výrobek. Proto od tohoto problému můžeme odhlédnout. Na další problematické místo ukazuje otázka, zda je firemním vývojem pouhé pasivní pořízení technologie. I když firma danou technologii koupila a pouze ji používá, aniž by k její výrobě či vývoji jakkoliv přispěla, můžeme v širším slova smyslu i tuto investici zahrnout do výdajů na R&D. Příspěvkem dané firmy k R&D je jednoznačně kupní cena dané technologie. Jde sumarizovanou částku, která výrobci technologie dává prostředky k umoření vynaložených nákladů na vývoj této technologie, poskytuje jim dostatečnou odměnu za úsilí při vývoji a výrobě a samozřejmě jim zajišťuje i prostředky na další vývoj. Jestliže jsem v rámci charakteristiky podobností „velkého“ a „malého“ výzkumu použil podobnosti v oblasti pozitivních externalit, pak i z pohledu definice „přebytku spotřebitele“ je situace stejná. Ať sama firma provozuje vlastní výzkumnou činnost, nebo ať plody výzkumné činnosti kupuje na trhu, v každém případě od toho čeká pozitivní efekty, které lze popsat jako rozdíl mezi kupní cenou (příp. investicemi do vlastního výzkumu) a cenou, jakou sám hodnotí přínos pro vlastní podnikání. Při snaze o důkladné definování firemního R&D se nakonec ukáže, že tím může být jakýkoliv investiční výdaj – tj. vše, kromě běžných (neinvestičních) výdajů, např. mzdy, nákupu zásob, běžných oprav zařízení bez změny funkčnosti, mzdových nákladů atd.11 10

Příklad pro ilustraci: lokální výrobce kovových plotů, který hledá nové tvary pro své výrobky (např. se snaží o úsporu materiálu, ze kterého je plot vyroben; přemýšlí nad lepšími úchyty jednotlivých boků, kterými se blok plotu přichytává ke sloupku). 11 Přebytek spotřebitele lze ilustrovat příkladem: zámečník pro své podnikání a zajištění odbytu potřebuje počítač s programem na evidenci zákazníků. Jestliže by na trhu nebyl dostupný počítač, musel by stejnou činnost zajistit jiným způsobem – např. by přijal pracovníka, který dle podkladů a instrukcí od majitele firmy založil evidenci a celý proces by systematizoval. Takové náklady (včetně implicitních nákladů času majitele firmy, který celou tuto strategii musel vymyslet) ale zvyšují efektivitu firmy, majitel do nich vložil své manažerské know-how, proto je lze považovat také za investici.

6

Je tedy patrné, že definice firemního R&D je silně subjektivní a používané definice značnou část „reálného“ R&D do statistik nezačleňují. Výsledkem je podceňování běžné inovační činnosti podnikatelů a tvůrci hospodářské politiky pak kladou příliš velký důraz a následně také mnoho zdrojů pro podporu státem organizovaného R&D.

3.3 Systémové problémy O neefektivitě podnikového soukromého výzkumu téměř nevíme. Neefektivní výzkum je velmi rychle trestán trhem, neboť neefektivita je patrná ve ztrátovosti. Naproti tomu státní výzkum může v neefektivitě přetrvávat celá desetiletí, reálné výsledky nejsou téměř jakýmkoliv vodítkem. Pokles efektivity soukromého výzkumu je dán individuálními selháními, např. špatným rozhodnutím o investici, špatnou podnikovou strategií, která může maximálně zasáhnout síť podniků, např. koncern. Soukromý R&D tedy netrpí systémovými problémy. Dalším negativem, které se promítá do rozvoje R&D, je tzv. institut tajemství (týkající se obchodního i výrobního tajemství). Zde můžeme rozlišit dvě roviny. Za prvé, problém je se zajištěním transparentnosti veřejného výzkumu. Obtížně se řeší dilema, který projekt lze detailně představit veřejnosti a který nikoliv. Veřejné autority pak musejí počítat s rozšiřováním pozitivní externality do okolí – ovšem ne vždy tato externalita může být právě veřejnou autoritou chtěná.12 Za druhé, implicitní tlak na transparentnost odrazuje část soukromého sektoru, aby se do potenciálně přínosné spolupráce s veřejným sektorem zapojila. Pro určitou část soukromého výzkumu jsou tedy dotační zdroje z faktických důvodů nedostupné a takový výzkum je ze systému veřejného spolufinancování prakticky vyloučen.

3.4 Státní výzkum Jak již bylo zmíněno v podkapitole 3.1, definice státního výzkumu v ČR odpovídá mezinárodně uznávanému vymezení GABORD a obecně lze díky jasným finančním tokům tuto oblast statistiky podrobně sledovat. Hlavním nedostatkem je, že státem ovlivňovaný výzkum, jako strategicky vymezená oblast, vůbec nemusí reflektovat skutečné potřeby průmyslu. Naopak, vědci se více než o efektivní strukturu výzkumu mohou zajímat o to, jak se co nejlépe adaptovat na daný administrativní model podpory – vědci se pochopitelně chovají logicky a racionálně. 12

Výzkum financovaný z veřejných prostředků může pomoci i odvětvím, proti kterým jsou z veřejných prostředků financovány antikampaně – např. výrobci cigaret, alkoholu atd. Takové firmy ale lze těžko „vyloučit ze spotřeby“ pozitivních efektů státního R&D.

7

Problémem je také nastavení optimální míry celkové podpory a veřejná či politická diskuze o této míře. Např. minimální mzda, jako konkrétní částka je diskutována široce, její současná výše je skutečně celospolečenským konsenzem. Ale konkrétní objem podpory R&D, ten společnost nezná, tudíž nemůže být dosaženo konsenzu. Tato hodnota je „byrokraticky zamlžena“, v oblasti R&D chybí jasně artikulovatelná hodnota vyjadřující vztah společnosti ke vědě a výzkumu.13 Efektivita závisí na jasné artikulaci zájmů a cílů. Průmysl umí svůj zájem definovat poměrně jasně. Ovšem státem dotovaný výzkum nemá jasné zadání14, vědci, kteří svou pracovní náplň sami vytvářejí, pochopitelně zvyšují dostupnými prostředky pravděpodobnost dlouhodobé udržitelnosti svého programu a svého výzkumu. Záměr své činnosti stanovují tak, aby byl vůči donátorům (tedy tzv. přerozdělovačům) co nejschůdněji artikulovatelný. Cíl vědců ovšem může být v rozporu s předpokladem společenské efektivity. Rovněž donátoři zase mají kvůli svému zapojení do klasické byrokratické struktury naprosto jiné zájmy, než jaké by odpovídaly neefektivnější cestě k smysluplně použitelným a aplikovatelným produktům vývoje.15 Rovněž těžké je přistihnout státní výzkum „při činu“, že je opravdu zbytečný – málokdo může stát konkrétně obvinit, že daný výzkum je postradatelný – argumenty pro obhájců státní formy výzkumu jsou přímočařejší a údernější, založené na informační převaze. Na neefektivitu státního výzkumu ukazuje především zoufalá snaha vysokých škol, ale i státních výzkumných institucí, více se zapojit mezi soukromé podniky.16 Z výše uvedeného je zřejmé, že neefektivity státem ovlivňovaného výzkumu existují. Snaha omezit stát v této oblasti je však obtížná z několika důvodů: 1. Změna financování by znamenala velký sociální otřes a poškozená sociální skupina je schopna vymyslet a sofistikovaně mediálně na svou situaci upozornit 2. Sociální skupina vědců je psychologicky na vyšším žebříčku ve společnosti, jejich názor je vnímán jako relevantní.

13

Institut minimální mzdy má ideální artikulaci v částce 8 000 Kč; dále např. daňové zatížení je složitější, ale přes určitá zjednodušení také relativně snadno artikulovatelný společenský konsenzus. R&D ale může pracovat pouze s agregátem jako je podíl výdajů na vědu a výzkum na HDP. 14 Používám určitou míru zobecnění, v široké škále státem dotovaného R&D nalezneme v technických i společenskovědních oborech nejrůznější typy projektů, které se liší detailností zadání a svou specifikací. V textu popisovaný problém se ale týká významné části této oblasti, která jasné zadání skutečně nemá. 15 Problémem je také absence možnosti se opřít o jasně sledovatelné cíle, které vyplývají např. z vágní politickéh zadání. 16 Permanentní problémy škol s napojením na podniky a na praxi obecně, je důkazem, že tato oblast je skutečně problematická. Situaci lze ilustrovat množstvím článků z různých období, které se touto problematikou zabývají. Např.: http://www.epravo.cz/top/clanky/senat-chce-do-evropskeho-vyzkumu-vice-zapojit-soukromy-sektor49299.html?mail, http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4112

8

3. Politická reprezentace potřebuje určitý objem peněz, který může z politického pohledu „smysluplně“ rozdělovat – výdaje do R&D musejí v čase růst, snížení grafického znázornění státní podpory by političtí konkurenti okamžitě využili. 4. Na rozdělování peněz pro R&D je existenčně závislý rozsáhlý aparát, navíc lze vytvářet v rámci R&D nové a dobře placené funkce pro spřízněné (tj. funkční korupce); 5. Strategický význam státního výzkumu, včetně z něj plynoucích faktických pozitiv. Komentář k jednotlivým bodům: Ad. 1 a 2 Vědci jsou vlivnou zájmovou skupinou, jejíž nároky jsou pozitivně vnímány většinou společnosti. Zásadní je zde informační asymetrie a schopnost umělců srozumitelně artikulovat své potřeby, přičemž výsledky práce jsou reálně artikulovatelné velmi obtížně. Obdobnou vlivnou skupinou jsou umělci, z čehož těží např. podporované filmové odvětví. Ad. 3 Zásadní je idea, že existuje potřeba investovat do určitých odvětví v jakékoliv situaci. Jedním z takových odvětví je právě R&D a „správný“ graf např. týkající se výdajů v této oblasti musí „dostatečně růst“. Většina správných grafů věnujících se R&D skutečně musí růst.17 Ad. 4 Předešlé body jsou naprosto srozumitelné, ale 4. bod si zaslouží obsáhlejší komentář. Je zřejmé, že relativní svoboda ve výdajové politice státu a jeho organizačních složek se bude omezovat (např. fiskální pakt, průhlednější zadávání zakázek, transparentní úřady, plošné škrty). Je evidentní pozvolný ale jistý ústup státu z některých oblastí – v poslední době šlo o bytovou politiku, energetiku, či o zčásti ambivalentní přístup k petrochemickému průmyslu. Stát ale potřebuje některé oblasti, ze kterých může byrokratický a politický systém tzv. vyžít. Jde o složitý systém vlastních zájmů (uplatnění po odchodu z politiky), dále „legální“ korupční nástroj a nástroj pro zajištění loajality (možnost poskytnout dobře placené a prestižní

17

„Rostoucí“ grafy ilustrují následující příklady: Výdaje na VaV v Jihomoravském kraji, Zdroj: ČSÚ, Jihomoravský kraj, VaV, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajkapitola/641011-12r_2012-29; Výdaje na VaV v podnikatelském sektoru financované z veřejných zdrojů v ČR, Zdroj: ČSÚ, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, 2010, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/verejna_podpora_vyzkumu_a_vyvoje_pdf/$File/v3_final.pdf; Nárůstu objemu financí vynaložených na vědu a výzkum ve společnosti Škoda Transportation, 2012, dostupné z www: http://www.skoda.cz/cs/inovace/vyzkum-a-vyvoj/fakta-a-cisla/

9

zaměstnání pro své současné protivníky/zastánce, či si vytvořit budoucí zastánce), atd. Tyto zmíněné body tak znamenají faktické překážky, které z různých stran udržují status quo. Ad. 5 Státní výzkum je snadno ovladatelný a je to efektivní nástroj pro aktivizaci výzkumu v oblasti, která je z jakéhokoliv důvodu strategická. Jako příklad lze uvést, že v některé oblasti je logické aktivizovat stát a jím ovládaný výzkum, přestože to odporuje pravidlům efektivní alokace na svobodném trhu, ale přesto jsou výhody zřejmé. Tento faktor lze ilustrovat na výzkumu severských oblastí, který je zásadní např. pro Norsko. Je patrné, že území bohaté na nerostné suroviny dosud pokryté vrstvou ledu se pomalu odhaluje, navíc strategická severní cesta mezi Evropou a Asií na ustupujícím ledové kře bude dostupnější. Tj. jsou zde těžební, následní zpracovatelské a také dopravní zájmy. Z tohoto důvodu je nutné výzkum stimulovat a připravit cestu pro komerční využití a to takové, které by vyhovovalo právě Norsku. Je zde velká konkurence – Rusko, USA i Kanada (prostřednictvím Grónska i Dánsko) soupeří o přítomnost a míru možnosti využití Antarktidy. Proto je zřejmé, že všechny státy se budou snažit výzkum (geologický, meteorologický, fyzikální, navigační) podporovat, včetně podpory ze strany armády a záchranářů (bezpečnost a doprava pro vědce, či zaměstnance). Jestliže soukromá iniciativa se zde ještě neobjevila, je nutné ji takto stimulovat. Navíc, státní stimulace je potřebná, je-li konkurentem v této oblasti aktivita společností se silnou podporou ruského státu. Tzn. konkurenční státní přítomnosti je z politického hlediska nutné čelit jedině opět státní činností. Výlučnost státního výzkumu je dána existencí „rychlé převodové páky“ mezi politickým rozhodnutím a statisticky vykazovatelnými výsledky. Jestliže bude politickým programem „nalákání mozků“ do země, pak je zřejmé, že na konci volebního období se daný politik pochlubí podloženým číslem, kolik vědců nově v rámci konkrétního programu do země přijelo a např. se zavázalo v zemi zůstat. Soukromý sektor ale nedokáže do konce volebního období splnit státem definované cíle. I sám soukromý sektor ale dokáže lákat mozky18, firmy se také snaží o školení svých odborníků, což je navíc vždy v úzké vazbě k budoucímu efektivnímu uplatnění takto vyškolených lidí (tj. nejen stát může být garantem rekvalifikačních kurzů a školení – stát totiž nemá osvědčené vodítko, jak najít obor, který zajistí uplatnění danému studentovi i po absolvování studia např. v zahraničí). Rozšíření či 18

Alokací zdrojů podnikatele může být např. nakoupení nové moderní technologie, která by vyžadovala i specialisty, čímž by mozky do země přilákal.

10

zřízení vlastního vývojového centra je ale možné, pokud firma prosperuje, a to nezávisí na vůli politiků, ani na fázi politického cyklu, který je určujícím motivem pro řadu vědeckovýzkumných státních programů.

4. Vybrané problémy podpory výzkumu Zvolený výběr nástrojů a projektů má za cíl ilustrovat širokou škálu aspektů, které se podílejí na celkové složitosti problematiky.

4.1 Gartnerovská křivka a systém Galileo V oblasti technologické prognostiky se využívá tzv. gartnerovské křivky.19 Ta předznamenává životnost technologie, křivka totiž nejdříve po představení technologie roste, mediální odezva je velká. Poté zájem médií i veřejnosti opadne, při následujícím vývoji a realizaci se navíc mohou projevit dílčí problémy, což důvěru v technologii jedině snižuje. Vývojáři a investoři ale i přes tento nezájem (tlačeni svou původní investicí) na technologii pracují a poté většinou přichází stabilní produktivní fáze, kdy vývojáři i společnost těží z pozitivních externalit této technologie.

Graf č. 6: Gartner Hype Curve, společnost Gartner

Přesně tomuto postupu odpovídá řada projektů R&D. Evropská unie a její úředníci mohli při sestavování projektu Galileo implicitně s určitou gartnerovskou křivkou počítat – 19

Společnost Gartner, metodologie cyklu, Zdroj: http://www.gartner.com/technology/research/methodologies/hype-cycle.jsp

11

ohlášení projektu vázalo velký zájem médií. Z počátku se financování projektu zdálo, z pohledu tehdejší úspěšné euro-integrace, jako bezproblematické. Navigační systém Galileo20 měl v době koncipování naprosto jinou formu – mělo jít o projekt zčásti financovaný soukromým sektorem (tj. PPP projekt). Kvůli rizikovosti pro partnery ze soukromé sféry v daném projektu zůstala EU osamocena. Zde byl tedy projekt podroben prvnímu tržnímu testu, v němž neuspěl. – Soukromý sektor nechtěl investovat do takového projektu, ve kterém i přes strategické partnerství EU byla zásadní rizika (navíc tato rizika byla menší tím, že garance ze strany státu/nadstátní organizace dává soukromému sektoru vysokou pravděpodobnost, že případné ztráty budou zajištěny penězi daňových poplatníků). Je zřejmé, že např. technologická prognostika byla v tomto projektu silně upozaděna. Můžeme předpokládat, že projekt Galileo nyní na gartnerovské křivce dosahuje svého dna. Propad na dno křivky ale může být u tohoto projektu hlubší, neboť problémy projektu financovaného z veřejných peněz jsou vnímány mnohem negativněji, než problémy u soukromého výzkumu. Analogii lze nalézt u soukromých projektů na stavbu letounu schopného dosáhnout hranice vesmíru pro turistické účely. Zde je důležitý rozdíl mezi státním a soukromým výzkumem. V případě soukromého výzkumu znamenají dílčí neúspěchy nedůvěru v technologii, ale utopené náklady jdou na vrub soukromých investorů, veřejnost se neúspěchem necítí dotčena.21 Výsledný projekt s takto poškozenou pověstí má obtížnější život, hůře bude hledat budoucí partner a těžší bude také „umístit“ na trh produkty a výstupy takového projektu.22 Projekt Galileo si naopak stigma neúspěšnosti ponese i do budoucna, což bude komplikovat spolupráci a důvěru soukromého sektoru, který by bylo vhodné v budoucnu do projektu zapojit. I přes řadu omezení je možné využít ke konstrukci gartnerovské křivky program Google Books Ngram Viewer, který na základě výskytů daného slova v digitalizovaných knihách sestaví graf. Křivku jsem omezil rokem 1998 (projekt Galileo se začal intenzivněji formovat

20

ESA, About the European GNSS Evolution Programme, 2013, Open Europe, Lost in Space: How the cost of the eu’s Galileo project has skyrocketed. 21 Propad důvěry u soukromého projektu je tedy pro projekt samotný méně ničivý, než jak to je u státem organizovaného a financovaného projektu. 22 Tzn. i plně státem financovaný projekt by později potřeboval vstup či užší kooperaci soukromého sektoru, nehledě na to, že některé dílčí výstupy takového projektu by pro komerční využití potřebovaly vstup soukromého investora, který by měl finanční zdroje nebo potřebné know-how. Projekt se špatnou pověstí takové partnery nenajde a bez efektu může zůstat řada originálních myšlenek daného projektu.

12

v r. 1999) a nejnovější využitelná data jsou z roku 2008.23 Výsledek vhodného nastavení programu pro tvorbu křivky ilustruje následující graf:

Graf č. 7. Výskyt slova „Galileo“ v anglicky psaných publikacích (britská angličtina) v letech 1998–2008, Zdroj: Googole Books Ngram Viewer, dostupné z www: books.google.com/ngrams/24

Z grafu je patrné, že dna projekt dosahoval v r. 2005, patrně proto, že spekulace problém odchodu soukromých investorů gradoval v r. 2007, ale o problémech se spekulovalo ještě před r. 2005. Problematika stimulace R&D s ohledem na technologickou prognostiku můžeme zkoumat i z jiné strany. Nejde jen o samotnou technickou specifikaci, ale také o její začlenění do okolního světa. Jestliže státem stimulovaný výzkum může být systémově chybný, pak může být i celá „státní doktrína“ podpory R&D mylná. Úkolem R&D je obecně řešit problémy, které společnost sužují. Ovšem v průběhu času se situace mění. Zajímavým příkladem mohou být problémy, které dnes jsou vyřešeny: „… v roce 1920 – kdy v USA byly zpevněné cesty a silnice ještě v naprosté menšině – bylo největším s podnebím spojeným problémem bláto. Obyčejné bláto. … „v roce 1920 nikoho nenapadlo, že v roce 1995 bude většina cest s pevným povrchem“. … Co bude na světě za 100 let při očekávatelném ekonomickém rozvoji? Nevíme to, ale určitě budeme úplně někde jinde než dnes. Mnohé „cesty budou mít pevný povrch“ a proto je fatální chybou uvažovat o situaci za 100 let s představou dnešních technologií a dnešního bohatství.“25 Z tohoto příkladu je zřejmé, že enormní upnutí sil k řešení jednoho problému (tj. zajištění nezávislosti prostřednictvím vlastního navigačního systému) je diskutabilní – navíc v případě, že veřejná autorita může do jednoho (politicky vybraného) záměru vrhnout ve srovnání se soukromými projekty mnohonásobně více zdrojů a úsilí

23

Graf zahrnuje i zmínky o původním nositeli jména Galileo, ale pro potřeby sestrojení křivky mohu předpokládat, že o italského astronoma je konstantní zájem a pouze křivku jako celek je posunutý po ose y. 24 Konkrétní odkaz na vytvořený graf: http://books.google.com/ngrams/graph?content=galileo&year_start=1998&year_end=2008&corpus=6&smoothi ng=1&share= 25 Klaus, V., 2009. Modrá, nikoli zelená planeta, s. 58.

13

4.1.1 Křivka životního cyklu projektu Galileo Důvěru či nedůvěru soukromých investorů v státem stimulované projekty lze ilustrovat i jiným, vhodnějším způsobem. Sloužit k tomu může tzv. křivka životního cyklu projektu. Navrhuji následující konstrukci křivky: •

Na vertikální osu grafu se nanesou odhady nákladů na projekt (první číslo je první odhad nákladů).

•

Na horizontální ose bude vyznačen čas, tj. datace odhadů projektu podle let (tj. jaké odhady nákladů na projekt byly v jednotlivých letech).

Čím je osa grafu rovnější bez výkyvů, tím je projekt lepší, tj. jde o realističtější vizi projektu. Posledním bodem jsou finální náklady, na kterých se ukáže reálný výsledek mezi prvním odhadem a skutečnými náklady. Samozřejmě, vhodnější je také co nejplošší křivka, neboť výrazně vzestupná křivka ukazuje na hrozící více-náklady a prodražování celého projektu. Následující graf je vizualizací křivky životního cyklu pro projekt Galileo. V roce 2000 byl odhad nákladů Evropskou komisí26 od počátku projektu v r. 1999 po finální kompletaci ve výši 3,33 mld. euro (částka zahrnuje náklady na definici projektu, vývoj a ověřování technologií, nasazení technologií do provozu a celkovou kompletaci systému). V roce 2007 byl odhad zvýšen na 5,58 mld. euro27 především kvůli krachu možnosti využít PPP financování. Odhad z roku 2010 ve výši 7,18 mld. euro pochází od organizace Open Europe28 s využitím dat Evropské komise a Zprávy německé vlády, která unikla do německých médií.

26

Nařízení Evropského parlamentu a Rady o realizaci zaváděcí fáze a provozní fáze evropského programu družicové radionavigace, 2004; Nařízení Rady (ES) č. 876/2002 ze dne 21. května 2002 o zřízení společného podniku Galileo. 27 Jde o stále platný odhad Evropské komise, k revizi dojde po dočerpání vyčleněných prostředků během r. 2013. 28 Open Europe, Lost in space: How the cost of the eu’s Galileo project has skyrocketed.

14

Odhadované náklady projektu Galileo k uvedení do provozu (mld. euro) 10 9

7,18

Náklady (mld. euro)

8 7

5,58

6 5 4

3,33

3 2 1 0 2000

2007

2010

Čas (datace odhadu nákladů projektu)

Graf č. 8: Grafické znázornění odhadovaných nákladů projektu Galileo podle času, zdroj dat: Lost in space: how the cost of the eu’s galileo project has skyrocketed, Open Europe.

Z grafu je patrné, že křivka skutečně ukazuje bezprecedentní nárůst odhadovaných nákladů. Výslednou podobu křivky ale ovlivňuje zvolená metoda výběru dat. Je možné vybrat jen některou část nákladů. V některých projektech je vydáváno více odhadů a zpřesnění, v případě projektu Galileo byly peníze uvolňovány na určité období, takže revize odhadu nákladů se neprováděla příliš často a v tomto případě také nedošlo k poklesu odhadovaných nákladů. Přesto je růst nákladů alarmující. Jestliže vybereme jiná data k porovnání růstu nákladů, pak je výsledná křivka ještě pesimističtější. K těmto nákladům je možné ještě připočítat náklady za jeden rok běžného provozu. Jejich odhad v jednotlivých letech také rostl: Tab. č. 1.: Souhrnné náklady na provoz, zdroj: Lost in space: How the cost of the eu’s Galileo project has skyrocketed, Open Europe

Rok dohadu

Náklady provozu na jeden rok (mil. eur)

2000 2007 2010

220 312 750

15

Jestliže bychom počítali s náklady za období 20 let na celý projekt, pak získáme následující podobu křivky: Náklady na kompletaci a 20 let provozování projektu Galileo 22,18

Náklady (mld. euro)

25 20

11,82

15 10

7,73

5 0 2000

2007

2010

Čas (datace odhadu nákladů projekktu)

Tab. č. 9: Náklady na kompletaci a 20 let provozu, zdroj dat: Lost in space: How the cost of the eu’s Galileo project has skyrocketed, Open Europe

Pro dokreslení nárůstu nákladů nejen vývoje a kompletace, ale také nárůstu nákladů na udržování systému v provozu, lze uvést, že údaj z roku 2000 z pohledu nákladů daňových poplatníků měl být jen 2,6 mld. euro, zbytek měly tvořit zdroje ze soukromého sektoru. Soukromý sektor se však nezapojil a odhady z r. 2007 a 2010 již počítají jen s unijními zdroji. Tento projekt tedy využíval tradiční způsob podpory politicky motivovaného „rozvojového“ projektu. Veřejná autorita po odchodu soukromých investorů (což byl silný, ale přehlédnutý, indikátor ukazující na potřebu nastavení projektu přehodnotit) převzala odpovědnost i závazek projekt dokončit.

4.2 Zvyšování efektivity dotovaného výzkumu a sonda Cassini Jak zmiňuje kapitola 3.4, státem motivovaný výzkum má svá specifika, kvůli nimž nelze tuto oblast jednoduše eliminovat. V rámci veřejného sektoru ale stále lze hledat způsoby zvyšování efektivity. Nikoliv však důrazem na zlepšení strategie či zefektivnění managementu. Cestou je využití tržních nástrojů, které by se implantovaly do státem financovaných projektů. Inspirací pro způsob řešení efektivity v rámci státem financovaných projektů může být přístup amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) k přípravě sondy Cassini, která byla určena pro výzkum planety Saturn.

16

Projekty NASA obecně trpí typickými nedostatky – náklady na jednotlivé komponenty (na nichž pracovaly různé týmy) se prodražovaly a byly rozměrnější, těžší a energeticky náročnější, než jak program zamýšlel. Běžné překročení všech zdrojů určených pro projekt bylo o 50 až 100 %.29 Proto se v rámci projektu Cassini mezi jednotlivými výzkumnými týmy nastavily tržní podmínky – týmy dostaly k dopředu stanoveným charakteristikám vlastnické právo, se kterým mohly vzájemně obchodovat. Tím se zajistila efektivnější alokace – každý tým poměrně dobře věděl, že je vzhledem k jeho technologii důležitější jedna charakteristika než druhá a proto s tou méně vzácnou mohl obchodovat. Jestliže by nebyla možnost obchodovat, každý tým by jednak žádal o zvýšení té charakteristiky, kterou bezpodmínečně potřeboval, jednak by ostatní charakteristiky, které potřeboval relativně méně nikomu jinému nepřenechal. Projekt Cassini ve výsledku měl růst nákladů menší než 1 % oproti původním předpokladům a celkové navýšení hmotnosti bylo jen o cca 3 %.30 Právě aplikace tržních nástrojů je řešením hledání efektivity v rámci veřejných výzkumných projektů. Naopak, toto řešení lze aplikovat i v plně soukromém sektoru. V rámci podniku neexistují tržní vztahy, vše je řízeno direktivně, protože jde v rámci dané struktury o efektivní systém. Podstata některých projektů je taková, že centrální řízení se míjí účinkem, direktivní řízení nepřináší jako manažerský nástroj potřebné efekty. Právě zde je možné, např. v oblasti vzájemného obchodování týmů s jejich „vlastnictvím“, zvýšit efektivitu a zajistit efektivní alokaci, která je manažerům při direktivním řízení pochopitelně neznámá. Gartnerovská křivka v rámci projektu Cassini však poukazuje na podobné systematické problémy jako u projektu navigačního systému Galileo. Propad důvěry a problémy sondy padají na vrub státem zřízené agentury, případný nezdar projektu by parně nebyl „odepsán“, ale byly by na něj přesměrovány další zdroje, což nedůvěru v projekt jedině zvyšuje. Křivka životního cyklu by u projektu Cassini vykazovala patrně mnohem pozitivnější průběh – vhodné nastavení spolupráce vývojových týmů nevedlo k dodatečným potřebám na projekt přesměrovat další zdroje. U technologických projektů je zdrojem „nákladového bujení“ právě nedodržení původních technických charakteristik (např. nutnost zvyšovat hmotnost a objem dané technologie, což si žádá dodatečné náklady na vývoj a přepracovávání projektu).

29

Wessen, R. R; Porter, D. 1999. Market-Based Approaches for Controlling Space Mission Cista: The Cassini Ressource Exchange, s. 1. 30 Tamtéž, s. 1.

17

4.3 Google Lunar X Prize – chytrá soutěž o lunochod Stimulace vědy z podnikových zdrojů (tj. v rámci firemního výzkumu) či z veřejných zdrojů se řídí standardními pravidly. Vědečtí pracovníci soutěží v rámci firmy/veřejné autority o finanční prostředky pro svou činnost. Existuje velké množství různých odlišností, ale nejčastěji jde o tuto kauzální závislost: přidělení peněz – výzkumná a vývojová činnost – výstup. Společnost Google ale připravila zcela jiný způsob stimulace R&D. V rámci projektu Google Lunar X Prize31 jde o představení projektu zařízení, které by zkoumalo povrch Měsíce.32 Uzávěrka soutěže je do roku 2015 a Google stanovil další jasná pravidla: Musí jít o vozítko, které ujede po povrchu Měsíce alespoň 500 metrů a pořídí (a odešle na Zem) fotografie či video v HD rozlišení. Projekt musí být financován ze soukromých zdrojů minimálně z 90 %. Tato podmínka je totiž motivem pro týmy, aby hledaly donátory, sponzory či partnery v soukromém sektoru. Celé nastavení soutěže má pomoci takové zdroje hledat, protože nejlepší tým získá výhru 30 mil. USD33. Právě tato výhra bude sloužit k „umoření“ investic soukromého sektoru. Nejlepší týmy, které budou mít vysokou pravděpodobnost výhry, tak budou také nejsnadněji shánět sponzory. Soukromý sektor se tak na tomto projektu naučí podporovat R&D. Projekt Lunar X Prize je pozoruhodný také životaschopným propojením vědeckých a komerčních účelů. Vědecké účely spočívají kromě běžného výzkumu (přítomnost vody, analýzy měsíční horniny) také v tom, že pořízení HD záznamu musí proběhnout v okolí, kde v minulosti přistávaly moduly programu Apollo – cílem je zjistit, jak na techniku působí letitý pobyt na mimozemském prostředí. Jde tedy zajímavé výstupy pro základní výzkum (rozbory okolí), ale i aplikovaný („test“ techniky). Komerční účely jsou velmi atraktivní: samotný návrat lidí na Měsíc po programu Apollo znamená velkou publicitu. HD snímky z měsíce budou zajímat vědce, ale jistě i velkou většinu veřejnosti a dostanou se na přední místo ve všech světových médiích. Fotografické technologie prošly v posledních letech rychlým vývojem, dnes jsou miniaturizované (tedy vhodné pro projekty podobného typu), mezi jejich výrobci díky snadné obchodovatelnosti

31

Projekt Googole Lunar X Prize, informace o soutěži, dostupné z www: http://www.googlelunarxprize.org/prize-details 32 Jde především o samotný způsob zkoumání Měsíce, je na samotných soutěžících, jak si zařídí přepravu technologie na Měsíc – část týmů načrtne způsob vlastní dopravy ze Země, nebo až z oběžné dráhy, případně část týmu využije stávající privátní způsoby dopravy na oběžnou dráhu a k Měsíci. 33 To je celková částka, která je rozdělena na podskupiny – vítězný tím nejspíše získá cca 25 mil. USD, ostatní týmy získají tzv. ceny útěchy, přesto půjde o odměnu soutěžícím i jejich donátorům.

18

takových výrobku bojí silná konkurence, takže zájemců o reklamu tohoto druhu bude mezi silnými světovými firmami velká. Takový projekt má všechny předpoklady, aby byl úspěšný a patrně se ani neprodraží – nákladovost je ohraničena cenou, která nemůže být nijak měněna (výdajové programy na podporu R&D z povahy věci mohou být měněny). Konkurenční boj mezi týmy bude probíhat i na poli velikosti nákladů – projekt, u kterého bude hrozit nárůst nákladů, jednoduše nemůže uspět. Tato stimulace rozvoje a podpory R&D je v ostrém kontrastu se způsobem podpory ze strany veřejných institucí a patrně v ostrém kontrastu co s týče efektivity a úspěšnosti budou i výsledky celého projektu Google Lunar X Prize.

4.3.1 Křivka životního cyklu projektu Google Lunar X Prize Zkonstruovat klasickou křivku životního cyklu pro projekt Google Lunar X Prize je obtížné, neboť výsledkem bude pouze bod symbolizující konečnou výhru v soutěži. Jednotlivé návrhy týmů sice mohou tvořit křivky vlastních projektů, ale šlo by o jejich interní materiál určení pro potřeby samotného projektu. Rovněž povaha zdrojů ze soukromých zdrojů má často podobu „výhry“. Většinou jde o dotaci „ex ante“ a smluvní podmínky řeší různé eventuality, např. vypořádání s investorem v případě, že výsledkem projektu nebude předem definovaný cíl. Pro soukromé investory nemusí být motivem pro vložení peněz pouze např. vyrobení produktu, ale často je riziko snižováno tím, že se vybírají projekty, jejichž podpora má pro investora pozitivní efekty i během fáze přípravy projektu. Klasickým případem může být právě Goole Lunar X Prize, neboť podpora týmům může být marketingově využita, účast na projektu budí pozornost sama o sobě. Výhodou soukromých investic je především jejich nesystémovost – chybná rozhodnutí a investiční omyly jsou individuální. Investiční prostředí také mohou ovlivnit trendy, které se promění v nafukující se a následně praskající bublinu – tyto faktory ale z podstaty věci nebudou chronickým problémem, jak tomu může být u centrálně řízené podpory R&D. Z toho plyne, že soukromé investice do projektů mohou být zmařeny, ale soukromí investoři většinou neberou na sebe odpovědnost za dokončení projektu. Podpora určitého projektu není pro investory politickým závazkem, pouze strategickou záležitostí, která končí odpisem investice, nebo v lepším případě dobrou návratností takové investice. Právě z modelu takových investorů, kteří podporují R&D vhodnými nástroji, si může vzít stát či jiné veřejné autority příklad.

19

5. Závěr Jednoduché statistické srovnání různých charakteristik R&D v mezinárodním měřítku je značně problematické. Z podstaty definice R&D vyplývá, že státní R&D je sice precizně statisticky evidován, ale systematicky nadhodnocen: a to kvůli setrvačnosti statistických výkazů, dále kvůli snaze státem podporovaného soukromého výzkumu se soukromé subjekty snaží ve statistikách co nejdéle „udržet“ a nakonec i samotné statistické úřady, ve vleku politického přání, ponechávají ve statistikách takové výkony, které by při důsledném zhodnocení již být ve výkaznictví o R&D být nemusely. Naopak ryze soukromý R&D, u nějž lze předpokládat pozitivní dopady na ekonomiku, je z podstaty věci podhodnocen. Do statistik se nedostává řada inovativních a vývojových činností podnikatelského sektoru. Výsledkem je pak zdánlivá menší důležitost podnikatelů v oblasti R&D, ale také relativní zvyšování významu státu a jiných veřejných institucí v této oblasti. Jestliže statistiky neodrážejí skutečnou důležitost soukromého sektoru v R&D, pak státem stimulovaný R&D nabírá na důležitosti a mj. snadněji získává zdroje a finanční prostředky. Zásadní je rovněž to, že státem stimulovaný výzkum trpí systémovými problémy – špatná strategie dopadá plošně na ekonomiku, kdežto chybná strategie R&D soukromého sektoru je vždy individuální a jde o pouhou zmařenou investici. Přestože se v práci ke státem stimulovanému výzkumu a vývoji stavím v některých ohledech kriticky (např. fakt, že některé obory činné v R&D si svou výzkumnou a pracovní náplň tvoří sami, bez ohledu na potřeby ekonomiky, ale se zřetelem na nezávislou životaschopnost vlastního projekt), práce uvádí i reálné okolnosti, které omezují jednoduchou nápravu. Přehodnocení přístupu státu či jiných veřejných institucí k podpoře R&D by znamenala značný sociální otřes mnoha kvalifikovaných pracovníků působících v tomto odvětví – navíc jejich společenský status jim poskytuje možnost se změnám aktivně a efektivně bránit. Udržení neměnného stavu je zdrojem příjmů i pro řadu „civilních“ zaměstnanců, řídících pracovníků a prestižním umístěním politiků ve výslužbě. Přesto lze řadu negativních jevů omezit. Prostřednictvím tzv. gartnerovské křivky a ilustraci chybné technologické predikce, včetně sestrojení tzv. křivky životního cyklu projektu poukazuji na pochybení v rámci projektu navigačního systému Galileo. Těmto analytickým nástrojům se věnuji v rámci pozitivního příkladu nastavení projektu podpory R&D, kterým je Gogole Lunar X Prize. Konkrétní závěry k jednotlivým analyzovaným projektům:

20

V případě

navigačního

systému

Galileo

iniciátor

silně

ignoroval

nebezpečí

vizualizované gartnerovskou křivkou, které plynulo z toho, že typický průběh křivky, symbolizující nedůvěru v technologii, vedl k odchodu soukromých investorů, čímž se náklady projektu zvýšily. V tomto případě tvar křivky životního cyklu projektu jasně ukazuje, že nebýt politického zadání, mnohanásobný nárůst předpokládaných nákladů, bylo by lepší projekt opustit. Politická motivace ale projekt dál tlačí dopředu. Příprava vesmírné sondy Cassini v rámci programu NASA měla možnost využít ojedinělého systému kooperace jednotlivých vývojových týmů – mezi ně byla distribuována vlastnická práva k charakteristikám sondy. Týmy dostaly přidělenou určitou hmotnost, objem a energetickou náročnost a vše podle potřeb mohly vyměňovat s ostatními týmy. Zajistila se tím efektivní alokace zdrojů, která vyústila ve velmi malý nárůst nákladů oproti původnímu předpokladu. Z pohledu formy podpory soukromého R&D je velmi zajímavý projekt Google Lunar X Prize. Soukromá společnost Gogole vypsáním soutěže za dosažení určitého vědeckého cíle stimulovala úsilí vedoucí k tomu, jak efektivně do R&D činnosti zapojit soukromé investice. Vhodným nastavením projektu, který spojuje vědecké i komerční motivy, zajistila vysokou pravděpodobnost návratnosti takové investice. Křivka životního cyklu projektu je tvořena jediným bodem, což značí z pohledu hlavního donátora a organizátora téměř bezrizikový projekt. Závěrem je tedy, že i přes implicitní problémy různých forem provozování a podpory R&D činnosti, lze najít řadu pozitivních přístupů, které je možné na tuto oblast aplikovat.

21

Seznam použité literatury OECD Factbook 2013, Economic, Environmental and Social Statistics, 2013, dostupné z www: http://dx.doi.org/10.1787/factbook-2013-en OECD, Main Science and Technology Indicators, issue 2, 2011, dostupné z www: http://www.oecd-ilibrary.org/science-and-technology/main-science-and-technologyindicators_16097327 OECD, StatExtracts, Gross domestic product, data za rok 2011, dostupné z www: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DatasetCode=SNA_TABLE1 OECD, Measuring Innovation: A New Perspective, Vládní výdaje na R&D podle sektorů, data za r. 2008 (případně 2007 a 2006). OECD, FDI in figures, 2013, dostupné z www: http://www.oecd.org/daf/inv/FDI%20in%20figures.pdf OECD Government funding of R&D, in OECD Science, Technology and Industry, Scoreboard 2011, dostupné z www: http://dx.doi.org/10.1787/sti_scoreboard-2011-34-en ČSÚ, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, 2010, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/verejna_podpora_vyzkumu_a_vyvoje_pdf/$File/v3_fina l.pdf ČSÚ, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, Přílohy, 2010, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/verejna_podpora_vyzkumu_a_vyvoje_pdf/$File/v3_fina l.pdf ČSÚ, Metodologie VaV, 2010, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodologie_vav/$File/metodologie.pdf ČSÚ, Výzkum a vývoj, 2011, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistika_vyzkumu_a_vyvoje ČSÚ, Organizační struktura NH, 2011, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/C90039DAB7/$File/14091226.pdf MF ČR, Finanční správa, 2012, Údaje z výběru daní, dostupné z www: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/13879.html?year=0 Motor News, Nová Škoda Octavia – nižší hmotnosti i spotřeba, 2013, Zdroj: http://www.pressinfo.cz/nova-skoda-octavia-nizsi-hmotnost-i-spotreba.html ČSÚ, Jihomoravský kraj, VaV, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajkapitola/641011-12-r_2012-29

22

ČSÚ, Veřejná podpora výzkumu a vývoje, 2010, dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/verejna_podpora_vyzkumu_a_vyvoje_pdf/$File/v3_fina l.pdf Nárůstu objemu financí vynaložených na vědu a výzkum ve společnosti Škoda Transportation, 2012. Dostupné z www: http://www.skoda.cz/cs/inovace/vyzkum-avyvoj/fakta-a-cisla/ KLAUS, V. 2009. Modrá, nikoli zelená planeta, druhé, rozšířené vydání, Praha : Dokořán 2009. ISBN 978-80-7363-243-4 Gartner Hype Curve, Hype Cycle Diagram drawn by Jeremy Kemp. Zdroj: http://projects.ict.usc.edu/mxr/blog/keynote-remixed-what-happened-to-virtual-reality/ ESA, About the European GNSS Evolution Programme, 2013, dostupné z www: http://www.esa.int/Our_Activities/Navigation/GNSS_Evolution/About_the_European_GNSS _Evolution_Programme, Open Europe, Lost in Space: Open Europe, Lost in space: How the cost of the eu’s Galileo project has skyrocketed, 2010, Dostupné z www: http://www.openeurope.org.uk/Content/Documents/PDFs/galileo2010.pdf Googole Books Ngram Viewer, dostupné z www: books.google.com/ngrams/; výskyt slova „Galileo“ 1998–2998, Konkrétní odkaz na vytvořený graf: http://books.google.com/ngrams/graph?content=galileo&year_start=1998&year_end=2008&c orpus=6&smoothing=1&share= Nařízení Evropského parlamentu a Rady o realizaci zaváděcí fáze a provozní fáze evropského programu družicové radionavigace, 2004, dostupné z www: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2004:0477:FIN:CS:PDF Nařízení Rady (ES) č. 876/2002 ze dne 21. května 2002 o zřízení společného podniku Galileo, dostupné z www: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:13:29:32002R0876:CS:PDF WESSEN, RR; PORTER, D. Market-Based Approaches for Controlling Space Mission Cista: The Cassini Ressource Exchange, s. 1. California Institute of Technology, 1999. Projekt Googole Lunar X Prize, informace o soutěži, dostupné z www: http://www.googlelunarxprize.org/prize-details

23