MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
PROBLEMATIKA ZÁKLADNÍHO ROZESTAVENÍ A ZPŮSOBU HRY U STARŠÍCH ŽÁKŮ VE FOTBALE
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
PaedDr. Karel Večeřa
Bc. Martin Janás UTV - TI Brno, 2008
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Problematika základního rozestavení a způsobu hry u starších žáků ve fotbale vypracoval samostatně pod vedením PaedDr. Karla Večeři a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Drásově dne 21.4. 2008
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych velice rád poděkoval za spolupráci profesionálnímu trenérovi
mládeže
Jihomoravského
kraje
panu
Jaroslavu
Nádeníčkovi,
profesionálnímu trenérovi 1. FC Brno a mládežnických reprezentací panu Miroslavu Soukupovi, svým rodičům Evě a Josefovi Janásovým za podporu nejen při psaní této práce, dále pak velký dík patří panu Mgr. Martinovi Seberovi za výraznou pomoc při vyhodnocování výsledků práce a samozřejmě největší poděkování zaslouží vedoucí práce pan PaedDr. Karel Večeřa za trpělivost, cenné připomínky a odborné rady, kterými výrazně přispěl k vypracování této diplomové práce.
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................... 6 1.
TEORETICKÝ PŘEHLED.................................................................................................... 7 1.1
CHARAKTERISTIKA FOTBALU ............................................................................................. 7
1.2
VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ .......................................................................................... 10
1.2.1
Herní výkon ............................................................................................................. 10
1.2.2
Základní pojmy herního výkonu .............................................................................. 11
1.2.3
Přehled obsahu herního výkonu ve fotbale.............................................................. 12
1.2.4
Základní rozestavení a systémy hry ......................................................................... 15
1.2.5
Somatické charakteristiky........................................................................................ 18
1.3 1.3.1
Vývoj rozestavení hráčů .......................................................................................... 20
1.3.2
Současný způsob rozestavení s liberem ................................................................... 24
1.3.3
Způsoby rozestavení hráčů bez libera ..................................................................... 25
1.3.4
Výhody a nevýhody rozestavení obranné řady v linii .............................................. 27
1.3.5
Přínos zónové obrany pro individuální rozvoj hráčů .............................................. 29
1.3.6
Organizace a řízení týmového taktického tréninku ................................................. 30
1.4
3.
VĚKOVÉ OBDOBÍ STARŠÍCH ŽÁKŮ (STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK) ................................................ 32
1.4.1
Charakteristika věkového období starších žáků 13 - 15 let ..................................... 33
1.4.2
Biologický věk ......................................................................................................... 35
1.4.3
Cíle a obsah sportovní přípravy starších žáků ........................................................ 36
1.5
2.
ZÁKLADNÍ ROZESTAVENÍ HRÁČŮ ..................................................................................... 20
PŘÍPRAVA MLÁDEŽE V ZAHRANIČÍ A U NÁS ...................................................................... 40
1.5.1
West Ham United .................................................................................................... 41
1.5.2
Ajax Amsterodam .................................................................................................... 41
1.5.3
Hamburger SV ......................................................................................................... 42
1.5.4
1. FC Brno ............................................................................................................... 44
1.5.5
Holandská fotbalová vize ........................................................................................ 45
CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY, ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE .................................. 46 2.1
CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE................................................................................................... 46
2.2
VÝZKUMNÉ OTÁZKY ........................................................................................................ 46
2.3
ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE .............................................................................................. 46
METODIKA PRÁCE ........................................................................................................... 47 3.1
CHARAKTERISTIKA SOUBORU .......................................................................................... 47
3.2
METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT ................................................................................................. 47
3.3 4.
VYHODNOCENÍ DAT ......................................................................................................... 47
VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE ........................................................................................ 48 4.1
NEJPOUŽÍVANĚJŠÍ ROZESTAVENÍ A SYSTÉMY HRY............................................................ 48
4.2
ODPOVĚDI NA VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................................. 50
4.3
VYHODNOCENÍ OSTATNÍCH DAT Z DOTAZNÍKU ................................................................ 59
4.4
NÁZOR ODBORNÍKA ......................................................................................................... 63
ZÁVĚR........................................................................................................................................... 66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................... 68 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................... 70 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................................. 70 PŘÍLOHY ...................................................................................................................................... 70 RESUMÉ........................................................................................................................................ 80 SUMMARY ................................................................................................................................... 80
ÚVOD Problematikou způsobů rozestavení a systémů hry ve fotbale se trenéři zabývají dnes a denně u stále mladších věkových kategorií. Pojem rozestavení a systém hry bývá často zaměňován. Zatímco rozestavení hráčů nám udává počet hráčů v jednotlivých řadách
(v
obranné,
záložní,
útočné
řadě),
systémy
hry
nás
informují
o způsobu hry celého mužstva v obranných a útočných fázích hry. Tyto dva pojmy spolu neodmyslitelně souvisí, ale nejsou totožné. V této práci jsme se zaměřili především na taktickou složku přípravy hráče fotbalu, kam způsoby rozestavení a systémů hry neodmyslitelně patří. Veškerý výzkum se týká věkové kategorie starších žáků a především způsobu práce a zkušeností jejich trenérů. Zabývá se vlivy, které působí na trenéry při výběru základního rozestavení a systému hry, vhodností konkrétních rozestavení a systémů u věkové kategorie, důležitostí taktické složky atd.. V některých případech bývá na typy rozestavení a systémů hry kladen velký důraz právě již u věkové kategorie starších žáků. Hlavním cílem diplomové práce je odhalit motivy trenérů vedoucí k výběru základního rozestavení a systému hry, výběru hráčů na jednotlivé posty a zaměření tréninkových jednotek u věkové kategorie starších žáků.
6
1. TEORETICKÝ PŘEHLED V první kapitole nastíníme teoreticky problematiku spojenou přímo i zdánlivě nepřímo s výběrem rozestavení a systémů hry. Jelikož materiálů týkajících se systémů a rozestavení přímo v mládežnických kategoriích není mnoho, budeme vycházet z dostupných materiálů zabývajících se dospělým fotbalem a zkušenostmi z praxe, které se pokusíme modifikovat na mládež.
1.1 Charakteristika fotbalu Fotbal je sportovní kolektivní branková hra. Je to soutěživá činnost dvou soupeřících celků, z nichž každý se snaží vstřelit soupeři co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet. Uskutečňuje se v konkrétním utkání, které probíhá za určitých objektivně platných pravidel. Utkání je omezeno časem podle základních věkových stupňů (upraveno): mladší žáci 2 x 30 minut, starší žáci 2 x 35 minut, mladší dorost 2 x 40 minut, starší dorost a dospělí 2 x 45 minut. V charakteristice obsahu hry je nutné vycházet z toho, že v průběhu hry se střídají úseky, kdy má tým pod kontrolou míč, a úseky, kdy nemá míč v držení. Z tohoto hlediska rozlišujeme ve hře dvě základní fáze - útočnou a obrannou. Obsah hry tvoří herní činnost jednotlivce, herní kombinace a systémy hry družstva ( Navara, 1986 ). Dále také podle Votíka ( 2005 ) je fotbal sportovní týmová branková hra a patří ve světě i u nás k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání. Objem zatížení hráče v utkání je dán délkou utkání a velikostí hřiště, je určen sumou herních činností jednotlivce, kombinací i standardních situací v průběhu řešení útočných i obranných fází, jejich trváním a počtem opakování v průběhu zápasu. Intenzita zatížení je charakterizována nepravidelným střídáním všech jejich stupňů (maximální, submaximální, střední a mírné). Proporce stupňů intenzity zatížení jsou ovlivňovány důležitostí utkání, kvalitou týmů a hráčů (např. kondiční a technickou úrovní), postem hráče a zapojováním konkrétního hráče do určitých
7
herních situací. Složitost zatížení hráče v utkání vyplývá z obsahu jeho celkové činnosti, z nepřetržitých nároků na hráče především z hlediska vnímání a rozhodování při realizaci herních činností jednotlivce, jejich řetězců, kombinací atd. Větší složitost mají úseky hry kladoucí nároky na součinnost skupin hráčů zvláště v podmínkách časového i prostorového deficitu. Velikost zatížení a nároky na hráče jsou ovlivněny jak kvalitou jeho pohybových schopností, zkušenostmi a úrovní dovedností, tak taktickými úkoly, vyspělostí soupeře a důležitostí utkání. Podle Psotty (2006) tvoří herní výkon hráče v utkání širší rejstřík pohybových činností (viz. tabulka 1). Dominantní pohybovou činností je však běh různých rychlostí a chůze; činnost s míčem je prováděna pouze po souhrnnou dobu 1 - 3 minuty. Celková vzdálenost překonaná těmito způsoby lokomoce slouží jako odhad celkové mechanické práce, kterou hráč vykoná v průběhu utkání. Tato práce představuje energetický výdej 2,5 MJ (megajoulů) v amatérském fotbalu (in Reilly, 1990), nicméně v profesionálním fotbalu jsou více realistické hodnoty 5 - 6 MJ (in Shepard, 1999). Pro srovnání: denní, 24 hodinový energetický výdej hráče mimo činnost na hřišti činní v průměru 14 - 15 MJ (in Shepard, 1999). Tab. 1: Model pohybové aktivity hráče v utkání (Psotta, 2006)
Lokomoční činnosti bez míče 9 - 15 km vzdálenost překonaná chůzí a během v různých rychlostech a
způsobech
40 - 60 změn směru běhu spojených s bržděním a zrychlením 6 - 20 obranných soubojů 5 - 20 výskoků 0 - 6 x zvednutí Činnosti s míčem 30 x vedení míče, 140 - 220 m vzdálenost překonaná vedením míče 20 - 46 přihrávek 0 - 4 x střelba 4 - 17 x hra hlavou 3 - 16 x odehrání míče hlavou
8
Fotbalový výkon hráče v utkání charakterizuje střídavost (intermitence) pohybového zatížení. Výkon hráče totiž představuje střídání velmi krátkých, obvykle 2 - 10 s trvajících intervalů stoje, chůze, běhu různých rychlostí a způsobů, činností s míčem a další lokomoční činnosti (kroky v soubojích, obraty). Ke změně intenzity nebo typu činnosti dochází v průměru každou pátou až šestou sekundu. Fotbalový výkon se tak skládá z 900 - 1100 diskrétních intervalů činnosti - od stoje a poklusu po intervaly vysoce intenzivních činností - běžeckých sprintů, výskoků, soubojů o míč (Psotta, 2006) . Podle Matouška (1973) se fotbal svým obsahem a nároky na hráče řadí mezi nejnáročnější hry a ve srovnání s ostatními druhy sportů zaujímá přední místo. Jelikož fotbal povoluje hru celým tělem a navíc velká část hry se uskutečňuje dolními, méně obratnými končetinami, musí být hráč vybaven velkým množstvím zcela nezvyklých pohybových návyků, které v běžném životě nepřicházejí v úvahu. Podle Patakiho (in Večeřa, 1995) se zatížením v utkání rozvíjí především vytrvalost v rychlosti, výbušná síla svalů dolních končetin a koordinace, převažuje aerobní energetická přeměna nad anaerobní. Ztráta hmotnosti při utkání činí 1-3 kg. Průměrná tepová frekvence v průběhu utkání je 165-175 tepů za minutu. Pohybové činnosti ve fotbale zajišťuje energie, která vzniká štěpením energeticky bohatých látek dvojím způsobem - aerobně a anaerobně. Z biomechanického hlediska je fotbal velmi složitou činností. Zahrnuje různé druhy cyklických a acyklických pohybů, které tvoří určitou dialektickou jednotu. Také
morfologické
hledisko
je
nutné
u
hráče
respektovat
v souvislosti
s charakteristikou fotbalu. Pro náročné požadavky hry jsou nejvhodnější mezomorfní typy s dobrou pohyblivostí, vytrvalostí, rychlou reakcí, rychlou frekvencí dolních končetin a dostatečnou silou zvláště dolních končetin. Z psychického hlediska klade fotbal velké nároky na rozvoj osobnosti hráče vzhledem k požadavkům na výkon v utkání, na rozvoj schopnosti soutěžit, na regulaci psychických stavů podmiňujících podání maximálního výkonu. Je přirozené, že i další aspekty v této oblasti rozhodují o úspěšnosti jednotlivce i kolektivu. Jedná se např. o schopnost navození optimální aktivační úrovně před utkáním, schopnost maximálního nasazení v klíčových fázích utkání, schopnost analýzy herních situací a jejich správného zhodnocení, výběr optimálních prostředků pro jejich realizaci,
9
integrované myšlení v průběhu utkání, rychlé přepojování myšlení z obranné na útočnou činnost, těsné a bezprostřední spojení myšlení s vnímáním, rychlost procesů myšlení, spojitost myšlení s emocionálními a volními procesy, tvořivý charakter myšlení. Ve volní oblasti se jedná o překonávání subjektivních i objektivních příčin v průběhu utkání, schopnost regulovat volní úsilí (Navara, 1986). Hra
dále
rozvíjí
kolektivní
soudržnost,
zodpovědnost,
disciplinovanost
a sebeovládání. Celkový efekt hry se prostřednictvím individuální činnosti hráčů dosahuje kolektivně. Univerzálnost hráčů na jednotlivých postech, stejně tak i soustavný osobní kontakt hráčů v častých soubojích tyto nároky ještě zvyšují. Celkově tedy můžeme říct, ze fotbal je z hlediska obsahu, průběhu i úrovně velmi náročná hra, která klade velké nároky na všechny stránky osobnosti a kvality fotbalisty (Pataki, 2007).
1.2 Výklad základních pojmů Tato kapitola nám poslouží k vymezení pojmů ovlivňujících výkon ve fotbalu, výběr základního rozestavení a systému hry. Pro tuto práci jsou podstatné především dva již zmíněné pojmy základní rozestavení a systémy hry.
1.2.1 Herní výkon Výkon hráče nebo týmu je dán určitým souborem faktorů, které jej podmiňují. Ty můžeme dělit na základě různých kritérií. Podle Bedřicha (2006) je jednou z možností dělení na faktory dispoziční a situační. •
Individuálními dispozičními faktory rozumíme úroveň pohybových schopností, herních dovedností, úroveň herního myšlení - hráčské inteligence, umění využití nabytých zkušeností apod.
•
Týmové
dispoziční
faktory
jsou
determinovány
individuálními
dispozičními faktory, jež určují předpoklady realizace konkrétních systémů. •
Situační faktory jsou dány složitostí a proměnlivostí vnějších podmínek, ve kterých je herní výkon realizován. Situační faktory jsou dány soupeřem, respektive faktory, kterými soupeř disponuje, dále vývojem
10
hry, terénem, klimatickými podmínkami, vlivem tlaku vedení klubu pro dosažení stanovených cílů, tlakem medií, rozhodčími atd.
Ve fotbale podle Votíka (2005) rozlišujeme dva základní druhy herního výkonu: a) individuální herní výkon, čili herní výkon hráče - IHV IHV má vždy formu herních činností jednotlivce, projevujících se více či méně souvislým řetězcem herních činností v utkání, které jsou projevem herních dovedností. Jako složky IHV lze označit: - herní dovednosti (faktory techniky a taktiky) - pohybové schopnosti (kondiční, koordinační) - somatické faktory (výška, hmotnost …) - psychické faktory (osobnostní, motivační …)
b) týmový herní výkon, neboli herní výkon družstva - THV THV je sice podmíněn individuálními herními výkony všech členů mužstva, ale není jejich pouhým souhrnem. THV má sociálně psychologický rozměr (fotbalové mužstvo je sociální skupina), kdy finální výkon je závislý na dynamice vztahů, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivaci hráčů. Dalším určujícím činitelem THV je míra spolupráce a kvalita součinnosti hráčů při realizaci herních činností.
1.2.2 Základní pojmy herního výkonu Podle Votíka (2005) se v každé týmové brankové hře, tedy i ve fotbalu , střídají fáze hry - obranná a útočná. Mužstvo je v útočné fázi od okamžiku, kdy získalo míč pod kontrolu, a naopak, v okamžiku ztráty kontroly nad míčem přechází do obranné fáze hry. Lze tedy dále ještě rozlišit tzv. přechodové fáze - přechod z obrany do útoku a přechod z útoku do obrany. Fáze hry se člení na menší části - úseky hry. Úseky hry představují obsahově, časově a prostorově ohraničené části hry v útoku nebo obraně. Vlastním obsahem fází a úseků hry jsou herní situace. Jedná se o okamžitý stav ve hře, který představuje pro hráče i mužstvo taktickou úlohu různé složitosti. Herní situace je řešena buď
11
individuálně herními činnostmi jednotlivce, nebo skupinově herními kombinacemi. Herní činnosti jednotlivce (HČJ - obranné i útočné) - nacvičené komplexy pohybových úkolů (učením získané herní dovednosti). Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou stránku. Jejich kvalita je také ovlivněna úrovní kondiční a psychické připravenosti (emoce, motivace, morálka…). Technická stránka HČJ - určena vnějším projevem fotbalisty podmíněným biomechanickými zákonitostmi. Chápeme ji jako účelný způsob provedení herní činnosti či určitého řetězce herních činností realizovaných v závislosti na situačních dispozičních faktorech, které podmiňují průběh herní situace. Taktická stránka HČJ - limitována úrovní psychických procesů (vnímání, hodnocení a rozhodování) a kvalitou technické stránky HČJ. Jedná se o výběr optimálního způsobu řešení herní situace v závislosti na podmínkách a průběhu hry. Herní kombinace (obranné a útočné) - lze definovat jako vědomou spolupráci dvou a více hráčů sladěnou v prostoru a čase, s jejíž pomocí hráči uskutečňují společný taktický úkol. Systémy hry (obranné a útočné) - způsoby organizace hry družstva uplatňované v rámci a v podmínkách určitého rozestavení hráčů. Jsou charakterizovány vzájemnou dělbou činností a organizací součinnosti mezi jednotlivými hráči a řadami v průběhu utkání.
1.2.3 Přehled obsahu herního výkonu ve fotbale Zde si uvedeme charakteristiky herních činností hráče v poli a brankáře, herních kombinací, herních systémů, standardních situací jak je uvádí Votík (2005). Herní činnosti jednotlivce a) útočné: - hra bez míče (výběr místa) - přihrávání - zpracování míče - vedení míče - obcházení soupeře - střelba
12
b) obranné: - obsazování hráče s míčem - obsazování hráče bez míče - obsazování prostoru - odebírání míče Herní kombinace a) útočné, založené na: - přihrávce - výměně míst - činnosti „přihraj a běž“ b) obranné, založené na: - vzájemném zajišťování - přebírání hráčů - zesíleném obsazování hráčů s míčem - součinnosti při vystavení soupeře do postavení mimo hru Herní systémy a) útočné, systém: - postupného útoku - rychlého protiútoku - kombinovaného útoku b) obranné, systém: - zónové (územní) obrany - osobní obrany - kombinované obrany Standardní situace a) zahájení hry b) míč rozhodčího c) vhazování míče d) kop od branky e) přímý volný kop f) nepřímý volný kop
13
g) kop z rohu h) pokutový kop Hra brankáře a) útočná fáze: bez míče - řízení hry a výběr místa s míčem - vykopávání - vyhazování - přihrávání - vedení - obcházení - zpracování - střelba (brankáři chodí na útočné rohy, zahrávají standardní situace atd.) b) obranná fáze: bez míče - řízení hry a volba optimálního postavení s míčem - chytání - vyrážení Kvalita herních činností jednotlivce, tzn. technická úroveň hráče, je prioritní determinantou uskutečnění herních kombinací. Spolu se podílejí na řešení aktuálních stavů ve hře - herních situacích - respektive na řešení taktických úloh různé složitosti a obtížnosti - to vše při střídající se činnosti obranné s činností útočnou. Úspěšnost v plnění herních úkolů hráče je podmíněna
úrovní jeho fotbalových schopností
a dovedností, z čehož v konečném důsledku resultují jednotlivé hráčské funkce. Ty lze dále specifikovat vzhledem: •
k horizontálnímu i vertikálnímu členění hrací plochy,
•
k horizontálnímu členění hráčů (vytváření tzv. formací - obranná, záložní, útočná),
•
k vertikálnímu členění hráčů (vytváření tzv. bloků).
Je zřejmé, že na základě určitého rozestavení hráčů, jejich funkcí a úloh, to vše v souladu s účelnou dělbou práce, lze určit základní způsob organizace hry týmu respektive schematizovat její vnější formu v tzv. základní rozestavení > základní herní systém ( Bedřich, 2006)
14
1.2.4 Základní rozestavení a systémy hry Od začátku vývoje novodobého fotbalu v polovině 19 století v Anglii až do 60. - 70. let 20. století byl spojován a ztotožňován termín systém hry družstva se základním rozestavením hráčů, protože základní rozestavení bylo v historickém vývoji fotbalu nejvýznamnějším kriteriem dělení systémů hry družstva. Pro další vývoj vztahů mezi těmito pojmy bylo rozhodující, že při hodnocení systémů hry družstva se začala více zdůrazňovat organizace (obsah) činnosti v obranné a útočné fázi hry nad formou (rozestavením hráčů). Příčinou změny pohledu na kritéria byl vlastní vývoj fotbalu, kdy docházelo a stále dochází k prohlubování organizace hry, je zvýrazňována variabilita a dynamičnost obsahu činností v její útočné a obranné fázi. Proto základní rozestavení hráčů a úkoly hráčů na konkrétních místech, které v minulosti měly dominantní význam, změnily výrazně svůj charakter. Dynamicky chápané systémy hry nejsou v současné době terminologicky ztotožňovány s názvem rozestavení hráčů. V trenérské práci je ale nutno fotbal chápat komplexně a existující vztahy a souvislosti mezi systémy hry a základním rozestavením respektovat a zohledňovat. Realizace systémů hry je podmíněna a probíhá v podmínkách daných základním rozestavením hráčů, je ovlivněna organizací, pojetím a stylem hry, dispozicemi hráčů atd. Stejně tak trenér musí reagovat na základní rozestavení hráčů soupeřova družstva a systémy hry uplatňované v obranné a útočné fázi a volit, s ohledem na možnosti svého týmu, vlastní optimální rozestavení i systémy v obranné a útočné fázi hry (Votík, 2005). Borbély (2006) mluví o základním rozestavení a systémech hry jako o systémové a herní konfiguraci. Uvádí, že systém hry je teoretickou „neživou“ prostorovou strukturou, kdy se ve hře mění systémová konfigurace na herní konfigurace. Systémová konfigurace (základní rozestavení hráčů v prostoru) se nesmí zaměňovat s herními konfiguracemi (rozmístění, přemísťování a přeskupování hráčů po čas hry, tedy nejenom v prostoru, ale i v čase). Podle Bedřicha (2006) je pro dnešní - moderní pojetí hry charakteristické, že základní rozestavení hráčů se v průběhu utkání pružně a dynamicky mění. V důsledku dynamičnosti a variability herního děje se základní rozestavení mění v různé přechodové modifikace.
15
Základní rozestavení též označováno jako formace, udává počet hráčů v jednotlivých řadách. V těchto formacích se brankář neuvádí, uvádějí se počty hráčů v obranné, středové a útočné formaci. Pokud budeme podle Borbélyho (2006) respektovat principální funkci systému hry, kterou je: a) rovnoměrné rozmístění hráčů v herním prostoru, b) dosažení obranné a útočné funkční vyváženosti, c) univerzální provázanost obranného a útočného herního účelu hry (střídavě otvírat a zavírat herní prostor), potom bude v základním rozestavení deset hráčů rozdělených do 3 vrstev v počtu 3-3-3 + 1 hráč zařazený do vrstvy, v které chceme posílit její šířkový dosah. Uvedený „distribuční klíč“ (poměr počtu vrstev k počtu hráčů v každé vrstvě) číselně vyjádřený vzorcem 3-3-3 + 1 je optimálním východiskem pro vytváření variant základního rozestavení.
Podle Psotty (in Buzek a kol., 2004) se v současném profi-fotbalu uplatňují systémy hry, které vycházejí ze základního rozestavení hráčů 4-4-2 a 3-5-2 a jejich modifikací. Nezávisle na těchto systémech se elitní týmy vyznačují aktivním pojetím obou fází hry (útočné a obranné) s následnými charakteristikami: •
Zapojení většího počtu hráčů v obou fázích hry.
•
Rychlé přesuny skupin hráčů v přechodových fázích - z obrany do útoku a opačně.
•
Pohybová činnost hráčů na velké ploše hřiště, která se projevuje prostorovým prolínáním hráčů jednotlivých bloků.
•
Horizontální a vertikální „cirkulace“ hráčů v útočné fázi.
Elitní týmy se vyznačují častější realizací rychlých přechodů z obrany do útoku s rychlým posunem těžiště hry (míče) vpřed do hloubi pole soupeře. Zahrnuje zrychlené až střílené přihrávky na střední vzdálenost a přihrávky prvním dotykem, které jsou umožněny zrychlenými náběhy hráčů. Pro překonání takticky dobře organizovaných zónových obran soupeře se často využívá přenášení míče do křídelních prostorů, z kterých směřují přihrávky před branku soupeře. Kolem 45 % všech branek z nepřerušené hry se dosahuje po
16
přihrávkách z tohoto prostoru. Tato „renesance“ hry v křídelním prostoru se však nespojuje s tradiční rolí křídelního útočníka, ale s požadavky na rychlé vbíhání středových hráčů a krajních obránců do křídelních prostorů. Všeobecně se uznává výrazně vyšší efektivita rychlého protiútoku z hlediska dosažení branky nebo ukončení útoku střelbou ve srovnání s postupným útokem. Analýzy utkání Mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku a Ligy mistrů 2003/04 ukazují na tendenci realizovat spíše rychlý protiútok se zapojením většího počtu hráčů (in UEFA Championship Euro 2004. Technical report, 2004; UEFA Champions League, 2004). Mezi odborníky není ani v dnešní době jednotný názor na rozestavení hráčů. Vedou se polemiky, zda hrát s liberem, nebo tzv. čtyřčlennou obranou řadou v linii, jak seskupit středovou formaci, zda útočnou řadu vytvořit se třemi, dvěma či jedním koncovým hráčem apod. Nelze jednoznačně doporučit to či ono rozestavení. Tohoto práva se dostává výhradně trenérovi, který po zohlednění „všech pro a proti“ rozhodne o konečné verzi. Úspěšnost týmu v utkání je následným a jediným hodnotícím kritériem. Domníváme se, že základní rozestavení není prvořadé, že podstatnějším faktorem je rozdělení úkolů mezi jednotlivé hráče, určení konkrétních hráčských funkcí podle jejich typologie a herní způsobilosti, podle schopností a herních dovedností. Bude-li mít tým s realizovaným rozestavením úspěch, pak není třeba od něj upouštět jenom z toho důvodu, že rozestavení jiné je moderní. Je nemožné - a bylo by zavádějící - přes úspěšnost v aktuálním utkání, soutěži, období atd. nové trendy v rozestavení hráčů ignorovat. Naopak je třeba preferovat takové trendy, které přinášejí větší atraktivitu, jsou pružnější a efektivnější (Bedřich, 2006).
Základní kriteria a požadavky na hodnocení rozestavení hráčů podle Votíka (2005): a) zachovat potencionální rovnováhu mezi obranou a útokem, b) zajistit rovnoměrné obsazení celé plochy hřiště a rovnoměrné zatížení hráčů, c) umožnit plynulý přechod z obrany do útoku a naopak, d) dostatečná elasticita v přizpůsobování se hře soupeře, e) jednoduchost umožňující efektivní realizaci v praxi.
17
1.2.5 Somatické charakteristiky Tělesná výška Skutečná výška postavy je výsledkem vlivu mnoha faktorů. Velmi silný je vliv genetické dispozice. Ale to, zda bude růstový plán realizován, závisí na zdraví, výživě, psychické a tělesné zátěži atd. Růst nové kostní tkáně je podporován přiměřeným tělesným pohybem, který prostřednictvím mechanických tahů a tlaků stimuluje piezoelektrický děj v buňkách tvořících novou kost a je tak společně s neuro-hormonálními podněty (somatotropní hormon, thyreostimulační hormon, parathormon, kalcitonin, kortikosteroidy aj.) důležitým faktorem metabolické aktivity kostních buněk (Tato skutečnost má mimořádný význam pro prevenci a léčbu osteoporózy.) Následující obrázek 1 ukazuje na složité vztahy mezi různými růstovými faktory (F) (Novotný, 2003).
Obr. 1 Faktory ovlivňující růst (Novotný 2003)
V hráčských funkcích se uplatňují jedinci s různou tělesnou výškou - obvykle v rozpětí 170 - 190 cm. Patrné jsou rozdíly v tělesné výšce různých národností či etnik. V profi-fotbalu se ve funkci obránců uplatňují hráči s vyšší tělesnou výškou, naopak ve funkci středových hráčů spíše jedinci s relativně nižší tělesnou výškou. Vyšší tělesná výška hráče má relativní význam pro herní výkon. Může být
18
výhodná v některých herních situacích, nikoliv však ve všech - u středních obránců v obranné fázi při odehrávání míčů ve vzduchu a při obsazování prostoru, u hrotových hráčů v útočné fázi při vytváření prostoru v blízkosti branky soupeře a pro střelbu hlavou. Zvyšování tělesné výšky hráčů se může také podílet na vyšším běžeckém výkonu v utkání v současném fotbalu. Vyšší tělesná výška znamená potenciálně lepší ekonomiku běhu v submaximálních rychlostech a vyšší maximální běžeckou rychlost ve sprintu. Tělesná výška vlastních hráčů a hráčů soupeře se bere v úvahu při stanovování strategie hry týmu pro konkrétní utkání. A do jisté míry se zvažuje i při výběru hráčů do specifických funkcí (Psotta, 2006).
Tělesné složení Podle Psotty (2006) se v současném fotbalu uplatňují jedinci se subtilnějším somatotypem, to znamená s vyšší úrovní ektomorfní složky (štíhlosti) a relativně nižší úrovní mezomorfní složky (svalnatosti). Jedním z vysvětlení jsou zvyšující se nároky utkání na objem běžecké lokomoce a nervosvalovou koordinaci při provádění specifických lokomočních pohybů (změny směru běhu, obraty, rychlé kroky při soubojích apod.) Studie u hráčů rugby (in Rienzi a kol., 1999) ukázala, že nepřiměřený rozvoj svalové hmoty -tedy zvýšená mezomorfie - může omezovat způsobilost hráče realizovat větší objem činností ve vysokých intenzitách. Vyšší tělesné nároky současného elitního fotbalu potvrzuje vývojový trend snižování množství tělesného tuku u hráčů ve prospěch relativního zvyšování aktivní tělesné hmoty. V 70 letech minulého století byly u hráčů elitních evropských týmů běžné nálezy 10 - 15 % tuku, u současných hráčů spíše v rozmezí 8 - 12 % tuku. Současné hodnoty většiny elitních hráčů jsou jen o málo vyšší než u elitních běžců vytrvalců (4 - 7 %).
19
1.3 Základní rozestavení hráčů 1.3.1 Vývoj rozestavení hráčů V počátcích fotbalu neexistovalo žádné uspořádání hráčů na hřišti, poněvadž nebyly definovány ani jejich pozice. Hráči bojovali, jejich technika byla na nízké úrovni, převládala individuální herní činnost s uplatněním síly, rychlosti běhu a silou kopu, rozestavění hráčů bylo adekvátní rozestavění ragbyovému (Bedřich, 2006). Podle Patakiho (in Lanči, 1979) byl v roce 1871 stabilizován přesný počet hráčů, kdy pravidla ustanovila, že je jeden brankář, jeden obránce, jeden záložník a osm útočníků. Tohle zdánlivé nerovnoměrné rozestavění hráčů odpovídalo tehdejšímu způsobu hry, kdy jeden hráč s míčem se snaží proniknout, zatímco jeho spoluhráči postupovali za ním a byli připraveni se zmocnit míče, kdy jej vedoucí spoluhráč ztratil. Tento charakteristický rys, jak již bylo řečeno, byl převzat z ragby. Podobný způsob útoku umožnil soupeři, aby se všichni jeho hráči, tedy i útočníci, stáhli zpět před hráče s míčem a čelili tak pokusům o proniknutí. Zavedením pravidla o ofsajdu donutilo mužstva k promyšlenému jednání a již ze vzniklé formace 1-1-8 vzniká vzápětí formace 1-2-7. Skotové, přesněji jejich v této době nejvýznamnější klub Queen´s Park, založili svoji hru na spolupráci hráčů ve formaci
2-2-6, namísto sólových kliček si míč mezi sebou přihrávali a ten se
pohyboval po celém hřišti. V roce 1872 dochází k prvnímu mezistátnímu utkání v historii fotbalu: v Glasgow se utkalo Skotsko s Anglií. Toto utkání nás zajímá především z hlediska vývoje systému hry. Favorizovaní Angličané nastoupili v obvyklé sestavě 1-1-8, Skotové rozestavěli mužstvo 2-2-6. Překvapující výsledek 0:0 byl úspěchem Skotů a ukázal, že vývoj systémů půjde cestou vyrovnání rovnováhy mezi útokem a obranou.
Systém pyramidový ( klasický ) V roce 1866 došlo k upravení pravidla o ofsajdu (hráč byl ve hře, pokud měl v okamžiku přihrávky mezi sebou a brankou čarou soupeře alespoň 3 protihráče), které vedlo k dalšímu uspořádání hráčů 1-2-3-5, které známe pod označením systém pyramidový - klasický. Vznik tohoto systému se připisuje hráčům Walesu, kteří
20
začali stavět dva střední útočníky za sebe. W. Suddell, kouč Preston North End, byl jedním z mnoha manažerů, kteří tuto novou formaci přijali. Obrana tak začala být detailně propracovaná. Období klasického systému trvalo několik desetiletí, v některých zemích i déle než padesát let. Zdálo se, že nastoupením klasického systému byl vyřešen základní problém hry a že bylo konečně dosaženo rovnováhy mezi útokem a obranou. Velmi brzo se však ukázalo, že toto řešení nebylo definitivní (Pataki, 2007).
Tříobráncový systém ( WM ) Pataki (2007) ve své práci popisuje, jak trenér anglického Arsenalu Herbert Chapman reagoval na jev rostoucí hrozby útoku tak, že vymyslel pro své mužstvo pod heslem „safety first“ (bezpečnost především) princip rozestavění do M. Oba krajní obránce vysunul k pomezním čarám, kde obsazovali křídla soupeře, a před střed stáhl do té doby ofenzivního středního záložníka, zbavil jej zcela útočné úlohy, a tak se z něj stal střední obránce. Tím vlastně vytvořil roli „stopera“. Tím byla vyplněna mezera mezi krajními obránci a vznikla obranná linie tří obránců. Bedřich (2006) dále uvádí, že v dalším období byl Chapmanův princip rozpracován. Dva útočníky - spojky přiblížil více k záložní řadě a tím vytvořil formaci 3-2-2-3, kterou známe pod názvem „WM systém“ (útok byl ve tvaru W, obrana ve tvaru M). Nová formace se stala moderním prvkem, který přijala řada týmů i reprezentačních pro příštích 25 let. Do hry byl zaveden řád, který, jak se později ukázalo, vedl ke strnulosti hry, poněvadž neposkytoval dostatek prostoru pro tvůrčí iniciativu hráčů. Rozestavění je charakteristické rovnoměrným rozložením sil v prostorech, ve kterých osobní obrana nahradila obranu prostorovou. Hra byla příliš stereotypní, nudná, nejčastější výsledky byly 0:0, 1:0, 0:1.
Systém 4-2-4 Naštěstí se na počátku 50. let objevili na fotbalové scéně Maďaři a fotbalu vrátili to, co mu WM systém vzal - pohyblivost, vtip, tvůrčí improvizaci. Hráči dominovali především díky výborné fyzické kondici a perfektní míčové technice. Pojetí maďarského týmu nelze nazvat novým systémem, ale vysunutí útočného krajního
21
záložníka těsně za útočnou řadu a druhého krajního záložníka pověřeného vysloveně defenzívou, již mnohé naznačovalo (Bedřich, 2006).
Catenaccio Švýcaři vyvinuli tzv. „západku“ neboli Le Verrou, kdy při bránění křídla soupeře bránili krajní záložníci, střed bránili obránci, jedna ze spojek hrála vedle středového záložníka a jeden z obránců hrál v roli podobné dnešnímu liberu (1-3-2-4). Italové švýcarské pojetí poopravili a Helenio Herrera dovedl „catenaccio“ (český překlad „velký řetěz“, 1-3-3-3, 1-3-4-2 nebo 1-4-3-2) k dokonalosti. Vznikl tak silný obranný tým, obvykle na úkor útoku. Hlavní úlohu v této formaci hraje zametač, tým spoléhal na rychlé brejky malého počtu útočníků (Bedřich, 2006).
Nizozemský systém Svojí vlastní fotbalovou filozofií se prezentovalo Nizozemsko. Kouč Rinus Michels rozestavením 3-2-3-2 byl zastáncem tzv. „totálního fotbalu“. Jeho filozofie potírala rozdíl mezi jednotlivými rolemi hráčů, všichni museli být schopni bránit i útočit podle situace na hřišti. S novinkou Michels přivedl Ajax v roce 1971 k vítězství v PMEZ a reprezentaci Nizozemska ke stříbru na MS 1974, v roce 1988 ke zlatu na evropském šampionátu. Hlavním rysem tohoto rozestavění jsou 3 střední obránci, z nichž 1 kryje soupeřova střelce a 2 křídelní obránci s povinnostmi pokrytí své strany hřiště, spolupráce se středovými hráči, útočení i samozřejmě brání. Reprezentace však nikdy nedosáhla úspěchu absolutního, což by byl zisk titulů světového šampióna. Takové pojetí vyžadovalo bezpodmínečně inteligentní a technické hráče s vynikající kondicí. Příčiny marného dobývání titulu odborníci spatřují ne v neschopnosti obránců ve fázi útočné, ale v nedokonalosti útočníků ve fázi obranné (Bedřich, 2006). Za zmínku též stojí, že koncem 80. a počátkem 90. let bylo obtížné porazit sovětské mužstvo Dynamo Kyjev. Jeho kouč Vladimír Lobanovskij čtyřčlennou obranou linii ještě jistil liberem a na hrotu ponechával jen jediného útočníka. Ale to musel byt útočník výjimečných kvalit a v té době to byli Oleg Blochin nebo Oleg Protasov. Byla to tedy formace 1-4-4-1 (Pataki, 2007).
22
Formace 4-4-2 a její modifikace Již mistrovství světa v roce 1994 ve Spojených státech jasně prokázalo, že došlo k vývoji v organizaci hry, neboť tři ze čtyř semifinalistů hráli se čtyřčlennou obranou linií. Především však na sebe upozornily úspěchy tzv. „ fotbalových trpaslíků “ při kvalifikaci na MS, kteří dávali tomuto rozestavění přednost. Tak mohlo např. Norsko porazit Anglii a Švýcarsko vyřadit Portugalsko. Formaci 4-4-2 tedy tvoří čtyři obránci, přičemž se tito čtyři téměř stále pohybují na jedné čáře se spoluhráčem z jejich linie, který právě atakuje protihráče. Dále jsou to čtyři středopolaři, kteří se rovněž přesunou vždy na stranu blíže míči a atakují hráče s míčem v souladu se zadní čtyřčlennou řadou. Poslední jsou dva útočné hroty, které se také pohybují k těžišti hry (obr. 2).
Obr. 2 Formace 4-4-2 : 4-3-3
Jedním z nevíce charakteristických znaků této formace je, že mužstvo má za cíl vytvořit přečíslení v blízkosti míče, aby se ten mohl opět vybojovat ve hře 2 proti 1. Často to bývá tak, že jeden z hráčů tísní protihráče s míčem a druhý odebírá míč. Namísto individuálního souboje mezi útočníkem a obráncem nastupuje tedy v oblasti obrany součinnost pozičních skupin. Hráč s míčem má být tak obklopen, aby se ze stísněné herní situace nemohl vyprostit a v důsledku toho pak přišel o míč. V blízkosti míče se tedy už nebrání prostorově, jak to snad z počátku „prostorová obrana“ naznačuje, ale hráči musí v daném prostoru rozhodně bojovat proti protihráči. Dále se jedná také o to, aby se vybudoval kompaktní svazek mužstva proti
23
útočným akcím soupeře a zúžil hrací prostor koordinovaným rozdělením prostoru a úzkým spojením mezi jednotlivými řadami mužstva (Pataki, 2007).
1.3.2 Současný způsob rozestavení s liberem Modifikace rozestavení: 1-2-5-2, 1-2-6-1, 1-3-4-2, 1-2-4-3 apod. Libero (volný obránce) - převážně hráč zcela volně působící v obranné i útočné fázi hry. V obranné hraje v prostoru, tedy většinou žádného hráče osobně neobsazuje. Zajišťuje přední stopery i krajní hráče středové řady. V útočné fázi se může zapojovat do vedení i zakončování útoku (přečíslení soupeře). Nároky na orientaci v prostoru, poziční hru, čtení hry. Pokud je dobrým hlavičkářem, podílí se na standardních situacích před soupeřovou brankou - nutnost zajištění jeho prostoru jiným hráčem. Přední stopeři - jeden, nejčastěji dva, někdy i tři obranní hráči (podle počtu hrotových hráčů soupeře). Hlavním úkolem v obranné fázi je osobní obsazování hrotových hráčů soupeře. Někdy (podle záměrů trenéra a mají-li předpoklady) se v útočné fázi mohou podílet na vedení útoku (překvapivé přečíslení soupeře i za cenu určitého rizika). Požadavek na schopnost založit útok po konstruktivním odebrání míče by měl být v současném fotbalu samozřejmostí. Středová řada (středový blok) - většinou se jedná o 4 až 6 hráčů, kteří operují na značném prostoru a jejich činnost je rozhodující pro přechod do útočné nebo obranné fáze. V tomto středovém bloku můžeme rozlišit tři základní typy hráčů: - krajní hráči středové řady -obvykle velmi univerzální, v obranné fázi především obsazují a atakují hráče v křídelním prostoru, často ale i směrem ke středu hřiště. V útočné fázi se pohybují s míčem i bez míče nejčastěji v křídelním prostoru, odkud zakončují akci finální přihrávkou nebo i střelbou; - vnitřní hráči středové řady - konstruktivní hráči s velmi variabilní činností. Pokrývají velký akční prostor, podílejí se výrazně na útočné i obranné fázi hry. Většinou výborně technicky vybaveni se schopností v obranné fázi hry obsazovat soupeře i prostor, konstruktivně odebrat míč. V útočné fázi vést míč, obcházet soupeře, kombinovat - a spolupracovat téměř se všemi hráči i zakončovat střelbou. Někdy na těchto postech hrají i jiné typy hráčů (se zvýrazněnou obrannou nebo útočnou činností);
24
- střední hráč středové řady - ústřední postava týmu s univerzálním, aktivním pojetím hry - „tvůrce hry“. Důležitá role v obranné, ale zvláště pak v útočné fázi. Podílí se na změně rytmu hry i na efektivní kombinační hře. Schopen předvídání vývoje herní situace a dirigování týmu. Obecně u hráčů středové řady (platí ale pro všechny řady) je rozhodující, co od určitého konkrétního hráče trenér vyžaduje především v souvislosti s jeho možnostmi a s hrou soupeře. Tyto úkoly mohou být velmi specifické a diferenciované. Často se objevují charakteristiky typu: hráč specialista, obranný, útočný, univerzální, konstruktivní. Útočná řada - jeden až tři hráči, technicky a rychlostně velmi dobře vybavení, s vysokou efektivitou při zakončování. Výrazná schopnost prosadit se v osobních soubojích 1:1 i proti číselné převaze bránících hráčů nebo „podržet“ míč pro kombinační hru s hráči z druhé vlny. V obranné fázi (v závislosti na taktických záměrech) zpomalují zakládání soupeřových protiútoků včasným obsazováním a napadáním protihráčů (Votík, 2005).
1.3.3 Způsoby rozestavení hráčů bez libera Modifikace rozestavení: 4-4-2, 4-5-1, 4-3-3 apod. (obranná řada v linii = zónové bránění) Přibližně od 90. let (ve větší míře od MS 1994 v USA) začala některá přední světová družstva uplatňovat rozestavení 4-4-2 nebo jeho varianty (4-5-1, 3-4-3 a jiné) s hrou obranné řady v jedné linii. Přechod na tento způsob hry je záležitostí dlouhodobou a jedná se o podstatný a náročný zásah do organizace hry celého družstva. Hra v tomto rozestavení vyžaduje
od všech hráčů obranné řady nejen odpovídající úroveň rychlostních
schopností, obratnost a technickou vyspělost, ale také schopnost hrát s odpovídajícím důrazem v osobních soubojích na zemi i ve vzduchu. Předpokladem je dostatek zkušeností, výborná orientace v prostoru a přehled při řešení herních situací, včetně schopnosti předvídat činnost soupeřových hráčů i spoluhráčů.
25
Všichni hráči obranné řady musí mít předpoklady pro úspěšné řešení situací 1 na 1 a být schopni pružně a koordinovaně přecházet, podle vývoje situace, z pozičního prostorového bránění s přebíráním soupeřových hráčů (kteří rychle mění své pozice), na důsledné osobní bránění. Neméně důležitou roli mají při organizaci hry v tomto rozestavení hráči středové řady, kteří vytvářejí v obranné fázi před vlastní obrannou řadou předsunutý obranný blok pružně spolupracující jak s obrannou, tak útočnou řadou. Hru v tomto rozestavení uplatňují především družstva vyšších výkonnostních úrovní mající hráče s dispozicemi pro její úspěšnou realizaci (Votík, 2005). Bedřich (2006) dále říká, že pro tuto formaci je charakteristické posílení středu hřiště a čtyřčlenná obranná i středová formace, je primárním znakem defenzívy založené na prostorovém bránění s charakteristickým záměrem koncentrovaného přesunu hráčů za míčem do těžiště hry a vytvoření tlaku na míč, na soupeře, respektive agresivním pojetím boje. Požadavky na dvoučlennou útočnou formaci jsou vysoké, jejich působení je převážně ve střední vertikále pole a před pokutovým územím soupeře. Tudíž uvolněné křídelní prostory jsou využívány krajními záložníky nebo krajními obránci. I když tato formace patří nyní v moderním fotbale k nejpoužívanějším, vznikají i další rozestavění a řada trenérů nezůstává jen u kopírování. Zaznamenáváme celou řadu obměn, které se někdy soustředí na obrannou činnost, jindy zase na útočnou. Je to např. formace 4-3-3, která je právě obměnou z formace 4-4-2, i když tuto formaci používala Brazílie koncem 50. let. Ale paradoxem je, že Brazílie ji používala jako formaci obrannou. Vycházela ze zajištěného středu, vytvořila tak vhodné podmínky pro kombinaci mezi středovou řadou a obranou. Ale v současném fotbale ji mužstva používají jako útočnou alternativu. Je charakterizována optimálním rozložením sil v prostoru, tudíž kondiční požadavky pak nejsou tak velké. Útok je doplněn dalším hráčem, což má za následek výraznější ofenzivu a snadnější přečíslování soupeře v útočné fázi. Jako reakci na hru soupeře se dvěma útočníky se užívá formace 3-5-2, kdy střední obránce brání prostorově a dva krajní obránci brání útočníky osobně (dle potřeby). Ve středové řadě pak operují na krajích hráči, kteří zvládají jak obranné tak útočné činnosti a dokáží plnit roli krajních obránců nebo doplnit útok po křídlech. Ostatní
26
středoví hráči pak plní jiné úkoly, z kterých vyplývá jejich role, např. volný středový hráč, konstruktivní středový hráč nebo přední obraný štít apod. Zvýšený počet hráčů středové formace umožňuje týmům uplatnění různých taktických variant, jako je např. presink či forčenink. Samozřejmostí u špičkových týmů je, že rozestavění mění průběhem zápasu v důsledu vývoje utkání. Také můžeme zaznamenat formace např. typu 3-6-1, 4-5-1.
1.3.4 Výhody a nevýhody rozestavení obranné řady v linii Za výhodu proti rozestavení s liberem je považováno „získání“ jednoho hráče pro hru středové či útočné řady (ale ani libero nemusí hrát jen klasicky hluboko za předstopery), těžiště bránění se poněkud posunuje od vlastní branky, nabízí se možnost intenzivního útočení střídavě oběma krajními obránci. Lze využívat „ofsajd“ taktiky, hráči musí být vedeni k maximální zodpovědnosti při bránění nemají za sebou zajišťujícího libera. Za nevýhodu lze považovat snazší možnost překonání („přemostění“) středu hřiště diagonálními pasy za poněkud vysunutou obrannou řadu. Stejně tak kombinační hra - rychlé narážečky za obrannou linii - může být jedním ze způsobů jejího překonání. Pokud je uplatňován „ofsajd“ systém, je možné využít individuálního překonání obranné řady či naběhnutí hráče z hloubky pole na přihrávku za vybíhající obrannou linii. Toto rozestavení někteří odborníci považují za progresivnější a efektivnější více v útočné než v obranné fázi hry (Votík, 2005). Mezi nejpoužívanější formace v herních systémech současnosti podle Bedřicha (2006) patří 4-4-2, 4-3-3, 4-5-1, 3-5-2, 3-4-3, 3-6-1. Jejich charakteristika v konkrétním systému je specifická. Existuje celá řada odlišností a variant v rámci konkrétního týmu, které jsou podmíněny mj. taktikou útočení a bránění, typologií hráčů a jejich kreativitou i jejich reálným herním potenciálem. Vývoj ofenzivní činnosti nasvědčuje, že se postupně vracíme k jejím dřívějším formám, ale pochopitelně
na
podstatně
vyšší,
propracovanější
úrovni
a
s diametrálně
organizovanější činností defenzivní. V tabulce 2 vidíme charakteristiku hry s 3 a 4 obráncovou formací (s liberem a bez libera).
27
Tab. 2: Charakteristika základního herního systému s 3 a 4 obráncovou formací podle
Nevýhody:
Výhody:
Požadavky na hráče:
Bedřicha (2006)
Charakteristika formace hry s liberem 1-2-5-2 1. libero - organizuje defenzívu mužstva, dokonalý v poziční hře (být vždy v pravou chvíli v těžišti hry). 2. předstopeři - důrazní rychlí, dobrá hra hlavou, brání osobně soupeřovy útočníky. 3. krajní záložníci vyváženost v defenzívě a ofenzívě (nesmějí uvolnit křídelní prostor). 4. defenzivní záložník - dominantní defenzivní úkoly, většinou osobní bránění.
Charakteristika čtyř obráncové formace 4-4-2 1. střední obránci - jeden v roli organizátora defenzívy (s částečným zajišťováním ostatních v řadě), - oba dostatečně rychlí, jeden s vynikající hrou hlavou. 2. krajní obránci - vynikající kondice, rychlí (možnost menšího vzrůstu), - podporují střídavě ofenzívu (jeden, druhý více zabezpečuje obranu). 3. všichni - spolupracují, dostatečně komunikují, - každý hlídá svůj prostor - nikoliv hráče! 4. brankář - fotbalové dovednosti libera, čtení hry. 5. defenzivní záložník - štít před obrannou čtveřicí.
- v roli libera může hrát fotbalista pomalejší (starší) nahrazující pomalost, předvídavostí, zkušenostmi.
- zónovým bráněním nevznikají žádné volné prostory pro útočící hráče, - v případě potřeby lze použít presink (zdvojování, ztrojování), - obránci rozhodují stlačováním a roztahováním o velikosti prostoru pro hru a vytvářejí tím tlak na soupeře, - do ofenzívy se zapojují krajní obránci - dochází k přečíslení soupeře.
- předstopeři osobním bráněním - v případě nedostatečné komunikace odkrývají prostor pro hráče a pozdní „zpátečky“. soupeře, - libero hrající s velkým odstupem „roztahuje“ hru a umožňuje nabíhání hráčům soupeře do volných prostorů.
28
1.3.5 Přínos zónové obrany pro individuální rozvoj hráčů Buzek s Procházkou (2003) uvádějí, že zónová obrana orientovaná na míč se v praxi ukázala jako velmi efektivní způsob bránění jak ve smyslu vlastní obranné činnosti, tak pro vytváření výhodných předpokladů pro přechod do útočné fáze. Vedle svého přínosu pro tým, pro jeho výsledky i kvalitu hry představuje svými nároky také silný podnět pro tréninkový proces a herně všestranný výkonnostní rozvoj hráčů, zejména od kategorie starších žáků. Hráči jsou nuceni po celou hrací dobu hrát v obranné i útočné fázi aktivně, v takticky účelném pohybu, s koncentrací pozornosti na změny herních situací a na vzájemně koordinovanou spolupráci. S vyšším tempem (intenzitou) hry se musí udržet dovednostní úroveň hráčů, a to opět jak v individuálních činnostech (konstruktivní odebírání míče bez faulování), tak v činnostech útočných - tvůrčí ovládání míče v rychlosti a při kontaktním tlaku soupeře. Takový herní výkon a jemu odpovídající tréninkový proces významně podněcují u hráčů: a) v taktické oblasti •
chápání propojenosti týmového a individuálního herního výkonu, vytváření uvědomělé taktické kázně,
•
pochopení významu taktiky pro úspěšnou hru týmu,
•
osvojování různých variant řešení často se opakujících herních situací,
•
rychlé řešení přechodových fází jak z útočné do obranné, tak opačně,
•
tvůrčí stránku herního myšlení a taktického jednání.
b) v technické oblasti •
zdokonalování rychlé koordinační činnosti nohou (nejen s míčem),
•
tvůrčí ovládání míče v rychlosti a při kontaktním tlaku soupeře,
•
zvládnutí technické stránky obranných i útočných osobních soubojů.
c) v psychické oblasti •
vnímání, předvídání, myšlení, čtení hry, koncentraci i přepojování pozornosti (stále ve střehu na více podnětů),
•
spolupráci v obranné fázi („Všichni se podílíme“): zvyšuje se odpovědnost a sounáležitost s hrou ostatních spoluhráčů, podporuje se týmová atmosféra,
29
•
zdravou agresivitu a sebevědomí jednotlivců a družstva jako celku ve všech podstatných herních situacích.
d) v kondiční oblasti •
nároky na energetické zabezpečení - více sprintů i běhů nižší intenzity (posouvání), více soubojů (presink),
•
nároky na startovní a běžeckou rychlost (absolutní i opakovaně projevovanou, četnost i úsilí),
•
nároky na sílu (více soubojů, startů),
•
nároky na obratnost (konstruktivní odebírání míče v soubojích, zvládnutí pádů v četnějších a silověji vedených soubojích),
•
pohybová aktivita po celé utkání (součinnostní pohyb všech hráčů, nikdo nezůstává mimo hru, snížení této aktivity pod určitou úroveň s dobrým soupeřem vede ke ztrátě utkání).
1.3.6 Organizace a řízení týmového taktického tréninku Hřebík, Lavička, Buzek (2006) ve svém článku uvádějí jak organizovat a řídit týmový taktický trénink zaměřený na nácvik zónové obrany. Zaměření Nácvik aktivní zónové obrany s presinkem na soupeře s míčem, získání míče bez přerušení a následný aktivní přechod do útoku, včetně zakončení. Postupné kroky: 1) Vytvoření u hráčů dokonalé představy o taktickém záměru s vysvětlením herně situačního řešení, s dobře promýšlenou organizaci tréninku. Trenér: názorné vysvětlení na magnetické tabuli, např. v rozestavení 4-4-2, zdůvodnění, proč je tento taktický úkol nutný (např. soupeř má problémy s aktivním presinkem, hráči soupeře nejsou technicky vyspělí apod.), kdy a v jakém herním prostoru (podle kvality soupeře, podle vývoje utkání atd.). 2) Taktická cvičení se realizují v pomalém pohybu obranného tvaru, změny a přesuny obranného tvaru se realizují podle pohybu míče, podle pohybu soupeře v útoku . Trenér: vysvětluje pohyb jednotlivých hráčů, jednotlivých herních formací (např. jeden z útočníků vybíhá směrem k míči, druhý útočník uzavírá herní prostor, nejbližší
30
záložníci uzavírají těsně prostor kolem míče atd.), dále vysvětluje okamžik spuštění presinku (když je míč v pohybu, když se soupeř připravuje na příjem míče nebo má problémy s kontrolou míče). Dále vysvětluje hloubku obranného tvaru, posun hráčů ze slabé na silnou stranu apod. 3) Cvičení jsou prováděná s regulovanou protičinností (vědomá ztráta míče, předstíraný odpor). Trenér: doporučuje realizovat vědomou ztrátu míče, způsob získání míče (zdvojením) a charakter první přihrávky po získání míče. 4) Je stanovený začátek a konec cvičení pro oba týmy, po ukončení akce se hráči vracejí do svých základních (výchozích) postavení. Trenér: Z důvodu detailnějšího vysvětlení jednotlivých kritických okamžiků člení celou sekvenci herního cvičení do menších celků (např. přesun do těžiště míče, získání míče a přechod do útoku formou první přihrávky bez vazby na zakončení). 5) Po určitém počtu opakování je vhodná přestávka s cílem zhodnotit provedení a vést diskusi s hráči o některých taktických aspektech. Nepodceňujte důležitost odpočinku pro hráče jedná se o určující faktor pro kvalitní provedení. Trenér: Klade otázky hráčům ve smyslu
důslednějšího pochopení činnostní
participace v rámci herního úkolu v pozitivním i negativním směru (proč byla dobře vyřešena obranná činnost?, na jakou vzdálenost se mají hráči přesunout ze slabé strany?, jaké vzdálenosti mezi hráči je třeba udržovat a s jakou hloubkou obranného bloku?, co umožňuje vysunutý presink po získání míče?, proč je vhodná rychlá přihrávka vpřed po získání míče, jak reaguji hráči obranné řady,v případě, že se aktivní presink nezdaří? apod.), Pozn.: Nedávejte hráčům zbytečné instrukce, pozor na „překoučování“ !!! 6) Postupně se přenáší pozornost na další úsek nacvičované herní sekvence, např. na způsoby vytváření střeleckých situací a charakter zakončení po rychlé přechodové fázi. Trenér: zdůrazňuje význam přesné první přihrávky, způsob dostupování a zapojení hráčů do koncovky (kteří hráči, v kterých hráčských funkcích zaujímají postavení v pokutovém území, jak je zajištěna obranná fáze apod.), způsoby herní komunikace mezi hráči, kontroluje správné postavení hráčů v pokutovém území i mimo ně, komunikuje s hráči o možných alternativách řešení
31
7) Následně se organizují cvičení na vyšší úrovni složitosti, mění se místo presinkové zóny, způsob zapojení jednotlivých hráčů, charakter a způsob přechodu do útoku (kombinačním řešením po straně hřiště, rychlou změnou těžiště hry diagonální přihrávkou, příp. individuální činností), způsoby vytváření střeleckých situací, postupně zvyšujeme aktivitu hráčů jak v útočných, tak i obranných úkolech od herních cvičení, průpravných her až k tréninkovým utkáním. Trenér: opakuje základní cvičení pro dosažení určité stability v projevech hráčů přílišná proměnlivost a přílišné experimentování nevede k tvořivé automatizaci; nepracuje uspěchaně, udržuje přehled nad situací, taktický trénink musí být veden v klidu a s přehledem. 8) Upřednostňuje se nácvik týmových taktik "koučink" s dvěma trenéry. Trenér: jeden vysvětluje principy obrany a reaguje na způsoby provedení (provádí korekci, dává zpětnou informaci, rozšiřuje základní informaci); druhý pro útok navazuje na obranu a hledá vhodná situační doporučení pro účelná řešení útočné fáze hry. Čeho bychom měli u hráčů dosáhnout při taktickém tréninku: •
kladného postoje k taktickému záměru,
•
taktické sounáležitosti při plnění herního úkolu, mentální disciplíny, pozornosti a koncentrovanosti hráčů - hráči musí být neustále vtaženi do hry, být neustále pozorní, ostražití, koncentrovaní,
•
chuti komunikovat o týmových taktikách, věnovat pozornost účelovostí jednotlivých provedení, v případě negativního postoje k předloženým taktickým záměrům dochází u jednotlivých hráčů k odklonu od týmové spolupráce, k negativnímu ovlivněni jejich výkonnostní úrovně,
•
uvědomění, že zlepšení v individuálních kvalitách vede k vyšší týmové součinnosti.
1.4 Věkové období starších žáků (střední školní věk) Pro tuto práci je důležité seznámit se zvláštnostmi věkového období starších žáků, které spadá podle Vilímové (2002) do vývojového období středního školního věku (10) 11 - 14 (15) let, což zahrnuje jedince v pubescentním věku.
32
1.4.1 Charakteristika věkového období starších žáků 13 - 15 let Podle Fajfera (2005) je důležité nezapomínat na období puberty, které je možno rozdělit do tří fází: •
předpubertální fáze (10 - 12 let),
•
první pubertální fáze (12/13 - 14/15),
•
druhá pubertální fáze (14/15 - 17/18).
Období 10 - 14 (15) let je etapou přechodu od dětství k dospělosti. V organismu dítěte probíhají velké biologické změny, které se odrážejí i v jeho psychickém vývoji. Z hlediska psychofyziologických zvláštností považujeme za vhodné odděleně charakterizovat období 10 - 12 let a 12 - 14 (15) let (Votík, 2005). Podle Dovalila (2002) je hlavním problémem puberty , že v poměrně krátkém období dochází k zásadním změnám ve vnitřním prostředí organismu. V důsledku hormonálního působení se urychluje růst, výrazněji se mění hmotnost a výška těla. Pro sport je významné, že vzestup pohlavních hormonů zřetelně zvyšuje svalovou sílu, tomu však nejsou současně uzpůsobeny šlachy, vazy a zejména jejich úpony. Všechny změny jsou důsledkem řady složitých fyziologických pochodů souvisejících s rozvojem hormonální činnosti. Změny mohou mít individuálně různé tempo, rozdíly se srovnávají až na konci období staršího školního věku i později. Koncem období se již zvýrazňují mužské a ženské tělesné znaky. Nerovnoměrné a rychlé růstové změny v průběhu pubescence (zaostávání přírůstku svalové hmoty za růstem končetin), mohou vést k diskoordinačním projevům, zvláště u mládeže s nedostatečným pohybovým režimem. Pubescenti s omezenými pohybovými zkušenostmi se nestačí rychle adaptovat na aktuální rozměry svého těla a mohou mít proto jisté problémy s regulací svalového úsilí i kinestetickým vnímáním polohových změn. Může se to projevit ve zhoršeném provedení dříve osvojených dovedností. Ke konci pubescence se tyto koordinační projevy omezují. Jinou příčinou jejich výskytu a tím i snížené docility v osvojování nových pohybových dovedností jsou výkyvy aktivační úrovně (způsobené emoční labilitou pubescentů) a její neadekvátní nasazení vzhledem k nárokům pohybového úkolu (Vilímová, 2002). I když s nástupem puberty mohou vznikat určité obtíže s obratností a hlavně
33
chlapci hůře zvládají složitější cvičení, zhruba do 13 let se proces pohybového učení, tj. osvojování nových a zdokonalování osvojených pohybů, uskutečňuje tak rychle a efektivně jako nikdy později. Zdá se dokonce, že pohyby naučené v této době jsou pevnější než ty, které se učí v dospělosti. Tím je dána i odpovídající orientace tréninku - pokračuje se v rozvíjení obratnosti a ve specializaci se věnuje prvořadá pozornost technice. Nervový systém je natolik tvárný, že umožňuje komplexní rozvoj rychlostních schopností: reakce, jednotlivých pohybů i rychlosti frekvence. Důležité je v tomto směru proporčně působit na různé svalové skupiny, nejen na dolní končetiny. Období 10-13 let je považováno za období velice příznivé pro získání „rychlostního základu“. Jeho zanedbání se v pozdějším tréninku kompenzuje velmi obtížně. Nelze připustit zatížení, které by pro dítě znamenalo extrémní vyčerpání. Tím může být především anaerobní činnost delšího trvání (aktivace LA systému) a používání těžkých břemen při silovém tréninku. Naopak soustředěnější vytrvalostní trénink (hlavně metodami nepřerušovaného zatížení nevysoké intenzity a delšího trvání) odpovídá možnostem tohoto věkového období (Dovalil, 2002) Období pubescence patří mezi klíčová období ve vývoji psychiky. Hormonální aktivita ovlivňuje emotivní vztahy a projevy pubescentů k sobě samotným, k druhému pohlaví, ke svému okolí. Může působit pozitivně i negativně na jejich chování v učební, pracovní i sportovní činnosti. Rozvíjející se abstraktní myšlení a paměť mění postupy a chování žáka v učebních situacích. Zvyšuje se rychlost učení a snižuje počet potřebných opakování. Pubescence naznačuje i proces pozdějšího osamostatňování. Vztahy k rodičům se uvolňují a pubescenti si vytvářejí nové a širší společenské vztahy. Úsilí o nezávislost se vzrůstající kritičností je příčinou, že žáci a studenti již nejsou ochotni plnit bez výhrad své povinnosti. Ve škole jsou proto časté projevy neposlušnosti, někdy drzosti a negativismu. Příznivý formativní vliv na pubescenty má tělesná výchova a sportovní aktivity. Výsledky výzkumu (in Rychecký a kol., 1990) dokumentují, že u sportujících pubescentů nacházíme méně studijních problémů i menší procento výskytu společensky nežádoucího chování (delikvence) (Vilímová, 2002). Podle Trýsky (in Pavliš, Perič, 1995) je z hlediska tréninku důležité, že v tomto
34
věku se začíná vytvářet vztah ke sportu nejen jako ke hře, ale také jako k určité povinnosti. Sportovní zaměření pomáhá řešit výchovné problémy v širším měřítku. Objekt výchovy není v 15 letech již dítětem, ale dospívajícím člověkem. Proto i všechny výchovné zásady musí být vedeny taktně, diskrétně a spravedlivě. Velké přestupky řešíme až po odeznění citového zaujetí, které je překážkou objektivního posouzení situace. Nejčastějšími chybami výchovných pracovníků bývají nevšímavost, malé porozumění, nepřiměřená tvrdost výchovných sankcí, veřejné vytýkání chyb .
1.4.2 Biologický věk Podle Novotného (2003) se biologický (skutečný) věk většiny lidí od kalendářního liší. U dospělých osob se zralou kostrou, chrupem a plně vyvinutými dalšími orgány se odhaduje reálný věk velmi složitým způsobem (M. F. Roizen a E. A. Stephensonová 2000). Počítá se po vyplnění rozsáhlého dotazníku s otázkami na zdraví, dietu, pohybovou aktivitu, návyky, práci atd. Osoby zdravější, racionálně se stravující, pohyblivější, neholdující tabáku a alkoholu atd., s normální koncentrací cholesterolu v krvi a jejichž rodiče také byli zdravější, se řadí mezi mladší. U rostoucích dětí má znalost biologického věku význam pro hodnocení a předpovídání jejich vývoje (výšky), zatížitelnosti v tréninku atd.. Biologický věk je zajímavý pro rodiče, pediatry i trenéry. Umožňuje odhadnout dobu nejrychlejšího rozvoje, dobu ukončení růstu a období optimálních dispozic pro nejlepší osobní sportovní výkony apod. Je zajímavý pro pediatry (vývojová retardace a akcelerace), ortopedy či stomatology (načasování korekční operace délky kosti či dolní čelisti). Existují různě dostupné, různě invazivní a různě přesné metody. Asi platí, že za přesnost se platí určitým zásahem do organismu. Spíše duševně než tělesně zatěžující, a lékaři použitelnou metodou, je posouzení zrání sexuálních znaků. U chlapců se posuzuje rozvoj penisu a varlat, u děvčat prsů a u obou pohlaví pubické ochlupení. Pro stomatology, příp. jiné zkušené pozorovatele, je dostupná metoda hodnocení prořezávání zubů - dentice. Tato metoda je limitována dobou ukončení vývoje chrupu.
35
Další, i pro trenéry zajímavou metodou, je stanovení tzv. proporcionálního věku. Je založen na vztahu rozvoje tělesných proporcí (výška, váha, obvody, šířky) k určitému věku. Rozvoj tělesných proporcí je vyjádřen Brauerovým (1982) indexem vývoje stavby těla (KEI - Kırperbauentwicklungsindex). Jeho použití je opět limitováno: Není vhodný pro více let vrcholově trénující sportovce (reprezentace sportovní gymnastiky) a pro postpubertální osoby (asi nad 14 let). Na obrázku 3 vidíme rozdíl v biologickém věku mezi hráči 1.FC Brno stejného ročníku narození 1994, kdy rozdíl v kalendářním věku je pouze půl roku zatímco v biologickém je rozdíl markantní. Rozdíl v tělesné výšce činí 27 centimetrů.
Obr. 3 Rozdíl v biologickém věku dvou hráčů 1.FC Brno ročník 1994
1.4.3 Cíle a obsah sportovní přípravy starších žáků Starší žáci 13 - 15 let, 7. - 9. ročník ZŠ (střední školní věk) 12/13 -14/15 let: I. pubertální fáze (pubescence) Pro toto věkové období jsou podle Duhana (in Fajfer, 2005) charakteristické následující cíle:
36
Cíle v oblasti technicko - taktické (herní trénink, herní nácvik): •
žáci ve věku 12-13 let by měli ovládat všechny HČJ,
•
navazovat na předchozí etapu, zdokonalovat a rozšiřovat další dovednosti, většinový podíl specializace, ale zařazovat prvky všestrannosti,
•
systematické učení a upevňování dovedností,
•
variabilní použití dovedností pod prostorovým a časový tlakem speciální, dovednosti zvládnout v rychlosti,
•
spojování naučených dovedností v řetězce,
•
rozvoj a stabilizace „dynamické techniky“,
•
využití naučených dovedností v utkáních na jednotlivých postech,
•
uplatňování naučených dovedností ve hře, prostorová orientace ve hře,
•
upevňovat získané taktické zkušenosti,
•
cíleným
tréninkem
minimalizovat
pokles
naučených
dovedností
(přirozený pubertální vývoj), •
podpora talentů, jejich individuálních schopností směrem k využití v kolektivní hře družstva,
•
cílený trénink brankáře,
•
rozšiřování taktického jednání v útočné i obranné fázi - rozestavení, „dělba práce“ jednotlivce i skupiny,
•
nácvik základních standardních situací.
Cíle v oblasti kondiční, kondiční trénink: •
pokračovat v rozvoji pohybových schopností, koordinačních a rychlostně silových,
•
rozvoj silových schopností - posilování velkých svalových skupin, intenzivní rozvoj výbušné síly dolních končetin,
•
rozvoj rychlostních schopností v souladu s rychlým prováděním HČJ, skupin a celého družstva,
•
rozvoj získaných koordinačních schopností,
•
důraz na odstraňování svalových dysbalancí a strečink,
•
regenerace pohybového systému po náročné pohybové činnosti.
37
Cíle v oblasti výchovně - všeobecné: •
sjednotit působení: hráč - rodina - trenér - učitel, sladit sportovní přípravu a život ve společnosti, talentované jedince připravit na možnost fotbalu jako povolání (ale priority zůstávají),
•
výchova k přátelství, vzájemné spolupráci, příslušnosti k družstvu,
•
dodržování osobní hygieny, udržování čistoty převlečení, čistoty prostředí,
•
vytvořit trvalý kladný vztah ke hře a tréninku, pravidelná účast na trénincích (utkáních),
•
soutěžení „fair-play“,
•
učit se skupinovému chování - pomáhat jiným, nechat si pomoci, respektovat druhého,
•
znát pravidla velkého fotbalu,
•
poskytovat doplňkové činnosti v tréninku - minikošíková, miniházená, akrobacie,
•
systematická výchova k rozvoji kladných vlastností osobnosti, utváření psychických vlastností - ctižádostivost, soutěživost, překonávání překážek a nepříjemných pocitů, zodpovědnost, samostatnost, obětavost, podílet se na uspořádání denního režimu za pomoci rodičů, trenéra, učitele, sestavování individuální domácí přípravy,
•
koordinace náročného tréninku se způsobem života, učit hráče samostatně řešit životní situace a problémy,
•
vytvářet u hráčů pocit spoluzodpovědnosti za svůj fotbalový vývoj.
38
Fajfer (2001) podle Duhana (2006) uvádí následující charakteristický obsah pro toto věkové období: Technicko - taktická příprava - herní trénink, herní nácvik: •
trenér by měl organizovat a řídit, nenařizovat,
•
návaznost na předešlou kategorii,
•
zdokonalování dovedností ve skupinách i individuálně (hlavně v úvodní a průpravné části),
•
hráč má osvojené všechny HČJ, které spolu s dalšími dovednostmi zdokonaluje v pohybových řetězcích s důrazem na rychlost provedení, rychlost souhry,
•
nácvik a zdokonalování herních činností jednotlivce:
•
výběr místa - efektivní výběr místa, přihrávání - všemi způsoby i směry (prudce, s rotací, polovysoké, vzduchem, hlavou…), zpracování (převzetí) míče - všemi způsoby do různých směrů, vedení míče - v rychlosti s max. počtem dotyků (pod tlakem), nácvik driblinku (žonglování) a kliček abeceda kliček - zdokonalování všech možných způsobů obejití soupeře s klamnými pohyby, vše nacvičovat v rychlosti, střelba - všemi způsoby, obranné herní činnosti - odebírání míče všemi způsoby, efektivní obsazování prostoru (vše zdokonalovat hlavně v rámci průpravných her a herních cvičení II. typu), konstruktivní odebírání míče,
•
vždy snaha o kreativní řešení herní situace, a to i pod tlakem a na všech postech,
•
zdokonalování herních kombinací, tréninky s různými úkoly pro jednotlivé herní pozice, posty a řady,
•
taktika průpravné hry pro osvojení si způsobu hry, přechodové fáze, hry po stranách, založení útoku brankářem,
•
orientace na míč a snaha o co nejrychlejší konstruktivní získání míče v souboji 1 na 1, důraz na hru přes křídelní prostory, specifické úkoly pro hru na jednotlivých postech, variabilita spolupráce,
•
rozestavění 4:3:3 a jeho obměny, pravidelné rozestavení do hloubky i do šířky,
•
specializované brankářské tréninky pod vedením trenéra brankářů,
39
•
stále zařazujeme prvky všestrannosti - běhy, skoky, ostatní hry různého zaměření, doplňkové sporty.
Kondiční příprava, kondiční trénink: •
rozšiřovat pohybové zkušenosti zejména obratnostního a rychlostního charakteru,
•
nadále rozvíjet koordinační - obratnostní schopnosti, spojovat prvky, u rychlostních schopností hlavně reakční a startovní rychlost,
•
rozvoj silových schopností velkých svalových skupin, intenzivní rozvoj výbušné síly dolních končetin, začátek rozvoje maximální síly,
•
rozvoj aerobní vytrvalosti - laktátová anaerobní a aerobní kapacita a jejich rozvoj,
•
v rámci průpravných her, hra s maximální intenzitou s vhodně volenými intervaly střední a nižší intenzity, cvičení na stanovištích, běhy v terénu jako doplněk tréninku,
•
strečinková cvičení pro odstraňování svalových dysbalancí, pohyblivost (gymnastická TJ, ale i průběžně),
•
regenerace pohybového systému po zatížení.
1.5 Příprava mládeže v zahraničí a u nás V této kapitole se zaměříme na přípravu mládeže ve vybraných zahraničních klubech jak ji popisují autoři odborného časopisu Fotbal a trénink . West Ham United x Ajax Amsterodam Autor článku Busta (2007) uvádí, že sledoval ucelené týdenní mikrocykly v klubech West Ham United (Anglie) a Ajax Amsterodam (Holandsko). V Ajaxu se kladl velký důraz na zvládnutí technických detailů s větším podílem průpravných cvičení, s vysokým počtem opakování formou drillových schémat a důrazem na propracovaná rychlostně koordinační zaměření. Ve West Hamu převládaly dynamické aspekty taktického tréninku s dominancí na průpravné hry, pod tlakem a na malém prostoru, s maximálním nasazením a kratšími intervaly zatížení.
40
1.5.1 West Ham United V klubu není ročníkový systém. Pracuje se s dvouletými kategoriemi: 10 - 12, 12 14, 14 - 16, 16 - 18 let. Do 14 let je tréninková morálka na kontinentální poměry velmi volná. Účast je dobrovolná, dochvilnost se nevyžaduje, hodně se používá liberální přístup, atmosféra je uvolněná, pozitivní, vztah trenér - hráč je postaven na kamarádské bázi. Potřebu neustálého kontaktu s míčem velmi dobře uspokojují hodiny tělesné výchovy na základních školách (kde se chlapci věnují převážně dvěma nejoblíbenějším sportům - rugby a fotbal). Navíc vedle každé školy jsou travnatá hřiště, která jsou neustále plná hrajících si dětí. Od 14 let naopak jsou studenti fotbalové akademie West Hamu vystaveni velkému tlaku v podobě až 7 tréninkových jednotek týdně, škole se věnují pouze ve čtvrtek, a to po celý den. V klubu je 8 profesionálních trenérů, kteří se všichni podílejí na dopoledních trénincích dospělých (z nich je pak nominace pro „A“ tým, zbytek doplněný dorostenci hraje za „B“ tým soutěž juniorů) a odpoledne mládeži. Nejvyšším šéfem je manažer, pod něj spadá asistent, trenér rezervy a trenér brankářů. Ředitel Akademie je zároveň šéftrenérem mládeže. Řídí trenéra kategorie do 17 - 18 let a trenéra brankářů. Dále hlavního trenéra žáků 15 - 16 let, kteří trénují 3x týdně s tréninkovou činností i ve škole. Tři družstva žáků mají své neprofesionální trenéry, podobně jako 3 družstva přípravek. Ti rovněž trénují 3x týdně v klubu, jinak ve škole. Žáci a přípravky vždy hrají ve stejný den proti stejnému fotbalovému klubu. Tréninkové jednotky byly vedeny v soutěživé až vyhecované atmosféře. Rozcvičení byla velmi pestrá (oproti Ajaxu). Z metodicko organizačních forem dominovaly průpravné hry. Většina hlavních částí zhlédnutých tréninkových jednotek se odehrávala na malém prostoru pod tlakem soupeře i času. Byly to převážně modifikované průpravné hry 3:3, 4:4.
1.5.2 Ajax Amsterodam V klubu pracují s ročníkovým systémem, začínají kategorii 5 let. Mají široké realizační týmy (atletický trenér, trenér na individuální techniku, trenér brankářů, rekondiční trenér, fyzioterapeut). Profesionálních trenérů je 15 (mezi nimi i bývalí reprezentanti např. Frank de Boer). V trénincích byl kladen důraz na individuální míčovou techniku, na kvalitu
41
provedení, na detail. V každé tréninkové jednotce byla na úvod zařazována koordinačně - rychlostní cvičení (krokovka), bylo využíváno pomůcek jako jsou švihadla, branečky na přeskoky. Následovaly kombinační řady (submaximální intenzitou). Už v kategorii mladších žáků hráči trénovali dle hráčských funkcí krajní záložníci s útočníky; obránci se středními záložníky apod.
Důležité závěry ze stáže pro tréninkovou praxi v našich podmínkách: 1. Zlepšit znalosti a přístupy trenérů v oblasti aplikované psychologie a pedagogiky, vnášet pozitivní atmosféru, povzbuzovat, chválit, aby děti měly chuť a snášely nejen delší intervaly drillových cvičení. 2.West Ham United pracuje ve skromných podmínkách, některé kluby u nás mají podmínky lepší, nejde tedy o kvantitu a peníze, ale především o nasazení a pracovitost trenérů a dalších pracovníků. 3. Existence jednotné tréninkové filozofie a metodických postupů. Obsahy tréninkových programů se příliš neliší (např. modifikovanou průpravnou hru používají od přípravek až po A tým dospělých). 4. Vnášet více pestrosti do tréninkového procesu, a to nejen v oblasti tréninkových pomůcek (odrazové stěny, střelecké terče, malé branky apod.), ale i obsahu.
1.5.3 Hamburger SV Celý
klub
je
tvořen
dvěma
odděleně
řízenými
úseky,
profesionálním
a amatérským, kam spadají i všechna mládežnická družstva. Do amatérského úseku tedy patří celkem 12 družstev včetně amatérského týmu do 23 let hrající třetí nejvyšší soutěž. Struktura soutěží a členění do jednotlivých věkových kategorií jsou v Německu poměrně odlišné od našeho českého systému. Je to dáno rozlohou a snahou omezit náročnost na cestování. Nejvyšší celostátní soutěž hrají až družstva starších dorostenců U19 a to teprve třetím rokem. Ostatní (mladší kategorie) U14 - U18 hrají zatím pouze regionální soutěže. Všechny ostatní kategorie U13 až U8 hrají své celosezónní soutěže pouze v Hamburku. Tento systém však podle mínění mnoha trenérů a funkcionářů není ideální. Stěžují si na nedostatek kvalitní konfrontace
42
a konkurence mezi jednotlivými týmy a suplují je konáním tzv. Top - turnajů, které se konají souběžně s dlouhodobou soutěží. Zvláštností v pravidlech je, že věková kategorie U14 je první hrající na hřišti klasických rozměrů. Mladší kategorie hrají na zmenšených hřištích, úměrně svému věku a zcela logicky i svým fyzickým možnostem. Každé kategorii je tak téměř na míru upravena velikost hřiště, rozměr branek, velikost míče a počet hráčů. U všech družstev od U13 směrem dolů je povoleno v utkání průběžné střídání, hráči se tedy mohou vracet i několikrát zpět do hry. Celý tréninkový proces je řízen ve dvou stupních. Za první stupeň od U8 - U15 zodpovídají dva profesionální trenéři, kteří podléhají sportovnímu řediteli, jenž přímo řídí druhý stupeň od U16 po U23. První nábor nejmladších hráčů do klubu nastává v 8 letech. Většina dětí tohoto věku má již obecné pohybové základy z jiných klubů, kde začínají s dětmi již od 6 let. V kategoriích U14 - U16 nastává asi hlavní selekce hráčů, kdy jsou týmy doplňovány o hráče jiných klubů a naopak méně talentovaní odcházejí do menších klubů. Tyto kategorie trénují už čtyřikrát týdně, náročnost na kvalitu provádění herních dovedností opět stoupá, hráč by měl zvládat techniku míče a prováděné činnosti v rychlosti. Náročnější prvky se objevují i při nácviku a zdokonalování skupinových herních činností, trenéři začínají klást důraz i na týmové herní činnosti. Podle určené koncepce fungují tréninkové cykly působnosti trenérů u družstev následovně: tří - letý cyklus v kategoriích U8,U9 a U10, U11, U12, U13, U14, U15, U16, stálý trenér u kategorie U17, U19 a U23. V porovnání s Českou republikou se v obou zemích v tréninkovém procesu upřednostňuje technická složka, hlavně kvalitní práce s míčem a individuální technika, koordinace pohybu, flexibilita. Jak u nás, tak v Německu se uplatňuje zónový způsob bránění, týmová práce s prostorem atd. V našich dorosteneckých soutěžích je však hra po taktické stránce vyspělejší, začínáme již v kategorii mladšího dorostu U16 a U17. V Německu se tomuto pojetí hry věnují o něco později, v těchto věkových kategoriích mají hráči více volnosti (Ondračka, 2005).
43
1.5.4 1. FC Brno Pro porovnání se zahraničními kluby uvádíme jednoho zástupce z české republiky, ve kterém již třetím rokem trénuji žákovské kategorie. Jedná se o klub, jehož mužstva hrají ve všech věkových kategoriích nejvyšší soutěže. V klubu funguje ročníkový systém od kategorií U8 až po U19, dále družstvo „B“ mužů, které je využíváno jako juniorka pro hráče přecházející z dorostu do mužů a nejvyšší metou je ligový „A“ tým. Pokud hovoříme o žákovských kategoriích, zde má klub 6 mužstev, troje starší i mladší žáky („A“, „B“, „C“). Družstva starších žáků „A“ (žákovská liga) a „B“ (žákovská divize) jsou sestavena podle ročníků U15 a U14, starší žáci „C“ (1. žákovská třída) se skládají z hráčů obou kategorií, kteří nejsou nominováni ve svých družstvech. Děje se tak proto, aby měli trenéři dostatečně široký kádr a současně byli všichni hráči zápasově vytížení. Hráči navštěvují základní školu se sportovními třídami a rozšířenou výukou tělesné výchovy, tudíž mají i dopolední tréninky v rámci školy. Zde je vedou učitelé, kteří jsou současně trenéry jejich družstev a pracují pro školu i klub. Sportovní třídy má na starosti jediný profesionální trenér působící u žáků. Tento trenér je držitelem licence Trenér mládeže ČMFS a trénuje kategorii U15 - starší ligové žáky. Zbytek jsou trenéři „A“ licence kteří, jak už bylo řečeno, pracují současně jako učitelé. Trenéři pracují systémem čtyř-letých cyklů, kdy přebírají hráče, jež přicházejí do mladších žáků, vedou je jako hlavní trenéři přes kategorie U12, U13, U14 a v kategorii U15 působí jako asistenti šéftrenéra. Co se týká podmínek a materiálního zabezpečení, klub má pro kategorie žáků a přípravek k dispozici areál, který je součástí základní školy, již hráči navštěvují. V areálu je hřiště s umělou trávou třetí generace, dvě nafukovací haly rovněž s umělým povrchem, posilovna, sál aerobiku a sauna. Pokud se družstvům kryjí tréninky, nebo před zápasem chtějí trenéři trénovat na přírodní trávě, potom si klub pronajímá tréninkové plochy od klubů v Brně a přilehlém okolí. Co do počtu tréninkových jednotek do týdne u věkové kategorie starších žáků je to 6 TJ (2 TJ dopoledne ve školní výuce plus 4 TJ v rámci klubu) za týden. Náplň a vedení tréninků i utkání je zcela v režii trenérů jednotlivých družstev a klub ani šéftrenér jim do toho nezasahují. V klubu tedy neexistuje jednotná koncepce toho, na
44
co by se měl v jednotlivých kategoriích klást největší důraz a jaký by to mělo přinést výsledek. Z toho vyplývá, že každý trenér rozhoduje i o způsobu základního rozestavení a systému hry, který hráče učí bez ohledu na to, co hrají v jiných kategoriích a jiná družstva v klubu. Je nutno podotknout, že klub 1. FC Brno vychoval celou řadu talentů i českých reprezentantů a u nás patří dlouhodobě ke špičce především v mládežnických kategoriích.
1.5.5 Holandská fotbalová vize Fotbalový
trénink
musí
zahrnovat
řešení
skutečných
herních
problémů
a obsahovat především soutěžení, tj. obě družstva musí mít možnost vyhrát, nebo prohrát. I když některé prvky fotbalu chybí, nebo jsou změněny, základní podoba musí být fotbalová. Větší část tréninku by měla být věnována fotbalu se zaměřením na fotbalové problémy (u nás používáme často výraz herní úkoly), které zahrnují herní činnosti, vědomé vnímání herních situací a komunikaci mezi hráči. Jestliže se trénink věnuje jenom technice činnosti, ztrácí na významu pro herní výkon v utkání. Charakter tréninku se pak vzdaluje fotbalu. Jen jsou-li přítomny všechny uvedené prvky a je jasně vymezený fotbalový problém, může dojít k opravdovému učení. Pro získání jistoty, že tomu tak je, by si měl každý trenér - nejenom mládeže klást stále následující otázky: Používají hráči vhodné činnosti při překonávání soupeře? Rozumí hráči problému? Mají potřebný vhled do problému? Jsou nuceni „číst“ situace a rozhodovat se? Je potřebné společné úsilí, potřebují spolupracovat při řešení problému? Používají se herní činnosti v situacích podobných utkání? Jsou pro fotbalový problém významné? Vědí, o co se jedná? Jak řeší situaci? Je možné řešení zlepšit? Je spolupráce mezi hráči dobrá? Je jejich názor na plán shodný? Je načasování jejich akcí dobré? Utkání a učení jsou neoddělitelné jevy, poskytují si navzájem zpětné informace a návody a z hlediska rozvoje výkonu jsou obě stejně důležité (Dobrý, 2006).
45
2. CÍLE, VÝZKUMNÉ PRÁCE 2.1
OTÁZKY,
ÚKOLY
DIPLOMOVÉ
Cíle diplomové práce
Cílem práce je prozkoumat problematiku týkající se základního rozestavení a způsobu hry u starších žáků ve fotbale. Poodhalit faktory ovlivňující přímo či nepřímo výběr typu základního rozestavení a systému hry před a během utkání, výběr hráčů na jednotlivé posty a tréninkové prostředky a metody vedoucí ke zdokonalování systémů hry.
2.2
Výzkumné otázky
Otázka 1: Při výběru základního rozestavení a systému hry ovlivňují trenéry především možnosti vlastního družstva? Otázka 2: Výběr hráčů na jednotlivé posty ovlivňuje somatotyp hráčů? Otázka 3: Změna základního rozestavení a systému hry je prováděna především z důvodu učení hrát ve více rozestaveních a systémech hry? Otázka 4: U věkové kategorie starších žáků je kladen důraz především na individuální růst a výchovu hráčů? Otázka 5: Ovlivňuje výsledek trenéry při výběru a změně základního rozestavení a systému hry? Otázka 6: Trenéři točí hráče na jednotlivých postech především z důvodu učení hrát na více postech?
2.3
Úkoly diplomové práce 1) Sestavit dotazník odpovídající řešené problematice 2) Dát vyplnit dotazník trenéry vybrané věkové a výkonnostní kategorie 3) Nastínit problematiku související se základním rozestavením a systémy hry z dostupné literatury 4) Vyhodnotit dotazníky vhodnými metodami 5) Sestavit závěry pro teorii a praxi
46
3. METODIKA PRÁCE V této části se zaměříme na popis zkoumaného souboru a metody, kterými bylo dosaženo získání a vyhodnocení dat potřebných k vypracování této práce.
3.1 Charakteristika souboru Výzkum se týkal kategorií mládeže fotbalových družstev. Aby mohlo být družstvo zařazeno do výzkumu, muselo splňovat dvě podmínky určené výzkumníkem, které měly zajistit určitou objektivnost. První podmínka byla určena věkovou hranicí starších žáků, což jsou věkové kategorie U14 a U15. Druhou podmínku určovala výkonnost družstva a zařazení do soutěže. Podmínka byla nastavena tak, že zkoumané družstvo musí být v právě probíhající sezóně účastníkem žákovské ligy, nebo žákovské divize a nebo musí být na jednu z těchto uvedených soutěží připravována pro příští sezónu.
3.2 Metody získávání dat Potřebná data jsme získávali pomocí dotazníků prostřednictvím trenérů jednotlivých družstev. Trenéři vyplňovali dotazníky samostatně na základě předem udělených pokynů. Zmiňovaný dotazník je uveden jako příloha 1. Po vyplnění dotazníků jsem s trenéry vedl řízený rozhovor za účelem získání dalších informací, které nebylo možné získat z dotazníku, ty ovšem také mohou ovlivnit trenérův náhled na rozestavení hráčů. Dotazníky byly distribuovány mezi trenéry osobně nebo pomocí e-mailu. Dotazník obdrželo 48 trenérům z ČR a Slovenska, z toho 34 trenérů dotazník vyplnilo a vrátilo. U třech mužstev máme po dvou vyplněných dotaznících, jelikož nám ho vyplnil trenér i asistent trenéra. Seznam mužstev a soutěží viz příloha 2.
3.3 Vyhodnocení dat Data z odpovědí trenérů jsme vyhodnotili pomocí procent. Získaná data jsme dále pomocí řízeného rozhovoru popsali a interpretovali, a tak utvářeli postupně výzkumné otázky práce (Hendl, 2005).
47
4. VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE V této kapitole se budeme věnovat vyhodnocení získaných dat a výsledky interpretujeme formou odpovědí na výše uvedené výzkumné otázky. Způsoby a možnosti výběru odpovědí trenérů na otázky jsou popsány v pokynech pro vyplňující přímo v dotazníku viz. příloha 1. Důležité bylo kritérium pouze jedné správné odpovědi (i za předpokladu, že je více správných odpovědí), a to z důvodu zjištění nejsilnějšího nebo rozhodujícího motivu, který nejvíce odpovídal dané otázce.
4.1 Nejpoužívanější rozestavení a systémy hry Z našeho výzkumu jednoznačně vyplynulo, že nejpoužívanější rozestavení je 4-4-2 což nám uvedlo 64% trenérů. Při tomto rozestavení využívají zónové bránění převážně s postupným přechodem do útoku. Jako další rozestavení využívající zónovou obranu uváděli trenéři modifikace rozestavení 4-4-2 jako jsou 4-3-3 (6%), 4-3-2-1 (3%), 4-2-3-1 (3%), 4-1-3-2 (3%), 4-4-1-1 (3%), 4-1-4-1 (3%), 3-4-3 (3%). Jako druhé nejpoužívanější bylo uváděno rozestavení s liberem 1-3-4-2 (9%) a osobním bráněním. Jedinou další variantou s liberem bylo rozestavení 1-3-3-3 (3%) s útočnou nátlakovou hrou. Celkem 15% trenérů uvedlo, že pravidelně střídá více typů rozestavení.
Uváděné výhody a nevýhody jednotlivých rozestavení: Rozestavení 4-4-2 Výhody: - kompaktnost, součinnost formací, - učení se taktickým řešením obraných herních činností jednotlivce, - každý hráč - komplexní herní projev jednotlivce na svém postu (út i obr. fáze), - zapojení krajních obránců do útočné fáze, - zúžení herního prostoru, - vyváženost útočné a obranné fáze, - zabezpečená obranná činnost, - těžištěm hry je míč,
48
- základní rozestavení, z kterého lze dobře přecházet na další rozestavení, - připravenost pro další věkové kategorie. Nevýhody: - náročné na učení, malé zkušenosti hráčů, - velké nároky na pohybové schopnosti, - nebezpečí překonání obrany dlouhými míči, - spoléhání se na vzájemné zajišťování, - dochází často k nedorozuměním (nezažitá komunikace), - najít vhodné typy hráčů, - u věkové kategorie žáků moc taktiky.
Rozestavení 1-3-4-2 Výhody: - žáci tento systém podle trenérů lépe chápou, - libero bez hráče může napravit chybu hráče před sebou, - zapojení všech hráčů do hry. Nevýhody: - menší tlak na míč, - zpomalení hry.
Rozestavení 1-3-3-3 U tohoto rozestavení vidí trenér hlavní výhodu v rozvíjení hráčské inteligence a kreativity.
Rozestavení 4-3-3 Trenér se domnívá, že je zde kladen větší důraz na myšlení. Hráči musí reagovat na více podnětů ve hře, zdokonalují komunikaci, mají více kontaktů s míčem a dostávají se do více brankových příležitostí. Hodně vstřelených, ale i obdržených branek.
Rozestavení 3-4-3 Toto rozestavení přináší silnou ofenzivu - učí hráče ofenzivním herním dovednostem.
49
Rozestavení 4-3-2-1 Zde uvádí trenér jako výhodu stálý počet útočících a bránících hráčů v každé situaci. V útočné fázi 3 útočníků a v obranné fázi 5 obránců.
Rozestavení 4-2-3-1 Rozestavení umožňuje velkou útočnou sílu a přirozené tvoření trojúhelníků.
Diskuze: Jak se výše ukázalo, nejrozšířenějším a nejpoužívanějším už i u mládeže je rozestavení 4-4-2, popřípadě jeho modifikace se systémem zónové obrany a postupným přechodem do útoku. Původní rozestavení a způsob hry s liberem již pomalu doznívá a trenéři přecházejí na zónové bránění. Jak je uvedeno u jednotlivých typů rozestavení, způsoby rozestavení obrany v jedné linii má celou řadu výhod, ale současně pro věkovou kategorii starších žáků i řadu „nevýhod“. Nevýhod v uvozovkách, jelikož se jedná o nevýhody plynoucí z nedokonale zvládnutého, popřípadě z ještě nenaučeného systému. Uvedené nevýhody, jako např. velké nároky na pohybové schopnosti, bychom naopak mohli chápat jako velkou výhodu. Nutí hráče se dále rozvíjet po stránce pohybové i dovednostní. Další nevýhody, jako je nedostatečná komunikace na hřišti či spoléhání se na vzájemné zajišťování, musí eliminovat trenéři v tréninkovém procesu a být dostatečně trpěliví především během utkání.
4.2 Odpovědi na výzkumné otázky Otázka 1: Při výběru základního rozestavení a systému hry ovlivňují trenéry především možnosti vlastního družstva? Při položení této otázky jsme vycházeli z předpokladu, že každý trenér má k dispozici jiné typy hráčů, z čehož vychází při sestavování základní sestavy. Ukázalo se, že možnosti vlastního družstva ovlivňují trenéry pouze z 38 %. Ve stejné míře má na výběr rozestavení vliv návaznost jednotlivých věkových kategorií (všechna družstva v klubu se učí hrát ve stejném rozestavení např. 4-4-2), což uvedlo také 38 % trenérů. Jako další nejčastější odpověď (12 %) byla vlastní znalost a zkušenost s určitým rozestavením. Dále pak z 9 % vede trenéry přesvědčení, že
50
dané rozestavení je u věkové kategorie starších žáků nejvhodnější. A nakonec ze 3 % mají vliv moderní trendy (hrají takto úspěšná mužstva). Z další otázky v dotazníku, která se týkala kladení požadavků na hráče jednotlivých postů, je patrné, že trenér má představu o typu hráče na post a současně o úkolech, které by měl hráč zvládnout. Uvedeme nejčastější požadavky na jednotlivé posty jak je uváděli trenéři: Brankář - chytání míče, organizace obranné fáze hry, čtení hry, dobrý pohyb v brankovišti, dobrá rozehrávka, zapojování se do hry, v případě zónové obrany zajišťování (funkce libera). Krajní obránce - konstruktivní odebrání míče, zajišťování, hra 1:1 v obranné i útočné fázi, dobrá rozehrávka, zapojení do kombinace, nabíhání po křídle, snaha o centrované míče do pokutového území soupeře. Střední obránce - organizace obranné fáze hry, přehled, předvídavost, zajišťování, konstruktivní odebrání míče, výborná hra hlavou, dobrá poziční hra, dobrá rozehrávka a přechod do útočné fáze (vyvedení míče). Krajní záložník - obranné i útočné činnosti, útočná hra 1:1, kombinací se nutit do zakončení, dobrá přihrávka a centrované míče do pokutového území, nabíhání do křídelních prostorů. Střední záložník - organizace útočné fáze hry, výborná práce s míčem (technika), obranná i útočná hra 1:1, finální přihrávka, střelba ze střední vzdálenosti, dobrý výběr místa, velký akční rádius, měnit rytmus hry, podpora útočníků. Útočník - výběr místa a pohyb bez míče, výborný v útočné hře 1:1, výborné zakončení, snaha o kombinaci, dobré krytí míče, důraz v osobních soubojích, chystání míčů hráčům z druhé vlny, zapojuje se do bránění jako první hráč.
51
Diskuze: Při výběru základního rozestavení, způsobu hry a výběru hráčů na jednotlivé posty by měl trenér vycházet především z možností vlastního mužstva a složení hráčského kádru. U mládežnických kategorií by ovšem měla být filozofie poněkud jiná než u dospělých, kde jsou nejdůležitější výsledky a trenér staví sestavu z toho nejlepšího, co má k dispozici. Pokud se více zamyslíme, tak zjistíme, že u mládeže jsou kladeny daleko větší nároky nejen na hráče, ale i trenéry, jelikož se zde prolíná celá řada priorit. Těmi jsou: výchova hráčů po individuální stránce, předvedená hra, plnění taktických úkolů a veškeré další kladené nároky až po výsledek, který je také velice důležitý především pro hráče. Každý trenér by si měl zvolit cestu, kterou chce jít a té se držet. Zpět k otázce, proč by měly trenéra nejvíce ovlivňovat možnosti vlastního kádru? Pro názornost uvedeme příklad: Pokud bude mít trenér jako hlavní prioritu výsledky nebo předvedenou hru, bude mít jasnou představu, jak toho dosáhnout a jaké hráče na to potřebuje, tak ho zajisté možnosti vlastního družstva budou do značné míry omezovat. Nebude-li mít hráče na potřebné posty, kteří budou plnit požadované úkoly a zvládat jak technickou, tak taktickou stránku herních činností, nebudou jeho vize reálné. Na druhou stranu, pokud bude mít trenér stejné mužstvo, ale pouze jiný cíl, kterým bude například pracovat se všemi hráči, zajisté základní rozestavení a systém hry přizpůsobí tak, aby ho většina hráčů co nejlépe zvládla. Zde je vidět, že trenéři mají několik možností jak vybrat způsob hry s ohledem na možnosti vlastního mužstva. Buď má trenér představu svého rozestavení a systému hry a podle ní hledá hráče, nebo má hráče a těm hledá vhodné rozestavení a systém. Další asi nejvhodnější variantou s ohledem na věkovou kategorii žáků je ta, že má trenér třeba jedno nebo hned několik možností rozestavení a systémů hry, o kterých je přesvědčen, že jsou vhodné a do nich se snaží zapojit co nejvíce hráčů s ohledem na jejich možnosti. Je třeba mít trpělivost a uvědomit si, že jsou to hráči, kteří se nacházejí po všech stránkách ve fázi učení. Tato mravenčí práce se zúročí až s odstupem několika let.
52
Otázka 2: Výběr hráčů na jednotlivé posty ovlivňuje somatotyp hráčů? Jak jsme se zmiňovali již v teoretické části v kapitole 1.2.5, somatotyp hraje při výběru hráčů na jednotlivé posty velkou roli. Musíme si uvědomit, že u mládeže jsou ještě mnohem výraznější rozdíly v tělesných proporcích než u dospělých, o čemž svědčí kapitola 1.4.2 věnovaná biologickému věku. Tělesná výška a hmotnost do značné míry ovlivňuje pohybové schopnosti a rychlost i kvalitu učení herních dovedností. Vzrůstem menší hráči bývají lépe technicky vybavení a pohyblivější, zatímco relativně vysocí hráči mají výhodu ve vzdušných i více síly v osobních soubojích. Zveřejníme zde názor většiny trenérů na požadavky u jednotlivých postů: Trenéři hledají vysokého a obratného brankáře. Krajního obránce menšího, ale rychlého. Střední obránce by měl být vysoký, současně obratný a rychlý. Krajní záložník menší a rychlý. Středního záložníka by uvítali vyššího a opět obratného. Útočníka vysokého, rychlého, obratného.
Diskuze: Jak je vidět z většinového názoru trenérů této věkové kategorie i zde dostávají více příležitostí vyšší hráči. Brankář, střední obránce, útočník by měli být vyloženě vysoké postavy, u krajních hráčů výška nehraje takovou roli, zde se spíše hledí na rychlostní schopnosti a u středního záložníka je opět vyhledáván hráč vyšší postavy. Takový je průměrný názor trenérů. Vyskytli se i trenéři, kteří měli požadavky vyšších hráčů na všech postech, a nebo naopak trenéři, u kterých kromě brankáře (vysoký) byl somatotyp vzhledem k postu individuální. Somatotyp ovšem ovlivňuje trenéry i z ohledem na soupeře. Pokud jsou v jednom ročníku i dvaceticentimetrové rozdíly v tělesné výšce, pak to zajisté ovlivní trenéra při výběru a skladbě jeho základní sestavy. Navíc kategorie starších žáků se skládá z dvou ročníků, což hraje také velkou roli, pokud proti sobě nastupují hráči, kdy jeden U15 může být až o dva roky starší a vyspělejší než hráč U14. Musíme si ovšem uvědomit, že se jedná o dočasný jev. Hráči, kteří jsou nyní vysoké postavy, už nemusí více vyrůst a naopak menší hráči je mohou i předehnat nejen výškou, ale získáním aktivní svalové hmoty a síly. Je třeba se zamyslet nad tím, jestli jsou vyšší hráči upřednostňováni kvůli jejich kvalitě, nebo hlavně kvantitě.
53
Otázka 3: Změna základního rozestavení a systému hry je prováděna především z důvodu učení hrát ve více rozestaveních a systémech hry? Před každým utkáním ovlivňují trenéra různé okolnosti, které ho vedou k výběru základního rozestavení, systému hry a výběru hráčů na jednotlivé posty. Podíváme-li se na důvody vedoucí ke změně rozestavení a sytému hry před utkáním, nejvíce trenérů 38 % odpovědělo, že základní rozestavení a systém hry nemění a snaží se hrát pořád „svoji hru“. Pokud trenéři mění rozestavení a systém hry tak nejvíce 30 % s ohledem na typickou hru soupeře. Nás nejvíce zajímalo, do jaké míry je to z důvodu naučit hrát hráče ve více rozestaveních a systémech, což potvrdilo pouze 26 % odpovědí. Jen 3 % trenérů by změnila rozestavení z důvodu nepřítomnosti klíčového hráče na určitém postu a rovněž 3 % by svoje rozestavení vybralo s ohledem na výjimečného hráče v družstvu soupeře (např. rychlý útočník v družstvu soupeře, tvořivý záložník atd.). Pro přehlednost uvádíme obrázek 4.
40%
38%
35% 30%
30% 26%
25% 20% 15% 10%
3%
5%
3%
0% neměníme reakce na hru "hrajeme svoji soupeře hru"
učení více systémů
nepřítomnost výjimečný klíčového hráč soupeře hráče
Obr. 4 Nejčastější důvody vedoucí ke změnám způsobu hry před utkáním
Pokud trenéři mění rozestavení a systémy hry během utkání, tak z 32 % je na vině špatná hra vlastního družstva. Rovněž 32 % trenérů změní svoje rozestavení s ohledem na způsob hry soupeřova družstva. Příznivý či nepříznivý výsledek bere v potaz 21% trenérů a vyloučení vlastního nebo soupeřova hráče 12 % trenérů. Pouze 3 % změní svoje rozestavení z důvodu nuceného střídání (výkon, zranění). Jednotlivé důvody jsou zahrnuty v obrázku 5.
54
35%
32%
32%
30% 25%
21%
20% 15%
12%
10% 3%
5% 0% hra vlastního hra soupeřova družstva družstva
výsledek
vyloučení
nucené střídání
Obr. 5 Nejčastější důvody vedoucí ke změnám způsobu hry během utkání
Diskuze: Důvody, které vedou trenéry ke změně rozestavení a systému hry, jsou různé. Z možností, které byly trenérům nabídnuty, nás zajímalo především, zda je prvotní snahou učení. Toto se nám do jisté míry potvrdilo, i když na první pohled by to tak nemuselo vypadat. Snahu učit hrát více rozestavení a systémů nám potvrdilo 26 %, ale pokud trenéři uvedli hrajeme svoji hru, což bylo 38 %, tím také potvrdili, že sledují cíl naučit hrát hráče v určitém rozestavení a na určitých postech. Tudíž nesledují tolik okolní vlivy, jako je hra soupeře nebo výsledek, ale sledují jak plní hráč úkoly, které dostal před utkáním a o nichž je trenér přesvědčen, že jsou pro jeho další vývoj důležité.
Otázka 4: U věkové kategorie starších žáků je kladen důraz především na individuální růst a výchovu hráčů? Vezmeme-li v úvahu, že se jedná o kategorii, kdy jsou hráči pořád ve fázi učení, je tato otázka zcela na místě. Nadpoloviční většina trenérů 59 % nám potvrdila, že největší důraz klade na výchovu a individuální růst hráčů. Dalších 32 % klade důraz na dobrý herní projev celého družstva. Pro 6 % trenérů je důležitým cílem sestavení družstva a 3 % trenérů upřednostňuje výsledek v soutěži. Pokud tyto priority porovnáme s rozhodujícím výkonem v mistrovském utkání
55
vyjde nám, že nejvíce trenérů 70 % dává přednost týmovému výkonu s důrazem na herní kombinace (spolupráce hráčů na hřišti). Individuální výkon s důrazem na herní dovednosti (HČJ) vyžaduje 21 % trenérů. Týmový výkon s důrazem na systémy hry (taktika) sleduje 6 % a individuální výkon s důrazem na pohybové schopnosti (kondice) 3 % trenérů. Dále nás zajímalo, jaké podmínky vytváří trenérům vedení klubu, co požaduje vedení klubu. Vedení klubu dává jednoznačně přednost výchově hráčů 73 %. Předvedenou hru preferuje 21 % a výsledky 6 % vedení klubů. Naopak ani jeden trenér neuvedl, že by vedení klubu požadovalo skládání mužstva (např. získávání a zapojování nových hráčů atd.). Porovnání kladených cílů vedení klubů a trenérů vidíme na obrázku 6. 73%
80% 70%
treneři vedení klubu
59%
60% 50% 40% 30%
32% 21%
20% 6%
10%
0%
3%
6%
0% výchova a předvedená hra individuální růst
sestavení družstva
výsledky družstva
Obr. 6 Porovnání preferencí vedení klubů a trenérů
Diskuze: Průzkum nám potvrdil, že jak trenéři, tak vedení klubu dávají u věkové kategorie starších žáků největší důraz na výchovu a individuální růst hráčů. Pokud se podíváme pozorněji, vidíme, že 59 % trenérů má za cíl výchovu a individuální růst hráče, ale současně v druhé otázce odpovědělo 70 % trenérů, že v utkání klade požadavky na týmový herní výkon s důrazem na herní kombinace a spolupráci hráčů na hřišti. Z toho je patrné jak spolu individuální a týmový výkon neodmyslitelně souvisí. Jen je třeba myslet na to, aby přílišná taktika hráče nesvazovala a neomezovala jejich další individuální rozvoj, který je v tomto věkovém období rozhodující.
56
Otázka 5: Ovlivňuje výsledek trenéry při výběru a změně základního rozestavení a systému hry? Pokud jsme se zeptali trenérů, jaký důraz kladou na výsledek utkání, pak 50 % ho považuje za důležitý k motivaci hráčů v utkáních. Pouze jako orientační hodnotu vidí výsledek 35 % trenérů a za velice důležitý ho uvádí 15%. Názory trenérů: Někteří trenéři vidí výsledek jako zpětnou vazbu a zúročení dobré práce (bez výsledku se těžko obhajuje hra) a za podstatné považují, jakým způsobem a na základě jakého herního projevu se výsledku dosáhne. Dalším názorem je, že v žákovských kategoriích „by se měli“ učit hrát fotbal, zkoušet se prosadit individuálně i za cenu horších výsledků. Výsledek by měl být u žáků prostředkem rozvoje herního projevu, ale současně je také důležité povzbudit v hráčích snahu vítězit. Jelikož se podle starších žáků řídí sestupy a postupy v soutěžích, jsou body důležité, ale ne za každou cenu!
Diskuze: Když vidíme ideální odpovědi trenérů, že výsledek u starších žáků není rozhodujícím měřítkem jejich práce a za důležitější považují výchovu hráčů, předvedenou hru a další aspekty, musíme si položit několik otázek. Např.: Je tomu opravdu tak? Pokud jsme s trenéry hovořili osobně, pak už jejich odpovědi nebyly tak jednoznačné. Samozřejmě každý uváděl, jak by to mělo být, ale k tomu současně dodal: „Kdo nechce vyhrávat a umístit se dobře v tabulce?“. Chtějí-li předvést kvalitní výkon, který povede k výsledku, dají i přesto šanci všem hráčům? Jestliže vidíme, jaké mají trenéři představy o jednotlivých systémech i rozestaveních a jaké mají nároky na jednotlivé posty, tak z toho lze usuzovat, že asi každý hráč stejnou šanci nedostane. Podobných otázek a odpovědí, jež nás povedou k domněnce, že výsledek do značné míry působí na trenéry při výběru nejen typu základního rozestavení a systému hry, ale také při výběru hráčů na jednotlivé posty, bychom si mohli položit celou řadu. Záleží na tom do jaké míry ovlivňuje výsledek filozofii každého trenéra, která rozhoduje o způsobu práce s věkovou kategorií starších žáků.
57
Otázka 6: Trenéři točí hráče na jednotlivých postech především z důvodu učení hrát na více postech? Hráče na jednotlivých postech pravidelně střídá 47 % trenérů, výjimečně střídá také 47 % a vůbec nestřídá 6 %. Pokud hráče točí na jednotlivých postech, pak podle předpokladu nejčastěji z důvodu snahy naučit hrát hráče na více postech, což potvrdilo 64 % trenérů. Dalších 18 % tímto způsobem hledá ideální sestavu a 13 % trenérů točí hráče vynuceně, např. z důvodu zranění hráčů nastupujících obvykle na konkrétních postech, odpověď s ohledem na výsledek (využiji nejlepší hráče na důležité posty) neuvedl nikdo. Pokud trenéři netočí hráče na jednotlivých postech, tak je to ze 3 % snaha o specializace hráče na post a ze 3 % snaha o zažití určitého systému hry, žádný trenér neuvedl možnost snaha o sehrání hráčů. Na obrázku 7 jsou zahrnuty důvody proč hráče střídají i proč nestřídají na jednotlivých postech.
70%
64%
60% 50% 40% 30% 18%
20%
13%
10%
3%
3%
0% točíme učení více postů
točíme hledání sestavy
točíme vynuceně
netočíme z netočíme z důvodu důvodu zažití specializace systému
Obr. 7 Důvody vedoucí trenéry k točení nebo netočení hráčů na jednotlivých postech
Ve věkové kategorii starších žáků by specializovat hráče na určitý post doporučilo 35 % trenérů dle názoru, že 7 let je dostatečná doba na vystřídání hráče na různých postech. Podle některých lze odhadnout i dřív, na jaký post má hráč předpoklady z hlediska somatického a mentálního.
58
Naproti tomu nejvíce trenérů 47 % si myslí, že specializovat hráče na jednotlivé posty je vhodné až od mladšího dorostu. V žácích by si hráči měli vyzkoušet co nejvíce postů, aby si našli ten svůj, poznali specifika ostatních a rozvíjela se u nich všestrannost i univerzálnost. Zbylých 18 % trenérů má za rozhodující věkovou hranici staršího dorostu, kdy už bylo dostatečně vyzkoušeno více postů a může být objektivně vybrán nejvhodnější post. Dalším důvodem je ukončení biologického růstu a dostatečné zvládnutí technicko - taktické stránky herních činností jednotlivce.
Diskuze: Dle názoru trenérů se nároky na hráče na jednotlivých postech stále zvyšují, tím klesá význam specializace a roste potřeba univerzality hráčů. Pokud se podíváme do kapitoly 1.5.2, pak v Ajaxu Amsterodam už v kategorii mladších žáků i na tréninku hráči trénují dle hráčských funkcí. Zde je důležitý názor každého trenéra. I když 94 % trenérů uvedlo, že točí hráče na jednotlivých postech buď pravidelně, nebo výjimečně, je také důležité, z jakého důvodu a kolik každý hráč dostane prostoru na jednotlivém postu. Mnoho trenérů se dostává do situace, kdy například obětuje svého nejlepšího hráče na post, který potřebuje nejlépe obsadit s ohledem na výsledek (např. do obrany nedostat branku, do útoku vstřelit branku). Je potřeba si uvědomit, že takovéto účelové jednání může brzdit další růst zmiňovaného hráče, protože ten má většinou jednoznačné pokyny. V obraně „odkopat to pryč za každou cenu“, v útoku vzít to na sebe a „jít až do branky“ nebo „střílet ze všech pozic“.
4.3 Vyhodnocení ostatních dat z dotazníku Trenéři odpovídali v dotazníku na 25 otázek a zde vyhodnotíme ty otázky, které se nepromítly přímo do odpovědí na výzkumné otázky, ale které jsou také velice důležité a souvisí s řešenou problematikou. Jedná se především o otázky týkající se trenérů. První otázku, kolik roků trénují trenéři u mládežnických kategorií, zodpověděli takto. Viz. tabulka 3 :
59
Tab. 3: Odtrénované roky u mládeže
Roky u mládeže od - do
Procent odpovědí
0 - 5 roků
20 %
6 - 10 roků
47 %
11 - 15 roků
12 %
16 a více roků
12 %
neodpovědělo
9%
Další otázka se týkala věkových kategorií, které trénovali. Praxi pouze u přípravek a žákovských kategorií má 58 % trenérů. Dalších 36 % má zkušenosti s věkovou kategorií dorostu a 24 % dotázaných pracovalo i s věkovou kategorií dospělých. Všechny věkové kategorie od přípravek až po muže vedlo pouze 9 % trenérů.
Na otázku, co pro trenéry znamená trénování, odpovídali takto: Jako poslání (vychovávat hráče a předávat své znalosti a zkušenosti) vidí trenéřinu 56 % dotázaných. Za zábavu ji považuje 23 % trenérů a jako práci chápe trénování 21 % trenérů. Odpověď trénování rovná se zdroj peněz, zůstala nevyužita.
Také nás zajímalo, odkud trenéři čerpají své znalosti a vědomosti: Jednoznačně nejvíce 94 % uvedlo, že sleduje nové trendy a učí se novým poznatkům z teorie i praxe. Zbylých 6 % čerpá převážně ze svých dlouholetých trenérských a hráčských zkušeností. Možnost odpovědi vystačím s tím, co znám nebyla použita.
Samozřejmě nás zajímalo, kolik prostoru mají trenéři ke své práci, tzn. kolik tréninkových jednotek za týden absolvují se svými hráči včetně školních TJ (viz. tabulka 4). Tím bude zajisté do velké míry ovlivněny i náplň jednotlivých tréninkových jednotek. Je rozdíl mít 3 TJ nebo 6 TJ v týdnu.
60
Tab. 4: Absolvované tréninkové jednotky za týden
Počet tréninkových jednotek
Procent odpovědí
1
0
2
0
3
9%
4
18 %
5
21 %
6 a více
52 %
Bohužel na otázku, jakými činnostmi se trenéři na TJ v týdenním mikrocyklu zabývají, kterou měli vyjádřit procentuálně (viz. otázka č. 7 v příloze 1), nám 18 % trenérů vůbec neodpovědělo a zbylé odpovědi byly natolik nejasné, že otázku nelze objektivně vyhodnotit. Jednalo se nám o to, aby trenéři přiřadili procenta jednotlivým činnostem. Samozřejmě je zde několik aspektů, které je nutno brát v úvahu. Například pokud se mikrocyklus nachází v přípravném období, tak bude vypadat jinak než ten, který je v hlavním období atd. Dále trenéři uváděli, že tréninkový cyklus sestavují dle posledního utkání a zaměřují se na činnosti, které se v utkání nedařily. Pokud se pokusíme alespoň naznačit, čemu se na TJ nejvíce věnují, vypadala by situace takto (tabulka 5): Tab. 5: Činnosti, kterým se trenéři na TJ v týdenním cyklu nejvíce věnují
Prováděné činnosti
Procent odpovědí
Herní činnosti jednotlivce - útočné
30 %
- obranné Herní kombinace - útočné
20 % 10 %
- obranné
5%
Systémy hry - útočné
10 %
- obranné
5%
Rozvoj pohybových schopností
20 %
61
Velice nás zajímaly odpovědi u otázky: Na jakou fázi hry (útočnou nebo obrannou) kladete vetší důraz? Ze 70 % kladou trenéři důraz na útočnou fázi. Dalších 21 % si myslí, že jsou obě fáze stejně důležité a 9 % sleduje především obranou fázi. Důraz na útočnou fázi trenéři zdůvodňují nutností učit hráče v tomto věku především útočným činnostem, tvořivosti a výchově individualit. Jelikož je fotbal „branková hra“, je důležité klást důraz na útočnou fázi a učit hráče střílet hodně branek. Současně jsou si trenéři vědomi, že útočná fáze je těžší na učení než obranná. Asi nejvýstižnějším zdůvodněním je, že mužstvo, které nedá branku, nemůže vyhrát.
V dotazníku zazněla otázka: V jakém základním rozestavení hráli vaši hráči o kategorii níže a v jakém budou hrát o kategorii výše? Stejné rozestavení ve všech zmíněných kategoriích uvádí 82 % dotázaných, jiný typ rozestavení na rozdíl od uvedených kategorií stejného klubu praktikuje 18 % trenérů.
Diskuze: Zmíněné otázky týkající se trenérů jsme pokládali se zřetelem na zjištění jejich zkušeností a znalostí v oboru, motivaci pro jejich práci a další vzdělávání, což jsou informace, které zajisté souvisí s řešenou problematikou. Například pokud nám trenér uvedl, že trénování bere jako práci a čerpá převážně ze svých dlouholetých trenérských a hráčských zkušeností, tak nebude mít „asi“ takovou chuť do získávání nových vědomosti a znalosti, které potom bude předávat dál svým hráčům.V dnešní době je celá řada možností jak získat spoustu informací (literatura, internet, spolupráce s ostatními trenéry atd.) o tom, jakým způsobem pracovat s jednotlivými věkovými kategoriemi. Na co se zaměřit, co by měli umět, jakým způsobem toho dosáhnout. Výše uvedené poznatky se zajisté promítnou i do naší problematiky rozestavení a způsobu hry. O důležitosti počtu tréninkových jednotek v tréninkovém mikrocyklu zvláště u žáků zajisté nemusíme dlouze hovořit. S tím souvisí i činnosti vykonávané na tréninkových jednotkách. Téměř všichni trenéři se shodli, že by mělo převládat zdokonalování herních činností jednotlivce útočných, potom obranných a dále se zaměřit na rozvoj pohybových schopností. Co se týká kombinací i zde převládaly
62
útočné nad obrannými a u systémů tomu bylo stejně tak. Jestliže to dáme do kontextu s počtem tréninkových jednotek, tak je jasné, že trenér, který má k dispozici hráče 3x v týdnu na tréninku se bude více zaměřovat na herní činnosti jednotlivce a nebude mít tolik prostoru pro taktiku. Naproti tomu trenér s 6 TJ týdně si může dovolit například jeden trénink věnovat pouze taktice (nácviku systému). V případě, kdy nám trenéři ze 70 % odpovídali, že kladou u starších žáků důraz na útočnou fázi, opět nás napadne otázka, zdali je tomu opravdu tak. Je nutné si uvědomit jedno: útočná fáze začíná po získání míče, což může nastat například u brankáře. Jaké pokyny dostane brankář? Když si nejsi jistý, kopni to raději někam pryč! Podobné destruktivní úkoly dostávají další hráči na jednotlivých postech. Pokud trenéři chtějí klást důraz na útočnou fázi, tak úkoly pro hráče by měly být konstruktivní i za cenu chyb, které se postupem času v tréninku snaží odstraňovat. Když se podíváme na poslední otázku ohledně rozestavení, jež hrají družstva stejného klubu o kategorii níže a o kategorii výše, pak převládá stejný nebo podobný typ rozestavení. Z velké části odpovědi navazovaly na jednu z otázek, kdy trenéři odpovídali, že je při výběru rozestavení a systému ovlivňuje návaznost jednotlivých kategorií, tzn. všechna družstva v klubu hrají ve stejném rozestavení. Dále se například mohou trenéři v rámci jednotlivých kategorií v klubu navzájem ovlivňovat názory na to, které rozestavení je vhodné atd.
4.4 Názor odborníka Pro naši práci se nám podařilo získat názor jednoho z našich největších odborníků na mládežnický fotbal, kterým je pan Miroslav Soukup. Tento zkušený trenér prošel všechny věkové kategorie od přípravek až po muže nejen u nás, ale vyzkoušel si i práci v zahraničí. Mimo jiné byl šéftrenérem mládeže v Českých Budějovicích nebo hrajícím trenérem v nižších německých soutěžích. V současné době působí jako asistent trenéra v prvoligovém klubu 1. FC Brno u družstva dospělých a do konce roku 2007 byl asistentem trenéra u reprezentačního družstva do 21 let. Od léta 2008 ovšem nastupuje jako hlavní trenér k egyptskému reprezentačnímu družstvu do 20 let. K jeho největším trenérským úspěchům patří 3. místo na ME 2006 s kategorií U19 a hlavně pak jako hlavní trenér dovedl reprezentační výběr ČR do 20 let ke stříbrným medailím na MS 2007.
63
Pan Soukup pro nás vyplnil stejný dotazník jako ostatní trenéři a společně s tím jsme mohli vyslechnout jeho názory na práci s mládeží, z čehož bylo možné sestavit tuto podkapitolu. Jak sám uvádí, jeho celoživotní koníček sport se změnil v práci. V této jeho trenérské činnosti je velice důležité jít s dobou, sledovat nové trendy a učit se novým poznatkům z teorie i praxe. U věkové kategorie žáků by měla být hlavním cílem individuální výchova hráčů. Především zdokonalování individuálních herních činností jednotlivce jak útočných, tak obranných, na což by měl být kladen důraz i v mistrovském utkání. Nejen pro starší žáky vidí jako nejvhodnější rozestavení 4-4-2 nebo 4-3-3 a dodává: „Nehledám výhody, nebo nevýhody, tato rozestavení mi umožňují plně rozvíjet všechny činnosti jak jednotlivce, tak i týmu.“ Právě přesvědčení, že dané rozestavení je nejvhodnější, ho nejvíce ovlivňuje při výběru základního rozestavení a systému hry, které, pokud by je měl měnit tak z důvodu učení hrát ve více rozestaveních a systémech. Během utkání je změna způsobu hry zpravidla plánována buď do druhého poločasu, nebo se změna promítne až do příštího utkání. Na systémy hry je vhodné se zaměřit při klasické hře, zde upozorňovat na způsob hry, který chce hráče naučit a to vše je vhodné 1x v týdnu. U obranné a útočné fáze je podle pana Soukupa nutná vyváženost. Točit hráče na jednotlivých postech je důležité s ohledem na jejich další rozvoj a univerzalismus, protože specializovat hráče na určitý post je vhodné až v kategorií mladšího dorostu. Zde je totiž téměř ukončeno období rozvoje IHČJ a s přechodem na systémy hry jsou spojené právě úkoly na jednotlivých postech (přesto by měl být každý hráč připravován na dva posty). U hráčů na jednotlivých postech má takovéto požadavky: - brankář vysoký, krajní obránce rychlý, vysoký střední obránce, krajní záložník tvořivý, střední záložník chytrý a útočník gólový. Poslední otázkou je důležitost výsledku utkání. Výsledek je podle pana Soukupa vždy důležitý, ale pouze ve spojení s předvedenou hrou. Neměl by být preferován před kvalitou hry.
64
Diskuze: Jak už bylo zmíněno tato podkapitola byla sestavena z odpovědí pana Soukupa na námi sestavený dotazník a společně s tím jsme měli možnost vyslechnout přednášku o moderní zónové obraně. Tato přednáška o systému zónové obrany se záhy změnila na přednášku o obranných herních činnostech jednotlivce, protože bylo několikrát zdůrazňováno, že pokud tyto základní činnosti všichni hráči dokonale nezvládají tak nemohou dobře zvládnout systém zónové obrany. Z této myšlenky by měli vycházet trenéři mládeže, nevynechávat jednotlivé etapy učení a vývoje fotbalisty a být trpělivý. Toto platí jak v obranných, tak i útočných činnostech. Je třeba si uvědomit, že pokud hráč neumí například přihrát míč, pak je nemožné s ním trénovat útočné kombinace založené na přihrávce a podobně.
65
ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo prozkoumat problematiku týkající se základního rozestavení a způsobu hry u starších žáků ve fotbale. Věková kategorie byla vybrána s ohledem na autora, jenž je trenérem této kategorie a vidí v tématu využití pro praxi.
Prvním úkolem bylo sestavit dotazník odpovídající danému tématu. Na výzkum jsme se zaměřili z kvalitativního hlediska a tomu odpovídalo i sestavení otázek v dotazníku. Nešlo nám zde o statistiku například kolik trenérů hraje v daném rozestavení a využívá určitý systém hry, ale jednalo se nám o jejich důvody, proč hrají právě v tomto rozestavení a systému hry.
Druhým úkolem bylo dát vyplnit dotazník trenéry příslušné věkové a výkonnostní kategorie. Jelikož se nejednalo o kvantitativní výzkum, nebylo pro nás množství respondentů rozhodující, ale i tak se nám podařilo získat relativně velký počet odpovědí.
Jako třetí úkol jsme si určili nastínit problematiku související se základním rozestavením a systémy hry. Tomuto úkolu byla věnována teoretická část a její jednotlivé podkapitoly. Od charakteristiky fotbalu, přes výklad základních pojmů a somatotypu jsme se dostali k vývoji a současným typům základního rozestavení. Dále bylo důležité charakterizovat věkové období starších žáků, vytýčit si cíle a obsah sportovní přípravy v tomto věkovém období. Zajímavá je zajisté podkapitola upozorňující na rozdíly v biologickém a kalendářním věku. Porovnání přípravy mládeže ve světě a u nás byla také věnována část teoretického oddílu.
Čtvrtý úkol byl zaměřen na vyhodnocení dotazníků vhodnými metodami. Jak už bylo řečeno jednalo se o kvalitativní výzkum. Získaná data jsme vyhodnotili pomocí procent, a ta pak společně se slovním hodnocením vyjadřovala odpovědi na výzkumné otázky.
Poslední, pátý úkol zněl: sestavit teoretické závěry a naznačit využití v praxi. Již z odpovědí na jednotlivé otázky a následné diskuze lze odvodit výstupy pro praxi.
66
Potvrdil se trend základního rozestavení 4-4-2 se zónovým bráněním a postupným (kombinovaným) přechodem do útoku. Trenéři jsou si vědomi většiny výhod, ale i celé řady nevýhod, což je podstatné a velice důležité pro to, aby mohli rozhodnout, jestli je to pro jejich hráče vhodné, nebo nikoliv, popřípadě na čem zapracovat, co zlepšit. Při výběru základního rozestavení a systému hry je rozhodující, aby trenér vycházel především z možností vlastního družstva a dále z toho, o čem je přesvědčen, že by měli hráči rozvíjet a co by je měl naučit. S tím souvisí i to, v jakém případě trenéři mění rozestavení a systémy před utkáním i během něj. Prvotním impulsem by měli být opět samotní hráči, vlastní způsob hry. Jelikož trenéři dávají hráčům různé úkoly, je velice důležité, aby každý trenér věděl, jakou zpětnou vazbu od toho očekává. Pro trenéry je tou zpětnou vazbou např. výsledek utkání nebo předvedená hra. My jsme přesvědčeni, že hlavním záměrem by měl být individuální růst hráče, tedy především důraz na individuální herní činnosti jednotlivce. I z tohoto pohledu je důležité, aby trenéři točili hráče na jednotlivých postech. Každý post je svým způsobem specifický a na každém postu jsou využívány herní činnosti v různém poměru. Dále si myslíme, že by neměli v této věkové kategorii dostávat přednost hráči pouze s ohledem na jejich tělesné proporce. Šanci hrát a tím se co nejvíce rozvíjet by měli dostat nejlépe všichni hráči, kteří mají výkonnost odpovídající soutěži. Pokud nemají výkonnost, záleží na trenérovi zda je přesvědčen o tom, že má smysl s těmito hráči dále pracovat, nebo jim doporučí hostování v klubu, ve kterém dostanou šanci hrát. Zajisté nejdiskutovanější otázkou se zdá být problém, do jaké míry ovlivňuje trenérskou práci výsledek utkání. Dokud si trenéři neuvědomí a nepřiznají, co je nejvíce při jejich práci ovlivňuje a motivuje (např. výsledek utkání, vlastní úspěch apod.), nemohou být podle našeho názoru dostatečně připraveni, aby dobře vychovávali hráče.
Závěrem můžeme říci, že pokud se týká věkové kategorie starších žáků, měly by zde základní rozestavení a systém hry být především prostředkem, nikoli cílem, který povede k jejich dalšímu fotbalovému rozvoji.
67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]
BEDŘICH, L. Fotbal rituální hra dnešní doby. Brno: MU Brno, 2006. 195 s. ISBN 80-210-3927-2
[2]
BORBÉLY, L., GANCZNER, P., PALDAN, R., SINGER, O. Útočenie celého mužstva - alebo Ako sa dnes útočí 1. diel. Nové Zámky: AZ Print, 2006. 247 s. ISBN 80-969506-8-1
[3]
BORBÉLY, L., GANCZNER, P., PALDAN, R., SINGER, O. Útočenie celého mužstva - alebo Ako sa dnes útočí 2. diel. Nové Zámky: AZ Print, 2006. 134 s. ISBN 80-969506-9-X
[4]
BUSTA, Z. Jak trénuje mládež ve West Hamu United a Ajaxu Amsterdam. Fotbal a trénink. 2007, č. 1. s. 24 - 26.
[5]
BUZEK, M., PROCHÁZKA, L. Moderní obrana. Praha: G.D.K. Sport M., 2003. 110 s. ISBN 80-86783-00-6
[6]
DOBRÝ, L. Základy tréninku mládeže - Holandská fotbalová vize. Fotbal a trénink. 2006, č. 2. s. 15 - 19.
[7]
DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5
[8]
DUHAN, M. Výběr a výchova talentů pro vrcholový fotbal. Brno : MU FSpS, 2006. 8. kapitol, 56 s. Bakalářská práce
[9]
FAJFER, Z. Trenér fotbalu mládeže ( 6 - 15 let ). Praha: Olympia, 2005. 152 s. ISBN 80-7733-933-0
[10] HENDL, J. Kvalitativní výzkum - základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2 [11] HŘEBÍK, J., LAVIČKA, V., BUZEK, M. Organizace a řízení týmového taktického tréninku. Fotbal a trénink. 2006, č. 4. s. 15 - 16. [12] MATOUŠEK, F. a kol. Základy kopané. 1. vyd. Praha: Olympia, 1973. 376 s. [13] NAVARA, M., ONDŘEJ, O., BUZEK, M. Kopaná – teorie a didaktika. Praha: SPN, 1986. 184 s. [14] ONDRAČKA, P. Jak se připravují talentovaní mladí hráči v Hamburger SV. Fotbal a trénink. 2005, č. 4. s. 10 - 17.
68
[15] PATAKI, P. Analýza a charakteristika obranných systémů v současném fotbale. Brno: MU FSPS, 2007. 83 s. Diplomová práce [16] PSOTTA, R. a kol. Fotbal - kondiční trénink. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-0821-3 [17] TRÝSKA, P. Rozvoj koordinačních schopností ve fotbalovém tréninku starších žáků. Brno: MU FSpS, 2007. 59 s. Bakalářská práce [18] VOTÍK, J. Fotbal – trénink budoucích hvězd. Praha: Grada publishing a.s., 2003. 140 s. ISBN 80-247-0463-3 [19] VOTÍK, J. Trenér fotbalu „B“ UEFA licence. 2. vyd. Praha: Olympia, 2005. 264 s. ISBN 80-7033-921-7 [20] VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. Skriptum edice pedagogické literatury. ISBN 80-7315-033-6
DOKUMENTY V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ [21] NOVOTNÝ, J., SEBERA, M., NOVOTNÁ, M., HRAZDÍRA, L., CHALOUPECKÁ, A. Kapitoly sportovní medicíny. Brno: MU Brno, 2003. Internetová učebnice - http://fsps.muni.cz/~novotny/
69
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Model pohybové aktivity hráče v utkání (Psotta, 2006) ....................................................... 8 Tab. 2: Charakteristika základního herního systému s 3 a 4 obráncovou formací podle Bedřicha (2006) ........................................................................................................................................... 28 Tab. 3: Odtrénované roky u mládeže .............................................................................................. 60 Tab. 4: Absolvované tréninkové jednotky za týden ........................................................................ 61 Tab. 5: Činnosti, kterým se trenéři na TJ v týdenním cyklu nejvíce věnují ................................. 61
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Faktory ovlivňující růst (Novotný 2003) .............................................................................. 18 Obr. 2 Formace 4-4-2 : 4-3-3 .......................................................................................................... 23 Obr. 3 Rozdíl v biologickém věku dvou hráčů 1.FC Brno ročník 1994 ........................................ 36 Obr. 4 Nejčastější důvody vedoucí ke změnám způsobu hry před utkáním ................................ 54 Obr. 5 Nejčastější důvody vedoucí ke změnám způsobu hry během utkání ................................ 55 Obr. 6 Porovnání preferencí vedení klubů a trenérů ..................................................................... 56 Obr. 7 Důvody vedoucí trenéry k točení nebo netočení hráčů na jednotlivých postech ............. 58
PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 - DOTAZNÍK PŘÍLOHA 2 - SEZNAM SLEDOVANÝCH MUŽSTEV
PŘÍLOHA 1 - DOTAZNÍK Informace pro vyplňující: - tento dotazník slouží jako materiál k vypracování diplomové práce na Fakultě sportovních studií v Brně, která se týká výběru rozestavení a hráčů do těchto rozestavení starších žáků ve fotbale, vedoucím práce je pan Paeddr. Karel Večeřa - veškeré otázky se týkají buď Vás osobně (trenéra), nebo družstva (příslušné věkové kategorie), které právě trénujete (U14, U15) - vyplněním dotazníku souhlasím se zveřejněním poskytnutých dat v příslušné práci (jméno klubu a trenéra v práci zveřejněno nebude) - u otevřených otázek (bez možnosti výběru) odpovězte vlastními slovy, u otázek s možnostmi, pokud není uvedeno jinak, odpovězte (zaškrtněte) pouze jednu možnost (pokud vyberete možnost jiné napište konkrétně jednou větou, co máte na mysli), dále u otázek „zdůvodněte“ zaškrtněte odpověď a napište svůj názor na téma otázky
Sezona: 2007 / 2008 Věková kategorie (U14, U15): Datum a místo vyplnění dotazníku: Klub: Soutěž:
1) Kolik roků trénujete mládežnické kategorie? (jedná se pouze o roky u mládeže)
2) Jaké věkové kategorie jste vedl jako trenér? (více odpovědí) přípravka mladší žáci starší žáci dorost muži
3) Co pro Vás trénování znamená (co první Vás právě teď napadne)? práci zdroj peněz zábavu poslání (vychovávat a předávat své znalosti) jiné (jaké) 4) Jako trenér: sleduji nové trendy a učím se novým poznatkům z teorie i praxe čerpám převážně ze svých dlouholetých trenérských a hráčských zkušeností vystačím s tím, co znám jiné (jaké) 5) Zdůvodněte, jaké cíle si kladete u věkové kategorie starších žáků? výsledek v soutěži výchova hráčů (individuální růst) dobrý herní projev družstva sestavení družstva jiné (jaké) Zdůvodněte:
6) Kolik tréninkových jednotek za týden absolvují Vaši hráči (včetně školních TJ)? 1 2 3 4 5 6 a více 7) Jakými činnostmi se na TJ zabýváte (procentuálně do 100%, možnosti celé tabulky dávají v součtu 100%) v týdenním tréninkovém cyklu, které cíleně trénujete? - herní činnosti jednotlivce - útočné - výběr místa - přihrávání - zpracování míče -
- vedení míče - obcházení soupeře - střelba - obranné - obsazování hráče s míčem - obsazování hráče bez míče - obsazování prostoru - odebírání míče - herní kombinace - útočné - obranné - systémy hry - útočné - obranné - rozvoj pohybových schopností (kondiční, koordinační) 8) Jaké základní rozestavení hráčů na hřišti a herní systémy preferujete u kategorie starších žáků? (např. rozestavení 4-4-2 se zónovým bráněním a rychlými protiútoky, nebo rozestavení 1-3-4-2 s liberem a osobním bráněním a postupným útokem atd.) 9) Které výhody, nebo nevýhody tohoto rozestavení a systému hry vidíte vzhledem k věkové kategorii starších žáků?
10) Co Vás ovlivňuje při výběru základního rozestavení hráčů na hřišti a systému hry? možnosti vlastního družstva (hráčská základna) znalost hry a možnosti soupeřů v dané soutěži vlastní znalosti a zkušenosti s určitým rozestavením návaznost jednotlivých věkových kategorií (všechna družstva v klubu se učí hrát v určitém rozestavení např. 4-4-2) přesvědčení, že dané rozestavení je nejvhodnější moderní trendy (hrají takto úspěšná mužstva) jiné (jaké) -
11) V jakém případě měníte základní rozestavení a systém hry (před utkáním) a úkoly pro jednotlivé hráče? reakce na typickou hru soupeře nepřítomnost klíčového hráče na určitý post (např. libero, střední záložník atd.) z důvodu učení hrát ve více systémech (např. aby uměli bránit zónově i osobně) vyjímečný hráč v družstvu soupeře (např. rychlý útočník atd.) základní rozestavení neměníme, hrajeme pořád „svoji“ hru jiné (jaké) -
12) Jaká situace v utkání je nejčastěji signálem ke změně rozestavení a systému hry? nucené střídání (výkon,zranění) špatná hra vlastního družstva způsob hry soupeřova družstva výsledek (příznivý i nepříznivý) vyloučení (vlastního nebo soupeřova hráče) jiná (jaká) -
13) Jak často trénujete systémy hry (v týdenním tréninkovém cyklu)? (např. zónové bránění) cíleně netrénujeme 1x 2x 3x a více
14) Jakým způsobem trénujete herní systémy (v týdenním tréninkovém cyklu)? cílená průpravná a herní cvičení, průpravné hry na konkrétní způsob hry při klasické hře upozorňuji na způsob, jakým chceme hrát (modelovaná hra) na systémy hry se zaměřujeme pouze v utkání Pozn.:
15) Zdůvodněte, na jakou fázi hry (útočná, obranná) kladete větší důraz?
16) V jakém základním rozestavení hráli hráči Vaší věkové kategorie (Vaše družstvo) o kategorii níže a v jakém rozestavení „budou“ nastupovat o kategorii výše? - kategorie níže - kategorie výše -
17) Jaké typy hráčů preferujete na jednotlivých postech (somatotyp, pohybové schopnosti, herní dovednosti - z každé této oblasti vyberte jednu složku, např. střední obránce - vysoký, obratný, dobrá přihrávka nebo útočník - menší, rychlý, dobrá střelba atd.)? - brankář - krajní obránce - střední obránce - krajní záložník - střední záložník - útočník -
18) Točíte hráče na jednotlivých postech (konkrétní hráč hraje jednou v útoku,příště v záloze atd.)? (Pokud odpovíte a/, nebo b/ vynecháte otázku 20, pokud odpovíte c/, vynecháte otázku 19) ano, točíme výjimečně točíme netočíme vůbec 19) Proč točíte hráče na jednotlivých postech? hledání ideální sestavy snaha naučit hrát hráče na více postech vynuceně z důvodu např. zranění hráčů nastupujících obvykle na konkrétních postech s ohledem na výsledek (např. silný soupeř, proto postavím „nejlepší“ hráče do obrany, nebo naopak do útoku) jiný důvod (jaký) -
20) Proč netočíte hráče na jednotlivých postech? snaha o specializaci hráče na jednotlivý post snaha o zažití určitého systému snaha o sehrání hráčů jiný důvod (jaký) -
21) Zdůvodněte, od jakého věku by ste doporučili specializovat hráče na konkrétní post? přípravka mladší žáci starší žáci mladší dorost starší dorost muži Zdůvodněte:
22) Jaké požadavky kladete na hráče na jednotlivých postech v utkání (3 základní úkoly)? (např. krajní obránce - pouze obranné úkoly, vybojovat míč a nakopnout na útočníky atd.) - brankář - krajní obránce - střední obránce - krajní záložník - střední záložník - útočník -
23) Jaký výkon upřednostňujete v mistrovském utkání? individuální s důrazem na herní dovednosti (technika) individuální s důrazem na pohybové schopnosti (kondice) týmový s důrazem na herní kombinace (spolupráce hráčů na hřišti) týmový s důrazem na herní systémy (taktika)
24) Zdůvodněte, jak hodnotíte výsledek utkání co pro Vás znamená? je to pouze orientační hodnota je velice důležitý pouze motivace pro hráče jiné (jaké) Zdůvodněte:
25) Co preferuje (požaduje) vedení klubu? výsledky předvedenou hru výchovu hráčů skládání mužstva (zařazení nových hráčů) jiné (jaké) -
PŘÍLOHA 2 - SEZNAM SLEDOVANÝCH MUŽSTEV číslo
Klub
Kategorie
Soutěž
1.
1. FC BRNO
U15
žákovská liga
2.
1. FC BRNO
U15
žákovská liga
3.
1. FC SLOVÁCKO
U15
žákovská liga
4.
SK SIGMA OLOMOUC
U15
5.
FC BANÍK OSTRAVA
U15
žákovská liga žákovská liga
6.
PODBREZOVÁ (SK)
U15
žákovská liga
7.
VFA BRATISLAVA (SK)
U15
8.
FC HLUČÍN
U15
žákovská liga žákovská divize
9.
ŠSK BÍLOVEC
U15
žákovská divize
10.
FC SLOVAN HAVL. BROD
U15
žákovská divize
11.
TJ TATRAN BOHUNICE
U15
žákovská divize
12.
TJ TATRAN BOHUNICE
U15
žákovská divize
13.
FC SPARTA BRNO
U15
žákovská divize
14.
AFK CHRUDIM
U15
žákovská divize
15.
1. FC BRNO
žákovská divize
16.
FK MARILA PŘÍBRAM
U14 U14
17.
FC VÍTKOVICE
U14
žákovská divize
18.
SK SLAVIA PRAHA
U14
žákovská divize
19.
FC BANÍK OSTRAVA
U14
žákovská divize
20.
SK DYNAMO Č. BUDĚJOVICE
U14
žákovská divize
21.
1. FC SLOVÁCKO
U14
22.
FC VYSOČINA JIHLAVA
U14
žákovská divize žákovská divize
23.
FC NITRA
U14
žákovská divize
24.
VFA BRATISLAVA
U14
žákovská divize
25.
MŠK TOMATI MARTIN
U14
žákovská divize
26.
MFK RUŽOMBEROK
U14
žákovská divize
27.
MŠK ŽILINA
U14
žákovská divize
28.
FC BOHEMIANS 1905
U14
krajský přebor
žákovská divize
29.
FC BOHEMIANS 1905
U14
krajský přebor
30.
SFC OPAVA
U14
krajský přebor
31.
TATRAN BOHUNICE
U14
krajský přebor
32.
FC SPARTA BRNO
U14
krajský přebor
33.
INTER BRATISLAVA
U14
krajský přebor
34.
FK ŽIAR NAD HRONOM
U14
krajský přebor
RESUMÉ Tématem diplomové práce byla problematika základního rozestavení a způsobu hry u starších žáků ve fotbale. Cílem práce bylo prozkoumat tuto problematiku, poodhalit faktory ovlivňující přímo či nepřímo výběr typu základního rozestavení a systému hry před i během utkání, výběr hráčů na jednotlivé posty a tréninkové prostředky a metody vedoucí ke zdokonalování systémů hry. K získání potřebných dat jsme využili metody dotazování trenérů příslušných mužstev (dotazník, rozhovory) a výsledky vyhodnotili slovně s pomocí procent. Přínosem do trenérské praxe je porovnání názorů, zkušeností a práce jednotlivých trenérů, pak zejména zohlednění toho, co všechno ovlivňuje výběr základního rozestavení a systému hry.
SUMMARY The topic of my diploma was the problems of the basic deployment and the game style of juniors’ U14-U15 in football. The main objective of my work was to survey this problem, uncover the factors directly or indirectly affecting the choice of the basic deployment type and the system of the game before and during the game, the choice of the players for particular positions, the mains of training and the methods leading to perfection of the game’s systems. For the collecting of the relevant data, we use the method of interviewing the trainers of the respective teams (questionnaire, interview) and we verbally evaluated the outcome by percentage. The contribution in the trainer’s practice is the comparison of the points of view, the experience and the work of individual trainers, primarily, regarding all the circumstances possibly affecting the choice of the basic deployment and the game system.
