PROČ RAAM? Přednáška o tom, proč jsem se rozhodnul startovat na RAAM… Zpracoval : Jiří Hledík
PROČ RAAM? … protože tady je! Každý z ultramaratonců má svůj důvod a motiv. Někdo touží jet RAAM, aby něčeho dosáhnul, něco si dokázal, posunul svoje hranice, poznal svoje limity, uskutečnil unikátní projekt. Někdo touží s přáteli a kamarády prožít dobrodružství a poznat Ameriku, užít si nevšední zážitky, najít nová přátelství nebo prohloubit ta stávající.
K cyklistice mě přivedla náhoda a ultracyklistiku jsem si vybral sám. Stala se pro mne: novým životním stylem hlubším poznáním sebe sama dalším poznáním pojmu odpovědnost vyplněním prostoru pro seberealizaci prostředkem pro boj se stereotypem
Fenomény … které jsem poznal díky ultracyklistice Život si žádá víc než jen ustavičné zvětšování zásob Podivínská anomálie Víra pro „nevěřící“ Poznání se meze nekladou Ambice a sláva Zkušenost, která tě navždy změní
Život si žádá víc než jen ustavičné zvětšování zásob Stává se, že jsi rozčarován nad potřebou trvalého růstu ekonomiky a blahobytu a to u tebe vyvolává potřebu se zamyslet, co je pro tebe opravdu důležité a na čem ti opravdu záleží. Snažíš se neztratit schopnost rozlišovat co má v životě opravdový význam. Máš potřebu se vymanit z pohodlného života, kdy máš strach mít na sebe vysoké nároky a raději volíš cestu nejmenšího odporu.
Podivínská anomálie Cíle, které si ultramaratonci vytyčují nejdou lidem na rozum a myslí se, že hraničí s psychiatrickou diagnózou. Lidé potřebují nějaké vysvětlení PROČ takové týrání ducha a těla ultramaratonci postupují, protože si to prostě nedokáží představit. Ultramaratonec časem zjistí, že výkony na hranici možností tě oprošťují od spousty všedních nároků, které vystřídají docela přirozené emoce a potřeby. Jsou však silnější než si většina lidí dokáže představit. Ultramaratonci bývají často osamělí a sobečtí. V ultramaratonu není místo pro ty, kteří žijí z výkonu a práce těch druhých, není tam místo pro vyžírky…
Víra pro „nevěřící“ Počínání ultramaratonce je postaveno na jeho víře ve vlastní schopnosti pokračovat dál i kdyby všechny příznaky nasvědčovaly opaku. Abych mohl na takový závod vyrazit nesmím o sobě ani trochu pochybovat a strach musím nechat doma… . Po celou dobu závodu tě tvoje víra nesmí opustit a když už se to stane, musíš mít vedle sebe někoho, kdo tě zase „posadí do sedla“.
Poznání se meze nekladou Toužil jsem poznat, jak vlastně daleko dojedu. Usiluji o to být lepší, zajít dál, dostat ze sebe víc. Začal jsem posouvat hranici svých psychických a fyzických sil a zjišťuji přitom co všechno dokáže moje hlava, když usiluji jít za tyto meze. Učím se poslouchat víc svoje tělo a víc rozumět všem signálům, které vysílá. Poznávám, že je schopné mimořádných vytrvalostních výkonů, ale má i svoje ochranné mechanismy.
Ambice a sláva Ultramaratony mě neživí! Nehledám v tom žádnou touhu po slávě. Je to jen otázka vášně pro tento sport. Pro většinu z nás je to jen dřina z lásky k tomuto sportu. Naplňuji si tím svoje určité ambice, ale ne proto, abych si myslel, že jsem lepší člověk než ostatní. Tento sport je zcela na okraji pozornosti médií a široká veřejnost o něm prakticky nic neví. Ty opravdu heroické výkony podávané při ultramaratonech jsou ve stínu pozlátka komerčních závodů, kde čistota sportu již dávno pokulhává.
Zkušenost, která tě navždy změní Jakmile jednou propadneš ultramaratonu, vzdáváš se tím snadné cesty. Začneš si daleko víc uvědomovat, jak je pro tebe důležité dosáhnout cíle a prožít si cestu k němu. Pochopíš, že cesta k velkým cílům se uskutečňuje malými krůčky. Máš šanci pochopit význam slova pokora. Přestaneš být líný a mrzutý. Pochopíš, že štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.
Volný čas „Kamarády“
Jiný životní styl Nové vztahy Nové přátele Nové příležitosti Nová poznání Nové limity
Co mně mně cyklistika cyklistika vzala? vzala? Co Co Co mně mně cyklistika cyklistika dala? dala?
Motto na závěr: „Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko mohou přijít na to, jak daleko se dá jít“.
