DE DOMHANAIGH Jak to začalo? Jak to v životě bývá – nenápadně. 1. První keltské pokusy: - v rámci soutěže dechových nástrojů ve školním roce 2005/06 - žákyně Vendula Ulrychová a Martina Chottová (později členky souboru) z flétnové třídy p.uč. Evy Šustrové zahrály oblíbené irské skladby T.O'Carolana za doprovodu kytary p.uč. Libuše Telešnukové a akordeonu p.uč. Josefa Hřebíka; - brzy si skladby zopakovaly i na koncertech s přidáním doprovodu harfy bývalého spoluhráče Evy Šustrové z keltské kapely Poitín – p. Jiřího Vyšaty - to dalo později impuls k soukromé výuce harfy jedné z členek souboru Kristýny Šeflové; - se skladbami vystupovaly také ve dvojici Vendula Ulrychová s kytaristkou Bárou Smolovou, žákyní ze třídy p.uč. Libuše Telešnukové. A co se p řihodilo během těchto akcí a neoficiálních hrátek? Přirozeně vykr ystalizoval nápad založit žákovskou keltskou kapelu se v ším všudy. 2. A tak už of iciálně ve školním roce 2006/07: vznikla keltská kapela za podpory vedoucích učitelek - Libuše Telešnukové, která má na starost srunnou sekci, a Evy Šustrové, která se stará o sekci dechovou. a) Prvními členkami byly: Kristýna Šeflová (flétna, harfa), Vendula Ulrychová (flétna, bombard), Bára Smolová (kytara), Míša Černá (rytmika) a Lucie Rajtšpízová (kytara) - kromě posledních dvou zůstalo zdravé jádro dodnes. Náš první repertoár: O'T.Carolan: Planxty Elleanor Plunkett, Maggie Browne, Ramble to Cashel, Draught a irské lidovky: Dó Tamboirín Poirt, Swallowtail Jig... b) Později přibyly další nepostradatelné opor y kapely: Markéta Tichotová (housle, zpěv), Lucie Moravcová (flétna), Milan Dvořák (kytara) a Lukáš Palkoska (kytara, zpěv). T i všichni dohromady a) + b) = opravdov é „duše“ kapely. A začali jsme mnohem víc zpívat. c) V současnosti se klubají: mladší muzikanti – Ondra Hodan (flétna, kytara), Štěpánka Jindrová (kytara), Vláďa Rathouský (rytmika) a Tomáš Váchal (housle). d) Souborem se postupn ě prošli i: další hráči, byť leckdy třeba na chvíli, na které rádi vzpomínáme – p. architekt Drda (akordeon), Honza Soukup (flétna), Bára Kořanová (kytara, rytmika), Tereza Tothová (housle), Martina Chottová (flétna), Katka Hauerová (housle), Michal Míka (akordeon) a Bára Peklová (flétna). („Dojemný.“ řekl Ijáček. - A.A.Milne: Medvídek Pú)
Kudy k nám? Cesta přímá.
Hráči k nám přicházejí: 1. čistě z vlastního zájmu kdykoliv , pokud je tento dynamický druh muziky jakkoliv přitahuje, 2. nebo pokud je jasné, že děti skladby zvládnou po technické stránce a cítíme, že by jim tato muzika „seděla“, hraní v kapele jim vřele doporučíme. (...jé, a třeba se tam bude i čarovat a lítat na koštěti!)
Na kterých akcičkách už jsme hráli? Pár jich bylo v Čechách i v zahrani čí: (Fakt? No, s čarodějem ve Středozemi, je to skutečný kytarový mág...)
koncerty a akce naší ZUŠ, např.: k 60.výročí založení ZUŠ s kapelou Poitín, na dobřanské pouti, na dobřanském bále, na oslavách na nádvoří zámku v Nebílovech, v družební hudební škole v Brežici ve Slovinsku, - festival keltské hudby Božkovská runa, - vánoční koncerty s Chlumčanskym dětskym sborem v německém Nittenau, - Muzejní noc ve Vysoké u Příbrami – Památník A.Dvořáka, - vánoční trhy na statku Bernard u Sokolova, - Keltské slavnosti na Radyni, - koncert v Hruškově Meditační zahradě – Památník obětem zla, - koncert v kulturní kavárně Jabloň v Plzni. (A co takhle vystřelit na Měsíc? Jó, super!)
Na které všechny nástroje se snažíme hrát? Sami se tomu rádi divíme, neb bez překvapení není života pestrého. – nástroje klasické: kytary, basu a flétny zobcové a příčné, Orffovy rytmické nástroje, akordeon (neboli “držky“, jak říká Markét); – nástroje dobové: flétna s měchuřinou, bombard; – nástroje keltské: bodhran, whistle, keltská harfa; – nástroje exotické: didgerodoo, dešťová hůl.
1. Počet druhů nástrojů se rozrostl postupně: – začali jsme u klasických nástrojů - zobcových a příčných fléten a kytar, také akordeonu, – dnes už používáme i nástroje typické pro tuto hudbu v Irsku, Bretani - whistle, bodhran a bombard, – flétnu s měchuřinou zvukově podobnou dudám, ale je jemnější, – dešťovou hůl, která není typickým nástrojem, slouží však spíš pro dokreslení atmosféry skladby, podobně jako různé Orffovy rytmické nástroje, – jedna z členek Kristýna Šeflová si nechala vyrobit menší keltskou harfu u p. Jiřího Vyšaty, který ji zároveň soukromě vyučoval (později i harfenistka p.Zachová z plzeňského divadla).
2. Jak jsme sháněli netradiční nástroje ? – kromě bombardu, harfy a flétny s měchuřinou se vše dalo sehnat v hudebninách, – bombard pochází z hudebního "bazaru" z Francie, – flétnu s měchuřinou jsme objednávali v soukromé firmě na historické nástroje Číp a synové, – čerstvým přírůstkem je didgeridoo, které se v této hudbě často objevuje, – postupně jsme zavedli z důvodu lepšího a vyrovnanějšího zvuku do některých skladeb také kontrabas nebo basovou kytaru, ale i klavír, přestože nejsou typickými nástroji. (No jo, halt to dá krapet zabrat, to dá rozum.)
Jak sháníme notové materiály a co s tím pak vyvádíme? Cosi z tajemství keltské kuchyně aneb Jak se dá a co se dá: – buď si hráči přinesou z internetu noty skladeb (jigy, reely...) , které je zaujaly při poslechu CD, ve filmu, na youtube, na koncertě..., – nebo jsou to původní zápisy a skladby z dob působení spoluzakládající členky Evy Šustrové v kapele Poitín, – některé kousky, které nás osloví, nemusí být vždy k sehnání, takže zápis provádíme sami z naposlouchaných nahrávek, – krom toho nás podporuje i p.uč. Ewa Šmejkalová různými nápady i aranží jedné ze skladeb (Lough Erin Shore), – a hlavně!: na všech skladbách se nám líbí, že v nich není nic předepsaného a že si tedy cestu k jejich interpretaci můžeme vybrat sami, tj. postupně tvořit a dobrat se tak (někdy) osobitých aranží a nápadů. (Tak to je docela dobrodružný...)
Co na to říká technická náročnost? Říká: Těžko na cvičišti, lehko na boji šti. Ač si to někteří nepřipouštějí, keltské skladby bývají technicky náročné: – především ty rychlé, kde je normou pravidelný a velmi rychlý sled osminek a šesnáctinek a často také náročný rytmus u bodhranu a kytar; – v pomalých je pak u melodických nástrojů a zpěvu důležité tvoření barvy tónu a také celá řada ozdob, které je třeba naposlouchat nebo i intuitivně do skladby zařadit.
Jak je to s netradičními nástroji? Vždycky je obtížnější začít hrát na něco neznámého, ale je možné tréninkem po určité době dostat z nástroje požadovaný zvuk, pokud hráč: – způsob hraní konzultuje s někým zasvěceným, – nebo si sežene informace na internetu, – nebo i od zasvěcených způsob hraní dobře vypozoruje. (Tak to jsou tedy rady dědy Porady.)
Kdy zkoušíme ? V určitých momentech, kdy se pokou šíme vyplodit něco poslouchatelného. A nebo někdy na Múzu čekáme. Jednou za týden – ve dvouhodinovce, ale když je zapotřebí, plně se soustředíme na soustředění. (V tomhle bodě je cosi, za co se asi brzy začnou odevzdávat skřítkovi Leprikónovi „pokuty“ .)
Jak je to s „keltsk ým duchem“? Ten je všude kolem nás :) Jen HO um ět vidět a slyšet... (No jo, ale co když člověk zapomněl brýle nebo má zalehlý uši?)
ON se inspiruje: keltskými lidovými melodiemi z oblastí, kde sídlili staří Keltové: z Irska, Skotska, francouzské Bretaně i Čech, ale i např. skladbami H.Shore z filmu Pán prstenů, nebo z doby středověké a renezanční, často irským skladatelem O'T.Carolanem.
Nejvíc HO baví: lidskost, spontánnost a zároveň poetičnost, které jsou pro keltskou hudbu charakteristiské, a tak nejraději hraje svým příznivcům nejen k poslechu, ale i k tanci. No a proto je náš repertoár takový, jaký je. (Jé, tak to HO i můžem pojmenovat třeba Bohdan a vzývat HO: „Bohdane, Bohdane, krásné tvary máš a my ne, a my ne, Bohdane, Bohdane, snad nám sílu dáš – jak by ne, jak by ne...“ - z popěvku Bohdan Lehcekédy, kapela Skleněné ocho, r.1990)
Jak mohl vzniknout pro kapelu takov ý „divný“ název? Úplně jednoduše. Jednoho dne přišly holky s iniciátorkou Kristý, že prý mají několik variant: nakonec vybraly De Domhanaigh - slovo pocházející z keltského jazyka gaelštiny. Prostě se jim zalíbilo jak po stránce zvukomalebné (pro ty, kteří by jej snad někdy potřebovali vyslovit: de dounig), tak významové - v překladu totiž znamená "neděle", což hezky vystihuje pohodovou a uvolněnou atmosféru keltské hudby. (No ale stejně - není to přece divný? Je, ale je to tak.)
Do čeho se odíváme, abychom při exhibici nehr áli jak „nazí v trní“? Do několika vrstev. Oděv jsme zprvu řešili vlastními silami (různými hadříky), teď už máme kostýmy skutečně dobové a bez nich ani ránu (výroba: p.Kunešová, Sokolov). (A hlavně nezapomenout chodit 2 hoďky před akcí! Jé, 1.hod. zkoušet + 2.hod. se oblékat?! Dost časově náročný.)
Je možné téměř nepřetržitě celý rok slavit? Ano, u Keltů to možné je. A to se nám líbí.
Slaví se celou noc. A jak jinak než hudbou a tancem. Hlavní keltské svátky: oba slunovraty a obě rovnodennosti, 1. a 2. listopadu (Samhain – Konec léta neboli svátek všech Svatých a Dušičky), 1. února (Imbolc), 30. dubna (Beltine – pálení čarodějnic, nástup léta), 21. června (Litha – svatojánská noc) a 1. srpna (Lugnasad – dožínky). Nemluvě o ostatních neoficiálních oslavách života. V Irsku se navíc 17. března bujaře slaví i svátek sv.Patrika (patrona Irska). (No těpic.)
Odkud se bere keltsk ý „pramen“? Odnepaměti a odevšad.
Jsme rádi, že můžeme být při tom. Jako voda tryská z hloubi země, tak i po tisíciletí vedle skutečné historie žijí keltské mýty a legendy se svými hrdiny, bohy, vílami a skřítky, druidy, vodními koni, čaroději, obry a vikingskými nájezdníky. A proto žije i keltská hudba a tanec. (Kdo by to byl řek'.)
Kdo jaké nástroje obsazuje právě teď? Svou pravou keltskou identitu i jm éna zatím tají. Markéta Tichotová housle, zpěv Kristýna Šeflová – zobcová flétna, whistle, harfa, zpěv Vendula Ulrychová – zobcové flétny , příčná flétna, flétna s měchuřinou Lucie Moravcová – zobcové flétny Barbora Smolová kytara Lukáš Palkoska kytara, kontrabas, zpěv (basová kytara, klavír) Milan Dvořák kytara, rytmika Libuše Telešnuková bodhran, kytara, rytmika Eva Šustrová – zobcové flétny, příčná flétna (bombard, didgeridoo) (Samosebou občas někdo hraje i Škatulata, hejbejte se!)
Jaké jsou naše plány? „Skromné“. Dál hrát sobě i lidem pro radost, a tak smysluplně a příjemně využít volný čas a tvořivě pojmout zlomek hudby jedné dlouhé epochy Keltů staré přes 3000 let . (Co, co, trocha vzletné fráze neuškodí.)
Nahrát demáček k 5.výročí založení kapely. Spojit hraní s tancem. Navštívit další irské sessiony, jako byl ten v Zach's Pubu. Zahrát si v plzeňské synagoze. Trochu to omrknout v Praze. Pokud by někdy finance dovolily, tak i za hranicemi... (Tak třeba to klapne...)
