1. Úvod: Valdštejnská alej je jednou z nejvýraznějších krajinných os na území české republiky. Díky svému charakteru, velikosti a v Čechách mimořádnému stylu založení se jedná o naprosto jedinečný ranně barokní útvar. Alej je již třetí či čtvrtou generací stromů vysazovaných na tomto místě již od roku 1634. Osově původní alej pokračovala až k Valdštějnské hrobce do Valdic. Budova loggie tak byla zhruba v jejím středu. Do dnešních dnů se však dochovala pouze první část aleje spojující město Jičín s Valdštejnskou loggií. V celém původním valdštejnském plánu krajiny byla alej velmi významným prvkem. Alej je koncipována jako výrazný bod spojující objekt Valdštejnské loggie a centrum města Jičín ( věž kostela). Současná alej je dlouhá 1888 m. Zvolený spon a charakter výsadby vychází z předpokladu, že stromy budou pravidelně tvarovány hlavovým řezem. Tento řez lze chápat jako estetický i praktický prvek. Jako prvek estetický udržuje určité optimální měřítko dřevin ve vztahu k budovám i chodcům. Díky pravidelné redukci dřevin nedochází k uzavírání osy a pohledových dominant. Masa kmenů jejíž „ hustota“ by při normálním vysázení alej byla zhruba třetinová, působí opticky velmi zajímavým dojmem. Alej jako celek je výraznou dominantní osou barokní krajiny, z původních osových barokních prvků v krajině Jičínska je zřejmě jedna z posledních. Praktickým významem je pak že si stromy při pravidelném řezu vzájemně nekonkurují a vlivem pravidelné péče o jedince nedochází v tak rozsáhlé míře ke tvorbě dutin, průniku dřevokazných hub či rozlamování stromů vlastní vahou. Důležitým prvkem je také zachování proporčních vazeb objektů, které alej spojuje. V historické době bylo nesporným praktickým významem množství biomasy sloužící jako klestí pro otop nebo jako žír dobytku. Důvody proč toto původní pojetí aleje nebylo v poslední době realizováno jsou v první řadě ekonomické i když svou roli možná hraje i nechuť ( zásah je poměrně pracný).
1
Průhled osou aleje
Průhled osou aleje 2
Pohled alejí, řady A. a B.
Pohled alejí, řady C. a D.
3
2. Historie
Mapa stabilního katastru se zákresem čtyřřadé aleje
I. vojenské mapování – josefské
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800 Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat. Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.
4
II. vojenské mapování - Františkovo
1836-1852, měřítko 1: 28 800 Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000). Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.
III. vojenské mapování III. vojenské mapování - Františko-josefské
1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy) , měřítko 1 : 25 000 Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000).
5
3. Současný stav aleje 3. A Shrnutí provedeného dendrologického průzkumu Poznatky o současném stavu aleje vycházejí z podrobné inventarizace provedené v zimních měsících roku 2008 ( listopad, prosinec – období vegetačního klidu dřevin). V inventarizaci byl podrobně zhodnocen zdravotní a pěstební stav dřevin v aleji společně s hodnocením perspektivy růstu těchto dřevin do budoucna. V současnosti se v prostor vymezeném pro alej nachází 930 jedinců. Kromě čtyř exemplářů se vždy jedná o rod Tilia. V drtivé většina pak o druh Tilia cordata ( lípa malolistá). Věk nejstarších dřevin v aleji nepřesahuje zcela jistě 150 let. V určitých obdobích však byly stromy do aleje dosazovány, tyto práce probíhaly s různým úspěchem. Asi nejpatrnější je vrstva dosadeb realizovaná zhruba v 60. letech 20. století a dále některé nové výsadby realizované zhruba v horizontu minulých 10 – 15 let. Většina těchto dřevin je však zapěstována zcela jiným způsobem, než původní, vysázené dřeviny. To se projevuje negativně zejména u vrstvy ze 60. let, reakce dřevin na zmlazovací řez je u nich vesměs špatná díky zapěstování průběžného kmene. Díky stylu založení a původní funkci ( tvarovaná alej s velmi hustým sponem) je nutné k hodnocení přistupovat odlišným způsobem než jakým by bylo možno postupovat u klasicky volně rostlé aleje. Díky sníženému těžišti dřevin jsou některé defekty posuzovány mírněji, než u volně rostlých dřevin. Hledisko vitality bylo při hodnocení dřevin odsunuto do pozadí, neboť na radikální ořez provedený před cca 10 lety většina dřevin zareagovala velmi dobře a většinu z nich lze označit za velmi vitální ( ty dřeviny,m u kterých je vitalita silně snížena mají tuto skutečnost uvedenu v tabulkové části inventarizace v poznámce). Díky provedenému velmi radikálnímu řezu však není hledisko vitality u většiny dřevin podstatné. U 930 jedinců byly dokumentovány tyto hlavní parametry: rod, druh, obvod kmene ve výčetní výši 130 cm nad zemí, výška dřeviny, výška nasazení koruny, šířka koruny, zdravotní stav, sadovnická hodnota, zapěstovatelnost. Součástí hodnocení, které se promítá zejména do posledních tří souhrnných faktorů jsou například i mechanická poškození, poškození koruny, vitalita, přítomnost dutin v kmeni či kosterních větvích, přítomnost plodnic dřevokazných hub, nebo příznaky jejich přítomnosti a řada dalších faktorů.
6
Z hlediska zdravotního stavu se dá říci že alej celkově se nachází v přiměřeném až mírně zhoršeném zdravotním stavu. Je jasné, že tento současný stav se bude během času měnit. Zcela pravděpodobně nastane trend výrazného zhoršování zdravotního stavu jedinců a to zejména v případě, že nedojde k zásadním pěstebním opatřením u jednotlivých exemplářů. Pokud bude zachován současný stav a nebude přikročeno k pravidelným pěstebním zásahům dá se životnost aleje jako celku odhadnout na zhruba 15 let, poté dojde k odumření určitého většího procenta dřevin a celková kompozice aleje se rozpadne. Hlavními defekty, které se postupně budou v aleji objevovat je zejména snížená stabilita sekundárního obrostu vzniklého po ořezu. Bude docházet ke zvýšenému vylamování tohoto obrostu, který bude neustále sílit. K vylamování větví nebude docházet pouze při větrných kalamitách, ale i za běžných povětrnostních podmínek. S tím bude souviset i snížená stabilita kosterních větví a jejich větší křehkost, budou se odlamovat i větší části dřevin ( kosterní větve). Dalším faktorem, který bude zhoršovat zdravotní stav dřevin v aleji podstatným způsobem je překotný rozvoj různých druhů dřevokazných hub, které jsou na řadě jedinců přítomny již v současnosti.
7
3 A. a Zdravotní stav: Zdravotní stav je jedním z faktorů, který musí být brán v úvahu při jakémkoliv hodnocení stromů v zahradní a krajinářské tvorbě. Vyjadřuje se buď samostatně, nebo je součástí syntetických ukazatelů jako je například sadovnická hodnota. Životaschopnost dřevin je závislá na jejich stáří a je ovlivněna jak genetickou výbavou, tak biotickými, abiotickými i entropickými faktory prostředí. Zdravotní stav stromu hodnotí strom z hlediska narušení jeho kořenového systému, kmene a větví. Jako narušení se chápe především přítomnost růstových defektů ( například tlakových vidlic), zjištěná mechanická poškození ( rány, stržená kůra apod.) a napadení patogenními organismy ( především dřevokaznými houbami. Do hodnocení se nezařazuje vliv nevhodného ořezu, který se případně hodnotí zvlášť.
Stupně zdravotního stavu: 1 – výborný zdravotní stav – stromy bez poškození, případně jen s nepatrnými odchylkami od normálu, s dlouhodobým předpokladem zachování tohoto stavu. Na dřevině se mohou vyskytovat defekty malého rozsahu bez vlivu na stabilitu nosných prvků. 2 – dobrý zdravotní stav – stromy jen velmi mírně poškozené, respektive vykazující drobné odchylky od normálu. Na dřevině se nevyskytuje narušení zásadnějšího charakteru. 3 – mírně zhoršený zdravotní stav – stromy poškozené, respektive vykazující odchylky od normálu, jejich existence však není bezprostředně ohrožena. Na dřevině se objevuje souběh defektů který v některých případech vyžaduje stabilizační zásah, u těchto dřevin lze očekávat alespoň střednědobou existenci. 4 – silně narušený zdravotní stav – stromy silně poškozené, respektive vykazující velmi silné odchylky od normálu, jejich existence je ohrožena bezprostředně, nebo během poměrně krátkého období, možnost stabilizace je velmi nízká, perspektiva růstu a vývoje je zkrácená. 5 – velmi špatný zdravotní stav – stromy odumřelé nebo téměř odumřelé, nebo v takovém stavu, že jejich perspektiva je pouze krátkodobá, v některých případech se jedná a havarijní dřeviny, svou přítomností narušující bezpečný provoz v jejich okolí. Zhodnocení zdravotního stavu stromů v aleji: celkem zdravotní stav 1 zdravotní stav 2 zdravotní stav 3 zdravotní stav 4 zdravotní stav 5
0 52 522 240 116 930 Zdravotní stav celkem.
0; 0% 116; 12%
52; 6%
zdravotní stav 1 zdravotní stav 2 zdravotní stav 3
240; 26%
zdravotní stav 4 zdravotní stav 5 522; 56%
8
3. A. b Sadovnická hodnota Sadovnické ohodnocení podle stupnice 1 -5. Hodnotí se zdravotní stav dřeviny ( stav kmene, stav koruny), její vitalita a stabilita, stav okolního prostředí, kvalita dřeviny a její umístění vzhledem ke kompozičnímu záměru, celkový vzhled dřeviny. 1 – Nejvyšší možné hodnocení. Dřeviny absolutně zdravé, typického habitu a vzhledu, plně zavětvené dřeviny s dlouhodobým výhledem další existence. Většinou se jedná o soliterní jedince, či dřeviny dobře vyvinuté v podrostu či skupině. V kompozici jsou tyto dřeviny umístěny příznivě a je nezbytně nutné počítat s jejich zachováním a využitím v řešeném prostoru a území 2 – Dřeviny zdravé, dobře vyvinuté, typického tvaru, jen nevýrazně narušené s výrazným předpokladem dlouhodobého vývoje. V případě menšího narušení by neměl být poškozen jejich kmen ani narušen tvar koruny. Neúplné zavětvení nesmí být omezením schopnosti dalšího vývoje. Sadovnicky se jedná o dřeviny s důležitou funkcí, nemělo by dojít k jejich likvidaci ( pouze v nezbytně nutných případech), měly by být zahrnuty do kompozice řešeného území. 3- Dřeviny zdravé, jen nepodstatně poškozené, tvarově se mohou lišit od příslušného typu, mohou být od spodu výrazně odvětvené ( za předpokladu dobrého obrůstání, nebo v případě, že holé kmeny nejsou závadou vzhledu), mladé dřeviny dosud nedostatečně vyvinuté, vždy s dlouhodobým výhledem existence. Podle kompozičních záměrů a potřeb lze tyto dřeviny ponechat nebo odstranit. Dendrologicky hodnotné, ale poškozené jedince je třeba ponechat na dožití. 4 – Dřeviny značně poškozené, deformované, vysoko vyvětvené ( bez předpokladu dobrého obrůstání), velmi staré, málo vitální, výrazně prosychající, nebo lišící se od typického druhu, s omezeným předpokladem dalšího vývoje, i nově dosazené nekvalitní stromy s nedostatečně zapěstovanou nebo téměř žádnou korunou, bez perspektivy dalšího dlouhodobějšího zachování. Jedná se o dřeviny nevyhovující, s určením k okamžitému nebo postupnému odstranění, podle kompozičního záměru a zejména postupu obnovy. 5 – Dřeviny zdravotně i vzhledově velmi poškozené, ohrožující ostatní, odumírající, hrozící zřícením, předpoklady jejich další existence jsou minimální. Tyto dřeviny jsou určeny k okamžité likvidaci, v obnovené kompozici se s nimi neuvažuje.
Hodnocení sadovnické hodnoty celkem: celkem sadovnická hodnota 1 0 sadovnická hodnota 2 21 sadovnická hodnota 3 562 sadovnická hodnota 4 242 sadovnická hodnota 5 105 930 Sadovnická hodnota celkem
0; 0% 105; 11%
21; 2%
sadovnická hodnota 1 sadovnická hodnota 2 242; 26%
sadovnická hodnota 3 sadovnická hodnota 4 562; 61%
sadovnická hodnota 5
9
3. A. c Zapěstovatelnost jedince pro účely hlavového řezu: Hlavový řez: Vysvětlení pojmu - Hlavový řez Hlavovým řezem se v současné době upravují zejména vzrůstné stromy kdysi vysazené do ulic, v nichž kvůli velikosti své koruny nemohou zůstat, protože ohrožují bezpečnost provozu, ale není možné jejich odstranění a následná výsadba taxonů , nových a na stanoviště vhodnějších. Mladým stromům zapěstovaným na tento typ řezu je zkrácena koruna těsně nad kosterním větvením. Tím dojde k odstranění primární struktury větvení a dále se 'pracuje pouze se sekundárními výhony, čili proventálními výhony. Tyto výhony se odstraňují každoročně ke konci vegetačního klidu (v předjaří). Není"li to technicky možné, pak alespoň jednou za dva roky! Časem dojde díky tomuto zkracování výhonů k vytvoření ztloustlé „hlavy" na konci původních kosterních větví. Výhony se zakracují na větevní límeček, či několik málo milimetrů nad něj a na celé hlavě se ponechává jeden tažeň, čili trojočkový čípek s normálními pupeny, Jenž vyraší nejdříve a zrychlí tak obnovu koruny (ostatní výhony vyraší na hlavě z e spících a adventivních pupenů). Tento čípek je však nutno příští rok odstranit a po ;nechat jiný. Estetický efekt takto zapěstovávaných stromů je poměrně vděčný ovšem pouze v období vegetace. Přes zimu působí ořezané hlavy stromů dosti depresivně. Při častém řezu dochází ke vzniku značného počtu ran, proto je nepřípustné, a velikost řezných ran byla větší než 3 cm v průměru. Jinak bychom vystavili strom vysokému riziku vzniku infekce a rozpadu celé hlavy. Je důležité si uvědomit, že strom jednou zapěstovaný na hlavový řez již ne· možné jinak zapěstovat a ošetřovat jej jiným typem řezu. Sekundární výhon tvořící hmotu koruny, vznikly totiž ze spících nebo adventivních pupenů, jak j bylo řečeno, a jejich zakotvení ve dřevě kmene není dostatečné. Pokud tyto větvi zesílí a založí korunu typickou pro tvarovaný druh, dochází často k jejich vylamování. Labilitu napojení dále zvyšuje většinou infikovaný kmen. Pro hlavový, řez lze využít jírovce, lípy (zejména lípu srdčitou a velkolistou) platany. Javor není příliš vhodným stromem pro hlavový řez, přestože se u n často používá. Opakovaným řezem dochází k jeho rychlému stárnutí a rozpad vytvořených hlav. hlavní zásady: - zapěstování v rámci výchovného řezu, opakovat celý život stromu - odstraňování výhonů až na úrovni "hlavy" - ponechávání "tažňů" Období realizace: - druhá polovina období vegetačního klidu - intenzita opakování: - 1-3 roky
Zapěstovatelnost Poslední komplexní hodnotou je tzv. ořezatelnost či zapěstovatelnost ( tedy případná možnost nového zapěstování dřevin hlavovým řezem, který by zajistit stabilitu celé řady jedinců v aleji a zároveň by jim výrazně mohl prodloužit život. Stupnice zapěstovatelnosti je dělena do 5 stupňů. Kdy 1 je nejsnazším úkonem na prakticky zapěstovaném jedinci a číslo 5 značí stav, kdy není možné jedince na hlavový řez zapěstovat. Ve stupnici je hodnoceno nasazení větví, kvalita obrůstání, vitalita jedince, hustota větvení jedince. Metodika hodnocení byla vytvořena přímo pro hodnocenou Valdštejnskou lipovou alej.
10
1- jedinec se zapěstovanými hlavami, nebo jedinec u kterého jsou hlavy téměř zapěstované, k jejich definitivní úpravě postačí pouze mírný zásah. Cílového hlavového zapěstování jedince je možné dosáhnout během jedné až dvou sezón. Při pravidelném odborném provádění hlavových řezů je perspektiva jedince na stanovišti velmi vysoká. 2- jedinec s korunou vhodnou pro zapěstování na hlavy, v koruně se již náznaky jednotlivých hlav objevují, jedinec je po zapěstování na hlavy dlouhodobě perspektivní. Ke správnému zapěstování hlav je třeba 3 až 5 sezón. 3- Jedinec s tak vyvinutou korunou, že zapěstování na hlavu je možné, ovšem v dlouhodobějším horizontu, cca během 5 až 8 sezón. Po postupném zapěstování na hlavu je perspektiva dřeviny velmi dobrá – střednědobá až dlouhodobá 4- Jedinec s tak vyvinutou korunou, že zapěstování na hlavu je možné pouze provedením postupné série řezů. Perspektiva jedince po zapěstování koruny na hlavu je střednědobá až dlouhodobá. Doba zapěstování je však poměrně dlouhá, nejméně 8 – 15 sezón. Je zhruba 50% pravděpodobnost, že u jedince bude dosaženo kýženého efektu. 5- Jedinec, jehož koruna je vyvinuta způsobem, který ani při opakování pravidelného řezu neumožní správné hlavové zapěstování. Pro úspěšné provádění hlavového řezu je takovýto jedinec zcela nevhodný.
Zapěstovatelnost dřevin v aleji celkem: celkem zapěstovatelnost 1 zapěstovatelnost 2 zapěstovatelnost 3 zapěstovatelnost 4 zapěstovatelnost 5
4 108 502 216 100 930 Zapěstovatelnost celkem.
100; 11%
4; 0%
108; 12%
zapěstovatelnost 1 zapěstovatelnost 2
216; 23%
zapěstovatelnost 3 zapěstovatelnost 4 zapěstovatelnost 5
502; 54%
11
3. A. d Závěry vyplývající z inventarizace dřevin: Z výše uvedené sumarizace inventarizace vyplývá že v současnosti je nutné z havarijních důvodů odstranit 116 kusů dřevin různého věku a mohutnosti. Dosti často se jedná i o mladé výsadby jejichž růst je z určitého důvodu poškozen či znemožněn a to zejména z důvodu silného zastínění, či špatné péče nebo poškozením dalšími vlivy ( psi, vandalismus). Více než polovina jedinců ( 522) je v průměrném zdravotním stavu, zároveň má více než polovina jedinců ( 562) průměrnou sadovnickou hodnotu a polovina jedinců ( 502) je také ve střednědobém horizontu dobře zapěstovatelná pro hlavový řez. Již jenom ve světle těchto údajů je jasné, že není nutné přistupovat k plošné obnově aleje, v současnosti by šlo o předčasný zásah. V absolutních číslech se dá říci, že hodnoty 1, 2 a 3 u všech měřených souborů jsou v podstatě pozitivní hodnotou, hodnota čtyři se při dobré péči může vyvinout buď pozitivně či negativně. V aleji se nachází dalších 167 volných míst na kterých se v současné době nachází pouze více či méně rozložené pařezy odstraněných dřevin. Maximální možný počet stromů v aleji je tedy 1097 kusů. Dobrý zdravotní stav ( hodnoty 1,2 a 3) má dohromady 574 kusů dřevin, zhoršený pak ( hodnota 4) 240 kusů dřevin a velmi špatný ( bez naděje na zlepšení) 116 kusů dřevin. Na základě těchto poznatky jsou níže uvedeny tři varianty postupné obnovy aleje.
3. B Příčiny současného stavu dřevin v aleji Stav dřevin tak jak vyplývá z výše popsaných výsledků inventarizace je zapříčiněn několika faktory. Tyto faktory spolu přímo i nepřímo souvisí a dá se říci, že mnohdy se jejich vlivem zhoršení zdravotního stavu násobí. Z hlediska vlastního působení se faktory dají rozdělit na primární a sekundární. Primární faktory jsou danosti vztahující se zejména k výsadbě a zvolenému sponu dřevin, dále pak k prostředí ve kterém dřeviny rostou. Sekundární faktory jsou z hlediska poškození vždy důsledkem faktorů primárních. Vznikají tedy jako důsledek faktorů primárních. Pokud chceme zachovat stejný obraz daného prostoru ( pravidelná čtyřřadá alej) není možné eliminovat následně popsané primární faktory poškození.
12
Důslednou pravidelnou péčí však můžeme jejich negativní vliv omezit a tím prakticky zcela eliminovat drtivou většinu faktorů sekundárních.
3. B. a Primárními faktory jsou: 1.Celkové pojetí aleje jako tvarovaného osového liniového prvku Důvody proč je tento faktor zahrnut jako faktor destruktivní je zejména to že o stromořadí vysázené v tomto sponu je nutné v režimu péče uvažovat jako o svého druhu tvarovanou stěnu. Pokud je péče o takovýto prvek zanedbávána dřeviny si navzájem příliš konkurují což vede k jejich vzájemnému oslabení a poškození. O stromy není pečováno pravidelně – zahradnicky, ale pouze na bázi náhodných a velice nepravidelných zásahů. Díky tomu jsou stromy spíše destruktivním způsobem sesazeny pouze jedenkrát cca za 30 let. Takto provedený zásah se nutně podepsal na současném stavu všech jedinců v aleji. V současné aleji tento zásah proběhl, jak je patrné, pouze třikrát. Vzhledem k tomu, že cyklická péče by měla probíhat maximálně jedenkrát za 5 – 7 let je jasné, že je zásah do jedinců i pracnost a množství biomasy je při jednorázovém zásahu mnohokrát větší. Stejně tak je větší míra destruktivního zásahu do jednotlivých dřevin, velké řezné rány jsou ideální branou pro vstup spor dřevokazných hub do stromů. Důsledkem takového zásahu je zpravidla značné poškození stromů. Hlavním problémem je však to, že řezné plochy a rány po zásahu jsou výrazně větší než při pravidelné péči. Díky těmto ranám pak ve stromech vznikají dutiny a dřeviny jsou napadány dřevokaznými houbami. Při zanedbání péče o sesazené stromy dochází k tomu, že obrážející bujné výhony se snadněji vylamují. Nepravidelná údržba tomto stylu stromořadí je tak primárním faktorem špatného zdravotního stavu dřevin. 2.Přítomnost vozovky a péče o ni Tento bod lze rozdělit do dvou částí. -
Působení přímě ( poškození dřevin mechanicky)
-
Působení nepřímé ( solení vozovka a exhalace)
Přímé působení, tj. mechanické poškození stromů vlivem vozovky v podstatě nejde odbourat a je dílem náhody ( havárie automobilů). Částečně lze eliminovat působení
13
při opravách vozovky, tedy například šetrnější obnova příkopů a svodů vody tak aby nedocházelo k poškození kořenů dřevin. Obě řady stromů sousedící s vozovkou vykazují poškození solí. Tento fakt lze eliminovat použitím šetrnějších druhů posypů. Možnostmi jsou nechemický posyp štěrkovou drtí nebo použité méně agresivní chemické směsi ( solanka). Použitím šetrnějších posypových technologií zcela jistě dojde ke snížení rizik spojených s aplikací klasických chemických druhů posypu. Vysvětlení pojmu - Zasolení půd Jedná se o specifický faktor městských aglomerací a stromořadí kolem silnic. NaCI (chlorid sodný - kuchyňská sůl) se do kontaktu s vegetací dostává jako posypový prostředek při zimní údržbě komunikací. V půdě NaCI způsobuje: - zvýšení hladiny pH, - vyplavování Ca2+, K+ nebo Mg2+, - rozpad půdní struktury, - zvýšení osmotické hodnoty půdního roztoku. Změny jsou omezeny obvykle do vzdálenosti dvou až deseti metrů od vozovky. Do rostlin vnikají především ionty chlóru, a to jednak přímým kontaktem přes asimilační orgány a jednak nepřímo příjmem kořeny z půdy. Rostliny našich klimatických a půdních podmínek nejsou přizpůsobeny na zvýšený obsah soli v půdě. Primárně se poškození projevuje: - poškozením pupenů, nezdřevnatělých výhonů a kůry, - odumíráním kambia, - nekrózami a předčasným opadem listů. Sekundární (nepřímý) vliv zahrnuje: - iontový stres Jednostranné hromadění iontů Na+ a CI- ve tkáních rostlin), - osmotický stres, odrážející se ve sníženém příjmu vody a následném usychání, omezení příjmu důležitých iontů a poruchy v minerální výživě. Relativně odolné proti zasolení jsou rostliny žijící v symbióze s mikroorganizmy (nitrifikační bakterie, mykorhiza), dále rostliny hluboce kořenící, s malými nároky na živiny a snášející alkalické půdy. Pří působení posypové soli na dřeviny rozlišujeme m odolností na kontakt se solí (postřik kmene roztaveným sněhem ap.) a odolností n zasolení půdy. Pro snížení následků posypové soli na dřeviny je možno uvažovat o těchto opatřeních:: - snížení dávek soli, - náhrada NaCI méně škodlivými tavicími látkami, - zabránění přímému zasolení stanoviště (mechanické zábrany, zvýšení stanoviště nad úroveň terénu) - vhodné přihnojování (potřeba Ca a okyselení pH - např. CaSO 4), - předjarní prolévání půdy - vyplavení soli. Minimální dávka 100 l/m2• Poškození dřevin zasolením lze prokázat listovou analýzou. Odběry půdních vzorků jsou ztížené značnou mobilitou iontů CI a Na v půdě a je nutné je event. provádět v delším časovém horizontu .
3. Lidský faktor Zejména v přední části aleje a mladých výsadeb v celé ploše aleje se tento faktor poměrně výrazně projevuje. V přední části aleje je to zejména zvýšená frekvence pohybu lidí a psů. Zejména vliv psích exkrementů je v přední části aleje patrný a to nejen u mladých výsadeb. V celé ploše aleje je pak možno sledovat občasné známky vandalismu. Proti vlivu tohoto faktoru prakticky nelze bojovat. Určitým prostředkem je dlouhodobá osvětová práce s veřejností.
14
Velmi důležitá je i mechanická ochrana nově vysázených dřevin v aleji a to alespoň do deseti let věku dřevin. Vysvětlení pojmu - Vliv psích výkalů Značný vliv zvýšené koncentrace pohybu psů především na dřevinnou vegetaci je odborné veřejnosti dobře známý. Se zvyšováním množství psů chovaných ve městech a se snižováním rozlohy ploch veřejně přístupné zeleně se tento vliv dále prohlubuje. Psí moč ve srovnání s močí jiných zvířat obsahuje více fosforu a močoviny a poměr C/N je nižší. Podle velikosti pes denně vyprodukuje mezi 40 a 2000 ml ! moči, což se při pokusech realizovaných v Berlíně projevilo u silně frekventovaných i stromů množstvím 10 litrů moči/rok (BALDER, 1998). Pokud dojde ke styku moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), může dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. Schopnost rostliny odolávat tomuto vlivu je dána jejím druhem a obecně se zvyšuje s věkem rostliny či její dané části. U mladých stromů se tak setkáváme s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni. Možným sanačním opatřením je aplikace štěpky v kořenové míse stromů. Zásadní vliv má pravidelné zalévání mladých stromků.
3. B. b Sekundární faktory: Faktory ve své podstatě vycházející z výše popsaných faktorů primárních. Tedy faktory, které vznikají z určitého primárního faktoru a jsou případně násobeny dalším primárním faktorem ( snížená vitalita díky nesprávnému řezu je umocněna zasolováním apod.). Hlavním sekundárním faktorem, který výrazně ovlivňuje stav dřevin v aleji je přítomnost dřevokazných hub, které v důsledku dřeviny v aleji zcela likvidují. Tento kalamitní výskyt ( zejména václavka) je do značné míry způsoben extenzivní péčí o alej. Zvláště prováděním zmlazovacích řezů. Zmlazovacím řezem neboli sesazovacím řezem rozumíme značně destruktivní typ řezu deformující přirozenou architekturu stromu, jedinec je při něm redukován až na kosterní větve. Jedná se o zásah snižující perspektivu dlouhodobé existence jedinců na daném místě.Tento řez se zcela liší od pravidelně prováděného hlavového řezu. Jedná se o necitlivý a neodborný zásah, který snižuje potencionální dosažitelný věk dřevin v aleji v řádu desetiletí.Prakticky vždy vznikají při tomto typu řezu rozsáhlé rány ( řezné plochy), které jsou ideální bránou pro vstup dřevokazných hub a tvorbu dutin, čili prvků, které výrazně snižují stabilitu dřevin. V důsledku lze za sekundární vliv považovat i vlastní zmlazovací řez.
15
3. C Stanoviska a požadavky zúčastněných stran ( výchozí zásady pro obnovu aleje) K problematice péče a obnovy Valdštejnské aleje se v současné době může vyjadřovat několik institucí. Jsou jimi: Město Jičín - majitel objektu Národní památkový ústav – alej je součástí objektu památkové zóny Agentura ochrany přírody a krajiny – z hlediska ochrany stromořadí a druhů v něm žijících ( dle zákona číslo 114/ 92 Sb.) Občanská sdružení – mají právo se účastnit jednání o povolování dřevin ke kácení na základě zákona číslo 114/92 Sb. ( o ochraně přírody a krajiny ) a správního řádu Jednotlivý občané Zájmy jednotlivých skupin jsou sice bohulibé a právoplatné, mnohdy však negují zájmy skupin jiných. Jednotlivé názory tak mohou být zcela protichůdné. Typickým příkladem může být například fakt, že i strom nacházející se v havarijním stavu, který bezprostředně ohrožuje svoje okolí, může být domovem kriticky ohroženého živočicha ( v tomto případě je to například brouk páchník hnědý). Základním požadavkem je však zadání investora, tedy města Jičín, kterým je postupná obnova aleje. Na nutnost započetí provedených prací poukazuje i provedený dendrologický průzkum ( 2008). Požadavkem památkové péče ( alespoň v rámci města ) je v maximální možné míře dodržet historický obraz aleje jako liniového prvku. Tedy dodržet spon a počet vysázeních dřevin. V maximální možné míře pak respektovat jsoucí alej, pokud to její stav dovolí. Požadavkem orgánů ochrany přírody je zhruba v maximální možné míře respektovat stromy jako jedince i jako biotopy pro další organismy a ochrana ohrožených druhů vyskytujících se v aleji, a samozřejmě pokud je to možné respektovat jsoucí alej. Zájmy občanský sdružení a veřejnosti mohou být různé v globálu by však každému kdo racionálně uvažuje mělo jít o stabilní alej s dlouhodobou, či alespoň střednědobou perspektivou růstu a vývoje a s maximálním zajištěním bezpečnosti.
16
Na základě těchto stanovisek jsou vypracovány tři možné komentované varianty obnovy aleje, které jsou níže popsány. Následující řádky shrnují hlavní kolize mezi požadavky různých institucí. Havarijní dřeviny versus kriticky ohrožený druh hmyzu -
pokud budou havarijní dřeviny v aleji ponechány mohou způsobit vážné ohrožení majetku či života a zdraví osob, které se v aleji pohybují. Ke zodpovědnosti za případné kolize v aleji bude povolán vlastník objektu. Při odstranění těchto dřevin je však možné, že bude část populace kriticky ohroženého druhu zlikvidována.
Spon dřevin versus dlouhodobý perspektivní růst bez zásahu -
při zachování současného sponu dřevin může neodvratně dojít ke kolizi a k tvrdému konkurenčnímu boji mezi jednotlivými dřevinami. To se výrazně projeví na vzhledu a zdravotním stavu dřevin zhruba do 30 let jejich věku. Je pravděpodobné, že tento problém bude v budoucnosti řešen radikálním řezem, který situaci ještě zhorší, tak jak je tomu v současnosti. Při zachování sponu je tedy nutné alej tvarovat ( hlavový řez).
Respektování současného stavu x zdravotní stav dřevin -
respekt k současnému stavu je žádoucí pokud se nejedná o případy, že dřeviny ohrožují bezpečný provoz v aleji.
Všechny tyto kolizní body musí být důkladně vykomunikovány. Všechny zúčastněné strany musí být poučeny o tom, že svá rozhodnutí pouze anonymně nenavrhují, ale jsou za ně zodpovědné, a to alespoň podpisem protokolů z jednotlivých jednání. Je nutné zmínit, že jakýkoliv typ popisované obnovy není možný bez zajištění odpovídající následné péče o alej. Výsadbou nových či konzervací starých dřevin vše začíná, proces péče je kontinuálním stavem. Je jasné, že do budoucna budou muset být finance směřující na péči o alej výrazně navýšeny.
17
4. Zdůvodnění potřeby obnovy aleje Důvody proč pojetí aleje jako tvarovaného prvku zachovat jsou ve své podstatě tyto: Jedná se naprosto jedinečnou krajinnou osu jejíž původ sahá až do doby baroka. Tvarovaná čtyřřadá alej v této rozloze a délce je v celé České republice zcela unikátním prvkem. Spon i tvarování dřevin v aleji byl určen již zcela na počátku při výsadbě první generace stromů. Unikátnost aleje je dána zejména jejím sponem a měřítkem, jiná výsadba by znamenala úbytek počtu stromů v aleji nejméně o polovinu a optické znehodnocení celého průhledu. Alej by se stala nesourodou a proměnila by se v chaotický shluk dřevin. Barokní osa i celá kompozice spolu s výjimečností místa by zcela zanikla. V tomto kontextu se také jeví jako nemyslitelná náhrada taxonu ( lip) původního za taxon nový. Pro tento fakt by sice svědčila poměrně velká přítomnost dřevokazných hub v půdě a teoretická možnost napadení nově vysázených stromů. Proti se dá říci, že lípa je pro kompoziční záměr uplatněný v aleji zcela ideální. Slušně snáší řez i zastínění a má odpovídající měřítko. Z dřevin, které by zde mohly být použity jako náhrada se dá uvažovat a javoru babyce ( Acer campestre) a o habru obecném ( Carpinus betulus). Oba tyto druhy jsou však výrazně menší a z hlediska proporčnosti by v aleji dozajista neobstály. Ostatní druhy o kterých by bylo teoreticky možno uvažovat buďto špatně snáší řez či zastínění, nebo se jedná o druhy introdukované ( Platanus), ty by v takto masovém použití působily zcela jistě rušivě a nepřirozeně. Pro lípy mluví samozřejmě i staletá tradice celé aleje. Díky zvolenému sponu je také jasné že alej byla komponována v barokním stylu jako tvarovaný prvek. Periodicky prováděný hlavový řez měl zajistit stabilitu aleje, její odpovídající měřítko a měl také další dílčí funkce. Při absenci pravidelných řezů nutně dochází k nadměrné- destrukční konkurenci dřevin, které jsou v ploše vysázeny příliš blízko a navzájem se v růstu nadzemních i podzemních částí konkurují. Tato konkurence vede k celé řadě negativních jevů, které jsou dnes v aleji zcela jasně patrné. Hlavním destruktivním faktorem je boj o prostor – tedy boj o dostatečný sluneční svit ( o maximum asimilační plochy). Vlivem toho dochází k vytahování korun a
18
nadměrnému plouživému růstu, který v důsledku snižuje stabilitu jednotlivých dřevin. U některých jedinců se touha po dostatečném světelném požitku projevuje vykláněním korun a v důsledku sníženou stabilitou. U méně kvalitních jedinců dochází k zakrnění a postupné ztrátě vitality, nebo k výraznému prosychání dolní poloviny koruny. Díky nadměrnému dlouživému růstu dochází také ke změně měřítka prostoru a ke ztrátě identity aleje jako celku. Dá se s úspěchem předpokládat, že nadzemní konkurence dřevin z hlediska asimilace probíhá i v kořenovém prostoru o příjem vody živin. Výše uvedený konkurenční boj vede v důsledku k tomu, že jsou všechny dřeviny oslabené a vlivem dalších vlivů velmi náchylné k jakémukoliv dalšímu poškození ( dřevokazné houby, snížená vitalita). Vlivem těchto faktorů se alej stává více a více nevzhlednou a v podstatě nebezpečnou – vysoko vyvětvené koruny znamenají vysoká těžiště a v důsledku sníženou stabilitu. Alej se stává postupně nevzhlednou a zejména nebezpečnou. Zcela logicky přichází v tomto období zmlazovací řez. Radikální zásah tohoto typu způsobuje propastnou nerovnováhu mezi nadzemní a podzemní částí každé dřeviny. Důsledkem zásahu je to, že zhruba 90 – 95% dřevin v aleji reaguje na řez pozitivně ( vysoká výmladnost, zvýšení vitality) 5 – 10% dřevin po zásahu krní nebo zcela hyne. Zásah tohoto typu způsobuje částečný návrat k prvotním záměrům a měřítkům kompozice, zároveň v podstatě maže konkurenční prostředí dřevin tak jak bylo popsáno výše. Jedná se však o naprosto zásadní zásah do systému každého jedince, který se dá přirovnat k amputaci bez následné desinfekce. Do velkých řezných ran vstupují druhy dřevokazných hub které strom postupně likvidují. Bujné výhony z adventivních pupenů na kosterních větvích jsou z mechanického hlediska silně nestabilní a vylamují se, díky bujné reakci na ořez u většiny stromů se konkurence nadzemních částí paradoxně zvětšuje. Při takto provedeném řezu - po kterém následuje další adekvátní reakce se ve své podstatě stav dřevin silně zhorší. Díky výše popsaným zásahům a díky působení souboru popsaných vlivů je část dřevin v ploše aleje v zcela havarijním stavu. Sanace těchto dřevin zabrání pravděpodobné katastrofě, kterou pád těchto jedinců může způsobit.. Díky provedenému zmlazovacímu zásahu a reakci dřevin na něj je nutno provést další následná opatření. Toto opatření by mělo být na principu kontinuální péče o dřeviny jako jedince. Péče o alej totiž nespočívá pouze v hrabání listí či sekání trávy 19
nebo zametání chodníků. Tyto práce jsou pouze důsledkem aleje jako jsoucna. Dají se tak přirovnat k domu, který postavíme, užíváme a neřešíme jeho děravou střechu. Z cela s jistotou je patrné že po „ pozitivní z výše popsané reakci na zmlazení se začínají projevovat vlivy negativní, tedy zanedbaná péče. Je pravděpodobné, že při zachování současné péče ( hrabání a sekání) se alej definitivně a neodvratně rozpadne během příštích 5 - 10 let. Následně popisované obnovné návrhy se snaží tento neutěšený stav řešit.
5. Návrh obnovy 5. A. Celková etapovitá obnova Etapizaci lze rozdělit do několika různě dlouhých fází při kterých se během maximálně patnácti let obmění veškeré stromy v aleji. Etapizačně lze postupovat různými způsoby např. od začátku města do konce ( k Valdštejnské loggie) aleje, nebo dle výsledků inventarizace – od nejhorších vytipovaných úseků po nejlepší ( dle zdravotního stavu a sadovnické hodnoty). V horizontu zhruba 15 let dojde ke kompletní obnově aleje jako celku, bude zachována stejnorodost aleje jako celku, bude zachována stejnorodost aleje jako prvku. Z hlediska historického ( zhruba 3 generace aleje) i z hlediska teorie zahradní architektury se takto provedená obnova jeví jako nejlepší. Z hlediska zdravotního stavu jednotlivých dřevin se dá říci, že tento typ obnovy je optimální. Problém nastává s pojetím stromu jako jednotlivce, čili biotopu pro určité druhy dalších organismů. V tomto případě je jich široká škála, z těch zásadních jmenujme houby, hmyz, plazy a savce. Každý strom lze chápat jako biotop výrazně přesahující obzor aleje. Od hnízdních dutin a možností, které tyto stromy skýtají pro vývoj různých stádií hmyzu až po výskyt hub, jsou jednotlivé dřeviny výrazným elementem krajiny nejméně regionálního významu. Je tedy naprostou jistotou, že kácení všech těchto „ biotopů“ není možné uskutečnit zejména díky ochraně přírody a krajiny. Další důvod proti je veřejné mínění. Na prvním místě je to zejména zvykový problém, nová alej bude v optimu až dlouhou po smrti většiny lidí, kteří se jí dnes procházejí ( zdaleka nejde jen o důchodce). Doposud téměř všichni jedinci v aleji
20
vykazují alespoň opticky známky výrazné progrese růstu. Tento typ zásahu by zcela jasně narušil biodiverzitu a ekologickou stabilitu okolí, zlikvidoval by také některé kriticky ohrožené druhy živočichů. Při důsledném provádění odpovídající péče je navíc možné, že alej bude v současném stavu plnit svou funkci několik desítek let. Tento typ obnovy zároveň neřeší následnou péči o dřeviny. Při zachování stávajícího sponu budou vysazené dřeviny časem pod obrovským konkurenčním tlakem, což se výrazně projeví na jejich zdravotním stavu viz. Obrazová příloha. Logicky tak bude opakována chyba brutálního zmlazení dřevin nejpozději v horizontu šedesáti let věku nových výsadeb. Problém řešený dnes se tak díky opakované chybě stane i problémem dalších generací..
5. B Maximální zachování současného stavu ( konzervace stavu) Tento princip ve své podstatě není obnovný ale konzervační. Na jednotlivých dřevinách budou provedeny konzervační arboristické zásahy tak, aby se dřeviny staly co nejvíce bezpečnými. Kácení se bude týkat pouze těch nejmarkantnějších případů, tedy dřevin bezprostředně ohrožujících. Vzhledem k provedeným zásahům je pravděpodobné, že stávající dřeviny v aleji vydrží nejméně třicet let ( alespoň 60% dřevin. Díky značné konkurenci však zásah prakticky neumožňuje alespoň částečně zapěstování následné generace dřevin. Nové výsadby nejsou až na několik málo segmentů možné. Arboristické zásahy se navíc musí periodicky opakovat tak, aby nedošlo k rozpadu některých dřevin, jejichž reakce na řez nebude typická. Dřeviny se navíc budou stále více poškozovat díky hustému sponu výsadby a jejich stav se bude sám od sebe neustále zhoršovat. Dalším negativním faktorem je ztráta měřítka aleje. Tyto, alespoň částečně volně rostoucí dřeviny změní podstatně kompoziční princip aleje ve vertikálním i horizontálním směru. Pozitivem je zachování velkého počtu starých stromů alespoň se střednědobou perspektivou. Tato metoda ovšem prakticky problém neřeší, pouze ho odsouvá na příští léta. Touto metodou by bylo přistupováno ke stromům jako k volně rostlým jedincům a ne jako k tvarovanému prvku, kterým alej ve skutečnosti je.
21
5.C. Částečná etapovitá obnova a hlavový řez Tento obnovný princip kombinuje většinu pozitiv ze dvou předchozích návrhů a zároveň se snaží eliminovat alespoň některé negativní prvky jež se u obou předešlých řešení objevily. Návrh ve své podstatě stojí na dvou základních pilířích. Prvním z nich je postupná kontinuální obnova, druhým pak následná péče o dřeviny, ta jde nutně s obnovnými pracemi ruku v ruce. V prvé řadě tento návrh počítá s likvidací nevhodných dřevin. Jako nevhodné se ovšem jeví nejenom jedinci označené z hlediska zdravotního stavu známkou 5, ale i dřeviny označené stejnou hodnotou v položce ořezatelnost. Tam kde tyto dřeviny budou tvořit souvislejší segmenty je možné odstranit i některé další dřeviny, které by narušily celistvost těchto segmentů. Viz. Mapová příloha studie U všech ostatních jedinců bude postupně, opět po určených segmentech probíhat sesazení koruny v podstatě úroveň posledního ořezu, toto sesazení bude probíhat v návaznosti na zapěstování hlav na větvích stromů. Na těchto hlavách pak bude v rámci péče probíhat hlavový řez, který by měl být v tomto případě aplikován jedenkrát za 5 let. Celkové etapovité práce na založení hlav v aleji by měly probíhat zhruba 5 let tak, aby při zakládání hlav na posledním, nejmladším segmentu, byl první, nejstarší, segment ořezáván již v rámci péče. Spolu s tímto opatřením budou kompletně obnoveny ty části aleje jejichž zdravotní či pěstební stav ve většině případů tento zásah neumožňuje. Nově zasazené stromy se již od počátku budou pěstovat s kotlovitou korunou ( nikoliv průběžným kmenem jak je tomu v současné době. Aby při aplikaci pravidelného hlavového řezu dosáhly optimálních parametrů. Díky zmenšení korun stávajících stromů bude možné zasadit dřeviny i na místa v současnosti neumožňující zdárný růst stromů ( zpravidla díky zastínění). I o tyto stromy bude v pravidelných pětiletých intervalech pečováno.
22
Tento zásah, pokud by byl proveden odpovídajícím způsobem by již v první etapě vyměnil v podstatě 1/3 dřevin v aleji. V současnosti je v aleji 930 jedinců v různém věku a různém zdravotním stavu. 116 z nich je havarijních a 48 ze zbývajících je nezapěstovatelných pro účely hlavového řezu. Pokud k nim připočteme 167 neobsazených pozic ( tedy chybějících stromů) dojdeme k číslu 331. To je téměř třetina z celkového počtu 1097 dřevin, které v aleji mohou růst. Při zachování historické kontinuity, sponu dřevin, ale i starých stromů, které slouží jako ekologické niky dalším organismům tak již v první fázi obnovíme podstatnou část aleje. Z hlediska tvorby dalších segmentů nemusí tento typ obnovy dále pokračovat okamžitě, pravidelně udržované staré stromy se sníženým těžištěm vydrží i přes přítomnost dutin a houbových chorob na místě celou řadu let. Za předpokladu odpovídající péče by většina stávajících starých stromů měla v aleji vydržet nejméně 50 let. K dalším výhodám tohoto řešení patří také obnovení původních měřítek aleje či větší otevření osového pohledu. Řešení je tedy ideálním kompromisem mezi výše uvedenými zájmy všech zúčastněných stran. Proti hovoří pouze vyšší pracnost na provedení této varianty. Nákladově se totiž v dlouhodobém horizontu výše popsané opatření bohatě vyplatí. Fotodokumentace vzorového hlavového řezu v aleji Radkov:
23
Autor fotodokumentace ing. Přemysl Krejčiřík
24
5. D Obrazová příloha Obrázky dokumentující nevhodnost volného růstu dřevin při zachování historického sponu tvarované aleje. Tento stav nastane i při použití kultivarů lip s užší korunou. Tyto kultivary jsou navíc obtížně udržovatelné hlavovým řezem.
1. Stav dotyku korun cca 20 let po výsadbě Mladé stromy si doposud prakticky nekonkurují, postupně dorůstají do začátku konkurence. Měřítko aleje a viditelnost průhledy je v optimu. Kompozičně se jedná o ideální stav.
2. Stav konkurence cca 40 let po výsadbě
25
Koruny stromů se postupem času navzájem zastiňují, stromy ztrácejí spodní větve a rostou výrazně do výšky, posunuje se těžiště. Někteří jedinci nezvládají konkurenční boj a výrazně prosychají, jiní krní a stagnují. Modrá barva znázorňuje problémovou zónu. Vnitřní řady průhledů postupně uzavírají průhledovou osu. Díky růstu do výšky je změněno měřítko aleje.
3. Stav degenerace cca 60 let po výsadbě Koruny jsou zcela deformované vlivem hustého zápoje ve spodní třetině až polovině jsou proschlé. Většina jedinců nezvládá konkurenční boj ( vzájemné vyčerpání). Díky výrazně posunutému těžišti stromů je alej více náchylná ke zlomům dřevin v koruně. Nastává v podstatě patová situace. Její řešení sesazovacím ( zmlazovacím) řezem je v tomto stavu a věku pro dřeviny prakticky řezem na smrt. Při jeho aplikaci se alej nedožije ani 100 let. Pokud bude zachován tento stav alej se vlivem pokračující degenerace během cca 40 ti let zcela rozpadne. Vnitřní řady se naklánějí za světlem, jejich koruny se dotýkají a zavírají prakticky celý průhled. Díky růstu do výšky došlo k zásadní změně kompozičního měřítka aleje.
26
Stávající stav bez ořezu: Obrázek znázorňující dřeviny ve stávajícím sponu bez provádění pravidelného řezu. Dřeviny si v tomto sponu velmi silně konkurují, dochází u nich ke snižování vitality, spodní části korun silně prosychají, dochází k vyholování dolní poloviny koruny a stromy silně rostou pouze do výšky. Do stávajících volných míst, nebo do míst kde dojde z různých důvodů k pokácení dřeviny není možné provést novou výsadbu, nebo je tato výsadba vlivem silného zástinu předem odsouzena k úhynu. Nová výsadba by byla možná pouze tam, kde by chyběly dřeviny v delších úsecích po obou stranách jedné dvouřady.
Obrázek znázorňuje dřeviny rostoucí ve stávajícím sponu s prováděním pravidelného hlavového řezu. Stromy si vzájemně nekonkurují, střední průhled se rozšiřuje a spojuje koncové objekty ( věž kostela a objekt Valdštějnské lodgie). Nové výsadby jsou možné a perspektiva nově vysazovaných jedinců je dobrá i v místech, kde dojde k vysazení pouze jednoho mladého stromu mezi staré stromy ošetřované hlavovým řezem. Stabilita starých stromů se zlepšuje, nehrozí jejich rozlomení ani pád i přes přítomnost dutin a některých dřevokazných hub.
27
Změna sponu: Obrázek znázorňuje změnu sponu – v aleji by byl vysázen pouze poloviční počet dřevin. Stromy by si příliš nekonkurovaly, byly by možné nové dosadby, ovšem počet stromů v aleji by se snížil na polovinu a současný charakter ( pravidelná čtyřřadá alej) by se vytratil.
5. E Práce a úkony, které je nutné provést při každém typu obnovy: -
důsledná péče o staré i o nově vysázené dřeviny
-
ochrana dřevin před mechanickým poškozením a poškozeními způsobovanými zasolením půdy a psími exkrementy
-
práce s terénem – důsledná úprava odtokových poměrů v území aleje, kterou však nedojde k úplnému vysušení plochy
-
úprava středové travnaté plochy a dosev stínomilných druhů trav s dvouděložných rostlin
-
úprava komunikací v aleji provedená tak, že v žádném případě nedojde k poškození kořenů dřevin
-
úprava okolí aleje v místech kde okolní zeleň výrazně konkuruje stromům v aleji
28
6. Závěry a doporučení: Po zvážení všech hledisek celé široké problematiky valdštejnské aleje, vztahů širších i užších a po důkladném prostudování požadavků zúčastněných stran doporučuji k realizaci obnovy aleje variantu číslo 3. Tato varianta je kompromisem mezi oběma radikálními proudy, jak obnovným tak konzervačním, navíc plně respektuje zásady a požadavky uplatňované Agenturou ochrany přírody a krajiny a Národním památkovým ústavem. Při důsledném provádění následné péče tak v podstatě prostor aleje navrací původní tvář a kompoziční záměr se kterým byla budována. Pokud se všechna opatření, která jsou ve studii nastíněna a postupně budou rozpracována v projektu budou důsledně dodržovat jedná se zároveň o dlouhodobé stabilizační řešení, které nepřenáší odpovědnost a problémy na další generace.
29
