Principy ochrany životního prostředí a její právní úpravy Filip Dienstbier
Principy a jejich role v právu pojem „princip“, „zásada“
pravidlo chování – preskriptivnost, normativnost vůdčí ideje, výchozí myšlenky obecné, odvětvové, ...
I.
principy právně politické výzvy zákonodárci
II.
právní principy (sensu stricto) ústřední ideje pozitivněprávní úpravy i nepsané pramenem práva? ANO, pokud:
/30/1998 Sb./
praeter legem (nikoliv contra legem) rozpoznatelnost (usus longaevus + opinio necesitatis)
význam: interpretace práva
Principy ochrany život. prostředí
princip nejvyšší hodnoty
p. ochrany u zdroje
princip trvale udržitelného rozvoje
p únosného zatížení
p. předběžné opatrnosti
p. odpovědnosti státu
p. odpovědnosti původce
princip „účinné právní regulace“
p. vysoké úrovně ochrany
p. prevence
p. komplexnosti
p. integrace
(znečišťovatel platí)
p. informovanosti a účasti veřejnosti
Nejvyšší hodnota vs. TUR ?
princip nejvyšší hodnoty životní prostředí je „prioritním veřejným zájmem“ (?) projevy: čl. 35 odst. 3, čl. 11 odst. 5 Listiny výjimky z ochrany, kdy „jiný veřejný zájem výrazně převýší zájem na ochraně přírody a krajiny“ /§ 43 a 56 z. o opk/ posuzování vlivů lidských aktivit na ž.p.
princip trvale udržitelného rozvoje /čl. 2 SES, § 6 z.č.17/1992 Sb./ životní prostředí je jednou ze součástí sociálního standardu (ekonomický rozvoj + sociální blahobyt + příznivé životní prostředí) projevy: poměřování veřejných zájmů (územní plánování, dohadovací řízení o závazných stanoviscích dotčených správních orgánů,...) /stavební zákon, správní řád, .../
„Účinná právní regulace“ /§ 12 z. č. 17/1992 Sb./ mezní hodnoty zatížení ž. p. určují právní předpisy; mají být stanovovány: v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí, další živé organismy a ostatní složky ž.p. s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností princip právně politický aplikovatelnost nad rámec pozitivní úpravy? x předvídatelnost práva, enumerativnost veřejnoprávních omezení
Vysoká úroveň ochrany /čl. 2 SES/
ž. p. má být chráněno na nejvyšší dosažitelné úrovni s ohledem na technické a (ekonomické) možnosti projevy: nejlepší dostupná technika (Best available technics – BAT) „nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a
činností a způsobů jejich provozování“ technika = použitá technologie + způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu, dostupnost = vyvinutí v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné, nejlepší = nejúčinnější z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí
/z. č. 76/2002 Sb., z.č. 86/2002 Sb./
Princip prevence obecný právní princip /§ 415 o. z., jiné veř. pr. reg./ poškozování životního prostředí nutno předcházet důvody:
nezbytnost příznivého stavu životního prostředí následná náprava není vždy možná je-li, pak je podstatně dražší, vždy je tu riziko „překročení mezí“
projevy:
obecný zákaz + povolovací režim pro řadu činností ukládání povinnosti preventivních opatření (zádržné systémy, monitoring, havarijní plány, ekonomické zajištění, ...)
Komplexnost / Integrace
princip komplexnosti 1.
2.
integrovanost – procesní aspekt komplexnosti projevy:
předmětem ochrany je životní prostředí jako funkční komplex, nikoliv jen soubor složek předmětem regulace je zdroj nebo lidská činnost jako celek „od kolébky do hrobu“
EIA, IPPC, koordinovaná stanoviska ve stavebním právu, ...
zásada integrace
/čl. 6 SES/
ochrana životního prostředí musí tvořit integrální součást všech veřejných i soukromých akcí projevy:
EIA, SEA, „soukromé“ plány a koncepce
Ochrana u zdroje ochrana
u zdroje („end of pipe“ principle)
souvislost s principy prevence a integrace projevy:
odpadní vody před vypuštěním do vodního toku vs. čištění na vodním toku separovaný sběr vs. dodatečné třídění bezplatný sběr odpadu vs. úklid veřejných prostranství čištění
Únosné zatížení p.
únosného zatížení území / přípustné míry
zatěžování život. prostředí
/§ 11 z. č. 17/1992 Sb./
není třeba ani nelze zakázat jakékoliv zatěžování mnohé je otázkou míry (souvislost: ekologická stabilita) příklady:
samočistící
schopnost vodního toku obnovitelné zdroje
Předběžná opatrnost /§ 13 zák. č. 17/1992 Sb./
„Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.“
nejde o „presumpci viny“ („in dubio pro natura“) ale o „presumpci pochybností“ NE nutně zákaz či „nepovolení“ ale zvážení rizik a uložení adekvátních doprovodných preventivních opatření, např. analýzy rizik, havarijní plán, monitoring, zádržné systémy, ...; jen v krajním případě nepovolení příklady: GMO, mobilní telefony, jaderná energetika, ...
Odpovědnost státu /čl. 7 Ústavy/
„Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“ /čl. 35 odst. 1 Listiny/
„Každý má právo na příznivé životní prostředí.“
působí zejména vertikálně
ale čl. 41/1 Listiny: „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“
Odpovědnost původce obecný právní princip /§ 420 o.z., ... / ale: různé vymezení odpovědnosti též: „znečišťovatel platí“ (poluter pays principle – PPP):
škodu náklady nápravných opatření (i následky povolené činnosti ?) /směrnice o odpovědnosti, připravovaný zákon/ náklady preventivních opatření sankce i náklady na výkon veřejné správy vč. kontroly (?)
Informovanost a účast veřejnosti
východiskem ž.p. jako veřejný statek
projevy:
čl. 35 odst. 2 Listiny
Aarhuská úmluva
směrnice ES (v současnosti příprava implementace)
základní pilíře: 1. právo na informace 2. právo „účasti“ v řízeních 3. právo na přístup ke spravedlnosti
