Preventivní programy v Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA, KATEDRA PEDAGOGIKY magisterské prezenční studium 2003-2009

Olga Daranská, DiS.

Preventivní programy v Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež Preventive Programs in Youth Drop-in Centres

DIPLOMOVÁ PRÁCE Praha 2009 ¨

Vedoucí práce: PhDr. Jitka Lorenzová, Ph.D.

Poděkování: Předně děkuji vedoucí práce, paní PhDr. Jitce Lorenzové za příjemné konzultace a vstřícnost, za odborné rady a návrhy. Dále děkuji všem pracovníkům nízkoprahových zařízení, které jsem navštívila, za jejich čas a ochotu sdílet se mnou svoje zkušnosti. Konečně bych chtěla poděkovat Nelly Froňkové a Janu Froňkovi za jazykové korektury, Janu Krajhanzlovi děkuji za mnohé rady, Klárce Šteffkové, Lukáši Šlehoferovi a všem zmíněným za morální podporu a taky Tereze Ježkové za povzbudivé masáže.

2

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvádím v ní všechny použité prameny a literaturu.

Olga Daranská, 26. července 2009

3

Abstrakt Diplomová práce „Preventivní programy v Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež“ přináší zprávu o tom, jakým způsobem se realizují programy specifické prevence ve vybraných nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Provedla jsem proto kvalitativní empirické šetření v jedenácti vybraných klubech. Použila jsem metodu polostrukturovaného rozhovoru a analýzu dokumentů. Jako teoretický rámec jsem využila Strategii specifické sociální prevence rizikového chování, kterou předkládá Aleš Herzog a tým PVC Blansko. Vycházím z ní při definování témat empirického šetření. Přináším také přehled teoretickometodologických východisek, ze kterých pracovníci při realizaci specifické prevence vycházejí. Cílem mé práce je tedy popsat způsoby realizace programů specifické prevence, rozkrýt a zpřehlednit jednotlivé přístupy, představit preventivní prostředky. Zároveň tím mohu ověřit nakolik se výchozí strategie využívá. Součástí diplomové práce je kompletní seznam autorizovaných zápisů rozhovorů.

Abstract The thesis "Preventive Programs in Youth Drop-in Centres" brings information about ways in which preventive programs in youth drop-in centres are carried out. To gather data a qualitative research was conducted in eleven chosen centres using the following methods: an interview, and an analysis of documents. When the theoretical framework is concerned, Aleš Herzog's "Children at Risk Specific Social Prevention Strategy" was used as a basis for defining the areas of the research. A survey of theoretical and methodological background the employees of the centres work with is also included. The aim of this paper is to describe different ways of specific programs realisation; to decipher and categorize the attitudes and to present preventive measures. In this way it is also possible to evaluate to what extent is the theoretical and methodological bacground taken into account in reality. The thesis also contains the full written (and authorised) version of all the interviews made during the research.

4

Klíčová slova - key words Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - Youth Drop-in Centres Programy specifické prevence - Specific Prevention Programs Strategie specifické sociální prevence rizikového chování- Children at risk Specific Social Prevention strategy Rizikové chování - risky behavior Preventivní přístupy - preventive attitudes Preventivní prostředky - preventive measures

5

OBSAH ÚVODEM ...................................................................................................................................9 TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................11 1 SPECIFICKÁ PREVENCE V NÍZKOPRAHOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ (NZDM) ..................................................................................................................11 1.1 Úloha NZDM v oblasti prevence....................................................................................11 1.2 Ujasnění základních pojmů.............................................................................................13 1.2.1 Specifická sociální prevence....................................................................................13 1.2.2 Rizikové chování .....................................................................................................15 1.2.3 Preventivní strategie, preventivní přístup, preventivní nástroje ..............................16 1.2.4 Preventivní program v NZDM.................................................................................17 1.2.5 Nízkoprahová práce s dětmi a mládeží ....................................................................19 2 VÝCHOZÍ STRATEGIE SPECIFICKÉ SOCIÁLNÍ PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V RÁMCI NZDM .................................................................................................21 2.1 Teoreticko-metodologická východiska strategie specifické sociální prevence v podání Aleše Herzoga.......................................................................................................................21 2.1.1 Koncept identitní práce............................................................................................21 2.1.2 Model práce s výchovnou situací.............................................................................23 2.1.3 KAB model ..............................................................................................................25 2.1.4 Harm Reduction.......................................................................................................27 2.2 Další teoreticko-metodologická východiska specifické prevence v navštívených klubech..................................................................................................................................28 2.2.1 Behaviorální a kognitivní postupy...........................................................................28 2.2.2 Motivační rozhovory................................................................................................29 2.2.3 Systemický přístup...................................................................................................31 2.2.4 Inspirace pro specifickou prevenci v NZDM ..........................................................31 2.2.5 Shrnutí......................................................................................................................33 2.4 Přístup k řešení problému v rámci výchozí strategie ......................................................33 2.5 Základní nástroje výchozí strategie ................................................................................34 2.5.1 Analýza znalostí, postojů a chování, následné definování cílů ...............................35 2.5.2 Prostředky aplikace a předávání tématu, preventivní intervence ............................36 2.5.3 Podmínky pro efektivní fungování programu..........................................................37 2.5.4 Evaluace...................................................................................................................39 METODICKÁ ČÁST ...............................................................................................................40 3 CÍL EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ ...........................................................................................40 4 DÍLČÍ CÍLE EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ ............................................................................40 5 ZÁKLADNÍ SLEDOVANÉ OKRUHY................................................................................41 6 METODIKA EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ ............................................................................42 6.1 Základní strategie empirického šetření ...........................................................................42 6.2 Výběr jednotlivých případů, kritéria výběru...................................................................42 6.3 Metody empirického šetření ...........................................................................................45 6.4 Průběh empirického šetření ............................................................................................45 6.5 Způsob zpracování získaného materiálu.........................................................................45 EMPIRICKÁ ČÁST .................................................................................................................47 7 VÝSLEDKY EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ ............................................................................47 7.1 Strategie specifické prevence (pojetí, přístupy)..............................................................47 7.1.1 DC1: Zjistit pojetí specifické prevence ..................................................................47 7.1.1.1 Shrnutí a interpretace ........................................................................................49 7.1.2 DC2: Všímat si, jaké přístupy k realizaci specifické prevence se v zařízeních 6

vyprofilovaly.............................................................................................................................50 7.1.2.1 Řízený programový přístup, tématicky uspořádaná služba ..............................50 7.1.2.2 Reaktivně programový přístup..........................................................................51 7.1.2.3 Reaktivní neprogramový přístup ......................................................................52 7.1.2.4 Nezařazeno........................................................................................................53 7.1.2.5 Shrnutí a zhodnocení ........................................................................................53 7.2 Preventivní programy .....................................................................................................54 7.2.1 DC3: Zajímat se o proces vytváření, realizace a hodnocení programů specifické prevence ....................................................................................................................................54 7.2.1.1 Analýza problému.............................................................................................55 7.2.1.2 Nastavení cílů preventivního programu............................................................57 7.2.1.3 Realizace preventivního programu ...................................................................60 7.2.1.4 Hodnocení preventivních programů .................................................................67 7.2.1.5 Shrnutí podkapitol a závěry .............................................................................68 7.3 Preventivní intervence ....................................................................................................70 7.3.1 DC4: Ptát se na konkrétní intervence v oblasti rizikového chování klientů............70 7.3.2 Shrnutí a závěry .......................................................................................................72 7.4 Podmínky efektivního fungování specifické prevence...................................................74 7.4.1 DC5: Zjišťovat podmínky (zásady) efektivního fungování specifické prevence ....74 7.4.2 Shrnutí a podněty .....................................................................................................75 ZÁVĚREM ...............................................................................................................................77 SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ ..............................................................................79 PŘÍLOHY .................................................................................................................................82 Příloha č. 1 Autorizované zápisy z klubů ............................................................................82 Příloha č. 2 Principy specifické protidrogové prevence klubu Beztíže DDM Ulita - Praha3 ..............................................................................................................................................82 Příloha č. 3 Dotazník a leták z prevence „Kouření cigaret“ Nízkoprahového klubu Likusák ..............................................................................................................................................82

7

8

ÚVODEM Před časem ve vznikajícím oboru nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) proběhla debata, zda tato zařízení naplňují specifickou nebo nespecifickou prevenci. NZDM byla definována jako „nespecifická preventivní zařízení zaměřující se na spoluutváření životního stylu a životní praxe mladistvých při pomoci zvládání socializačních obtíží, každodenních starostí a nepříznivých (omezených) životních podmínek.“1 Vedla se tehdy diskuse o protidrogové prevenci a způsobilosti NZDM k jejímu výkonu. Řešilo se, jakým způsobem ji začlenit a vykazovat v rámci poskytovaných služeb. Jedním z průkopníků názoru, že specifická prevence má své místo v nízkoprahových programech pro děti a mládež, byl Aleš Herzog. Aleš Herzog přinesl do diskuse inspiraci pro vznik programů specifické prevence v kontextu NZDM. Jeho snahou bylo ukončit tuto debatu. Inspirace vzešla z praxe nízkoprahového zařízení PVC Blansko, který Aleš Herzog vedl.2 Dnes není pochyb, že NZDM hrají důležitou roli v oblasti specifické sociální prevence a realizace preventivních programů patří do kontextu jejich služeb. Ve své práci se vracím k textům Aleše Herzoga, které přinášejí jasnou představu, jak může vypadat program specifické prevence v klubových podmínkách. Autor v textech vymezuje, jaké má mít program vlastnosti a kvality, definuje preventivní nástroje a vymezuje podmínky efektivního fungování programů. Já si pokládám otázku, nakolik je tato alternativa, jak může vypadat program specifické prevence, v praxi využívána a nakolik mají kluby vytvořené vlastní strategie specifické prevence a realizace preventivních programů. Zároveň jsou pro mě autorovy texty

pojmovou základnou a výchozím bodem pro definování

výzkumných otázek. Cílem mé práce je kvalitativním empirickým šetřením ve vybraných klubech zjistit, jakým způsobem realizují své programy specifické prevence. Zároveň tím zjišťuji, jaké jsou jejich strategie a přístupy k dané problematice. Výsledkem by mohlo být zpestření a rozšíření stávající strategie nebo definování dalších strategií realizace specifické prevence v NZDM. Práce může také sloužit jako přehled metodik a postupů specifické prevence s jejich výhodami a nevýhodami. Přehled mohou využít pracovníci, kteří začínají preventivní praxi. Jako základní metodu jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor s pracovníky zařízení. Dále 1

KLÍMA, P, BODLÁK, V. Nízkoprahovost jako fenomén a mýtus. Sborník z konference Kriky do rizika žně či úhor. Éthum: Bulletin pro sociální prevenci a sociální pedagogiku. 1999, č. 22, s. 60-65.

2

HERZOG, Aleš. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží. Éthum: bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2004, č. 43, s. 115.

9

používám analýzu dostupných dokumentů, týkající se specifické prevence ve sledovaných klubech. Jelikož sama pracuji jako kontaktní pracovník v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež je pro mne tato práce velkým metodickým přínosem. Práce je strukturovaná do třech hlavních částí: teoretické, metodologické a empirické. V teoretické části definuji základní pojmy a teoreticko-metodologická východiska specifické prevence a preventivních programů v NZDM, hledám výzkumné problémy. Teoretická část slouží jako průvodce části empirické. Metodologická část obsahuje vymezení základního cíle empirického šetření a definování dílčích výzkumných otázek. Popisuji použité metody pro zpracování a vyhodnocování dat, představuji výzkumný vzorek a kritéria jeho výběru. V empirické části předkládám výsledky svého šetření, seřazené podle jednotlivých výzkumných otázek. V každé kapitole nejdříve popisuji data a uvádím četnost jejich výskytu, pak přikládám odpovídající citace z klubů. Na konci každé kapitoly pak provádím vyhodnocení a shrnutí výsledků. Do závěru přikládám diskusi, ve které hodnotím kvalitu provedeného šetření, zvolených výzkumných metod a zpracování dat, otevírám další výzkumné.otázky. K diplomové práci jsou přiloženy kompletní autorizované zápisy z klubů. Čtenář v nich může najít mimo analyzované okruhy i údaje o absolvovaných kurzech pracovníků v oblasti specifické prevence.

10

TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části vymezuji hlavní pojmy a popisuji základní paradigmata strategie specifické prevence v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež, která spočívá v realizaci preventivních programů, zároveň tím čtenáře uvádím do kontextu nízkoprahově orientované práce s dětmi a mládeží. Ve výchozí literatuře hledám problematická místa, která představují základ pro formulaci dílčích výzkumných otázek.

1 SPECIFICKÁ PREVENCE V NÍZKOPRAHOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ (NZDM) Na začátek krátké motto: „Specifická prevence zaplňuje bílé místo preventivního působení na děti a mládež, kteří chodí k nám do klubu. Prostor, kde se setkáváme s klienty má jiný potenciál než školní třída, zde prostřednictvím doprovázení klienta se specifická prevence protíná s životem cílové skupiny a dosedá na ni. Klienti sem chodí denně několik let, práce je dlouhodobá, osobnější, hlubší. Specifická prevence vychází z kontaktní práce, ze situační intervence.“3

1.1 Úloha NZDM v oblasti prevence Petr Klíma uvádí, že NZDM plní obecně dvě souběžné úlohy. První úloha vyplývá z latentní společenské zakázky: „odborně participovat na prevenci či řešení společnost ohrožujících a rizikových forem chování.“4 Společnost požaduje, aby NZDM usilovala o změnu sociálně nežádoucího chování. Druhá úloha spočívá naopak ve změně definice tohoto chování a změně postojů sociálního okolí k „atypickému chování.“5 První funkci uvádí autor jako preventivní a socializačně výchovnou, druhou funkci vnímám jako reformní. Přestože mají NZDM v rámci své preventivní funkce definované specializované cíle6, 3

Pozn.: cituji z autorizovaného zápisu z rozhovoru s pracovnicí PVC Blansko.

4

Srov. KLÍMA, Petr. Práce s neorganizovanými dětmi a mládeží a její „nízkoprahové“ souvislosti. Éthum: bulletin pro sociální prevenci; pomoc a intervenci. 2003, č. 39, s. 43.

5

Srov. tamtéž s. 42.

6

Pozn.: Jedná se například o tyto cíle: „Minimalizace bezprostředních sociálních rizik vyplývajících z životního způsobu, konfliktního chování a způsobů jimiž uspokojují své potřeby a naplňují cíle a to jak rizik z různých druhů interpersonálních konfliktů či sociálních konfliktů spojených se životem v subkultuře či

11

které vycházejí z hlavního cíle„zlepšit kvalitu života klientů předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace...“7 a věnují se jejich naplňování, není jejich služba úzce zaměřena na vyhledávání sociálně patologických jevů a jejich prevenci. Kontaktní pracovníci primárně nesledují zda návštěvníci zařízení ve svém životě užívají drogy, nebo chodí za školu, sprejují po domech, vykrádají auta apod. Předně se soustředí na každodenní potřeby, zájmy a obtíže, které mladí lidé řeší a ne na problémy, které mladí způsobují ve společnosti. Pracovníci přitom akceptují fakt, že jejich klienti vycházejí z vlastních zkušeností a možností, které nemusí nasedat na hodnoty a ideje majoritní společnosti. Základní premisa zní: „důležité je porozumění tomu, „čím a jak“ budoucí klienti „žijí – teď a tady“,... než poznání a vylíčení toho, „jací jsou a co dělají špatně.“8 Tato základní premisa vychází z nízkoprahového způsobu práce, který je popsán v kapitole 1.2.5. Dále k roli pracovníka v oblasti specifické prevence viz. kap. 7.3, 7.4.

neorganizované skupině. Snižování nebezpečí sekundární deviace a marginalizace. Zprostředkování kvalifikovaného řešení problémů a zejména jejich identifikace a přijetí klientem. Stabilizace nepříznivé sociální situace a rozšíření životních možností a příležitostí pro naplnění životních úkolů a každodenních povinností. Pomoc při přijetí důsledků a zvládnutí následků rizikového chování. Zájem a účast na snižování bezprostředních zdravotních či sociálních rizik vyplývajících z nějakého rizikového chování.“ KLÍMA, Petr. Práce s neorganizovanými dětmi a mládeží a její „nízkoprahové“ souvislosti.. Éthum: bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2003, č. 39, s. 37-48. 7

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 62.

8

Srov. KLÍMA, Petr. Pedagogika mimo zdi institucí. In JEDLIČKA, Richard, et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha: Themis, 2004. s. 380.

12

1.2 Ujasnění základních pojmů V této kapitole definuji základní pojmy, které tvoří kostru mé práce. Postupně rozebírám všechny pojmy, které jsou obsaženy ve spojení „Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží“9, tedy: sociální prevence, specifická prevence, rizikové chování, preventivní strategie (obsahuje preventivní přístup a preventivní nástroje), nízkoprahová práce s dětmi a mládeží. Také vysvětluji pojem preventivní program, aby bylo jasné, v jakém kontextu ho používám v názvu své diplomové práce.

1.2.1 Specifická sociální prevence Nejdříve k pojmu sociální prevence, kterým specifikuje Aleš Herzog specifickou prevenci v NZDM. Co to znamená a k čemu se tím autor vztahuje? Podle zákona č. 108/2006 Sb o sociálních službách jsou NZDM službou sociální prevence, její definice zní: „Sociální prevence představuje aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integrace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti. Efektivita sociální prevence je obtížně statisticky či ekonomicky měřitelná, lze na ni jen usuzovat, a to z hlediska odhadů sociálních perspektiv jedinců, tj. objektů preventivního působení.“10 Sociální prevence tedy směřuje ke stabilizaci společnosti a to dvěma směry. Zaprvé, prostřednictvím socializace a edukace, případně resocializace a reedukace. Předává objektům svého zájmu pozitivní životní vzorce, akceptovatelné normy a hodnoty, vyrovnává deficitní socializační procesy. Zadruhé směřuje k vylepšování sociálního prostoru a snaží se tak řešit pravé příčiny problémů.11 Směřuje tedy k optimálnímu souladu života jedince a života společnosti. Cílem služeb sociální prevence je „napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“12 Vymezení sociální prevence se velmi

9

Pozn.: Záměrně používám citaci názvu kapitoly, kterou použil Aleš Herzog pro svůj příspěvek. Jsou v ní obsaženy hlavní pojmy, které tvoří základ pro pochopení specifické prevence v kontextu NZDM. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 257

10

Srov. PRACHAŘOVÁ, Alice. Informační server pražské radnice: Prevence kriminality [online]. Magistrát hl. m. Prahy, 2005 , 10.9.2007 [cit. 2009-07-22]. Dostupný z WWW: .

11

CEJP, Martin, et al. Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže. Havrdová Egle. Praha : Centrum pro veřejnou politiku, 2007. 185 s.

12

Srov. Pracovní skupina pro dodefinování NZDM - pracovní orgán České asociace streetwork, o.s. sdružující nízkoprahové sociální služby (ČAS). POJMOSLOVÍ Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež

13

podobá již dvěma zmíněným úlohám NZDM, první socializační a preventivní, druhé reformní. Na konceptu sociální prevence13 zakládá Petr Klíma preventivní obsah sociální pedagogiky, kterážto podstatně ovlivňuje způsoby práce s mládeží v nízkoprahovém kontextu. Klíma vymezuje preventivní úkoly sociální pedagogiky jako „rozšiřování existujících realizačních cest, doplňování chybějících výchovných postupů a kompenzace rizikových procesů.“14 Jedná se o vytváření možností, poskytování výchovné pomoci a rozvoj pozitivních aspektů jedince. V této souvislosti přináší preventivní koncept do sociální pedagogiky několik předností. Preventivní koncept se předně soustředí na skupiny dětí a mládeže, které jsou primárně cílovými skupinami pedagogického oboru. Na svoji cílovou skupinu se koncept sociální prevence nedívá skrze patologie a psycho-sociální problémy, ale pohlíží na ně skrze možnosti souladu individuálního způsobu života a života společnosti. Preventivní koncept akcentuje užití pedagogických procesů ve volném čase dětí a mládeže. Své postupy a opatření orientuje na odstraňování a oslabování nežádoucích a negativních psychosociálních jevů a také na rozvíjení, upevňování a posilování pozitivních aspektů a potencialit.15

Před pochopením termínu specifická sociální prevence musím ještě definovat pojem specifická prevence, který je jasně vydefinován hlavně ve spojení s protidrogovou prevencí. „Specifická prevence je zaměřená specificky na určitou formu nežádoucího chování, kterému se snaží předcházet nebo omezit jeho nárůst (případně snížit výskyt). Explicitně se zaměřuje na určité cílové skupiny a snaží se hledat způsoby, jak předcházet výskytu určité specifické formy nežádoucího chování, např. užívání drog nebo alespoň posunout výskyt takovéhoto jevu do vyššího věku cílové skupiny a účinně tím snížit zdravotní či sociální dopady...“16 Z definice

(NZDM). Praha : Česká asociace streetwork, o.s., 2008. s. 3. 13 Srov. KLÍMA, Petr. Sociální prevence – prostor pro sociální pedagogiku.. Éthum:bulletin pro sociální prevenci a sociální pedagogiku. 1994,1995, č. 8,9, s. 5-9. 14 Pozn.: „Sociální pedagogika není vedle rodiny a školy jakousi třetí institucí, která realizuje společenskou starost o výchovu mladé generace. Spíše je instancí, jež pomáhá vyrovnávat vznikající rizika a konflikty a spolupracuje na přeměnách společnosti.“ KLÍMA, Petr. Pedagogika mimo zdi institucí. In JEDLIČKA, Richard, et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha : Themis, 2004, s. 358. 15 Srov. KLÍMA, Petr. Sociální prevence – prostor pro sociální pedagogiku.. Éthum:bulletin pro sociální prevenci a sociální pedagogiku. 1994,1995, č. 8,9, s. 5-9. 16 Srov. Základní pojmy z oblasti primární drogové prevence - souhrn [online]. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřad vlády České republiky, 2003-2006 [cit. 2009-07-22]. Dostupný z WWW: .

14

je zřejmé, že specifická prevence se primárně soustředí na skupiny dětí a mládeže (osoby ve formativním věku), zaměřuje se jak na všeobecnou cílovou skupinu (všechny děti a dospívající určité oblasti, školy, třídy – všeobecná prevence), tak na skupiny se zvýšenými riziky pro výskyt nežádoucí formy chování (selektivní prevence) a konečně na děti a mládež, které již vykazují varovné známky nežádoucího chování (např. začínající uživatelé, indikovaná prevence).17 Otázkou, jak do těchto forem specifické prevence zapadá preventivní program v NZDM, se budu zabývat v kapitole 1.2.4. Spojení specifická sociální prevence v NZDM tedy chápu jako prevenci, která se zaměřuje na konkrétní rizikové chování dětí a mládeže se zřetelem na ohrožení jejich dalšího sociálního rozvoje18 a bezkonfliktního způsobu života ve společnosti.

Bylo řečeno, že

sociální prevence směřuje také ke změně sociálního prostoru. V tomto smyslu se pracovníci snaží působit nejen na individuální, skupinové úrovní, ale i na místní a sociálně politické úrovni (tzn. „reagovat na specifické podmínky místa, využívat a spolupracovat s místními zdroji.19 Zasazovat se o změnu formálních norem - právního řádu...20)

1.2.2 Rizikové chování Dále se pokusím osvětlit termín rizikové chování na které se zaměřuje specifická sociální prevence v NZDM. V předchozím odstavci jsem uvedla, že to je chování, které představuje rizika pro zdravý rozvoj a růst daného jedince. Pracovník hledá konkrétní situace v klientově životě a vyhodnocuje, nakolik jsou pro klienta ohrožujícím faktorem v jeho vývoji.21 Toto vymezení se blíží často citovanému pojetí rizikového chování Petra Macka, který říká, že „problémové či rizikové chování nejsou jen zjevně společensky nebezpečné aktivity, ale je to i chování poškozující zdraví a přirozený vývoj.“22

17

Srov. BÉM, Pavel, KALINA, Kamil. Úvod do primární prevence: Východiska základní pojmy a přístupy. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2 : Mezioborový přístup. . 1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 275-281.

18

Srov. STANÍČEK, J., SYROVÝ, J., HERZOG, A. Definování cílové skupiny v rámci pojetí práce zaměřené na člověka. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 88.

19

Srov. HERZOG, Aleš. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží. Éthum: bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2004, č. 43, s. 133.

20

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 261.

21

Srov. STANÍČEK, J., SYROVÝ, J., HERZOG, A. Definování cílové skupiny..., s. 90.

22

Srov. MACEK, Petr. Adolescence : Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících . 1. vyd. Praha : Portál, 1999. s. 171.

15

1.2.3 Preventivní strategie, preventivní přístup, preventivní nástroje Dostávám se nyní k pojmu preventivní strategie specifické sociální prevence rizikového chování. Obecně strategie znamená „operace vedoucí k dosažení základních cílů“23 Matouš Řezníček například vnímá pojem preventivní strategie jako „označení nejobecnějšího způsobu řešení daného problému, v němž se spojuje charakteristický přístup, pojetí, konkrétní oblast, jádro problému i důraz na určitou vývojovou fázi problému.“

24

Řezníčkovo pojetí je

ovšem zaměřeno na celospolečenský systém prevence sociálních deviací a každý uvedený výraz by zasluhoval vlastní vysvětlení. Pro porozumění uvádím pouze autorovu tabulku

25

,

která je přehledem přístupů a způsobů řešení s ohledem na sociální deviace. Preventivní strategie je pak průřezem těchto přístupů.

přístup

oblast

zákl. hledisko

zákl. prvek

jádro řešení probl.

A. Výchovně

školské politiky

vzdělávací

výchova a

výchovně vzdělávací

působení a

vzdělávání

vztah

ovlivňování

B. Medicínský

zdravotnické pol.

zdraví

nemoc

léčení

C. Právní

trestní politiky

sankce-regulace

spol. nebezpečnost

trestání

D. Sociální

sociální politiky

pomoc, organizace sociální pomoc

sociální opatření

Ve své práci částečně vycházím z Řezníčkovy definice preventivní strategie a upravuji si ji pro vlastní výzkumné účely. Preventivní strategii vnímám jako obecný způsob řešení

23

Srov. PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : AV ČR, 2000. s. 713.

24

Srov. ŘEZNÍČEK, Matouš. Prevence sociálních deviací. 1. vyd. Praha : Nadace Ethum, 1994. s. 8.

25

Srov. Srov. tamtéž s. 8.

16

daného problému, který se vyskytuje v cílové skupině v podobě rizikového chování. Strategie obsahuje přístup zařízení k tomuto řešení. Přístupem myslím, stejně jako Řezníček, „charakteristický směr vyvěrající ze souhrnu východisek.“26 V praxi to znamená, že každé zařízení přistupuje k prevenci na základě určitých východisek, na základě vlastního pojetí specifické prevence. Pojetí podle Řezníčka obsahuje „nejobecnější zásady a principy, kterými by se měla řídit realizace.“27 Ve své práci používám pojetí specifické prevence ve smyslu nejobecnějšího výkladu pojmu specifické prevence. To jak pracovníci tomuto pojmu rozumí, značí, jaké základní východisko pro realizaci specifické prevence využívají. Dále strategie obnáší jednotlivé preventivní prostředky, nebo podle Herzoga nástroje28, které slouží k samotnému řešení problému. Nástroje, tak jak je vnímám, představují soubor činností, které umožňují průběh programu. V kapitolách 2.4, 2.5 uvádím konkrétní ukázky naplnění těchto pojmů.

1.2.4 Preventivní program v NZDM Preventivním programem ve své práci vymezuji v širším a užším pojetí. Preventivní program může v širším pojetí znamenat celkovou strategii specifické prevence rizikového chování. V názvu mé práce se jedná o preventivní programy v širším pojetí, protože se obecně zkoumám celkovou strategii specifické prevence, která obsahuje programy v užším pojetí. V užším pojetí se jedná o jednotlivé tematicky zaměřené programové celky, které jsou zaměřené na prevenci konkrétního rizikového chování a minimalizaci rizik z něho plynoucích. V NZDM se pořádají i jiné specializované programy, např. programy rozvoje školních schopností a dovedností, programy rozvoje obecných psychosociálních dovedností apod. Vždy se jedná o programy, které vycházejí ze speciálních potřeb cílové skupiny a dané lokality.29 V kontextu NZDM se mluví o programu specifické prevence (v užším pojetí), jako programu, který je zaměřen na určité preventivní téma, např. téma „drogy“, téma „sex“, téma „násilí“, téma „gamblerství“ apod. Téma bývá spojeno s reálnými riziky pro klienty, 26

Srov., tamtéž s. 7.

27

Srov. tamtéž s. 7

28

HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 259, 261.

29

Srov. Pracovní skupina pro dodefinování NZDM - pracovní orgán České asociace streetwork, o.s. sdružující nízkoprahové sociální služby (ČAS). POJMOSLOVÍ Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Praha : Česká asociace streetwork, o.s., 2008. s. 7. Dostupný z WWW: .

17

vyplývajícími z jejich životního způsobu, např. riziko pohlavně přenosných chorob, riziko nechtěného těhotenství, riziko závislosti apod. Tato rizika přitom představují reálně přítomná i budoucí ohrožení klientova zdravého duševního a fyzického rozvoje. V rámci daného tématu se dá říci, že „znalosti klientů lze označit za ohrožujícím způsobem nízké, a postoje a chování za rizikové.“30 Pracovníci pracují s tématy, které jsou aktuálně přítomné ve skupině klientů. Cíleně sledují, jakým způsobem se téma klientů dotýká a kam se posouvá jejich zájem. Dále mohou pracovníci při výběru vycházet z tzv. „latentních témat, typicky přítomných v reálném životě dospívajících, např.: sexuální debut, gynekologická problematika pro dospívající dívky, vztahy ve vrstevnické skupině,...rizikové chování – např. škodlivé užívání drog...apod.“

31

Při

výběru pracovníci zvažují nakolik je téma dostupné a jak budou schopni ho otevírat a bezpečně komunikovat.32 Uvažujeme-li nad otázkou, jakým způsobem preventivní program v NZDM zapadá do forem specifické prevence, zjišťujeme, že to není jednoznačné. Což může být dáno tím, že se kontaktní pracovníci setkávají s rozmanitou skupinou dětí a mládeže. Setkávají se se skupinami označovanými jako rizikové, ohrožené, s vyznavači alternativního životního stylu, či s běžnou neorganizovanou mládeží.33 Každý jedinec může být ohrožen rizikem v jiné míře, tzn. že intervence probíhají na vícero úrovních. Vyjdeme-li z klasifikace specifické primární protidrogové prevence amerického Institutu lékařství z roku 1994, tak se programy specifické prevence nejvíce blíží nastavení selektivní34 a indikované primární prevence.35 Aleš Herzog vidí jako nejvhodnější termín indikované prevence či sekundární prevence. Někdy se ovšem u některých skupin jedná i o terciární prevenci (např. mladí čichači).36 NZDM může posloužit 30

Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 267.

31


32


33


34

Pozn.: Selektivní primární prevence pracuje se skupinami více ohroženými rizikovými faktory pro vznik závislostí a jiných sociálně nežádoucích jevů, např. děti alkoholiků, záškoláci, mládež že sociálně ohrožených lokalit apod. Do selektivní prevence patří např. programy včasné intervence, tj. včasné rozpoznání problému v jeho počátku, předejití vzniku nežádoucích jevů např. závislosti nebo šikany apod. Zaostřeno na drogy : Primární prevence užívání drog. Základní principy a efektivní programy. Úřad vlády ČR. Národní monitorovací středisko. 2006, č. 1, s. 1,4,5

35

Pozn.: Indikovaná primární prevence pracuje přímo s jednotlivci ve zvýšené míře ohroženými rizikovým faktory nejčastěji formou individuálního poradenství s cílem zmírnit následky rizikového chování, a předejít dalším prohlubování problému (předejít škodlivému užívání, závislosti, snížit objem a frekvenci užívání). Srov. tamtéž. s. 1,4,5

36

Pozn.: Aleš Herzog vidí jako nejvhodnější termín indikované prevence či sekundární prevence. Někdy se ovšem u některých skupin jedná i o terciární prevenci (např. mladí čichači). HERZOG, Aleš. Program

18

jako záchytná stanice, která může zprostředkovat další odbornou pomoc či motivovat jedince ke změně chování. Preventivní program může být krátkodobý a dlouhodobý. Krátkodobý program představuje „jednorázové nebo příležitostné programy, jako je diskuse, beseda, komponovaný pořad, pořádaný interními nebo externími pracovníky. Dlouhodobé programy především obsahují předávání specifických znalostí, nácvik specifických dovedností a chování. Mají vytvořenou samostatnou strukturu v rámci provozu NZDM (program, cíle, cílová skupina, evaluační mechanismy). Součástí je evaluace výsledků. Jejich uplatňování probíhá prostřednictvím standardních výkonů NZDM, především: kontaktní práce, situační intervence, informační servis uživateli, poradenství, besedy, diskuse, komponované pořady. Tyto složky jsou vzájemně provázány.“37 Tato platná definice hodně vychází z Herzogovy strategie specifické prevence, která bude postupně rozebrána v kap. č. 2. Při mém empirickém šetření mě zajímalo, nakolik se realizace programů blíží jejich definici. A zda je vůbec realizace preventivních programů podmínkou naplnění preventivní funkce NZDM. Dá se předpokládat, že se vyskytují kluby, které naplňují svojí preventivní funkci i jinak, než jak je popsáno výše, a přitom se jedná o fungující praxi.

1.2.5 Nízkoprahová práce s dětmi a mládeží Konečně se dostávám k vymezení pojmu nízkoprahová práce s dětmi a mládeží.38 Nízkoprahová práce odkazuje k pojmu nízkoprahovost služby, která souvisí s její přístupností a fyzickou dostupností cílové skupině. Souvisí s odstraňováním bariér, které mohou mezi službou a klientem stát. Mohou to být bariéry časové, prostorové, finanční, sociální či psychologické. Např. sociálně psychologická přístupnost služby může znamenat, že mladý člověk, který přichází, je přijímán a akceptován tak, jak je, bez předsudků, bez nároků na jeho intelekt, vzdělání, sociální status apod. Příchozí má právo zůstat v anonymitě, za využívání služeb neplatí atd. Nízkoprahovost znamená i míru akceptovatelnosti či přijatelnosti služby pro klienty. To znamená, přístup kontaktního pracovníka, který bude klienty přijímán. Znamená to způsob, jakým přistupuje kontaktní pracovník ke klientům a jejich problémům. Z části je tento přístup popsán již v úvodní kapitole 1.1. Oblíbená je metafora etnografa, který specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované práce s dětmi a mládeží. Éthum: bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2004, č. 43, s. 134. 37


38

Pozn.: Dále volně parafrázuji podle KLÍMA, Petr. Pedagogika mimo zdi institucí. In JEDLIČKA, Richard, et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha : Themis, 2004. s. 377, 379.

19

zkoumá izolovaný kmen. Setkává se s odlišným systémem hodnot a norem, s jiným způsobem vnímání věcí, s jinou hierarchií potřeb a zájmů. Snaží se porozumět „jinému“ světu a to z hlediska pohledu samotných aktérů.39 Jedná se o antropologický přístup v kontaktní práci.40

39

Srov. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al.. Člověk - prostředí - výchova. 1. vyd. Brno : Paido, 2001. s. 22.

40

Pozn.: Používá se označení antropologická perspektiva kontaktní práce, která neposuzuje problémové jevy z pohledu majoritní společnosti, ale posuzuje je „na pozadí životního okolí a v kontextu sociálních vztahů a interakcí. Spíše než o deviaci nebo sociálně patologickém jevu se pak hovoří o konfliktu a jeho dynamice.“ KLÍMA, Petr, JEDLIČKA, Richard. Sociálně pedagogická práce s dětmi a mládeží v tíživých životních situacích v nízkoprahovém kontextu. In Kontaktní práce : Antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2007. s. 15.

20

2 VÝCHOZÍ STRATEGIE SPECIFICKÉ SOCIÁLNÍ PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V RÁMCI NZDM V této kapitole popisuji strategii specifické sociální prevence, tak jak ji podává Aleš Herzog a tým PVC Blasnko.41 Vysvětluji základní východiska, z kterých strategie vychází. Přikládám a vysvětluji také další teoreticko-metodologická východiska, která pojmenovali pracovníci navštívených klubů. Přidávám i vlastní náměty. Dále postupně rozebírám jednotlivé aspekty výchozí strategie a hledám výzkumné otázky, které jsou základem empirického šetření. Výzkumné záměry jsou v textu označeny zarámováním. Zároveň naplňuji pojmy jako je preventivní strategie, preventivní nástroje, preventivní přístup konkrétním obsahem. Naznačuji tím, jak s nimi pracuji v rámci empirického šetření.

2.1 Teoreticko-metodologická východiska strategie specifické sociální prevence v podání Aleše Herzoga Výchozím bodem strategie je koncept identitní práce. Dalšími metodologickými východisky, které Herzog uvádí jsou model práce s výchovnou situací, KAB model a částečně filosofie Harm reduction.42

2.1.1 Koncept identitní práce Jedním z konceptů, který výrazně ovlivnil odbornou produkci kontaktní práce s dětmi a mládeží v České republice, je tzv. identitní práce. Pojmenovává významné principy účinné práce s cílovou skupinou nízkoprahových služeb a osvědčuje se také jako inspirace pro projekty specifické prevence v prostředí klubů. Pro praxi českých NZDM byl koncept „identitní práce“ doposud zprostředkován především Petrem Klímou, který navazuje na práci německých autorů Thomas Klatezkyho, Jochen Rösslera a Hagen Winter.43

41

Pozn.: Jedná se o tyto texty: HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 257 – 266. HERZOG, Aleš. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží. Éthum : bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci.. 2004, č. 43, s. 115-137. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 267 – 272.

42

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence …, s.259, 260.

43

Srov. SVOBODA, M. Sociálně-pedagogické přístupy v práci s „neorganizovanou mládeží“ v nízkoprahově orientovaných zařízeních a otevřených klubech pro děti a mládež. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra pedagogiky. 2007. s. 103. Dostupný z WWW: http://stag-web.jcu.cz/apps/stag/prohlizeni/index.

21

Koncept identitní práce reaguje na jeden z klíčových vývojových úkolů dospívání: utváření vlastní identity. Identitu lze popsat „jako pocit jednoty sama se sebou za současného pocitu spojitosti s obklopující společností.“44 Identitní práce označuje usnadňování procesu vytváření vlastní identity, která je podle autorů formována v post-moderní společnosti, jež se vyznačuje svojí „nejednoznačností a pluralitou životních cest.“45 Každý je pak vystaven hledání vlastního sebevyjádření, což klade zejména na mladou osobnost zvýšené nároky, které mohou zapříčinit až rezignaci na tento vývojový úkol – tehdy „čas a prostor pro kreativní tvorbu identit ustupuje pouhému zvládání života.“46 Průvodními důsledky takového vývojového „selhání“ je sociální marginalizace, projevující se různými formami vyloučení ze společnosti. Z uvedeného vyplývá, že pracovníci kontaktních služeb pro děti a mládež operují v kontextu, který je definován jak postmoderní společností (s pluralitou životních hodnot a stylů, včetně průvodních nejistot), tak vývojovou fází pubertálního zrání. Identitní práce je založena na reflexi těchto podmínek a utváření takového kontaktu s klientem, který umožní doprovázet ho v jeho nelehkém procesu hledání vlastní identity. Narozdíl od konceptu získané identity nejde jen o to socializovat jedince do určité, společensky vyžadované sociální role (občana, zaměstnance, manžela), ale identitní prací mu pomáhat nacházet svou vlastní roli, která bude jak v souladu s jeho osobními potřebami, tak předejte eventuálním konfliktům s majoritní společností. Oba koncepty se zásadně liší svým paradigmatem: klient už nezískává, „nenavléká“ si předem připravenou roli, ale „šije si“ s pracovníkem sám sobě roli na míru. Identitní práce předpokládá na straně pracovníka porozumění klientově osobnosti a úzkou a respektující spolupráci. Neodmyslitelnou součástí procesu je také pozornost věnovaná minimalizaci rizik každodennosti pro tvorbu identity. Narozdíl od autoritativně-socializujících výchovných metod motivuje identitní práce klienty nabízením akceptujícího prostoru pro jejich osobnost, a uspokojována je přitom (pro pubertu příznačná) potřeba individuálního životního sebevyjádření.

44


45

Srov. SVOBODA, M. Sociálně-pedagogické přístupy v práci s „neorganizovanou mládeží“ v nízkoprahově orientovaných zařízeních a otevřených klubech pro děti a mládež. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra pedagogiky. 2007. s. 103. Dostupný z WWW: http://stag-web.jcu.cz/apps/stag/prohlizeni/index.

46

Srov. KLÍMA, Petr. Práce s neorganizovanými dětmi a mládeží a její „nízkoprahové“ souvislosti. Éthum: bulletin pro sociální prevenci; pomoc a intervenci. 2003, č. 39, s. 41.

22

2.1.2 Model práce s výchovnou situací Model práce s výchovnou situací zahrnuje Herzog do základních nástrojů preventivní strategie. „Jádrem předávání a aplikace je kontaktní práce a následně práce ve výchovných situacích, která probíhá prostřednictvím intervencí ze strany pracovníka.“47 Pojmy vysvětluji níže. Práce s výchovnou situací má podobu situačních a výchovných intervencí48 v rámci kontaktní práce49. Jedná se převážně o kontrolní mechanismy, kdy má pracovník určitý výchovný záměr50, se kterým vstupuje do situace. Je to práce „tady a teď“, která vyžaduje schopnost situaci uchopit a rozvinout. Obecně záleží na přístupu, který si pracovník pro uchopení výchovné situace vybere. Když si pracovník vybere preventivní přístup, znamená to, že se snaží předejít dalšímu nežádoucímu chování klienta a dalším konfliktům. Vyhodnocuje s klientem rizika jeho chování, předává mu informace apod. Rovněž existuje přístup usměrňující, kdy pracovník informuje o přijatelném chování a pravidlech. Přístupů je víc a dají se kombinovat (také konstruktivní přístup – rekonstrukce situace a nové pohledy, nebo přístup kooperující – porozumění pro zájmy a potřeby).51 Všechny tyto přístupy by měly ideálně prostřednictvím

výchovného prožitku,52

navodit

nové poznání

o daných

skutečnostech, novou zkušenost. Nová zkušenost nám umožňuje vidět věci z jiného úhlu

47

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 259, 262.

48

Pozn.: Situační intervence se vymezuje jako „sociálně pedagogická práce v situacích s výchovným obsahem, které vznikají v prostoru zařízení. Pracovník při nich vstupuje do interakcí, které nastávají mezi uživateli služby, přináší podněty, reflektuje situaci a používá další techniky, které vytváří či zvýrazní výchovný efekt situace.“ Pracovní skupina pro dodefinování NZDM - pracovní orgán České asociace streetwork, o.s. sdružující nízkoprahové sociální služby (ČAS). POJMOSLOVÍ Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Praha : Česká asociace streetwork, o.s., 2008. s. 6. Dostupný z WWW: . pro děti a mládež (NZDM). PDF. 30. 5. 2008.

49

Pozn.: „Kontaktní práce - Způsob a metoda práce, pomocí které vytváříme prostor a situaci pro realizaci drobných individuálních plánům cílených intervencí. Jde o vytvoření základního pracovního rámce potřebného pro realizaci konkrétního výkonu (činností a služeb). Jedná se o specifický druh kontaktu s uživatelem, který má za cíl vytvořit dostatečnou vzájemnou důvěru a podmínky potřebné pro rozvíjení kontaktu a poskytování dalších služeb. Součástí kontaktní práce je hledání a upevňování hranic komunikace s uživatelem a kultivování jeho schopnosti vyjádřit své potřeby a naučit se využívat existující nabídky služeb. Kontaktní práce má nejčastěji podobu rozhovoru v přirozeném prostředí uživatele ( např. v kontaktní místnosti, na ulici, v klubu).“ Srov. tamtéž. s 6.

50

Srov. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al.. Člověk - prostředí - výchova. 1. vyd. Brno : Paido, 2001.

51

Srov. LANGOVÁ, Marta. Učitel v pedagogických situacích : kapitoly ze sociální pedagogické psychologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1992. 96 s.

52

Pozn.: prožitkem myslíme „citově zabarvené vnímání aktuálního, často dramatického životního okamžiku. Nebo náhlé poznání vzniklé ze zhodnocení okolní skutečnosti.“ HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník . 1. vyd. Praha : Portál, 2000, s. 461

23

pohledu. Vytrhuje nás z dosavadního způsobu bytí a mění kontext, v kterém věci vidíme.53 Jinými slovy: do situace si každý přináší své dosavadní zkušenosti a způsoby chování, které se mohou pomocí výchovného prožitku, navozeného v dané výchovné situaci, rozvíjet či měnit. V kontextu realizace specifické prevence v NZDM znamená práce s výchovnou situací vyčkávat, nebo vytvořit příhodnou situaci, která obsahuje preventivní téma. V takové situaci pracovník intervenuje ve smyslu naplnění některého z preventivních cílů. Přitom rozeznává, který obsah situace je pro klienta významnější a tedy, co s ním bude prioritně řešit. To může znamenat, že volí přístup k dané situaci, jak bylo popsáno výše. Použiji modelový příklad, který uvádí sám autor. Např. v situaci, kdy se klient svěřuje pracovníkovi, že se pohádal s matkou, protože u něj našla filmovku s marihuanou. Pracovník předně řeší vztah klienta s matkou a spor, který mezi nimi vznikl. Pomáhá klientovi zorientovat se v situaci, získat na ní náhled a přispívá k příznivému řešení situace. Pracovník v tu chvíli totiž vyhodnotil, že konflikt s matkou je pro klienta aktuální téma. V rámci dalšího kontaktu s ním pak může probrat jeho užívání marihuany a s ním souvisejících problémů.54 Podle teorie přístupů tedy pracovník volil nejdříve přístup konstruktivní a kooperující. Významným zdrojem pro výchovné situace je také práce s normami uvnitř zařízení.55 Taková situace může nastat například, když mladíci přicházejí do zařízení pod vlivem omamných látek. Klienti tím porušují nastavená pravidla a vzniká tak konflikt mezi nimi a zařízením. Pracovník na to reaguje výchovnou intervencí ve smyslu dodržování platných norem a za druhé to může být příležitost k rozhovoru na téma užívání návykových látek a opět naplnění některého z cílů programu. Práce s výchovnou situací tedy umožňuje pracovníkům naplňovat preventivní cíle v přirozeném kontaktu s mladými. Tyto situace vznikají v běžném chodu klubu, nebo je pracovník vytváří s jistým záměrem, tj. klade před klienty otázky k zamyšlení.

53

Srov. MOKREJŠ, A. Hermeneutické pojetí zkušenosti. Praha: Filosofia, 1998. 1.vyd. ISBN 80-7007-107-9

54


55

Srov. tamtéž s. 263

24

2.1.3 KAB model Strategie specifické prevence podle Herzoga zásadně vychází z KAB modelu, který se u nás běžně používá například v protidrogové prevenci na školách.56 Nejdříve zmíním způsob použití KAB modelu v minulosti a jeho transformaci do současné podoby. Následně uvedu způsob jeho použití v NZDM. KAB neboli knowledge-attitude-behavior, v překladu vědomosti-postoje-chování. Původní zmínky o KAB modelu nacházíme v anglosaské literatuře z oblasti prevence drogových závislostí. Například KAB model se používal od pol. 60. let dvacátého století v rámci prevence zneužívání alkoholu v prostředí univerzit a studentských kolejí.57 Tehdy KAB model vycházel z dnes už překonaného sociokulturního modelu prevence (sociocultural model of prevention).58 Základní teze využití KAB modelu zněla: pokud se rozšíří znalosti o dané návykové látce, změní se i sociální normy ohledně jejího užívání, tedy bude se užívat méně nebo vůbec. Mechanismus navození změny pomocí KAB předpokládal, že předáním dostatečného množství informací o dané látce, o jejích účincích a o důsledcích jejího užívání vzroste povědomí natolik, že dojde k pozitivní změně v postojích a tím i ke změně v chování, tedy ke snížení užívání. Tento mechanismus se ukázal jako neúčinný.59 I v současnosti se v zahraničí (USA, UK) KAB model, nebo také KAP knowledgeattitude-practise, používá jako jedna z preventivních strategií. Používá se v rámci preventivních programů ochrany veřejného zdraví (Public Health) např. v preventivních programech proti pohlavně přenosným chorobám (HIV, syfilis). Zde se KAB (KAP) používá na základě tvrzení, že pokud má člověk změnit své chování, musí: 1. vědět, které jeho jednání ho ohrožuje, musí znát rizika, 2. musí věřit, že lidé jako on mohou být ohroženi, že i on sám je ohrožen. Teprve pak, až si uvědomí reálné ohrožení a zaujme k tomu zdravý postoj, může nastat změna v jeho chování.60

56

Srov. NOVÁČKOVÁ, D.Přednášky, besedy a interaktivní programy na školách. In Drogy a drogové závislosti II. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. s. 300.

57

Srov. Preventing Substance abuse Theories [on line HTML doc] [cit.2008-07-28]Dostupné z: http://www.ed.gov/pubs/PreventingSubstanceAbuse/Theories.html

58

Pozn.: Sociocultural model of prevention. Při prevenci zneužívání alkoholu na základě tohoto modelu bylo důležité jasně rozlišovat mezi zodpovědným pitím a zneužíváním alkoholu. Každý by si měl stanovit bezpečnou míru pití v množství a frekvenci. Požívání alkoholu by se mělo stát méně společensky významné a mělo by se přesunout spíše do oblasi rekreace, nikoliv probíhat jako soliterské pití za účelem intoxikace. Srov. Preventing Substance abuse Theories [on line HTML doc] [cit.2008-07-28]Dostupné z: http://www.ed.gov/pubs/PreventingSubstanceAbuse/Theories.html

59

Srov. tamtéž

60

Srov. Preventing HIV infection [online]. 2008 , 4. 3. 2008 [cit. 2009-02-16]. Dostupný z WWW:

25

Současné využití KAB modelu u nás svědčí hlavně o provázanosti vědomostí, postojů a chování v lidském jednání a o komplexním působení na ně. Tedy nejde pouze o rozsáhlost a hloubku znalostí, ale především o kvalitu postojů a změnu chování za použití nácviku schopností odolávat společenským tlakům a čelit různým situacím.61 V tomto pojetí se KAB model využívá i v NZDM. Pracovníci se snaží působit komplexně na znalosti postoje i chování. V praxi to znamená, že si pracovníci stanoví provázané cíle ve zmiňovaných třech oblastech znalosti (knowledge), postoje (attitudes), chování (behavior). Tyto cíle ideálně znamenají, že daný jedinec: 1. rozumí danému jevu, je informován, zná důsledky, 2. má zdravý postoj k dané věci, 3. v reálné situaci se chová podle svého zdravého postoje, nenechá se ovlivnit. V každé oblasti se používají různé metody, jak navodit změny. V oblasti vědomostí se pracovníci snaží předávat informace. Předávání probíhá prostřednictvím informačního servisu ve vhodných situacích, nejlépe, když se klient sám zajímá. Pracovníci přitom vycházejí z jednoduchého portfolia informací, které jsou pro klienta srozumitelné. V oblasti postojů kontaktní pracovník vede klienta k reflexi zkušeností a uvědomění si postojů k danému tématu. Klient má možnost otevřeně vyjádřit svůj názor a zkonfrontovat ho s názorem ostatních jedinců ve skupině nebo s názorem pracovníka. K přehodnocení postojů může dojít, pokud si jedinec uvědomí nové souvislosti podpořené novou znalostí či zkušeností. „Pracovník v rámci intervence natavuje klientovi zrcadlo na základě jeho znalostí, v rámci diskuse ho vybízí ke strukturování jeho postoje a následně k osvojení nových postojů.“62 V oblasti chování pracovník intervenuje v rámci konzultací reálných situací, z klientova života. Nastiňuje nové alternativy chování.63 Efektivnější způsoby chování může s klientem zpevnit prostřednictvím nácviků jednání v modelových situacích a tréninkem dovedností. Je nutné si uvědomit, že využití KAB modelu vyžaduje analýzu znalostí, postojů a chování klientů vzhledem ke sledované problematice. Analýza se provádí z důvodu vhodného zacílení preventivního programu. Využívá se dotazníkové šetření, které zároveň pomáhá . 61

Srov. BÉM, P., KALINA, K. Úvod do primární prevence:východiska, základní pojmy a přístupy. In Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup 2. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2 : Mezioborový přístup. . 1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 277.

62


63

Srov. tamtéž, s. 260

26

odtabuizovat téma na klubu.64 Rovněž je nezbytné ovládat způsoby, jak cíle v oblastech znalostí, postojů a chování naplňovat, rozumět jejich provázanosti. Důležité je také načasovat jednotlivé preventivní výkony (intervence). Při empirickém šetření mě zajímalo, jak hodně se KAB model využívá a jak se pracovníkům daří naplňovat cíle v oblastech znalostí, postojů a chování. Jaké konkrétní postupy používají v procesu navozování změny podle KAB modelu.

2.1.4 Harm Reduction Dalším východiskem strategie specifické prevence je filosofie Harm reduction. Běžně se tento princip používá při práci s drogovými uživateli a se skupinami ohroženými nákazou HIV/AIDS. Jedná se o nízkoprahový, cílové skupině snadno dostupný, přístup. vysvětluje pojem

Hrdina

harm reduction jako „snižování škod, snižování poškození“65, tedy

minimalizace důsledků rizikového chování. Cílem je bezprostředně bezpečnější a zdravější jednání v rámci daného životního stylu. S jedincem se pracuje v kontextu jeho komunity, změna v chování jedince je prvním krokem.66 V NZDM se princip Harm reduction využívá ať už v souvislosti s protidrogovou prevencí nebo s prevencí jiného rizikového chování. Bývá odrazovým můstkem pro stanovení cílů preventivní práce. Úkolem kontaktní pracovníků na základě principu Harm reduction v NZDM je vést klienty k bezprostředně bezpečnějším způsobům jejich chování v rámci daného životního stylu67. Pracovníci učí klienty, jak předcházet průšvihům, které se jim v rámci jejich životního stylu stávají nebo mohou stát. Podporují je v tom, že oni sami jsou schopní odpovědně vést svůj vlastní život. Také motivují mladé lidi, aby uvažovali o změně jejich životních návyků.

64

Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence..., s. 267.

65

Srov. HRDINA, P. Harm reduction – snižování poškození drogami. In Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup 2. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2 : Mezioborový přístup. 1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 263.

66

Srov. STANÍČEK, J., HRDINA, P. Východiska a principy terénních programů pro uživatele drog. In Kontaktní práce, s. 224

67

Pozn.: „Životní styl je souhrn životních forem, které jedinec aktivně prosazuje. (Bakalář 1987)“ Srov. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al.. Člověk - prostředí - výchova. 1. vyd. Brno : Paido, 2001.

27

2.2 Další teoreticko-metodologická východiska specifické prevence v navštívených klubech Zde přidávám další východiska specifické prevence, které pracovníci, z navštívených klubů, kromě výše uvedených, zmiňovali.

2.2.1 Behaviorální a kognitivní postupy Labáth uvádí, že behaviorální postupy se v preventivních programech využívají velmi často, mají podobu učení se novým vzorcům chování, novým dovednostem převážně v rámci skupinové interakce, nácvikem modelových situací a v neposlední řade mají podobu sociálního učení.

Většinou jsou doplněny i o práci s kognitivní složkou ve smyslu

„experimentování s chováním k tomu, aby se dosáhlo žádoucích změn v myšlení.“68 Behaviorální postupy stojí na myšlence, že k odstranění nežádoucího chování je zapotřebí naučit se chování nové. Vhodnou systematickou stimulací žádoucího chování dojde k jeho zvnitřnění a potažmo i ke změně postoje. Tyto postupy jsou možnou alternativou u klientů, kteří mají malou motivaci ke změně. Na tomto principu pracují např. resocializační zařízení, jako jsou výchovné ústavy, které mohou na základě prvku terapie realitou,69 stimulovat žádoucí chování. Mezi behaviorální přístupy zahrnuje Labáth i dohodu o spolupráci, kdy se stanoví cíl spolupráce, úkoly pro klienta i pracovníka.70 Kognitivní postupy naopak pracují s myšlenkovým procesem, jenž může klienta vést k chybným interpretacím a závěrům, což má přímý vliv na jeho chování.71 Behaviorálními a kognitivní postupy v rámci preventivních programů NZDM se realizují formou individuální i skupinové práce. Ve skupinách klienti trénují obecné i konkrétní psychosociální dovednosti, nacvičují chování ve specifických situacích prostřednictvím simulačních rolových her. Mohou to být i uzavřené skupiny, kam docházejí převážně motivovaní klienti. Kognitivní postupy se používají většinou v rámci individuálních 68

Srov. LABÁTH, V. Práca s mládežou s dissociaálnym správaním. In LABÁTH, a kol. Riziková mládež. Praha: Slon, 2001. s. 128.

69

Pozn.: Terapie realitou je založená na realistickém naplňování vlastních potřeb, formou, která nepoškozuje ostatní. Člověk by měl umět vyhodnotit vlastní chování, zda je pro něj v důsledku dobré nebo špatné, vyhovující, nevyhovující. Po navázání pouta a důvěry, terapeut nastavuje klientovi realitu, vede klienta k tomu, že se vždy může rozhodnout, zda se bude chovat odpovědně či neodpovědně. Terapeuta nezajímá klientovo přesvědčení, vede ho k vyzkoušení nových způsobů jednání, změna myšlení přichází až po změně chování. GLASSER, W. Terapie realitou: o uspokojování potřeb a nalézání skutečného vztahu k realitě. Praha: Portál, 2001.

70

Srov. LABÁTH, V. Práca s mládežou s dissocialnym spravanim, s. 128.

28

rozhovorů. Pracovníci vedou klienty k reflexi a přehodnocování jejich názorů a zkušeností, propojují klientům důsledky a příčiny jejich chování, klienti sami hodnotí, co se jim vyplatí a nevyplatí. V této souvislosti byl uveden koncept KBT (kognitivně behaviorální terapie): „Pracovník orientuje klienta v situaci, klient se sám rozhoduje, co z toho bude nebo nebude mít. Postupuje se tedy od důsledků k příčinám. Tento postup se zakládá na KBT (kognitivně behav. Terapii), po malých krocích na konkrétních věcech měnit chování, jednání lidí.“72 Výše uvedené dohody o spolupráci jsou v současnosti součástí plánování sociální služby ve všech NZDM. V některých zařízeních se efektivně využívají v rámci specifické prevence. Klient se dohodou zaváže, že změní některé své chování a společně s pracovníkem plánuje, jaké k tomu podnikne kroky. Jedná se o případovou a poradenskou práci, která má výchovný a preventivní efekt.

2.2.2 Motivační rozhovory Metoda motivačních rozhovorů je založena na transteoretickém přístupu Prochazky a DiClementa, kteří definovali stádia změny a procesy, které mají ke změně vést.73 Dále teoreticky vychází z poradenství orientovaného „na klienta“, z kognitivní terapie, systemické teorie a sociální psychologie přesvědčování.74 Ukázalo se, že tento model práce se závislými jedinci je velmi účinný a přenositelný do dalších oblastí např. psychoterapie, psychiatrie, sociální práce, probace a mediace. Smyslem motivačních rozhovorů je „pomoci klientovi, aby se sám sobě zavázal, že se změní. Metoda je postavena na změně v uvažování klienta nad svojí životní situací.75 Mezi charakteristiky motivačních rozhovorů patří:76 •

Princip řízení a neřízení Motivační rozhovory nejsou v pravém smyslu nedirektivním (neřízeným) procesem, který

71

Srov. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997. s. 72

72

Cituji ze záznamu rozhovoru s Jindřichem Exnerem z Komunitního Centra Krok, Proxima Sociale

73

Srov. KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 283 s. ISBN 807367-122-0. s. 119

74

Srov. MILLER, WILLIAM R., ROLLNICK, S. Motivační rozhovory. Příprava lidí ke změně závislého chování. Tišnov: Sdružení SCAN, 2003. ISBN 80-86620-09-3, s. xii

75

Pozn.: Na základě východisek kognitivní terapie, která „ věnuje pozornost poznávacím procesům a především myšlení“ Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997. s. 68

76

Pozn.: Volně parafrázuji z textu: MILLER, WILLIAM R., ROLLNICK, S. Motivační rozhovory. Příprava lidí ke změně závislého chování...

29

vždy následuje klienta tam, kam chce sám, vždy schvaluje klientovi představy. Zároveň nejsou direktivní ve smyslu vést klienta k cíli, který není jeho vnitřní. Cílem klienta je změnit se, cílem odborníka je pomoci mu k tomu, aby se změnil. V tomto smyslu přebírá odborník kontrolu nad motivací klienta ke změně.77 Způsoby, které přitom odborník používá, jsou nenutící a v tomto smyslu nedirektivní. •

Princip konfrontace a vnitřní motivace Klient by neměl mít pocit, že je do něčeho nucen, že je konfrontován s něčím, co je mu

předkládáno a co nevychází z jeho sebepojetí. Naopak klient sám nahlíží na svůj životní styl, konfrontuje se sám se sebou, sám si hledá cestu ke změně. Odborník ho na základě vlastního hlubokého pochopení a vhledu do jeho situace podněcuje k tomu, aby si svoji situaci reálně uvědomil se všemi souvislostmi a následky, otevřeně a neutrálně se klienta ptá, co mu jeho chování přináší a bere, co považuje za důležité apod. Na začátku procesu změny klient začíná pochybovat a přijímá fakt, že takhle to dál nejde a rád by s tím něco dělal. Míra jeho vnitřní motivace ke změně stoupá. K pocitu nespokojenosti klienta s jeho situací odborník napomáhá tak, že klientovi zdůrazňuje rozpory mezi jeho stávajícím chováním a osobními cíli. •

Princip přesvědčování Často se může stát, že se člověk chce změnit, ale nevěří ve své schopnosti, že to dokáže. V

tomto případě pracovník klienta přesvědčuje o tom, že je v jeho moci situaci zvládnout, „že je schopen úspěšně se změnit tam, kde je třeba.“78 Umět vést motivační rozhovory je žádanou součásti dovedností kontaktních pracovníků. Všichni kontaktní pracovníci v navštívených klubech si osvojují metody motivačních rozhovorů a různorodě je aplikují do kontaktní práce. Metoda je sice náročná, ale oblíbená díky své nedonucovací povaze. Používá se spíše jako obecný způsob individuální práce s klienty, než jako programově aplikovaná metoda v rámci preventivního programu. Nicméně motivační rozhovory podle mého patří do jednotek výkonu preventivního programu.

77 Srov. BABICKÁ, R. Pomoc a kontrola. In Kontaktní práce : Antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2007,s. 252 78 Srov. MILLER, WILLIAM R., ROLLNICK, S. Motivační rozhovory. Příprava lidí ke změně závislého chování..., s. 31

30

2.2.3 Systemický přístup Sytemický přístup, jenž vznikl z teorie radikálního konstruktivismu (Heinz von Foerster a Ernst von Glasersfeld) a jenž je u nás rozvíjen Ivanem Úlehlou, přináší do kontaktní práce v NZDM koncept pomoci a kontroly a princip držitele problému.79 V případě preventivních intervencí vzniká totiž o „dilema pomoci a kontroly“80 Potřeba prevence je na straně pracovníka. Pracovník považuje některé způsoby klientova života jako nepřijatelné a má potřebu dovést klienta k jejich změně, což bývá problematické, protože klient tuto potřebu často nemívá. Smyslem je, přivést klienta k tomu, že způsoby jeho života mu mohou přinést problémy a sám by měl mít zájem na tom je změnit. Což je také podstata výše uvedených motivačních rozhovorů.

2.2.4 Inspirace pro specifickou prevenci v NZDM Inspirativním východiskem pro preventivní programy v NZDM by mohl být model rizikových a protektivních faktorů.81 Vědci pomocí longitudinálních studií vysledovali velké množství rizikových a projektivních faktorů, které zesilují nebo oslabují riziko vzniku delikvence (kriminalita, užívání návykových látek apod.). Cílem, na tomto modelu postavených preventivních programů, je snižování a oslabování rizikových faktorů a podpora faktorů, které chrání proti rizikům a působí pozitivně. Protektivní faktory mezi sebou znásobují svůj vliv a oslabují faktory rizikové.82 Jinými slovy negativní vliv daného rizikového faktoru se dá zmírnit podpořením projektivního faktoru, který stojí jakoby na druhé misce vah. Např. rizikový faktor „separace od rodičů“ se dá zmírnit posílením a podporou sourozenecké soudržnosti. Rozdělují se na osobní, psycho-sociální a sociální faktory. 83

79

Pozn.: Princip držitele problému (autorem je Tomas Gordon) se zakládá na představě, že pracovník automaticky rozlišuje klientovy způsoby na přijatelné a nepřijatelné. S přijatelnými způsoby pracovník nemá problém, tam vnímá problém klient a přichází si za pracovníkem pro pomoc. Nepřijatelné způsoby klientova života jsou naopak problémem pro pracovníka, který přejímá kontrolu nad jejich řešením. Srov. ÚLEHLA I. Umění pomáhat. Praha: Slon, 2007,s. 28

80

Cituji z rozhovoru se Stanislavem Kuncem z NZDM Suterén, Prev-centrum

81

Pozn. Model rizikových a protektivních faktorů se rozvinul v oblasti protidrogové prevence a prevence kriminality dětí a mládeže a to hlavně v Británii a Americe a dalších zemích, kde sledují pokrok dětí v průběhu jejich dospívání. Srov. CEJP, Martin, et al. Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže. Havrdová Egle. Praha : Centrum pro veřejnou politiku, 2007. 185 s.

82

Srov. SLOBODA Z., BUKOSKI WILIAM, J. Handbook of drug abuse prevention. Theory, Science and Practice. New York: Kluwer Academic / Plenum Publishers, 2003, s.267

83

Srov. European Monitoring Centre for Drugs and Drug. EMCDDA Insights — Prevention of substance abuse. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008, s. 170

31

V kontextu NZDM je samozřejmě obtížné mírnit vliv některých rizikových faktorů, zvláště v rodinném prostředí. Orientace v tom, jaké rizikové a protektivní faktory se objevují v cílové skupině a jaké lze ovlivnit, by mohla být dalším podnětem k zacílení preventivních snah. Zvláště pak by bylo dobré si uvědomit, které ochranné neboli protektivní faktory NZDM podporuje a rozvíjí. Zkusím uvést praktický příklad zacílení prevence užívání návykových látek a dalších možných konfliktů podle rizikových a protektivních faktorů.84 Následující příběh je příběhem z praxe: Klientka se dostala do nové party, kde se užívají návykové látky (rizikový faktor), v partě se cítí dobře, naplňuje její potřeby (protektivní faktor pokud to jsou pro-sociální vrstevníci, rizikový faktor v přílišné identifikaci se skupinou, v tom, že má větší vliv než rodina), svou povahou je celkem submisivní a mírně depresivně laděná (rizikový faktor), vyrůstá s babičkou, která je na ni celkem přísná (pokud je kontrola adekvátní je to spíše protektivní faktor), matku ani otce už nemá (rizikový faktor). Má zájem o vzdělání, po střední škole by chtěla jít na konzervatoř (protektivní faktor). Zacílení preventivních intervencí by mohlo být následující: podporovat a rozvíjet zájem klientky o vzdělávání, propojovat, že pokud se chce učit zpěv, kouření hlasu neprospívá, rozvíjet asertivní dovednosti a schopnosti odolávat tlaku skupiny, umět odmítnout drogu, když zrovna nemám chuť. Rozvíjet její vztah s babičkou, která má o ni patrně starost. Zlepšovat její náladu podporou sebedůvěry. Nabízet klientce alternativy k užívání návykových látek, podporovat navazování kamarádství s vrstevníky, kteří neužívají návykové látky, třeba i v rámci dané party, snažit se předejít vzniku problémového užívání. Nepochybně by kontaktní pracovníci, bez ohledu na tento model, zvolili většinu preventivních intervencí podobně. Ovšem taková analýza tvoří komplexní přístup a citlivost ke všem jevům v životě klienta. Pracovníci se mohou zaměřit právě na ty jevy, které mají možnost ovlivnit.

84 Pozn.: Pro rozlišení protektivních a rizikových faktorů a zacílení intervencí jsem použila publikace: European Monitoring Centre for Drugs and Drug. EMCDDA Insights — Prevention of substance abuse. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008, s. 28 a Zaostřeno na drogy : Primární prevence užívání drog. Základní principy a efektivní programy. Úřad vlády ČR. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. 2006, č. 1, s. 1 - 12.

32

2.2.5 Shrnutí Uvedená teoreticko-metodologická východiska ukazují, jaké preventivní strategie a přístupy se v praxi realizují, a také osvědčují. Protože pojmenuje-li někdo východisko, je jasné, že na něm zakládá svoji praxi, která by měla být v prvé řadě fungující. Pokud by byla praxe nefungující, hledá se východisko nové. Ta zařízení, která nepojmenovala východiska specifické prevence, jsou zatím ve fázi hledání, nebo východiska nereflektují, nebo pracují intuitivně. Ujasnit si východiska specifické prevence a preventivních programů napomáhá efektivitě preventivní práce.85 Pro shrnutí se dá říci, že nejčastěji zastoupenými teoreticko-metodologickými východisky pro specifickou prevenci jsou motivační rozhovory a situační (výchovné) intervence. Je to základ, se kterým se v klubech pracuje. S KAB modelem a kognitině-behaviorálními postupy se operuje v rámci preventivních programů a využívají je jen některá zařízení. V obou přístupech je nezbytné stanovit konkrétní cíle před realizací programu. Princip Harm reduction je používán ve specifické prevenci u klientů, kteří již rizikově jednají a bývá součástí situačních intervencí a preventivních programů. Systemický přístup je východisko, které platí jaksi obecně pro pomáhající sféru a dá se zohlednit i při specifické prevenci. Podnětem k rozvoji specifické prevence a preventivních programů mohou být další modely rozvíjející se v oblasti protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů v poslední době, viz. zmíněný model rizikových a protektivních faktorů. Rovněž užitečné je sledovat hodnocení efektivity preventivních přístupů, které u nás publikuje hlavně Národní monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti Úřadu vlády ČR.

2.4 Přístup k řešení problému v rámci výchozí strategie Jak už bylo řečeno v kap. 1.2.3, přístup k řešení problému znamená charakteristický směr vyvěrající ze souhrnu východisek. Základní teze tohoto přístupu, podle mého, zní: „program prevence nemůže existovat samostatně, může pouze doplňovat hlavní aktivity NZDM. Program je uplatňován ve chvíli, setkají-li se pracovníci se situací, kdy je možné efektivně uplatnit připravené podklady. V rámci možností pracovníci také vytvářejí příležitosti pro uplatnění tohoto programu... Nízkoprahové kluby poskytují dobré podmínky, aby v nich mohly

85

Srov. „Programy, které nedisponují jasně definovanými východisky pro preventivní intervenci, bývají nejen málo účinné, ale především pro rozvoj preventivních strategií nepoužitelné.“ Evaluace a diagnostika preventivních programů. Praha: MŠMT, 2002. s. 9. Dostupné z:

33

programy specifické prevence tohoto typu probíhat pravidelně až průběžně.“86 Teze říká, že pracovníci mají předem připravené podklady, které chtějí na klubu klientům předávat. Podklady, tzv. kurikula obsahují obecné formulace cílů, konkrétní znalosti, vhodné otázky k rozvíjení tématu (tzv. otevírací otázky) a doporučené modelové situace, které se můžou pracovníci klientům předkládat. Podklady zahrnují i další informační materiály.87 Pracovníci mají připraven přehled vhodných situací, při kterých se může program uplatnit nebo také, při kterých je možné „komunikovat s klienty o tématu“.88 Tyto situace spadají do základních nástrojů preventivního programu a budou popsány v následující kapitole. Důležitým momentem zavádění programu na klub je tvorba tzv. „kontaktního rámce“. Pracovníci se snaží téma (viz. kap. 1.2.4) na klubu legitimizovat, což znamená, vytvořit vhodné klima, v kterém můžou přirozeně probíhat rozhovory s klienty. Klient ví, že se téma na klubu řeší, není tím zaskočen. K vytvoření kontaktního rámce může posloužit vyvěšení informačního plakátu o připravovaném tématu, uspořádání diskuse či promítnutí vhodného filmu.89 Představuje-li tento přístup možnou alternativu, jak může vypadat program prevence, zajímá mě jaké jiné přístupy se v NZDM vyskytují a zda se vůbec vyskytují. S tím souvisí i otázka, z jakého výchozího pojetí specifické prevence pracovníci vycházejí. Na uvedené otázky hledám odpověď v rámci mého empirického šetření.

2.5 Základní nástroje výchozí strategie Nástroje (viz. kap. 1.2.3) představují soubor činností, které umožňují průběh programu. V rámci předkládané strategie jsou to tyto nástroje: analýza znalostí, postojů a chování, následné definování cílů; prostředky aplikace a předávání tématu; jednotlivé preventivní intervence (preventivní výkony); podmínky pro efektivní fungování programu; evaluace.90

86

Srov. HERZOG, A. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží..., s. 132.

87

HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech..., s. 269.

88


89


90

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží..., s. 262, 263

34

2.5.1 Analýza znalostí, postojů a chování, následné definování cílů Analýza znalostí, postojů a chování má dva významy. Za prvé je předpokladem pro vhodné nastavení programu. Pracovníci prostřednictvím dotazníkového šetření mezi klienty zjišťují aktuální stav „znalostí klientů a stav skupinové normy vrstevnických skupin z hlediska postojů a chování.“91 Na základě tohoto zjištění provádí analýzu dotazníků a hledají mezery ve znalostech a možné příčiny toho stavu. Dále zjišťují postoje klientů, které formují skupinovou normu a zároveň jsou jí formovány. A konečně pracovníci zjišťují reálné chování klientů a míru jeho rizikovosti, orientují se na ty nejrizikovější místa. Analýza znalostí postojů a chování je podkladem pro stanovení cílů92 programu. Pracovníci věnují pozornost místům, kde spatřují největší nedostatky. Strategie podle KAB modelu pracuje s konkrétním a měřitelným nastavením cílů, které stanovují čemu má klient rozumět, co má znát, jaký zdravý postoj má klient získat a k jakému chování má ideálně dospět. Např.:93 Téma sex

Zná zásady bezpečného sexu, Uvědomuje si rizika, která možnosti antikoncepce včetně přináší pohlavní styk v jeho postkoitální. věku....Uvědomuje si svoji spoluzodpovědnost.

Přistupuje k partnerským vztahům zodpovědně, nebo alespoň omezuj možná rizika. Pokud se chová riskantně je schopen řešit následky.

Cíle mohou být členěny i podle cílových skupin. Cílové skupiny jsou popsány podle míry, kterou jsou zasaženy určitým jevem např. užíváním návykových látek, př.: „děti a mládež přicházející do 1. kontaktu s drogou, děti a mládež užívající drogy, děti a mládež žijící ve společné domácnosti s uživateli...“94 Každá skupina obsahuje cíle na kterých mají pracovníci pracovat. Jsou definované jinak než předchozí, popisují jednotky výkonu pracovníka: pracovník předává znalosti...., pracovník zvyšuje schopnosti.... apod. U předchozích cílů je zřejmá snaha pracovníků definovat cíle v jednotkách měřitelného výkonu. Druhý význam zjišťování aktuálního stavu znalostí, postojů a chování je otevření tématu 91

Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech...., s. 268.

92

Pozn.: Cíle mají být jasné, konkrétní a realizovatelné, tzn. naplnitelné. Jejich výsledek by měl být v ideálním případě měřitelný. Srov. Příručka prevence alkoholu, drog a tabáku..., s. 109

93

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží,... s. 260

94

Srov. tamtéž, s. 261

35

na klubu a jeho odtabuizování. Jedná se o „první fázi předávání programu, přinášíme tím totiž do každodennosti klubu dané téma.“95 V odborné literatuře se této fázi říká analýza potřeb cílové skupiny, analýza problému. Tato fáze je nezbytnou součástí plánování preventivního programu. Analýza problému by měla odpovědět na otázky jaký problém se řeší a jaká je jeho podstata. Proč je preventivní intervence nutná a komu má pomoci. Jaká je míra rizika a jaké použití metod preventivního působení bude vhodné.96 Jaký průběh má realizace preventivních programů v klubech? Nakolik dochází k analýze problému a formulací cílů?

2.5.2 Prostředky aplikace a předávání tématu, preventivní intervence Prostředky aplikace a předávání tématu jsou nástroje, jejichž prostřednictvím může docházet k naplňování preventivních cílů. Preventivní intervence jsou jednotky výkonu, tedy konkrétní poskytované služby (např. jednorázové poradenství, motivační rozhovor, informační servis, dlouhodobější spolupráce, zprostředkování návazné služby apod.)97 Základním prostředkem je obecně celý komplex kontaktní práce, v rámci kterého navazuje pracovník s klientem produktivní vztah, založený na vzájemné důvěře a respektu. Díky tomuto vztahu může pracovník poskytovat jednotlivé preventivní služby a výkony (viz. kap. 2.1.1, pozn. 41). Jak už bylo rozebráno v kap. 2.1.1 dalším prostředkem je práce s výchovnou situací, kdy pracovník intervenuje ve smyslu naplnění preventivního cíle. Mohou to být situace, které vznikají na základě práce s normami zařízení, ale i jiné přirozeně vznikající situace na klubu (př. klienti se baví o velké bitce), nebo vytvořené pracovníkem (pracovník přináší článek z novin). Důležitým prostředkem aplikace tématu je rozhovor s klientem. V rámci této strategie se podle mého jedná o jádro řešení problému. Rozhovor může vzniknout na základě vyplňování

95

Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce…,s. 268.

96

Evaluace a diagnostika preventivích programů. Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, obor pro mládež, 2002. s. 11; Příručka prevence alkoholu, drog a tabáku. Dr. Jaap van der Stel s pomocí Deborah Voordewindové. Pampidou Group Council of Europe & Jellinek Conslutancy; Jindřich Bayer; Editor českého vydání: Kamil Kalina. [s.l.] : [s.n.], 1998. s. 112.

97

Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. ...,s. 263.

36

dotazníku nebo kvízu, či v rámci situačních a výchovných intervencí. Na tyto situace musí být pracovník náležitě připraven. Především by měl mít osvojené základní znalosti o tématu a mít představu o tom, kam rozhovor povede. Směr rozhovoru mohou pracovníkovi usnadnit předem připravené a promyšlené otevírací otázky, pomocí kterých se klienta doptává na různé aspekty tématu. „Nesmíme zapomenout, že klient neodpovídá jen nám, ale také – a především – sám sobě. Na nás do značné míry záleží, co v klientovi zůstane po uskutečnění rozhovoru či vyplnění našeho dotazníku: Klient např. může být zneklidněn, nebo naopak utvrzen v určitém typu svého chování.“98 Příklady otevíracích otázek je možné najít v metodice Kouření cigaret „trochu

jiná“

specifická

prevence

v

provozu

NZDM,

která

je

dostupná

na

.

Je dobré, když mají pracovníci stanovený seznam forem, jak s klientem komunikovat o tématu (viz. kap. 2.4 formy komunikování tématu), např. při průzkumu, formou plakátu, při otevřené diskusi, formou informačních letáků apod.99

Program pracovníci aplikují také v rámci připravených preventivních aktivit. Jedná se o různé besedy s odborníky, videoprojekce, interaktivní preventivní bloky apod. Tyto aktivity působí na klienty samy o sobě a zároveň jsou příležitostí pro další interakci.100

Jak v jednotlivých zařízeních fungují tyto prostředky? Jak se daří pracovníkům navazovat rozhovory? K čemu rozhovory vedou? Jaké preventivní aktivity se využívají a jaká je jejich funkčnost? To jsou další otázky ze kterých vychází empirické šetření.

2.5.3 Podmínky pro efektivní fungování programu V oblasti NZDM nejsou zatím vytvořeny standardy, které by stanovovaly kritéria pro efektivní realizaci preventivních programů. Nicméně Aleš Herzog se pokusil utvořit přehled podmínek pro efektivní fungování programu:101

98

Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech. ...,s. 270.

99


100 Srov. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží.... s. 264. 101 Srov. HERZOG, A. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží. Éthum: bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci.2004, č. 43, s. 133.

37

• zařízení vychází z metodických materiálů, má vyškolené a schopné pracovníky, kteří se orientují v tématu • program je koncipován tak, že odpovídá cílové skupině NZDM a jejím potřebám • výkony programu nejsou realizovány sporadicky, ale systematicky (včetně toho, že je garantován určitý minimální objem výkonů) • program doplňuje a navazuje na další aktivity NZDM • je ošetřeno výkaznictví tak, aby se výkony nedublovaly a jsou vytvořeny mechanismy evaluace • zařízení pro klienty srozumitelně vymezí program prevence jako součást svých služeb • program využívá síť návazné péče, je do ní zapojen a aktivity vyvíjí v souladu s dalšími službami. Má zpracováno, kdy a jak odkazuje klienta na služby návazné sítě. • program má supervizi a metodické vedení Přidávám další, které autor zmiňuje dále v textu: • pracovníci vystupují jako zřetelní intermediátoři (nositelé jasných postojů) • program je dostatečně interaktivní • působení na klienta by mělo být dlouhodobé (což však platí spíš u dlouhodobých stálých klientů) • program pracuje s motivací klientů jak ve smyslu změny návyků, tak ve smyslu účasti na programu Navíc by bylo zajímavé definovat podmínky efektivního fungování preventivních intervencí, tzn. jakých principů by se měl pracovník držet, aby jeho preventivní „zásahy“ byly funkční. Například aby nedocházelo spíše k utvrzování škodlivého chování, než k jeho prevenci, aby se klienti předčasně „nezaučovali“ v tématu, aby se klienti příliš často nedostávali do odporu apod. V příloze č. 2 uvádím příklad takových principů, který jsme vytvořili v rámci Programu protidrogové prevence klubu Beztíže DDM Praha 3 – Ulita, vycházeli jsme přitom z dostupných zásad efektivity, které se týkají převážně školní prevence a které jsme uzpůsobili do podmínek našeho klubu. Podle Martina Holiše a Josefa Tůši je však nutné se zamyslet nad optikou, kterou nahlížíme na výsledky preventivní práce v NZDM. Podle nich existuje dvojí optika. První je optika zřizovatelů a společnosti, která přichází s technickou zakázkou „změňte ty klienty“ a chce slyšet, jak to jde, kolik změn můžeme vykázat a zda to někam vede. V této optice pokud služba nevykazuje změny v chování klientů, je považována za neúspěšnou. Druhá optika je optika kontaktních pracovníků, kteří pracují s reálnými lidmi v proměnlivé atmosféře klubu, k jejichž změně pouze mohou přispět, jelikož klienti jsou ovlivňováni mnoha dalšími faktory (rodina, škola apod.). V optice kontaktních pracovníků lze říci, že metody prevence případ od 38

případu zabírají, jsou více či méně úspěšné apod.102 Při stanovování podmínek je tedy nutné zohledňovat základní setting NZDM, přemýšlet o tom co je možné více a co méně. Na tyto podmínky efektivního fungování preventivních intervencí jsem se zaměřila i v rámci empirického šetření v klubech.

2.5.4 Evaluace Evaluace slouží ke hodnocení účinnosti103 a efektivity104 preventivního programu, měla být součástí průběhu celého programu. Evaluace se ptá, zda preventivní intervence zasáhly cílovou skupinu a zda metodika účinně směřovala k dosažení cílů. V podstatě to jsou otázky čekající na odpověď, že se vlivem preventivního programu něco změnilo, ať už v krátkodobé nebo dlouhodobé perspektivě. „Krátkodobým výsledkem je zlepšení něčích sociálních dovedností, dlouhodobého výsledku se dosahuje tehdy, když tyto zvýšené dovednosti vedou k tomu, že v průběhu několika let nedojde k opětovnému výskytu rizikového jednání.“105 Procesem evaluace probíhá jak plánování preventivního programu, tak průběh preventivních intervencí106 a na závěr se hodnotí výsledky preventivních intervencí.107 V kontextu NZDM se uvažuje o zavedení samostatného systému výkaznictví preventivního programu. K evaluaci kvalitativních výstupů programu se využívá sledování změn v nárůstu znalostí a posunů v oblasti postojů prostřednictvím opakujících se dotazníkových šetření. Zdrojem evaluace jsou také kazuistiky jednotlivých klientů. Jak pracují s evaluací programů v jednotlivých klubech?

102 Srov. HOLIŠ, Martin, TůŠA, Josef. Tvrdá versus měkká prevence [online]. Česká asociace streetwork, 2006-2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: . 103 Pozn.:„účinnost se týká míry úspěšnosti programu.“ Příručka prevence alkoholu, drog a tabáku. Dr. Jaap van der Stel s pomocí Deborah Voordewindové. Pampidou Group Council of Europe & Jellinek Conslutancy; Jindřich Bayer; Editor českého vydání: Kamil Kalina. [s.l.] : [s.n.], 1998. s. 112.Příručka prevence, s. 143. 104 Pozn.: „efektivnost intervence vyjadřuje, zda investice do prevence odpovídá ziskům, tj. předejití problému či druhu chování“ Srov. tamtéž s. 143. 105 Srov. tamtéž s. 143. 106 Pozn.: Tento typ evaluace je základem pro hodnocení účinnosti preventivního působení, analýza a interpretace jejích výsledků směřuje ke kvalitativním změnám zvyšujícím efektivitu programu. „Evaluace hodnotí způsob realizace preventivního působení i to, jaké postoje k preventivní intervenci zaujímají její účastníci.“ Evaluace a Diagnostika preventivních programů, s. 11. 107 Pozn.: Evaluace výsledků preventivních intervencí zjišťuje, zda bylo dosažené cílů, a zda je umístění preventivní aktivity v systému prevence oprávněné, tedy zjišťuje se kvalita a efektivita. Zjišťování přitom probíhá na třech úrovních: psychosociální klima, zhodnocení posunu v postojích a hodnotách, zhodnocení behaviorálních projevů. Srov. tamtéž. s. 12.

39

METODICKÁ ČÁST

3 CÍL EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ Cílem empirického šetření bylo v navštívených zařízeních zjistit a popsat způsoby realizace programů specifické prevence. Empirické šetření jsem prováděla s úmyslem zpřehlednit a zpřístupnit fungující praxi specifické prevence dalším pracovníkům z oboru. Rovněž jsem chtěla ověřit nakolik se výchozí strategie specifické prevence, která je popsaná v teoretické části, v praxi využívá. Podobné šetření dosud nebylo provedeno. Cílem šetření nebylo měření efektivity preventivních programů ani pozorování preventivní činnosti v praxi.

4 DÍLČÍ CÍLE EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ Při rozboru výchozí preventivní strategie v teoretické části jsem si stanovila otázky, které jsou podkladem pro vymezení dílčích cílů empirického šetření. V teoretické části jsem také definovala významy pojmů, které zde používám. Následně formuluji dílčí cíle a přikládám dílčí otázky. Pro dílčí cíle jsem si vytvořila označení DC, pro dílčí otázky DO. Dílčí sledované cíle v oblasti realizace programů specifické prevence: DC1: Zjistit pojetí specifické prevence. DO1: Jak pracovníci vymezují specifickou prevenci? Co to pro ně znamená dělat specifickou prevenci? Jak rozumí pojmu specifické prevence? DC2: Všímat si, jaké přístupy k realizaci specifické prevence, se v zařízeních vyprofilovaly. DO2: Jak pracovníci zacházejí s preventivními tématy? Jak pracovníci přistupují k realizaci prevence? Realizují preventivní programy, nebo používají jiné způsoby preventivní práce? DC3: Zajímat se o proces vytváření, realizace a hodnocení programů specifické prevence. DO3: Jaké preventivní programy se v klubech realizují? Nakolik se využívá KAB model? 40

Jak a nakolik v klubech probíhá analýza problému a definování cílů? Jak probíhá evaluace preventivních programů? Jaké prostředky naplňování cílů pracovníci využívají? Jaká je jejich funkčnost? DC4: Ptát se na konkrétní intervence v oblasti rizikového chování klientů. DO4: Jaké postupy ovlivňování klientova chování pracovníci využívají? Jaký je jejich efekt? Jak probíhají rozhovory s klienty? DC5: Zjišťovat podmínky (zásady) efektivního fungování specifické prevence. DO5: Jaké podmínky vyžaduje účinná preventivní činnost, jakých principů se pracovníci drží?

5 ZÁKLADNÍ SLEDOVANÉ OKRUHY Pro zpřehlednění záměru výzkumného šetření uvádím výčet základních sledovaných okruhů. Jedná se o základní témata. A. Strategie specifické prevence v jednotlivých klubech (viz. DC1, DC2, pojetí, přístupy) B. Programy specifické prevence (viz. DC3, průběh realizace, analýza problému, definování cílů, nástroje, prostředky, preventivní aktivity, evaluace) C. Preventivní intervence (viz. DC4, konkrétní intervence, postup navozování změny rizikového chování) D. Podmínky efektivního fungování specifické prevence (viz. DC5)

41

6 METODIKA EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ 6.1 Základní strategie empirického šetření Pro své empirické šetření jsem zvolila kvalitativní přístup, který umožňuje „vytvořit komplexní, holistický obraz zkoumaného jevu, analyzovat různé typy textů a informovat o názorech účastníků výzkumu...“108 Zároveň je značně flexibilní, například umožňuje v průběhu doplňovat nebo upravovat otázky apod. V rámci šetření mně

šlo hlavně o co

nejpřesnější popis zkoumaných jevů v jednotlivých případech a také o porozumění zkušeností pracovníků se zkoumaným jevem. Nejvíce se tak blížím deskriptivní případové studii, která „... má dodat kompletní popis jevu. U deskriptivní studie musíme minimálně stanovit: a) účel popisu; b) úplný, ale realistický seznam témat, jejichž deskriptivní zpracování bude znamenat přijatelný popis toho, co se zkoumá; c) témata, která budou považována za základní.“109 Nedostatkem šetření pak může být fakt, že to, co pracovníci popisují, nemusí přesně odpovídat praxi. Tomuto zkreslení jsem se snažila předcházet. Ptala jsem se na praktické případy z praxe. Kvalita a pravdivost výpovědí se dala sledovat v míře obecnosti či konkrétnosti sdělení, ve schopnosti vybavovat si obsahy a uvádět praktické příklady.

6.2 Výběr jednotlivých případů, kritéria výběru Navštívila jsem celkem 11 nízkoprahových zařízení pro děti a mládež z Prahy, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. Mapování proběhlo v době od října 2008 do února 2009. Jednotlivé kluby (případy) jsem vybírala podle určitých kritérií. Zahrnula jsem: A. Etablované kluby s dobrou praxí, které mají v oboru renomé a realizují preventivní programy. B. Kluby typické, které představují průměrný vzorek. C. Etablované kluby s dobrou praxí, které mají v oboru renomé a nerealizují

108 Srov. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005, s. 50. 109 Srov. Srov. tamtéž, s. 110.

42

preventivní programy. Mým záměrem bylo postihnout celou škálu přístupů. Proto i když se primárně zaměřuji na realizaci preventivních programů, jde mi o „negativní“ případy klubů, které programy nerealizují a jejichž preventivní praxe je funkční. Navštívila jsem i Klub PVC Blansko z jehož praxe vznikla výchozí strategie, chtěla jsem tak její praktikování ověřit v praxi. Na další stránce uvádím přehled zařízení. V případě výběru klubů s dobrou praxí se osvědčil systém sněhové koule, kdy mi kontaktní pracovníci z navštívených zařízení dávali další tipy.

43

Nízkoprahové kluby zahrnuté do šetření Název zařízení Nízkoprahový klub Suterén o. s. Prev-Centrum Centrum komunitních aktivit Meziškolská 1120/2 169 00 Praha 6 - Břevnov Komunitní centrum Krok Proxima Sociale Rakovského 3138 143 00 Praha 4 - Modřany Nízkoprahový klub Husita Nám. Barikád 1 130 00 Praha 3 Žižkov Klub PVC Blansko Nízkoprahový klub pro děti a mládež Klub PVC Blansko Sdružení Podané ruce, o. s. Sadová 2 678 01 Blansko Nízkoprahový klub Likusák o.s. Ratolest Brno Kotlanova 10 628 00 Brno - Líšeň Nízkoprahový klub Pavlač Občanské sdružení Ratolest Brno Milady Horákové 19 602 00 Brno Open House o. s. Open House Tř. E. Beneše 47 792 01 Bruntál

Kontaktní osoba Mgr. Stanislav Kunc - vedoucí programu

Jindřich Exner - koordinátor nízkoprahových programů pro děti a mládež David Holý - kontaktní pracovník klubu Komunitní centrum Krok, lektor primárních prevencí Bc. Michaela Novotná - vedoucí NPK Husita

Lenka Staníková - kontaktní a poradenská pracovnice, streetworkerka, programy spec. prevence

Bc. Martin Holiš - vedoucí programu Lucie Quisová, DiS. - zástupkyně vedoucího programu Zuzana Procházková - kontaktní pracovnice

Markéta Brziaková - Vedoucí sociálních služeb/ streetworkerka

Bc. Libuše Pavlová Jana Ondrušková, DiS. - sociální pracovnice Klub On Line Fryštátská 168 733 01 Karviná - Fryštát Mgr. Květa Kyselá – vedoucí zařízení Klub Kryt nám. Míru 1 744 01 Frenštát pod Radhoštěm Nízkoprahové zařízení pro děti a Mgr. Renáta Turoňová – metodika, fundraising mládež Klub Bunkr a Klub Jana Szotkowská - sociální pracovnice & metodik, Bunkřík koordinace dobrovolníků, praxe, kontaktní práce NZDM Bunkr, o. s. Kluby Bunkr a Bunkřík, prožitkové programy Lidická 541 Třinec - Terasa 739 61 Simona Havlová - vedoucí nízkoprahového klubu Nízkoprahový klub Vrakbar Centrum prevence Bc. Romana Milfajtová - pracovnice v sociálních službách Sídliště U Pivovaru 586 01 Jihlava

44

6.3 Metody empirického šetření Jako metodu šetření jsem použila polostrukturovaný rozhovor. „Jedná se o nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu jedním badatelem pomocí otevřených otázek. Polostrukturovaný rozhovor vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek.“110

Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je, že probíhá v uvolněné

atmosféře, otázky se mohou přizpůsobovat jeho průběhu. Další metodou byla analýza materiálů, které mně pracovníci dali k dispozici a týkali se sledovaného jevu (kurikula, informační šanony, kazuistiky, dotazníky, výstupy z preventivních aktivit apod.). Také analýza veřejně dostupných článků a metodik, které dané kluby na téma specifické prevence již publikovaly.111 Tyto materiály mně sloužily k dokreslení představy, jak jednotlivé kluby fungují v rámci specifické prevence.

6.4 Průběh empirického šetření Před mojí návštěvou v zařízení jsem pracovníky seznámila s účelem mého šetření a s okruhy, které budu sledovat. Součástí byla i dohoda, že budu zveřejňovat jenom údaje, na kterých se dohodneme. V průběhu návštěvy jsem vedla s pracovníky polostrukturovaný rozhovor na předem stanovená témata dané problematiky, rozhovor trval v průměru 2 hodiny. Otázky jsem flexibilně přizpůsobovala průběhu rozhovoru tak, aby odpovědi podaly co nejpřesnější obraz sledované oblasti. Důraz jsem dávala na konkrétní praktickou rovinu sdělení. Zpočátku jsem se ptala celkem složitě na různé principy, strategie. Posléze se ale ukázalo, že srozumitelnější je položit jednu otázku: „Jaké je vaše pojetí specifické prevence? Co to znamená dělat specifickou prevenci u vás na klubu?“, aby se pracovníci rozpovídali a pojmenovali celou skupinu sledovaných okruhů, případně jsem se doptala. Z rozhovoru jsem si na místě dělala poznámky. Z každé návštěvy jsem pořídila podrobný zápis, který jsem poslala zpět k autorizaci a případnému doplnění.

6.5 Způsob zpracování získaného materiálu Poznámky jsem nejdříve utřídila podle mnou sledovaných oblastí (pojetí, metodika, zásady atd.) a přepsala. Takto vznikl již zmíněný zápis, který jsem poslala k autorizaci. 110 Srov. ŠVAŘÍČEK, Roman, ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha : Portál, 2007, s. 160 111 Pozn.: články jsou dostupné na www.streetwork.cz

45

Následně jsem vyhodnocovala materiály dle stanovených dílčích cílů. V každém případě jsem sledovala, jak pracovník popisuje dílčí oblast a srovnala to s popisem v ostatních případech. Tak vznikaly různé kategorie a skupiny, jejichž vlastnosti jsem se snažila popsat. Tento přístup by se dal přirovnat k tradiční kvalitativní kategorizaci. Ta může mít ovšem nedostatky v přílišné obecnosti výsledků a jejich vágnosti.112 Při srovnávání jsem používala např. techniku kontrastování, kdy jsem vybrala dva nejodlišnější případy a získala tak dvě sady vlastností.113 Tuto techniku jsem využila v případě kategorizace přístupů ke specifické prevenci. Vznikla tak škála, která vyjadřuje míru programového zpracování a systematického vnášení preventivních témat na klub. Škála začíná u situačního neprogramového zpracování specifické prevence a končí u programově celoročně řízené specifické prevence. Pomocí této škály vznikly 3 kategorie přístupů ke specifické prevenci, které budou popsány v empirické části.

112 Srov. ŠVAŘÍČEK, Roman, ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha : Portál, 2007, s. 109 113 Srov. tamtéž, s. 110

46

EMPIRICKÁ ČÁST V empirické části postupně vyhodnocuji dílčí sledované cíle. Nejdříve prezentuji výsledky, ke kterým jsem došla na základě analýzy a vyjadřuji jejich početní zastoupení v jednotlivých případech. Početní vyjádření uvádím záměrně číslicí, aby z textu vystupovalo. Následně předkládám ilustrativní ukázky případů, na jejichž základě jsem vyhodnocení provedla. Ukázky jsou psané kurzívou, použila jsem řádkování 1 a zmenšené písmo, abych zřetelně oddělila vlastní analytickou činnost od případů. Nakonec u každého cíle provádím shrnutí a interpretaci dat, případně srovnávám výsledky s výchozí strategií popsanou v teoretické části.

7 VÝSLEDKY EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ 7.1 Strategie specifické prevence (pojetí, přístupy) 7.1.1 DC1: Zjistit pojetí specifické prevence DO1: Jak pracovníci vymezují specifickou prevenci? Jak rozumí pojmu specifické prevence? V základním vymezení se pracovníci v 7 případech přímo nebo nepřímo shodují v tom, že specifická prevence je zaměřená na určité téma, které se vyskytuje ve skupině klientů, nebo u jednotlivců a představuje pro ně určitá rizika. Ve 3 případech pracovníci odpověděli přímou definicí a v dalších případech se pracovníci vyjadřovali nepřímo o tomtéž. Jedná se o kluby, kde se realizují preventivní programy. Ve 2 případech se ukázalo vymezení specifické prevence jako problematické. Pracovníci uváděli, že rozdíl mezi specifickou a nespecifickou prevencí v NZDM není jasný a proto jej ani nepoužívají, pracují s pojmem prevence. V jednom z těchto klubů se programy specifické prevence vůbec nerealizují. Ve druhém se realizují jednorázové programy specifické prevence, ale i programy nespecifické, není jasné, kde je hranice. Navíc zařízení používá netradiční přístup k realizaci specifické prevence v rámci individuálního plánování a případové práce (popsáno v kap. 7.2). Ve 2 klubech jsem bohužel odpověď na tuto otázku nezaznamenala. Specifická prevence je takový způsob intervence, který je založený na zaměření se na jedno

47

konkrétní téma.114 Specifická prevence je konkrétně zaměřená na určité téma, má formu a rámec. (Nízkoprahový klub Vrakbar) Specifickou prevenci u nás na klubu vnímáme většinou jako skupinovou práci, kdy se snažíme reagovat na aktuální témata klientů. Formou výchovně preventivních aktivit se snažíme předcházet určitým jevům a rizikům. (Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Klub Bunkr a Klub Bunkřík). Pojem „specifická prevence“ se zde nepoužívá. V oboru se diskutuje, co to vlastně je a nepanuje o tom shoda. Co je to specifická, co nespecifická prevence, kde je hranice? (Stanislav Kunc, Nízkoprahový klub Suterén) V našem zařízení nerozdělujeme prevenci na specifickou a nespecifickou. Pro nás je to prostě prevence. Například máme metodiku rozvoje psychosociálních dovedností klientů, což je spíše nespecifická prevence (řešení konfliktů, sebeprosazení, zvládání agrese) ovšem některé výkony v rámci této metodiky by se daly za specifickou prevenci považovat (př: klient má problémy s agresí vůči učitelkám, mohl by být vyhozen ze školy, zaměříme se na zvládání agrese), zaměřujeme se tedy na konkrétní projev rizikového chování. (Open Hause)

Na druhou stranu se pracovníci tolik neshodují v jistých aspektech této otázky. Například v otázce, která se částečně týká výkaznictví a částečně metodologických východisek. Pracovníci se liší v tom, zda patří specifická prevence do případové práce, či nikoliv. Rovněž nakolik je to práce spíše skupinová, nebo i individuální. Tady vzniká metodologický problém, jelikož nevím, co si pracovníci přesně pod případovou prací představují. Budu proto vycházet z oborového pojmosloví.115 Ve 2 klubech se pracovníci přímo vyslovují, že specifickou prevenci do případové práce nezahrnují. V 1 případě do specifické prevence nezahrnují motivační rozhovory. Specifická prevence je v těchto případech záležitostí převážně skupinovou. Cítíme rozdíl u specifické prevence a případové práce, kdy pracujeme s klientem, který se již „namočil“, řeší to jako problém, s kterým za námi přichází. Pak se jedná o jinou práci než specifickou prevenci. (Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Klub Bunkr a Klub Bunkřík) Do případové práce specifickou prevenci nezahrnujeme, je to spíše poradenská práce. Ovšem jsou případy klientů, kteří se ve skupině neotevřou. (Nízkoprahový klub Vrakbar) Všichni máme výcvik z motivačních rozhovorů(MI). MI nejsou součástí specifické prevence (SP), uplatňují se u individuální práce, která může ze SP vyplynout. Je to jiná metoda, která pracuje s jednotlivcem už v rámci změny. SP pracuje se skupinou. (Klub PVC Blansko)

Některá zařízení přitom zahrnují práci s tématy specifické prevence do případové i 114 Tématický list struktura 2008-08-13 Microsoft Word document. Ratolest Brno 2008 Nízkoprahový klub Likusák 115 Pozn.: „Případová práce je dlouhodobá individuální práce. Případová práce se děje plánovitě, při zachování tohoto postupu: Společné vydefinování kontraktu. Vytvoření individuálního plánu a stanovení podmínek kontraktu. Vedení dokumentace, s kterou je uživatel obeznámen. Pravidelné revize kontraktu s uživatelem (zda se naplňuje kontrakt). Práce je časově ohraničená, je stanoven její začátek a konec. Konzultace vedení případu uživatele na intervizních a supervizních setkáních týmu. Pravidelná reflexe.“ Srov. POJMOSLOVÍ Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Praha: Česká asociace streetwork, o.s., 2008, s. 6.

48

poradenské práce. V níže uvedeném případě se pracovníci vyjádřili i k výkaznictví. Témata specifické prevence řešíme v individuálním plánování (IP) klientů a také v rámci Skupinových prací, dle potřeby klientů či našeho pozorování. … Služby týkající se specifické prevence vykazujeme jako „preventivní, výchovné a vzdělávací programy“, týká se hlavně předávání informací v oblasti specifické prevence (př. pohlavní choroby, antikoncepce, důsledky užívání drog, trestní rizika pod.) V rámci IP vykazujeme vždy případovou práci a pak podle toho jakou službu jsme v rámci toho poskytli, nejčastěji se jedná o Informační servis a základní poradenství. (Open Haus) S tématem se pracuje jak skupinově, tak individuálně... V individuální rovině se prevence děje prostřednictvím rozhovorů v kontaktní místnosti. Přičemž často je to tak, že klient sám přichází s nějakým průšvihem...(Komunitní centrum Krok)

7.1.1.1 Shrnutí a interpretace V zařízeních, kde se realizují preventivní programy, panuje shoda o tom, co znamená pojem specifické prevence. Pracovníci uvažují o specifické prevenci, jako o zaměření se na konkrétní téma, např. drogy, násilí, sex, diskriminace, zadlužování. Téma je vždy spojeno pro klienty s určitými riziky, které chtějí pracovníci minimalizovat, nebo jim předcházet. V jednom zařízení, kde se programy nerealizují, se s pojmem specifické prevence nepracuje. Pracovníci se však liší v tom, do jakého způsobu práce specifickou prevenci zahrnují. Někde je to hlavně skupinová práce na klubu, v rámci skupinových intervencí. Ze skupinové práce může vzniknout individuální zakázka klienta, která se řeší v poradenském procesu či v rámci případové práce, ale už to není specifická prevence. Jindy je specifická prevence vnímána i jako součást individuální (poradenské, případové) práce. Zmíněné nesrovnalosti kam specifickou prevenci zařadit pravděpodobně odkazují na fakt, že zatím není sjednoceno výkaznictví programů specifické prevence. Myslím, že v závěru pracovníci pouze řeší, jak službu vykázat, nežli jaký postup zvolit. Kladu si totiž otázku, zda vůbec sejde na tom, jestli specifická prevence patří do případové práce nebo ne, zda je to rozdíl v metodě či postupu a jaký to má vliv na výsledek práce. Což může být podnět pro další zkoumání. V kapitole 7.4.2 nacházím na tuto otázku částečné vyjádření. Přitom ve výchozí strategii je tento problém vyřešen tak, že všechny služby, které zařízení poskytuje, se dají využít v rámci specifické prevence, v rámci realizace preventivního programu (viz. kap. 2.5.2). Zajímavé je, že v zařízení odkud výchozí strategie pochází, došlo k posunu ve vnímání specifické prevence, pracovníci do ní nezahrnují individuální práci na změně klientova chování prostřednictvím motivačních rozhovorů. Připomínám, že to je pojetí konkrétního pracovníka.

49

7.1.2 DC2: Všímat si, jaké přístupy k realizaci specifické prevence se v zařízeních vyprofilovaly DO2: Jak pracovníci zacházejí s preventivními tématy? Jak pracovníci přistupují k realizaci prevence? Realizují preventivní programy, nebo používají jiné způsoby preventivní práce? Na základě analýzy materiálů a pomocí škálování jsem rozlišila 3 typy přístupů, které dále popisuji. Mezi navštívenými zařízeními jsem se setkala i s ojedinělým přístupem ke specifické prevenci, který nespadá do žádné z kategorií. Ponechávám ho samostatně jako nezařazený na konci kapitoly. Ve shrnutí a interpretaci dat se zároveň pokusím zhodnotit výhody a nevýhody jednotlivých přístupů.

7.1.2.1 Řízený programový přístup, tématicky uspořádaná služba S tímto přístupem jsem se setkala ve 4 zařízeních. V jednom případě se jedná o přístup zamýšlený do budoucna. Principem programového přístupu je to, že si pracovníci předem stanoví určitý počet témat, které pak v pravidelných intervalech vnášejí na klub. Jedná se o latentní témata cílové skupiny (viz. 1.2.4), která vzešla z kontaktní práce, z rozhovorů s klienty, nebo z dalších zdrojů popisujících oblasti rizikového chování dospívajících. Přístup se vyznačuje vysokou mírou strukturovanosti preventivních obsahů a řízení preventivní činnosti v podobě střednědobých (1 měsíc) a dlouhodobých programů specifické prevence (23 měsíční programové celky). Umístění témat v časovém harmonogramu je často „sezónní“ tj. provázané s obvyklými záležitostmi, které klienti v tu dobu mohou řešit. Pracovníci téma na klub vnášejí, otevírají ho a vytváří atmosféru daného tématu. V rámci tohoto přístupu se dá vysledovat jistá posloupnost. Úplným naplněním přístupu jsou kluby, jejichž tématické celky se každý rok opakují (budou opakovat), témata se přitom mohou modifikovat podle potřeb cílové skupiny. Pak jsou kluby, které takto pracují teprve krátce nebo s tímto přístupem experimentovaly v určitém období. Bylo by dále zajímavé zjišťovat jak se to dále vyvíjí. Pro charakteristiku přístupu to není však tolik podstatné. Od listopadu 2008 se v Likusáku rozjede pilotní projekt „Tématický model služby“ jakožto komplexní uchopení sociální služby v Nízkoprahovém klubu Likusák.116 Bylo stanoveno 12 116 Pozn: Projekt je od listopadu 2008 oficiálně podpořen sbírkovým projektem Pomozte dětem!

50

klientských témat, kdy každé z témat se bude určitý měsíc na klubu „čechrat“, otvírat, probírat. Témata jsou časově provázána v měsíci jistou logikou (sezónní témata např. drogy v říjnu, kdy je největší sklizeň, škola v lednu, kdy se podávají přihlášky apod.) Metodika celého zařízení bude uzpůsobena od Veřejného závazku až do konce dle logiky 12 nejčastějších témat (návykové látky, konfliktní chování, fyzické a duševní zdraví, sexuální chování, sociální zdatnosti, rodina, škola, práce/brigády, parta a vrstevníci, volný čas a rekreace, rasismus/xenofobie, subkultura). 12 Témat vychází z britského dotazníku mapujícího rizikové chování u dospívajících (screeningový dotazník je dostupný na drogy-info.cz), z praxe, z Pojmosloví NZDM a z Evidenčního programu PePa. (Nízkoprahový klub Likusák) „Máme vytvořenou strategii, kdy jednou za dva měsíce vnášíme téma na klub. Stanovili jsme si tyto témata (sex, alkohol, drogy, agresivita, sekty.) Vytváříme atmosféru, klub tím žije. V klubu visí info. panely a letáky, probíhá skupinová práce s uzavřenou skupinou klientů, kteří mají o téma zájem.“ (Nízkoprahový klub Vrakbar) Preventivní témata vzešla z cílové skupiny a opakují se každý rok. (Sex a vztahy, pervitin a drogy, násilí, první pomoc, tvoříme sebepřijetí a sebepoznání – zaujímání postojů k sobě, k situacím). (Klub PVC Blansko)

Témata, která se na klubu otvírají vycházejí z kontaktní práce, z rozhovorů s klienty. Témata se zpracují v předběžný plán jak se budou přinášet na klub. Takto byla zpracována tato témata: domácí násilí, drogy, gambling, bezpečný sex a antikoncepce. Témata byla realizována v období od února do srpna 2008.117(Nízkoprahový klub Pavlač)

V jednom případě se pracovníci vyjadřují k výhodám, které může takový model služby mít. Výhody modelu 12 témat i jakéhokoliv strukturovaného preventivního programu: – pro pracovníky (stávají se odborníkem v daném tématu, orientují se ve službě, vědí kam mají vést rozhovor s klientem na dané téma) – pro veřejnost a spolupracující organizace (služba je čitelná, je jasné pro koho tu jsme) – pro klienta (ví, s čím mu můžeme být nápomocni; ví, o jaké věci z jeho života se zajímáme) (Nízkoprahový klub Likusák)

7.1.2.2 Reaktivně programový přístup Reaktivně programový přístup se vyznačuje epizodickým vznikem preventivních programů a aktivit. Ve 4 klubech, kde jsem se s tímto přístupem setkala, pracovníci vnímají aktuální potřeby klientů a témata na klubu a následně na ně reagují v podobě strukturovaných cílených programů, nebo v podobě jednorázových akcí a pořadů. To znamená, že pracovníci téma na klubu registrují, uchopují a tím zviditelňují pro celou skupinu. V rámci tohoto přístupu, jsem se setkala i s postupem, kdy pracovníci sami otevřou téma, které nevychází přímo z aktuální situace. Týká se to případů, kdy pracovníci reagují např. na situaci v lokalitě (např. dealer v regionu), nebo otvírají latentní témata u příležitosti významných dnů (den proti AIDS, sv. Valentýn). I tento přístup je vnitřně diferencovaný, někde se pracuje hodně s

117 Ratolest Brno. Preventivní programy realizované v NZDM Pavlač [online]. Ratolest Brno, 2008 [cit. 200907-27]. Dostupný z WWW: .

51

klientskou motivací, pak je to opravdu reaktivně programový přístup. S mírou cíleně vnášených témat pak přístup přechází spíše do řízeného programového přístupu. V rámci specifické prevence pracovníci reagují na témata, která se aktuálně vyskytnou ve skupině, nebo u jednotlivců a jsou spojena s riziky pro klienty (např. řízení bez řidičáku, zadlužení, úvěry, apod.). Na tomto základě vznikají jednorázové či dlouhodobé programy. S tématem se pracuje jak skupinově, tak individuálně. Přitom často platí, že individuální téma se stane brzy tématem skupinovým. Pokud téma přinášejí pracovníci, jedná se většinou o informace o vážných rizicích, která se vyskytla v dané lokalitě a je bezpodmínečně nutné o tom klienty informovat (dealer v regionu, jehly na hřišti apod.)...Navíc s intervencí se nedá dlouho otálet, protože zájem klientů se rychle mění a za pár dní už „to neřeší“... Příklad: Klienti si berou úvěry a zadlužují se – pracovníci uspořádají pro klienty přednášku, dojde k předání informací, klienti se ptají, probíhají individuální rozhovory. (Komunitní centrum Krok) Vycházíme hlavně z pozorování klientských témat na klubu. Myslíme si, že to je přirozenější a pro klienty aktuálnější. Rovněž ale témata připravujeme cíleně – např. dostaneme nabídku zajímavého hosta či lektora nebo využijeme tématu, kterým se zabývá společnost (podle kalendáře se slaví nějaký významný den, média se nějakému tématu intenzivně věnují). (Klub Bunkr) Nárazově probíhá také skupinová forma specifické prevence na potřeby klientů. Naposledy proběhla „skupinovka“ na téma „vztahy, emoce a sex.“ Skupinové setkání obsahuje úvod do daného tématu, přehled toho, co se bude dít, následují interaktivní techniky s následnou reflexí. (Open Haus) Reagujeme na aktuální témata ve skupině. Teď to jsou například drogy. Uspořádali jsme proto besedu. Jejím obsahem bylo sdělit klientům jaké jsou typy drog, dát jim odpovědi na jejich otázky.... Stává se, že při volnočasových aktivitách se spontánně rozvine diskuse na nějaké téma. Posledně to bylo téma sexu. (Nízkoprahový klub Husita)

7.1.2.3 Reaktivní neprogramový přístup Reaktivní přístup se vyznačuje absencí programů specifické prevence na klubu a to jak dlouhodobých programů, tak i jednorázových akcí, pracovníci témata na klub nevnášejí.118 Důvodem může být neúčinnost programových postupů u cílové skupiny. Specifická prevence se odehrává v rámci situačních intervencí a výchovných intervencí (viz. kap. 2.1.1) na klubu, nebo v rámci individuálních rozhovorů s klienty. Individuální rozhovory mohou být součástí zakázky klienta, kontraktované v dohodě o poskytnutí sociální služby. Naše preventivní práce funguje na reaktivním přístupu, tj. reagujeme na to, co se aktuálně děje mezi klienty, bavíme se s nimi o tom spíše nárazově nebo na základě jejich zakázky. Preventivní obsahy nestrukturujeme, nepřipravujeme žádné bloky, letáky a komiksy. V případě, že se téma týká všech, samozřejmě pracujeme s celou skupinou, plánujeme intervence na intervizích, ale uplatňujeme je situačně, tedy ne ve smyslu „tehdy a tehdy se uskuteční tato strukturovaná preventivní akce… Důležitým nástrojem pro působení na klienta jsou výchovné situace, kdy je s klientem veden rozhovor o sankci. Např.: Přijde-li klient na klub pod vlivem, je to příležitost zavést s ním rozhovor na toto téma, kdy obsahem rozhovoru je kromě udělení sankce i zjišťování důvodů proč klient užívá atd....Ke změně rizikového chování klienta dospíváme prostřednictvím rozhovorů s klientem. (Nízkoprahový klub Suterén) 118 I když o klubu Suterén to neplatí 100%, protože otvírání různých i preventivních témat se děje na skupinových setkáních klientů a pracovníků s názvem „Parlament“, kde se řeší provozní věci a když mají klienti chuť, i nějaké téma (např. vztahy, drogy, pravidla).

52

Jakékoliv programové akce u našich klientů nezabraly. Neosvědčily se ani komiksy. Nerealizujeme žádné programy specifické prevence. Specifická prevence se v našem zařízení odehrává v rámci situačních intervencí. Pracovník intervenuje v rámci situace, která vznikla na klubu, nebo v rámci individuálního rozhovoru s klientem. (Klub On line)

7.1.2.4 Nezařazeno Nezařazený zůstává jeden z přístupů Open Hausu, kde jsou, kromě nárazových skupinových akcí, témata specifické prevence zahrnuty do individuálního plánování. Tento přístup ke specifické prevenci je mezi sledovanými zařízeními ojedinělý. Jedná se o systematickou tematickou práci na individuální rovině. Pracovník se klienta ptá, jaká jsou jeho aktuální témata, která by chtěl řešit. Pokud klient žádná témata nemá, vybírá si témata z dotazníku, jenž slouží jako podklad pro dobrovolný vstupní pohovor. Klient si pak se svým klíčovým pracovníkem domlouvá konzultace, kdy se společně věnují daným tématům a osobním cílům klienta. Součástí konzultací může být i specifická prevence. Naše služba je organizována podle standardů sociálních služeb. Témata specifické prevence jsme zahrnuli do individuálního plánování… Jde nám hlavně o vlastní témata klienta, takže se první zeptáme, zda má v současné době něco co by chtěl řešit, nebo se mu věnovat, pokud nic nemá, teprve pak dostane na výběr z dotazníku. Na konzultaci si pracovník bere patřičné listy z informačního šanonu, pokud má klient zájem, může do nich nahlédnout. Klient si sám říká, jaké chce znát informace,… např. předáváme informace o účincích a rizicích, o systému léčby, o tom, jak pomoci kamarádovi, který spadl do drog apod. Doptáváme se klientů, co jim konzumace návykové látky přináší, jaké jsou potencionální hrozby užívání. Když se klient o něčem rozhoduje, vyhodnocujeme situaci pomocí určení přínosů a ztrát. (Open Haus)

7.1.2.5 Shrnutí a zhodnocení Přístup k realizaci specifické prevence se utváří v průběhu praxe podle toho, co se ukazuje jako funkční a efektivní vzhledem k dané cílové skupině a také na základě zkušeností a schopností kontaktních pracovníků. V přístupu se odráží samotné pojetí specifické prevence, tj. jak pracovníci tomuto pojmu rozumí, jak si ho vykládají. Kluby, které systematicky vnáší programy na klub mají jasné pojetí specifické prevence. Nejasnosti v pojetí naopak značily jiný přístup než programový. V řízeném programovém přístupu se jednotlivé preventivní programy stávají součástí každodenního chodu klubu, což potvrzuje výchozí strategii. Dá se předpokládat, že způsob preventivní práce vyžaduje od pracovníků velkou odbornost a připravenost na každodenní naplňování preventivních cílů. Vyžaduje plánování průběhu programu v dlouhodobé perspektivě a dostatečně s předstihem. Pracovníci stále musí hledat kreativní způsoby, jak téma klientům přibližovat, protože některé se můžou v průběhu okoukat. Přístup zároveň vyžaduje cílovou skupinu, kterou „to baví“, a která nebude odrazena neustálým otevíráním 53

nějakých témat. Pečlivě je třeba pracovat s nízkoprahovostí služby. Výhodou je čitelnost služby pro

pracovníky, klienty i veřejnost. Riziko tohoto přístupu může být zvláště u

začínajících zařízení, kdy by si mohli pracovníci přílišným důrazem na preventivní obsahy klienty odradit. Reaktivně programový přístup pracuje epizodicky, tudíž programy nejsou součástí každodennosti, ale objevují se, když téma na klubu žije. Což může být výhodou, protože klienti jsou emočně zaangažovaní a stává se, že si sami říkají o aktivity. Zároveň to však může být nevýhoda, protože zájem se rychle mění. Pracovníci musí být v reakci velmi pohotoví. Většinou se tedy jedná o krátkodobější intervence a programy. Strategie reaktivního neprogramového přístupu stojí pouze na rozhovorech s klienty. Rozhovory vznikají v rámci situačních a výchovných intervencí, nebo na základě kontraktování klientovy zakázky. Žádné jiné prostředky (preventivní aktivity, letáky apod.) se nepoužívají. Jestliže se nevyužívají informační materiály, pracovník musí být schopen předat potřebné informace z vlastní hlavy. Tento přístup je vysoce nízkoprahový v tom, že klienti se nemusejí ničím organizovaně zabývat. Zároveň se vyznačuje vysokou citlivostí na situaci a stav klienta. Od pracovníků to vyžaduje schopnost práce s klientskou motivací a odporem uvažovat o změně chování. Jedinou strukturou, která pracovníkovi pomáhá v preventivní činnosti je kontraktování v rámci dohody o naplnění sociální služby. Podobně tomu je v případě nezařazeného přístupu, který je ovšem ve své podstatě velmi systematický a řízený.

7.2 Preventivní programy V této kapitole nejdříve shrnuji s jakými typy preventivních programů jsem se setkala. Následně rozebírám postupně proces realizace programů, nejdříve fázi analýzy problému, pak fázi stanovení cílů. Pokračuji popisem preventivních prostředků, které představují fázi aplikování programu a nakonec hodnotím evaluaci.

7.2.1 DC3: Zajímat se o proces vytváření, realizace a hodnocení programů specifické prevence DO3: Jaké preventivní programy se v klubech realizují? Nakolik se využívá KAB model? Jak a nakolik v klubech probíhá analýza problému a definování cílů? Jak probíhá evaluace preventivních programů? Jaké prostředky naplňování cílů pracovníci využívají? Jaká je jejich funkčnost?

54

V navštívených klubech se realizují dlouhodobé a krátkodobé preventivní programy (viz. kap. 1.2.4). S realizací dlouhodobých preventivních programů jsem se setkala ve všech případech klubů, které realizují preventivní programy, tj. 9 případech. Ve 2 zařízeních, z těchto případů, pracovníci ovšem uvedli, že dlouhodobé programy realizovali v minulosti a v současnosti dělají spíše jednorázové akce či příležitostné programy, nebo přistupují ke specifické prevenci v rámci individuálního plánování. V jednom případě šlo spíše o realizaci jednorázových akcí, které ovšem byly součástí dlouhodobého preventivního programu. KAB model je využíván explicitně ve 2 klubech. V jednom případě sice pracovníci užívání KAB modelu neuvedli, ale postup vypadá velmi podobně. V jednom zařízení KAB model vysloveně neužívají a mají vytvořenou vlastní techniku postupu. Využívá se třífázový model KAB, přičemž se daří naplňovat cíle v oblasti znalostí. Naplňování cílů v oblasti postojů a chování je složitější. (Nízkoprahový klub Pavlač) Pracujeme na změně chování podle KAB modelu. (Klub PVC Blansko) Kouření cigaret „Trochu jiná“ specifická prevence v provozu NZDM. Název „trochu jiná“ specifická prevence je v uvozovkách proto, že nejde o specifickou prevenci tak jak ji známe (založená na KAB modelu, kterou do podmínek NZDM přinesl A. Herzog a tým PVC Blansko).119

7.2.1.1 Analýza problému V teoretické části jsem uvedla, že analýze problému rozumím jako fázi, která je součástí plánování preventivního programu a směřuje k nastavení cílů. Ve výchozí strategii se analýza uskutečňuje pomocí dotazníkového šetření. Zaměřila jsem se proto na využití dotazníkového šetření. Přikládám i ukázku formulace dotazníkových otázek. Na konci uvádím případ analýzy problému, která se liší od analýzy znalostí, postojů a chování. Využití dotazníkových šetření zmínili pracovníci v 6 klubech. Ve 3 případech pracovníci mluvili o jejich využití při zaměření preventivních intervencí a preventivních aktivit, nezmínili však definování cílů, možná se to dá považovat za totéž. Pouze v 1 případě šlo o systematické definování cílů, vycházející z analýzy dotazníků. Jedná se právě o Klub PVC Blansko, původce výchozí strategie. Ve zbývajících 2 případech pracovníci pomocí dotazníku pouze otevírali téma bez vyhodnocení (použili jinou analýzu problému), nebo se vyhodnocení nepodařilo načasovat. Kluby, které dotazníkové šetření neuvádějí, vycházejí, předpokládám, z vlastní analýzy potřeb cílové skupiny a z pozorování. Tento postup se také týká realizace krátkodobých a jednorázových programů. 119 Tým programu NZDM Likusák o. s. Ratolest Brno. Kouření cigaret \"trochu jiná\" specifická prevence v provozu NZDM. [s.l.] : [s.n.], 2007-8. 12 s. Dostupný z WWW: .

55

Tento měsíc (pozn.: jedná se o téma sex) jsme uvedli týdenním dotazníkovým šetřením, jehož cílem bylo získat od uživatelů naší služby informace o jejich znalostech v této oblasti, zkušenostech, chování a postojích. Doufali jsme, že tyto informace nás nasměrují ke konkrétnímu zaměření jednotlivých plánovaných akcí a aktivit, což se díky velké otevřenosti našich klientů při odpovídání na jednotlivé otázky podařilo.120 My už máme určitou obecnou představu, čeho by se to téma mělo týkat a co jim tím vlastně chceme předat. Je ale důležité konkrétně zmapovat jejich znalosti a postoje a tím získat reálnou představu, jak na tom jsou. Proto provádíme dotazníkové šetření. Na tvorbě dotazníku se také podílejí všichni pracovníci. U dotazníkových otázek řešíme, proč se jich na to ptáme, co potřebujeme zjistit, pro co nám to bude dobré. Budeme schopni pracovat s tím, co to otevře?...Z dotazníkového šetření vyplývají reálné situace, které klienti zažívají, jaké k těm situacím mají postoje, jaké postoje mají k tématu obecně, co o tématu vědí a nevědí, v čem riskují...Cíle obecné a konkrétní vyplývají z dotazníků (Klub PVC Blansko) Cíle se stanovují na intervizi při společné poradě s pracovníky. Preventivní cíle se stanovují v obecné rovině. Řekne se, co by se mělo mezi klienty dostat, co už znají. Dotazníková řešení můžou být vodítkem na co se při prevenci zaměřit. Někdy je ale důležitější, co klienti nenapsali, je třeba „hledat mezi řádky…(Nízkoprahový klub Pavlač) Jeden náš program byl zaměřen na střet mladého občana s policií, byl to první pokus s programem tohoto typu. Na začátku proběhla anketa, zjišťovali jsme znalosti o tom, jaké jsou povinnosti občana, co může policajt. Anketu jsme vyhodnotili. Dále jsme uspořádali preventivní přednášku s policií, bylo to dost nudné a na klienty to mělo pramalý vliv, pro nás to bylo zklamání. (Klub Bunkr) V rámci programu (září) proběhly dotazníky (co víš o drogách, kde bys hledal pomoc). Nepodařilo se nám však načasovat vyhodnocení dotazníků v době, kdy bylo téma ještě živé. Výsledky dotazníků jsme pak vyvěsili na nástěnku. (Klub Kryt) Na začátku tématu „Kouření cigaret“se vedlo dotazníkové šetření, které sloužilo jako otevření tématu. (Nízkoprhový klub Likusák)

Pracovníci se rovněž vyjadřovali k tomu, jak dotazníkové šetření probíhá, ve dvou případech je vedeno formou strukturovaného rozhovoru, což je spojeno s jistými výhodami a nevýhodami.121 Výhodou je možnost zastavit se, otevírat další témata a doptávat se. V případě Nízkoprahového klubu Pavlač například narazili na nevýhodu v tom, že určité téma bylo pro klienty tabu a nechtěli se s pracovníky o tom příliš bavit. Dotazníkové šetření probíhá v kontaktní místnosti, pracovník má šanci se doptávat klientů, zastavit se podrobněji nad nějakou otázkou. (Klub PVC Blansko) Součást tématu Drogy tvořil dotazník, respektive strukturovaný rozhovor. Ukázalo se, že klienti se o svých zkušenostech nechtějí bavit a především mají strach z možného vyzrazení. U otázky ´Kde se dají sehnat drogy?´ se klienti často ptali, zda chceme slyšet konkrétní jména.122

120 Tým programu NZDM Likusák o. s. Ratolest Brno. Kouření cigaret "trochu jiná" specifická prevence v provozu NZDM. [s.l.] : [s.n.], 2007-8. 12 s. Dostupný z WWW: . 121 Pozn.: Ve výchozí strategii jsou rovněž tyto výhody a nevýhody reflektovány. Anonymní sběr dat je jednodušší, zvláště když jsou otázky intimnější. Neanonymní dotazníky zase poskytují větší přesnost zjištění, ale zase jsou spojené s nároky ochrany osobních dat. Srov. HOŘAVA, R., HERZOG, A., KOTOVÁ, H. Průvodce pro realizaci programů specifické prevence v nízkoprahových klubech...., s. 268. 122 Ratolest Brno. Preventivní programy realizované v NZDM Pavlač [online]. Ratolest Brno, 2008 [cit. 2009-

56

Otázky dotazníků mohou být formulovány velmi otevřeně,123 např.: Jaké znáš druhy antikoncepce? Která z nich tě chrání i před pohlavními chorobami? Víš, co dělat, aby se zabránilo početí, když muž do ženy ejakuluje? Od kolika let můžeš mít v ČR z právního hlediska pohlavní styk? Jaké mohou být následky nedodržení věkové hranice? Co je pro tebe nevhodné sexuální chování? Jaký je tvůj názor na porno? Co si myslíš o masturbaci? Co pro tebe osobně znamená sex? V kolika letech si měla první sex. styk? Jaké to bylo? Jak si představuješ své „poprvé“? Pokud už proběhlo, bylo to dle tvých představ? Co tě zajímá, o čem by ses chtěl dozvědět víc? (téma sex, Nízkoprahový klub Vrakbar).

Analýza problému nemusí vždy probíhat prostřednictvím analýzy znalostí, postojů a chování. Usuzuji, že jinou analýzu problému použili v Nízkoprahovém klubu Likusák v rámci preventivního programu „Kouření cigaret“, kde si řekli, že cílovou skupinu rozdělí do podskupin podle toho, jak jsou klienti problémem zasaženi. Tato analýza se zaměřuje na vývojové hledisko problému124 a směřuje k členění cílů podle cílových skupin. (viz. kap. 2.5.1) Určili jsme si 4 skupiny klientů, na které budeme metodiku směřovat. Dělení do skupin je vytvořeno dle míry závislosti / nezávislosti na cigaretách (=jak kdo je s nimi v kontaktu). Dělení vypadá takto: 1) nekuřák, 2) experimentátor, 3) závislý kuřák, 4) nalomený. Ke každé skupině jsme přiřadili stručnou charakteristiku klienta / klientů (=jak jej v rámci práce v týmu rozeznat). K tomu také pragmatické cíle, kam bude naše práce směřovat.125

Podívám-li se na to, jaké příklady zde uvádím, jedná se jen o případy klubů, které pracují prostřednictvím řízeného programového přístupu

7.2.1.2 Nastavení cílů preventivního programu V této oblasti jsem se soustředila na to, jak pracovníci pracují s cíli a jak je definují. V zařízeních kde se realizuje KAB mě navíc zajímalo, co je cílem intervencí pracovníků v jednotlivých oblastech znalostí postojů a chování.

Pracovníci většinou neměli problém definovat obecné cíle specifické prevence, např.: 07-27]. Dostupný z WWW: . 123 Měla jsem možnost nahlédnout do vyplněných dotazníků a můžu říct, že klienti ve svých odpovědích byli rovněž celkem otevření. 124 Srov. vývojové zrání problému. ŘEZNÍČEK, Matouš. Prevence sociálních deviací. 1. vyd. Praha : Nadace Ethum, 1994. 177s. 125 Srov. Tým programu NZDM Likusák o. s. Ratolest Brno. Kouření cigaret \"trochu jiná\" specifická prevence v provozu NZDM. [s.l.] : [s.n.], 2007-8. 12 s. Dostupný z WWW: .

57

Poskytnout dětem a mládeži dostatek podnětů pro pozitivní změnu jejich životního stylu, dosažení příznivé změny návyků u dětí a mládeže, aktivní působení na motivaci klientů směřující k odklonu od rizikového chování v oblasti sexuální, agresivity, sebepoškozování, zneužívání návykových látek atd....;126 snížení počtu klientů, kteří se chovají rizikově, snížení následků, které vyplývají z rizikového chování, změna skupinové normy;127 omezit rizika, aby se příště už nenamočili, aby se už nedostali do průšvihu, naučit je, jak se znovu nedostat do průšvihu, aby uměli vyhledat pomoc;128 naučit se žít s: nudou, drogou, hádkou.129

S konkrétním nastavením preventivních cílů v rámci metodiky jednotlivých programů jsem se setkala ve 2 případech. Jeden je případ PVC Blansko, jejich způsob definování cílů je uveden již v teoretické části (viz. kap. 2.5.1), zde to mohu jenom potvrdit. Druhý je případ Nízkoprahového klubu Likusák, jehož tým vytvořil metodiku prevence kouření cigaret a cíle precizně popsal. V případě Nízkoprahového klubu Likusák se jedná o cíle formulované na straně pracovníka, řekněme „pracovní cíle“ (pracovník učí..., předává..., podporuje..). V případě PVC Blansko se jedná o cíle formulované na straně klienta, můžeme říci „klientské cíle“, tj. klient umí, zná, uvědomuje si, apod. V tomto případě byly klientské cíle operacionalizovány (tj. převedeny do měřitelných jednotek).130

Ukázka konkrétních jasných a měřitelných klientských cílů podle KAB modelu (Klub PVC Blansko): Znalosti Zná rozdíl mezi držením, užíváním, distribucí a výrobou drog.

Dovednosti

Chování

Dokáže rozlišovat, co je Chová se tak, že neporušuje trestné a co není z hlediska zákon nebo alespoň závažně drog v praktických situacích – neporušuje zákon – např. např. na diskotéce. Je schopen přestože marihuanu sám říct, jak by se měl chovat, aby kouří, nedává ji mladším neporušoval zákon. kamarádům.

V NZDM Likusák, kde se KAB model nevyužívá, pracovníci definovali cíle podle jednotlivých skupin klientů. Například pro cílovou skupinu nekuřáků byly stanoveny tyto cíle: „Pracujme na tom, udržet jej nekuřákem.“ 1) podpořit jej, upevnit jeho nekouření, 126 Nízkoprahový klub Vrakbar 127 Klub PVC Blansko 128 Komunitní centrum Krok 129

Nízkoprahový klub Likusák 130 Srov. Příručka prevence alkoholu, drog a tabáku....1998, s. 112

58

2) naučit jej odmítací techniky, 3) vyzbrojit jej argumenty a důvody, srozumitelnými vrstevníkům, proč se „nechce přidat,“ 4) naučit jej „citlivě“ (se zvýšeným efektem) předávat a zprostředkovávat své postoje kouřícím – tzn. že jde příkladem.

V případech, kdy pracovníci uváděli cíle propojené s jednotlivými intervencemi, se dá předpokládat, že s cíli pracují a jen je nemají někde formálně sepsané. S dívkami se hodně probírá, jak probíhá se. Pro ně je sex nepříjemná povinnost a mají z toho strach. Cílem je vysvětlit, jaké milování může být, že se to líbí oběma partnerům, oba to musí chtít. Také vysvětlit, jak to chodí na gynekologii apod. (Nízkoprahový klub Pavlač)

Pracovníci, kteří pracují v rámci programů s modelem KAB, uvažují o intervencích do oblasti znalostí, postojů a chování. Zajímalo mě, co je cílem těchto intervencí. Také mě zajímalo nakolik pracovníci uvažují o propojenosti těchto oblastí a na co dávají důraz. Postupně uvádím 3 případy, kde se využívá KAB model. V případě kubu Vrakbar, to pracovníci ovšem explicitně nezmiňovali, ale přístup k řešení problému mi přijde velmi podobný. V případě Klubu PVC Blansko je důraz dáván na zvyšování schopností a znalostí, které pomáhají klientovi lépe se orientovat v dané situaci a uvědomovat si případná rizika. Přitom pracovníci diferencují intervence podle toho, zda klienti mají zkušenosti v daném tématu či ne. Pokud zkušenosti nemají, vycházejí pracovníci nejdříve z toho, co klienti o tématu vědí a co si o něm myslí a pak mapují, jak se téma dotýká jejich života. Pokud klient má zkušenosti, jeho postoje jsou už nějak zpevněné, pracují pracovníci na změně chování a to cestou přes postoje. Hodnotí se, nakolik jsou tyto postoje pro klienta ohrožující, pracovník se s klientem baví o rizicích. Klient se pak sám rozhoduje, co si z toho pro sebe vezme. Cílem je kontaktovat klienty s tématem, předat znalosti, předejít některým problémům, zvýšit schopnosti a znalosti, aby mohli reflektovat, vyhodnotit vlastní situaci, aby byli schopní se zachovat lépe a vědomě. Aby byli schopni si uvědomit případná rizika svého chování… O daném tématu se s nimi otevřeně bavíme a přes reálné životní situace zjišťujeme, kde se pohybují a tím působíme na jejich postoje… V podstatě chceme nasměrovat klienty na ten správný směr uvažování o tématu…Je na klientovi, jak tyto informace vyhodnotí, jaký postoj zaujme, co si z toho vezme. Je možné, že přehodnotí svoje dosavadní zkušenosti (řekne si „bude lepší nedělat/dělat to“) a změní své chování. Pokud klienti znalosti mají, ovšem situaci nezažili, zaměříme se spíše na postoje, tj. „jak já to mám, jaký je můj postoj k tomu tématu.“ Pokud klienti zažili situaci a mají k tomu již vytvořený postoj, pracujeme na chování. Pracujeme taky na tom, zda ten jejich postoj je ohrožující či nikoliv. Z toho potom vychází další postup. Pokud je postoj ohrožující, bavíme se o rizicích. Ve finále je ale vždy na klientovi, jak se rozhodne. Příklad: Klient se nesetkal s agresí, neříkáme, jak se má chovat při setkání s agresivním člověkem, ale nejdřív se ho ptáme na to, co si myslí o agresi, cestou přes znalosti, tj. co o tom ví, co si pod tím představuje. Ptáme se na zkušenosti, zda je taky někdy agresivní. Klient se toho

59

třeba chytne a formuluje zakázku, př. „chtěl bych umět ovládat svůj vztek.“ Klidně jim ukážeme naše kurikulum s rozepsanými cíli a ptáme se klienta, kam by se tam zařadil. (Klub PVC Blansko)

V případě Nízkoprahového klubu Vrakbar se v rámci programu protidrogové prevence zaměřili spíše na postoje a chování, což patrně vyplynulo z analýzy potřeb cílové skupiny. Cíl (programu protidrogové prevence): zaměření na postoje a chování, nikoliv na informace (ty klienti dostávají jinde a jinak, např. ze školních prevencí a letáčků). (Nízkoprahový klub Vrakbar)

V Nízkoprahovém klubu Pavlač je zase problematické cíle v oblastech postojů a chování naplňovat. Vyplývá to hodně ze specifik jejich cílové skupiny. Využívá se třífázový model KAB, přičemž se daří naplňovat cíle v oblasti znalostí. Naplňování cílů v oblasti postojů a chování je složitější. V Romské komunitě platí jiné normy než v majoritě, proto i když klienti ledasco a daných tématech vědí (zde dobře funguje primární prevence na školách), myslí si a chovají se tak, jak je to normální v jejich komunitě...V rovině postojů a chování jde tedy hlavně o harm reduction (učinit jejich způsob života co nejméně rizikovým). (Nízkoprahový klub Pavlač)

Nedá se říci, že by způsob zacházení s cíli byl v případě realizace preventivních programů v klubech nějak sjednocen. Nemůžu objektivně posoudit, kolik klubů pracuje s cíli precizně, jelikož jsem se ke konkrétním formulacím dostala jen omezeně. Tato oblast by vyžadovala další prozkoumání. Dá se konstatovat, že v 6 případech z 9 se pracovníci zabývají nebo zabývali analýzou problému a stanovením cílů preventivních programů. Kluby, které fungují na řízeném programovém přístupu, vykazují v oblasti analýzy problému a definování cílů nejsystematičtější práci.

7.2.1.3 Realizace preventivního programu Zde se dostávám k jádru řešení problému, ke způsobům naplňování cílů a k samotnému průběhu realizace programu. V této části popisuji, jaké preventivní nástroje a aktivity pracovníci používají ke komunikování tématu. Uvádím, jak se osvědčují a k jakým účelům slouží. Uvádím výčet všech preventivních aktivit a nástrojů, které pracovníci použili v průběhu realizace dlouhodobých i krátkodobých programů. Preventivní aktivity a nástroje jsem rozdělila do 7 skupin podle podobnosti a taky podle toho, jakým způsobem zaměstnávají klienta. Do této skupiny nezahrnuji nejdůležitější preventivní nástroj, kterým je rozhovor s klientem. Věnuji se mu v dílčím cíli č. 5, kde se zajímám o konkrétní intervence v oblasti rizikového chování. Pracovníci většinou využívají celou paletu preventivních aktivit a nástrojů, nejčastěji jsou to různé tematické besedy s odborníky, tematicky zaměřené filmy, kvízy, předávání 60

informačních letáků, vytváření informačních nástěnek. Některé kluby se pouštějí i do interaktivních

aktivit,

nácviku

psychosociálních

dovedností,

dramatických

a

arteterapeutických hrátek. Krátkodobé preventivní programy mají podobu jednotlivých pořadů jako jsou besedy, komponovaná skupinová setkání či příležitostné užití interaktivních technik. Navíc jsem se setkala i s transferem aktivit ze školní prevence na klub a naopak z klubu do školní prevence. Preventivní aktivity mohou sloužit dvojímu účelu: buď jako prostředky k otevření a „odtabuizování“ tématu směřující k navázání rozhovoru s klientem - cíl se naplňuje v rámci rozhovoru. Nebo jako prostředky k samotnému naplnění cílů (viz. kap. 2.5.2). V druhém případě se jedná spíše o osvojování dovedností, pracuje se většinou s uzavřenou skupinou klientů, kteří jsou motivovaní účastnit se aktivit. Jádrem předávání informací je rozhovor s klientem. Bavíme se s klienty o tématu. Používáme k tomu různé otevírací prostředky: hry (mapování postoje skrze vymyšlené příběhy), výchovné situace (téma vnáší pracovníci, např. přinesou zprávu z novin. Doptávají se klientů, co si o tom myslí, zda se jim stalo něco podobného), porušení pravidel klubu (př. kluci se na klubu porvali, v kontaktní se to pak s nimi řeší, zda se jim to stává i jindy v životě atd., v rámci sankce mohou docházet na klub pod podmínkou, že si budou v kontaktní povídat o násilí.), filmy (př. Rekviem za sen - drogy, Romper Stomper – rasismus, násilí), besedy s odborníkem, výtvarné techniky, nástěnky, plakáty, komiksy, informační letáky šité na míru (př. „1. pomoc při požití houbiček“, „Vandalismus“, letáky se mohou vytvářet ve spolupráci s klienty) (Klub PVC Blansko)

Vytváříme atmosféru, klub tím žije. V klubu visí info. panely a letáky, probíhá skupinová práce s uzavřenou skupinou klientů, kteří mají o téma zájem. V ten určitý čas neběží na klubu jiné služby, takže ti nemotivovaní klienti odcházejí. Na začátku skupiny se určují pravidla společného fungování. Obvykle se sejde 8 – 10 klientů, což je úplně vyhovující počet pro tento způsob skupinové práce. (Nízkoprahový klub Vrakbar)

A. Přednášky, besedy a komponované pořady Využívání tohoto typu preventivních aktivit zmínilo 7 zařízení. Bývají to besedy s odborníky z návazných organizací (např. pracovníci k-center, pracovníci z Rozkoše bez rizika, a další) nebo i v jednom případě s člověkem, který prošel drogovou závislostí. Použití besedy uváděli pracovníci ve fázi programu, kdy je téma ve skupině „rozjeté“, skupina tím žije, nebo klienti přímo projeví zájem o její uspořádání. Někde se beseda využívá jako jednorázový preventivní program, klienti dostanou potřebné informace od odborníka, účastní se interaktivních her, diskutují na téma za využití ukázek z filmů apod. Tento typ se blíží nejvíce jednorázovým preventivním programům (besedy a komponované pořady) školní prevence, pro jejichž efektivitu je důležité, aby byly součástí dlouhodobého preventivního

61

působení.131 Beseda (pozn. v rámci programu protidrogové prevence) na téma „Život v závislosti“ (s člověkem, který má za sebou několikaletou zkušenost s drogovou závislostí, nyní je 10 let čistý, je ženatý má dvě děti a je pastorem Apoštolské církve). Přednášející, vyprávěl ani ne tak o sobě a své zkušenosti, ale především o svých kamarádech na drogách, o jejich životech, o ničivém vlivu drogy na život a dosti také o hodnotách. Besedy se účastnilo cca 30 klientů. Beseda je hodně bavila a i zapůsobila.“ (Klub Kryt) Preventivní aktivitou je nejčastěji beseda s odborníkem, klienti mluví o svých zkušenostech, ptají se. Beseda se vnáší uprostřed tématu. Např: V tématu gambling se nejdřív vedlo dotazníkové šetření, při kterém se zjišťovalo, jak kdo často hraje, a co hraje. Při besedě pak klienti hodně mluvili o sobě, co jim na hraní vadí (vadí jim, že prohrávají), ptali se, jak probíhá léčba. Jeden z klientů dokonce začal uvažovat o tom, že se půjde léčit!“ (Nízkoprahový klub Pavlač) Reagujeme na aktuální témata ve skupině. Teď to jsou například drogy. Uspořádali jsme proto besedu. Jejím obsahem bylo sdělit klientům jaké jsou typy drog, dát jim odpovědi na jejich otázky. Klienti měli různé otázky, dozvěděli se o následcích drog, jednotlivých jejich účincích a hlavně nebezpečnosti pro okolí a pro jejich zdraví. Pomocí obrázků jim byly ukázány dopady i podoba drog, včetně upozornění nic si nebrat od nikoho „lentilky, bonbony“. Besedy se účastnil streetworker z K centra. Po skončení besedy dáváme klientům dotazníky, kde hodnotí, jak byli s besedou spokojeni. Klienti ji hodnotili kladně, z toho důvodu byla pak uspořádána ještě jednou. I první beseda byla uspořádána ... na poptávku klientů...Častým tématem na klubu je prevence diskriminace a rasismu. V této věci spolupracujeme s Českým Helsinským výborem. Na toto téma proběhla beseda s názvem „Nedívej se černobíle, aneb osvětou proti nesnášenlivosti.“132 Projekt byl podpořen Úřadem vlády ČR v rámci programu Kampaň proti rasismu. V úvodu se mapovaly zkušenosti dětí s problematikou rasismu. Základní otázka zněla „Víte někdo, co je diskriminace? A proč si to myslíš?“ Dále se promítaly ukázky z filmu Roming, Horem pádem, Smradi. Následovala diskuse k vybraným filmovým ukázkám. V dalším bloku proběhly psychosociální hry („Hra s obrázky“, „Bargoti a Roteři“, „Vlakem po Evropě“ – hra o stereotypech a předsudcích a podobně „Stejná strana cesty“). V první části programu byli klienti celkem neklidní a nesoustředění, zato hry je dost bavily. Na konci klienti opět hodnotili jak se jim to líbilo, co jim to dalo. … Nám se osvědčilo, když besedu nebo přednášku udělá někdo z venku, externí lektor. Klienti jsou zvědaví a berou to víc vážně. (Nízkoprahový klub Husita) Jeden náš program byl zaměřen na střet mladého občana s policií, byl to první pokus s programem tohoto typu. Na začátku proběhla anketa, zjišťovali jsme znalosti o tom, jaké jsou povinnosti občana, co může policajt. Anketu jsme vyhodnotili. Dále jsme uspořádali preventivní přednášku s policií, bylo to dost nudné a na klienty to mělo pramalý vliv, pro nás to bylo zklamání. Ještě dříve jsme dělali různé besedy, říkali jsme tomu „bunkrování.“ Takto proběhla beseda pro ženy a dívky o antikoncepci. Řeč byla o rizicích, nevýhodách a různých komplikacích sexuálního života. Tyto pořady se hodily pro usazenou cílovou skupinu, klienti před sebou byli otevření a nestyděli se mluvit. Témata: SEX, AIDS, VZTAHY. S někým chodím – o vztazích.“ (Klub Bunkr) Klienti před prázdninami přicházejí s tím, že si sehnali skvělé brigády. Ty ale vypadají podezřele – práce na černo, není předem stanovená odměna za práci, odpovědnost za škody apod. – pracovníci vypracují společně s jobklubem informační materiál, ten je předáván klientům, pracovníci klientům vysvětlují, co by si měli ohlídat; později je uspořádána beseda s pracovníkem jobklubu.“ (Komunitní centrum Krok)

Z uvedených odpovědí je zřejmé, že besedy mají u klientů ve sledovaných zařízeních

131 Srov. Drogy a drogové závislosti II. Přenášky, besedy a interaktivní pořady na školách. Dagmar Nováková, s. 300 132 Nedívej se černobíle, aneb osvětou proti nesnášenlivosti. Struktura besed. NZDM Husita

62

celkem úspěch, až na jednu nevydařenou přednášku s policií. Je to také druhá nejpoužívanější preventivní aktivita, hned po filmech. Skoro ve všech případech je beseda komponovaná způsobem, kdy expert přichází mluvit o svých zkušenostech, klienti se mohou ptát a diskutovat. Výhodou je, pokud se v besedě objeví interaktivní hry a oživující prvky.133 Zároveň je dobré, když klienti sami projeví zájem o to vyslechnout si nějakého experta, navíc přítomnost někoho z venku láká jejich pozornost. V jednom případě pracovníci také uvedli, že besedy se hodí spíše pro usazenou cílovou skupinu, která se pak neostýchá mezi sebou mluvit. K využití besed se vyjadřuje i pracovník Nízkoprahového klubu Suterén, kde se preventivní programy nerealizují, cituji: „Preventivní aktivity jako přednášky, besedy se u streetových klientů nechytají.“ Myslí tím, klienty se kterými se pracuje na ulici a občas přicházejí do klubu, a kteří jsou „mnohem víc háklivější na techniky vzbuzující odpor.“ B. Filmy Filmy v rámci programů specifické prevence využívá 8 zařízení. Jsou používány jako otevírací prostředek k diskusi na dané téma. Filmy jsou klienty přijímány v různé míře, ne vždy se společná diskuse po filmu povede. Někde se pracovníkům osvědčuje nepovídat si o filmu plánovitě bezprostředně po jeho skončení, ale počkat na nějakou neformální příležitost. Jinde úspěšně proběhla debata tehdy, když se dané téma probíralo v debatě už před filmem a následovala s novým zážitkem i po shlédnutí. Tam, kde se diskuse nepovedla, navazovali pracovníci individuální rozhovory na klubu. Filmy, které na klienty podle pracovníků zapůsobily: Rekviem za sen, Kids, Děkujeme, že kouříte, Romper Stomper. Např. u filmu Kids přišlo asi 15 klientů. Už před filmem jsme se bavili o rizicích předčasného sexu, o těhotenství, o pohlavních chorobách, o zákonné hranici, kreslili jsme pyramidu šíření pohlavních chorob. Debata následovala i po filmu hlavně na téma drog, rizika drog, kdy kdo začal kouřit, co jim to přináší, jestli se jim stalo něco podobného jako ve filmu. (Klub Bunkr) Důležitá je spontaneita na straně pracovníků i klientů, př: Diskuse po filmu probíhá v kroužku venku u cigára nikoliv plánovitě bezprostředně po skončení.(Komunitní centrum Krok) (Pozn. V rámci programu protidrogové prevence) Film Rekviem za sen. Diskuse po filmu se nepodařila. Spíše individuální rozhovory v rámci klubu s těmi, kteří film shlédli. (Kryt) Promítání filmu „Kinsey“ o americkém sexuologovi (pozn. v rámci preventivního programu na téma sex), nemělo úspěch, nebyl pro naši cílovou skupinu natolik lákavý jako film „Kids“ (to klienty zajímalo i z důvodu blízkosti tématu a prostředí specifického pro teenagery. (Nízkoprahový klub Vrakbar)

Pustit klientům film je pro pracovníky nejsnáze dostupné. Umět ho využít k následné diskusi už tak snadné není. Klienti mají většinou k takovému „a teď si budeme povídat“ 133 Srov. Srov. Drogy a drogové závislosti II. Přenášky, besedy a interaktivní pořady na školách. Dagmar Nováková, s. 300

63

odpor. Možná proto pracovníci vybírají filmy „drsnějšího zrna“, které na klienty zapůsobí a zanechají v nich stopu, k níž je možné se vracet. Otázkou také je, nakolik sami pracovníci vnímají témata, která se ve filmu otvírají a nakolik jsou schopni s nimi pracovat. C. Kresebné a písemné aktivity Do této skupiny zařazuji všechny aktivity, kdy se klient nějak písemně nebo výtvarně vyjadřuje k danému tématu, tzn. interaktivní plakáty, luštění křížovek a kvízů, arteterapeutické techniky apod. Pomocí těchto technik pracovníci zjišťují klientské postoje, povědomí klientů o tématu, mohou se dozvědět hodně o realitě, v které klienti žijí. Klienti se snáze vyjadřují k něčemu, co s nimi zdánlivě nesouvisí a přitom do toho vkládají svoje vlastní zkušenosti a představy. Což odpovídá principu projekce.134 Využíváme interaktivní plakáty – např. u tématu sex zněly otázky: „Moje holka se mnou nechce spát a já nevím proč. Proč myslíš, že s ním jeho holka nechce spát?“ nebo „Rozhodla jsem se jít na potrat. Co myslíš, že by měla udělat?“ nebo „Lucie je těhotná v 1. měsíci těhotenství a chodí ještě do školy. Otovi je 16 let a taky chodí do školy. Co by podle tebe měli dělat?“ Každý měl šanci zapsat svoji odpověď na plakát. Klienti vesměs psali, co si myslí, jen občas se objevovaly vulgarity a nesmysly. (Nízkoprahový klub Pavlač) Skrze vymyšlené postavy a jejich příběhy se dají mapovat postoje, které klienti k danému příběhu zaujímají. Postavy a příběhy si klienti vymýšlejí sami. Pracovníci se mohou doptávat: „Znáš někoho takového? Zažil jsi někdy…? (Klub PVC Blansko) (Pozn. kresebné a písemné aktivity v rámci tématiky sexu) Labyrint „dostaň spermie do bezpečí“. Klient měl vyplnit bludiště, když našel cestu spermie, která končila v prezervativu, dostal kondom (doprovodný program, po celou dobu zaměřeného měsíce; je to hlavně bráno jako komunikační nástroj, jak dostat téma směrem ke klientům). Art dílna. Individuální („proč jeden potřebuje druhého“) a skupinová práce („představy o budoucím partnerovi“, koláž na téma „sexualita“)“ (Nízkoprahový klub Vrakbar) Na Valentýna jsme realizovali preventivní program zaměřený na sex. Vyráběli jsme valentýnská přáníčka, odvážnější klienti přišli s nafouklými kondomy, klienti luštili křížovky na téma sex, antikoncepce, pohlavní nemoci… Přání, křížovky i nafouklé prezervativy byly příležitostí k debatám. Akce přispěla k větší informovanosti (informační servis) a pro některé možná k odtabuizování tématu, k větší otevřenosti, „menšímu strachu“ zeptat se pracovníka. Akce s křížovkami byla zábavná a přitom informativní. Takže ji hodnotíme pozitivně.(Kryt)

Uvedené techniky se zdají být vhodným způsobem, jak se dostat ke klientským postojům a zkušenostem nenásilnou cestou. Jsou klienty vesměs přijímány, navíc jsou zábavné a oživující. Někteří klienti ale mohou mít tendenci svoje výtvory parodovat a vulgarizovat, což může být projevem jejich nezájmu o danou tématiku.

134 Pozn.: Princip projekce se využívá často v dětské psychoterapii. „Dítě maluje, kreslí nebo vypráví příběh a na první pohled se může zdát, že to s jeho skutečným životem nijak nesouvisí. Je to něco vymyšleného, neohrožujícího zábavného.“ Právě tyto neohrožující techniky se hodí do podmínek NZDM. Srov. OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše. Přeložil Jiří Štěpo. Dobříš : Jiří Štěpo - Drvoštěp, 2003, s. 161.

64

D. Prožitkové hry ve skupině Mám na mysli různé psychosociální hry, modelové situace, dramatické hry apod., jejichž smyslem je získat určitou zkušenost, přenositelnou do běžného života (nácvik dovedností, nácvik řešení situací apod.), nebo uvědomení si vlastních postojů a hodnot apod. S praktickou realizací prožitkových her jsem se setkala ve 4 zařízeních. Ve dvou případech se hry realizují v uzavřených skupinách. V jednom případě se jedná o nácvik obecných psychosociálních dovedností v rámci nespecifické prevence. V dalším případě pracovníci hru vnášejí ve chvíli, kdy se klienti na klubu třeba nudí. Z rozhovorů vím, že pracovníci kteří tyto hry používají, mají ve většině případů zkušenosti ze školních prevencí, takže hry buď přenesli v upravené podobě na klub, nebo i naopak, hry z klubu využívají i na školních prevencích. Divadelní dílna (pozn. v rámci preventivního programu na téma sex). Cílem bylo vyzkoušet si možnosti řešení v modelových situacích. Klienti se rozdělili do menších skupin a losovali si téma (nechtěné těhotenství, HIV, homosexualita, flirt, voyerství). Po každé modelovce byla diskuse o tom, jaký kdo na to má názor, co by se dalo dělat apod. Klienti divadelní dílnu hodnotili pozitivně, dost si z toho odnesli....Komunikační kolo. Cílem bylo umět si obhájit svůj názor, upevnit si postoj ke konkrétnímu kontroverznímu tématu (potraty ano/ne, prostituce ano/ne apod.) Diskutovalo se ve dvou skupinách, z nichž jedna zastávala kladné stanovisko, druhá záporné. Diskuse probíhala ve dvojicích, kdy obhájci stáli ve vnitřním kruhu a oponenti ve vnějším a po 3 minutách se kolo otáčelo a dvojice se měnily. Na začátku komunikačního kola proběhla rozehřívačka, kdy měli klienti vymyslet na všechny písmenka svého jména slova na téma sex (O-rgasmus, L-áska, G-uma, A-ntikoncepce). Tento preventivní blok měl též u klientů velký úspěch, brali to vážně.“ (Nízkoprahový klub Vrakbar) Na skupinové rovině mají pracovníci připravenou baterii technik, které mají osvojené (někdy jsou použity techniky z primárních prevencí na školách, ty jsou pak upravené tak, aby byly použitelné na klubu), a které mohou použít ve skupině (letáky, filmy, přednášky, prožitkové aktivity). S technikou nebo aktivitou přicházejí ve chvíli příznivé konstelace na klubu (většinou je to nuda klientů, zevlování a nic nedělání, tehdy jsou klienti ochotni dělat i náročnější věci), samozřejmě platí, že téma je ve skupině stále živé. Příklady technik:135 Abygaile – hra na hodnoty, účastníci mají seřadit chování jednotlivých postav v příběhu podle toho, jak si myslí, že se daná postava zachovala od nejlepšího – po nejhorší. Homeless – život bezdomovce – účastníci musí absolvovat několik stanovišť s rozdílnými úkoly ze života lidí bez domova – najít si vajgl, obstarat jídlo, absolvovat kurz komunikačních dovedností atd., aby se mohli začlenit zpět do společnosti. Koncert – o rodičích,....(Komunitní centrum Krok) V rámci nespecifické prevence probíhá od listopadu 2008 projekt „Rozvoj psychosociálních dovedností“. Vznikl manuál, který obsahuje techniky trénující řešení konfliktů, zvládání agrese, sebeprosazení apod. Skupiny probíhají každé úterý a chodí na ně úzký okruh motivovaných klientů (v současnosti dochází 8 lidí, většinou starší klienti, nejmladšímu je 12.) (Open Haus) Největší úspěch měla divadelní hra, kterou si děti sami vymyslely (pozn. jedná se o specifickou prevenci na téma kouření v mladší věkové skupině). Obsahem byl život zvířátek z nichž jedno kouřilo. Samo z dětí vyšlo, co si myslí.“ (Nízkoprahový klub Pavlač)

Tyto aktivity jsou celkem náročné na řízení procesu, vyžadují od klientů zájem a nasazení, dalo by se říci, že jsou to aktivity s „vyšším prahem“ pro určitou skupinu klientů, se kterými 135 Citováno ze zápisu k týdennímu výjezdu v rámci projektu REP (resocializační edukační program), který Proxima Sociale pořádala v roce 2007 pro klienty klubu a klienty kurátorů.

65

mají pracovníci navázané dobré vztahy a mohou s nimi dělat náročnější věci (viz. např. práce s domovskou skupinou klientů).136 Zároveň to jsou aktivity, které mohou mít trvalejší účinek. Například trénink obecných nebo specifických dovedností se v současnosti považuje za efektivní způsob prevence, který má „sice nevelký, ale trvale pozitivní dopad“ na chování.137 E. Tištěné materiály: komiksy, provokativní hesla, informační nástěnky, letáky, upoutávky, články z novin a další doplňující materiály Tato skupina zahrnuje vizuální materiály, které si klient čte, prohlíží a reaguje na jejich obsah. Často slouží k předávání informací, nebo vytvářejí výchovné situace, se kterými pracovník dále pracuje. V případě komiksů mám na mysli komiksy na různá ožehavá témata (nechtěné těhotenství, otrava alkoholem, ztráta panenství, záškoláctví a další), které vznikly v České asociaci streetwork jako pomůcka pro pracovníky sloužící k otevření rozhovoru s klientem na nejčastější preventivní témata.138 Pracovníci nechávají klienty s komiksy různě pracovat, doplňovat je, nebo skládat obrázky. Využívání komiksů uvedlo 7 zařízení. V klubech, kde se programy nerealizují, se komiksy nevyužívají, v jednom z nich se přímo neosvědčily. Ostatní materiály slouží ke zviditelnění tématu na klubu, k provokaci klientů a k vytvoření tzv. kontaktního rámce, jak už o tom byla zmínka v kap. 2.4. Provokativní hesla „NE drogám, ANO životu“. Klienti reagovali, různě hesla přepisovali např.: „ANO drogám, NE životu“, což byla dobrá příležitost k diskusi. Využili jsme i komiksy „kde je kámoš“ – k užívání alkoholu. (Kryt) V rámci programu „kouření cigaret“ fungovaly provokativní letáky (viz. Jak nepřestat kouřit), které zrcadlily chování klientů. Pro klienty bylo mnohdy překvapující, že se opravdu takhle chovají. (Likusák, viz. příloha č.3) Informační stůl (pozn.: preventivní program na téma sex). Obsahem byly články o potratech, incestu, info. letáky o pohlavních chorobách. Preventivní program na téma: alkohol. Toto téma mají klienti zažité jako moralizování a neměli potřebu se o tom s námi bavit. Zdařily se některé momenty (např. reakce na obrázek opilé pozvracené slečny). (Nízkoprahový klub Vrakbar) Vytváříme nástěnky na aktuální témata (např. antikoncepce, drogy, tetování – obrázky tetování, jizvy, rizika tetování, kam si zajít pro kvalitní a bezpečné tetování, jak vypadá tetování v 70. letech). Nástěnka je vytvářena spolu s klienty. Klienti jsou aktivizováni do participace při vyhledávání informací a obrázků na netu, při sestavování nástěnky. Je to příležitost neformálně si o tématu povídat. Následně může nástěnka sloužit jako podnět k bavení se o tématu, což se občas stávalo, že se 136 Pozn. Práce s domovskou skupinou klientů se vyznačuje časovým oddělením práce od běžného chodu klubu. Skupina se postupně utváří a tvoří ji klienti, kteří jsou schopni dodržovat normy skupinové práce. Význam práce s domovskou skupinou spočívá v utváření pozitivních vzorců chování, kterou pak klienti přenášejí zpět na klub a ovlivňují tak žité skupinové normy. Exner J. Práce s domovskou skupinou nízkoprahového klubu. Kontaktní práce s. 287 137 Prevence užívání drog mezi mladými lidmi: Přehled dostupných informací. Nejnovější výzkumné poznatky. s. 16 138 Preventivní témata - bannery [online]. 2006-2009 [cit. 2009-07-17]. Dostupný z WWW: .

66

klient u nástěnky zastavil a nějak zareagoval. Ovšem, jak se nástěnka pověsí, není to už takové lákadlo. Formou nástěnky proběhlo také téma anorexie a bulimie. (Klub Bunkr) Fungují interaktivní techniky (doplňování komiksů, plakátů, hraní scének). Důležité je udržet aktivní kontakt. Klientovi dáváme najevo, že chceme, aby s námi spolupracoval. (Nízkoprahový klub Pavlač) Klienti starší 15 let si něco začínají s klientkami mladšími 15 let – pracovnice předává informace o možných rizicích klientkám, pozve si je do kontaktní místnosti a rozebírá s nimi situaci; pracovník zase informuje klienty o tom, co všechno může být považováno za pohlavní zneužití, jaký postih by jim mohl hrozit apod, probíhá spíše individuálně, nebo jen v malých skupinkách těch, jichž se to týká. Jsou použity již vytvořené materiály – letáky, komiks od ČAS, vytvoříme si také vlastní informační materiál.“ (Proxima Sociale) Vytváříme výchovné situace, téma vnáší pracovníci, např. přinesou zprávu z novin. Doptávají se klientů, co si o tom myslí, zda se jim stalo něco podobného... (Klub PVC Blansko)

Funkčnost tištěných materiálů je zajištěna jejich provokativním nábojem, nebo tím, že se na jejich přípravě podílí samotní klienti (např. letáky šité na míru v Klub PVC Blansko, informační nástěnky v klubu Bunkr). Na druhou stranu limitem provokativních materiálů, dle mého názoru, je to, že provokují jenom jednou, mají účinek právě ve chvíli, kdy se s nimi setkává klient poprvé, pak jejich význam hasne. Podobně informační nástěnka má význam v procesu jejího vytváření s klienty, její účinek později slábne.

7.2.1.4 Hodnocení preventivních programů V kap. 2.5.4 o evaluaci, bylo řečeno, že probíhá na 3 úrovních, ve fázi přípravy programu, ve fázi realizace a ve fázi hodnocení výsledků. V 7 případech využívají pracovníci k hodnocení průběhu a výsledků programu hlavně dotazníky. Dotazníky mohou mít podobu zpětnovazebních dotazníků po aktivitě (líbilo/nelíbilo, odnesli jsme si), nebo zjišťují posun ve znalostech, postojích a chování po proběhnutí celého programu. V 1 zařízení zvolili k hodnocení aktivit diskusi. Další možné způsoby evaluace, které se v odpovědích objevily: případové studie (kazuistiky), příklady dobré praxe, kvalitativní analýzy, revize individuálního plánování, komplexní evaluační dotazník. V poslední fázi přichází revize úspěšnosti a přínosu pro klienty. Je to východisko pro další koncipování programu. Opět provedeme dotazníkové šetření. Třeba použijeme ty stejné otázky jako na začátku tématu. Ale spíše je formulujeme tak, aby mohli vyjádřit své postoje. Zda se změnily, či nikoliv. Zjistíme, jak téma klienty zasáhlo, co se dozvěděli, zda změnili postoje, chování. Nechceme, aby si z odpovědí dělali srandu. V tom případě pro nás dotazník nemá žádnou vypovídající hodnotu. Proto je vyplňujeme s nimi a bavíme se při tom o tom, jak to mají.(Klub PVC Blasko) Evaluace preventivních programů probíhá s klienty po každém preventivním bloku a na závěr celého tématu písemnou formou. Ptáme se, jak se jim to líbilo, jak to hodnotí, jaký to pro ně mělo smysl. Vracíme se k informačním testům. (Nízkoprahový klub Vrakbar) Hodnocení probíhalo následně po každé akci formou diskuse. (Klub Kryt) Evaluace: výsledky dotazníků po proběhlé preventivní aktivitě, diskuse s pracovníky, jaký máme

67

pocit z intervencí (Nízkoprahový klub Pavlač) Po skončení besedy dáváme klientům dotazníky, kde hodnotí, jak byli s besedou spokojeni… Na konci klienti opět hodnotili, jak se jim to líbilo, co jim to dalo. V konečném dotazníku byly otázky ověřující pozornost při besedě (co je rasismus, co je sociální vyloučení, co je diskriminace apod.) a dále, co se konkrétně nejvíce klientům líbilo. Výsledkem byla hra a ukázky z filmů. Většina dotazníků dopadla dobře v tom smyslu, že si každý z přednášky něco odnesl a osvojil si níže zmíněné termíny. Jednou otázkou také bylo, kam by se klient obrátil v případě diskriminace. To většina klientů uvedla, že na rodiče a na pracovníky klubu. (Nízkoprahový klub Husita) Evaluace preventivních aktivit je vědeckými metodami prakticky nemožná, přinejmenším velmi nákladná. Zde je možné jít cestou kazuistik, příkladů dobré praxe, klientských příběhů, zhodnocování služby klientem formou škálování, známek (otázka validity).(Nízkoprahový klub Suterén)

Z uvedených odpovědí usuzuji, že proces evaluace se vztahuje spíše k evaluaci průběhu preventivních intervencí, jedná se o zmíněné zpětnovazební dotazníky, kdy klient vyjadřuje svůj názor na proběhlou preventivní aktivitu. Dotazníky mapující posun v oblasti znalostí, postojů a chování směřující k hodnocení výsledků preventivních intervencí se využívají ojediněle. Obě fáze evaluačního procesu jsou pro zkvalitňování programu důležité a ne všichni jim věnují stejnou pozornost. Nicméně pozitivní zjištění je, že pracovníci se ve většině případů nějakým způsobem evaluaci věnují, i když někdy velmi zjednodušeně.

7.2.1.5 Shrnutí podkapitol a závěry Realizace preventivních programů by se dala shrnout podle míry jejich propracovanosti. Na úrovni přípravy programu jsou zařízení, která mají vytvořené své metodické materiály, v nich stanovené konkretizované cíle, metody a doprovodné preventivní nástroje a aktivity. Pracovníci se v daných tématech vzdělávají a vytvářejí si informační šanony k jednotlivým tématům. Pak jsou programy, kdy si pracovníci „řeknou“, co je třeba. Například na základě dotazníkového šetření a připraví několik preventivních aktivit, které postupně realizují. Nicméně chybí konkrétní výčet preventivních cílů a metodický manuál. Některé kluby ani dotazníkové šetření nedělají a přímo si naplánují jednotlivé preventivní intervence, třeba pouze jednorázové. Zařízení, která realizují programově řízenou specifickou prevenci (to znamená, že jejich služba je tematicky uspořádaná) vykazovala vyšší míru propracovanosti svých preventivních programů na úrovni cílů, metod, preventivních aktivit a nástrojů. Zaznamenala jsem u nich vypracované metodické manuály. V případě KAB modelu se dá konstatovat, že jeho využití je výjimečné (2-3 případy), v jednom případě se vyskytly při jeho aplikaci problémy s naplněním cílů v oblasti postojů a chování, které vyplývají ze specifik cílové skupiny (Romská komunita ze sociálně vyloučené lokality). Mohlo by být zajímavé zamyslet se, zda je to pro tuto skupinu účinný model. Využívání KAB modelu znamená umět v jednotlivých případech rozpoznat, kde leží těžiště 68

řešení problému, zda jít přes znalosti, postoje nebo chování. Ne vždy je KAB model vnímán jako vyhovující. Osobně hodnotím používání KAB modelu jako účinnou strategii při plánování preventivního programu, ovšem náročnou v samotné realizaci. Ve fázi realizace se dá vysledovat, v čem vidí pracovníci jádro řešení problému, či jádro preventivních intervencí. Podle toho zobecňuji na dva modely realizace preventivních programů: –

Model je založený na rozhovorech s klienty v rámci běžného chodu klubu,

ostatní aktivity jsou hlavně pomůcky a nástroje, jak otevírat rozhovory. Jsou to příležitosti, kdy se klient a pracovník setkávají u tématu, pracovník je garantem změny. Tento model potvrzuje výchozí strategii. –

Model je založený na preventivních aktivitách, které se realizují v předem

stanoveném čase a určitou skupinou klientů. Pracovník je garantem procesu, proces je garantem změny. Na základě těchto aktivit samozřejmě mohou vznikat další spontánní rozhovory, které už ale nejsou jakoby tou hlavní náplní programu. Dovolím si konstatovat, že to jsou programy s „vyšším prahem.“ Využívání preventivních nástrojů a pomůcek je v klubech rozmanité. Pracovníci se snaží klienty zaujmout, vyprovokovat. Kromě tradičních besed, přednášek a filmů, se využívají další tvořivé nástroje jako interaktivní plakáty, komiksy, hádanky, křížovky, kvízy, výtvarné techniky, psychosociální hry a další. Každá z těchto aktivit má při použití s danou cílovou skupinou svá omezení. Například u filmů je důležitý jeho správný výběr a schopnost pracovníků vést o filmu přirozenou diskusi, což se ne vždy daří. Beseda či přednáška může klienty někdy úplně odradit, ale taky překvapivě zaujmout. Ideální je, pokud o ni klienti sami projeví zájem. U různých výtvarných a kresebných technik, kdy má klient dávat něco ze sebe, se osvědčují projektivní techniky. Zároveň však pracovník musí být připraven na to, jak reagovat na různé snahy zesměšňovat a vulgarizovat danou tématiku, měl by respektovat odpor klientů k účasti na preventivní aktivitě. Některé nástroje, zvláště provokativní materiály, mají své limity v tom, že fungují „jen jednou“ U každé preventivní aktivity by měli pracovníci uvažovat o míře přístupnosti pro klienty.

69

7.3 Preventivní intervence 7.3.1 DC4: Ptát se na konkrétní intervence v oblasti rizikového chování klientů DO4: Jaké postupy ovlivňování klientova chování pracovníci využívají? Jaký je jejich efekt? Jak probíhají rozhovory s klienty? Zajímalo mě, jak probíhají konkrétní preventivní intervence s klienty, jejichž cílem je nějakým způsobem ovlivnit klienty směrem k méně rizikovému způsobu chování, směrem k pozitivní změně v jejich životním stylu. Preventivní intervence mohou mít podobu informačního servisu, základního poradenství, motivačních rozhovorů i dlouhodobější spolupráce (viz. Kap. 2.5.2). Preventivní intervence probíhají na skupinové i individuální úrovni. Individuální intervence mohou doplňovat skupinovou preventivní práci, probíhat v rámci situační intervence, případové práce nebo na základě zakázky klienta. Mě zajímají hlavně preventivní intervence na individuální úrovni, proto jsem se při analýze soustředila na praktické příklady rozhovorů s klienty. V těchto otázkách přicházejí na řadu hlavně zařízení, která nerealizují preventivní programy, jejich práce stojí hlavně na rozhovorech. Pracovníci při odpovědích reflektovali svoje role, které sehrávají během rozhovorů. Rolí pracovníka je dovést klienta k uvědomení, k uvažování, ke zhodnocování situace, tedy celková orientace klienta v situaci. Patří sem i vyjadřování podpory, oceňování, vyjadřování zájmu o klientův příběh, ale také kontrolní role, upozorňování na rizika, konfrontace v podobě nastavování zrcadla. Všechny tyto role rámuje snaha nepůsobit direktivně, nevyvolávat v klientovi odpor a dodržovat celkový respektující vztah. Pracovníci svoje role aplikují v závislosti na typu klienta, se kterým se potkávají, může se jednat o klienta motivovaného, strachujícího se, přicházejícího se zakázkou, klienta nemotivovaného, nebo klienta v odporu, jenž nemá zájem cokoliv řešit. Od typu klienta se odvíjí další postup pracovníka. U klientů, kteří přicházejí se zakázkou, tzn., chtějí něco změnit, nebo vyjadřují obavy, jsou s něčím nespokojení, vidí pracovníci svoji roli v tom, dovést klienta ke zhodnocení vlastní situace, aby si sám uvědomil, co mu vadí, co nechce, zhodnotil důsledky, popřípadě je domýšlel. Zhodnocování probíhá ve smyslu hodnocení zisků a ztrát, nebo také v měřítku efektivní/neefektivní, tedy co se klientovi vyplatí, nebo nevyplatí. Klient si uvědomuje, co za jeho součastnou situací stojí, uvědomuje si příčiny. Výsledkem takových rozhovorů bývá ideálně klientův „aha-efekt“, nové poznání skutečnosti. Jeden dlouholetý klient přišel před rokem a půl, že moc hulí, že ho to ani moc nebaví a neví, co s

70

tím. Pracovnice se s ním bavila o tom, co teda chce dělat. Společně rozebírali dopady dennodenního hulení, kam až se to může dostat a jestli si to klient dokáže představit. Klient si sám přišel na to, že chce omezit hulení jenom na víkendy, což udržuje až do současnosti.“ (Nízkoprahový klub Vrakbar) „V individuální rovině se prevence děje prostřednictvím rozhovorů v kontaktní místnosti. Přičemž často je to tak, že klient sám přichází s nějakým průšvihem a pracovník se snaží postupně společně s klientem zhodnocovat důsledky jeho chování. Zhodnocování probíhá v měřítku efektivní/neefektivní, nikoliv dobře/špatně. Klient si uvědomuje zda to, jak se chová, se mu v důsledku vyplatí, nebo ne. Př: „Klient, o kterém se ví, že často hulí, přichází s tím, že propadá ve škole z několika předmětů. Je mu nabídnuto doučování a zároveň se s ním pracovník baví o tom, co je za tím propadáním. Když pak klient řekne, že si před matikou zahulí a pak je mu všechno buřt, pracovník se mu to snaží propojit „zkus to někdy bez špeka“. Klient si uvědomuje, že za jeho nezdarem ve škole stojí časté hulení a příště si řekne „nechci dostat basu, proto si nedám špeka“ nikoliv „je mi jedno jestli dostanu basu, radši si dám špeka.“ Sám si uvědomuje, že takové chování se mu nevyplácí. Pracovník orientuje klienta v situaci, klient se sám rozhoduje, co z toho bude nebo nebude mít. Postupuje se tedy od důsledků k příčinám. Tento postup se zakládá na KBT (kognitivně behaviorální terapii) „po malých krocích na konkrétních věcech měnit chování, jednání lidí“ Tohle hodně zabírá na adolescenty „vědí, že když udělají to a to má to následek ten a ten, když udělají něco pozitivního, má to posilující aspekt“. (Komunitní centrum Krok) Ke změně rizikového chování klienta dospíváme prostřednictvím rozhovorů s klientem. Přitom se snažíme dávat najevo, že je to pro nás zajímavé téma, že nás zajímá, jak klient žije a není nám jedno, co se mu děje. Zde nastává dilema pomoci a kontroly. Důležité je dovést klienta k tomu, aby pojmenoval, co jemu samotnému na jeho situaci vadí, kde on vidí slabá místa, proč je nespokojený. Pokud je klient motivovaný ke změně, není problém se dohodnout na konkrétních krocích a službách kontraktovaných v dohodě o poskytnutí sociální služby…Př.:Klient se svěřuje, že si dal sám tripa. Ptáme se: Jaké to bylo? Jak ses cejtil? Proč sis to dal sám? Cílem je, aby si klient situaci znovu prožil a uvědomil si negativní důsledky, aby příště takové jednání nezopakoval. Ve výsledku si klient uvědomil, cituji: „bojím se, že to bude jako s hulením, že si budu brát často.“ Klient sám řekl to, co by mu pracovník jinak cpal (tvoje chování je špatný v tomhle, to bys neměl apod.), sám si uvědomil, jaké negativní důsledky to pro něj může mít.“(Nízkoprahový klub Suterén) Je–li to zakázka klienta, klient za námi přichází s problémem, ptáme se: Co teď budeš dělat? Jaké máš možnosti? Co nastane, když tě vyhodí? Co teď musíš udělat, aby si neměl problém jinde? Společně domýšlíme budoucnost. Snažíme se najít řešení. (Klub Bunkr) Metodika vedení rozhovorů s klienty vychází ze standardů sociální služeb: Ptáme se klienta na to, co on by chtěl, jak je ve své situaci spokojený. Pracovník má samozřejmě svůj pohled na situaci klienta, ovšem tento pohled zůstává stranou, důležité je, jak to vidí klient. Na začátku pracovník mapuje téma, zjišťuje pozadí situace. Pak se klienta ptá, co od pracovníka chce, s čím mu může být pracovník nápomocný, tj. zjišťuje se zakázka klienta. V průběhu intervence jde o dvě věci: klientovu situaci zastavit, aby se ještě více nezhoršovala a v druhé fázi jde o to klienta odrazit směrem nahoru, aby se jeho situace zlepšovala. V závěru se hodnotí, zda se podařilo či nepodařilo situaci zastavit, zlepšit. (Nízkoprahový klub Likusák) Klient krade s partou, aby si vydělal na drogy, bere pervitin, bojí se, že půjde za krádeže do vězení. Pracovnice zjišťuje důvody, co ho k takovému chování vede. Ptá se klienta, co by potřeboval, aby to nedělal. Klient reflektuje, že kdyby nechodil do té party, tak by se nudil a proto bere i piko, aby se nenudil. Pracovnice se snaží podpořit sebemotivující prohlášení klienta. Proběhne dohoda o době, kdy klient nebude krást, aby se nezaplétal ještě víc.(Klub On line) Na konzultaci si pracovník bere patřičné listy z informačního šanonu, pokud má klient zájem, může do nich nahlédnout. Klient si sám říká, jaké chce znát informace. U drog to jsou nejčastěji informace o účincích a rizicích, o systému léčby, o tom, jak pomoci kamarádovi, který spadl do drog apod., doptáváme se klientů, co jim konzumace návykové látky přináší, jaké jsou potencionální hrozby

71

užívání. Když se klient o něčem rozhoduje, vyhodnocujeme situaci pomocí +/-. (Open Hause)

U všech uvedených příkladů pracovníci zdůrazňují, jak hodně je pro účinnost rozhovoru podstatná samostatná úvaha klienta a jeho vlastní rozhodování o situaci. Klient sám vyhodnocuje vlastní situaci, sám si uvědomuje pro něj negativní důsledky, pracovník ho přitom vede, snaží se klientovi propojit následky s příčinami. S klienty, kteří motivovaní nejsou, svoji situaci nenahlíží, nebo jsou přímo v odporu cokoliv řešit, pracovníci pracují obezřetně. Používají nedirektivní způsoby vedení rozhovoru, pracovník zahrnuje klienta do spolurozhodování o tom, jakým způsobem se mohou o jeho situaci bavit. Na rizikové chování ho upozorňuje prostřednictvím kladení otázek. Důležité je projevovat zájem. Na začátku je patrná snaha pracovníka klienta nepřivést k odporu a nezastrašit ho. Klient dává pracovníkovi svolení, že se spolu budou bavit. Pak může pracovník začít v rámci rozhovorů motivovat klienta k řešení problému. Role pracovníka je přitom z části kontrolní a i tato role se dá s klientem dojednat. Pracovník dává klientovi hodně prostoru, doptává se a naslouchá. Pokud klient motivovaný není, práce spočívá zejména ve snaze dovést ho k uvažování nad problémem a podporovat v jeho řešení. Ideální je, pokud jsou tyto „kontrolující“ intervence alespoň v základu také obsahem dohody – klient nám dá pověření pro to, abychom ho usměrňovali (zajímá ho náš názor, chce se o tom bavit, diskutuje, nebo třeba i souhlasí s tím, že ho budeme upozorňovat na negativní důsledky jeho chování. Pracovníci si pak mohou dovolit roli „malého policajta“, který upozorňuje na dodržení domluvené spolupráce na společném cíli (např. při dohodnutém cíli udržet se na škole a smluveném doučování lze velmi efektivně intervenovat při neomluvených absencích)… Podmínkou efektivního rozhovoru s klientem je nedovést klienta k odporu. Využíváme nedirektivní dotazování, ježto je principem motivačních rozhovorů a celkové nedirektivní jednání (žádné moralizování, žádné bububu).Př: Klienta vyhazují ze školy a nechce se o tom bavit. Ptáme se ho, jakým způsobem se ho můžeme ptát na tohle téma, aby ho to nenaštvalo a zda vůbec stojí o to, abychom se s ním bavili. Přitom nám na tom záleží. Necháme klienta zhodnotit, co mu jeho chování bere, dává, jaká jsou negativa, upozorňujeme ho na negativní důsledky rizikového chování, oceňujeme, snažíme se přerámovat problém, podpořit jeho kompetenci, rozvíjet a zvědomovat rozpory...“ Při intervencích rozlišujeme 2 skupiny klientů. První je „domovská skupina“, klienti, kteří stabilně chodí do klubu, dodržují pravidla, podílejí se chodu klubu atd. S těmito klienty je možné dělat náročnější rozhovory, klást na ně větší požadavky. Druhá skupina klientů, jsou „streetoví klienti“, pracujeme s nimi na ulici a občas chodí do klubu. Takoví klienti jsou mnohem háklivější na techniky, které vzbuzují odpor. Snažíme se pomocí Harm reduction „uhasit ty největší požáry“ a jsme přitom ještě víc obezřetnější než u „domácích“ klientů. Důležité je poslouchat, dát jim prostor, uznání a podporu a přitom je velmi opatrně upozorňovat na rizika plynoucí z jejich jednání prostřednictvím kladení otázek. (Nízkoprahový klub Suterén) V rámci rozhovorů s klienty upozorňujeme na rizika jejich chování. Ptáme se, co v té situaci dělali. Zvědomujeme důsledky.(Klub Bunkr)

7.3.2 Shrnutí a závěry Ukázky, které jsem zde uvedla považuji za účinné potupy změny rizikového chování klientů. 72

Z uvedeného se dá usoudit, že když pracovník vstupuje do rozhovoru s klientem, vybírá si pro tu situaci základní orientační rámec, který mu pomáhá pokračovat dále v rozhovoru. Pracovník se ptá: S jakým klientem mluvím? Je to klient, který vnímá problém? Je motivovaný s tím něco dělat? Jaký je mezi námi vztah? Je to klient, který se snadno dostává do odporu? Podle toho, jak si pracovník situaci zarámuje, volí další postup. Pracovník si může situaci rámovat rovněž podle toho, nakolik je klient „zasažen problémem“, jak už o tom je zmínka v kap. 7.2.1.1 v případě metodiky prevence kouření cigaret v NZDM Likusák. Dále k tématu typologizace klientů a přístupů níže v kapitole o podmínkách efektivní specifické prevence (viz. diferenciace intervencí). V případě změny rizikového chování klienta, musí být pracovník velmi citlivý, protože toto chování bývá spojeno se samotným sebepojetím jedince, je to součást jeho životního stylu, součást jeho identity. „Já jsem ten, kdo kouří a když kouřím jsem to já.“ Navíc to může být u některých projev silné touhy po sebepotvrzení, procítění sebe sama. „Když dělám něco riskantního, cítím sám sebe.“ Pracovníci při svých intervencích hodně vycházejí ze zásad a postupů motivačních rozhovorů, dále ze zásad systemického přístupu (viz. kap. 2.2.3). Byl zmíněn i princip „po malých krocích na konkrétních věcech, měnit chování, jednání lidí“139 Jako účinné se jeví propojování důsledků a příčin, tzn., že klient si v hlavě spojí, které jeho chování ho dovedlo až k současné situaci a příště bude vědět čemu se vyhnout. U kontrolních intervencí je ideální pokud i k nim dá klient souhlas. Tady vidím trochu riziko, někteří klienti jsou hákliví na tyto pomahatelské postupy, na otázky typu „jak se s tebou o tom můžu bavit“ by reagovali odporem. Ovšem je úspěch, pokud to tak někde funguje a klienti jsou zvyklí. Ve všech typech rozhovorů platí, že klient si sám přichází na to, co je pro něj vyhovující a nevyhovující. Pracovníkovi se vyplatí netlačit. Jsou ovšem situace, kdy pracovník musí zareagovat ihned, včas upozornit klienta na rizika jeho chování, včas „uhasit požár“, ale i tak může být obezřetný, což může fungovat prostřednictvím kladení otázek.

139

Tento princip zmínil Jindřich Exner z komunitního centra Krok a spojuje s postupem Kognitivně behaviorální terapie (KBT). Nejspíše tím odkazuje na jednu z charakteristik KBT, která spočívá v zaměření se „na přítomné, konkrétní, pozorovatelné, vědomé a ohraničené problémy. V rámci KBT usilujeme o jasné definování problému v pojmech pozorovatelného chování a konkrétních myšlenek, názoru a přesvědčení v konkrétních situacích.konkrétní problémy. Srov. . Co je to KBT. [on line pdf document]. 2006. [cit. 2009-0622]. Dostupný z WWW:< http://www.kbtinstitut.cz/materialy/co_je_kbt.pdf>

73

7.4 Podmínky efektivního fungování specifické prevence 7.4.1 DC5: Zjišťovat podmínky (zásady) efektivního fungování specifické prevence DO5: Jaké podmínky vyžaduje účinná preventivní činnost, jakých principů se pracovníci drží? V průběhu návštěv jsem musela trochu pozměnit znění otázky, protože pracovníci byli občas při otázce na principy efektivní prevence zaskočeni. Proto jsem se začala ptát spíše na podmínky a zásady, což bylo srozumitelnější. Při vyhodnocování jsem se snažila hledat i výpovědi, které pracovníci neuvedli přímo jako zásady, ale podle mého, jsou pro efektivní prevenci zásadní. Pracovníci se v celku shodují v tom, co je zásadní pro efektivní preventivní činnost. Zásady, které zmiňovali se typově týkaly několika oblastí: vedení rozhovorů, práce s motivací a odporem klientů zabývat se tématem, podávání informací, budování důvěry a vztahu. Já přidávám ještě oblast diferenciace intervencí. V oblasti rozhovorů pracovníci uváděli velmi podobně, že pro efektivní prevenci je důležitá otevřenost pracovníků mluvit o tématech a respektovat názor klienta. Pracovník sám má mít přitom téma zpracované, v sobě urovnané a mít o něm dostatek informací. Klient tak vnímá pracovníka jako někoho, kdo umí mluvit o věcech, rozumí jim. Informace které předává jsou srozumitelné a relevantní, nezastrašující. Pracovník neříká klientovi, co má dělat a nedělat, klient se rozhoduje sám, co se svou situací udělá, zda začne vnímat problém. Zásadně se využívají nedirektivní metody. Klient pracuje sám na sobě, pracovník ho podporuje. Zároveň je velmi důležitá spontaneita se kterou pracovník vstupuje do rozhovoru. Klient musí mít zážitek s pracovníkem, který je schopen otevřeně mluvit o věcech, pak klient získá důvěru a příště za ním zajde s problémem. Pracovník musí mít sám téma „zpracováno“ - mít informace, nemít osobní špatnou zkušenost, nestydět se. (Klub Bunkr) Klient se musí sám rozhodnout, že chce něco dělat, musí daný způsob jeho chování cítit jako problém (Nízkoprahový klub Pavlač)

Pro efektivní prevenci je nezbytné navázat důvěrný vztah s klienty. Důvěra se může získat tak, že pracovník hned s klientem neřeší, zpočátku navazuje rozhovory bez nějakých intervencí a zásahů, hodně naslouchá a podporuje. Nechává si čas na pozorování skupiny. Zároveň pracovník dává najevo svůj zájem o klienta a o aktivní kontakt s ním. Pracovník se zajímá o to, jak klienti žijí, jaké jsou jejich hodnoty a normy. Dozvědět se co nejvíce z toho, jak klienti žijí, jejich hodnoty, co pro ně je a není správné, co je pro ně normální. Jde nám o to vyjádřit nesouhlas s některým jejich chováním, ale zároveň je nezavrhovat (Nízkoprahový klub Pavlač)

74

Nechat si čas na pozorování cílové skupiny, na navazování rozhovorů na jakékoliv téma, bez nějakých direktivních zásahu ve smyslu „to se musí řešit“. Klient tak získá k pracovníkovi důvěru, že umí naslouchat, že se s ním dá bavit. Toto období může trvat klidně rok. Po této fázi dá začít s preventivními programy a preventivními intervencemi (Nízkoprahový klub Vrakbar)

Aby pracovník nevyvolával v klientovi odpor, nic mu nepodstouvá, nenařizuje a nehrotí situaci. Dobré je klientovi nechat dostatek autonomie. Příliš snahy o navazování kontaktu a řešení něčeho škodí. Zároveň však pracovník témata uchopuje a předkládá je klientům. Pracovníci se snaží využívat klientské motivace, téma, které se na klubu otvírá je i téma klientů, emočně je zasahuje. Pracovníci mohou využít nudu na klubu k nabídnutí preventivní aktivity klientům. Klientům necháváme autonomii, neposouváme jim věci, aby se nedostali do odporu, nehrotíme, nechodíme za nimi pořád a nesnažíme se neustále navazovat rozhovory, často jsme jako pozorovatelé.(Nízkoprahový klub Vrakbar) Téma, které se na klubu otevře je i téma klientů, jsou do něj emočně zaangažování. Často si sami říkají, co by o tom chtěli slyšet.(Komunitní centrum Krok)

Za podmínku efektivní preventivní intervence považuji i diferenciaci intervencí. Pracovníci uváděli genderovou diferenciaci intervencí ve vztahu se sexuální tematikou. Další diferenciace se týká míry znalostí, úrovně postojů a typu chování. Rozlišovat se dá podle míry uvažování o změně, podle typu klienta (domácí, streetoví apod.). K efektivním intervencím také paří zásada zajímavosti a dostatečné interaktivity. Mnohá témata jsou genderově diferencovaná ( v tématu sex a antikoncepce je intervence jiná u dívek i u chlapců. Jelikož je promiskuita známá spíše u mužů, vysvětluje se chlapcům, jak se přenášejí pohlavní choroby, že nejde poznat, kdo je nositelem, že je třeba se vždy chránit, dostávají kondomy. S dívkami se hodně probírá jak probíhá sex, pro ně je sex nepříjemná povinnost a mají z toho strach.(Nízkoprahový klub Palvač)

7.4.2 Shrnutí a podněty Podmínky efektivní prevence, které pracovníci uváděli, vycházejí většinou z principů kontaktní práce (fáze navazování kontaktu a budování důvěry, otevřenost, respektující přístup) Některé z nich se také objevují v kritériích Aleše Herzoga (viz. kap. 2.5.3, práce s motivací ke změně návyků, pracovníci nositelé jasných postojů, interaktivita). Přitom zvláště v preventivních tématech mají tyto jednoduché zásady velký význam. Normy pracovníka jsou totiž často jinde, než normy klienta a je velmi snadné sklouznout do moralizující role. Jako inspirativní mě přijde zásada diferenciace intervencí, také v oboru už proběhly určité snahy o typologizaci klientů a podle toho typologizaci pracovníkovi role. O typologizaci klientů a k nim patřičných přístupům pracovníka se pokusil Robert Hořava z Nízkoprahového klubu PVC Blansko. Pro ilustraci uvádím příklad pro roli pracovníka jako

75

odborníka, jež využívá přístupu sociální prevence:140 2. jsme odborníci a) Typ přístupu ke klientům: Školení, Specifická prevence b) Role klient: Nekompetentní, Neschopní (pracovník potřebuje klienta motivovat) c) Role pracovníka: Vedení Vyjasňování (vychovatel), předává cílené informace d) Prostředek: Přesvědčování, zasahování, pobídka, pokyny e) Držitelem problému je pracovník (hledání možných objednávek klienta) f) Cíl: najití bodu spolupráce

Nakonec poznámka pro čtenáře, které by zajímalo, jaké vzdělání mají pracovníci v oblasti specifické prevence. Pracovníků jsem se na to ptala. Jednotlivé kurzy jsou uvedeny v autorizovaných zápisech.

140

HOŘAVA, Robert. Měnící se role pracovníka i NZDM [online]. ČAS, 2006-2009 [cit. 2009-07-18]. Dostupný z WWW: .

76

ZÁVĚREM V závěru bych se chtěla vrátit k záměru svého empirického šetření a zhodnotit nakolik se mi podařilo zpřehlednit a zpřístupnit fungující praxi specifické prevence ve sledovaných klubech. Za prvé je to otázka zvoleného postupu empirického šetření a zpracování dat. Kdybych podobné mapování dělala ještě jednou, rozhovory bych si nahrávala, abych získala celou podstatu sdělení. Tím, že jsem si dělala poznámky, jsem už v jistém způsobu selektovala odpovědi pracovníků a tudíž docházelo ke zplošťování dat. Zároveň si však myslím, že i tak se mi podařilo získat podrobné zápisy. Další nedostatek vidím v tom, že postupem času, od sběru dat, se vytratilo pochopení některých významů. Užitečné by bylo, doptávat se v průběhu analýzy pracovníků na případné nejasnosti. Tak bych mohla získat ještě podrobnější informace. Při analýze materiálů bych možná využila analýzu případů jako celků a jejich postupné srovnávání, spíše než analýzu jednotlivých segmentů. Zhodnotím-li záměr ověřit fungování výchozí strategie specifické prevence v praxi, mohu konstatovat, že se využívá cca v 1/3 případů a to v různě modifikovaných podobách. Nízkoprahovém klubu Likusák se využívá tematický model služby, který strategie navrhuje, ale bez použití KAB modelu. V Nízkoprahovém klubu Vrakbar v uzavřených

skupinách.

V Nízkprahovém

klubu

Pavlač

se program realizuje

s tímto

typem

strategie

experimentovali jen po určitou část roku, bylo by zajímavé zjistit zda pokračují. Zkoumání by mohlo směřovat do dalších klubů kde se strategie používá. Zaměřit se na podmínky, jaké jsou pro aplikaci této strategie výhodné. Při svém šetření jsem tedy zjistila, že strategií specifické prevence je více. Dalo by se pochopitelně říci, že každý klub má vlastní, ve svých podmínkách vyprofilovanou, strategii. Přesto jsem vysledovala jisté podobnosti v jednotlivých přístupech. Podobnosti spočívají v míře strukturování a plánovaného předávání preventivních témat klientům. Opakem výchozí strukturované programové strategie, je strategie založená na reaktivním neprogramovém přístupu. V tomto případě pracovník proplouvá mezi klienty, z nichž každý je nositelem vlastního tématu. Reaguje vždy právě na to, co se mezi klienty aktuálně děje, zajímá se a doptává. Je to umění otevírat témata, připojovat se a kontraktovat klientovu zakázku. Toto je případ Klubu On line a případ, dnes už bývalého, Nízkprahového klubu Suterén. Hodnotím tento přístup, jako přístup s nejnižším prahem. Protože, co zbývá pracovníkům, když klienti neakceptují žádné programové a plánované intervence? Do skupiny případů, které jsou „opakem“ zahrnuji i případ Open Hausu, kdy se témata specifické prevence řeší také při 77

konzultacích v rámci individuálního plánování, samozřejmě, když má klient zájem. Nutno dodat, že je to postup fungující, aspoň pro některé klienty. Viděla jsem závěrečnou revizi individuálního plánu, který popisuje velmi dobrou spolupráci s klientem na různá témata a mezi nimi i témata drogy, záškoláctví, výchovné problémy apod. Pracovníci předávají informace, domýšlejí důsledky, vše podpořené zájmem klienta. V tomto případě by bylo zajímavé sledovat i jiné klienty, kteří nejsou tak otevření těmto postupům. Výsledkem diplomové práce je i přehled různých preventivních prostředků, které se v zařízeních využívají. Jde o rozmanité způsoby, jak se s klientem potkávat u daných preventivních témat. Byla jsem až překvapena, co je možné v cílové skupině dospívající mládeže použít. Rovněž jsem byla spokojena s některými praktickými ukázkami intervencí, které pracovníci s klienty vedli. NZDM mají opravdu své cílové skupině co nabídnout. Dalo by se také uvažovat nakolik dané přístupy využívají metod a principů sociální pedagogiky, která je nositelkou preventivní role v NZDM. Tomuto tématu se ve své práci nevěnuji. Oborová výzva bude, v uvedené rozmanitosti přístupů, sestavit standardy pro realizaci preventivních programů v podmínkách NZDM. Na tuto potřebu odkazuje již Aleš Herzog ve svém prvotním textu z roku 2004. Z čeho by se vycházelo?

78

SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ BABICKÁ, R. Pomoc a kontrola. In Kontaktní práce : Antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2007,s. 249-256. BÉM, Pavel, KALINA, Kamil. Úvod do primární prevence: Východiska základní pojmy a přístupy. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. 1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 275281. Dostupný z WWW: . ISBN ISBN 80-86734. CEJP, Martin, et al. Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže. Egle Havrdová. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2007. 185 s. ISBN 978-80-239-9950-1. Co je to KBT. [on line pdf document]. 2006 . [cit. 2009-06-22]. Dostupný z WWW:< http://www.kbtinstitut.cz/materialy/co_je_kbt.pdf> Evaluace a diagnostika preventivních programů. Praha: MŠMT, 2002. 36 s. Dostupné z: European Monitoring Centre for Drugs and Drug. EMCDDA Insights — Prevention of substance abuse. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008. GLASSER, W. Terapie realitou: o uspokojování potřeb a nalézání skutečného vztahu k realitě. Praha: Portál, 2001. 191 s. ISBN 80-7178-403-1 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. HERZOG, Aleš. Program specifické prevence drogových závislostí realizovaný v rámci nízkoprahově orientované prace s dětmi a mládeží. Éthum : bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2004, č. 43, s. 115-137. HERZOG, A. Strategie specifické sociální prevence rizikového chování v rámci nízkoprahové práce s mládeží. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 257 - 265 HOLIŠ, Martin, TůŠA, Josef. Tvrdá versus měkká prevence [online]. Česká asociace streetwork, 2006-2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: . HOŘAVA, Robert. Měnící se role pracovníka i NZDM [online]. ČAS, 2006-2009 [cit. 200907-18]. Dostupný z WWW: . HRDINA, P. Harm reduction – snižování poškození drogami. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 1 : Mezioborový přístup. 1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 263 - 269. Dostupný z WWW: . ISBN 80 – 86734 – 05 – 6 79

KLÍMA, P, BODLÁK, V. Nízkoprahovost jako fenomén a mýtus. Sborník z konference Kriky do rizika - žně či úhor. Éthum: Bulletin pro sociální prevenci a sociální pedagogiku. 1999, č. 22, s. 60-65. KLÍMA, Petr. Pedagogika mimo zdi institucí. In JEDLIČKA, Richard, et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha : Themis, 2004. s. 355-416. ISBN 807372-038-0. KLÍMA, Petr. Práce s neorganizovanými dětmi a mládeží a její „nízkoprahové“ souvislosti. Éthum : bulletin pro sociální prevenci ; pomoc a intervenci. 2003, č. 39, s. 37-48. KLÍMA, Petr, JEDLIČKA, Richard. Sociálně pedagogická práce s dětmi a mládeží v tíživých životních situacích v nízkoprahovém kontextu. In Kontaktní práce : Antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2007. s. 11-20. KLÍMA, Petr. Sociální prevence – prostor pro sociální pedagogiku. Éthum:bulletin pro sociální prevenci a sociální pedagogiku. 1994,1995, č. 8,9, s. 5-9. KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 283 s. ISBN 80-7367-122-0. KRAUS, Blahoslav, POLÁČKOVÁ, Věra. Člověk - prostředí - výchova : k otázkám sociální pedagogiky . 1. vyd. Brno : Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. LABÁTH, V. Práca s mládežou s dissociaálnym správaním. In LABÁTH, a kol. Riziková mládež. Praha: Slon, 2001. 157 s. ISBN 80-85850-66-4 LANGOVÁ, Marta. Učitel v pedagogických situacích : kapitoly ze sociální pedagogické psychologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1992. 96 s. ISBN ISBN 80-7066-613-. MACEK, Petr. Adolescence : Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících . 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 208 s. ISBN 80-7178-348-X. MILLER, WILLIAM R., ROLLNICK, S. Motivační rozhovory. Příprava lidí ke změně závislého chování. Tišnov: Sdružení SCAN, 2003. ISBN 80-86620-09-3. MOKREJŠ, A. Hermeneutické pojetí zkušenosti. Praha: Filosofia, 1998. 1.vyd. ISBN 807007-107-9 NOVÁČKOVÁ, D.Přednášky, besedy a interaktivní programy na školách. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2 : Mezioborový přístup.1. vyd. Praha : Úřád vlády České republiky, 2003. Primární prevence. s. 275-281. Dostupný z WWW: . ISBN ISBN 80-86734. OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše. Přeložil Jiří Štěpo. Dobříš : Jiří Štěpo - Drvoštěp, 2003. 261 s. ISBN 80-903306-0-6. PRACHAŘOVÁ, Alice. Informační server pražské radnice: Prevence kriminality [online]. Magistrát hl. m. Prahy, 2005 , 10.9.2007 [cit. 2009-07-22]. Dostupný z WWW: . PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : AV ČR, 2000. 835 s. ISBN 80-200-0607-9. Pracovní skupina pro dodefinování NZDM - pracovní orgán České asociace streetwork, o.s. sdružující nízkoprahové sociální služby (ČAS). POJMOSLOVÍ Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Praha : Česká asociace streetwork, o.s., 2008. 20 s. Dostupný z WWW: . 80

Preventing HIV infection [online]. 2008 , 4. 3. 2008 [cit. 2009-02-16]. Dostupný z WWW: . Preventing Substance abuse Theories [on line HTML doc] [cit.2008-07-28]Dostupné z: http://www.ed.gov/pubs/PreventingSubstanceAbuse/Theories.html Příručka prevence alkoholu, drog a tabáku. Dr. Jaap van der Stel s pomocí Deborah Voordewindové. Pampidou Group Council of Europe & Jellinek Conslutancy; Jindřich Bayer; Editor českého vydání: Kamil Kalina. [s.l.] : [s.n.], 1998. 173 s. ISBN 9074037-08-9. Ratolest Brno. Preventivní programy realizované v NZDM Pavlač [online]. Ratolest Brno, 2008 [cit. 2009-07-27]. Dostupný z WWW: . ŘEZNÍČEK, Matouš. Prevence sociálních deviací. 1. vyd. Praha : Nadace Ethum, 1994. 177s. SLOBODA Z., BUKOSKI WILIAM, J. Handbook of drug abuse prevention. Theory, Science and Practice. New York: Kluwer Academic / Plenum Publishers, 2003. 692 s. ISBN 0-306-47342-9 SMIK, J. Prostriedky dosahovania pozitívnych zmien v práci s rizikovou mládežou. Labáth a kol. Riziková mládež. Praha: Slon, 2001. s. 71-77. ISBN 80-85850-66-4 STANÍČEK, J., SYROVÝ, J., HERZOG, A. Definování cílové skupiny v rámci pojetí práce zaměřené na člověka. In Kontaktní práce. Antologe textů České asociace streetwork.[s.l.] : [s.n.], 2007. s. 88. ŠVAŘÍČEK, Roman, ŠEďOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0.SVOBODA, M. Sociálněpedagogické přístupy v práci s „neorganizovanou mládeží“ v nízkoprahově orientovaných zařízeních a otevřených klubech pro děti a mládež. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra pedagogiky. 2007. s. 103. Dostupný z WWW: http://stagweb.jcu.cz/apps/stag/prohlizeni/index. Tým programu NZDM Likusák o. s. Ratolest Brno. Kouření cigaret \"trochu jiná\" specifická prevence v provozu NZDM. [s.l.] : [s.n.], 2007-8. 12 s. Dostupný z WWW: . ÚLEHLA I. Umění pomáhat. Praha: Slon, 2007. 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6 Zaostřeno na drogy : Primární prevence užívání drog. Základní principy a efektivní programy. Úřad vlády ČR. Národní monitorovací středisko. 2006, č. 1, s. 1 - 12. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2006, poslední aktualizace 31. 03. 2006 [cit. 2009-16-4]. Dostupné na:

81

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Autorizované zápisy z klubů Nízkoprahový klub Suterén Komunitní centrum Krok Nízkoprahový klub Husita Klub PVC Blansko Nízkoprahový klub Likusák Nízkoprahový klub Pavlač Open House Klub On Line Klub Kryt Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Klub Bunkr a Klub Bunkřík Nízkoprahový klub Vrakbar

Příloha č. 2 Principy specifické protidrogové prevence klubu Beztíže DDM Ulita Praha3 Příloha č. 3 Dotazník a leták z prevence „Kouření cigaret“ Nízkoprahového klubu Likusák

82

Preventivní programy v Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež

Recommend Documents