Pro prezentující je to skvělá příležitost, jak si v přátelském prostředí

COMAPÍK Polovina roku 2008 je za námi Minulý týden jsem se kromě setkání se zahraničními partnery zúčastnil taktéž půlročních prezentací jednotlivých oddělení. Tímto bych vám všech chtěl ještě jednou poděkovat za skvěle připravené prezentace a také za vaše čím dál lepší prezentační schopnosti. Oba dva dny jsem si opravdu užil. Přesto se ptáte, k čemu tyto prezentace jsou a jsou-li vůbec nutné. Argumentujete, že jimi strávíte spoustu času. Argumentujete, že je nechcete dělat v angličtině, že to není nutné. Proč je tedy děláme? Je to pro nás vynikající příležitost seznámit se s prací oddělení a lidí v něm. Ne, že bychom vůbec neměli tušení, co se v oddělení děje, přesto je to pro nás velice přínosné, prohlédnout si shrnutí všeho, čeho jednotliví zaměstnanci v uplynulém půl roce dosáhli. Kromě nás mají potom možnost i ostatní přijít se na prezentace podívat a tak zjistit, co je nového v ostatních odděleních, se kterými buď nepřijdou tolik do styku nebo těch, které je zajímají. Dalším důvodem je tedy vzájemná informovanost o práci ostatních. Pro prezentující je to skvělá příležitost, jak si v přátelském prostředí vyzkoušet prezentační dovednosti v angličtině. “Nanečisto” si tak můžete natrénovat, co potom budete přednášet zákazníkům nebo našim partnerům na jednom ze zahraničních meetingů. Nakonec je to určitý mezník v práci, určité ověření si správné cesty. Považuji za důležité se jednou za půl roku zastavit, podívat se na to, co jsem udělal a zhodnotit, zda se ubírám správnou cestou, zda směřuji k tomu, co jsem si předsevzal.

Editorial Květen - červen 2008

Prázdniny za dveřmi Slunečné počasí vybízí k procházkám v přírodě, projížďkám na kole a dalším venkovním aktivitám. ComApáky nikdo nemusí dvakrát pobízet. Vyrážejí do přírody ať už pěšky (čtěte článek Zdeňka Čalouda o pochodu Praha - Prčice) nebo v lodích (více v článku o ComAp River). A kromě toho se každé úterý honí za míčem na beachovém hřišti. K obědům lákají příjemné zahrádky. Teta Kateřina vybídla opět jednoho z nováčků a jednoho z matadorů. Tentokrát si vybrala vývojová oddělení - jednoho z oddělení vývoje hardware a jednoho z oddělení vývoje software. Netušila ale, že ji jeden z nich převeze a nevědomky s ní udělá interview. Na meetinzích jsme se dozvěděli jak si ComAp stojí, proč děláme půlroční prezentace a také všechny zásadní změny, které nás do budoucna čekají. To všechno a ještě mnohem víc najdete uvnitř. Nebudu už dále zdržovat a přeji příjemné čtení v době léta, v době dovolených, v době prázdnin.

Prezentace jsou ale za námi, před námi jsou prázdniny - čas dovolených. Přeji vám příjemné čtení a krásné léto.

Libor Mertl, ředitel

Daniela Hýblerová PR oddělení

COMAPÍK Komix

Gratulujeme!

Marie Mičkalová Project Manager

Daniela Hýblerová PR oddělení

Gratulujeme Radkovi a Martině k narození dcery Karolínky (26. 5. 2008 v 1:50, 47 cm, 3.13 kg) a Petru Grycovi k narození dcery Denisy (29. 5. 2008 v 11:55, 48 cm, 2.90kg). Přejeme hodně štěstí a hlavně zdraví!

COMAPÍK Sportovní akce... měsíce června

Daniela Hýblerová PR oddelení

ComAp River - Otava 2008 Z pohledu organizátora Každou akci, kterou organizuji, si příliš neužiji. Několik týdnů předem vyhledávám a sjednávám vše potřebné. Lodě, kemp, jídlo, pití. Tak, aby byli všichni spokojení. Do kempu jsme v pátek dorazili mezi prvními. Pan správce teprve seká trávu. Rozděláváme stany. Připravujeme pivo. Nosíme dříví na oheň. A čekáme na maso. Čekání si zpříjemňujeme opékáním zakoupených buřtů, takže někteří už ani maso nechtějí. Hraje se a zpívá až do brzkých ranních hodin. Výkřiky mě budí ještě v půl páté. Ne že by na tom záleželo, je mi zima a nemůžu se dočkat sedmé hodiny, kdy se obleču a vyrazím pro stovku čerstvých rohlíků dřív, než ostatní vstanou. Během snídaně vybírám peníze. Do toho se snažím sníst svůj jeden rohlík. V době, kdy se ostatní relativně v klidu připravují na den na vodě, vyřizuji uskladnění masa, placení autobusu a domlouvání zaplacení kempu. Stále ještě nemám posbírány všechny peníze. Na zaplacení autobusu a lodí by mi to ale mělo stačit. Při troše štěstí si ještě stihnu i vyčistit zuby. Autobus nás dovezl kam měl a dokonce ochotně čekal, zda nás kvůli nedostatku vody nepoveze o kousek zpátky. My se ale nebojíme a jedeme už z Rejštejna. Voda nevoda, kameny nekameny. Za lodě se najednou účtuje i doprava, o které před tím nepadlo ani slovo. Ve svém rozpočtu rozhodně nemám 3600,- navíc. Tomu se říká “čára přes rozpočet”. Zaplatím lodě a už zase nemám na zaplacení kempu. Do večera času dost, to budu řešit až potom. Sjíždění řeky je báječné. Trochu málo vody, trochu moc kamenů a trochu moc peřejí. Taky nejsme jediní, kdo se cvaknul. I když jen málo komu se to podařilo kvůli prsaté paní opalující se “nahoře bez”. Oblečení ale pomalu usychá v odpoledním sluníčku, jen naražený bok trochu pobolívá. V hospodě čekáme dlouho na jídlo. Není ale kam spěchat. Prší. Jirka místo jídla poskakuje kolem na jakýchsi pružících chůdách. Už je jasné, že suší nedojedeme. Prší i když odjíždíme. Na fotbal jdeme do hospody. Místnost s televizí zaplnili ComApáci a spol. a k tomu tři místní pánové. Paní u výčepu není moc ochotná a výběr není rozmanitý. Ani dva černé čaje nezabrání tomu, že se mi klíží oči. Je mi teplo a usínám. Po návratu nás čeká spousta povalujících se prasklých balónků, které nepřežily nafukování a následně provedený pokus kolik nafouknutých balónku v řadě za sebou prostřelí vzduchovka. Výsledek: hodně. Pokus se musí zopakovat. Ale to až jindy. Došly nám balónky. A to už zase všichni sedí u ohně, čekají na maso, hrají na kytaru, zpívají a pijí pivo. Tedy jen chvíli. V devět hodin pivo dochází a nastává akce “Kde vzít pivo”. Libor dává do placu své plechovky. Martin jede sehnat lahváče. Dnes se ale do ranních hodin zpívat nebude. Všichni jsou unavení a pro jistotu začalo pršet. Ve svém spacáku, a zároveň zabalená do vypůjčeného spacáku, spokojeně usínám. Únava je silnější a navíc je mi teplo. Ráno diskutujeme o tom, kam až dojedeme. Snažím se prosadit původní plán, ale nemám sílu odporovat zdánlivé většině. Do toho platím kemp z vypůjčených peněz. Rozdělujeme se na dvě skupinky. Jedna jde na Rabí a končí o pět kilometrů dříve. Druhá pokračuje podle plánu do Střelských Hoštic, kde se v klidu převlékne, nají a čeká na odvoz lodí. Organizování je konec. Víkend uplynul jako voda a my sedáme do auta. Jakmile zabouchneme dveře, padají na kapotu první obrovské kapky deště. Jsme unavení. Jdeme spát.

COMAPÍK Na obědě s tetou Kateřinou

Kateřina Rögnerová marketingové odd.

Milan Kalinka Pozice v ComApu: Senior Engineer v SW oddělení Jak dlouho už v ComApu pracuje: 7 měsíců Otázky z práce: 1. Jak jsi se dostal k práci v ComApu? Cez personálnu agentúru, vyberal som si z viacerých pozícií, ComAp mi najlepšie sedel. Predtým som pracoval na podobných pozíciách na Slovensku, takže som vedel čo hľadám. 2. Co se Ti na ComApu nejvíce líbí? Najviac sa mi páči moja práca, ktorá odpovedá tomu, čo som hľadal. Veľmi príjemný kolektív. Otázky ze života: 3. Jakým příslovím se snažíš v životě řídit? Ťažko nájsť jedno príslovie pre celý život, snažím sa riadiť vlastným svedomím. Takže ak príslovie tak asi: Ako sa do hory volá, tak sa z hory ozýva. 4. Co je Tvá největší vášeň? V súčasnosti určite pohodová „prechádzka“ na bicykli s priateľkou. Žiadne rýchlostné rekordy ani vytrvalostné maratóny. 5. Co Tě nejvíce dokáže vytočit? Dosť ma hnevá, keď sa niekto nedokáže pozrieť na veci z iného uhlu. 6. Je něco, čeho se bojíš? Najviac sa asi bojím o svoje zdravie a zdravie svojich blízkych. 7. Co všechno by podle Tebe měla mít žena Tvých snů? Určite by mala mať dobré srdce a zmysel pre pochopenie. 8. Jaké 3 věci by sis vzal s sebou na pustý ostrov? V prvom rade okuliare, potom kávu a vodu. 9. Kdybys mohl žít na jiném místě či v jiné době, kde a kdy bys chtěl žít? Tím, že som sa presunul do Prahy, tak asi v Prahe a v súčasnosti. Chcel by som ale skúsiť život niekde mimo „systém“, najlepšie v horách, napríklad na Aljaške, človek ale musí z niečoho aj žiť a tak som tu, zaradený do „systému“ :-). 10. Jak si představuješ ideálně strávený den? Určite s priateľkou a najlepšie na pláži, príjemné slniečko, teplé more, jemný piesok bez akýchkoľvek šľapají iných dvojnožcov :-)

COMAPÍK Na obědě s tetou Kateřinou

Kateřina Rögnerová marketingové odd.

Otto Böhm Pozice v ComApu: Design Engineer v HW oddělení Jak dlouho už v ComApu pracuje: 6 let Otázky z práce: 1. Jak jsi se dostal k práci v ComApu? Přes inzerát v odborném časopise. Předtím jsem pracoval v menší firmě na měřící techniku, kde člověk dělal úplně vše, od nákupu po servis. Tak jsem hledal novou výzvu, chtěl jsem se více specializovat. Veselý průřez Otíkovým životem

2. Co se Ti na ComApu nejvíce líbí? Vztahy obecně jak k spolupracovníkům, tak k vedoucím. A práce je přesně ta, kterou jsem si představoval. Otázky ze života: 3. Jakým příslovím se snažíš v životě řídit? Chovej se tak, jak chceš, aby se chovali ostatní k Tobě. 4. Co je Tvá největší vášeň? Rodina - manželka a tři děti (18, 21 a 23 let). 5. Co Tě nejvíce dokáže vytočit? Křivárna. 6. Je něco, čeho se bojíš? Smrti blízkých.

Otík ve čtyřech

7. Co všechno by podle Tebe měla mít žena Tvých snů? Měla by mít ráda děti a ideálně by měla mít 5 P :-) : poctivá, pracovitá, počestná, peněžitá a pobožná, klidně by těch P mohlo být víc: pořádná, pěkná, panna, panebože ta je - prostě panenka . 8. Jaké 3 věci by sis vzal s sebou na pustý ostrov? Satelitní mobilní telefon, knížku a vodu. 9. Kdybys mohl žít na jiném místě či v jiné době, kde a kdy bys chtěl žít? V horské chatě ve výšce 3 000 m n.m., ale asi ne dlouhodobě :-). 10. Jak si představuješ ideálně strávený den? Na kole v přírodě s rodinou.

Otík na vojně

Kdo nachytal Tetu Kateřinu a udělal s ní rozhovor aniž by o tom věděla? Čtěte na další straně! Otík v EZÚ

COMAPÍK Rozhovor Oty s Tetou Kateřinou aneb jak Ota spunktoval výměnu rolí..

Otto Böhm odd. vývoje HW

Kateřina Rögnerová Pozice v ComApu: Manažer distribuční sítě v Marketingovém oddělení (lidově Kanálový manažer) Jak dlouho už v ComApu pracuje: 3 a půl roku s půlroční přestávkou (stáž ve Švédsku ve firmě SCA) Odkud pocházíš? Z Hradce Králové, ale žila jsem tam jen do svých 5-ti let. Máš sourozence? Ano, mladší sestru. Jak ses dostala do ComApu? Přes personální agenturu. Dokončovala jsem diplomku a přitom hledala práci, tak jsem navštívila jednu personální agenturu a asi za 14 dní od nich přišla nabídka na práci v ComApu. A Radek s Martinou u pohovoru mě svým přístupem nadchli. Co vlastně děláš teď v ComApu profesně? Pracuji v Marketingu a mám na starosti distributory - sbírám od nich informace o trhu a všechny možné připomínky k našim výrobkům, organizuji pro ně meetingy a zároveň pomáhám PR oddělení, např. s přidáváním novinek na web. Jak ses naučila anglicky? Já s ní děsně bojuji. Studovala jsem španělský gympl v Praze na Budějovické, kde jsme měli kromě španělštiny i hodně dobrou angličtinu a pak jsem byla na půl roku ve Švédsku na stáži ve firmě SCA - dělala jsem PR pro inkontinenční produkty, tak kdyby někdo potřeboval poradit, jsem v tom zběhlá ;-). Ale nemyslím si, že bych uměla nějak dobře anglicky, jsou tam ještě velké rezervy :-). Jakého máš největšího koníčka? Hory. Bez těch bych nemohla žít :-). A sporty v přírodě. Jak je to vlastně s Tvým sportováním? Pamatuji si, jak na ComApí Šumavě jsi mě s Petrem H. předjela tak rychle, že jsem Tě poznal v dálce až podle rozevláté čepice. To už si ani nepamatuji, to se Ti asi zdálo :-). Baví mě hodně sportů - kolo, lyžování, běžky, chození po horách, orienťák, lezení, volejbal, ale všechno dělám jen tak trochu, akorát těm běžkám se věnuji drobet víc. Co to znamená víc? Tak všehovšudy jsem jela jen dva větší závody - letos Jizerskou padesátku a loni Vasův běh ve Švédsku (90km, ale v podstatě po rovince..), byla to taková výzva, chtěli jsme s přítelem a kamarády zkusit, jestli to zvládneme a kupodivu jsme to všichni zvládli, i když to byla pěkná fuška.. Ale zážitek na celý život! Kam chodíš na oběd? Když jsem si šel koupit do krámu "U masařky" jogurt a dva rohlíky, ptal se mě manžel prodavačky: "Nezlobte se, nejste vy z Kom Ápu?, všichni sem chodíte pro pacholíka a dva rohlíky. Tak k paní prodavačce chodím jen pro svačinu, na oběd chodím všude možně, teď v létě nejraději na zahrádku k Jarolímkům. Máš nějaký svůj životní vzor? Žádný velký vzor nemám, snažím se být spíš sama sebou. A jaké máš plány? Teď mám třeba v plánu udělat obměnu rozhovoru v ComApíku, tak se můžete těšit! Děkuji, tetko, za rozhovor.

COMAPÍK Vlaky stojí, auta jedou…! Aneb České dráhy jděte do Prčic!

Zdeněk Čaloud odd. vývoje HW

Zdá se Vám slogan z titulku povědomý? Takovým sloganem, jen s obráceným smyslem, se v nedávné minulosti národní železniční dopravce chlubil. Jenže realita je trochu jiná. V sobotu 17. května se uskutečnil již 43. ročník pochodu Praha – Prčice. Společně s Dádou, Martinem a Věrkou jsme se rozhodli absolvovat příjemnou trasu zvanou Robinova, celkem 28 km mezi Sedlčany a Prčicí. Partnerem pochodu jsou tradičně České dráhy. Cestování vlakem k turistice patří a proto jsme si vybrali železnici i my. Plán byl poměrně jednoduchý. Do Sedlčan vlakem a zpět z Heřmaniček. Startovní místo v sedlčanském Kulturním domě Josefa Suka je otevřeno do 11 hodin. Podle jízdních řádů je možné se na místo dostat včas dvěma osobními vlaky z Olbramovic, ke kterým přijíždějí dva pravidelné dálkové vlaky směřující z Prahy do Českých Budějovic a v den pochodu ještě dvojice speciálně vypravených spěšných vlaků. České dráhy na internetu upozorňují na předpokládaná mimořádná zpoždění způsobená očekávaným obrovským zájmem o pochod. Z těchto informací vyšlo poměrně jasně, že si dáme rezervu a pojedeme prvním ranním speciálem s odjezdem v 6:33 z Hlavního nádraží. V sobotu ráno vstáváme těsně po páté. Na Hlavní nádraží dorážíme v 6:15 a v klidu si kupujeme jízdenku. Dopodrobna přednáším paní pokladní kam jedeme, odkud se budeme vracet a spoustu dalších podrobností. To vše jenom proto, abych ji nakonec dodal, že chci nejlacinější doklad pro 4 osoby. Kdo by si myslel, že je to skupinová sleva, je na omylu! V již tak nepřehledném slevovém systému totiž ČD přidávají další zmatek díky speciálním slevám pro tento den v oblastech, kde se pochod koná. Po nějakých deseti minutách dostávám 2, slovy DVA, doklady nazvané SONE+ pro osobní a spěšné vlaky v ceně 130,- Kč platné pro až 2 dospělé a až 3 děti. Kdepak skupinová sleva! To by bylo moc jednoduché a kupodivu i drahé… Výhra? Jasně! Tedy poté, co jsem paní pokladní na tento doklad upozornil a následně se ujistila, že je to opravdu nejlevnější. No, náš zákazník, náš pán! Během krátké chvilky přijíždí Věrka s Martinem a také se Skyperem. To je náš čtyřnohý průvodce. Kontrolujeme, ze kterého nástupiště odjíždí vlak. Trochu spěcháme, moc času nezbývá. Naše snažení přerušuje hlášení: „Spěšný vlak číslo 35511 s pravidelným odjezdem 6:33 bude opožděn. Předpokládané zpoždění odjezdu vlaku bude asi 20 minut. Upozorňujeme cestující, že ohlášená doba zpoždění se může změnit.“ Už nespěcháme. Zřejmě chce jet moc lidí a nestihne se odjezd. Ale ouha. Na nástupišti zjišťujeme, že tu vlak ještě není. Čekáme na příjezd vlaku. Po zhruba čtvrt hodině máme trochu obavy. A oprávněné! Nové hlášení o zpoždění, odjezd bude opožděn o 35 minut. Na vedlejším nástupišti již mezitím stojí přistavený rychlík R631 s pravidelným odjezdem 7:11. Logika věci ale velí, že ČD nebudou zatěžovat pravidelný rychlík účastníky pochodu a před ním vypustí speciál, aby je posbíral. Přijíždí speciál! Máme ohromnou radost. Je krásný, dlouhý, prázdný a … zamčený! Začíná hysterie na téma: „Které dveře jsou odemčené?!“ Žádné! My máme štěstí, že s námi putuje nejspíš nějaký železničář. Hbitě vyndává z kapsy univerzální klíč a my nastupujeme. Přeci nepojedeme rychlíkem, bude plný…! Posílené vlakové četě se podařilo postupně odemknout celý vlak a všichni se dostali dovnitř. Napětí však vzrůstá a atmosféra houstne. Nic se totiž neděje a my už měli být i se zpožděním pryč. Vedle pořád stojí rychlík, zůstáváme v klidu. Ptám se průvodčí, kdy už konečně pojedeme zároveň s dotazem na rychlík. Jsme uklidněni: „Pojedeme hned, jak všichni nastoupí. Takhle pořád jenom zavíráme dveře a stejně chodí další a další!“ Po chvilce přichází pán v bílé košili a červené čepici. Hurááá, je tu výpravčí, už to bude. Za několik okamžiků přechází k rychlíku, kterému mezitím naskočila zelená na semaforu. Osazenstvo speciálu se začíná bouřit a z okýnek putují první peprné výrazy. Zároveň s tím začíná hromadné stěhování pasažérů. „Hrrr vedle přes koleje, já tady sedět nebudu“, jakoby si řekla asi polovina vlaku. Tím začíná totální chaos, který zajistí rychlíku další minutky. My zůstáváme ve stavu těsně před výbuchem a společně s ostatními se hlasitě dožadujeme odjezdu!

COMAPÍK Vlaky stojí, auta jedou…! Aneb České dráhy jděte do Prčic!

Zdeněk Čaloud odd. vývoje HW

28 minut po sedmé hodině ranní se za ohlušujícího potlesku dává náš vlak konečně do pohybu. Zpoždění pouhých 55 minut na odjezdu z výchozí stanice. Bravo, není co dodat. Naše radost má krátké trvání. Po zhruba dvou stech metrech zastavujeme v temném tunelu za zhlavím Hlavního nádraží. Asi už nás měli na Hlavním dost, tak si řekli: „Posunem je do tunelu, tam ať si řvou, jak chtějí!“ Deset minut stojíme a už hodně neurvale nadáváme. Tohle je opravdu šlendrián. Rychlík je dávno pryč, přípoj v Olbramovicích rozhodně nestihneme. Popojíždíme a následně rychlostí blesku zastavujeme v Praze-Vršovicích. U téhož nástupiště stojí rychlík, který odjel před nějakými dvaceti minutami… Už tu stojí asi dost dlouho, ale nástupiště je pořád dost plné. Není se čemu divit. Vždyť v tuhle dobu tu už měl být další speciální spěšný vlak Sp35801 s odjezdem v 7:33. Spousta lidí si tak nejspíš myslí, že jim to jede na čas. Ti se ale mají…! Až se konečně všichni nasoukají do jednoho ze stojících vlaků, odjíždíme. Na další trase už nás čekají pouze „nevýznamná“ zpoždění řádu pětiminutovek. Nás už nic nerozhází. Druhý vlak mezi Olbramovicemi a Sedlčany s odjezdem 9:29 snad stihneme. Olbramovice, čas: 9:14, od „pravidelného“ odjezdu v 6:33 uběhly bezmála 3 hodiny. Nastává nejistota v odjezdu přípoje. Překonaly se ČD a první vlak mezi Olbramovicemi a Sedlčany počkal na rychlík nebo ne? Pokud ano, vrátí se dost pozdě a o tom, že stihneme do 11:00 registraci v Sedlčanech, si můžeme nechat zdát. Na nástupišti potkáváme Honzu. „Tak co, jak dlouho jsi tady? Počkal na Vás osobák?“, ptám se. „Nepočkal, přijeli jsme před deseti minutami“, zní odpověď. To nás uklidnilo, druhý vlak by mohl odjet podle řádu a start je zachráněn. Honza se svojí skupinou směřoval na úplně jiný start, ale po strastiplném cestování jeho skupina odstartovala přímo z Olbramovic. Zřejmě podle hesla: „S ČD už nikam!“ Na krajní kolej přijíždí lokálka ze Sedlčan. Tři vagónky kolejového autobusu. Snad to bude stačit. Odhaduji, že dva jsou posila. Nastupujeme, sedáme a … čekáme! Už zase! Po chvilce to nevydržím a jdu kouknout ven. Na peróně bafá strojvedoucí a nic nenasvědčuje tomu, že vyrazíme. Z jeho hovoru s dalším strojvedoucím vedle stojícího manipuláku pochopím, že čekáme nějaký další vlak. Po deseti minutách přijíždí osobák od Tábora. Turisti rychle přestupují do lokálky a … čekají a nechápou, proč nejedeme. Takhle si počkáme ještě na druhý speciál od Prahy. A ještě na další pravidelný spěšák Sp1833 s odjezdem v 8:07 z Prahy do Tábora. V 10:30 se dáváme konečně do pohybu. Zjištění, že jsme v klidu mohli vstávat minimálně o hodinu a půl později nám vlídnosti k průvodčímu nepřidává. Těsně před jedenáctou konečně dorážíme do Sedlčan. Od plánovaného odjezdu uběhly téměř čtyři a půl hodiny! Tolik času potřebují České dráhy na zdolání 81 drážních kilometrů. To je panečku reklama… Jenom pro srovnání, autobus ze Smíchova přímo do Sedlčan má psanou jízdní dobu nejvýše 85 minut při 60km. A kupodivu je levnější! Ale přeci nepojedeme autobusem, to postrádá romantiku…!Ataky adrenalin! S vyplazeným jazykem se registrujeme na startu v Sedlčanech. Paní u stolečku nám s úsměvem podává mapku a dodává: „My to známe. Takhle je to každý rok. Vždycky čekáme na poslední vlak od Prahy. Víme, že to nemůžete stihnout.“ Pozitivně naladěni vyrážíme vstříc přírodě a první kontrole. Z loňského ročníku vím, že na první kontrole je také první stánek s pivem, na které se s Martinem už moc těšíme. Citace z jednoho filmu říká: „A od teď už jenom samá pozitiva a sociální jistoty“. Ale to je omyl. Na první kontrole, Poušti sv. Marka, dostáváme razítko a smutnou zprávu o tom, že stánkař odjel před zhruba patnácti minutami. Prý už nikdo nechodí a nebude tam sedět. Na sucho pokračujeme dál… Ještě, že je tak krásně! Po malém stoupání lesem a klesání k mlýnu dorážíme do Vysokého Chlumce. Zdejší dobrovolní hasiči tradičně připravují pochoutky na grilu a k tomu místní pivo - Lobkowicz. Ani letos nezklamali… Tady konečně zaháníme žízeň a pochutnáváme si na kuřátkách. Posilněni a teď už dobře naladěni pokračujeme dál. Kolem místního pivovaru směřujeme k Počepici a Skuhrovu na další kontrolu. Dopřáváme si další pivo a někteří zmrzlinu. Dá se říct, že v tuto chvíli už si pochod nádherně užíváme. Nálada je dobrá, počasí krásné a tak po chvilce odpočinku pokračujeme.

COMAPÍK Vlaky stojí, auta jedou…! Aneb České dráhy jděte do Prčic!

Zdeněk Čaloud odd. vývoje HW

Jakmile míjíme značku obec s názvem Veselíčko, výlet už nemá chybu. Legrace ale končí se značkou konec obce. Skyper se nám trošku zatoulal a když už se sám konečně zorientoval, začíná nás hledat. Bohužel v opačném směru než směřujeme. Na volání a pískání nereaguje a my sledujeme pouze loukou vzdalující se uši. Tato skutečnost už aktivuje Martina a pro velký úspěch si dává zhruba kilometrový úsek znovu, tentokrát klusem. My ve stínu lesa zatím nabíráme síly, Věrka hlavně psychické. Martin se vrací, sklízí potlesk a pokračujeme. Přes Horní Křemenice se dáváme podél potoka do Řediček. Opět hospůdka, kde mají dobroty. Tentokrát nás ale nic nezláká, protože upozorňuji na následující kopeček. Kupujeme jenom vodu a stoupáme. Po průchodu lesem se nám naskýtá krásný pohled na malé údolíčko a Nové Dvory. Jenom máme pocit, že pohodu něco ruší. Jakési skřeky a hluk. Po chvilce zkoumání a uklidnění větru mi dochází, že je to stejný amaterský zpěvák, který na své zahrádce na konci Nových Dvorů obšťastňuje pěší „zpěvem“. I my nakonec podléháme kouzlu jeho hlasu a dopřáváme si odpočinek. Když nic jiného, dá se u „toho“ celkem dobře spát. Po půlhodině začínáme polykat další kilometry. V lese je odbočka na zříceninu Zvěřinec. Vzhledem k silnému opotřebení mých nohou odmítám absolvovat zpestření. Nakonec se dozvídám, že místo, které je v mapě označeno jako daleký rozhled, je přerostlé stromy a není tam vůbec nic k vidění. Sestupujeme do Dolního Matějova a něco nás pohání kupředu. Je to stánek s pivem. Krátce zastavujeme. Objednávám si steak a pivo. Dávám ochutnat a zastávka se nám prodlužuje o další objednávky. Je to nejchutnější zastávka celého dne. Už se nám moc nechce dál, ale zbývá asi 5 km. Vyrážíme. Na horizontu poprvé spatřujeme Sedlec. Už je to jenom kousek. Ale to je omyl! Dosažení kraje obce totiž znamená ještě víc než 2 km do Prčice. Zhruba o šesté dorážíme na místo cíle na náměstí v Prčici. Volám Honzovi, abychom si dali pivo. „Vy jste teprve v Prčici?“, diví se, „Já už sedím ve vlaku a valím na Prahu“. Z piva nic nebude. V cíli dostáváme tatranku, botičku a pití. A protože začíná pršet, zkoumáme jízdní řád. Rozhodnutí je jasné. Pospícháme na kyvadlovou dopravu do Heřmaniček. Pokud vše půjde dobře, stihneme vlak v 19:08. Je to sice osobák s přestupem v Benešově, ale to nevadí. Do Prahy i s přestupem má dorazit o pět minut dřív než rychlík R648, který odjíždí o dvacet minut později. Osobní vlak 8278 přijíždí o pět minut později, ale je skoro prázdný. Všichni čekají na rychlík. Odjíždíme směr Benešov. Sedíme a vyprávíme si krásné zážitky z celého dne a vtipkujeme na adresu hlavního dopravce. Cesta ubíhá příjemně. V Olbramovicích malinko nabíráme kvůli křižování s vlakem na Tábor. Přijíždíme do Bystřice u Benešova. Malinko mě zaráží, že nás odsouvají z průjezdné koleje. Čekám, že nás zase něco bude křižovat. Čekám deset minut a nic se neděje. Když už je po osmé hodině, vycházím ven, kde stojí průvodčí a jdu se zeptat, proč nejedeme. „V Benešově se něco stalo, ale už pojedeme“, dozvídám se. Ještě doplňuji otázku, jestli na nás počká osobák nebo případně ten rychlík, co jede za námi. „Nebojte se, pantograf počká a rychlík stojí za námi“, dozvídám se a v tu samou chvíli sleduji rychlík, jak přistává vedle nás na druhé odstavné koleji! Je docela plný, ale ještě bychom se tam vešli. Zhruba další čtvrthodinu stojíme a sledujeme semafor, abychom přeskočili do správného vlaku. Konečně dostáváme informace: „První pojede osobák!“ V klidu koukáme na cestující v rychlíku. „Pojede rychlík!“ A nastává zmatek. I naše průvodčí přitakává, že první pojede rychlík. Po té, co prošla celý osobák, je rychlík nacpaný k prasknutí. Stojíme v uličce a čekáme. Sprostě nadávám a po chvilce se mi dostává nesmělého upozornění, že bych se měl chovat slušně, protože ta drobná civilistka vedle mě je posila vlakové čety a bude mě kontrolovat. Pořád stojíme, abychom se konečně dozvěděli důvod zpoždění. „V Benešově spadla trolej.“ No to bude hezké… Za chvíli přichází druhá zpráva: „V Benešově nejde proud. Jestli spadla trolej, tak jim to všechno vyhodilo. Nic tam nejezdí. Za chvíli to nahodí a pojedeme.“ Spousta lidí se jde vyvětrat na nástupiště. Se zděšeným výrazem za pár sekund opouštějí kolejiště, protože od Benešova projíždí z hlasitým houkáním motorák. Co je to za informace, že tam nic nejezdí!!!

COMAPÍK Vlaky stojí, auta jedou…! Aneb České dráhy jděte do Prčic!

Zdeněk Čaloud odd. vývoje HW

Po pár minutách přichází průvodčí z osobáku, že důvodem zastavení provozu je zabezpečovací zařízení v Benešově, do kterého uhodil blesk… „A první pojede osobák.“ No to už nemá obdoby! Kdo tady tomu velí, že není možné dostat vůbec žádné kloudné informace! V tuhle chvíli dochází k prvnímu rozkolu v našem týmu. Martin s Věrkou setrvávají v rychlíku a my dva přestupujeme zpět do úplně prázdného osobáku. Radši budeme sedět a pojedeme o chvilku déle. Po pár minutách se mě po mém dotazu, kdy tedy pojedeme a jak, když máme červenou, snaží průvodčí přesvědčit, že můžeme odjet i na červenou. Moc to neberu, ale od bloumání nad reálností této věty mě odvádí neuvěřitelný řev výpravčího. „Jede rychlík, hned. Zavřete dveře a nikomu to neříkejte nebo tady budeme do rána!!!“, sděluje tajnou zprávu svým kolegům průvodčím tak nenápadně, že to musí slyšet i v Benešově. To je úroveň říkáme si. Po této zprávě ještě několik zoufalců přebíhá do rychlíku. Naskakuje zelená a odjíždí. Já si následně podávám průvodčí osobáku a dost naštvaně ji zpovídám, proč že nedostáváme informace. Povídá, že zdejší výpravčí jim nic neřekl a sprostě jim nadával, když se ho na něco ptali. To mluví asi za vše. Na její obranu je třeba říct, že to za celý den byla jediná průvodčí, která neustále procházela vlak a odpovídala, jak jen mohla. Čtvrt hodiny před devátou se konečně dáváme do pohybu. Mezitím nás ještě vykřižoval rychlík z Prahy, který stál před Benešovem na druhé straně. Do Benešova se dostáváme těsně před devátou a přestupujeme do zpožděného pantografu. V osobáku skoro nikdo neseděl, ale pantograf je oproti němu docela plný. Zaujímáme snad poslední místečko ve „vietnamském“ vlaku. Kolena mám pod bradou, o pohodlí si můžeme nechat zdát. Poprvé trochu litujeme, že jsme nezůstali v rychlíku.Ale přeci jenom odjíždíme a za zhruba hodinku snad budeme v Praze. Prvních pár zastávek je naprosto v pohodě. Sem tam někdo vystoupí, sem tam někdo přistoupí. Pak však zastavujeme na podstatně delší dobu. Stojíme asi deset minut a začíná se šířit znovu panika. Po chvilce nás míjí mezinárodní expres Ex100 Jože Plečnik. I ten bylo možné využít dnes výjimečně jako dopravu z Heřmaniček. Jel skoro načas… Opět se rozjíždíme, ale náš rozjezd je nějak podezřele pomalý. A po rozjezdu jedem taky pomalu. Ale pak normálně zastavujeme ve stanici a tak zůstáváme v klidu. Stejná situace se opakuje ještě několikrát, než zastavíme v Uhříněvsi. Tady stojíme několik minut a poté nám „civilní“ průvodčí oznamuje, že vlak dál nepojede, protože se mu rozbit smeták! NO TO SI SNAD DĚLÁTE SRANDU!!! „Je mi líto, ale nejede to. Tady vedle je zastávka autobusu, třeba Vám něco pojede! Tohle dál nepojede. Můžeme zavolat náhradní soupravu, ale než sem přijede, bude to trvat určitě hodinu.“ Dáda už únavou nemůže a taky nadává. Volá kamarádovi, aby jí dal číslo na známého taxikáře. Po čtvrthodině se strojvedoucí rozhodl, že to zkusí dál. „Až na Vršovice je to z kopce. Pomalu se rozjedu na jeden smeták, pak ho stáhnu a pojedeme setrvačností“, snaží se nás povzbudit. Pomalými přískoky tak popojíždíme zastávku od zastávky. Dojíždíme na Vršovice, kde ČD k našemu nevýslovnému nadšení přistavilo náhradní vlak, který překoná jediné stoupání na Hlavní nádraží. 22:47, stanice Praha – Hlavní nádraží. Konečně jsme dorazili. Myslel jsem si, že nic horšího než ráno už snad nejde zažít. To jsem se ale šeredně zmýlil. Znovu jsme cestovali skoro čtyři hodiny. My na rozdíl od jiných jsme skoro doma. Spousta lidí by chtěla pokračovat dál nějakým přípojem, který už ale nejede… Co s malými dětmi, které mají s sebou? „Já Vám za to nemůžu. Co mám asi dělat?“ loučí se nimi průvodčí. A poslední památnou větu pronesl svěží stařík, který je celý den na cestách: „Dvanáct hodin jdu z Prahy do Prčice, šest hodin jedu zpátky! To nebylo ani za císaře pána, takový bordel!“ Takže znovu za rok, České dráhy………..jděte do……..Prčic!!!

COMAPÍK Jazykový koutek Healthy Summer Traveling As summer begins, many families are preparing for vacations. Each year millions of people travel abroad. During this period, something will go wrong for some travelers, but you can take many precautions to prevent these disastersespecially when it comes to health. ? PlanningAhead The first step to a successful vacation is planning ahead and learning about the area you will be visiting. Research the area you will visit and plan accordingly. ? Smart Preparation and Packing Many aspects of packing are determined by the exact location and type of vacation planned. For example, packing for a beach vacation in Croatia will differ from packing for a summer vacation in High Tatras. Keep in mind the specific surroundings and terrain when deciding on clothing. Remember to pack the appropriate footwear and necessary gear, which will differ if the trip is centered on hiking and camping versus relaxing on the beach. ? Medication on your travels. The first step can be stopping by the pharmacy to be sure you have any drugs you might need. Carry medications in personal bags rather than in your luggage in case it is lost or stolen. If you take medications that require refrigeration, pack coolers to store medications while traveling, and reserve a room with a refrigerator at your final destination to keep the medications cold.. Remember to bring along insurance identification cards. Enjoy your holiday and leave your troubles behind you! WORDS FROM THE TEXT: precautions - opatření plan accordingly - …podle toho plánujte determined by - určeny (7. pád) appropriate - vhodný, příslušný gear - výbava require - vyžadovat (4. pád)

Mini dictionary for your holiday Jak se dostanu na … prosím? How can I get to ......... please ?

Mohu platit kartou? Can I pay with the credit (debit) card ?

Promiňte, jak se odsud dostanu? Excuse me. How do I get from where?

Kde je… Where is ..., please ?

Chtěl bych koupit… I would like to buy ...

Prosím jízdenku do… Can I have a ticket (flight ticket) to .... please ?

Kolik je hodin? What is the time ?

Mám problém s topením na mém pokoji. There is something wrong with the heating in my room.

Kdy odjíždí vlak do… When does the train (bus, plane) to…… depart please ? Kolik stojí jízdenka do …? How much is the ticket to .... ? Máte jednolů ž kový (dvoulů ž kový) pokoj? Do you have a single (double) room ? Účet, prosím. Can I get the bill please ? Mohu si u Vás vyměnit koruny (dolary, eura)? Can I exchange the Czech crowns/US dollars, Euros/here ?

Šťastnou cestu. Have a pleasant journey.

V kolik musíme opustit hotel? What time do we have to check out? (= leave the room on our last day)

Plná penze/polopenze Full/half board

Chtěl bych si půjčit auto na 1 den/ týden. I would like to hire a car for a day/a week

Máte přístí víkend obsazeno? Are you fully booked (= completely full) next week?

Kde je benzinová pumpa? Where is the petrol (gas) station,please?

Máte nějaký volný pokoj? Do you have any rooms available? (= free rooms) Je v ceně zahrnuta snídaně/oběd? Is beakfast/dinner included? (= Does the price include breakfast/dinner?) Kde je výtah? Where´s the lift?

COMAPÍK Kulturne-spolecenská Všechno nejlepší!

Daniela Hýblerová PR oddelení

Beachvolejbal

Přejeme všechno nejlepší kolegyním a kolegům narozeným v breznu a dubnu:

Jirkovi K., Hynkovi, Terce V., Petrovi S.,

Od 6. května 2008 začal firemní beachvolejbal.

Tomáši C., Martinu B., Martinu Š., Honzovi O., Láďovi K.,

Každé úterý od 17 do 19 hodin!

Frantovi Podlipnému, Milesovi (Happy Birthday!!), Alešovi P., Tomáši J., Tomáši Z., Petře K., Zdeňkovi Č., Pavlovi K., Ivě B. a Liborovi M.

Areál sportu a zábavy Na Korábě Krejčího 2261/2a, 180 00 Praha +420 283 840 612 [email protected] www.nakorabe.cz

Na shledanou na písku!

Napište nám! Na [email protected] co se vám líbí, nelíbí, co vám chybí za informace a další připomínky budou vítány!