NAŠE MĚSTO DOLNÍ KOUNICE
Ročník 18 • číslo 4/2014
Prezentace knihy Dolní Kounice
Vážení spoluobčané, Jako blesk z čistého nebe přišla „LEDOVÁ KALAMITA“, kterou pamětníci nepamatují. Přišel čas básníků, romantiků a snílků, kteří za oknem v teple domova obdivují ledovou krásu přírody. Na druhé straně je to i čas opravdových chlapů, kteří vyráží vstříc ledu a větru napravit co se dá. Kdo jel 1. prosince pozdě odpoledne z Brna autem do Kounic, mohl na silnici mezi dálnicí a Bratčicemi zahlédnout hasiče, co tam ve tmě, v zimě a mokru odstraňovali popadané stromy, které se zřítily pod tíhou ledu. O kousek dál pak v kombinézách, na kterých se průběžně tvořila ledová krusta, pracovali elektrikáři a snažili se obnovit dodávku elektrické energie pro nás ostatní, kteří jsme v postupně chladnoucích domovech čekali, kdy konečně znovu naskočí kotel. Vím, že pro řadu občanů to bylo nesmírně těžké. Jsem ráda, že i u nás v Dolních Kounicích máme borce, kteří si zaslouží náš obdiv. Při první známce námrazy, ve čtyři hodiny ráno, v době, kdy většině z nás se ještě dlouho nechce z vyhřátých postelí, se skupina chlapů z pracovní čety městského úřadu, někteří i nad rámec svých pracovních povinností, zapojili do boje s ledovou námrazou. A to nemluvím o naší operační jednotce sboru dobrovolných hasičů (JPO). Jsou to skvělí kluci. Klobouk dolů. Jim všem bych chtěla za jejich práci a nasazení moc poděkovat. Pro informaci občanům uvádíme v časopise seznam místních komunikací a chodníků dle pořadí důležitosti (vychází ze schváleného plánu zimní údržby místních komunikací a chodníků města). Na úřad přišly stížnosti občanů, že se včas neřešil spadlý strom na cestičce pod zámkem, který byl nahlášen 2. prosince dopoledne. Je mojí povinností zastat se naší jednotky požární ochrany, protože kluci tam jeli prakticky hned po ohlášení, ale strom byl spadlý na drátech elektrického vedení. V tomto případě udělali to jediné, co udělat mohli, že situaci nahlásili na operační středisko, které dál předává informace patřičným subjektům. V roce 2015 už bude časopis Naše město vycházet v nové podobě. Po vyhodnocení situace na městském úřadě jsme museli odsunout naše volební priority. V současné době řešíme především tyto akce: – Výstavba nového veřejného osvětlení ve Stráních, která probíhá současně s rekonstrukcí vedení NN (nízkého napětí) společnosti E.ON (předpokládaná cena cca 1,5 mil. Kč – dokončení dle počasí) – Přebíráme nově zrekonstruovanou část ulice Tovární (předpokládaná cena 1,9 mil. Kč) – Přebíráme nově vybudované přírodní hřiště za školou (dotace 1,5 mil. Kč) – Řešíme nestabilní svah na ulici Antonínská (celková cena se ještě nedá odhadnout) – Příprava na rekonstrukci ulice Jiráskova a ulice Polní (plánuje se setkání obyvatel obou ulic s projektantem) – Ve spolupráci s poradenskou agenturou se na příští rok připravuje zateplení budovy městského úřadu (předpokládaná cena 2,7 mil. Kč, požadovaná dotace 2,5 mil. Kč) 1
– A to nejlepší na konec: Řešíme nedokončenou investiční akci „zateplení základní školy“, která měla být hotová původně 31. 8. 2014, pak byl termín dokončení prodloužen do konce září. Můžete se tam zajít podívat. Je to na samostatný článek. Investiční akce v celkové hodnotě 8,9 mil. Kč, dotace v hodnotě 4,3 mil. Kč ohrožena. Ještě bych se ráda vrátila k první adventní neděli a k rozsvícení vánočního stromu. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se na tomto krásném večeru podíleli. Hlavně dětem, které svá vystoupení zvládly na jedničku. Velký dík za to patří i paním učitelkám a paní ředitelce. Také maminky z Luskounu už tradičně předvedly obrovské nasazení při výzdobě prostranství a při organizaci vánočního bazárku. Děkuji všem, co napekli perníčky, pomáhali s ozvučením, vystoupili s vlastním programem. A také nesmím zapomenout na hasiče (Sbor dobrovolných hasičů), kteří jsou nepostradatelnou oporou řady městských akcí – jejich vánoční punč byl výborný (musím si říct o recept ſ). Do nového roku vám přeji pevné zdraví a mnoho pracovních i osobních úspěchů, pohodu a lásku v rodinném kruhu. Ing. Radka Formánková starostka
Milí Kouničáci, blíží se čas Vánoc a to je doba, kdy si všichni chceme odpočinout. Proto vás teď nebudu zatěžovat informacemi o problémech, které se v našem městě vyskytují. Na to bude prostor v příštím roce. Většina z vás ví, že se změnilo vedení města a mnozí očekáváte změny. Stejně jako vy, tak i já věřím, že ke změnám v pozitivním smyslu dojde. Nezáleží to však jen na vedení města, ale na nás všech. Za prvních pár týdnů ve funkci místostarosty jsem se přesvědčil, že jsou v Kounicích lidé, kteří mají zájem angažovat se pro město. Těmto lidem je potřeba dát prostor a přijmout nabízenou ruku. Dolní Kounice jsou na začátku nové etapy a žádný začátek není jednoduchý. V první řadě je potřeba dořešit všechny zátěže, které zůstaly po minulém vedení města, což bude nějakou dobu trvat. Proto prosím všechny občany o strpení, než se vašim problémům bude moci nové vedení plně věnovat. Přeji všem klidné prožití vánočních svátků a načerpání nových sil do roku 2015. Lumír Konečný, místostarosta Kontakt:
[email protected] tel.: 736 541 018 2
Stanovisko zastupitelů ODS a KDU-ČSL k usnesení ustavující schůze zastupitelstva města Dolní Kounice Dne 10. 11. 2014 večer proběhla ustavující schůze zastupitelstva města Dolní Kounice v naplněném sále Kulturního domu. Než došlo k samotné volbě orgánů města, museli noví zastupitelé složit slib. Seznam zastupitelů však byl jiný, než hlásaly výsledky voleb. Zvolený zastupitel Ivo Indra za Kounice pro všechny (bývalé Věci veřejné) bez udání důvodu odstoupil a na jeho místo postoupila Hana Kudláčková. Další zvolený zastupitel za Můj domov Michal Hodovský odstoupil ze zdravotních důvodů a na jeho místo postoupil Lumír Konečný. Volba starosty proběhla standardně a reflektovala výsledek voleb. Měla však jednu zásadní podmínku. Bude tomu tak pouze v případě obsazení postu místostarosty někým z Mého domova. Logickou a slušnou volbou by byla nominace Jana Saloně na post místostarosty jako prvního v pořadí zvolených zastupitelů za Můj domov. Nová starostka označila Jana Saloně za nevyzrálého a prohlásila, že o jeho nevyzrálosti a posléze vyzrálosti rozhodla ona sama. Za místostarosty byl zvolen Lumír Konečný, který se řádnou volbou svých voličů do zastupitelstva nedostal a postoupil až jako náhradník. Na post místostarosty byl tedy zvolen člověk, jež dostal i od voličů seskupení Můj domov jasný signál, že do zastupitelstva nepatří. Hledejme společně zajímavou hranici nevyzrálosti Jana Saloně, který během jednání zastupitelstva dozrál do schopnosti rozhodovat o důležitých věcech města jako radní a další volbou jako zástupce města do společnost KTS, která zajišťuje svoz a likvidaci odpadů v našem městě. Tato hranice nevyzrálosti některých osobností koalice Kounice pro všechny (bývalé Věci veřejné) a Můj domov je stejně pofiderní a neurčitá jako hranice samostatnosti pracovat, myslet a zvládat alespoň elementární činnosti uvolněného zastupitele a místostarosty. Při velmi sporadické účasti starostky města, která je neuvolněná ve své funkci, jak bylo předesláno samotnou volbou s následným uvolněním od 1. 1. 2015, není schopen místostarosta pracovat samostatně. Potvrzení této skutečnosti je velmi snadné. Nesporným výsměchem demokracii je zvolení Dagmar Schweizer do orgánu města. Tato manželka místostarosty Lumíra Konečného byla zvolena seskupením Kounice pro všechny a Můj domov členkou Kontrolního výboru. V kanceláři místostarosty dlí denně Dagmar Schweizer, mnohdy za časté asistence svých dcer a pod rouškou práce pro Kontrolní výbor úkoluje zaměstnance úřadu mimo rámec svých kontrolních pravomocí. Tímto jednáním je defraudována samotná práce Kontrolního výboru, který má fungovat podle zastupitelstvem schválených pravidel a jako orgán a ne jedna osoba. Hlavní náplní Kontrolního výboru je kontrola činnosti rady, které je místostarosta 3
Lumír Konečný tedy manžel Dagmar Schweizer členem. Toto je nesporný střet zájmů, kdy manželka a možná i její dcery kontrolují činnost rodinného příslušníka ve veřejné správě a navíc, jako bonus, provádí za něho jemu svěřené pravomoci. Je to výsměch základním principům zastupitelské demokracie a popření všech květnatých vět vyřčených v minulosti k takovýmto tématům zastupitelem Filou a spol. Možná je to jejich vlastní a osobité pojetí fungování přímé demokracie. Chápeme, že někteří zastupitelé z Kounic pro všechny mají problém se s tímto smířit, avšak nedostatek odvahy jim brání to změnit. Jsme přesvědčeni, že s tímto vnitřním problémem tohoto seskupení nemohou soudní a zdravě uvažující občané a to i napříč celým voličským spektrem souhlasit. Dalším povyražením ve vypočítavosti zastupitelů za Kounice pro všechny a Můj domov je odměňování i členů Finančního a Kontrolního výboru. Pan Fila a spol., kteří nejvíce kritizovali bývalé vedení, v klidu na ustavující schůzi sami odhlasovali svým zastupitelům a příznivcům zvolených v těchto orgánech pravidelnou měsíční odměnu. Je to poprvé v historii od roku 1990. Ta tam jsou nezištnost a šlechetné úmysly tolik vykřikované v minulých letech. Bude také velmi důležité v následujících dnech a měsících sledovat dění v personálních věcech na úřadě. Jak nová atmosféra na radnici bude ovlivňovat vztahy mezi novým vedením a zaměstnanci a mezi zaměstnanci samotnými. Zda nebude vedena záští, pomstychtivostí či šikanou, jak tomu poslední vývoj situace naznačuje. Zda také nebudou zřizována nová místa investičních techniků nebo referentů na zpracování dotačních titulů, anebo různých nových externích poradců na dohody o provedené práci apod. Na závěr našeho stanoviska se chceme pozastavit nad rozsvěcením vánočního stromu. V minulosti jsme byli kritizováni za jeho průběh. Kritika poukazovala na skutečnost, že účinkující nebylo jednou slyšet, podruhé zase vidět apod. Dovolte nám, abychom touto cestou tlumočili organizátorům, přesně řečeno rodině Schweizer – Konečný, názor mnoha letošních účastníků této tradice zahájení adventu. Rozsvěcení vánočního stromu bylo křečovité, kýčovité a nevkusné. Chyběla mu přirozenost a upřímnost. Vážení občané, přejeme vám krásné a ničím nerušené Vánoce a hodně štěstí v novém roce. Karel Zalaba, Martin Frei, Petr Střecha, Oldřich Brabec, Tomáš Zbořil, David Káňa, Vojtěch Novák Uveřejnění výše uvedeného článku zastupitelů za ODS a KDU ČSL je důkazem jedné z mnoha změn k lepšímu, které v našem městě nastávají po uplynulých volbách. Důkazem, na kterém je vidět, že nyní má i opozice možnost psát do tiskovin, které jsou placené z peněz občanů. A když to pisatelé využijí například k tomu, aby znevažovali práci druhých, mají občané možnost udělat si obrázek sami. A to je ta pravá svoboda bez strachu se projevit, promluvit a přisednout si ke stolu s kýmkoli. zastupitelé za Kounice pro všechny a Můj domov Dolní Kounice 4
Vážení občané Dolních Kounic Město Dolní Kounice a SDH pořádají již více než 10 let, vždy první adventní neděli, Rozsvícení vánočního stromu na Masarykově náměstí. Vždy se tato akce nese v duchu přátelského setkání lidí, veselí a nadšených dětí, které Vám mnohdy v mrazivém počasí zpívají vánoční koledy. Při rozsvícení stromu 30.11. 2014 se po úvodním slovu starostky města paní Formánkové, několika přání a myšlenek od p. Mikulky s programem připojily děti z mateřských škol, Pěveckého sboru ZŠ a dobrovolní studenti. Nové vedení města rozhodlo, že na letošním rozsvícení stromu se budou podílet i ostatní místní spolky a organizace, např.: – Luskoun o.s. zajistilo výzdobu kulturního domu, vánoční jarmark a pečení perníků, – SDH se tradičně postaralo o občerstvení ve formě vánočního punče a čaje, – Turistické informační centrum oslovilo ZŠ, mateřské školy, připravilo sladkosti pro účinkující děti a osvětlení – pan místostarosta L. Konečný obstaral ozvučení. Vánoční strom ozdobili tradičně naši nejmenší z MŠ Tovární vlastnoručně vytvořenými ozdobami. Fotografie ze slavnostního Rozsvícení vánočního stromu je možné si prohlédnout na webových stránkách města www.dolnikounice.cz.
Přeji Vám poklidný advent a úspěšný rok 2015 Ing. Bc. Jana Jurková, TIC Dolní Kounice 5
Řekli byste, že v Dolních Kounicích byli někdy i varhanáři – výrobci a opraváři varhan? V historii Dolních Kounic profesně vždy výrazně převažovali, nebo nikdy nechyběli vinaři, kopáči, obuvníci, krejčí, zedníci, řezníci, obchodníci, hostinští nebo perleťoví knoflíkáři, ale že by se tam někdy také vyskytovali varhanáři se svými dílnami, kteří by se zabývali stavbou a opravami varhan, to už dnes zřejmě nikdo z kounických občanů netuší, nikde to nečetl, ani neslyšel. Nikdy jsem o tom také od nikoho nic neslyšel, ani Milan Řiháček se o tom nikdy nezmínil, asi na to nikde nenarazil a ten by mi to určitě nezapomněl sdělit. A přece se teď zdá, že tomu tak skutečně bylo. Když se mi totiž před časem dostala do ruky velmi pečlivě zpracovaná dvoudílná kniha velkého formátu od Dr. Jiřího Sehnala „Barokní varhanářství na Moravě“, vydaná r. 2004, musel jsem tuto možnost pak prostě vzít na vědomí. První díl knihy se jmenuje „Varhanáři“ a druhý díl „Varhany“. Oba díly jsou bohatě ilustrovány černobílými i barevnými fotografiemi, tabulkami, nákresy, historickými záznamy i detailními popisy a každý díl má téměř přesně 300 stran. Autor této dvoudílné knihy, prof. PhDr. Jiří Sehnal CSc, ročník 1931, byl a je velký brněnský muzikolog, zpočátku pracoval jako odborný asistent oddělení dějin hudby v Moravském muzeu v Brně, pak jako vedoucí oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Přednášel také na Masarykově univerzitě v Brně i na Palackého univerzitě v Olomouci. Univerzitním profesorem byl jmenován 1997. Byl to člověk odborně velmi vzdělaný, pracovitý, přitom prostý a já jsem se měl možnost s ním trochu seznámit v 70. letech, kdy mne kounický farář prof. P. Vaněčka TJ vysílal alespoň na některá, varhanická diecézní školení do Brna, která se konala mimo velké prázdniny každou první sobotu v měsíci nejprve na Petrově, později v kostele u kapucínů a ještě později u Holčapkových varhan ve velkém kostele na Křenové ulici. Míval jsem totiž v té době časté služební cesty na provozech i přes soboty a neděle, takže jsem na všechny chodit ani nemohl. Tam nám všude Dr. Sehnal přednášel hudební nauku, harmonii i historii vývoje stavby varhan v moravských kostelech. Každý rok pak bylo školení vždy zakončeno ještě společným autobusovým zájezdem i s přednášejícími do některých kostelů naší diecéze, kde měli nějaké historicky i umělecky cenné a zajímavé varhany, postavené od vyhlášených starých varhanářských mistrů, jejichž díla zvukově i výtvarně byla velmi zdařilá a jsou dodnes v provozu. 6
A nyní k věci. V prvním díle knihy „Varhanáři“ je na straně 147 mapka Moravy, na které jsou vyznačena města a místa, kde v letech 1600 až 1850 sídlily varhanářské dílny nebo i jednotliví samostatní varhanáři, kteří stavěli nové, nebo alespoň opravovali staré varhany. V naší oblasti, na jihozápad od Brna, jsou tam vyznačena tato místa: Brno, Mikulov, Znojmo, Hustopeče, Dolní Kounice, Ivančice, Rouchovany, Rybníky a Moravské Budějovice. Když jsem pak pátral v obsáhlých textech knihy po dalších informacích, objevil jsem dvě místa, týkající se těch Dolních Kounic: Str. 49: Rok 1655 – Cruciger Pavel, varhanář v Dolních Kounicích. K tomu přináleží ještě následující citace: Cruciger Pavel, varhanář na Moravě v polovině 17. století. Pocházel z Velké Bíteše, neboť se sám označoval jako její „patriota.“ 16. 7. 1655 v Dolních Kounicích onemocněl, „že od Pána Boha velikou nemocí navštíven jsouc, od Svaté Trojice jsem ani z lože nevstával, až tento tejden trochu jsem povstal, avšak na líkách (lécích) se držím a víc ležeti než choditi musím.“ Proto také odmítl žádost městské rady Velké Bíteše na zhotovení pozitivu (jednoduché varhany bez pedálu) a doporučil jim místo sebe Jiříka Lynara, „jenž v městě Třebíči na domě bakalářovým zůstává.“ (Pramen: Státní a okresní archiv Žďár nad Sázavou a Farní úřad Velká Bíteš). Žádné další podrobnosti o jeho věku, oblasti působení, o jeho zpracovaných zakázkách a varhanářské činnosti nejsou známé. Bylo to také (ten rok 1655) v období pouhých deseti let od skončení velmi kruté třicetileté války, kdy v Kounicích bylo ještě přes 70 pustých, opuštěných a zcela neobydlených domů a v okolí Kounic přes 1000 měřic opuštěných, neobdělávaných vinohradů. (V té době, k 15. dubnu 1671 – bylo to po té třicetileté válce – měly Dolní Kounice jen 104 křesťanských a 12 židovských „komínů.“) Str. 47: Rok 1821 – Bruckel (Pruckel, Prukl) Johann (Jan), varhanář v Dolních Kounicích. V tomto roce tento dolnokounický varhanář postavil nové varhany v Šaštínských Strážích na Slovensku za 580 zlatých. Je to velké a známé mariánské poutní místo, kde dnes údajně mají největší varhany na Slovensku. Myslím, že jméno Prukl také existuje v Dolních Kounicích ještě i dnes. Že by někteří z těch dnešních mohli být jeho potomci? Kdož ví. Žádné další informace o těchto dvou kounických varhanářích neexistují, snad by se mohlo ještě někdy o nich něco najít, nějaká zmínka, při náhodném pátrání v dokumentech z té doby ze starého kounického městského archivu, který se dnes nachází ve Státním a okresním archivu (SOA) v Rajhradě. V kounických matrikách by se toho asi moc nenašlo, protože ty byly v kounické farnosti zavedeny pro sezdané od r. 1662, pro narozené a pokřtěné od r. 1663 a pro zemřelé až od r. 1667. A také ti dva uvedení varhanáři nemuseli pocházet z Kounic (Cruciger pocházel, jak je výše uvedeno, z Velké Bíteše a Prukl se mohl do Kounic také přistěhovat odjinud. A na sklonku života, po ukončení varhanářské činnosti, se třeba z rodinných důvodů zase možná mohli odstěhovat jinam. 7
Je třeba si také uvědomit, v jakých pracovních podmínkách staří varhanáři žili, tvořili a podnikali. Nebyla ještě nikde k dispozici jako dnes veřejná síť s el. energií pro svícení a pohon strojů a nástrojů, všechno ze dřeva se řezalo, dlabalo, vrtalo a hoblovalo ručně, také vlaky ještě nejezdily, o automobilech se ještě nikomu ani nesnilo. Panstvo jezdilo v přepychových kočárech s lokaji, ti movitější používali k osobní přepravě na delší cesty dostavníky s častými přestupy a když kounický varhanář Prukl přijal zakázku na nové varhany až na Slovensku, musel si najmout zkušeného formana a na jeho formanský vůz naložit téměř celou svou varhanářskou dílnu s nářadím, pomůckami i s některým nutným materiálem a nechat to všechno převézt do vzdáleného místa, kde měly být ty nové varhany postaveny. Musel být také nejen technicky, ale i obchodně zdatný, aby si správně naplánoval, vyjednal a v místě najal nutné spolupracující pomocníky, aby se vešel nejen do požadovaného či přislíbeného termínu pro dokončení díla, ale aby také nepřekročil limit konečné smluvní ceny za dokončené dílo a přitom sám neprodělal. A samozřejmě musel mít i potřebnou finanční hotovost na nákup materiálu před zahájením díla. Neměli to jednoduché ti tehdejší podnikatelé už ani tenkrát. Druhý díl Sehnalovy knihy „Barokní varhanářství na Moravě – Varhany“ je zaměřen na odborný popis hlavně historicky cenných velkých i menších varhanních nástrojů, které ve své době nabízeli, postavili a vyzdobili věhlasní a zkušení varhanáři, na jejich dobově přínosné technické konstrukční řešení vlastního nástroje i výzdobu píšťalových skříní, i v té době na nová konstrukční řešení varhanních detailů, které oproti předcházejícím zkušenostem výrazně usnadňovaly hru, ovladatelnost a funkční spolehlivost nástroje nebo které prodlužovaly jeho životnost a pokud možno minimalizovaly i nároky na nutnou údržbu. Závěrem ještě uvedu z obou dílů knihy přehledný výpis většinou jen krátkých poznámek o tom, kdy byly nabízeny nebo skutečně realizovány dodávky nových varhan nebo jejich oprav do kostelů v naší farnosti Dolní Kounice a pro srovnání totéž i v některých nejbližších sousedních farnostech. 1698
Dolní Kounice
1768
Dolní Kounice
1795
Pravlov
1817
Dolní Kounice
pozitiv (zřejmě bez pedálu), 8 rejstříků, 150 zl. Neví se, zda byl pořízen pro farní kostel u řeky nebo spíše pro ještě původní malou poutní kapli sv. Antonína z r. 1654. nové varhany 2 manuály, rejstříky 8 - 3 - 2, 330 zl. Dodal varhanář František Ignác Sieber (1716–1785) Brno. Byly ve starém kostele u řeky z r. 1411, v r. 1857 byly nahrazeny novými jednomanuálovými varhanami od Ferdinanda Mikše z Brna oprava varhan, 60 zl. Provedl Jan Komorník, varhanář, Rouchovany farní kronika str. 49–29. května opraven pozitiv kaple u sv. Antonína mikulovským varhanářem, pocházejícím ze Slezska. Oprava stála 72 florinů, za práci si vzal 12 fl. 8
1836
Malešovice
1837
Pravlov
1856
Dolní Kounice
1857
Dolní Kounice
1857
Malešovice
1865
Ivančice
1869 1870
Pravlov Pravlov
1877
Mělčany
oprava varhan, 3 zl. Provedl Jan Sainka z Doubravice, varhanář – samouk oprava varhan, 12 zl. Provedl Josef Tadeáš Strniště (1780–1862), varhanář samouk ve Svratce, původně rektor školy nové varhany, jen nabídka, 390 zl Benedikt Latzl (1818–1884) Znojmo – jedny jeho varhany jsou dosud v provozu v kostele v nedalekých Vojkovicích nové varhany 1 manuál 8 rejstříků, 775 zl. Ferdinand Mikša Brno Byly postaveny ve starém kostele u řeky z r. 1411 nové varhany 1 manuál 8 rejstříků, 680 zl. Ferdinand Mikša Brno nové varhany, 2 manuály, 18 rejstříků, 2000 zl. Filip Komínek (1831–1898) Brno nové varhany, jen nabídka, Benedikt Latzl Znojmo nové varhany 1 manuál, 10 rejstříků, 1000 zl. Filip Komínek Brno. Tyto varhany sloužily asi až do r. 1945, kdy byly silně poškozeny válkou, pak už neopravovány a nahrazeny harmoniem. nové varhany 1 manuál, 8 rejstříků, 770 zl Filip Komínek Brno (tato informace je z farní kroniky).
Dostupná historie varhan v Dolních Kounicích – souhrn: Starý farní gotický kostel u řeky z r. 1411: 1698 – nový pozitiv, asi bez pedálu, 8 rejstříků. Neví se však, jestli tento nástroj nebyl pořízen spíše pro tehdejší novou původní malou kapli sv. Antonína z r. 1654, zatím co ve starém farním kostele už asi nějaké starší varhany byly. 1768 – nové, patrně už dvoumanuálové pedálové varhany s rejstříky 8 + 3 + 2 (pedál) od varhanáře Františka Ignáce Siebra z Brna. Varhany měly tato rejstříky: Hlavní stroj: Portunflöte 8‘ píšťaly: dřevo – otevřené, Flautmajor 8‘ dřevo – zavřené, Prinzipal 4‘ cín, Spitzflöte 4‘ cín, Quint 3‘ cín, Octav 2‘ cín, Superoctav 1‘ cín, Mixtur 1‘ 3 řady, cín, Pozitiv: Copelmajor 8‘ píšťaly dřevo – zavřené, Copelminor 4‘ dřevo – zavřené, Prinzipal 2‘ cín Pedál: Subbas 16‘ – dřevo – zavřené, Prinzipalbas 8‘ dřevo – otevřené 9
Toto jsou varhany z r. 1766 v kostele Nanebevzetí P. Marie v Jevíčku, také od varhanáře Františka Ignáce Siebra, Měly 16 rejstříků a stály 850 zlatých. O dva roky později postavil tentýž varhanář obdobné varhany také ve starém gotickém kostele sv. Petra a Pavla v Dolních Kounicích, ty však měly jen 13 rejstříků a stály 330 zlatých. Tak nějak obdobně tedy mohly vypadat i ty kounické Siebrovy varhany, ale vzhledem k té nižší ceně měly nejen méně rejstříků, ale asi byly také méně zdobené. Jejich fotografie nebo aspoň nákres se nezachoval. 10
Pro srovnání: Od téhož varhanáře Františka Ignáce Siebra velké varhany z roku 1769 v kostele sv. Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem za 800 dukátů, což se tehdy rovnalo 2400 zlatým. Je vidět, že tento varhanář už zvládal bravurně celé varhanářské řemeslo i umění, týkající se výzdoby varhanních skříní a to ve velmi širokém rozsahu. 1857 – nové varhany jednomanuálové, pedálové, cekem 8 rejstříků od varhanáře Ferdinanda Mikši z Brna, Bylo to pouhých 5 let před velkou katastrofální povodní v r. 1862, kdy pak musel být starý kostel z bezpečnostních důvodů a z nařízení tehdejšího okresního úřadu v Židlochovicích, úředně uzavřen. Pravděpodobně pak tyto zánovní varhany byly asi přestěhovány na kůr kaple na Barborce, kde se po 17 let až do postavení nového nynějšího farního kostela v roce 1879 konaly nouzově a jen dočasně všechny bohoslužby v této malé a těsné kapli, kam se všichni farníci pochopitelně nemohli vejít. Mnoho jich vždy stálo venku a když začalo pršet, pak ti se rozprchli domů nebo do hospod. I to byl důvod pro snahu urychleného postavení nového velkého farního a tehdy i děkanského kostela.
Poutní kaple sv. Antonína z roku 1757 Před rokem 1857 tam určitě nějaké starší a menší varhany byly, protože když se v tom roce 1857 ve starém kostele u řeky stavěly ty nové Mikšovy varhany, tak tehdy kounický farář P. Leopold Eisenfest (podle pražského rabína Sidona to byl konvertita, pocházející z kounické židovské rodiny) požádal Mikšovy varhanáře, aby ke 100. výročí postavení barokní kaple sv. Antonína, seřídili a naladili také varhany v této kapli, což oni ochotně učinili za pouhých 20 florinů – zlatých. (Farní kronika str. 63.) Tyto starší varhany ne11
známého původu tam pak ještě vydržely až do poloviny 20. stol., kdy zřejmě byly v r. 1945 ve válkou velmi poničené kapli také vážně poškozeny a jako neopravitelné asi byly zrušeny a nahrazeny jen malým, jednoherním harmoniem, zakoupeným od bývalého varhaníka z Babic nad Svitavou. Nyní si tam varhaník o kounické pouti přináší vlastní elektronické varhany Casio se dvěma reprobednami. Protože kaple není připojena na el. síť (kromě přechodných období velkých oprav kaple), musí být tato celá souprava napájena vždy jen ze 6 velkých monočlánků vložených do varhan.
Nový farní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1879. Tehdejší kounický farář P. Ignát Hýbl někde ve farní kronice (str. 82) zapsal, že před dokončením stavby nového kostela v r. 1879 „též i varhany od sv. Barbory na kůr v novém kostele přenesené a naladěné byly a to od pana Komínka, varhanáře z Brna.“ Mám za to, že to byly ty nové Mikšovy varhany, postavené 1857 ještě ve starém kostele u řeky, které pak po té katastrofální povodni 1862 a uzavření starého kostela, ve kterém povodňová voda vystoupila až do výšky 2,2 m, byly pravděpodobně přeneseny na Barborku, kde pak v tomto dočasném provizoriu dalších 17 let sloužily při všech katolických bohoslužbách. To však nikde nebylo jednoznačně zaznamenáno. Pokud tomu tak bylo, pak ty Mikšovy varhany z r. 1857 se v r. 1879 dostaly ještě i do nynějšího, nového farního kostela, kde jako provizorium sloužily až do roku 1903, kdy tam byly dodány nové, současné, velké, moderní pneumatické dvoumanuálové varhany s dvaceti rejstříky a různými spojkami, dodané českou varhanářskou firmou Antonín Mölzer z Kutné Hory, za 8000 Korun. Na ty už si zasloužilý kounický varhaník a učitel hudby Vincenc Schütz nezahrál, zemřel totiž rok předtím, ve svých 45 letech v r. 1902. Schütz jako varhaník, nar. 1856 ve Vy- Varhanní skříň současných kounických, pneuprachticích v Čechách, absolvent matických, dvoumanuálových varhan ve farním pražské konzervatoře, přišel do kostele sv. Petra a Pavla v Dol. Kounicích z roku Kounic až do nového kostela 1879. 1903, od firmy Antonín Mölzer, Kutná Hora. V r. 1886 se v Kounicích oženil se Byly to tehdy u nás jedny z prvních, moderních slečnou Denkovou, dcerou kounic- pneumatických varhan. Stály tehdy 8.000 K rak. kého obchodníka Denka, který kou- měny. Tehdejší starý varhaník a velmi oblíbepil a zboural 1881 starý odsvěcený ný učitel hudby i na dechové nástroje, Vincenc kostel a rozebral jej a rozprodal jako Schütz (byl v Konicích od r. 1879), už si však na ně nezahrál, zemřel totiž rok předtím, v r. 1902. stavební materiál. 12
Velká oprava kounických varhan v r. 2005, při které byly píšťaly všech rejstříků vyčištěny, seřízeny a naladěny, staré olověné vzduchové trubičky, i tlustší vzduchovody z papírové lepenky byly nahrazeny novými, plastovými a také bylo zkontrolováno a seřízeno dálkové pneumatické ovládání varhan od hracího stolu, pomocí rejstříků, manuálových a pedálových kláves. Byl také opraven hlavní zásobní měch a starý vzduchový ventilátor z třicátých let min. století byl nahrazen novým, silnějším, protože ten starý už nebyl schopen vykrýt netěsnosti postupně vzniklé v dřevěných, kanálových rozvodech varhan za těch 102 let jejich předchozího provozu. Takže při hře v plénu (na všechny rejstříky) klesal tlak vzduchu a hra byla falešná. Proto se už před opravou pléno nemohlo používat. Tuto velkou opravu kounických varhan v roce 2005 úspěšně provedl ve sjednaném časovém i finančním limitu brněnský varhanář p. Karel Zadák se svým synem, také varhanářem.
Dvoumanuálový hrací stůl současných kounických varhan s přidaným a přiladěným třetím manuálem el. varhan Casio CT 670 pro zvýrazněnou sólovou hru pravou rukou 13
Kam se potom, po pořízení nových Mölzerových varhan, z Kounic poděly ty malé, provizorní, 8 rejstříkové Mikšovy varhany z r. 1757 se neví, nebylo to totiž také nikde zaznamenáno. Asi byly odprodány některému menšímu kostelu a peníze za ně byly použity na vybavení interiéru nového, kounického farního kostela. Když jsem v 70. letech při nějaké generální opravě už nynějších varhan vstoupil do prázdné hrací skříně, odkud byly předtím vyneseny všechny píšťaly, našel jsem na vnitřní straně dřevěných stěn varhanní skříně inkoustovou tužkou ručně psané různé datované nápisy, poznámky a podpisy, kde si třeba za první světové války nějaký opravář varhan hořce stěžoval na krutost té války s poukazem, kolik už stála lidských životů a kolik už přinesla lidem bídy, utrpení a hladu. Také jsem tam viděl záznam neznámého kounického kalkanta – šlapače varhanních měchů – který se tam chlubil, jak dlouho už tuto službu v Kounicích vykonává a který dle toho musel šlapat měchy varhan už na Barborce, pak v novém kostele na staré provizorní varhany a pak možná ještě asistovat i u nových velkých varhan po roce 1903. Ten jistě věděl víc o podrobnostech a historii všech tehdejších i minulých kounických varhan, ale toho se už dnes na nic zeptat nemůžeme. V této souvislosti jsem si vzpomněl ještě na jiného šlapače varhanních měchů, jehož záznam si vypsal Řiháček z kounické matriky zemřelých: Ohnesorg Anton, měchošlap v Kounicích, žil se svou manželkou 19 roků, stáří měl 50 let, zemřel 6. července 1877, bydlel na domě čp. 126 (vedle staré pošty). To zapsal koop. Frant. Turek, za faráře Ignáta Hübla. – Ten jistě šlapal ty Mikšovy varhany z roku 1857 a možná předtím ještě ke konci i ty staré Siebrovy varhany z roku 1768.
Pohled z pravého boku do otevřené varhanní skříně v patře na uspořádání velkých dřevěných pedálových zadních píšťal (vlevo) a na kovové i dřevěné píšťaly manuálové za předním čelním prospektem (vpravo), ve kterém jsou zabudovány z chrámové lodi viditelné ty velké kovové píšťaly základního osmistopového rejstříku Pricipal 8´ 14
Kounický smíšený chrámový sbor s hudebníky u příležitosti oslav 100. výročí postavení kounického farního kostela – v říjnu 1979. Ten první zleva ve druhé řadě v baretce je Josef Weis – Bílý, poslední kounický šlapač varhanních měchů. Ze všech už dnes žijí jen ve spodní řadě pí Žaloudková, její sestra pí Korberová z Trboušan (s kabelkou), vedle ní sl. Jana Chlubnová, provdala se do Maršovic a úplně vpravo jsem já, jako varhaník. Všichni ostatní – jak doufám – už dnes zpívají a hrají na věčnosti. Dej jim Pane lehké odpočinutí a věčné světlo ať jim svítí! Úplně posledním kounickým kalkantem neboli šlapačem varhanních měchů za varhaníka Vojtěcha Mazla, ještě před pořízením el. ventilátoru ke kounickým varhanům někdy začátkem 40. let min. století, byl invalidní jednoruký Josef Weis, který si údajně nechal změnit své příjmení na Josef Bílý. Ten pak i později sedával v kostele u varhan jako dobrovolná záloha pro případ, že by byla přerušena dodávka el. proudu a ventilátor se zastavil. Vidíval jsem ho také na kounickém náměstí v obecní úklidové četě, kde pomáhal zametat chodníky. K tomu účelu měl na té invalidní paži bez ruky připnutou protézu s kovovým okem, ve kterém měl prostrčenou násadu od koštěte, aby mohl tou druhou, zdravou rukou zametat. Lidé jej znali také pod přezdívkou „dispečer,“ neboť se rád zdržoval na zastávkovém stání autobusů, kde se kamarádil se šoféry a lidem ochotně radil, kam a kdy který autobus pojede. Jako vždy svobodný, žil se svojí maminkou v Antonínské ulici a po její smrti se dostal do domova důchodců v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde později, někdy v osmdesátých letech min. století, také i zemřel. Za svého pobytu v Hrušovanech se občas rád přijel podívat do svých rodných Kounic. Tak to jsou dostupné, dnes už zapomenuté, zřejmě jen kusé informace o některých kounických varhanách a varhanářích, i o dalších okolnostech a zajímavostech v minulosti, které se většinou podařilo objevit v Sehnalově odborné knize Barokní varhanářství na Moravě, ale i jinde, jako třeba v dolnokounické farní kronice založené až roku1804, nebo i v některých Řiháčkových materiálech. Moravské Bránice, květen – listopad 2014 15
Stanislav Liškutín
Mateřská škola Dolní Kounice, okres Brno-venkov příspěvková organizace Tovární 167, Dolní Kounice, 664 64 Tel.: 546 421 694, 731 255 518 E-mail:
[email protected]
Podzim v mateřské škole Podzim máme ve školičce velice rádi. Vnímáme ho jako období, kdy se mísí krásné barvy, při tvoření si vyhrajeme s přírodninami a čeká nás spousta zajímavých akcí a vycházek. Od září pracujeme s předškoláčky a jejich rodiči, pravidelně po čtrnácti dnech v edukativně stimulačních skupinách. Děti se tu systematicky, zajímavou metodou připravují na vstup do první třídy. Již tradičně v polovině října pořádáme: Hostinu ze zahrádky. Děti na vycházkách nasbírají kaštany, šípky, barevné listy,… na výzdobu stolků a již od rána přináší a aranžují ovoce, zeleninu, oříšky, bylinky. Maminky pečou medovníčky, jablečné
16
17
záviny, zajímavé pečivo z cukety, paní kuchařka vaří ovocné a bylinkové čaje. Děti tak připravují, poznávají, ochutnávají a užívají si slavnostní pocit. V říjnu jsme navštívili kamarádku Jasmínku a jejich psí farmu. Děti měly možnost vidět malá štěňátka, dozvěděly se, jak náročné je o ně pečovat. Dospělé psy potom viděly při výcviku. Byla to zajímavá zkušenost. 11. listopadu, na sv. Martina, jsme se vypravili do stájí v Němčičkách. Děti viděly život koní ve stájích, krmení, práci kolem koní, pouštění do ohrad, výcvik. Možnost projet se na poníkovi byl určitě zážitek. Chlapci si připadali jako rytíři na koni a holčičky jako princezny. Na oplátku jsme koníkům přinesli spoustu dobrot. Děti na zvířátka myslí stále, a tak pytle na suché pečivo pro koně v útulku na Kociánce se v MŠ vždy rychle plní. Nejkrásnějším měsícem pro děti je určitě prosinec. Advent je pro nás obdobím předvánočního nadechnutí, tvoření, zdobení, zpívání koled, užívání si tradic, zklidnění. Spěch, shon a komerční prožití tohoto krásného období do školičky nepatří. Dnešním dnem jsme začali společně odpočítávat adventní kalendář. Čeká nás trhání Barborky, Čertění na místním zámku i ve školičce, návštěva knihovny a spousta pohádek, zdobení stromků v Mateřské škole i na zahradě, výroba dárečků, překvapení pro rodiče… Přejeme všem dětem i dospělým, aby pro nás zůstávaly Vánoce radostné, klidné a kouzelné.
1.12. 2014 Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ Tovární 18
Z akcí školy Adaptační pobyt žáků 1. ročníku – září 2014 Tradičně se uskutečnil v rekreačním středisku ASTRAL u nedalekého Bohdalova na Českomoravské vysočině. Úctyhodný počet začínajících školáků (42) strávil necelé tři zářijové dny v přírodním prostředí, kde se navzájem poznávali a zažívali společné trampoty (pobyt bez rodičů, sebeobsluha, sebekázeň, úklid vlastního nepořádku, vzájemné soužití rozdílných osobností) i dobrodružství (hledání pokladu od hodných skřítků, cesta „nebezpečným“ trollím lesem – tam žijí ti nehodní, objevení studánky s pitnou vodou). Učili se spolupracovat při týmových hrách, překonávali nejen překážky přírodní, ale i ty osobní. Navštívili jsme mléčnou farmu – sáhnout si na telátko byl pro mnohé velmi pěkný zážitek, stej19
ně tak blízký kontakt s dospělým zvířetem. Rybí sádky pak překvapily akčními kapříky, kteří vyskakovali až nad hladinu. Nesmím opomenout všudypřítomné houby, které se doslova pletly pod nohy – poznávali jsme jedlé i nejedlé. Organizované aktivity vhodně doplňoval čas určený k individuální zábavě - kopaná, malování na asfalt, stavby z přírodnin. Dobrou náladu spoludotvářelo krásné slunečné počasí.
Adaptační pobyt žáků 6. ročníku – září 2014 Také šesté ročníky se zúčastnily třídenního adaptačního pobytu v Bohdalově. I přes nepřízeň počasí, která je na Vrchovině touto dobou běžná, děti oplývaly nezkrotnou energií a elánem, soutěživostí i vtipem. K pohodě přispělo i dobré jídlo a sponzorský dar paní Kratochvílové. Putovalo s námi pět obrovských melounů a pytel paprik. Děkujeme za pomoc p. uč. Žákové, vedoucí kurzu, a p. uč. Hudákové, které s námi v Bohdalově byly, a dalším, které nás zásobily materiály a skvělými radami. tř. učitelky I. Procházková, A. Samlíková 20
Z výuky Návštěva SOS dětské vesničky
V úterý 11. listopadu se žáci 8. a 9. ročníku zúčastnili exkurze do SOS dětské vesničky v Brně-Medlánkách. Tato návštěva souvisí s tématem náhradní výchova dětí, která je součástí osnov občanské výchovy pro 8. ročník. Žáci měli možnost seznámit se s chodem vesničky a prohlédnout si její areál.
Exkurze do ČOV DKM Moravia
V souladu s plánem environmentální výchovy v hodinách chemie proběhla 12. listopadu exkurze žáků 8. třídy do ČOV DKM Moravia. V osmém ročníku se žáci poprvé začínají učit chemii, kde se v počátku seznamují s látkami, které nás obklopují a které umožňují život na Zemi. Exkurze byla přínosem v tom, že byla zaměřena regionálně s poukázáním na širší vazby v ochraně životního prostředí.
21
Z mateřské školy Téma podzim V rámci tematického celku Barevná příroda se děti MŠ seznámily s tematickou části nazvanou „Podzimní zahrádka“. Děti mohly ochutnat různé druhy ovoce, které se sklízí na podzim. Do této tematické části jsme zařadili nejen básničky, písničky, říkadla, pozorování sběru jablek, ochutnávání, ale také pečení jablečného závinu, který děti po upečení také ochutnaly.
Úspěchy našich žáků ve sportovních soutěžích
V letošním soutěžním roce se naše škola zúčastnila mnoha sportovních soutěží. Vůbec poprvé jsme se zúčastnili přespolního běhu „Želešická růže“. Do soutěže se zapojilo družstvo 4 žáků z 8. a 9. tříd. V soutěži jednotlivců se v běhu na 3 kilometry umístili 16. Robin Fuchs, 17. David Procházka, 18. Martin Vodák a 28. Dominik Souček. V soutěži družstev, kde se sčítaly všechny časy, jsme obsadili v okresní soutěži pěkné 3. místo.
Nahoře: David Procházka, Martin Oulehla, Nico Geidl, Robin Fuchs, Dominik Souček, Jirka Chrást. Dole: Matyáš Urbánek, Jakub Hledík, Jakub Beránek, Jakub Pekár, Martin Vodák
Nahoře: Daniel Buršík, Nico Geidl, Matyáš Urbánek, Serhij Ohanesyan, Radim Salát. Dole: Štěpán Grünwald, Rudolf Pospíšil, Jan Střecha, Matěj Pekár, Tomáš Zoufalý (brankář) 22
Již tradičně se účastníme turnaje v minikopané. Tým naší školy v okrskovém kole porazil všechny zúčastněné školy a postoupil do okresního finále konaného v Želešicích, kde jsme nakonec obsadili 3. místo. Další sportem, ve kterém jsme v minulosti získávali úspěchy, je florbal. Letos se podařilo postoupit do okresního kola našim mladším žákům. Letos se nám podařilo vylepšit loňské 6. místo a po vynikajícím výkonu celého týmu jsme celkově obsadili 3. místo.
Zapojení do evropského projektu Realizace projektu EU – Rodilí mluvčí do škol V letošním školním roce 2014/2015 se naše škola ZŠ a MŠ Dolní Kounice zapojila do projektu „Rodilí mluvčí do škol – zvyšování jazykové vybavenosti žáků základních škol pomocí rodilých mluvčích a zapojením škol do mezinárodních projektů“, který je dotovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Projekt nabízí tři hlavní aktivity, do kterých je možné se zapojit – aktivita č. 1 Zapojení rodilých mluvčích do výuky, aktivita č. 2 Zavádění metody CLIL do výuky a aktivita č. 3 Příprava mezinárodních projektů. Naše škola se zapojila do všech tří výše uvedených aktivit. V rámci aktivity č. 1 na naši školu jedenkrát týdně dojíždí rodilý mluvčí z Velké Británie, kterého je možné zapojit jednak do výuky cizích jazyků, tak i do výuky nejazykových předmětů, kroužků, volitelných předmětů, na školní výlety, projektové dny a v neposlední řadě i na soutěže zaměřené na cizí jazyky. V této aktivitě využíváme rodilého mluvčího zejména do výuky jazykových předmětů z důvodu zvyšování komunikativní kompetence v cizím jazyce. V rámci aktivity č. 2 jsou pedagogům poskytnuty workshopy, které je proškolí k metodě CLIL, jejíž podstatou je zapojování cizího jazyka, v našem případě angličtiny, v nejazykových předmětech, jako je matematika, přírodopis, fyzika apod. Dále mohou pedagogové využívat jazykové kurzy vedené lektorem z jazykové školy Hello, která je realizátorem projektu, a rovněž metodické podpory v podobě konzultací. 23
Aktivita č. 3 se pak zaměřuje na přípravu a realizování mezinárodních projektů. Projekt nabízí semináře a kontinuální metodickou podporu k tvorbě takovýchto projektů. V rámci aktivity č. 3 během školního roku proběhne na škole i projektový den se zahraničním studentem z Vysoké školy báňské, která je partnerem projektu.
Informace a podrobnosti z dění na škole najdete na našich webových stránkách:
www.zsdolnikounice.cz 24
Dolní Kounice – příběh města V říjnu 2014 vyšla první ucelená publikace o Dolních Kounicích – příběh města. Kniha o rozsahu 412 stran je tištěna plnobarevně na křídovém papíru. Je v ní obsaženo velké množství dosud nepublikovaných fotografií, historických dokumentů a především přehledně utříděný a čtivě psaný text zachycující ucelenou historii města Dolní Kounice od pravěkých nálezů po současnost. Autorem knihy je dlouholetý kronikář města pan Bruno Němec. Pokud máte zájem o tuto krásnou knihu, je možné si ji zakoupit v informačním centru města Dolní Kounice nebo v knihovně. Cena za knihu 250 Kč.
25
26
27
28
29
30
Městská knihovna v Dolních Kounicích Nové knihy za září, říjen a listopad 2014 Partnerské vztahy v dnešní době aneb Jak spolu žít 343 Jandová, Eva Mého manžela nezastřelil Kajínek 614 Strunecká, Anna Babské rady profesorky Strunecké 641 Hruška, Láďa Vaříme s Láďou Hruškou 641 Moriyama, Naomi Japonky nestárnou ani netloustnou 908.437.2 Němec, Bruno Dolní Kounice. Příběh města 91 Vacková, Monika Ostrovy našich snů TransAsia vlakem kolem Asie 915 Vacková, Monika se skládacími koly 940 Egghardt, Hanne Milostné skandály v domě Habsburků B Clem, Bill Odvrácená tvář B Cornwellová, P. D. Naleziště B Cussler, Clive Přízrak B Dark Katedrála strachu B Dark, Jason Upíří sourozenci B Erickson, Carolly Anna Boleynová B Formánek, Josef Úsměvy smutných mužů B Formanová, Martina Případ Pavlína B Gerritsen, Tess Učedník B Green, John Hvězdy nám nepřály Marie Antoinetta: B Grey, Juliet Soumrak rozmařilosti B Gruber, Václav Miluj mě, nebo střelím B Holcová, Milena Láska v moll B Hošková, Blanka Láskobraní B Chevallier, Gabriel Zvonokosy B Jackson, Lisa Všechno mi řekni Stoletý stařík, který vylezl z okna B Jonasson, Jonas a zmizel B Keleová-Vasilková, Taňa Manželky B Klíma, Josef Smrt podle druidů B Kubátová, Táňa Valdemar 17
Blechová, Zdenka
31
20. 9.
2. 2. 3.
2.
B B B
LaMott, Anne Mawer, Simon McCreight, Kimberly
B
McMahon, Tony
B B B B B B B B B B B B B B B B M M M MN 1/3 MN 1/3
Morrell, David Nesbö, Jo Nesbö, Jo Nesvadbová, Barbara Nicoll, Andrew Obermannová, Irena Patterson, James Pivodová, Krystýna Sheldon, Sidney Smith, L. J. Steel, Danielle Sund, Erik Axl Sund, Erik Axl Topol, Filip Vácha, Dalibor Vondruška, Vlastimil Brezina, Thomas Brezina, Thomas C. MacDonald, Betty Gray, Amy Valentino, Serena
MN 64
Krupárová, Martina
MN 67/68 Pedevilla, Pia
Co dlužím synovi Evangelium podle Jidáše Případ Amelia Soumrak Templářů. Hledání svatého kříže Na hraně temnoty Přízrak Spasitel Pralinky Nic není, jak se zdá První věci Dokonalá iluze Žena se špatnou pověstí Pokrevní svazky Upíří deníky. Zoufalství Na první pohled Slabost Victorie Bergmanové Slabost Victorie Bergmanové Sakramiláčku. Střepy Červenobílá Přemyslovská epopej IV Zámek přízraků Zombie z jeskyně Paní Láryfáry Jak se státi upírem Jak se státi zombie Kuchařka pro malé šéfkuchaře a šéfkuchařky Tvořit se dá ze všeho
9. 5.
10. 1. 2.
4. 15. 13. 1-4
Klidné vánoční svátky, šťastný rok 2015 a vzpomínku na ty, kteří s námi již být nemohou.
Jana Káčerková, městská knihovna 32
Vzpomínka na Ing. Stanislava Nešpůrka, CSc. Dne 24. listopadu 2014 si připomněla naše rodina výročí úmrtí Ing. Stanislava Nešpůrka, CSc., který zemřel před 30 lety 28. listopadu 1984 ve věku 59 let. Narodil se 13. listopadu 1925 v Dolních Kounicích manželům Anežce a Vincentu Nešpůrkovým. Měl tři sourozence, staršího Jana, který žil v Ostravě, a mladší Elišku (Paseková, Dolní Kounice), kteří již nežijí, a o šestnáct roků mladší Marii, (Káčerková, nejmladší ze sourozenců, Nové Bránice). Stanislav prožil celé své dětství a mládí v Dolních Kounicích, v rodinném domě na ulici JiráskoStanislav Nešpůrek va. Základní školu vychodil v Dolních Kounicích a již v té době se začal zajímat o elektrotechniku. V rodném městě byl členem organizace Skaut. Naučil se vážit si přírody a chránit ji. Měl i několik kamarádů, kteří zůstali jeho přáteli i v dospělosti. Volné chvíle trávili často u řeky Jihlavy. Tuto krajinu Stanislav miloval po celý svůj život. Po absolvování základní školy navštěvoval ve školním roce 1945/1947 mistrovskou školu elektrotechnickou při průmyslové škole v Brně. Učil se výborně, byl bystrým a zvídavým studentem. Proto pokračoval v roce 1947–49 ve studiu na vyšší škole elektrotechnické-slaboproudé při průmyslové škole v Brně. Školu ukončil v červnu 1949 zkouškou dospělosti a získáním výučního listu v oboru elektrotechnik. V září 1949 nastoupil na České vysoké učení technické do Prahy, a to na fakultu elektrotechnického inženýrství. Patřil mezi nejlepší studenty, studoval stále s vyznamenáním. Školu ukončil v srpnu 1953 státními zkouškami, opět s vyznamenáním, a získal titul inženýr. V roce 1952 se Stanislav oženil s Vlastou Pažourkovou, pocházející také z Dolních Kounic. V roce 1953 se jim narodila dcera Hana. Dalšího potomka už pak neměli. Od svatby několik let bydleli u rodičů manželky Vlasty v Dolních Kounicích na ulici Benátky. Vlasta pracovala v Brně jako prodavačka ve státním podniku Textil a Stanislav nastoupil po absolvování vysoké školy do elektrotechnického podniku Tesla Brno. Spolu s ním i jeho kamarád z vysoké školy Ing. Jaroslav Víšo. Ten zůstal Stanislavovým přítelem až do jeho smrti. V roce 1960 se Stanislav s manželkou a dcerou přestěhovali natrvalo do Brna, do Králova Pole na ulici Srbskou. Každý víkend se vracel do Dolních Kounic. Tam rád pracoval na poli a tak získával novou energii, potřebnou pro jeho duševní činnost. V Brně bydlel až do konce svého života. 33
Stanislav se sestrami – Eliška Paseková a Marie Káčerková Stanislav měl kromě elektrotechniky ještě jednoho velkého koníčka. Byla to hudba, především taneční hudba. Ještě jako žák základní školy se učil hrát na housle a pak na violu u pana učitele hudby. Později se už jako samouk naučil hrát na basu a trombon. Byl členem kapely Tempo, kde hrával na basu, později členem kapely Akord, kde hrál už na trombon. Obě kapely byly dolnokounické a hrávaly většinou na tanečních zábavách. V Brně koncertoval s orchestrem DPMB, i zde hrál na trombon. Aktivní hru v kapelách ukončil ze zdravotních důvodů asi 3 roky před svou smrtí. Po několika letech práce v podniku Tesla nastoupil Stanislav do svého druhého a zároveň posledního zaměstnání, a to na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně (nyní Univerzita obrany). Pracoval zde jako odborný asistent, vědecký pracovník, zlepšovatel a dokonce i jako vynálezce. Byl autorem mnoha zlepšovatelských návrhů např. přístroje pro měření šumových charakteristik veličin čtyřpólu, elektrického odporového teploměru, násobiče v pásmu 1,25cm, svorkovnice pro připojení elektrod k elektrickému srdečnímu stimulátoru, šumového generátoru v pásmu 1,25 cm. Spolu se svým přítelem lékařem MUDr. Miloslavem Vašulínem (1923–1979), (také rodákem z Dolních Kounic), vytvořili elektrický srdeční stimulátor. Toto zařízení dokáže korigovat patologické poruchy srdečního rytmu drážděním srdečního svalu elektrickými podněty, které přístroj generuje. Stanislav stál u počátků kardiochirurgie v Brně na I. A II. Chirurgické klinice Fakultní nemocnice U svaté Anny, jejíž rozvoj byl v podstatě rychlejší a komplexnější na II. chirurgické klinice díky dnes již legendární osobnosti prof. MUDr. Jana Navrátila, 34
Dr.Sc., dr.h.c. (1909–1992), který za 15 let svého působení v čele kliniky (1952–1967) dosáhl se svým týmem řady významných prvenství v zavádění nových metod chirurgické léčby srdečních onemocnění a svými výsledky se stal jedním z pionýrů nově vzniklé kardiochirurgie v Evropě. Tehdy se začala důležitá éra v rozvoji chirurgické léčby srdečních vad, kdy generace chirurgů mohou provádět složité operace vrozených vad u dětí, nahrazovat nebo zachraňovat poškozené srdeční chlopně, transplantovat srdce aj. Profesor Navrátil věděl, že získat takový přístroj by bylo beznadějné, ale také si uvědomil, že další rozvoj srdeční chirurgie v Brně je bez stejného nebo podobného přístroje nemyslitelný. Proto zadal skupině spolupracovníků v experimentu za úkol konstrukci přístroje pro mimotělní oběh. Pracovní podmínky a technické vybavení, které měli, se nedaly srovnat s možnostmi a vybavením J. H. Gibbona v USA v roce 1953. Při znalosti podmínek, za kterých skupina pracovala, musíme ještě dnes vysoce ocenit obětavost, vysokou odbornost a cílevědomost všech členů výzkumné skupiny, která umožnila 5. 2. 1958 profesoru Janu Navrátilovi uzavřít defekt mezisíňového septa I. typu u 7-leté pacientky, pod přímou kontrolou zraku na zastaveném srdci s vlastním přístrojem pro mimotělní oběh. Byla to první operace s takovým přístrojem v Československé republice. Radikální operace Fallotovy tetralogie v mimotělním oběhu byla první nejen v republice, ale také ve střední Evropě. Zahájení implantací mechanických chlopní v roce 1963 bylo dalším odborným prvenstvím chirurgie srdečních vad v republice. Ve výzkumu se zkoušela délka mimotělního oběhu ještě únosná pro operovaného, možnosti použití přístroje (ECC) při akutní plicní embolii, mechanická podpora při levostranném srdečním selhávání, zevní srdeční defibrilátor, výměník tepla aj. Jméno profesora Navrátila a jejich úspěchy se brzy rozšířily za hranice republiky. Nebylo proto divné, když vídeňská univerzita, která hledala v roce 1966 přednostu, nabídla toto místo Janu Navrátilovi. Prof. Navrátil v roce 1967 odchází do Vídně na místo přednosty kliniky a profesora lékařské fakulty Vídeňské univerzity, o doktoru Vašulínovi psal v jednom kounickém zpravodaji také i bývalý lékárník pan magistr Přemysl Kos. Téměř 3000 srdečních operací, zkušené odborníky, fungující experiment a chirurgickou kliniku, která se stala uznávaným pracovištěm doma i v zahraničí, to bylo dědictví, které profesor Navrátil se svým týmem zanechal po odchodu do Vídně. I v Dolních Kounicích žije bývalá pacientka pana profesora paní Libuška Součková, která podstoupila v roce 1959 ve svých šesti letech jako 14. dětská operovaná pacientka se srdeční vadou (Ductus botali) operaci metodou podchlazení těla s použitím právě přístroje k umělému snížení teploty těla-hypotermii. V roce 1962 Stanislav a několik jeho kolegů z VAAZ Brno uvedli do provozu první československý kvantový generátor. Toto zařízení má velký význam v astronomii. Sestrojení kvantového generátoru patří do oblasti kvantové radiofyziky. Jeho podstatu vysvětluje článek v novinách Rovnost ze dne 17. února 1962. Citace ze článku: „Kvantová radiofyzika využívá naprosto novým způsobem zákony mikrosvěta. Malou radiostanicí se stal atom, v jehož vnější elektronové slupce je ukryt její mechanismus. Atomy pohlcují a vyzařují energii v určitých dávkách, v kvantech. Jestliže ozáříme atom, který vlnové kvantum pohltilo, nashromážděná energie se uvolní a vzniká tzv. 35
Stanislav, jeho manželka Vlasta a vnučka Markéta indukované záření o stálé frekvenci. V kvantových generátorech můžeme získat nejen radiové vlny centimetrového rozsahu, ale i vlny, odpovídající viditelnému světlu. To proto, že radiové i světelné vlny mají stejnou elektromagnetickou povahu. Rozdíl je jen v délce vln.“ V roce 1965 byl Ing. Stanislavu Nešpůrkovi propůjčen presidentem republiky Řád práce. V roce 1967 je mu rozhodnutím Vědecké rady Vojenské akademie udělena vědecká hodnost kandidáta technických věd (titul CSc.). Stanislav byl dlouho a vážně nemocen. Trpěl vysokým tlakem krve, opakovanými infarkty srdce a opakovanými mozkovými příhodami. Ke konci života se přidala cukrovka s nutností podávat insulin. Velkou oporou při zdravotních potížích mu byla manželka Vlasta a později i dcera Hana, která se stala lékařkou. Posledních 15 let života se Stanislav zabýval včasnou diagnostikou a návazně i terapií zhoubných nádorů u lidí. Na této tematice pracoval i v době, kdy byl už v invalidním důchodu. Škoda, že toto zkoumání zůstalo kvůli úmrtí nedokončeno. Jsem pyšná na to, že Stanislav Nešpůrek byl mým otcem. Je pohřben v Dolních Kounicích, které měl tolik rád. Ať odpočívá v pokoji.
MUDr. Hana Konečná, dcera, Brno (Informace o MUDr. Navrátilovi a FN Brno: Jana Káčerková, neteř) 36
Evangelium – radostná zvěst Slovo „evangelium“ (euangelion) se v Novém zákoně vyskytuje celkem 76krát. Ale ani na jednom z těchto míst nemůžeme jednoznačně nalézt ten význam, který je pro slovo evangelium a dnes i pro křesťany nejběžnější. Řecké slovo euangelion se nachází vlastně už v jedné z nejstarších dochovaných památek řecké literatury, v Homérově Odyseji. Tam má toto slovo význam „odměna za dobrou zprávu“. Není to význam, který bychom očekávali podle etymologie slova, protože euangelion se skládá z „eu“-dobře a z kmene „angel“, který je nositelem významu „zvěst“. To byla ovšem jedna ze dvou věcí, která příslušela tomu, kdo byl označován jako euangelos, tj. „posel dobré zprávy“. Musíme ovšem asi předpokládat, že současně existoval i význam, který vyjadřoval druhou věc, která patřila k onomu poslu dobré či radostné zprávy, a to byla „dobrá zpráva“ sama, třebaže tento význam je vlastně doložen až u římského spisovatele a řečníka Cicerona (106–43 př. Kr). Tohoto výrazu (i množné číslo euangelia mělo často význam čísla jednotného) se užívalo v souvislosti s poselstvími o vítězstvích (např. v bitvách), na jejichž počest se konaly oběti. Tím se tento výraz dostal také do spojitosti s náboženskými pojmy a oběťmi. Slovo „evangelium“ našlo celkem pochopitelně svoje uplatnění i v kultu císařů. Nastoupení nového císaře na trůn nebo jeho narozeniny měly představovat právě tu dobrou či radostnou zprávu pro jeho poddané. Známý je např. nápis z Priéne, který se vztahuje k narozeninám císaře Augusta a pochází asi roku 9 př. Kr: „Narozeniny boha byly pro svět počátkem s ním souvisejících evangelií (radostných poselství nebo radostného poselství)“. Ale užívání slova „evangelium“ v Novém zákoně nelze dobře vysvětlit převzetím slova i s jeho obsahem z pohanského světa. Nepochybně zde byl základem a východiskem Starý zákon. Podstatné jméno však v něm nemá teologický význam. Odpovídající výrazy (v řeckém překladu Starého zákona najdeme jednou euangelion v množném čísle nebo pětkrát podstatné jméno ženského rodu euangelia v jednotném čísle) znamenají buď „radostné poselství“ nebo odměnu pro posla, který takové poselství přináší. Je to tedy světský význam, známý už z předkřesťanských pohanských textů. Velmi důležité jsou však texty, kde se vyskytuje příslušné odvozené sloveso a jeho tvary. V řeckém překladu Starého zákona je to sloveso euangelizasthai, tj. zvěstovat, přinášet dobrou zprávu. Tyto texty ovšem samy ještě také plně nevysvětlují výrazné postavení slova „evangelium“ v Novém zákoně, užívané důsledně pouze v jednotném čísle. Tento výraz jednoznačně převažuje v listech apoštola Pavla (celkem 60krát). Právem se můžeme domnívat, že Pavel, ale zřejmě už někteří křesťané před ním chtěli zdůraznit, že na rozdíl od tolika různých evangelií (dobrých zpráv) o panovnících a jejich vítězství existuje jedna dobrá zpráva, jediné radostné poselství o Ježíši Kristu, před nímž ta ostatní evangelia pohanského světa jsou bezvýznamná. Ptáme-li se jaký byl v Novém zákoně obsah tohoto pojmu, je možné jistě najít více různě formulovaných odpovědí. Nejstručněji se však dá říci, že obsahem evangelia (tj. radost37
né zvěsti)je Ježíš Kristus. Jde o jeho příchod na svět, jeho smrt a zmrtvýchvstání. Z Markova evangelia je poznat, že evangelium je zvěst o Ježíši Kristu, ale také kázání samotného Krista. Výraz evangelium dnes v odborné literatuře označuje také literární druh, k němuž jednotlivá evangelia patří. Jakýkoliv slovesný výtvor lze zařadit k nějakému literárnímu druhu, tzn. má určité rysy, které jsou společné jiným literárním útvarům, jež patří ke stejnému literárnímu druhu. V evangeliích máme jistě celou řadu dílčích literárních druhů, jako jsou třeba podobenství, Ježíšovy spory s odpůrci, řeč o konci světa nebo vyprávění o Ježíšových zázracích, ale evangelia jako celky lze zařadit k literárnímu druhu, kterému musíme prostě říkat „evangelium“. Dnes se poměrně hodně diskutuje o tom, zda evangelia Nového zákona lze spojovat s literárními druhy, které už existovaly, jako jsou např. antické životopisy velkých lidí, nebo zda jde o literární druh specifický a vlastně originální. Určité spojitosti zde nepochybně jsou, ale zdá se, že specifičnost novozákonních evangelií je přece jen nepřehlédnutelná. Problém se snaží řešit i Dr. Mirea Ryšková v knize Doba Ježíše Nazaretského (Univerzita Karlova, Karolinum, Praha 2010): „Tvůrcem evangelia jakožto literárního žánru je autor Markova evangelia. Podařilo se mu spojit různé tradice do jednoho celku vyprávění o Ježíšově veřejném působení, smrti a vzkříšení, jehož rámec tvoří cesta z Galileje do Jeruzaléma, a tak uchovat zvěst o Ježíšovi jako tradovatelnou, chráněnou před rozplynutím se v přídavcích a interpretacích nejrůznějšího charakteru. Marek tak spojil kerygma s vyprávěním o Ježíšovi. Jde o nesporný literární a teologický výkon autora nejstaršího evangelia. Jako předstupně se uvádějí nejrůznější literární žánry židovské i profánní řecké literatury (midraš, biografie spravedlivého, biografie ideální postavy, antická tragédie a tragikomedie, aretalogie, antický román a biografie). Za nejpravděpodobnější předchůdce evangelia jakožto literárního druhu považuje při vší obezřetnosti I. Broer antickou biografii (např. Filostratovu Vita Apollonii). Biografie měly nejrůznější zaměření (aretalogie, enkomistický životopis, biografie ideálních či božských postav), nelze však prokázat jednoznačnou inspiraci žádným ze známých typů biografií. Je nepochybné, že inspirační zdroje autora Markova evangelia byly širší, že v úvahu připadají i zdroje židovské, starozákonní texty. Literatura s biografickým zaměřením tedy jako inspirační zdroj převládá. Nicméně evangelium není Ježíšovou biografií, Ježíš není jedním z antických hrdinů nebo velkých židovských postav (proroků), nýbrž evangelia jsou svědectvím a výpovědí víry o Božím jednání skrze Ježíše Krista, jenž je Synem Božím. Přes nepochybné inspirační zdroje, které musíme předpokládat, i když je konkrétně nemůžeme jednoznačně doložit, zůstává výkon autora Markova evangelia jedinečný z teologického, literárního i kerygmaticko-pastoračního hlediska. Avšak i další autoři evangelií, jakkoliv se inspirovali Markem vytvořeným žánrem, jsou samostatnými tvůrčími osobnostmi, které do převzatého schématu vnesly svůj vlastní jedinečný přínos“ (Doc. PhDr. Mirea Ryšková, Th. D.). Základem a východiskem evangelií je podle jejich vlastního tvrzení veřejný život, působení a učení Ježíšovo, způsobem jak to prvotní církev a evangelisté viděli, 38
vykládali a zvěstovali. Moderní historik a kritický čtenář si zde položí otázku: Podává toto zvěstování také věrně skutečnost? Je v evangeliích líčený obraz (což je víc než fotografie) o životě a působení Ježíšově pravý a neporušený? Je v evangeliích zvěstované slovo (což je víc než pouhý magnetofonový či těsnopisný záznam) věrná reprodukce Ježíšova poselství, tyto otázky odborníci formulují takto: Je zvěstovaný Kristus také historický Ježíš? Někteří vědci tvrdili, že v evangeliích existující výklad neodpovídá nebo sotva odpovídá skutečnosti. Tu a tam se dály a dějí pokusy vytáhnout (vyloupnout, vyjmout) za pomoci metod historické vědy z nynějších 4 evangelií postavu a učení Ježíšovo (bádání o Ježíšově životě) a pak hlásat tento výsledek vědy jako pravé evangelium (v podstatě páté evangelium!) a jako skutečný život Ježíšův (např. E. Stauffer), vůči němuž by evangelium v církvích hlásané představovalo drsnou víru prostého nevzdělaného venkovana. Na druhé straně R. Bultmann zastává ještě radikálnější názor, že už není vůbec možné vypátrat něco jistého o Ježíšově životě a učení, neboť mezi ním a námi je už jako hluboký příkop nebo zeď-víra prvotní církve ve zmrtvýchvstání, která nám znemožňuje poznat historického Ježíše, protože všechno je v evangeliích napsáno ve světle této velikonoční víry. Bultmann se domnívá, že vliv prvotní církve byl obrovský. Většinu evangelijního materiálu připisuje prvotní církvi a dochází k závěru, že poměrně velmi málo se dá s určitostí připisovat Ježíšovi pozemskému působení. Tento jeho názor souvisí s přesvědčením (jež sdílí s mnoha dalšími kritiky formy), že rané církvi nešlo o rozlišování mezi tím, co Ježíš říkal zde na zemi, a tím, co později říkal prostřednictvím hlasatelů v životě církve. Jak to vyjádřil striktně Norman Perrin: „Moderní rozlišování mezi historickým Ježíšem a vzkříšeným Pánem bylo rané církvi zcela cizí.“ Na druhé straně jsou i kritici formy, kteří jsou ve svých historických úsudcích mnohem konzervativnější. Patří k nim i Vincent Taylor a mnozí další, kteří jsou ještě konzervativnější. Podle nich raná církev ovlivňovala pouze uspořádání materiálu. Velká většina kritiků formy pracovala se značnou dávkou historické skepse. Pro věřícího je prý tato otázka bez podstatného významu, irelevantní, jelikož pro něho – Bultmana – je směrodatný zvěstovaný Kristus, i kdyby byl historický Ježíš žil a učil úplně jinak. S takovýmto názorem nesouhlasí převážná většina evangelických biblistů. dokonce i mnozí Bultmannovi žáci a všichni katoličtí biblisté. Proč? Neboť víra v hlásaného Krista, kterému neodpovídá historický Ježíš, je víra bez jakéhokoli základu. Proti jmenovaným náhledům je možné uvést pádné důvody pro to, že hlásání o Ježíšově životě, obsažené v evangeliích, může vystihnout historickou skutečnost, ba chce být legitimním výkladem a proto zasluhuje víru. Jak to lze dokázat a k jakým výsledkům dospějeme? Osvětlí nám to několik příkladů: Čistě historicky se dá dostatečně dokázat, že Ježíš v době, kdy v Izraeli čekali na slíbeného Mesiáše kolem sebe shromáždil kruh dvanácti učedníků, kteří po velikonocích v prvotní církvi platili za směrodatné svědky a zaručovali pravdivost hlásání prvotní církve. Vyučil je podle rabínské metody a vyslal ke kazatelské činnosti, pro 39
niž jim dal příslušné směrnice. O tom svědčí četné slovní obraty v tzv. misijních promluvách, které mohly být formulovány jen v době před smrtí a vzkříšením Ježíšovým. Mnohá slova neodpovídají vůbec situaci prvotní církve, jak je známa ze Skutků apoštolských a z Pavlových listů. Směrnice, které dal učedníkům, asi tvořily základ mnoha Ježíšových slov, jež jsou v evangeliích často tradována ve své původní formě (ipsissima verba, vox). V těchto slovech se projevuje mimořádné Ježíšovo sebevědomí. Ježíšovo tvrzení, že je očekávaným Mesiášem, je jediný důvod, který může uvést vážné vědecké bádání pro jeho popravu. Bez tohoto nároku zůstává nevysvětlitelnou záhadou, že Zmrtvýchvstalý je od začátku nazýván Kristus-Mesiáš, jak se sám během svého pozemského života pravděpodobně veřejně nikdy neoznačil. Tento výlučný Ježíšův požadavek se projevuje v mnoha slovech, ve kterých Ježíš staví svou autoritu nad Mojžíšovu nebo kde označuje postoj vůči němu jako kritérium spásy nebo zavržení: „Kdo mne vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před anděly Božími. Kdo mne však zapře před lidmi, ten bude zapřen před anděly Božími!“ Vyhraněné Ježíšovo sebevědomí je konečně obsaženo v jednom starém výroku, který mohl formulovat jedině on sám v období před posledními velikonocemi a v němž se označuje za Syna: „O tom dni však nebo o té hodině neví nikdo, ni andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec“. Prvotní církevní obec, tak přesvědčená o majestátu a božství Ježíše Krista, sotva by se odvážila mluvit o nějaké Kristově nevědomosti. Mesiášský nárok Kristův nemohl tedy být pouhým výtvorem prvotní církve, nýbrž vystihuje stanovisko a přesvědčení samotného Ježíše. Všechna evangelia mluví o mimořádných divech, které Ježíš činil. I když právě v tomto bodě musíme počítat s možností nadsazeného líčení, přece nelze uvést žádný rozhodný důvod proti tvrzení evangelií, že Ježíš zázraky konal. Kdo vychází z nedokázaného předsudku, že zázraky nejsou možné, musí vědět, že popírá skutečnost zázraků na základě tohoto zaměření a ne na základě evangelních zpráv. Pro věrohodnost evangelií v tomto bodě svědčí to, že u Jana Křtitele a mnohých známých rabínů se žádné zázraky nevyprávěly. Senzacechtivost nebyla tak aktuální jako dnes. Především je řada zázraků neodlučitelně spojena s Ježíšovými slovy a řečmi, v nichž badatelé uznávají původní Ježíšovy výroky. Zázraky jako znamení tvoří součást Ježíšova hlásání. Od jiných antických zpráv o zázracích a od vyprávění apokryfních evangelií se biblické zprávy nápadně liší: chybí jakýkoliv náznak zázraku pro pouhou senzaci. Ježíš je pravidelně působí pouhým slovem, příkazem, bez vnějších praktik. O ústředním zázraku, Ježíšově zmrtvýchvstání vydávají věrohodné svědectví mimo samotná evangelia, staré formule vyznání víry. Evangelický biblista Petr Pokorný, Úvod do Nového zákona, Vyšehrad 2013 na straně 414, Exkurz 6. Zázraky, píše: „To, co se dnes chápe pod zastřešujícím termínem ‚zázrak‘, představuje nikoli neproblematický soubor událostí, které mají v Novém zákoně naprosto odlišný charakter. K nim jsou řazeny tak rozdílné činy jako uzdravení, vzkříšení mrtvých, nasycení, proměnění vody ve víno, stejně jako utišení bouře nebo chůze po vodě…“ Pojem zázrak označuje duševní stav člověka žasnoucího 40
v údivu nad něčím neobvyklým. Od tohoto původně subjektivního významu se odvíjí k užití v objektivním smyslu, např pro stavby, jako bylo sedm divů antického světa. Vlivem přírodovědného myšlení bylo porozumění zázraku v novověku v mnohém redukováno na nadpřirozený zásah Boha do přirozeného běhu věcí, který byl vnímán jako prolomení přírodních zákonů. Protože veškeré dění bez výjimky je chápáno jako přirozené, zcela determinované přírodními zákony, připravila vyprávění o Ježíšových zázracích modernímu člověku velké obtíže. To, o čem Nový zákon tak obdivně vypráví, se stalo problémem. Tyto potíže daly v dějinách bádání ve 20. stol. podnět ke kritickému zkoumání zázraků. Na jedné straně vypracovaly analýzy školy dějin forem (Rudolf Bultmann, Martin Dibelius, Gerd Theissen) charakteristiky stylu zázračných vyprávění, jejich motivů a zákonitosti jejich tradování. Jako základní pravidlo platí, že jednodušší, méně zázračná verze vyprávění představuje obvykle starší stadium tradice. Zázračné rysy jsou v takových případech pozdější vypravěčskou úpravou. Později se přidaly redakčně kritické studie k jednotlivým evangeliím. Na druhé straně byly Ježíšovy zázraky srovnávány z dějin náboženství hlediska s uzdraveními v Asklépiově svatyni v řeckém Epidauru, s praktikami novopythagorejského putujícího filozofa Apollonia z Tyany (zemř. 96/97 po Kr.) nebo se zázraky židovských charismatiků. Je pochopitelné, že tradice o Ježíši jako divotvůrci odrážejí jeho neobyčejné působení, avšak od dnes obvyklejších obdob, jako je magie či šamanismus, se v některých rysech přece liší – tvrdí tyto výzkumy. Českému výrazu „zázrak“ v řečtině terminologicky odpovídá nejspíše slovo thauma, zázrak zprostředkovaný vlastními smysly, který dává podnět k úžasu. Tento termín je dosvědčen v lidové řečtině, Nový zákon se mu však v označení Ježíšových zázraků vyhýbá a nacházíme ho pouze v Mat 21, 15 (thaumasia) jako výraz pro Ježíšovo uzdravování. Synoptici (Matouš, Marek, Lukáš) přednostně užívají výraz dynameis („mocné činy“), tj. účinky boží moci, Lukáš příležitostně terata (např. Sk2, 22) ve smyslu božského zázračného znamení. Jan namísto toho mluví o „znameních“ (sémeia), jejich prostřednictvím Ježíš zjevuje svou božskou vznešnost a vzbuzuje víru. V apokryfních skutcích apoštolských je zázračná činnost v ponovozákonní době líčená v románovém stylu. V Novém zákoně jsou zázraky výrazem nadlidského Ježíšova zmocnění (exúsia) překračující rámec každodenních zkušeností. Bývají zakoušeny jako poukaz na nevšední, nadpozemskou moc a vyvolávají údiv, úžas nebo děs. Prof. Petr Pokorný shrnuje: „Zázračná vyprávění nám dnes vzhledem k našemu přírodovědně formovanému myšlení připravují mimořádné obtíže. Analýza z hlediska školy dějin formy nám ukázala, že v průběhu tradice musíme počítat se stupňováním a dokreslováním neobvyklých, zázračných rysů. Přesto nás šíře novozákonních tradic nenechá na pochybách, že Ježíš konal činy, které by i z dnešního hlediska byly považovány za mimořádné. Rovněž religionistické srovnání s dalšími divotvůrci potvrzuje, že zprávy o Ježíšových zázracích nebyly pro jeho současníky nevěrohodné. Především zprávy o uzdraveních by mohly obsahovat historicky věrné vzpomínky na Ježíšovo skutečné působení. U vzkříšení mrtvých, epifanií a zázraků 41
v podobě daru je naopak třeba počítat se silnější mírou dodatečných vypravěčských úprav z důvodu jejich dějinné a tradiční blízkosti příbuzným motivům v soudobé literatuře. Klíč k porozumění Ježíšovým zázrakům nabízí jeho uzdravování… Vlastní zázrak nespočívá v prolomení přírodních zákonů, nýbrž v tom, že Ježíš anticipuje naplnění boží vlády. Rovněž o vzkříšení z mrtvých se vyprávělo jako o předobrazu vzkříšení Ježíšova a spásy na konci času. Dnes je třeba pamatovat na to, že Ježíšovy zázraky byly tradovány jako součást jeho zvěstování božího království. Jsou součástí jeho záchranného jednání, exemplárně předjímají konečné přemožení nemoci, smrti a hladu a skrze přítomnou zkušenost symbolicky odkazují dál k nastávajícímu konci světa. V této univerzálně eschatologické perspektivě překračuje Ježíšova zázračná činnost jakékoli úvahy, které se pokoušejí na základě dnešní zkušenosti posuzovat, zda je historicky možné, aby se zprávy také takto skutečně odehrály. Než pokus považovat zázraky samé za svébytný objekt víry je dnes při setkání se zázračnými příběhy v každém případě přiměřenější otevřenost naděje vůči novému“ (Petr Novotný a Ulrich Heckel, Úvod do Nového zákona, Přehled literatury a teologie, Vyšehrad 2013). Jak se na problematiku zázraků dívá katolická biblická odbornice Mirea Ryšková? Píše: „Ani historicky není sporu o tom, že Ježíš konal mocné a podivuhodné činy: spor se vede nejvíc o jejich povahu. Už Talmud vysvětloval Ježíšovy zázraky jako divy v důsledku spojení s nečistými silami, jako kouzelnictví, novověké kritické dádání (19. a počátek 20. století) se je snažilo vyložit jen v čistě přirozené rovině. Dnes je exegeze méně skeptická, i když to neznamená, že všechny Ježíšovy podivuhodné skutky překročily zákony přírody nebo se historicky odehrály přesně tak, jak nám to evangelia podávají. I české slovo zázrak znamená něco, co je za zrakem, tedy něco, čeho se nelze dobrat pouhými lidskými smysly. Ani v českém pojmu, ani v biblických označeních pro takové dění není primárně ukryta myšlenka něčeho, co přesahuje přirozené zákony, nýbrž je tím míněna ta skutečnost, skrze níž se explicitně projevuje moc boží. Protože však české slovo zázrak je příliš zatíženo pohádkovými představami a nerealistickými očekáváními, je zejména při katechezi a hlásání lépe hovořit v Ježíšově případě o jeho mocných či podivuhodných činech než o zázracích. V biblickém pojmu zázrak (řecky teras – věštné znamení, mimořádný úkaz, zázrak nebo dynamis – síla, moc, mocný čin nebo sémeion – znamení, podivuhodná událost, div či ergon – práce, dílo, čin, skutek) je položen důraz na mocné působení (Mirea Ryšková, Doba Ježíše Nazaretského… Karolinum, Praha 2010). Vedle Ježíšových skutků hrála v jeho působení stejně důležitou roli jeho slova, jeho řeči, jeho učení. Evangelia uchovávají mnohý materiál, který odkazuje k této dimenzi Ježíšova veřejného působení, ovšem ve vlastním zpracování a podání. V bádání jde o nalezení, rekonstrukci tzv. Ježíšových nejautentičtějších, nejvlastnějších slov a výroků (tzv. ipsissima verba). Za kritérium při posuzování autentičnosti Ježíšových slov (a historicity skutků), bývá brána především odlišnost od tehdejšího židovského kontextu, ale i odlišnost od hlásání prvotní obce. To jsou ovšem pouze 42
negativní kritéria, která nejsou dostatečná, a spíše jen vymezující. Ježíš řekl a učinil jistě mnohé, co bylo ve shodě s jeho okolím, tak posléze s prvotní církví. Dnešní bádání relativizuje skepsi konce 19. a první poloviny 20. století, pokud jde o možnost dobrat se k autentickým slovům Ježíšovým a jeho skutkům. Za jednoznačné kritérium nepovažuje ani zmíněnou odlišnost od dobového kontextu či od intence rané církve. Tato kritéria sice platí, ale ne absolutně, protože Ježíšovo hlásání a konání nelze hodnotit pouze z hlediska odlišnosti. Dnes se mnohem více bere ohled na židovský základ a tradice, na nichž Ježíš stavěl a s nimiž nijak výrazně nepolemizoval. A také ne všecko, co se nám dnes jeví jako formulace prvotní církve, vycházející již ze zkušenosti Ježíšova zmrtvýchvstání, můžeme z Ježíšovy činnosti a kázání předem odepsat. I když je nepochybné, že až na několik aramejských slov uchovaných v novozákonních textech máme k dispozici Ježíšova slova, jeho výroky a řeči pouze v podání prvotní církve (už jen proto, že je nám uchována v řeckém překladu), a nelze tedy jednoznačně rekonstruovat jejich doslovnou podobu, přesto můžeme tradici uchovávající Ježíšova slova v zásadě důvěřovat. O relativní spolehlivosti této tradice svědčí nakonec i výroky dochované v apokryfních textech, např. v Tomášově evangeliu, jež nepocházejí z kanonického evangelního materiálu. I když evangelia nejsou biografií a historickým dílem v moderním slova smyslu a svůj zájem zaměřují na hlásání, nedá se nikterak popřít zájem o Ježíšův život. Prvotní církev a evangelisté zvěstují své poselství, jež je hlásáním o zmrtvýchvstalém Pánu, ve formě evangelií, tedy v souvislosti s líčením Ježíšova života. Proto se odvolávají na své vlastní zážitky nebo na podání očitých svědků. Tím se zjevně zdůrazňuje toto: To vám říká Ježíš Kristus, který zde na zemi kázal a působil. To předpokládá, že poselství, které evangelia obsahují a rozvádějí, odpovídá v podstatě Ježíšovu učení. Z uvedených důvodů se dá poznat, že prostřednictvím interpretovaného zvěstování v prvotní církvi a v evangeliích se můžeme dovědět podstatné o historickém Ježíši. Poklad evangelií tvoří nepochybně skutečná historie, od níž se nedají odloučit. Je to historie (život) Ježíše z Nazareta, který kázal, činil zázraky a činil si jedinečný nárok na Mesiáše, kvůli němuž byl ukřižován, shromáždil kolem sebe a vyučoval učedníky, kteří po jeho smrti jako svědci jeho působení a jeho zmrtvýchvstání v prvotní církvi zaujali rozhodující a vedoucí úlohu. Instrukce o dějinné pravdě evangelií z roku 1964 říká: „Exegeta musí mít na zřeteli trojí období, jimiž prošlo přenášení zpráv o učení a životě Ježíšově, než došlo až k nám. Jen tak může správně stanovit spolehlivost toho, co se nám v evangeliích podává. Ani kult, jímž učedníci ctili potom Ježíše jako Pána a Syna Božího, nezměnil Ježíše v osobu mýtickou a nezkreslil jeho učení. Není ovšem třeba popírat, že apoštolové to, co Pán vskutku řekl a učinil, sdělili svým posluchačům s tím dokonalejším porozuměním, ke kterému došli, poučeni oslavením Kristovým a světlem Ducha pravdy. Jako jim Ježíš sám po svém zmrtvýchvstání vykládal slova Starého zákona, tak tedy i oni vykládali jeho slova a činy, jak to vyžadovaly potřeby jejich posluchačů. Věnovali se službě slova a kázali rozmanitým způsobem, jak to bylo vhodné k jejich účelu a podle vloh posluchačů. Měli přece závazek k Řekům i Neřekům, vzděla43
ným i nevzdělaným. Je tedy třeba rozlišovat a zkoumat tyto různé druhy vyjádření, kterých kazatelé při hlásání Krista použili: katecheze, vyprávění, svědectví, hymny, chvalozpěvy, modlitby a jiné podobné literární druhy, kterých používalo Písmo svaté a lidé v té době.“ O tomto historickém Ježíši prvotní církev vyznala a evangelia zvěstují: je to Mesiáš, Syn Boží. I když hlásání evangelií, u něhož musíme mít na zřeteli tehdejší způsob vyjadřování (genus litterarium), přesahuje to, co můžeme o Ježíši historicky exaktně dokázat, přece se nedá odůvodněně popřít jeho oprávněnost a pravdivost. Nedá se tedy dokázat, že v evangeliích dochované a sepsané zvěstování života a výroků Ježíšových (jak je evangelia chtějí podat) je nepravdivé, zkomolené nebo mylné. Můžeme považovat uvedené důvody za důkaz hodnověrnosti líčení a hlásání dosvědčeného v evangeliích. Je tím dokázána také pravdivost evangelií? Pravdivost výroků Nového zákona o Kristu se nedá dokázat s takovou matematickou přesností a nutností, jak jsme na to zvyklí a jak to vyžadujeme v některých odborných oborech přírodních věd. Znamenalo by to v důsledku konec konců dokázat pravdivost zjevení tak, že by s ním musel nutně souhlasit každý rozumný člověk. Takový důkaz je však podle jednomyslné nauky církve vyloučen. Pravda božího zjevení (a tím také pravda evangelií) se nedá dokázat tak, aby si přímo souhlas vynucovala. Dá se dosvědčit a učinit přijatelnou i kritickému duchu, a to dobrými důvody. I když není možno podat důkazy (chápané ve smyslu moderních přírodních věd) pro pravdivost evangelií, existují přece důkazy pro jejich věrohodnost (uvedené shora). Důkaz věrohodnosti je však nutný a dostačující, aby křesťanská víra byla vírou rozumnou. Stojíme takto před rozhodnutím, zda toto hodnověrné svědectví apoštolů, které nám církev již přes dva tisíce let zvěstuje jako inspirované slovo Boží, v němž Pán sám nás oslovuje, přijmeme nebo ne. Za Ježíšova života se mnozí rozhodli proti jeho nároku a tlumočení jeho mocných činů nebo jako odmítli v době prvotní církve Kristovo učení směrodatné židovské kruhy či mnozí pohané svědectví učedníků nebo se je snažili oslabit prvními bludy, tak je i dnes možné odmítnout nebo oslabit svědectví evangelií. Nesmíme se divit, když někdo tvrdí, že evangelia nejsou pravdivá, že jsou to pouze domněnky tehdejších lidí. Kdo odmítá svědectví Písma nebo je relativizuje, najde vždy důvody jimiž bude ospravedlňovat svou pozici nebo opozici. Taková tvrzení a odůvodnění prozrazují často ráz základního postoje, kterým mohou být filozofické předsudky opřené pouhými hypotézami, např. rozšířený, ale nedokazatelný předsudek: zázraky jsou nemožné. Rozlišujme nedokázané hypotézy od zaručených ověřených výsledků. Zajímavou úvahu rozvíjí Joseph Ratzinger-Benedikt XVI. ve druhém dílu své trilogie Ježíš Nazaretský: „Zatímco tradice vyznání ze sebe vydává společnou víru křesťanstva autoritativně, v pevných formulích, a nárokuje si až doslovnou závaznost pro celé společenství věřících, vyprávění o zjeveních Zmrtvýchvstalého odrážejí různé tradice. Jsou vázána na různé nositele tradice a lokálně se dělí na oblast Jeruzaléma a Galileje… I k otázce zmrtvýchvstání je tudíž třeba přistupovat jako 44
k historické události. Jednak musíme říci, že podstatou zmrtvýchvstání je právě to, že rozráží rámec dějin a otevírá novou dimenzi, kterou obecně nazýváme eschatologickou. Zmrtvýchvstání odkrývá nový prostor, který dějiny otevírá nad a přes ně a vytváří definitivnost. V tomto smyslu platí, že zmrtvýchvstání není historickou událostí stejného druhu jako Ježíšovo narození nebo ukřižování. Je něčím novým, novým typem událostí. Ale zároveň musíme konstatovat, že není prostě mimo dějiny nebo nad dějinami. Snad by se to dalo vyjádřit takto: Ježíšovo zmrtvýchvstání vede nad dějiny, ale zanechalo v nich stopu. Proto o něm jeho svědkové mohou svědčit jako o události zcela nové kvality. Apoštolské kázání, jeho vášnivost a smělost, je opravdu nemyslitelné bez skutečného doteku z vnějšku něčím zcela novým a neočekávaným, doteku tím, že zmrtvýchvstalý Kristus se ukázal a mluvil. Jedině skutečná událost radikálně nové kvality mohla umožnit kázání apoštolů, nevysvětlitelné spekulacemi nebo vnitřní, mystickou zkušenost. Jejich kázání ve své smělosti a novotě žije z intenzity dění, které si nikdo nevymyslel a které překonávalo veškeré představy. Nakonec tu ovšem pro nás všechny pořád zůstává otázka, kterou Ježíši položil Juda Tadeáš ve večeřadle: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ (Jan 14, 22). Ano, proč jsi se mocně nepostavil svým nepřátelům, kteří tě ukřižovali? – chce se nám ptát. Proč jsi jim neukázal s nepřemožitelnou silou, že ty jsi živý, Pán nad životem a smrtí? Proč jsi se ukázal jen hrstce učedníků, jejichž svědectví musíme důvěřovat? Tato otázka se ovšem netýká pouze zmrtvýchvstání, ale vůbec způsobu, jímž se Bůh zjevuje světu. Proč pouze Abrahámovi – proč ne mocným světa? Proč pouze Izraeli, a ne všem národům Země, aby nebylo pochyb? To je tajemství Boha, který jedná tiše. To, že ve velkých dějinách lidstva jen poznenáhlu buduje svoje dějiny, že se stává člověkem a že jeho současníci a určující síly dějin ho přitom mohou přehlédnout, že trpí a umírá a že jako Zmrtvýchvstalý chce k lidstvu dojít jen skrze víru „svých“, jimž se ukazuje, že neustále tiše klepe na dveře našich srdcí, a když mu otevřeme, pomalu nás činí vidoucími. A přece – není právě toto božský způsob? Nepřemáhat vnější mocí, ale dávat svobodu, darovat lásku a probouzet? Když se nad tím dobře zamyslíme, není to, co se zdá být tak malé, tím vpravdě velkým? Nevychází od Ježíše po staletí sílící světelná stopa, která nemohla vzejít od pouhého člověka a jíž do světa skutečně prosvěcuje Boží světlo? Nalezlo by kázání apoštolů víru a dokázalo by vytvořit celosvětové společenství, kdyby v něm nepůsobila síla pravdy? Když nasloucháme svědkům s bdělým srdcem a otevíráme se znamením, jimiž Pán je i sebe sama znovu a znovu potvrzuje, pak víme: On vpravdě vstal z mrtvých. On je živý. Jemu se svěřujeme a víme, že jsme na správné cestě. Vkládáme spolu s Tomášem ruce do Ježíšova probodeného boku a vyznáváme: „Pán můj a Bůh můj!“ (Joseph Ratzinger-Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský, 2. díl, Brno 2011). Karel Obrdlík 45
Úspěšný závěr vodácké sezóny 2014 V závěru letošní sezóny se naši závodníci zúčastnili několika významných mezinárodních závodů. Radek Pavlík byl nominován na MISTROVSTVÍ SVĚTA do 23 let v raftingu. Toto mistrovství se skládá ze čtyř závodů. Sprintu, slalomu, sjezdu, a vyřazovacího závodu dvojic. Ve sprintu získali čeští reprezentanti včetně našeho Radka Pavlíka ZLATOU medaili. Také ve slalomu a vyřazovacím závodu dvojic získali medaili a to bronzovou. V dlouhém sjezdu jim umístnění na stupních vítězů, uniklo o pouhých sedm desetin vteřiny. Také posádka Petr Veselý a Marek Rygel (KK Brno), úřadující mistři světa v kategorii C2, měla úspěšný závěr sezóny. Na mezinárodním maratonu v Českém Krumlově zvítězila. První místo se jí podařilo získat také v nabyté světové konkurenci, ve francouzské Ardeche. Těmito dvěma vítězstvími se tato naše úspěšná posádka rozloučila s letošní sezónou. Ani naše mládež nezahálela. Jako již tradičně jsme byli účastníky podzimních Hanáckých slalomů v Hynkově u Olomouce a závodů ve sjezdu na divoké vodě, na řece Lužnici v Bechyni u Tábora. V těchto závodech získali naše před žačky Eva Dobešová a Ela Střechová stříbrné a bronzové umístnění. Na pátém místě mezi žáky skončil Jan Střecha. Tímto bych chtěl našim závodníkům a reprezentantům poděkovat za vzornou reprezentaci, jak oddílu VS Dolní Kounice, tak České republiky na mezinárodních závodech. Samozřejmě, bych tímto chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli a podílejí na činnosti oddílu kanoistiky. Všem děkuji hlavně proto, že tuto činnost vykonávají zcela zdarma. Za oddíl kanoistiky TJ VS Dolní Kounice Martin Střecha
Radek Pavlík na závodech raftů při ČP v Českém Vrbném 46
Judisté a jejich podzimní medailobraní Judisté se na podzim tohoto roku zúčastnili několika turnajů, v těžké konkurenci se dokázali prosadit. Zde jsou jejich výsledky:
Turnaj v Tvrdonicích – 11. 10. 2014 Jan Kašparovský – 3. místo (mláďata) Adam Kašparovský – 3. místo (ml. žáci) Adam Jakš – 2. místo (mláďata) Tomáš Badin – 2. místo (dorost) Boris Vondruška – 3. místo (ml.žáci) Michal Kupský – 3. místo (mláďata)
Mistrovství Moravy mláďat 2014 – 25. 10. 2014 (Uherské Hradiště) Tohoto prestižního turnaje se zúčastnili závodníci z celé Moravy. V kategorii mláďat se jedná o nejvyšší soutěž. Z našeho oddílu startovali Jan Kašparovský, Adam Jakš a Michal Kupský. Přivezli jsme dva cenné kovy:
Adam Jakš – 2. místo Michal Kupský – 2. místo
47
Halloween mač Hranice na Moravě – 1. 11. 2014 Adam Jakš – 2. místo Jan Kašparovský – 3. místo Adam Kašparovský – 3. místo Adam Bureš – 3. místo
Turnaj přípravek Brno – 8. 11. 2014 Adam Jakš – 2. místo Adam Kašparovský – 2. místo Adam Bureš – 3. místo
Mistrovství České republiky Masters V sobotu 15. listopadu 2014 se v Sokole Praha Vršovice utkalo na otevřeném mezinárodním mistrovství ČR veteránů a veteránek 148 mužů a 20 žen z 59 klubů a 12 zemí. V této soutěži jsme měli také svého zástupce. Dan Šiška – 3. místo
Aktuality z klubu: – Judisté oznamují, že stále probíhá nábor do přípravky (celoroční). – Dne 12. 12. 2014 se od 17.00 hod. uskuteční v sále OU Trboušany tradiční Vánoční turnaj pro členy. Zveme všechny zájemce, kteří ještě judo neviděli, aby se přišli podívat. 48
– Na Valné hromadě Jihomoravského ČSJu byl náš zástupce Mgr. Michal Sajaš, LL.M. zvolen předsedou kontrolní komise svazu, což nám poskytne lepší informovanost o svazových aktivitách. – Díky dotaci města Dolní Kounice a příspěvkům našich členů se nám podařilo pořídit novou žíněnku (tatami), která zajistí všem uživatelům zejména bezpečnější trénink. Zároveň jsme vymalovali a snažili se zpříjemnit prostředí pro rodiče čekající na své děti v šatně. – Klub přichází s nabídkou na spolupráci městu, školám, školkám, sportovním klubům. Máte-li zájem o hodinu juda v rámci výuky, o spolupráci formou účasti na akci města, školy, školky, klubu, účast na tréninku dejte nám vědět. Určitě se domluvíme. – Zástupci oddílu juda se rozhodli poskytnout všem občanům města Dolní Kounice vánoční nadílku ve formě možnosti nákupu zn. oblečení Adidas s výraznou 40–50% slevou od smluvního partnera klubu. Sleva je sjednána do září 2017. Všichni, kdo budou mít zájem, mohou nakupovat v e-shopu na www.lionsport.cz. Po přihlášení uvidíte aktuální výši slevy pro náš klub. Pro týmové sporty jsme schopni zajistit individuální nabídku přímo od manažera firmy Adidas. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.
Přihlašovací jméno: judokounice Heslo: judokounice
Náš spolek by rád tímto poděkoval všem dobrým lidem za podporu a vzhledem k blížícím se svátkům popřál veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2015.
www.judokounice.eu 49
Poločas 2014–2015 Půl sezóny je za námi a je na čase zhodnotit výsledky našich družstev.
Mladší přípravka Po minulé sezóně bylo toto družstvo přeřazeno do mladší kategorie a je to hned znát. I přes umístění v tabulce (9. z 11 týmů) nadšení stále stoupá a je to vidět i na hřišti. Hráči se od začátku až do konce statečně perou i s těmi nejlepšími soupeři v soutěži. Případnou prohru nenesou těžce dlouhou dobu a už na dalším tréninku se sejdou v hojném počtu, aby si mohli opět zakopat. Zimní přípravu začínají nejen klasicky v tělocvičně ZŠ, ale i nově pravidelně jezdí na turnaje do Žabčic, kde si opět prověří svoje schopnosti. Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Tým Vojkovice Žabčice Střelice Rajhrad Modřice Rosice Ivančice Ořechov Dolní Kounice Rosice B Troubsko
Záp 10 10 9 10 9 10 10 10 10 10 10
+ 8 7 7 7 6 5 5 3 2 1 0
0 1 2 0 0 2 1 0 0 0 0 0
1 1 2 3 1 4 5 7 8 9 10
Dorost Po odchodu tří hráčů ze základní sestavy to nevypadalo s mužstvem příliš růžově. Stalo se však něco nečekaného a příchodem několika navrátilců a hráčů z několik let zrušeného družstva žáků se po letech počet členů kádru konečně stabilizoval. A nejen to. Příchozí se dokázali i zaklesnout do základní sestavy a podpořili tak rozvoj potenciálu 50
Skóre 111:41 89:42 71:27 90:60 105:32 108:54 68:71 51:98 22:75 34:91 6:164
Body 25 23 21 21 20 16 15 9 6 3 0
PK
(Prav) (7) (8) (9) (3) (5) (1) (-0) (-3) (-9) (-9) (-15)
mužstva. Potrápit soupeře už není jen náhoda a daří se obrat o body i týmy z horních pater tabulky. Celý herní projev se dramaticky zlepšil a důkazem toho může být i fakt, že třináct bodů posbíraných za celou minulou sezónu se podařilo získat už za tento herní půlrok. Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Tým Záp Oslavany 14 Měnín/Blučina 14 RAFK/Opatovice 14 Újezd 14 Troubsko 14 Kupařovice 14 Ořechov/Želešice 14 Hrušovany 14 Pozořice 14 Blažovice 14 Dolní Kounice 14 Moutnice/Těšany 14 Podolí 14 Mor. Bránice 14
+ 12 12 11 9 9 8 7 6 5 4 4 3 2 0
0 1 0 0 1 1 2 1 1 1 1 1 0 2 0
1 2 3 4 4 4 6 7 8 9 9 11 10 14
Skóre 94: 14 64: 17 64: 23 68: 29 51: 27 56: 19 37: 25 56: 43 33: 43 30: 38 25: 44 34: 90 23: 53 5:175
Body 37 36 33 28 28 26 22 19 16 13 13 9 8 0
PK
(Prav) (16) (15) (12) (7) (7) (5) (1) (-2) (-5) (-8) (-8) (-12) (-13) (-21)
0 1 2 1 1 1 2 2 1 3 1 1 0
3 3 4 4 4 5 5 6 5 7 8 10
Skóre 41: 21 41: 20 41: 21 39: 32 30: 28 27: 27 28: 33 24: 28 27: 35 32: 45 21: 42 20: 39
Body 25 23 22 22 22 17 17 16 15 13 10 6
PK
(Prav) (7) (5) (4) (4) (4) (-1) (-1) (-2) (-3) (-5) (-8) (-12)
Muži „B“ Mužstvo bohužel opět tápe na spodku tabulky i přes zlepšení své hry. Doufejme, že zimní přípravou se podaří kádr stabilizovat tak, aby mužstvo v jarní části sezóny ukázalo svou sílu. Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Tým Nová Ves Mělčany Modřice B Oslavany B Střelice B Budkovice Hrušovany Židlochovice Řeznovice B Troubsko B Ořechov B Dolní Kounice B
Záp 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12
+ 8 7 7 7 7 5 5 5 4 4 3 2
51
Muži „A“ Kdyby někdo ihned po postupu do vyšší třídy z minulé sezóny prohlásil, že se naše mužstvo, jakožto nováček soutěže, umístí po půlce sezóny v horní části tabulky, tak by se mu asi leckdo vysmál. Ale je to tak! Čtvrté místo obsadili kouničtí fotbalisté po čtrnácti zápasech a to zaslouženě. Soutěž je herně velice nevyzpytatelná a těžká utkání už nejsou jen s nejlepšími týmy, ale i s těmi posledními. A aby naši dali všem najevo, že umístění není jen náhoda, zahájili velmi tvrdou zimní přípravu s vidinou dalších cenných skalpů protivníků. Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Tým Pozořice Šlapanice B Vojkovice B Dolní Kounice Prace Blučina Mokrá-Horákov RAFK B Těšany Žabčice Přísnotice Měnín B Opatovice Tvarožná
Záp 14 14 14 14 14 14 14 14 14 14 14 14 14 14
+ 12 12 8 8 7 7 6 6 6 6 5 4 3 1
0 1 1 3 0 1 0 1 1 1 0 1 2 1 1
1 1 3 6 6 7 7 7 7 8 8 8 10 12
Skóre 67: 9 43: 16 35: 27 25: 31 38: 28 31: 28 31: 27 35: 37 21: 30 28: 35 21: 44 23: 37 22: 34 19: 56
Body 37 37 27 24 22 21 19 19 19 18 16 14 10 4
PK
(Prav) (16) (16) (6) (3) (1) (0) (-2) (-2) (-2) (-3) (-5) (-7) (-11) (-17)
A jak to bude probíhat v jarní části sezóny? To nikdo neví, ale s podporou fanoušků to určitě půjde lépe. Přijďte svou návštěvou povzbudit všechna naše družstva k lepším výkonům a také k návratu kvalitní kopané v Dolních Kounicích, kterou si tu po dlouhých letech opět zasloužíme. Můžete se též podívat na naše stránky www.skdolnikounice.cz, kde naleznete tabulky všech soutěží, historii klubu a spoustu dalších zajímavých informací. Budeme se na vás těšit. Sportovní klub Dolní Kounice 52
Drakiáda
Taneční zábava s Dolňáky
Rozsvícení vánočního stromu
Čtvrtletní časopis Naše město vydává Město Dolní Kounice v nákladu 1000 výtisků občanům Dolních Kounic zdarma. Redaktor: Miroslav Řezáč, tel. 607 044 011 Tisk: STUARE, s. r. o., Jihlavská 2f, Troubsko -Veselka Ev. č. MK 11172 IČ: 00281 701
