PRIMIČNÍ MŠE SVATÁ
Újezd u Brna 6. července 2011
HISTORIE MĚSTA Město Újezd u Brna leží v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov. Nachází se 15 km jihovýchodně od Brna na březích řeky Litavy (dříve Cézavy). Patří mezi nejstarší osady ve zdejším kraji. První písemná zmínka o vsi Újezdec (Ugezdec) pochází z roku 1131 (podle jiných pramenů až z roku 1141 nebo 1142). Po dlouhá staletí byl Újezd lénem olomouckého biskupství. Už v 9. století, v dobách počátku křesťanství v našich zemích, zde pravděpodobně stával dřevěný kostelík. Později vznikl na místě zničeného kostela nový chrám v románském slohu. Počet farníků však neustále narůstal, proto byl vystavěn současný farní kostel sv. Petra a Pavla. Roku 1847 jej požehnal rajhradský opat. Ke slavnostnímu vysvěcení, které vykonal brněnský biskup Antonín Arnošt hrabě Schaffgotsche, došlo 22. září 1852. Protože v Újezdu žila i početná skupina evangelíků, postavila si v roce 1857 svůj hřbitov a roku 1906 také kostel. Počet obyvatel se měnil v závislosti na období válek a míru. Zatímco po husitských válkách se Újezd rychle vzpamatoval, po třicetileté válce stagnoval. K novému rozvoji dochází teprve v 19. století. 15. září 1909 byl Újezd povýšen na městečko – městys, a bylo mu uděleno znakové privilegium. Téhož roku byla otevřena i nová škola. V roce 1952 se Újezd sloučil s Rychmanovem a Šternovem (tyto vsi vznikly v 18. století z některých svobodných statků) a získal jméno Újezd u Brna. Dne 14. prosince 2005 byla obec Újezd u Brna povýšena na město. Nyní zde žije přibližně 3 080 obyvatel. Újezdský znak je tvořen bílým břevnem pokosem (znázorňujícím řeku) v zeleném poli. Hvězda v břevnu symbolizuje připojenou obec Šternov, vinný list pak proslulý vinařský kraj. Šavle připomíná bitvu u Slavkova. Dva zkřížené klíče v levém horním rohu odkazují ke kostelu sv. Petra a Pavla. -2-
ZE ŽIVOTA FARNOSTI Po Sametové revoluci v roce 1989 dochází ke změně poměrů v církvi. Přestává být pronásledována, může opět začít veřejně působit. Do Újezdu přicházejí salesiáni, kteří se věnují práci s mládeží. Na farním dvoře se od roku 1993 postupně buduje oratoř. V roce 1997 oficiálně vzniká SHM Klub Újezd u Brna (SHM = Salesiánské hnutí mládeže). Děti a mládež zde mohou plnohodnotně trávit volný čas a rozvíjet své schopnosti v různých kroužcích (pohybových, rukodělných, kulturních). V rámci SHM se také pravidelně scházejí ministranti a působí mateřský klub pro maminky na rodičovské dovolené. V současnosti Klub nabízí 14 kroužků a má asi dvě stě členů. Klub také pravidelně pořádá několik akcí. Jsou to především letní stanové tábory, cyklistický závod pro širokou veřejnost K24, Rockový festival Boudky, sportovní turnaje a nejrůznější zájezdy a výlety. Kroužky i celou organizaci se snaží vést mladí lidé, kteří již byli sami vychováni v této oratoři. Máme štěstí, že naše farnost je „živá“. Kromě mladých, kteří se scházejí v oratoři, u nás působí i další společenství. Pravidelně se setkávají mladé rodiny i střední generace, maminky se v několika skupinkách modlí za své děti v rámci hnutí Modlitby matek. Členové chrámového sboru pravidelně nacvičují a svým zpěvem doprovázejí bohoslužbu. Před každou mší svatou se ženy v kostele modlí růženec. Tradicí se stala farní pouť k Matce Boží do Žarošic, kterou konáme každý rok poslední srpnovou sobotu. Toto poutní místo máme možnost společně navštívit i během roku, vždy třináctého dne v měsíci na památku zjevení Panny Marie ve Fatimě. Jsme vděčni Bohu, že z naší farnosti vzešlo po 27 letech nové kněžské povolání. Poslední primice se v Újezdu konala v roce 1984; slavil ji otec Bohumil Poláček. Jana Hladká -3-
program primiční slavnosti areál bývalého hřbitova: 14.00 – modlitba růžence 15.00 – primiční mše svatá areál oratoře: 17.00 – cimbálová muzika Grajcar 19.00 – rockový festival Boudky Po primiční mši svaté jste srdečně zváni do prostoru oratoře, kde bude připraveno občerstvení a hudební program.
primiční mše svatá
Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry blahé, jenžto jsi řídil apoštolů kroky z východu k naší Moravěnce drahé, [: k tobě hlas prosby z této vlasti vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
Na Velehradě bratři ze Soluně, Cyril a Metod, kázali nám spásu; ochranu skytli v církve svatém lůně, učili národ znáti ctnosti krásu. [: Od doby té nám světlo víry plane. Dědictví otců zachovej nám, Pane! :] Jazykem rodným Boží chválu pěli, mateřskou řečí knihy svaté psali, získali láskou Kristu národ celý, život nám na vše věky zachovali. [: Nezhyne rod, jenž věřit neustane. Dědictví otců zachovej nám, Pane! :] -4-
Kolik to bouří nad vlastí se sneslo, o život bylo zápasit nám v boji. Mohutné sídlo Svatopluka kleslo, Velehrad víry bez pohromy stojí. [: Apoštolů to dílo požehnané. Dědictví otců zachovej nám, Pane! :] Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc už nám jej nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří. [: Maria za nás prosit nepřestane. Dědictví otců zachovej nám, Pane! :] Otcové naši, svatí apoštolé, ctí vaše jména stále národ vděčný. Neopouštějte nikdy svého pole, ať vaše setba dozraje v plod věčný. [: Ať na ni rosa požehnání kane! Dědictví otců zachovej nám, Pane! :] I když se pyšná nevěra kol vzmáhá a peklo seje koukol nových zmatků, nebudem dbáti odvěkého vraha, nedáme sobě bráti věčných statků. [: Víře vždy věrní budou Moravané. Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
vstupní píseň
Ejhle, oltář Hospodinův září, / přesvatá nám oběť nastává, kterou po tisíc let s jasnou tváří / otčina den ze dne konává. Za příkladem dávným se to děje / svatých Cyrila a Metoděje, kteří rozkaz Kristův plnili, / paměť smrti jeho slavili.
Sláva, sláva na výsostech Bohu, / nad Betlémem pěli andělé, a ten zpěv se podnes nad oblohu / k nebes Pánu vznáší vesele. Nechať jen se věčně věků vzdává / Králi králů po všem světě sláva, kterou předkům našim věstili / apoštolé naši přemilí. -5-
Ordinárium J. Olejníka (502)
Kyrie, eleison, / Kyrie, eleison, / Kyrie, eleison. Christe, eleison, / Christe, eleison, / Christe, eleison. Kyrie, eleison, / Kyrie, eleison, / Kyrie, eleison.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský Králi, Bože Otče všemohoucí. Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi; ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi svrchovaný, Ježíši Kriste, se Svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen.
bohoslužba slova první čtení – Kaz 3,1–8 Čtení z knihy Kazatel Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k narození i čas k umírání, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého. Je čas k zabíjení i čas k léčení, čas k boření i čas ke stavění. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci. Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání, čas k objímání i čas k odříkání si objetí. Je čas k hledání i čas k ztrácení, čas k schovávání i čas k odhazování. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení. Je čas k milování i čas k nenávidění, čas k válce i čas k míru.
responsoriální žalm – Žl 144 Veleben buď Hospodin, má Skála. Veleben buď Hospodin, má Skála. Veleben buď Hospodin, má Skála, on je mé milosrdenství, mé útočiště, má pevnost a můj zachránce, můj štít a můj útulek. Veleben buď Hospodin, má Skála. Hospodine, co je člověk, že se o něho staráš, co je smrtelník, že na něho myslíš? Člověk se podobá vánku, jeho dny stínu, který přechází. Veleben buď Hospodin, má Skála. -6-
druhé čtení – 1 Kor 12,4–11 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.
zpěv před evangeliem Otevřme Písmo a poslouchejme, promluví Bůh, Mistr a Pán. Otevřme Písmo a poslouchejme, amen.
evangelium – Mk 8,33–9,1 Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho. Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neboť jakou dá člověk náhradu za svou duši? Kdo by se však styděl za mě a za má slova před tímto nevěrným a hříšným pokolením, za toho se bude stydět také Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ A řekl jim: „Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí, že Boží království přišlo v celé své slávě.“
homilie vyznání víry Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha. Zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne -7-
vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení z mrtvých a život budoucího věku. Amen.
přinášení obětních darů Kyrie, Kyrie, Eleison
Bohoslužba oběti zpěv před obětováním
Přijmi, Otče, oběť nekrvavou, / kterou při večeři poslední slavil Syn tvůj s myslí přelaskavou. / Přívětivě na nás pohlédni, jak jsi vlídně k Velehradu hleděl / a svou milost lidu připověděl, když se na Moravě slavila / první oběť tobě přemilá.
Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
přijímání
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj. -8-
zpěv ke přijímání Vítej, Kriste, vítej, Chlebe živý, / Beránku, tys hříchy světa sňal; pohleď, jak jsme tebe žádostiví, / všechny jsi nás k sobě povolal. A my hříchem ztratili jsme nebe, / kéž je zase najdem skrze tebe přímluvami apoštolů tvých, / věrozvěstů našich slovanských. Kéž tvůj oltář nikdy neuhasne / ve všech našich vlastech slovanských, kéž se denně k báni nebes jasné / vznáší oběť z chrámů křesťanských, která tisíc let již stále plane, / oslavuje tebe, věčný Pane, posvěcuje srdce národa, / čeleď Cyrila a Metoda.
Pouze ty jsi mým Pánem od věků, duši mou sytíš silou zázraků, tělo chlebem, celým nebem nepřestává zvučet sláva pro tvůj kříž.
Ty jsi láska, smysl všedních dní, cesta, pravda, život, smíření, tebe hledám, hlavu zvedám, jednou spatřím tvoji slávu, já to vím.
Hledám tvoji tvář, Pane můj, hledám tvoji tvář každý den. Po tobě touží duše má, Očekává slovo Tvé.
Zrakem svých do duší nahlížíš, neskrývám nic, všechno o mně víš, dnem i nocí svojí mocí všechno řídíš v širém světě, tvůrce náš. Kdybych chtěl se před tvou tváří skrýt, zas mě najdeš, abys mohl být stále se mnou a já s tebou plný štěstí při setkání s Bohem mým.
-9-
Chci jít za tebou, Ježíši, cestou tvou. Chci jít za tebou, Ježíši, za tebou. Chci jít za tebou, Ježíši, cestou tvou. Chci jít za tebou, Ježíši, za tebou.
Za tebou, Pane můj, chci jít každý den. Za tebou, Pane můj, chci jít. Za tebou, Pane můj, chci jít každý den. Za tebou, Pane můj, chci jít.
po přijímání Bože, chválíme tebe, / Pane, moc tvou velebíme, kterou zná zem i nebe, / všem tvým skutkům se divíme; když se vše v světě mění, / ty sám jsi bez proměny. Vše, co jen chválit může, / cherubové, serafové, chválí tě, velký Bože, / nebe, země, zástupové, ode všech jsi nazýván / Svatý, Svatý, Svatý Pán. Svatý Pán, Bůh Sabaoth, / Svatý, jenž řídí národy, jenž pomáhá z běd a psot. / Nebe, zem, povětří, vody, plné jsou cti, chvály tvé, / neb vše tvoje dílo je. Pane, smiluj, smiluj se, / buď s námi tvé požehnání; oč prosíme, staniž se / podle našeho doufání. Kdo v tě doufá samého, / neopustíš žádného.
- 10 -
závěrečné novokněžské požehnání píseň po požehnání Vyslyš, Pane, vyslyš prosbu vřelou, / kterou k tvému trůnu skládáme: Požehnej vlast, žehnej církev celou, / zůstaň s námi, vroucně žádáme. Provázej nás na vezdejší pouti, / nedej svému lidu zahynouti, pro zásluhy ze své oběti / vylej milost na své, na děti.
Maria Máš v duši píseň andělských zvonů, máš v duši bolest těch nejkrásnějších tónů. Máš v sobě sílu, po které se touží, máš v sobě naději pro ty, co se souží.
[: Maria, s tebou, Maria, království lásky se otvírá. :]
Máš v duši příslib nebeského štěstí, máš v duši naplnění spasitelných zvěstí, máš v sobě lásku pro ty, kdo ji hledají, máš v sobě lásku pro ty, kdo tě volají.
Požehnej mé kroky, požehnej má ústa, žehnej každé písni, ve strunách mých zůstaň, kytice veršů, nejkrásnějších květů, patří tobě, Maria, Božímu světu.
Bůh je síla má, i vojska mého, on působí volnou cestu mou, neboť dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne. Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, a kdo je skálou kromě Boha našeho?
- 11 -
Rozhovor s primiciantem 1. Na rozdíl od klasických otázek se tedy neptám, proč ses rozhodl pro kněžství, ale PROČ SES NEROZHODL PRO MANŽELSTVÍ, KDYŽ JSI MĚL TAK KRÁSNÝ PŘÍKLAD VE VLASTNÍ RODINĚ A DOBRÝ ZÁKLAD PRO ŽIVOT? Myslím, že moje rodina mi dávala a stále dává pěkný příklad, mnohé věci jsem si uvědomil až časem, mnohé docením ještě později. Rodiče nás brzdili, abychom nejprve dostudovali, něco v životě prožili, než se naplno vrhneme do vztahu. Do manželství jsem směřoval intuitivně, nespěchal jsem, proto jsem mohl prožít několik krásných přátelských vztahů. Dnes jsem jim za jejich rady vděčný, tehdy jsem je ale tolik nechápal. Díky příkladu rodičů, jejich vedení v duchu salesiánské rodiny, dobrých přátel a Boží milosti, jsem dostal dobrý základ pro život a jeho naplnění. Toužil jsem založit rodinu, ale nakonec to dopadlo jinak. 2. Dokázal bys krátce popsat onu osudovou chvíli definitivního rozhodnutí, proces uzrávání této myšlenky a motivy, případně kdo Ti byl inspirací? Osudová chvíle nastala, když se všechny moje jistoty zhroutily, jako domeček z karet, a já jsem musel znovu hledat smysl života, kterým směrem jít. Přitom jsem si uvědomil, že bych v manželství nedokázal naplno využít hřivny, které jsem od Boha dostal. A také jsem viděl, že si mě Bůh po celý život podivuhodně vedl a připravoval, chránil mě v těžkostech. A tak o tom všem jsem přemýšlel na cyklopouti do jednoho kláštera ve Švýcarsku, kde toto moje Ano začalo zrát. Než jsem si podal přihlášku, tak jsem studoval architekturu a připravoval se ve skrytu. Měl jsem okolo sebe mnoho dobrých lidí a kněžských vzorů, z těch co nás už předešli do Božího království bych zmínil svého strýce a mecenáše Vojtěcha Jeniše a Dědu Petra Barana, svého zpovědníka. 3. Vstup do semináře je jistě zásadním přelomem v životě mladého muže. jak se Ti dařilo vyrovnat se s novou situací, najít nové impulsy pro další život, vzdát se dosavadního způsobu života a myšlení? Věděl jsem o tom a počítal s tím, že změna přijde, ale i tak byla nečekaná překvapení. Snažil jsem se svobodně opustit to, co bylo překážkou a také důvěřovat a ctít autoritu před- 12 -
stavených. Na fakultě architektury nás učili individualismu a být originální, žádná šeď a uniformita. A najednou jsem v semináři narazil na překážky, které mě do té doby nenapadly, jako třeba dlouhé vlasy. Ale přijal jsem novou výzvu a šel dál. Skrze opouštění navyklého způsobu života jsem získal čas a energii, abych se více věnoval lidské a duchovní formaci. Přesto s odstupem vidím, že každý z nás, nějakou originální a pozitivní stopu v semináři zanechal. 4. Prožil jsi několik let v Nepomucenu v Římě. Co pro Tebe tato formace Věčným městem znamenala, jak hodnotíš zpětně tuto možnost žít v centru Církve a nasávat jeho atmosféru. Co si z tohoto pobytu, a studia, odnášíš do pastorace? V Olomouci jsem prožil tři roky, stejně tak v Římě, kam mě otec biskup poslal, abych získal životní zkušenost. Jsem za tuto šanci velmi vděčný, protože po několika letech přísně vyžadovaného žití programu, kde každá hodina i minuta měly přesně určené místo, jsem najednou dostal volnost a odpovědnost. Už jen ten rozdíl, že v Nepomucenu nás byla desítka bohoslovců, zaručoval individuální přístup. Najednou jsem se musel rozhodovat a plnit si své povinnosti ne protože musím, ale protože chci. Protože chci následovat Ježíše. Přirovnal bych to k přechodu z dětské víry k víře dospělého, kterého za ruku nikdo nevede. Toto byla jedna z nejcennějších zkušeností z Říma. Také jsem poznal co znamená univerzální Církev, když jen v naší třídě bylo zastoupeno 24 států všech kontinentů a každý do společenství přinášel něco jiného. Nebo možnost třikrát ministrovat papeži a díky tomu vidět zblízka jeho charisma, sílu i křehkost. V Římě jsme se mohli setkávat s představiteli církevní i světské moci a vidět realitu života i z druhé, méně známé strany. Tyto zkušenosti bych v naší zemi nikdy nezískal. 5. Poslední rok jsi strávil jáhenskou službou v Pohořelicích,tedy v oblasti pohraničí. Jak se dají v těchto podmínkách hledat hřivny, jak neztratit naději ve smysl povolání. Jak i přes překážky říkat stále své ANO? Pro mnohé z živé farnosti by to mohl být šok, možná i ztráta víry, přesto jsou místa, kde je to těžší. V pohraničí není jen nižší religiozita, minimum mladých rodin a dětí, mládež téměř žádná. Problémem je rezignace na duchovní hodnoty. Například tu je jen několik málo rodin, o kterých se dá říct, že žijí křesťanským příkladem a chodí ke svátostem. Do života ve farnosti se zapojuje jen pár lidí, ti samí. A někdy jsem zažil, že nepřišel nikdo. Aby člověk nerezignoval, musí se dívat dál než jen na výsledky, umět se radovat z maličkostí a svěřovat vše Pánu Bohu. Někdo totiž sází, jiný sklízí. Také já jsem mohl sklízet z toho, co zaseli jiní, například v děkanátu vzniklo pěkné společenství mládeže. Nebo s několika mladými rodinami jsme společně tvořili život ve farnosti. Hřivnou můžu také nazvat svoje sedmimístné auto, které nesloužilo jen mě, ale i farnosti: dětem na výletech, mládeži či babičkám na poutích. - 13 -
6. Co bys poradil mladým mužům, klukům ministrantům, kteří uvažují, nebo je alespoň někdy napadlo, že by cesta kněžství mohla být i jejich cestou? Na co si dát pozor, na co se zaměřit? Svátost kněžství je nezasloužený dar a povolává si Bůh, člověk jen odpovídá na zavolání. Když je člověk otevřený, Bůh k němu promlouvá skrze okolnosti a církevní představené, je potřeba vědět, že nic není náhoda. V životě kněze je důležitá zralost, která nepřichází s věkem, někdo potřebuje například nějaký čas pracovat, jiný se zamilovat, další si vybudovat vztah s Ježíšem. Kněz nemůže být jen teoretik, potřebuje vědět, že na chléb si musí vydělat rukama. A také mít odpovědnost za vztahy k lidem, pokud nikdy nikoho nemiloval, jak chce hovořit o lásce? Ale také je potřeba zdůraznit, že mladý člověk musí být ve svém objevování světa a lidských možností opatrný. Proto si má zvolit dobrého a zkušeného duchovního doprovázejícího, se kterým se může v důvěře o všem poradit. 7. A co bys chtěl říci všem, kteří přišli na Tvoji primici? Máš nějaké své motto, krédo, myšlenku? Chtěl bych všem poděkovat za podporu a to není možné každému osobně. V Nepomucenu mě jeden spolubratr naučil denně pamatovat na své dobrodince. Bez podpory, zejména té duchovní, bych zde nikdy nebyl, na své cestě jsem prošel mnoha rozcestími a díky Bohu stojím zde. Dnes prožívám velkou slávu s mnoha lidmi, kteří mě plácají po zádech. Přál bych si, abychom zůstali nohama na zemi, protože i Ježíše vítal Jeruzalém, který ho v zápětí ukřižoval. A to motto? Při mém rozhodování mě fascinovalo podobenství o hřivnách, hledat svoje místo a tam zůstat sloužit, nepřebíhat. A toto bych přál všem, nejen v jejich zásadních rozhodnutích jako otázka povolání do stavu, ale i v těch drobných rozhodováních. A stále prosme Boha o milost zůstat mu věrní. otázky pokládal Radek Mezuláník
- 14 -
Na závěr bych rád poděkoval Děkuji rodině, přátelům a kamarádům za jejich obětavé nasazení a pomoc. Děkuji své rodné farnosti a panu faráři za duchovní a hmotnou podporu. Děkuji městu Újezd u Brna a panu starostovi za vstřícnost při přípravě a realizaci primiční slavnosti a za vytištění této brožurky. Děkuji všem, kteří jakkoliv pomohli k pěknému prožití dnešní primiční slavnosti. Děkuji a upřímné „Pán Bůh oplať“ všem dobrým lidem, zejména těm, kteří nás už předešli do Věčného království, kteří mě na mé cestě provázeli a provázejí modlitbou a jinou pomocí. Jiří Jeniš, novokněz
- 15 -
Pohled na Újezd
Kaple sv. Antonína
Kříž na Šternově
Evangelický kostel Rychmanov
Zvonice na Rychmanově
