Příjďte poznat víc!
Slavkov u Brna Austerlitz
8 9
5
2 1
3 6
1
Renesanční radnice / str. 7
2
Zámek Slavkov - Austerlitz / str. 5
3
Panský dům / str. 7
4
Židovská synagoga a židovský hřbitov / str. 13
5
Klasicistní kostel Vzkříšení Páně / str. 7
6
Kaple sv. Jana Křtitele s hrobkou Kouniců / str. 7
7
Vila Austerlitz / str. 9
8
Kaple sv. Urbana / str. 9
9
Koupaliště / str. 18
4
7
1 km směr Rousínov
Vážení návštěvníci,
srdečně Vás vítáme ve Slavkově u Brna, ve městě, které je známo nejen prostřednictvím historie slavné bitvy tří císařů, ale také pro své krásné prostředí, svoji pestrou nabídku volnočasových aktivit, velmi dobrým sportovním zázemím a příjemnými doprovodnými službami. Město nabízí bohaté kulturní vyžití, ubytování a vynikající stravování v místních restauracích a pro zájemce možnosti výletů do blízkého okolí. Přejeme Vám, aby se Vám zde líbilo a strávili jste u nás ty nejpříjemnější okamžiky. Historicky významné město Slavkov u Brna leží v Jihomoravském kraji, přibližně 20 km východně od Brna, na pravém břehu malebné řeky Litavy, v nadmořské výšce 210 m. Severním směrem se vypíná Drahanská vrchovina, na jihu se otevírá Ždánický les, jedinečná místa pro výlety. V současné době zde žije přibližně 6.350 obyvatel. Jedná se o město s rozšířenou působností, spadá pod něj 17 přilehlých obcí a je tak důležitým správním centrem pro blízké okolí. Lidé zde mají k dispozici vše, co mohou potřebovat k příjemnému životu, nákupními příležitostmi počínaje, přes poštu, mateřské a základní školy, střední školu, finanční úřad, úřad práce, dům s pečovatelskou službou, až po polikliniku s odbornými lékaři. Na okrajích se nachází několik průmyslových zón, které nabízí uplatnění nejen pro místní obyvatele, ale i pro dojíždějící z přilehlého okolí. V současné době je obec oblíbeným turistickým cílem. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Slavkov žije bohatým společenským a kulturním životem, který se kromě hlavního náměstí odehrává také na zámku a v přilehlém parku. V průběhu celého roku se zde pořádá celá řada výstav, koncertů, setkání a akcí s nadregionálním významem, z nichž některé jsou natolik ojedinělé, že je přijíždějí shlédnout hosté z celé Evropy.
GPS souřadnice: 49°9‘11“N, 16°52‘43“E
Dopravní spojení autem - po D1 směr od Prahy - exit Slavkov u Brna - po D1 směr od Ostravy - exit Rousínov vlakem - železniční stanice Slavkov u Brna autobusem - autobusové nádraží Slavkov u Brna na kole - cyklostezky č.: 5097 a 5136
Neprodejná publikace Fotografie poskytli: Bedřich Maleček, Radoslav Lánský, projekt Austerlitz.
Slavkov u Brna - Austerlitz Příjďte poznat víc!
|
2 3
Palackého náměstí
Zámek Slavkov - Austerlitz / Historický sál
Městská radnice
Zámek Slavkov - Austerlitz
HISTORIE MĚSTA Nynější městské osídlení vzniklo na křižovatce dávných kupeckých cest vedoucích ve směru od Brna na Bučovice, Hodonín a Vyškov. Nejstarší písemná zmínka o Slavkově se objevuje v listině krále Václava I., která je datována 12. května 1237, a kde se osada pod názvem Novosedlice uvádí jako majetek řádu německých rytířů. Z německé verze Novosedlice - Neusterlitz se postupem času vyvinulo celosvětově známé jméno města Austerlitz. Někdy na počátku 13. století vystavěl řád německých rytířů na mírném návrší nad náměstím středověkou komendu, která působila po téměř dvě století a zanikla až společně s úpadkem řádu na počátku 15. století. Dalším významným mezníkem v historii Slavkova je rok 1416, kdy král Václav IV. udělil Slavkovu výsadu používat městskou pečeť a znak. Tato výsada je nejstarším znakovým privilegiem v českých zemích, které je tvořeno z částí nejvýznamnějších českých heraldických figur. Během 13. a 14. století změnily slavkovské panství a tvrz mnohokrát svého majitele. V roce 1509 se dostává do rukou Oldřicha z Kounic, který předznamenává dlouhodobé a významné působení starobylého moravského šlechtického rodu,
užívajícího ve svém znaku symbol lekna. V roce 1509 se moc dostává do rukou Oldřicha z Kounic. Kounicové ve Slavkově s mírnou přestávkou působili téměř čtyři století a přinesli hospodářský rozvoj města i jeho urbanistické a architektonické ztvárnění. Za toto období přestavěli původní tvrz v trojkřídlý renesanční zámek se sloupovými lodžiemi a hranatou schodišťovou věží. Za příkopem na severní straně se nacházelo hospodářské předhradí a z jižní strany k zámku přiléhal původní řádový a farní kostel. Oldřich Kounic dal také vyzdobit slavkovské náměstí budovou renesanční radnice a renesančními domy. Ze zámku se postupně stalo monumentální rodové reprezentační sídlo Kouniců. Do historie se však město zapsalo nejvýrazněji po bitvě tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805 a která byla triumfálním vítězstvím Francouzů pod vedením generála Napoleona Bonaparte. O čtyři dny později bylo mezi vítězem a poraženými stranami, rakouským císařem a ruským carem, podepsáno příměří na slavkovském zámku. Celá oblast se po válečných bojích poměrně rychle vzpamatovala a pokračoval postupný rozvoj města. Po první světové válce získává obec jednotný název Slavkov u Brna.
ZÁMEK SLAVKOV-AUSTERLITZ
Nejzajímavější dominantu města představuje barokní zámek, který patří ke skutečným skvostům architektury na území Moravy. V posledním desetiletí 17. století stavbu navrhl a částečně realizoval na místě původní gotické komendy řádu německých rytířů italský architekt a stavitel Domenico Martinelli z Luccy pro moravský rod Kouniců, konkrétně na objednávku Dominika Ondřeje Kounice. Celý zámek byl však dostaven až nejvýznamnějším členem tohoto rodu, Václavem Antonínem knížetem z Kounic a Rietbergu, který si jako kancléř čtyř habsburských císařů vydobyl nejen vysoké společenské, ale i finanční zázemí. Sto patnáct komnat s bohatou uměleckou výzdobou reprezentuje italské pojetí zámeckého životního stylu od raného baroka až po období klasicismu. Samotnou zámeckou instalaci tvoří v podstatě obrazárna v dobových interiérech představující díla, jež byla kdysi součástí velmi bohatých kounicovských sbírek umění 17. a 18. století.
Kontakt: Zámek Slavkov - Austerlitz | Palackého nám. 1, 684 01 Slavkov u Brna tel./fax: +420 544 221 685 | tel.: +420 544 221 204 e-mail:
[email protected] | www.zamek-slavkov.cz
Zcela výjimečným interiérovým prostorem zámku je centrální oválný společenský sál, dnes zvaný Historický. Vedle prostorové a akustické ojedinělosti tohoto sálu zaujme zejména fresková výmalba vídeňského tvůrce Josefa Pichlera. V tomto sále podepsali po bitvě u Slavkova maršál Berthier za Francii a kníže Lichtenstein za Rakousko příměří mezi oběma zeměmi. Součástí zámku je také park o celkové rozloze 16 ha, patřící k nejvýznamnějším historickým zahradám na Moravě, kde naleznete i bohatou sochařskou výzdobu a bazénky.
Služby návštěvníkům: • prohlídky zámku, kulturní a společenské akce v prostorách zámeckého areálu; • výstavy, koncerty; • firemní setkání, oslavy, prezentace, svatební hostiny; • doprovodné programy.
|
4 5
Panský dům
Kaple sv. Jana Křtitele
Klasicistní kostel Vzkříšení Páně
Renesanční radnice
PAMÁTKY VE SLAVKOVĚ U BRNA Renesanční radnice
Radnice na náměstí patří mezi nejstarší stavební památky města, byla postavena v r. 1592, dodnes je letopočet zachován nad vstupním portálem. Na dokončení stavby se podíleli purkmistři Alexandr Bradavička a Petr Pekař. Uvnitř budovy se nacházejí původní gotické sklepy. Budova bývala využívána vpravo od vchodu jako městská strážnice a vlevo pak výčep. V prvním poschodí se nacházela městská šatlava, tzv. vachcimra, jejíž zamřížovaná okénka jsou viditelná v boční ulici. Do roku 1912 zde bylo také sídlo městského archivu. Zepředu a z boku radnice stály až do konce minulého století kupecké krámy. Na vížce byly od roku 1903 do roku 1906 pověšeny zvony ze zbořené Hodinové brány. Na radnici sídlili purkmistr, rychtář, dva radní a čtyři členové výboru. Město provozovalo mýto, obchod se solí, spravovalo polnosti a provozovalo lázně, pivovar a vinný šenk. Od středověku již mělo právo pořádat čtyři trhy ročně. Dnes je radnice sídlem Městského úřadu.
Kaple sv. Jana Křtitele s hrobkou Kouniců
Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele stojí pravděpodobně na místě špitálu, postaveného ve 13. století řádem německých rytířů. Tehdy stával před hradbami Slavkova, dnes se podle něj jmenuje celá městská část Špitálka. Kolem kostela se od poloviny 17. století rozkládal městský hřbitov. Současná podoba kostelíku pochází z roku 1743. Vnitřní oltář je dílem neznámého barokního malíře a představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele. Nad obrazem je hraběcí korunka aliančního znaku Kounic-Rietbergů. Obě boční kaple byly obnoveny v roce 1882. V levé je oltář Panny Marie, v pravé kříž s obrazem Ukřižovaného. Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní kaplí kostela Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie. Na hřbitově je též rodinná hrobka Frištenských, kde odpočívají rodiče a sourozenci známého zápasníka Gustava Frištenského.
Společenský dům
Společenský dům, zvaný také „Bonapart“, stojí v místech, kde původně stávaly domy dva. V jednom byla koncem minulého století zřízena Záložna, druhý, rohový, sloužil jako hostinec „U tří švábů“. Na počátku 20. století došlo ke zrušení obou objektů a k výstavbě nové budovy, označované jako „Spořitelna“. Mimo tohoto peněžního ústavu zde byla restaurace, dva sály, maskérna, jeviště, dva byty, galerie pro 40 osob a v přízemí do ulice 4 obchody. V 60. letech byla budova interiérově upravována a dostala název „Restaurace Bonapart“.
Panský dům
Na náměstí se pod č. p. 89 nachází velmi hodnotný renesanční dům s gotickým jádrem upravovaný v klasicistním stylu. Zmínka o něm je již z roku 1570, kdy byl jeho majitelem měšťan Faytle Šenknopov. Býval v něm pivovar, který téhož roku město i se zařízením odkoupilo. Od obce získala dům s pivovarem roku 1660 vrchnost, která za to městu povolila bezplatně ve dvou kotlích pálit a volně prodávat kořalku. Sídlilo zde vojenské velitelství, notářství a až do dvacátých let našeho století kanceláře velkostatku.
Klasicistní kostel Vzkříšení Páně
Chrám stojící v čele slavkovského náměstí patří mezi jedinečné památky klasicistní architektury v České republice. Byl vybudován v letech 1786-1789 na objednávku Václava Antonína Kounice. Stavební plány a návrh zpracoval vídeňský dvorní architekt Ferdinand Hetzendorf z Hohenbergu, který se při zpracování čelního portálu částečně inspiroval v kostele sv. Máří Magdaleny v Paříži. Chrám se skládá z jedné lodi, kněžiště a čtyřboké hranolové věže, v bezprostřední blízkosti stojí také budova fary. Výstavba chrámu byla velmi technicky náročná, protože se stavělo v bažinatém území, bylo nutné použít dubové piloty. Interiér kostela zdobí kromě hlavního oltáře sochy klečících andělů v nadlidské velikosti. Raritou jsou tři kazatelny, původně měl totiž chrám sloužit několika církvím. Slavkovský kostel se pyšní několika zvony – nejstarší sv. Jan z r. 1762, nejtěžší (287 kg) Maria z r. 1776, sv. Václav a sv. Jakub – umíráček, které původně byly umístěny na obecní věži, jež plnila funkci zvonice a hlásky. Na mohutném soklu před kostelem je barokní socha sv. Floriána z 18. století.
|
6 7
Kaple sv. Urbana
Vila Austerlitz
Socha sv. Jana Nepomuckého
Městské hradby
Kaple sv. Urbana
Severně nad městem se ve výšce 362 m n. m., ve svahu, který až do konce 19. století pokrývaly vinohrady, tyčí kaple zasvěcená sv. Urbanovi, patronovi vinařů, sadařů a zahradníků. Podle nadační listiny byla kaple postavena v roce 1712 podle projektů Domenica Martinelliho z Luccy, autora slavkovského zámku. V roce 1805 sloužila jako strážnice pro francouzské vojáky, kteří zde pozorovali postup spojenecké rusko-rakouské armády táhnoucí od Olomouce k Brnu. Z kaple sv. Urbana pochází nejstarší veduta Slavkova z první poloviny 18. století, která se nyní nachází v zámku.
Sv. Urban
Ochránce vína a vinařů sv. Urban z Langres, jinak též burgundský biskup, měl pozoruhodné schopnosti, které pěstitelé vinné révy dokázali náležitě ocenit: dokázal přivolat déšť a slunce. Podle jedné pověsti se dokonce na útěku před pronásledovateli ukryl ve vinohradu a zahnal krupobití. Svatý Urban sice zemřel v roce 230, ale jeho sochy dodnes zdobí víka sudů, dvory vinařských podniků či průčelí vinných sklepů. V letech, kdy se urodilo hodně vína, lidé stavěli sochy sv. Urbana před výčepy a připíjeli na něj.
Vila Austerlitz
Vila byla postavena v roce 1884 architektem Augustem Prokopem jako sídlo majitele cukrovaru Hermana Redlicha. Je umístěna uprostřed anglického parku o rozloze 15 000 m². Původní objekt prošel mnoha stavebními úpravami a v roce 1990 byl prohlášen za památkově chráněný. Do dnešní podoby byla vila upravena v roce 2006. V současné době je v soukromém vlastnictví a slouží jako ubytovací a školící zařízení. Využívá se pro akce, koncerty a společenská setkání.
Městské hradby
Původní hradební systém, který vznikal ve 14. a 15. století, byl tvořen jednoduchou kamennou zdí o výšce asi 7 metrů, doplněnou ochozem se štěrbinovitými střílnami. V rozích opevnění byly bašty, částečně zbořené již začátkem 18. století. Do města vedly čtyři brány. Pozůstatky hradeb dosahují průměrně výšky asi 4 m, jsou zděné z kamenných kvádrů a dochovaly se zejména v úseku u hřbitova a u zámecké zahrady.
Památník bitvy u Slavkova na svahu „Pod Urbánkem“
Prostý zděný památník z počátku 19. století zbudovaný na paměť slavkovské bitvy.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století je situována pod zámeckou ohradní zdí. Na téměř čtvercové základně spočívá hranolový sokl ukončený vyloženou profilovanou římsou. Na něm na čtvercovém podloží stojí socha světce v mírně podživotní velikosti v kontrapostu s nakročenou pravou nohou. Světec je oděn v kanonické roucho s biretem. Pravá pokrčená ruka drží kříž zdvižený k pravému rameni. Levice přidržuje břevno. Po pravém boku sv. Jana stojí okřídlené putti podávající oběma rukama kříž. Další socha tohoto světce z roku 1738 se nachází u mostu přes řeku Litavu.
Poklona sv. Vendelína
Jiráskova ulice u domu č. p. 565 Velmi hodnotná drobná barokní architektura pocházející z doby kolem r. 1740. Původně připomínala hranici města Slavkova a konávaly se zde letní žňové pobožnosti. Čtyřboký mohutný pilíř s prohnutými stranami a plasticky modelovanými hranami kdysi nesl oválné na plechu malované obrazy sv. Vendelína, sv. Otýlie a dalších dvou světců. Zvlášť cenný je štukový dekor s aliančním znakem Maxmiliána Oldřicha z Kounic a jeho manželky Marie Arnoštky z Rittberku. Boží muka jsou ukončena bohatě tvarovanou římsou, která nese střechu ve tvaru jehlanu završeného makovicí s hrotem.
|
8 9
Zámek Slavkov - Austerlitz
Židovská synagoga
Památeční deska obětem Holokaustu
Židovská synagoga
Židovský hřbitov
ŽIDÉ VE SLAVKOVĚ U BRNA Slavkov patřil k nejstarším židovským obcím na Moravě. První písemná zmínka o přítomnosti židů ve Slavkově pochází z roku 1294, kdy místní rabín Mose b. Tobia ha-Levi sepsal knihu o náboženských obřadech. Právní naučení získávali slavkovští židé ve 13. století dokonce až v daleké Barceloně. V židovských spisech se o Slavkově někdy píše jako o „Bílém městě“, což mělo mít původ v zálibě místních obyvatel zdobit si domy vápnem. Z roku 1523 pochází i první hmatatelný doklad o přítomnosti židovského obyvatelstva ve městě – kamenný překlad nad vchodem s nápisem „Moses Abraham 1523“, který je dnes uložen na slavkovském zámku. V polovině 15. století zahrnovala židovská čtvrť 65 domů, včetně synagogy a špitálu. Jejich počet se zvyšoval po vykázání z Brna (1454). Začali se usazovat i mimo židovskou část města a na počátku 17. století takto obývali dalších 60 domů v křesťanské části Slavkova. Slavkovští židé se zabývali nejprve obchodem se solí, kořením, později mohli vyrábět a prodávat pálenku a někdy i víno. Židovská obec byla až do roku 1593 spravována předsedou a čtyřmi radními, které vybírala vrchnost. Po tomto roce si mohli představitele své samosprávy volit slavkovští židé sami. Za toto i podobná privilegia ovšem museli místní židé platit buď v naturáliích (např. kořením) nebo penězi. Dočasný úpadek nastal v souvislosti s událostmi Třicetileté války. Po ní došlo na Brněnsku následkem válečných tažení i epidemií k razantnímu snížení počtu obyvatelstva. Nevyhnula se tomu ani židovská čtvrť ve Slavkově, když v polovině 17. století zůstalo obydleno pouze 30 domů. V následném období museli židé snést řadu omezení a drobných ústrků (nesměli si kupovat domy od křesťanů, nesměli křesťanům prodávat víno, museli přispívat čtvrtinu nákladů na opravu mostů, městských opevnění atd.). Přesto se zřejmě brzy podařilo dosáhnout nového rozvoje. Svědčí o tom fakt, že se ve Slavkově konalo v letech 1662 a 1724 celomoravské synodální shromáždění. Z pohrom, které postihly Slavkov včetně jeho židovských obyvatel, můžeme uvést velký požár roku 1762, který se podepsal i na domech židovské čtvrti a synagoze. V 19. století udeřily dvě epidemie cholery (1836 a 1866), při kterých přišlo o život několik desítek osob. Od poloviny 19. století do roku 1919 fungovala židovská čtvrť jako samostatná politická obec, která měla vlastní volené představitele a řídila si své finanční
a správní záležitosti. Počet obyvatel židovské obce se ovšem stále snižoval. V roce 1880 ji obývalo 326 osob (tj. necelých 10 % obyvatel celého Slavkova), o 20 let později 270 a v roce 1930 již jen 66 lidí (tj. asi 1,5 % celkové slavkovské populace). K ukončení mnohasetletého působení židů ve Slavkově u Brna došlo za 2. světové války. V roce 1941 přikázaly nacistické úřady židům v okolí města, aby se nastěhovali do ghetta, a následující rok byli všichni odvezeni do Brna a odtud do Terezína a koncentračních táborů. Válku přežilo jen několik z nich. Z budov, které se dodnes v židovské části města zachovaly, uveďme na prvním místě synagogu. První zmínky o ní pocházejí z 15. století. Současná stavba z roku 1857 stojí na základech staré synagogy a vybudována byla v novorománském slohu. Během války byla vypleněna, později sloužila jako skladiště a v letech 1994 – 1998 byla kompletně opravena a využívána okresním archivem. V její blízkosti stojí židovská škola a špitál. Nejstarší hřbitov stával v prostorách za dnešní Bučovickou ulicí směrem na Němčany. Později byl přemístěn na jih od města za řeku Litavu (na místo dnes již bývalého cukrovaru). I ten byl (údajně na pokyn Václava Antonína Kounice) roku 1744 zrušen, aby našel své definitivní místo na úbočí kopce sv. Urbana u cesty na Rousínov. Na ploše 4045 m² je zde dochováno 350 náhrobků (ty nejstarší z 30. let 19. století byly přeneseny ze starého hřbitova). Asi nejslavnějším slavkovským židovským rodákem se stal Max Katscher (1858 – 1917), uznávaný architekt. Jeho díla se nacházejí především ve Vídni, na Moravě projektoval Německý dům v Prostějově.
Židovský hřbitov
Nejstarší slavkovské židovské pohřebiště se údajně nacházelo východně od města, při cestě k Němčanům. Ležel - jak o tom zpravoval i údaj z roku 1549 - jižně od města při silnici na Ždánice, poblíž říčky Litavy. Václav Antonín hrabě Kounic, tehdejší majitel panství, jej nechal nedlouho před svou smrtí roku 1774 zlikvidovat z jediného prostého důvodu, že „vadil“ v pohledu ze zámku. Část náhrobků byla odtud přenesena na nový židovský hřbitov, kterému bylo roku 1744 určeno místo 1,5 km severně od města ve svažitém terénu pod kaplí sv. Urbana. Hřbitov je památkově chráněn.
|
12 13
Dělostřelectvo - vzpomínková akce
Pěchota - Napoleonské dny
Napoleon u Mohyly míru
Pěchota - Napoleonské dny
BITVA U SLAVKOVA Dne 2. prosince 1805 se mezi Slavkovem a Brnem strhla jedna z nejpozoruhodnějších bitev světové historie, kterou její vítěz, císař Francouzů Napoleon I., pojmenoval jako bitvu u Slavkova, ve světě je známější německý název města, Austerlitz, a bitvě se také často říká bitva tří císařů, neboť kromě Napoleona byli přítomni se svými armádami také rakouský císař František I. a ruský car Alexandr I. Bitva u Slavkova byla vyvrcholením války třetí protifrancouzské koalice, kterou v důsledku složitých mocenských konfliktů, jež měly své kořeny ve výsledcích války předchozí, uzavřené mírovými smlouvami v letech 1800 a 1801, zformovala britská diplomacie, podpořená ruskou touhou výrazněji promluvit do evropských záležitostí a rakouskou snahou obnovit svůj vliv v Itálii, jenž Vídeň ztratila v průběhu první a druhé koaliční války ve prospěch Francie. Od roku 1803 připravoval císař Napoleon na pobřeží kanálu La Manche vylodění ve Velké Británii, jež byla jeho úhlavním nepřítelem. V mezičase se na východě zformovalo spojenectví ruskorakouské a Napoleon koncem srpna 1805 otočil invazní armádu čelem proti nové hrozbě. Následovalo dunajské tažení, v němž generál Kutuzov v čele ruské armády ustupoval před značnou francouzskou přesilou, a to až na Moravu, kde se spojil s další ruskou armádou a u Olomouce i se silami, jež přivedl osobně car Alexandr. Napoleon mezitím obsadil nebráněnou Vídeň a táhl Kutuzovovi v patách až do Brna, kam osobně vjel 20. listopadu, jeho předvoj se zastavil u Vyškova. Bylo nevyhnutelné svést rozhodující bitvu, zvítězit a uzavřít výhodný mír. Napoleon má k přímé dispozici asi 48 000 vojáků a je schopen shromáždit do 24 hodin 56 000 mužů, do dvou dnů již 70 000 mužů, za tři dny může mít 80 000 mužů a za čtyři již 90 000. Musí však jednat rychle a koaliční generálové musí vyrazit proti němu. Bez brzké generální bitvy by převážily nevýhody současného postavení Velké armády nad výhodami, koaliční armádě přijdou posily, Napoléon bude nucen přejít do defenzívy, což by změnilo jeho politickou situaci jak na mezinárodní scéně, tak na té domácí. Napoleon sehrál hru na váhajícího a slabého a svou bitvu, bez níž by byl pravděpodobně ztracen, získal. Spojenci vypochodovali od Olomouce 27. listopadu v síle asi 90 000 mužů. Napoleonovi se mocně ulevilo a okamžitě vydal rozkazy k soustředění určených armádních sborů. Bernadotte dostal rozkaz přesunout se k Brnu.
Stejně tak Davout vyrazil neprodleně od Vídně. Bitvy se zúčastní na 75 000 vojáků Velké armády. Císař Francouzů má dobře prostudované bitevní pole a rozhodne se nabídnout koaličnímu velení výhodu, kterou nebudou moci odmítnout – vyklidí výšiny nad obcí Prace, jež noc před bitvou obsadí rusko-rakouská armáda. Napoleon počítá s tím, že koaliční velení bude pokračovat v útoku, a tedy, že z těchto výšin sestoupí a pokusí se o obchvat Francouzů s cílem odříznout je od Vídně. Napoleonovým hlavním silám pak postačí výšiny opět obsadit a nečekaně z výhodné pozice napadnout rusko-rakouskou armádu a mezi hlavními silami a posilami přicházejícími od Vídně ji zničit. 2. prosince 1805 v 7:30 Napoleon a jeho maršálové sledují z vrchu Žuráň vycházející slunce, jež vstoupí do dějin jako „soleil d’Austerlitz“ - „slavkovské slunce“, a jež se stane symbolem Napoleonova triumfu. Tou dobou již na jižním úseku bojiště probíhají první střety v okolí vsi Telnice, do nichž se postupně zapojují další koaliční jednotky, napadají také slabší francouzské síly v Sokolnicích. Když Napoleon usoudí, že hlavní koaliční síly již výšiny opustily a jsou zataženy do boje, velí, asi v 8:30, svým hlavním silám vpřed. Na severním úseku bojiště, mezi kopcem Santon a vesnicemi Kruh, Holubice a Blažovice, se srazí sbory maršálů Lannesa a Murata s koaličním jezdectvem knížete Liechtensteina, carovou gardou a předvojem pod velením knížete Bagrationa. Soultův sbor tvořící střed francouzské sestavy narazí jak na Prateckém kopci, tak na Starých Vinohradech, jež měly být opuštěny, na značené rusko-rakouské síly, a bude mu trvat několik hodin, než se mu podaří zvítězit. Jeho úspěch završí francouzská císařská garda, jež odrazí poslední pokus ruské gardy o stabilizaci situace, a pak už může Napoleon provést svůj původní záměr – nasměroval do týlu ruských sil bojujících v údolí Zlatého potoka proti Davoutovi, jenž podpořil obranu Telnice i Sokolnic, Soultův sbor i zálohy. Je rozhodnuto, na bojišti zůstává přes 30 000 padlých, raněných a zajatých Rusů a Rakušanů, Francouzi za vítězství platí asi 1500 padlých a 7000 raněných. 6. prosince bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří, 26. prosince pak v Prešpurku, dnešní Bratislavě, uzavřena mírová smlouva.
|
14 15
Tvarožná
Santon
Stará pozořická pošta
Holubice
Žuráň
Šlapanice
Jiříkovice Blažovice
SLAVKOV AUSTERLITZ
Staré Vinohrady Křenovice
Kobylnice
Prace
Zbyšov
Mohyla míru
Santon
Mohyla míru
Žuráň
Stará pozořická pošta
VÝZNAMNÁ MÍSTA SLAVKOVSKÉHO BOJIŠTĚ Mohyla míru
Nejvýznamnějším místem bojiště je bezesporu Pratecký kopec, místo, o něž svedla několikahodinovou bitvu s rusko-rakouskou přesilou francouzská divize generála Saint-Hilaira. Právě ta měla ze všech francouzských divizí nejvyšší ztráty. Proslulá je odpověď plukovníka 10. lehkého pluku Pouzeta na Saint-Hilairův záměr stáhnout se: „Stáhnout se! Pokud se jen zastavíme, jsme ztraceni! Nepřítel nesmí dostat čas nás spočítat! Vrhněme se na ně!“ Na návrší byla z iniciativy katolického kněze a prvního českého moderního historika bitvy P. Aloise Slováka a z jeho popudu založeného Komitétu postavena dle návrhu pražského architekta Fanty v roce 1912 secesní Mohyla míru, kterou později doplnila budova muzea. Mohyla míru je dnes symbolem bojiště, zdůrazňuje smíření národů, a je připomínkou tisíců obětí bitvy, vojenských i civilních. V rámci vzpomínkových akcí je u Mohyly míru každoročně pořádán pietní akt s katolickou a pravoslavnou bohoslužbou za zemřelé.
Santon
Původní název kopce nad obcí Tvarožná je Padělek a nové jméno, Santon, mu dali francouzští vojáci v roce 1805. Podle nejpravděpodobnějšího vysvětlení proto, že jim připomínal svým tvarem podobná návrší v Egyptě, jimž právě tak říkali. Coby skvělou obrannou pozici si jej již několik dní před bitvou vybral sám Napoleon jako opěrnou pozici svého levého křídla, nechal jej opevnit a umístil sem 18 těžkých děl armádní zálohy. Obranu kopce a pod ní ležící Tvarožné svěřil 17. lehkému pluku pod velením generála Claparèda. Úkoly levého křídla byly čistě ofenzivní a s výjimkou ruského diverzního protiútoku na Tvarožnou ze severovýchodu nemusely záložní baterie do vývoje bitvy zasahovat. Na opevnění byl použit i stavební materiál z původní kaple Panny Marie Sněžné, která byla obnovena v roce 1832. Na Santonu lze dnes vidět repliku francouzského kanónu typu Gribeauval, kterou zde ctitelé vojenské historie umístili v roce 1988.
Na poli pod Santonem, mezi kopcem a příjezdovou silnicí od Brna, se každoročně ve výročí bitvy pořádá rekonstrukce bitvy s hojnou účastí veřejnosti. Vrchol kopce je zařazen do seznamu chráněných přírodních památek okresu Brno-venkov.
Žuráň
Návrší Žuráň bylo na začátku bitvy velitelským stanovištěm císaře Napoleona, jenž v jeho blízkosti strávil také noc před bitvou: v zájezdním hostinci Pindulka povečeřel a později nakrátko ulehl v provizorní chatrči u nedalekého kamenolomu. Ze Žuráně pak Napoleon udílel rozkazy ráno a dopoledne 2. prosince. Zde také se svými maršály spatřil po půl osmé vycházející slavkovské slunce. V roce 1930 byl na Žuráni jako připomínka slavného vítězství za přítomnosti československé a francouzské generality, coby výraz tehdejších úzkých československo-francouzských vztahů, odhalen kamenný památník s plastickou mapou, znázorňující postavení jednotlivých armád před rozhodujícím střetem. Traduje se, že vrchol návrší je exteritoriálním územím Francie.
Stará pozořická pošta
Budovy Staré pozořické pošty na severovýchodním okraji bojiště leží u státní silnice na polovině cesty mezi Brnem a Vyškovem a zachovaly se dodnes v téměř nezměněné podobě. Přepřahací stanice rakouské pošty zde byla zřízena v roce 1785. V objektu se vystřídaly před bitvou velitelské štáby obou bojujících stran: 28. listopadu se zde, v hlavním stanu maršála Murata, sešel francouzský císař Napoleon se svými maršály Muratem, Soultem, Lannesem a Berthierem. Z této porady vzešlo rozhodnutí o rozmístění vojsk k bitvě na linii Jiříkovického a Zlatého potoka. Před bitvou na postupu od Olomouce obsadil poštu se svým štábem ruský generálporučík Bagration. Po bitvě se na Staré poště sešel Napoleon s vyslancem rakouského císaře Františka knížetem Liechtensteinem, s nímž sjednal základní rysy dohody o příměří mezi Rakouskem a Francií.
|
16 17
SPORTOVIŠTĚ A WELLNESS Golfové hřiště Slavkov u Brna - Austerlitz
Osmnáctijamkové golfové hřiště v příjemném prostředí se zajímavými přírodními překážkami, hlubokými bunkery a uměle vybudovanými vodními plochami o celkové ploše 120 hektarů je opravdovou výzvou pro každého hráče. Svými parametry je vhodné jak pro rekreační golf, tak i pro pořádání náročných golfových turnajů. Součástí hřiště jsou také velmi kvalitní tréninkové plochy a veřejné hřiště umístěné přímo v zahradě zdejšího zámku, kde můžete coby amatéři za minimální poplatek hrát celý den v příjemném prostředí staletých kaštanů. Golfový areál je domovským hřištěm Golf Clubu Austerlitz, který dnes sdružuje na 700 aktivních hráčů golfu. Na golfovém hřišti 1020 684 01 Slavkov u Brna e-mail:
[email protected] www.agrt.cz
Koupaliště
Slavkovské koupaliště se nachází ve sportovním areálu v sousedství stadionu a golfového hřiště. Koupaliště má kapacitu 4 500 návštěvníků a k dispozici je padesátimetrový bazén pro plavce, bazén pro neplavce, dětský bazén, půjčovna sportovního vybavení a občerstvení. Návštěvníci mohou využít kurty pro plážový volejbal, plážovou házenou, plážový fotbal, kurt pro nohejbal či basketbal nebo si zahrát stolní tenis. Letní koupaliště je přístupné od června do srpna od 9 do 21 hodin v závislosti na počasí. Kounicova ul. tel.: +420 544 221 788 – koupaliště e-mail:
[email protected]
Beachvolejbal
V prostorách koupaliště se také nacházejí beachvolejbalové letní kurty. SK Beachvolleyball Slavkov je jedním z prvních pořadatelů oficiálních turnajů a propagátorů beachvolejbalu v ČR, organizuje tréninky a turnaje pro všechny věkové kategorie včetně mládeže a veteránů a pořádá mezinárodní turnaje pro profesionální hráče. Kounicova ul. tel.: +420 544 227 085 e-mail:
[email protected] www.beachvolleyballcz.cz
Sportovní centrum Bonaparte
V bezprostřední blízkosti slavkovského zámku v centru Bonaparte jsou k dispozici dvě plně automatizované bowlingové dráhy, dva klimatizované kurty na squash, fitness, posilovna, solárium a bar. Palackého nám. 126 tel.: +420 544 221 122, +420 775 734 606 e-mail:
[email protected] www.centrumbonaparte.cz
Lázeňský dům Slavkov u Brna
Kdo hledá odpočinek a relaxaci po náročném dni, jistě ji najde v Lázeňském domě v podobě různých druhů masáží, přísadových koupelí, sauny a whirpool či fitness cvičení. Součástí pobytu je i stálá nabídka rehabilitační a zdravotní péče a nabídka ubytování. Zlatá Hora 1466 tel.: +420 544 227 485 e-mail:
[email protected] www.austerlitz.cz
Stadion TJ Sokol
Sportoviště a hřiště na slavkovském stadionu využívá k provozování sportovních činností především Tělocvičná jednota Sokol, ale také všechny slavkovské školy, je přístupný i široké veřejnosti. Je zde lehkoatletický ovál, tři tenisové antukové kurty, fotbalové hřiště, tři antuková hřiště pro nohejbal a dvě hřiště pro volejbal s umělým povrchem. V zimním období je k dispozici tenisová přetlaková hala.
Zámecká střelnice
Aktivní střelci a příznivci sportovní střelby mohou zavítat do kasemat slavkovského zámku do tunelové střelnice. Na pěti palebných postech o délce 25 m si mohou vyzkoušet střelbu z běžných krátkých palných zbraní i ze zbraní historických. Palackého nám. 1 otevřeno čtvrtek - sobota, dále na objednání na tel.č.: +420 725 826 442
Koupaliště
Beachvolejbal
Stadion TJ Sokol - antukové tenisové kurty
Golfové hřiště Slavkov u Brna - Austerlitz
Praha
Olomouc D1
Brno Mikulov
D1
Slavkov u Brna
E461
Wien
Informační centrum Informační centrum sídlící v těsné blízkosti zámku poskytuje návštěvníkům aktuální informace o možnostech kulturního, společenského či sportovního vyžití, možnostech ubytování a stravování, o dopravním spojení, zajišťuje rezervace prohlídek zámku, předprodej vstupenek na různé akce či prodej suvenýrů. Informační centrum Zámek Slavkov – Austerlitz Palackého nám. 1 684 01 Slavkov u Brna tel: +420 544 220 988 e-mail:
[email protected]
Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a Jihomoravským krajem.