Proč musel Kristus zemřít?
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah Symbol kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Názory na kříž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Odpudivost kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Dilema kříže
.......................................... 3
Kříž jako řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Princip kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Čeho bylo křížem dosaženo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Ironie kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Co je v pozadí kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Slova na kříži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Bolestné svědectví kříže
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
K čemu nás kříž povolává . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Dostatečnost kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Název: Proč musel Kristus zemřít? Původně: Why Did Christ Have To Die? Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Proč musel Kristus zemřít? Nebyl by Kristus dosáhl více, kdyby žil plným a šťastným životem? Jen si představme, kolik lidí by mohl uzdravit, kolika lidem by mohl předat své učení, kolik problémů by mohl vyřešit. Proč tedy zemřel? Proč se u soudního přelíčení nehájil – v zájmu své rodiny, svých učedníků a všech, kdo k němu vzhlíželi? V této publikaci, na níž se podílelo několik redaktorů, se podíváme na důvody, které Bible uvádí ohledně toho, proč Kristus plánoval svou vlastní smrt a proč ji pak připustil. Martin R. De Haan II
Symbol kříže Umíte si představit, jakou reakci by vzbudilo, kdyby by si nějaká fundamentalistická náboženská skupina zvolila za svůj symbol elektrické křeslo? Představte si, že symbol elektrického křesla by se pak objevoval na místech jejich shromáždění nebo že by jej členové nosili jako ozdobu na krku. Ale právě tak je to přece s křížem. Kříž byl nástrojem pro trest smrti. Římané usmrKříž se natolik používá jako covali své nejhorší nepřátele právě ukřináboženská ozdoba, jako žováním. A bylo to strašné – mnohem horsymbol lásky a naděje, ší než plynové komory, popravčí četa či a dokonce jako symbol oprátka. Proč tedy křesťané kladou tak velštěstí, že už pozbyl mnohé ký důraz na tento nástroj, který sloužil k poze svého původního pravě a kterému se lidé vysmívali? Proč významu a hrůzy. křesťané pořád mluví o tomto symbolu smrti? Uvědomují si vůbec, co dělají? Mnozí z nich si tuto skutečnost možná ani neuvědomují. I některým křesťanům možná plně nedochází, co vše kříž znamená. Kříž se natolik používá jako náboženská ozdoba, jako symbol lásky a naděje, a dokonce jako symbol štěstí, že už pozbyl mnohé ze svého původního významu a hrůzy. Kříž je natolik všeobecně přijímaným symbolem, že jej nosí lidé naprosto všeho druhu – od oddaných křesťanů až po hardrockové muzikanty. 1
Názory na kříž Jak se tedy lidé dívají na kříž? Anebo konkrétněji, jak se dívají na kříž, co se týče Ježíše Krista? Kvůli němu se přece tento symbol používá. Proč život tak nádherného člověka musel mít tak hrozný konec? Co měl přitom Ježíš na mysli? A na co bychom se v naší mysli měli zaměřit my sami? Níže jsou uvedeny některé způsoby, jimiž lidé vysvětlují Kristovu smrt. Kříž je příkladem pasivní poslušnosti. Někteří lidé se domnívají, že když Ježíš zemřel na kříži, dal nám tím nejvyšší příklad toho, jak žít v tomto násilném, nepřátelském světě. Svou smrtí nám měl ukázat, jak zůstat silným, i když si druzí vynucují svou vlastní vůli.
„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Ježíš na kříži.
Kříž představuje to, co v něm chcete vidět. Lidé zastávající tento názor se obvykle domnívají, že Kristus svou smrtí na kříži vlastně ničeho nedosáhl. A kříž je natolik součástí našeho povědomí, že může symbolizovat mnoho různých věcí. Kříž nemá žádný skutečný význam. Někteří lidé říkají, že význam Krista spoPodle některých Kristova čívá v jeho životě, nikoli v jeho smrti. Zamise předčasně skončila, stávají názor, že Kristus přišel žít na zem když byl přibit na kříž. dokonalý život, abychom mohli poznat, jaký je Bůh. Ale to bylo vše, k čemu jej Bůh poslal. Říkají, že jeho smrt neměla žádný vztah k jeho poslání na zemi. Kříž představuje selhání. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že Ježíš měl ušlechtilý, celosvětový plán, ale zemřel, než byl schopen jej uskutečnit. Jeho mise předčasně skončila, když jej římští vojáci přibili na kříž jako toho nejhoršího zločince. Tito lidé říkají, že Kristova smrt byla vlastně selháním.
Odpudivost kříže Někteří lidé vidí v kříži tolik dobrého, až zapomínají, že se jedná o strašlivý popravčí nástroj. Pro jiné je ale kříž natolik odpudivý, že nejsou schopni vidět jeho hodnotu. 2
Apoštol Pavel uváděl, že to tak bude. Ve svém dopise křesťanům do Korintu napsal: Hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství (1K 1,23). Pro Žida bylo téměř nemožné přijmout tvrzení apoštolů, že Ježíš má být oním dlouho očekávaným Mesiášem. Nedokázali uvěřit tomu, že Mesiáš zemřel na kříži – především proto, že ve Starém zákoně je uvedeno, že „na pověšeném je Boží kletba“ (Dt 21,23). Kříž byl čímsi odpudivým i pro pohany. Podle jejich názoru se jednalo o bláznov„Slovo kříže je totiž ství. Zastávali názor, že své bohy uspokobláznovstvím těm, kteří jí svým dobrým životem. Neviděli žádný hynou, ale nám, kteří důvod věřit v nesmyslnou smrt nějakého jsme zachraňováni, obskurního Galilejce. je mocí Boží.“ A co lidé dnes? Odpuzuje kříž lidi i dnes? (1. Korintským 1,18) Lidé i dnes klopýtají o jednoduché poselství kříže:
• Pokud ve svém filozofickém náhledu nemají skutečnost hříchu a potřebu Spasitele. • Pokud očekávají, že si zaslouží Boží odpuštění či schválení svým zbožným životem a vysokou morálkou. • Pokud očekávají Boží přízeň na základě svého národního dědictví či rodinného jména. • Pokud se domnívají, že Bůh je příliš milující, než aby lidi trestal za jejich přestoupení. Poselství o kříži je tedy pro takové lidi odpudivé. Musíme si však uvědomit, že kříž není cosi, s čím se jen těžko žije. Díky kříži je ve skutečnosti život možný. Díky kříži se totiž vyřešilo to největší dilema všech dob.
Dilema kříže Křížem se řeší dva velké problémy – jeden z pohledu Božího a jeden z pohledu člověka. Každý rodič dobře chápe, jaké je to dilema, když nechce neposlušné dítě vystavovat bolestnému ukázňování, ale zároveň si uvědomuje, že nad špatným jednáním není možné jen tak přivírat oči. Co si tedy počít? Své dítě milujeme. Ale bylo neposlušné, a dokonce se pokoušelo své špatné jednání zakrýt pomocí lži. Ano, milujeme jej, ale také 3
víme, že problém nemůžeme jen tak zamést pod koberec. Takové dítě je třeba nějak potrestat – a udělat to musíme my sami. Avšak situace zapříčiněná naším hříchem byla nekonečně komplikovanější. Ale přesto jsou zde určité paralely. Bůh je svatý, a proto nemůže náš hřích jen tak přejít. Ale Bůh je také milující, a proto nás nechce jen tak potrestat podle toho, jak si skutečně zasloužíme. Další znázornění nám snad pomůže vidět toto dilema z perspektivy člověka. PředBůh je svatý, a proto stavme si, že skupina lidí je na střeše výšnemůže náš hřích jen tak kové budovy, která je v plamenech. Jepřejít. Ale Bůh je také dinou možností, jak si zachránit život, je milující, a proto nás nechce skočit na střechu vedlejší budovy – což ale jen tak potrestat podle toho, znamená skočit deset metrů! Jeden za drujak si skutečně zasloužíme. hým se v zoufalství pokouší o tento nemožný skok. Někteří skočí dále než jiní, ale u všech se nakonec jedná o skok pro smrt. A stejně beznadějný je i stav člověka před Bohem. Náš hřích nás oddělil od svatého Boha a tuto propast nemůžeme překlenout žádným svým konáním. Jsme naprosto bezmocní; nemůžeme se sami zachránit. Ale Bůh ve své lásce poskytl východisko: Kristův kříž. Toto dilema je znázorněno na níže uvedeném obrázku. Nutnost kříže na Kalvárii lze vystopovat až k jednomu stromu na samém počátku. Všechny naše problémy začaly, když naši rodiče vědomě a neposlušně pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Bůh řekl, že Adam s Evou zemřou, pokud pojí z onoho stromu. Ale přesto to udělali. A od té chvíle již žádný člověk nebyl takový, jaký měl původně být. Od té chvíle se Adamovy děti rodily tělesně živé, ale duchovně byly mrtvé. Nejen že byla ztracena ona rajská zahrada, ale člověk přišel i o nevinnost, se kterou byl původně stvořen. Každé dítě, které se narodilo od té doby až dodnes, je důkazem toho, že nevinnost byla ztracena. Člověk byl původně stvořen, aby kráčel s Bohem, ale nyní na Boha zapomíná, nenávidí své bližní a žije tak, že si na sebe přivolává svou vlastní zkázu. David, král Izraele, o tom uvedl: „Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu“ (Ž 51,5). 4
A apoštol Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt“ (Ř 5,12) a „mzdou hříchu je smrt“ (6,23). V dalším svém dopise napsal: „V Adamovi všichni umírají“ (1K 15,22). V takovém jsme tedy stavu. Když se Adam pošetile zařídil podle onoho hada, neuškoNáš hřích nás oddělil od dil tím jen sobě. Když navzdory svému svatého Boha a tuto propast Tvůrci pojedl z onoho zakázaného stronemůžeme překlenout mu, přivodil tím celému lidstvu duchovžádným svým konáním. ní a tělesnou smrt, tedy i nám. A pro důkaz nemusíme chodit daleko, protože proti Bohu hřeší každý z nás. A z této situace si nemůžeme sami nijak pomoci. Co Adam ztratil, nelze získat zpět prostřednictvím sebezlepšování ani dobrých skutků. Prorok Izajáš to viděl jasně, když uvedl, že jsme jen jako pouhá hlína (Iz 64,6). V podobném duchu se později vyjadřuje i apoštol Pavel (Efezským 2,8–9). Z jeho slov je vidět, že nikdo se nemůže k Bohu přiblížit jen na základě svého vlastního úsilí. To je tedy špatná zpráva. Ale potvrzuje ji Bible, celosvětově nejspolehlivější kniCo Adam ztratil, nelze ha. Na tento svět se rodíme duchovně mrtzískat zpět prostřednictvím ví. Rodíme se odděleni od Boha. Rodíme sebezlepšování ani se do světa tělesné a duchovní smrti, a podobrých skutků. kud se něco nestane, budeme žít svůj život Bible uvádí, že ve vzpouře vůči Bohu. Pokud se něco nenemůžeme udělat stane, čeká nás Boží soud – druhá smrt, naprosto nic, abychom ohnivé jezero stvořené pro ďábla a všechsi zasloužili záchranu. ny jeho démony. A jakoby to nestačilo, Bible uvádí, že nemůžeme udělat naprosto nic, abychom si zasloužili záchranu. Nepochybně tedy potřebujeme pomoc. Potřebujeme záchranu. Potřebujeme záchranu od naší viny, z naší poroby – než bude příliš pozdě.
Kříž jako řešení Když Adam s Evou zhřešili, Bůh je mohl okamžitě usmrtit. A jistě po právu, protože jeho svatá podstata si vyžaduje, aby neposlušnost byla potrestána smrtí. 5
Ale Bůh je láska, a proto naše první rodiče neusmrtil. Namísto toho je vyhledal, přikryl jejich hanbu kůží ze zvířete a dal jim nádherný slib (Gn 3,15). V té chvíli Bůh oznámil dobrou zprávu, která spočívá v tom, že Bůh sám rozhodl toto dilema – jeho svatost je vyrovnávána jeho láskou! A láska si našla konkrétní způsob řešení – kterým je právě kříž (Ř 5,6). Bůh ve své moudrosti poskytl cestu, jak zvrátit onu hroznou újmu, kterou člověk trpí následkem prvotního pádu. Nejprve zde byl onen strom v zahradě Eden a nyní je zde kříž. A na tomto kříži zvítězila Dobrota nad Zlem. Milosrdenství zvítězilo nad spravedlností. Záchrana byla dokonána. Mise byla úspěšně završena. Dilema bylo vyřešeno.
Princip kříže Jak to Bůh udělal? Co viděl na onom ohyzdném kříži, na kterém Pán Ježíš zemřel? K čemu došlo, když jeho jediný a draze milovaný Syn krvácel, trpěl a zasténal, „dokonáno jest“, a pak vydal svého ducha? Podívejme se na dvojí princip, co se týče řešení, které ukončilo dilema způsobené naším hříchem a naší beznadějí a Boží svatostí a láskou: 1) princip odpovídající oběti a 2) princip nezbytné náhrady.
Princip č. 1: Kříž poskytl odpovídající oběť Bez obětní smrti není odpuštění hříchu (Židům 9,22). Ježíš Kristus prostřednictvím své smrti na kříži předložil Bohu dostatečnou oběť, která je platbou za hříchy celého lidstva. Starozákonní zvířecí oběti naprosto nepostačovaly a také skutečně nemohly odstranit něčí hřích. Starozákonní oběti musely být obětovány každý den. Jedno zvíře za druhým bylo přiváděno k oltáři, kde bylo podříznuto. Provádělo se to každý den znovu. Pisatel listu Židům k této skutečnosti uvádí, že „je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy“ (Žd 10,4). Tyto oběti se kromě toho vztahovaly pouze na hříchy, jichž se hříšník dopustil nechtěně, v nevědomosti 6
nebo ze slabosti (Lv 4,2–7). Pod Starým zákonem nebylo možné předkládat oběť za plánovaný nebo záměrný hřích. Proto také David po svém dvojím hříchu – cizoložství s Bat-šebou a vraždě jejího manžela Urijáše – sice činil pokání, ale nepředložil žádnou oběť. Místo toho předstoupil před Boha se „zkroušeným a pokořeným srdcem“ (Ž 51,18–19). Ježíš svou smrtí na kříži poskytl za naše hříchy oběť, která postačuje navždy (Žd 10,12). On je tou úplnou a dokonalou obětí. Tato oběť uspokojila požadavek svatého Boha a přináší spásu všem, kdo v Krista skládají svou důvěru. Kristova oběť byla naprosto postačující, a to z několika důvodů: „Nyní však je zjeven jednou
• Kristus se stal členem lidské rodiny. při dokonání věků ke Mohl nás skutečně zastupovat (což nezrušení hříchu skrze svou mohl udělat žádný anděl), protože na oběť.“ (Židům 9,26) sebe vzal lidskou podstatu. • Kristus žil bezhříšným životem. Ježíš nezhřešil ani tváří v tvář tělesnému, duševnímu či duchovnímu pokušení (Žd 4,15). Zemřel tedy jako dokonalá lidská bytost. Nikdy nezhřešil, a tím pádem mohl zemřít za naše hříchy. • Kristus zůstal Bohem. Kristus se sice stal člověkem, ale přesto si plně zachoval své Božství. Nebyl tedy zpola člověkem a zpola Bohem; byl plně člověkem a plně Bohem. Díky Kristově dobrotě má jeho oběť nekonečnou hodnotu a je odpovídající a dostatečnou platbou za hříchy celého lidstva.
Princip č. 2: Kříž poskytl nezbytnou náhradu Ježíš měl na mysli právě tuto náhradu, když svým následovníkům řekl, že dá „svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mk 10,45). Jeho učedníci právě v té chvíli možná vše úplně nechápali, tedy ani skutečnost, že se Ježíš hodlal vzdát svého života výměnou za to, že budou lidé volní z pout hříchu a viny. Kristus zemřel na kříži místo nás všech. Na Kalvárii zemřel smrtí, která měla připadnout na nás, vzal na sebe trest, který jsme si zasluhovali my sami. „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna“ (J 3,16). Kvůli našemu beznadějnému stavu poslal Bůh ve své lásce svého Syna, aby ze7
mřel místo nás. Ježíš dal svůj život za nás, zemřel, abychom my mohli žít (Iz 53,5–6; Ř 5,8; 1K 15,3; 2K 5,21; 1Pt 2,24; 3,18). Když Ježíš řekl, že přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé, jeho posluKvůli našemu chači si patrně uvědomili, že měl na mysbeznadějnému stavu li židovský systém obětí. Od svého dětposlal Bůh ve své lásce ství vídali, jak lidé přinášeli na oltář oběsvého Syna, aby zemřel tovat ovce, býky či hrdličky. Věděli, že místo nás. Ježíš dal svůj smrt těchto zvířat je spojena s jejich hříživot za nás, zemřel, chem. Pak se dívali na to, jak kněz položil abychom my mohli žít. své ruce na hlavu zvířete, což mělo symbolizovat skutečnost, že hřích provinilce se nyní přenesl na toto obětní zvíře. Dále viděli, jak bylo toto zvíře zabito a jak byla jeho krev vykropena kolem oltáře – chápali, že to symbolizuje skutečnost, že jejich hřích byl od nich nějakým způsobem odňat. Stejná zásada týkající se zástupné oběti byla později naplněna v tom, o němž Jan Křtitel řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29). Tuto zásadu dobře dokládá jeden příběh z amerických dějin. V jednom indián„Kristus byl. . . obětován, ském kmeni někdo kradl kuřata. Náčelník aby na sebe vzal vyhlásil, že zloděje čeká deset ran bičem. hříchy mnohých.“ Krádeže ale pokračovaly a náčelník trest (Židům 9,28 ČEP) zvedl na dvacet ran. Kuřata se ale i pak Skutečnost, že nejsme dále ztrácela, a proto rozhněvaný náčelník schopni zachránit sami zvedl trest na sto ran bičem – což byl zasebe, překonal tím, že ručený trest smrti. zaplatil cenu za naše hříchy. Zloděj byl nakonec chycen. Ale náčelníka nyní čekalo strašné dilema, protože oním zlodějem byla jeho vlastní matka! V den vykonání trestu se sešel celý kmen. Zabrání náčelníkovi jeho láska k matce ve vykonání spravedlnosti? V davu to zašumělo, když náčelník nařídil, aby jeho matka byla přivázána ke kůlu pro bičování. Náčelník si svlékl košili, aby ukázal své svalnaté tělo, a vzal si do ruky bič. Ale místo aby sám zasadil první ránu, předal bič mladému indiánskému válečníkovi po svém boku. Pak pomalu přistoupil ke své matce a přikryl její tělo svým tělem. Pak onomu bojovníkovi nařídil, že mu má zasadit bičem sto ran. 8
A přesně to udělal Ježíš pro nás. Ve své lásce zemřel namísto nás. Skutečnost, že nejsme schopni zachránit sami sebe, překonal tím, že zaplatil cenu za naše hříchy. Ve výše uvedeném příběhu byl život matky zachráněn tím, že za ni byl potrestán její syn; pro nás byl věčný život vykoupen tím, že namísto nás zemřel Ježíš Kristus. Kristova smrt má tedy nesmírnou cenu, protože touto smrtí byla přemostěna propast mezi Bohem a člověkem. Podívejme se znovu na to, co se vlastně stalo. Stav člověka: Člověk byl odsouzen Adamových hříchem a svým vlastním hříchem, byl naprosto bezmocný jakkoli se zachránit, a tak byl pod rozsudkem smrti. Boží postoj: Bůh byl vázán svou svatostí, aby ničemnost potrestal. Cokoli menšího by bylo v rozporu se samotnou podstatou Boha. Bůh je ale také láska, a proto toužil zachránit člověka z rozsudku smrti. Řešení: Kristus, Boží Syn, se stal člověkem, žil bezhříšným životem a pak za nás zemřel. Díky jeho obětní smrti, smrti namísto nás, je nám umožněna spása. Podívejme se nyní na kompletní nákres. Je z něho vidět, jak je celé toto dilema vyřešeno díky Kristově obětní smrti.
Čeho bylo křížem dosaženo Smrt Ježíše Krista před 2000 lety nebyla jen nějakým heroickým činem, který zaujal skupinku náboženských idealistů. Ani se nejednalo o projev slabosti. Jedná se o odvážnou misii plnou lásky, misii zaměřenou proti smrti. VýsledPokud bychom si mohli kem je, že člověk, který vloží svou důvěspásu nějak zasloužit, ru v Krista, zažije změnu ve svém vztaKristus by byl nezemřel, hu s Bohem. Také zažije změnu, pokud aby nám spásu poskytl. jde o vztah ke svému vlastnímu hříchu. A změní se jeho budoucnost, jak ještě v tomto životě, tak i v životě nadcházejícím. Tato změna je vyjádřena ve čtyřech základních skutečnostech, v nichž je vidět výsledek toho, co pro nás Kristus udělal. Jakmile přijmeme obětní smrt Ježíše Krista, týkají se nás níže uvedené skutečnosti. 9
1. SMÍŘENÍ: Máme pokoj s Bohem Když Ježíš Kristus zemřel na kříži, umožnil tím naše smíření s Bohem a obnovený vztah s Bohem vírou v Krista. Díky Kristově oběti na kříži se z někdejšího nepřátelství stává přátelství, odcizení se změní na synovství, odpor se změní na víru a nenávist na lásku (Ř 5,1.10; 2K 5,18–20; Ef 2,16; Ko 1,20–22). 2. OSPRAVEDLNĚNÍ: Jsme před Bohem prohlášení za spravedlivé Když Ježíš Kristus zemřel, vzal na sebe náš trest. Když v něj tedy věříme, naše hříchy již nejsou stavěny proti nám (Ř 3,24; 4,5; 5,1.9; 8,30–31; Tt 3,4–7). 3. VYKOUPENÍ: Jsme vykoupeni z našeho hříchu a odsouzení Smrtí Ježíše Krista jsme také byli vykoupeni z otroctví hříchu a z otročení Satanovi. Výkupní cena za náš hřích byla plně zaplacena (Mt 20,28; Ř 3,24; 1K 1,30; Ga 3,13; 4,4–5; Ef 1,7; Ko 1,14; Tt 2,14; Žd 9,12; 1Pt 1,18–19). 4. PŘIKRYTÍ HŘÍCHŮ: Již na nás nespočívá Boží zloba Je to možné díky tomu, že za nás byla položena Bohu přijatelná oběť. Tato oběť uspokojila Boha, který od nás odvrací svou zlobu (Ř 3,25; Žd 2,17; 1J 2,2; 4,10).
Ironie kříže Ironií je, že kříž, cosi tak odpudivého – že kvůli tomu řada lidí odmítá toho největšího člověka, jaký kdy žil – je naší jedinou nadějí na záchranu z naší duchovní bezmoci. Tak to vysvětluje Bible. A totéž potvrdil i sám Ježíš, když vítězně vstal z mrtvých. Kříž nebyl nějakým nedopatřením. Nejednalo se o to, že se tento výjimečný člověk prostě jen narodil do špatné doby. V čem tedy spočívá ironie kříže? 1) Kříž je nejvyšším příkladem Boží lásky a 2) Kristus nám ve své smrti zároveň ukázal, jak máme žít. Podívejme se na tyto dvě skutečnosti blíže:
V Kristově smrti se ukázala Boží láska Jeden z nejznámějších biblických veršů poukazuje na onu úžasnou pravdu, že kříž je dokladem Boží lásky. Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16) Podobně je to vyjádřeno i zde: „Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši“ (1J 3,16). 10
Někteří lidé se snaží najít doklady o Boží lásce v přírodě. Ale není to snadné, protože z přírody dostáváme rozporuplná poselství. Někdy jako by nám příroda sdělovala, že Bůh je nanejvýš milující – to když se vyhříváme na sluníčku, kocháme se právě vykvetlými květinami anebo si užíváme pohled na zvířata s jejich mláďaty. Všechno nám zde říká, „Bůh je láska“. Ale v jiných okamžicích nám příroda jakoby sděluje cosi zcela odlišného. Po spalujícím žáru a dlouhodobém suchu půda ztvrdne a přestává být úrodná. Z ničeho nic se může přihnat ničivé tornádo, které smete vše, co mu stojí v cestě. Hnízdo mladých zajíčků může vyplenit divoká kočka nebo liška. Sopka se po letech nečinnosti ozve děsivým výbuchem a vymaže z mapy vesnice a města s tisíci nevinných obětí. Boží lásku tedy v přírodě vždy nevidíme. A Boží láska není vidět jednoznačně ani z našich dějin. Rodina korejských utečenKříž nám ukazuje ců, jimž se podařilo usadit v exilu, můBoží lásku jako něco že mít pocit, že je Bůh miluje. Ale mladá nejkrásnějšího a náš hřích matka tří dětí, jejichž otec byl právě zabit jako něco nehrůznějšího. únosci letadla, bude patrně reagovat hořce při pomyšlení, že Bůh je milující a že všechno řídí. Podobně by reagovali mnozí Židé, kteří museli projít hrůzami Osvětimi či Dachau. Když křesťané mluví o tom, jak se projevuje Boží láska, musí poukazovat na nějaké jiné důkazy. A podle Bible je tím nejvyšším důkazem Boží lásky Kristův kříž. Ježíš Kristus je Boží Syn, a proto se v jeho smrti projevila Boží láska tím nejhlubším způsobem. Bůh nám prokázal svou lásku – ale zaplatil za ni obrovskou cenu. Bůh se v osoJežíš Kristus je Boží Syn, bě Ježíše Krista stal členem lidské rodia proto se v jeho smrti ny. Ježíš žil celý svůj život zcela bez hříprojevila Boží láska tím chu. Přestože byl naprosto bez viny, zenejhlubším způsobem. mřel strašnou smrtí, aby tím umožnil naši spásu. V oné temné chvíli na Kalvárii plně zazářila Boží láska. Zamysleme se na chvíli, jaké utrpení Kristus snášel, a mějme přitom na mysli, že vše snášel kvůli nám. Mnozí při takové úvaze prožívají následující pocity. Posvátný úžas v nás vzbuzuje, když si představíme, jakou agónii prožíval Kristus v zahradě Getsemane, kde se úpěnlivě modlil ke svému Otci, až byl jeho pot jako kapky krve. 11
Jímá nás hrůza, když si uvědomíme, že Kristus byl zatčen jako prachsprostý zločinec, podvolil se krutému římskému bičování a snášel týrání a posměch, když se mu do hlavy zarývala trnová koruna. Vede nás to k pláči, když jej vidíme, jak se potácí pod oním těžkým dřevěným příčným trámem, který je nucen si nést na místo své vlastní popravy. Otřeseme se odporem, když otrlí římští vojáci Ježíši probíjejí ruce a nohy dlouhými hřeby a bez jakýchkoli skrupulí pak nechají Krista viset na kříži. Nasloucháme, když Kristus visí na kříži a přitom se modlí za své nepřátele, láskyplně promlouvá ke své matce a slibuje spásu zločinci po svém boku, který právě projevuje pokání. Zůstáváme bez hnutí, jak se nebe na tři hodiny zatmí a celou zemi pokryje černá temnota. Slyšíme jeho pronikavý výkřik: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ Máme na mysli, že Ježíš vytrpěl agónii pekla za nás. Jeho Otec je Bůh. A Kristus s ním existoval od celé věčnosti, ve vztahu bližším než cokoli, co si dokážeme představit. A přesto Otec „toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ (2K 5,21). Přejděme ke druhé skutečnosti, která je také ironická:
Kristova smrt nám ukázala, jak máme žít Kříž je nejen tím největším dokladem Boží lásky, ale také nám poskytuje duchovní zásady pro život. Je příkladem lásky, která vedla Ježíše Krista k tomuto nepřekonatelnému sebeobětavému skutku. Máme milovat, jako nás on miloval, a žít, jako žil on. Pán Ježíš měl na mysli právě „Kristus trpěl za vás svůj kříž, když večer před svou popravou a zanechal vám příklad, řekl svým učedníkům: „Dávám vám noabyste šli v jeho šlépějích.“ vé přikázání, abyste se navzájem milovali; (1. Petra 2,21) jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali“ (J 13,34). Láska, jež nám byla prokázána na Kalvárii, má být standardem naší lásky. Pán Ježíš měl na mysli svou smrt, když řekl: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek (J 12,24–26). Takový je přece zákon týkající se sklizně: Semeno musí zemřít, aby z něj mohla vyrůst rostlina. Ježíš Kristus byl „semenem“, které muselo zemřít. Ale 12
jeho smrt umožňuje duchovní život pro všechny, kdo v něj vkládají svou důvěru. Jsme ovocem jeho utrpení a smrti. Ale zákon smrti, která plodí život, neskončil s Kristovým křížem. Ježíš prohlásil, že to vše se vztahuje i na jeho následovníky. Máme-li nést takové ovoce, k jehož přinášení nás Bůh vytvořil, musíme nastoupit na cestu kříže, kdy umíráme svým vlastním sobeckým žádostem (Ef 2,8–10). Apoštol Pavel spatřoval tuto zásadu v Kristově smrti. Často mluvil o tom, že je ukřižován spolu s Kristem, že umírá sám sobě a že kráčí na Kalvárii. S hlubokým přesvědčením napsal: „Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět“ (Ga 6,14). Protože Kristův kříž byl pro Pavla životní inspirací a dával mu důvěru, mohl „S Kristem jsem ukřižován: Pavel odepsat tento světový systém jako Nežiji už já, ale žije ve něco zbytečného a mrtvého. Neviděl v něm mně Kristus. Život, který nic přitažlivého. nyní žiji v těle, žiji ve víře Když žijeme podle zákona sklizně, buv Syna Božího, který si deme ve své službě pro Pána plodní. Podle mne zamiloval a vydal jeho příkladu musíme nejprve zemřít sami sebe samého za mne.“ (apoštol Pavel, sobě. Pak budeme moci říci s apoštolem Galatským 2,20) Pavlem: „S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Ga 2,20). Zde opět vidíme ironii kříže. Nejen že kříž přivádí Boží život k nám samotným, ale zároveň přivádí náš život k Bohu.
Co je v pozadí kříže Máme to štěstí, že se na kříž můžeme dívat s odstupem. První Kristovi učedníci takovou výhodu neměli. Ukřižování přišlo náhle, nečekaně, jako strašná tragédie. Jejich milovaný vůdce byl mrtev. Bylo po nadějích na mesiášské království. A nepřátelé si mnuli ruce. Teprve když Kristus vstal z mrtvých, začali učedníci chápat, že Starý zákon poukazoval na kříž stejně jako na království. Až tehdy jim začalo docházet, že Kristus musel vyplnit obraz trpícího služebníka, než se vrátí jako zaslíbený Král. Vzkříšený Ježíš svým užaslým následovníkům vysvětloval, jak je kříž součástí Božího plánu. Nejprve jim ukázal svá zranění. Pak řekl: „To jsou ta má 13
slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech“ (L 24,44). Otevřel jim mysl ohledně starozákonních předobrazů a proroctví o své smrti (v. 45). Jednalo se mimo jiné i o následující předpovědi:
Starozákonní proroctví o Kristově smrti • Genesis 3,15 – Semenu ženy bude ‚rozdrcena pata‘. „Jedinou obětí učinil • Žalm 16,10 – Mesiáš nebude ponechán navždy dokonalými ty, v hrobě. kteří jsou posvěcováni.“ • Žalm 22,1 – Mesiáš bude volat z opuš(Židům 10,14) těnosti. „Hle, Beránek Boží, • Žalm 22,6–8 – Mesiáš bude vysmíván. který snímá hřích • Žalm 22,15 – Mesiáš bude žíznit. světa!“ (Jan 1,29) • Žalm 22,16 – Mesiášovi budou probodeny ruce a nohy. • Žalm 22,17 – Na Mesiáše budou hledět jeho nepřátelé. • Žalm 22,18 – O Mesiášovy oděvy se bude losovat. • Žalm 69,21 – Mesiášovi bude nabídnut ocet. • Izajáš 49,7 – Božím služebníkem bude opovrhováno. • Izajáš 50,6 – Mesiáš bude snášet bití. • Izajáš 52,14 – Mesiášův vzhled bude zohaven. • Izajáš 53,5 – Mesiáš bude proboden za naše hříchy. • Izajáš 53,7 – Mesiáš neotevře ústa před svými odpůrci. • Izajáš 53,9 – Mesiáš bude s bohatými ve své smrti. • Izajáš 53,12 – Mesiáš bude započten mezi přestupníky. • Daniel 9,26 – Boží Mesiáš bude „vyhlazen“. • Zacharjáš 12,10 – Mesiáš bude „proboden“ Izraelem. • Zacharjáš 13,7 – Pastýř bude bit.
Starozákonní obrazy Kristovy smrti Na kříž poukazují tři starozákonní obrazy. Oběti: Zástupná Kristova smrt je ve Starém zákoně nejčastěji vyobrazena v obětním systému. Skutečnost, že Bůh opatřil Adamovi a Evě oděv ze zvířecí kůže, vnímají mnozí bibličtí učenci jako iniciativu Boha, který tímto způsobem přikryl hřích člověka (Gn 3,21). Oběť beránka, Pesach, je před14
ně obrazem vysvobození skrze prolitou krev beránka (Ex 12; Lv 23; 1K 5,7; 1Pt 1,19). Jan Křtitel viděl jasné propojení mezi zvířecími obětmi a Ježíšem Kristem, když zvolal: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29). Rozsáhlejší vysvětlení je pak předloženo v Židům 9,11–10,18. Bronzový had: Izraelský národ byl kvůli své neposlušnosti postižen jedovatými hady. Podle Božího pokynu byl vyhotoven bronzový had, který byl umístěn na korouhev uprostřed tábora. Kdokoli byl uštknut hadem a pohlédl na tohoto hada, byl uzdraven (Nu 21,4–9). Kristus byl „vyvýšen“ a všichni, kdo k němu vzhlížejí s vírou, zakusí duchovní uzdravení (J 3,14–15). Jonáš: Ježíš vyučoval, že zážitek Jonáše, který byl tři dny a tři noci v břiše velké ryby, byl obrazem jeho vlastní smrti, pohřbu a vzkříšení (Mt 12,39–41). Starý zákon tedy prostřednictvím proroctví a prorockých obrazů poukazoval na Kristovu smrt. Ukřižování tedy nebylo jakousi překvapivou událostí v Božím plánu. Kristus na zem přišel právě za tímto účelem.
Slova na kříži Kristus nás učil, jak máme žít i při tom, když umíral. Ze sedmi zaznamenaných výroků, které byly proneseny na kříži, dostáváme sedm zásadních ponaučení o životě. 1. „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (L 23,34). Odpuštění je lepší než odplata či pomsta. 2. „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“ (L 23,43). Víra dostává odměnu v podobě zaslíbení. 3. „Ženo, hle, tvůj syn. . . Hle, tvá matka“ (J 19,26–27). Našimi vlastními potřebami by neměly být zastíněny potřeby druhých. 4. „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Mk 15,34). Cokoli by mohlo ohrozit náš vztah k Bohu, by v nás mělo vzbuzovat úzkost a bolest. 5. „Žízním“ (Jan 19,28). Těmito slovy se splnilo proroctví, což by nám mělo být připomínkou, jakou autoritu má Písmo. 6. „Dokonáno jest“ (J 19,30). Nedovolte, abyste ztratili ze zřetele svůj cíl činit Boží vůli. 7. „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (L 23,46). V utrpení se musíme odevzdat Bohu. 15
Bolestné svědectví kříže V Bibli jsou zaznamenána slova, která budou navždy svědectvím o lidské ničem„Pilát. . . chtěl Ježíše nosti. Když pisatelé evangelií popisovali propustit. Oni však volali: popravu Ježíše Krista, použili vyjádření, ‚Ukřižuj, ukřižuj ho!‘ “ „ukřižovali ho“. Ještě nikdy předtím netr(Lukáš 23,20–21) pěl někdo tak nevinný takovým výlevem lidské zášti a opovržení. Hrůzným způsobem se v tom všem vyjevil lidský hřích. Za prvé: Projevila se zde žárlivost a nenávist ze strany náboženských vůdců Izraele. Farizeové, saduceové a zákoníci se spojili s cílem poškodit Kristovu pověst (Mt 22,15–46). Nanejvýš nelibě nesli jeho popularitu (Mt 21,45–46; J 12,19). Tvrdili, že Kristovy zázraky pocházely od Satana (Mt 12,22–30). Byli znechuceni, jak Krista přijímali běžní lidé (L 15,1–2). Protivilo se jim, když Kristus odhaloval jejich pokrytectví (Mt 15,1–14). Lidé k nim sice vzhlíželi jako k duchovním vůdcům Izraele, ale tito vůdci se neštítili vznášet proti Kristu falešná obvinění, svolat proti němu nezákonný soud, odsoudit jej a nakonec ukřižovat (Mt 26–27). Za druhé: Chamtivá zrada ze strany Jidáše, který patřil k učedníkům a účastnil se Kristovy služby. Na vlastní oči zakusil Kristovo učení a zázraky a mohl poznat srdce a samotnou duši našeho Spasitele. Ale Jidáš se nakonec rozhodl jej zradit. Jakožto pokladník Dvanácti často kradl peníze ze společné pokladnice (J 12,6). Proto není překvapením, že svou vlastní duši a Spasitele zaprodal za třicet stříbrných (Mt 26,14–16). Za třetí: Prohnanost a zbabělost Piláta Pontského, místodržitele Palestiny, jmenovaného římským císařem. Byl nenáviděn židovským předáky. Věděl, že jej k popravě Ježíše manipulují a snažil se tomu odolat. Ale všechny jeho kroky selhaly. Veřejně sice prohlásil, že Kristus je nevinen, přesto jej ale nepropustil. Podlehl nátlaku a nařídil Krista ukřižovat. Za čtvrté: Přání nestálého davu. Ještě před několika dny tito lidé provolávali „Hosana synu Davidovu“, když Kristus vjížděl do Jeruzaléma. Ale nyní si žádali jeho smrt a křičeli: „Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“ Za páté: Bezcitná krutost římských vojáků. Krista svlékli a bičovali jej. Posmívali se mu, plivali na něj. Na hlavu mu dali trnovou korunu. Nechali jej vysíleného klopýtat až na místo popravy, kde jej ukřižovali. Hrůzné počínání! 16
Bylo by snadné odsoudit tyto lidi. Ale ruku na srdce. V těchto hrůzných činech proti nevinnému Synu Božímu se odráží pravda o každém z nás. Jsou bolestným svědectvím o našem vlastním hříchu.
K čemu nás kříž povolává Pohleďme na kříž ještě jednou. Podívejme se na toho, kdo zde umírá. Nikdy se nedopustil hříchu, a přesto je na kříži, aby nesl trest za hříchy celého světa. Umírá i za vás. Na onom kříži byste měli být vy sami. Je to odpudivý výjev. Vidíme zde, jak hrozný hřích skutečně je a jak hrozná ce„Neboť tak Bůh miluje svět, na musela být zaplacena, abychom byli od že dal svého jediného Syna, hříchu osvobozeni. Pokud jste křesťané, aby žádný, kdo v něho měl by vás pohled na kříž znovu naplnit věří, nezahynul, ale měl vděčností za to, co Kristus pro vás vykoživot věčný.“ (Jan 3,16) nal. Jako zástupná oběť vám umožnil odpuštění za váš hřích a spásu. Poděkujte tedy Kristu a pak žijte s rozhodnutím kráčet v Boží poslušnosti. Pokud nejste křesťané, chcete v Krista vložit svou důvěru jako ve svého Spasitele? Váš hřích je skutečný. A nemůžete s tím udělat naprosto nic – ale můžete vložit svou důvěru v Krista. Neotálejte. Řekněte Ježíši, že v něj věříte jako ve svého Spasitele. Poproste jej o spásu. Udělá to pro vás, protože na kříži zemřel právě za vás osobně. Byl obětí i za vás. Zaplatil za váš hřích. Proto v něj vložte svou důvěru právě nyní!
Dostatečnost kříže Od Darlene Lehmanové, v převyprávění Judith Fabischové. Nepamatuji si, že bych někdy chtěla žít bez Boha. Vyrůstala jsem ve věřící rodině. Babička mě nikdy nemusela nutit, abych na svátky chodila do kostela. Po škole jsem se často stavila v tlumeně osvětleném kostele poblíž našeho domova, kde jsem si klekla mezi prázdné lavice. Tolik jsem toužila po Božím odpuštění, ale Bůh mi vždy připadal strašně daleko. Když mi bylo nějakých deset let, přišel k nám do kostela biskup. Posvětil zde vodu. Babička mě poslala pro tuto vodu s lahví; svěcenou vodu jsme pak měli přelít do malých lahviček, které by byly různě po domě. Celou cestu do kostela jsem běžela, ale zpátky jsem šla dost zdráhavě. Něco mě pořád nutilo k přemýšlení. Tolik jsem toužila po přijetí od Boha. V zamyšlení jsem všech17
nu tu svěcenou vodu vypila! Babička se na mě nezlobila, protože chápala, jaký pocit viny a jaká touha může být v srdci malé dívenky. Ale žádný pokoj jsem nepociťovala. Střední škola touhu mé duše nijak neuhasila, zato jsem měla plnou hlavu studia, bylo zde mnoho nových přátel a také mi nadbíhali někteří chlapci. Necelý rok po maturitě jsem se seznámila s Dickem, kterého jsem si také vzala. Brzo už jsem byla v zajetých kolejích, kdy jsem se starala o náš domov a o naši rodinu. Pochopitelně jsem milovala svého manžela a náš domov, ale více než kdy jindy jsem toužila po duchovním pokoji. Proto jsem zvýšila svou účast na církevních aktivitách a dělala jsem i věci navíc, jen abych si získala Boží schválení. Ale přesto jsem pociťovala prázdnotu. Dokonce jsem šla na evangelizační setkání v centru města. Ale nechápala jsem, co se tam říkalo, a tak jsem odtud plná frustrace odešla. Byla jsem hotova udělat cokoli, abych potěšila Boha. Úpěnlivě jsem Boha prosila. Volala jsem k němu. Snažně jsem jej prosila, aby se mi zjevil. A odpověď nakonec přišla ze zcela nečekaného zdroje – skrze mou tchyni. Byl kolem ní vždy takový pokoj a vždy byla velmi laskavá. Když mě tedy pozvala, abych se účastnila jednoho setkání klubu křesťanských žen, ráda jsem souhlasila. Mluvila zde jedna misionářka. Svými jasnými, láskyplnými slovy nás přivedla ke kříži. Tehdy jsem poprvé pochopila význam Kristovy smrti – chvála Bohu! Uvědomila jsem si, že jsem měla přijít ke kříži již dávno. Nyní jsem věděla, že touha mé duše zde bude uspokojena. Přijala jsem Boží lásku a odpuštění. Se slzami radosti jsem přijala Krista a jeho oběť za mě. Od té doby nebylo vše snadné. Časem jsem odešla ze své církve, protože tamní „Uvědomila jsem si, že rituál mi připadal prázdný. Rychle jsem jsem měla přijít ke kříži rostla v Kristu a ve své oddanosti vůči nějiž dávno. Nyní jsem mu. Dick to nechápal a nakonec mě opusvěděla, že touha mé duše til. Ale Pán byl mně i dětem celou tu dobu zde bude uspokojena.“ oporou. Pokoj a uspokojení, které jsem nalezla u kříže, jsou skutečné – nesrovnatelné s čímkoli, co lidé hledají kdekoli jinde. Odpuštění hříchu a přijetí svatým Bohem lze nalézt pouze u kříže.
