PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ V DĚTSKÉM DOMOVĚ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

MILADA KADALOVÁ III. ročník – kombinované studium Obor: Speciální pedagogika pro výchovné pracovníky

PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ V DĚTSKÉM DOMOVĚ Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.

Olomouc 2009

Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne 29. 6. 2009

……………………… podpis

5

Děkuji panu Mgr. Martinu Dominiku Polínkovi, Ph.D. za ochotu a odbornou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování závěrečné práce.

6

ÚVOD...........................................................................................................................................10 1 ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY.......................................12 1.1 Dětský domov......................................................................................................................12 1.2 Dětský domov se školou......................................................................................................13 1.3 Výchovný ústav..................................................................................................................14 1.4 Diagnostický ústav...............................................................................................................14 2 PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ............................................................................................15 2.1 Faktory zvyšující rozvoj poruch chování.............................................................................15 2.2 Vývojově podmíněné proměny poruchového chování........................................................16 2.3 Sociální klasifikace poruch chování....................................................................................17 2.4 Neagresivní poruchy chování..............................................................................................18 2.4.1 Lhaní.............................................................................................................................18 2.4.2 Podvádění......................................................................................................................18 2.4.3 Útěky a toulání..............................................................................................................19 2.4.4 Záškoláctví....................................................................................................................19 2.4.5 Krádeže.........................................................................................................................20 2.5 Agresivní poruchy chování..................................................................................................21 3 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY........................................................................................22 3.1 ŠIKANA..............................................................................................................................22 3.1.1 Vymezení pojmu šikanování........................................................................................22 3.1.2 Zrod a vývojové stupně šikanování..............................................................................23 3.2 VANDALISMUS................................................................................................................24 3.3 UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK.................................................................................25 7

3.3.1 Definice pojmu.............................................................................................................25 3.3.2 Nejužívanější drogy mezi dětmi a mládeží...................................................................27 3.3.3 Na cestě k drogové závislosti........................................................................................29 3.3.4 Diagnóza závislosti.......................................................................................................29 3.4 PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ............................................................................................30 3.5 PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ......................................................30 3.5.1Zásady primární prevence ve školství:..........................................................................32 3.5.2Vymezení základních pojmů.........................................................................................33 3.6VOLNÝ ČAS A PREVENCE U DĚTÍ A MLÁDEŽE........................................................35 3.6.1Aktivní využívání volného času a odpočinku................................................................35 3.6.2Pasivní trávení volného času a odpočinku.....................................................................36 4 METODOLOGIE VÝZKUMU.................................................................................................37 4.1 Cíl šetření.............................................................................................................................37 4.2 Definice výzkumné otázky..................................................................................................38 4.3 Metoda záměrného výběru...................................................................................................38 4.3.1 Charakteristika zařízení................................................................................................39 4.4 Metoda ohniskových skupin................................................................................................41 4.4.1 Zpracování dat..............................................................................................................42 4.4.2 Metoda prostého výčtu..................................................................................................42 4.5 Strukturované interview.......................................................................................................46 4.5.1 Metoda kontrastů a srovnávání.....................................................................................46 4.6 Metoda analýzy dokumentů.................................................................................................48 4.7 Kazuistika............................................................................................................................50 8

4.8 Shrnutí a diskuze výzkumu..................................................................................................51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ...............................................................53 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................58 ..................................................................................................................................................58 Otázky pro metodiky prevence..............................................................................................59 Příloha B....................................................................................................................................60 Kazuistika I............................................................................................................................60 Kazuistika II...........................................................................................................................62 Kazuistika IV.........................................................................................................................67

9

ÚVOD

Ve své bakalářské práci se budu věnovat tématu, které je poslední dobou hodně diskutované. Toto téma jsem si zvolila po několikaleté zkušenosti práce v dětském domově rodinného typu ve Zlíně. Výrazným znakem současné společnosti je výskyt a šíření sociálně patologických jevů dospívající mládeže ve výchovně vzdělávacích zařízeních. Problematika ústavní péče je poslední dobou silně medializována a podléhá i politickým tlakům. Veřejnosti je předkládán obraz dětských domovů jako institucí s kasárenským režimem, které rozdělují sourozenecké skupiny a odkud se zletilí mladí lidé vydávají rovnou na kriminální dráhu. Jelikož pracuji třináct let v Dětském domově ve Zlíně jako vychovatelka a vím, co tato práce obnáší, nemohou mě nechat tyto nepravdy lhostejnou. Ráda bych vyzvedla profesionalitu a přístup zaměstnanců, kteří v těchto zařízeních vykonávají obětavou a náročnou práci, v níž pomáhají dětem, které byly ve vlastní rodině zanedbávané, týrané a mnohdy i zneužívané. Se sociálně patologickými jevy se v dětských domovech zajisté setkáváme. Musíme si ale uvědomit, že děti vychovávané v ústavních zařízeních jsou rizikovější a náchylnější k rozvoji sociálně patologických jevů. Je důležité si také uvědomit, s jakými dispozicemi již do ústavní výchovy tyto děti přicházejí. Se špatnými genetickými a biologickými dispozicemi, z nefunkčních rodin, v nichž se vyskytovaly sociálně patologické jevy, z rodin s psychickou zátěží. Tyto děti trpí psychickou deprivací, jejich osobnost se vyvíjí nerovnoměrně a jsou u nich již patrné poruchy chování. Na nás vychovatelích potom je, abychom tyto jevy objevili, eliminovali a včasnou intervencí zabránili jejich dalšímu možnému rozšíření. Z tohoto důvodu jsou kladeny na funkci vychovatele stále větší požadavky. Pedagog v zařízení ústavní výchovy ke své práci potřebuje integrované speciálně pedagogické vzdělání a osobnostní vlastnosti, které mu umožní zvládnout jak roli vychovatele (diagnostika, terapeuta), tak současně zastoupit roli rodiče. Jeho hlavním úkolem je rozvíjet individualitu dítěte a usilovat o vytvoření blízkého vztahu nezbytného pro zmírnění důsledků odloučení od rodiny. Potřebuje vysokou míru empatie, měl by být odolný vůči náročným životním situacím. Cílem mé práce je zmapovat výskyt sociálně patologických jevů u adolescentů vyrůstajících v dětském domově. Pomocí kvalitativního výzkumu se zaměřím na výskyt těchto 10

nežádoucích jevů ve dvou vybraných zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Pokusím se zmapovat výskyt a příčiny těchto sociálně patologických jevů v dětském domově rodinného typu a v dětském domově se školou. Pro porovnání rozdílů mezi jednotlivými zařízeními jsem si vybrala Dětský domov Zlín a Dětský domov a Základní školu Vizovice. Dále se zaměřím na preventivní opatření realizovaná v rámci minimálních preventivních programů v obou zařízeních. Metodou ohniskových skupin jsem se pokusila zjistit u adolescentů obou dětských domovů, jak využívají volný čas, jejich vztah ke škole a zkušenosti s návykovými látkami. Další částí výzkumu byl strukturovaný rozhovor s metodiky prevence obou zařízení, kdy jsem se snažila zjistit výskyt a příčiny sociálně patologických jevů v jejich dětském domově, jaká preventivní, případně výchovná opatření se nejvíce osvědčují. Metodou analýzy dokumentů jsem hledala rozdíly mezi minimálními preventivními programy jednotlivých zařízení. Pro doplnění náhledu na danou problematiku jsem k práci přiložila čtyři kazuistiky dětí.

11

1 ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY

Kapitola o zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy je zařazena vzhledem k danému tématu práce, cílem je porovnat rozdíl mezi dětským domovem a dětským domovem se školou. Soud může nařídit ústavní výchovu dle § 46 zákona č. 94/1963 Sb., jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Toto vymezení je především rámcové. Mezi nejčastější příčiny odebrání dítěte v praxi pak patří týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte, smrt rodiče či opuštění dítěte, výchovné problémy dítěte, neschopnost rodičů zajistit náležitou péči či neplnění jejich rodičovské zodpovědnosti, nepříznivá sociální situace rodiny, zejména chudoba a nevyhovující bytové podmínky. Ústavní péče dětí a mládeže spadá do působnosti tří resortů: Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy pro mládež, diagnostické ústavy a střediska výchovné péče spadají pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a jejich činnost je řízena Zákonem č. 109 / 2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.

1.1 Dětský domov

Výkon ústavní výchovy klientů bez vážných poruch chování zajišťují dětské domovy. Základní organizační jednotkou je koedukovaná rodinná skupina dětí, různého věku a různého pohlaví. Struktura, systém komunikace, ale i denní řád, hospodaření se svěřenými prostředky, má za úkol přizpůsobit dětský domov zvyklostem běžné rodiny. V zařízení je možné zřídit dvě až 12

šest výchovných skupin, v počtu šest až osm klientů. Přihlíží se k jejich mentální úrovni a zejména sourozeneckým vazbám (Hutyrová, 2006). Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova (Zákon 109/2002 Sb.). Dětský domov je nejčastěji řešením z nouze. V optimálním případě by měl být jen přestupní stanicí, než se upraví rodinná situace dítěte nebo než mu bude nalezena náhradní rodina. Bohužel pro mnoho dětí je dětský domov i stanicí konečnou. Týká se to především dětí starších a romských, případně dětí s podprůměrnou inteligencí.

1.2 Dětský domov se školou

Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo s uloženou ochrannou výchovou. Při splnění některé ze zmíněných podmínek lze do domova umístit i nezletilé matky s jejich dětmi, které nemohou být vzdělávány ve škole, která není součástí domova. Dětské domovy se školou se zřizují odděleně pro děti s ústavní nebo ochrannou výchovou, nebo je jejich diferenciace založena na rozdělení do rodinných skupin v rámci domova. Jiný postup musí být povolen ministerstvem. Do dětského domova se školou mohou být umísťovány děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Pokud v průběhu povinné školní docházky pominuly důvody pro zařazení dítěte do školy zřízené při dětském domově, je dítě na základě žádosti ředitele dětského domova se školou zařazeno do školy, která není součástí dětského domova se školou. Nemůže-li se dítě po ukončení povinné školní docházky pro pokračující závažné poruchy chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovně právní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu (Zákon 109/2002 Sb.). 13

1.3 Výchovný ústav

Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženou ochrannou výchovu. Při výchovném ústavu se jako součást zřizuje základní škola nebo speciální škola, může být zřízena i střední škola (Zákon 109/2002 Sb.).

1.4 Diagnostický ústav

Diagnostický ústav je zařízení, které přijímá děti na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení umísťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Diagnostický ústav plní podle potřeb dítěte úkoly diagnostické, vzdělávací, terapeutické, výchovné a sociální, organizační, koordinační. Diagnostický ústav na základě výsledků komplexního vyšetření zpracovává komplexní diagnostickou zprávu s návrhem specifických a vzdělávacích potřeb, stanovených v zájmu rozvoje osobnosti. Diagnostický ústav písemně sděluje příslušným orgánům sociálně – právní ochrany na základě komplexní zprávy nebo na základě poznatků zařízení údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Pobyt dítěte v diagnostickém ústavu trvá zpravidla 8 týdnů (Zákon 109/2002 Sb.).

14

2 PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ

Pojem porucha chování a emocí je výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce dítěte liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem a mají nepříznivý vliv na školní výkon a na sociální a osobnostní dovednosti. Děti s poruchami chování a emocí vyžadují speciálně pedagogický přístup (Pipeková, 2006). Obecně lze za poruchové chování označit takové chování dětí a dospívajících, které má tyto znaky (podle DSM-IV, 1994):  Chování nerespektuje sociální normy platné v dané společnosti.  Nepřiměřené sociální chování se projeví neschopností udržovat přijatelné sociální vztahy.  Typickým způsobem reagování, který je spojen s porušováním práv ostatních, je agresivita.

2.1 Faktory zvyšující rozvoj poruch chování

a) Osobnostní faktory  genetická dispozice k disharmonickému vývoji,  oslabení nebo porucha CNS,  úroveň inteligence. b) Vliv sociálního prostředí c) Rizika rodinného prostředí  rodiče jsou anomální osobnosti,  neúplná rodina představuje zvýšení rizika,  subdeprivační zkušenost dítěte z formálně fungující rodiny,  subkultury a sociální skupiny, které tolerují poruchové jednání, 15

 styl života, životní prostředí (Vágnerová, 1999).

2.2 Vývojově podmíněné proměny poruchového chování

Při hodnocení jednotlivých projevů poruchového chování je třeba brát v úvahu vývojové hledisko. V některých případech může jít o přechodné výkyvy v chování. Četnost problematických projevů s věkem stoupá, k jejich největšímu nárůstu dochází mezi 9. – 16. rokem (Heřmanská, 1994). V předškolním věku se mohou projevy chování jevit jako rušivé. Některé děti jsou hůře ovladatelné, vzteklé, negativistické, většinou jde však o vývojově podmíněné projevy – záchvaty vzteku. U dětí od 2 do 8 – 9 let se může vyskytnout tzv. „porucha opozičního vzdoru“ (MKN-10, 1992; DSM-IV-TR, 2000). Jde o projevy chování, které signalizují narušený vztah k autoritě a neschopnost chovat se podle běžných norem. Děti bývají neposlušné, vzdorovité a obtížně ovladatelné, emočně dráždivé, labilní, mívají sníženou frustrační toleranci, reagují zlostně. Porucha se mnohdy rozvíjí na bázi syndromu hyperaktivity (ADHD) a je častější u chlapců (Hort et al., 2000). V raném školním věku se mohou objevovat různé nápadnosti v chování. Patří mezi ně i nepřesnosti v hodnocení reality, vyplývající z postupné proměny dětského uvažování. Někdy mohou působit jako lhavost, ale jde o konfabulaci či o fantazijní produkci. Některé děti nerespektují tabu osobního vlastnictví, spíše jde však o nezralost v oblasti myšlení či autoregulace. Nezralost se projeví i obtížemi v adaptaci na školu, to se projevuje neustálým vyrušováním, hraním a mluvením. Ve středním školním věku vzrůstá význam vrstevníků jako normativní skupiny. Vrstevnická skupina má značnou autoritu a dítě zde potřebuje získat dobrou pozici. Děti si vytvářejí vlastní normy. Skupina dětí středního školního věku už dovede jednat jako celek, a odlišné dítě se stává terčem jejího útočného chování. To je důvodem, proč se v tomto období zvyšuje četnost šikany nebo dalších prohřešků proti sociálním normám. Ve středním školním věku ( 8–10 let) lze identifikovat signály rizika pozdějšího asociálního chování. 16

Ve školním věku se může rozvinout prognosticky závažná „nesocializovaná porucha chování“ (MKN-10, 1992). Projevuje se přetrvávajícími problémy asociálního charakteru – agresivita, hrubost a krutost, neposlušnost, nezvladatelnost, násilné porušování pravidel (záškoláctví, útěky, podvody, krádeže). V období dospívání se zvyšuje kritičnost k dosud nerespektovaným normám. Dospívající, kteří nenalezli citové zázemí v rodině, se od rodiny definitivně odpoutávají, nemají důvod rodiče dále respektovat. Takoví dospívající se mohou začít chovat zcela bez zábran. Matoušek (1993) upozorňuje na další zdroj problémů, který nazývá „recipročně manipulativní vztahy v rodinách mladých delikventů“. Dospívající mají sklon k akcentovanému chování a k experimentování překračujícímu běžné sociální normy. Potřeba dokazovat si vlastní nezávislost se projevuje nejen zpochybňováním standardních sociálních norem, ale i útokem proti obecně respektovaným hodnotám. V době dospívání má na vznik nežádoucího chování prvořadý vliv vrstevnická skupina. Pravidla proklamovaná partou mají prioritu před normami světa dospělých a tak se rozvíjí specifická kategorie delikventního chování. V průběhu adolescence se dospívající postupně stále více osamostatňuje, mladiství mají pocit, že mohou všeho dosáhnout snadno a bez odkladu. Nemají trpělivost, a aby uspokojili své požadavky, jsou leckdy ochotni překročit normy nejen sociální, ale i právní.

2.3 Sociální klasifikace poruch chování

Tato klasifikace se orientuje na charakter konfliktů se sociálním prostředím, ve kterém jedinec žije: Disociální porucha chování – jde o chování, které se dá zvládnout přiměřenými pedagogickými postupy formou poradenské nebo terapeutické péče. Často souvisí s vývojovým obdobím dítěte, mohou být reakcí na nevhodné výchovné postoje a nepochopení dospělých.

17

Asociální porucha chování – chování neodpovídá mravním normám společnosti, může být až záležitostí patologickou, spadající do klinického obrazu některých nemocí. Bývá vázána na starší školní věk. Antisociální porucha chování, delikvence – v současné odborné literatuře se užívají oba termíny, významově jsou stejné. Jedinec porušuje právní normy společnosti, ve které žije. Je trestně stíhatelné jako přestupky nebo trestné činy. V odborné speciálně pedagogické literatuře se užívá termín dětská delikvence popř. prekriminalita (pro děti do 15 let) a termín juvenilní delikvence (pro mladistvé 15-18 let). Delikventní děti a mladiství často trpí i dalšími emocionálními poruchami chování (Vojtová, 2008).

2.4 Neagresivní poruchy chování

Jsou to poruchy, při nichž dochází k porušování sociálních norem, ale tyto poruchy nejsou spojeny s agresí – lži, útěky, záškoláctví… .

2.4.1 Lhaní

Lhaní představuje způsob úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě nedokáže vyřešit jiným způsobem. Lež mívá charakter zapírání, dítě zapírá ze strachu před trestem. Při posuzování lhaní je nutné mít na zřeteli vývojové hledisko, u předškolních dětí splývá reálný a fantazijní svět. Závažnější jsou lži se záměrem získat vlastní výhody nebo poškodit druhého člověka (Hutyrová, 2006).

2.4.2 Podvádění

18

Podvádění patří do kategorie poruch chování, které nerespektují normy školy a autoritu učitele. Podvádění nebývá vrstevnickou skupinou považováno za závažný přestupek, bývá nejen tolerováno, ale i podporováno. Nepoctivost chování může mít různé příčiny:  Podvod může být nevhodnou a sociálně nepřijatelnou obrannou reakcí v zátěžové situaci.  Podvod může být zkratkovitou reakcí dětí, které mají nadměrný strach.  Podvádění může být zafixovaným způsobem jednání, které dítě považuje za vhodný a často jej užívá (Vágnerová, 2005).

2.4.3 Útěky a toulání

Útěk lze interpretovat jako určitou variantu únikového jednání. Dítě řeší svůj problém útěkem z prostředí, které se mu jeví ohrožující nebo nepřijatelné (jde o útěky z domova, z ústavního zařízení apod.). Pokud dítě utíká z domova, je to signál, že rodina nefunguje jako zdroj jistoty a bezpečí (Vágnerová, 1999). 

Reaktivní, impulzivní útěky – zkratová reakce na nezvládnutelnou situaci doma nebo ve škole. Útěk je signálem zoufalství, dítě se chce vrátit domů.

 Chronické útěky – plánované a připravované, vyplývající z dlouhodobých problémů. Někdy mívají přesný cíl, dítě se nechce vrátit.  Toulání – je charakteristické dlouhotrvajícím opuštěním domova, většinou navazuje na útěky. Je výrazem nedostatečné citové vazby k lidem a k zázemí. Bývá spojeno s dalšími odchylkami v chování – krádeže, prostituce, drogy. Kriminalistické hledisko zdůrazňuje, že cesta ke zločinnosti často začíná potulkou mladých provinilců, odporem k domovu, k rodině, ke škole, k učitelům a k povinnostem.

2.4.4 Záškoláctví

19

Problém záškoláctví patří v současnosti mezi jedny z nejvážnějších problémů ve školství. Proto se vyvíjejí mnohé metody a postupy jak tomuto problému předcházet. Záškoláctví bývá spojeno s negativním postojem ke škole, s nepřijetím normy pozitivní hodnoty vzdělání. Může být ale i reakcí na prospěchové selhání nebo na šikanu. Jedná se o chování únikového typu a jeho cílem je vyhnout se nepříjemnostem, které dítě ve škole prožívá. Při hodnocení záškoláctví je třeba zjistit příčinu, která dítě k útěku ze školy vedla. Důležitým faktorem je četnost takového jednání, míra plánovitosti a způsob provedení. Opakované a plánované záškoláctví bývá signálem odlišnosti socializačního vývoje (Vágnerová, 2005).

2.4.5 Krádeže

Krádeže jsou charakteristické záměrností jednání. O krádeži lze mluvit teprve tehdy, když je dítě na takovém stupni rozumové vyspělosti, kdy je schopno pochopit pojem vlastnictví. Způsob krádeže je pro posouzení závažnosti poruchy chování podstatný. Menší význam mají neplánované příležitostné krádeže. Závažnějším signálem poruchy socializace jsou krádeže předem promyšlené, zejména vyskytující se ve starším věku. Nejzávažnější jsou opakované krádeže v partě (Vágnerová, 1999). Cíle krádeže a motivace:  Dítě krade pro sebe – potřeba získat něco, čeho nelze dosáhnout jiným, sociálně přijatelnějším způsobem.  Dítě krade pro druhé – příčinou bývá neuspokojená potřeba být akceptován a dosáhnout mezi vrstevníky vyšší prestiže.  Dítě krade, aby demonstrovalo své kompetence – nejde mu o materiální zisk, jde o potřebu dosáhnout ve skupině přijatelné sociální prestiže.  Dítě krade s partou nebo pro partu – v tomto případě jsou krádeže dány normami party, odmítnutí by bylo hodnoceno jako přestupek a potrestáno (Vágnerová, 2005).

20

2.5 Agresivní poruchy chování

Porušování sociálních norem je v případě agresivního chování spojeno s násilným omezováním základních práv jiných osob. Agresivní jednání lze obvykle interpretovat jako nepřiměřený prostředek uspokojení nějaké potřeby. Agrese může být zaměřena proti lidem, zvířatům nebo věcem. Významné faktory dětské agresivity a násilných projevů jsou:  Citová deprivace žáka – je to stav, kdy děti mají neuspokojeny potřeby bezpečí, lásky, opory a ochrany. Tento stav u nich vyvolává tendenci k náhradnímu uspokojování potřeb, mladiství sahají po droze, mění partnery, trápí zvířata, ubližují jiným lidem.  Úzkost, napětí strach – děti, které jsou ve stálém napětí a zažívají permanentní úzkost, se často chovají velmi agresivně.  Výbušný temperament.  Osobnostní charakteristiky žáků.  Nuda nebo touha po stále silnějších, více vzrušujících zážitcích.  Snaha chovat se jako „chlap“.  Výchovné přístupy rodičů – benevolentní a rozmazlující výchova, či naopak příliš přísná, autokratická výchova podmiňuje agresivní chování dětí.  Výchovné a vyučovací styly učitelů a způsoby, jakými učitelé projevují svou autoritu – pokud si učitel sám nevšímá šikany ve třídě, neřeší ji (Gajdošová, Helényiová, 2006).

Pro vývoj dětské agresivity je důležité sociální prostředí dospívajících a jejich postavení v rodině. V zásadě se růst dětské agresivity spojuje se zanedbávající výchovou, s pocity nejistoty a s nedostatkem citového zázemí. Zvlášť kruté zacházení, bezcitná výchova, týrání, stálé ponižování a někdy i sexuální zneužívání dětí vede k trvalému úzkostnému napětí a stupňujícímu se agresivnímu ladění. Nahromaděný hněv se pak může vybíjet eruptivním způsobem (Jedlička, Koťa, 1998). 21

3 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY

Společensky a sociálně nežádoucí jevy tvoří širokou škálu problémů, které jsou zejména u dětí a mládeže výrazným rizikem společenským, zdravotním i ekonomickým. Jedná se o problematiku šikany a násilí, záškoláctví, vandalismu, alkoholismu a kouření, drogových závislostí, rizikového sexuálního chování, virtuálních drog, patologického hráčství, dále projevů xenofobie, rasismu, intolerance a antisemitismu (MŠMT, 2002).

3.1 ŠIKANA

Šikanování se ve své zárodečné podobě objevuje ve většině formálních skupin ve školách a výchovných zařízeních. Navíc narůstá nejen samotných případů šikanování, ale zvyšuje se i míra brutality a bezohlednosti. Významné procento případů přerůstá z počátečních, iniciačních forem v mnohem závažnější podobu šikanování, která výrazně ohrožuje psychické i fyzické zdraví zejména oběti šikanování.

3.1.1 Vymezení pojmu šikanování

22

Ačkoli se jedná o velmi rozšířený a závažný fenomén, který v mnoha případech naplňuje dokonce skutkovou podstatu různých trestných činů, dosud neexistuje jeho jednotná definice, a to ani z právního hlediska. Pro vymezení pojmu se zdá být nosná definice šikany uvedená v metodickém pokynu MŠMT č.28/2000-22: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci nebo skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje tak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků“. Hlavními vnějšími rysy šikanování, kterými lze tento fenomén popsat je, že jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky, k čemuž používá agresi a manipulaci (Kolář, 1997). Jedná se tedy o agresi vůči jednotlivci nebo skupince dětí, která je většinou opakovaná a jejímž cílem je ublížit jinému. „Zásadně hovoříme o šikanování tehdy, je-li oběť z nějakého důvodu bezbranná – buď pro fyzickou slabost či neobratnost, nebo pro svou izolovanost v kolektivu, pro své psychické zvláštnosti. Někdy je těžké odlišit šikanování od podobných jevů, např. od terorizování celé třídy rváčskou bandou, od vymáhání peněz, od rasového násilí…“ (Říčan, 1995, s. 28).

3.1.2 Zrod a vývojové stupně šikanování

První stupeň – zrod ostrakismu – Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíben a neuznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky. Druhý stupeň – fyzická agrese a přitvrzování manipulace – Ostrakismus může přerůst do dalšího vývojového stadia, důvodů bývá více:  V náročných situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako jeho ventil. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity. 23

 V podmínkách, kdy žáci spolu tráví hodně času a mohou vytvářet hlubší vztahy – pobyt na horách, brigády, apod. vymýšlejí zábavu na úkor nejzranitelnějšího spolužáka.  V jedné třídě se sejde několik výrazně agresivních asociálních jedinců a od samého počátku používají násilí na uspokojování svých potřeb. Třetí stupeň – klíčový moment – vytvoření jádra – Jestliže se nepostaví pevná hráz přitvrzeným manipulacím, často se utvoří skupinka agresorů. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. V této době je již skupina rozdělena na podskupiny, které podle svého charakteru různými způsoby bojují o vliv. Čtvrtý stupeň – většina přijímá normy agresorů – V případě, že není ve skupině silná pozitivní podskupina, činnost jádra agresorů může nerušeně pokračovat. Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získá neformální tlak ke konformitě dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit.

Pátý stupeň – totalita neboli dokonalá šikana – Zhoubný proces bez radikální pomoci zvenčí obvykle nezadržitelně ústí do posledního stadia. V něm jsou normy agresorů přijaty nebo respektovány všemi a dojde k plnému nastolení totalitní ideologie šikanování, tzv. stadia vykořisťování. Agresoři sami sebe označují za nadlidi, krále,……a oběti na podlidi, poddané,….. ( Kolář, 1997).

3.2 VANDALISMUS

V současné době je vandalství považováno za deviantní či patologické jednání, které přerůstá v trestnou činnost. Tím, že u vandalismu nebývá většinou vůbec jasný materiální či psychologický zisk, který bezúčelné ničení věcí přináší, bývá zařazováno mezi tzv. nemotivované agrese. Samotným jedincům těchto excesů není často zřejmé, proč se vlastně některých činů dopustili (Jedlička, Koťa, 1998). Vandalské jednání ve věku do 18 let představuje jednu z nejčetnějších forem mladistvé delikvence. Znepokojující je i to, že vandalství je většinou provozováno ve skupinách a bývá spojeno s celkově sníženou kontrolou chování, neboť se často odehrává pod vlivem alkoholu či drog. Některé formy nesmyslné ničivosti šokují veřejnost také tím, že zasahují do oblastí, které 24

byly dříve tabuizovány. Takové společenské tabu se dlouho vztahovalo například na klid mrtvých. Projevy vandalismu svědčí o tom, že vždy bude existovat určitá skupina frustrovaných, či nespokojených jedinců, kteří odmítnou nejen společensky přijatelné cíle, ale i způsoby jejich získávání. Na druhé straně mírnější formy vandalismu jsou mladými lidmi přejímány prostou nápodobou dospělých. Vandalismus mladistvých má často impulzivní ráz a pramení z nezvládnuté akutní frustrace, z nadbytku neusměrněné energie, či z protestu proti tabuizovaným hodnotám. V některých případech může být však projevem hlubší duševní poruchy (Jedlička, Koťa, 1998). V době dospívání bývá vandalismus formou vyjádření protestu, potřeby seberealizace. Častěji tak jednají ti, kteří nemají jinou možnost uplatnění, pak mnohdy nejde jen o ničení věcí, ale i o agresi zaměřenou na lidi, často neselektivně (Vágnerová, 2005).

3.3 UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK

Pocit prázdnoty v moderním životě může být vždy znovu naplňován způsoby, jež ohromují rozsahem i hloubkou nebezpečí: hledáním úniku do nových forem fanatismu a fundamentalismem, bezesporu však i sklonem k užívání návykových látek. Droga je látka s psychotropním účinkem, která je schopna vyvolat chorobnou závislost. Ovlivňuje duševní činnost člověka. Zpočátku vyvolává příjemné efekty a nepříjemným účinkům se jedinec snaží vyhnout či je zmírnit. Ale změny v chování se projevují stále výrazněji. Mohou se objevovat poruchy vědomí, stavy vnitřní nejistoty, paniky, zmatku, úzkosti, prohlubují se deprese. K nim se někdy přidruží halucinace a bludy. Pokud nabudou paranoidně persekučního rázu, začne se stupňovat pocit pronásledování, špehování, odposlouchávání. Jedinec má pocit, že mu okolí usiluje o zdraví, život, svobodu a bezpečnost (Jedlička, Koťa, 1998).

3.3.1 Definice pojmu

25

Drogová závislost. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí lze závislost charakterizovat jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. WHO definovala drogovou závislost jako psychický nebo i fyzický stav, který vyplývá ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou. Charakterizují jej změny chování a jiné reakce, které v sobě zahrnují nutkání brát drogu pořád nebo pravidelně pro její účinky na psychiku a někdy i proto, aby se zabránilo nepříjemným pocitům, tzn. abstinenčním příznakům, které vznikají po její abstinenci. Droga. Termín s mnoha významy, z nichž nejobecnější je lék. Původně látka organického původu užívaná jako léčivo, nyní organická či syntetická psychoaktivní látka, jež po vpravení do organismu způsobuje změny duševního stavu, chování, vnímání a cítění a může u jedince vyvolat závislost. Škodlivé užívání. Je to vzorec užívání, které poškozuje zdraví. Poškození může být tělesné (žloutenka při nitrožilním přijímání drog) nebo duševní (deprese objevující se druhotně při těžkém pití). Abúzus. Porucha chování, projevující se nadměrným užíváním nějaké látky, často s psychotropním účinkem. Intoxikace. Ovlivnění látkou, otrava. Pojem „akutní intoxikace“ návykovou látkou definuje Mezinárodní klasifikace nemocí jako přechodný stav po alkoholu nebo jiné psychoaktivní látce, vedoucí k poruchám na úrovni vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Tato diagnóza by měla být hlavní diagnózou pouze v případech, kdy se intoxikace vyskytuje bez současných vážnějších nebo trvalejších problémů, vyvolaných požíváním alkoholu nebo jiných drog. Tam, kde jsou takové problémy, měla by se dát přednost diagnóze škodlivého užívání, syndromu závislosti. Návyk. Začíná, vzdáme-li se perspektivy dosavadního života a droga utváří rozhodujícím způsobem náš všední den; návyk je tendence k určité činnosti vytvořená učením, zkušeností a opakováním; návyk je primárně psychický děj, i když s možnými sekundárními tělesnými a sociálními následky; u návyku na léky, drogy a alkohol přistupují k psychickým a sociálním faktorům také biologicko-organické faktory škodlivých účinků drog na organismus a nervový systém. 26

Nedrogové závislosti. Představují takové primárně psychické závislosti, kdy se prožívání člověka mění na základě příjemného prožitku nebo příjemných prožitků z něčeho tak, že se přestává ovládat a narůstá u něj touha po takovém chování, které směřuje k prožívání, daného příjemného prožitku; člověk se jich zbavuje velmi obtížně. Z hlediska medicíny představují skupinu různých poruch, z nichž mnohé nejsou dosud řádně medicínsky popsány nebo prozkoumány. Odvykací syndrom. Nastává po úplném nebo relativním vysazení některých léků nebo drog, zejména po alkoholu, opiátech a tlumivých lécích. Odvykací syndrom vyvolá obvykle až delší braní poměrně vysokých dávek. Odvykací příznaky mohou být tělesné (křeče) nebo duševní (deprese). Zákon o návykových látkách. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je klíčovou normou upravující zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Stanoví pravidla výzkumu, výroby, zpracování, odběru, skladování, dodávání a používání těchto látek. Legální zacházení s těmito látkami je možné pouze na základě zvláštního povolení, které vydává Ministerstvo zdravotnictví. Pokud není takové povolení vydáno, jde o nelegální zacházení s těmito látkami, které může být postiženo podle trestního nebo přestupkového zákona. Zákon č.379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento zákon stanoví opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví, opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu a působnost správních úřadů při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami způsobenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek.

3.3.2 Nejužívanější drogy mezi dětmi a mládeží

Alkohol je v naší zemi nejčastěji užívanou psychoaktivní látkou. Je to droga společenská, lidé ji nejčastěji konzumují ve skupině, děti v partě vrstevníků. K jeho užívání je společnost poměrně tolerantní. Většinou se tento postoj mění pouze při nadměrné konzumaci. Alkohol obvykle působí anxiolyticky, uvolňuje psychické napětí, zlepšuje náladu a dodává sebejistotu. V malých dávkách působí alkohol stimulačně, odstraňuje zábrany. Ke konzumaci alkoholu však

27

dochází v dnešní době často i u dětí, které ještě plní povinnou školní docházku. Dnešní mládež si nedovede představit zábavu nebo diskotéku bez alkoholu (Vágnerová, 1999). Vývoj vztahu k alkoholu u dítěte zcela jednoznačně závisí na podmínkách, v nichž žije. Nejdůležitější roli v období dospívání hraje nejužší společnost mladistvého. Dle přednosty kliniky UK prof. Mečíře je pití nezletilých o samotě naprosto výjimečné (5%). S kamarádem pije 15%, ale skoro 80% ve skupině vrstevníků, která je často organizována v nějaké partě (Jedlička, Koťa, 1998). Alkohol je jednoduchá chemická látka, která snadno proniká k různým orgánům, včetně mozku. Důležitá není jen jeho koncentrace, ale i množství. Alkohol je pro děti nebezpečný, již malé množství může vyvolat nebezpečné otravy. Návyk na alkohol se u dětí mladistvých vytváří velmi rychle (Nešpor, 1997). Tabák – další z velmi rozšířených a společensky tolerovaných drog, společně s alkoholem označovaných jako drogy „měkké“. Kouření patří k dalším patologickým jevům dnešních dětí a dospívající mládeže. Tabákový kouř obsahuje množství škodlivin – dehet, kysličník uhelnatý, formaldehyd, ale i arsenid nebo kyanid. Z velkého množství chemikálií v tabákovém kouři, je ale návykový jen nikotin (Nešpor, 1997). Kouření cigaret způsobuje psychickou závislost. Jde především o naučené chování, které si kuřák většinou fixuje mnoho let. Kouření cigaret bývá častou příčinou různých nemocí – nemocí srdce, cév, plic a onemocnění rakovinou. V dnešní době se bohužel setkáváme již na základních školách s velkým množstvím dětí – kuřáků. Příčinou je nejen zvědavost, ale i nedostatek sebevědomí, sociální a ekonomické změny v rodině a tzv. synonym dospělosti – zkusit něco, co vidí u dospělých lidí a mít pocit, že se jim tímto způsobem přiblíží. Kouření dospívající mládeže tedy patří mezi nejrozšířenější, ale i nejzhoubnější návyky. Marihuana – nejoblíbenější a nejčastěji užívaná droga z kategorie konopných produktů. Patří do skupiny kanabioidů, látek, které se získávají z indického konopí. Marihuana je drogou současné generace, dnešní adolescenti nepovažují její kouření za škodlivé. Je drogou měkkou, vyvolává změny nálady (Vágnerová, 2005). „Odhaduje se, že 3–5% dětí ve věku mezi jedenáctým a šestnáctým rokem vyzkoušelo marihuanu a že toto číslo vzrůstá u dospívající mládeže až na 17%“ (Train, 2001, s. 70). 28

3.3.3 Na cestě k drogové závislosti

Proč se mládež vydává na cestu k drogové závislosti? Vágnerová vidí motivaci k užívání psychoaktivních látek v:  Potřebě vyřešit své problémy, uniknout stresovým situacím a frustraci, uvolnění zábran.  Potřebě dosáhnout uspokojení nebo slasti, která není jinak dosažitelná nebo běžně dostupná.  Potřebě uniknout stereotypu, nudě, získání inspirace.  Potřebě sociální konformity, uchování sociálních vztahů, potřebě být akceptován skupinou nebo subkulturou, v níž užívání drogy patří k standardu chování (Vágnerová, 1999). 3.3.4 Diagnóza závislosti

Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí, že definitivní diagnóza závislosti by se měla stanovit pouze tehdy, jestliže došlo ke třem nebo více z následujících jevů:  Silná touha nebo pocit puzení látku užívat.  Potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky.  Somatický odvykací stav.  Průkaz tolerance jako zvyšování dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolanými nižšími dávkami.  Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů a povinností ve prospěch užívané látky a zvýšené množství času k získání, užívání nebo zotavení se z účinků dané látky.  Pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků (Marhounová, Nešpor, 1995).

29

3.4 PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ

V dnešní době se ve společnosti rozšířilo i nezdravé soutěžení jako jsou hry o peníze, hazardní hry. Hazardní hra není drogou, ale problémy s ní se však u nás šíří jako epidemie a některé příznaky jsou podobné závislosti na návykových látkách. S hazardní hrou má zkušenosti převážná část dnešní mládeže. V knize autora Karla Nešpora (1996, s. 29) je definice uváděna následovně: „Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí“. Jako formy hazardní hry lze uvést: výherní automaty, nebezpečné jsou i karty, kasina, sportovní sázky, apod. Podle Nešpora (1996) problémů s hazardní hrou mezi dětmi, dospívajícími i dospělými v posledních letech přibývá. Jako hlavní nebezpečí hazardních her uvádí sebevražedné pokusy, trestná činnost, dluhy, lhaní, vyšší riziko rozvoje závislosti na alkoholu a drogách, odcizení se od rodiny a přátel. Závislost na hře (gambling) je řazena mezi návykové a impulzivní poruchy (MKN-10, 2000). Porucha je častější u mužů, obyčejně se začne projevovat v adolescenci nebo mladé dospělosti. Mezi dětmi a mládeží je rovněž rozšířeno hraní počítačových her. Mezi rizika nesporně patří, že dítě, které tráví většinu volného času tímto způsobem, nemá dost času na učení, je zde i riziko, že nezíská dostatečné dovednosti v oblasti mezilidských vztahů. Kromě toho, většina počítačových her obsahuje prvky násilí.

3.5 PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ

Základním principem strategie prevence nežádoucích sociálně patologických jevů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu 30

stylu, k osvojení si pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti, k odmítání všech forem sebedestrukce a porušování zákona (MŠMT, 2002). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má stěžejní podíl v primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v ČR. V oblasti protidrogové primární prevence bylo ministerstvo usnesením vlády č. 549/2003, o posílení protidrogové politiky, pověřeno koordinací primární protidrogové prevence na meziresortní úrovni. Je to dáno nejen celkovým počtem dětí, žáků a studentů vzdělávajících se ve školách, ale také celkovou délkou působení školního prostředí na ně. Období školního vzdělávání má velmi významnou funkci v oblasti formování osobnosti mladých lidí a vše, co se v tomto období nepodaří, se jen velmi obtížně napravuje v období dospělosti. To je také důvod, proč je v oblasti prevence sociálně patologických jevů u školní populace věnována mimořádná pozornost, a to nejen ze strany ministerstva, ale i všech dalších složek podílejících se na řízení školství, zvláště pak krajů a obcí. Sociálně patologické jevy vnímáme jako celek a až poté je pracovně dělíme na prevenci drogových závislostí a prevenci kriminality. Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům spojeným se sociálně patologickými jevy, případně minimalizovat jejich dopad a zamezit jejich rozšíření.

Cíle a priority preventivních programů a aktivit jsou vymezeny dokumenty MŠMT ČR v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, kterými jsou:  Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 20 006/2007-51.  Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j.: 28 275/2000-22.  Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci postihu záškoláctví, č.j.: 10 194/2002-14.  Metodický pokyn MŠMT k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance, č.j.: 14 423/1999-22. 31

 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008, č,j,: 10 844/2005-24. Vláda České republiky schválila dne 20. prosince 2005 svým usnesením č. 1305/2004 Národní strategii protidrogové politiky na období 2005 – 2009:  Akční plán realizace Národní strategie protidrogové politiky na období 2007 až 2009. Základní cíle strategie:  výchova ke zdravému životnímu stylu,  rozvoj a podpora sociálních kompetencí,  zkvalitněním koordinace a kontroly specifické primární prevence napříč resorty dosáhnout vyšší kvality a efektivity prováděných programů (Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2005 – 2008).

3.5.1

Zásady primární prevence ve školství:

Prevence v působnosti resortu školství zahrnuje především aktivity v oblastech:  násilí a šikanování,  záškoláctví,  kriminality, delikvence, vandalismu,  ohrožení mravnosti a ohrožování mravní výchovy mládeže,  xenofobie, rasismu, intolerance a antisemitismu,  užívání návykových látek – alkoholu, kouření, anabolik, medikamentů,  virtuálních drog a patologického hráčství (gambling),  diváckého násilí,  komerčního sexuálního zneužívání dětí, 32

 syndromu týraných a zneužívaných dětí, sekt a sociálně patologických náboženských hnutí (Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2005-2008).

3.5.2

Vymezení základních pojmů

Primární prevence sociálně patologických jevů u dětí – základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školství je výchova ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Jedná se o zabránění výskytu rizikového chování dětí a co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi dětmi. Nespecifická primární prevence – veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. Specifická primární prevence - aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování dětí. Jedná se o: Efektivní primární prevence – kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy, především programy pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku. Cílem efektivní prevence je zejména:  Předejít užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku.  Alespoň posunout setkání s návykovými látkami do pozdějšího věku, když je organismus a psychika dospívajícího relativně vyspělejší a odolnější.  Snížit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami a předejít tak různým zdravotním poškozením (Nešpor, Csémy, Pernicová, 1999). 33

Neúčinná primární prevence:  zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuze  hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinách (MŠMT, 2007).

Sekundární prevence Cílem sekundární prevence je zmírnit následky užívání návykových látek, případně zabránit škodám, které mohou vzniknout následkem braní drog. Sekundárně preventivní aktivity mají co nejvíce zabránit zdravotním, psychickým, sociálním i ekonomickým škodám (MŠMT, 2007).

Minimální preventivní program Konkrétní dokument školského zařízení na výchovu dětí ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s dětmi, zapojení všech pedagogických pracovníků školského zařízení. Minimální preventivní program je zpracován na jeden školní rok metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školského zařízení (MŠMT, 2007).

34

3.6 VOLNÝ ČAS A PREVENCE U DĚTÍ A MLÁDEŽE

Důležitým prvkem strategie prevence jsou i volnočasové aktivity. Je třeba vytvořit a ověřit nové programy se zaměřením na dovednosti pomáhající zvyšovat fyzickou zdatnost a psychickou odolnost dětí a mládeže. Tyto je možné využít při tvorbě koncepcí volnočasových aktivit. Volný čas by měl tvořit funkci relaxační, regenerační, kompenzační, výchovnou a sociálně preventivní. Hlavní součástí volnočasových aktivit jsou pohybové aktivity a sport, které zdravý životní styl naplňují v mnoha oblastech. Volný čas dětí a mládeže hraje významnou roli při utváření osobnosti mladého člověka a při jeho pozitivní socializaci. Důsledkem snížení kvality společenské péče o volný čas mladé generace je v mnoha případech i nárůst negativních společenských jevů. Současný vývoj volnočasových aktivit dětí a mládeže není příliš pozitivní. Prohlubuje se spíše pasivita, konzumnost a nenáročnost aktivit (MŠMT, 2002).

3.6.1

Aktivní využívání volného času a odpočinku

Aktivní trávení volného času a aktivní odpočinek musí splňovat následující funkce:  aktivní přístup dětí a mládeže k provádění této činnosti,  kompenzace jednotvárné zátěže,  posilování zdravého způsobu života a zdraví (MŠMT, 2002). U dětí a mládeže rozlišujeme následující formy aktivit:  fyzická

aktivita

realizovaná

organizovanou

tělovýchovou

a

sportovní

činností

a neorganizovanou tělovýchovou a sportem,  zájmová činnost s účastí na práci ve výtvarných, přírodovědeckých, technických, hudebních kroužcích apod., 35

 pohyb na čerstvém vzduchu spojený s fyzickou aktivitou – turistika, práce na zahradě, společenská činnost prováděná v co nejvyšší míře venku a při pohybové aktivitě,  zábava kompenzující duševní napětí a přispívající k rozvoji osobnosti (MŠMT, 2002).

Volnočasové aktivity nesportovního charakteru

V životě dětí a mládeže mají pevné místo aktivity spojené s informačními technologiemi. Ve volném čase mladí lidé nejvíce sledují televizi, scházejí se s přáteli, poslouchají hudbu a čtou. Mezi další aktivity ve volném čase patří návštěvy kina, divadla a koncertů, tanec, hraní na hudební nástroj, kutilství (MŠMT, 2002).

3.6.2

Pasivní trávení volného času a odpočinku

Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže jsou multifaktorově podmíněny. Část mládeže se dostává na „šikmou plochu“ díky akčnímu vakuu ve volném čase. Do této skupiny dětí a mládeže se zvýšeným rizikem výskytu společensky nežádoucích jevů patří:  chroničtí sledovatelé televize, filmů a počítačových her,  mládež bloudící po ulicích a restauračních zařízeních a ubíjející nudu,  mládež vyhledávající dramatické a dobrodružné aktivity zástupným způsobem, pomocí násilí, kriminality, drog, alkoholu, apod. (MŠMT, 2002).

36

4 METODOLOGIE VÝZKUMU

Praktická část se zabývá kvalitativním výzkumem. „Kvalitativní výzkum umožňuje vhled do

zkušeností

komunikačních

partnerů

a

zjištění

jejich

interpretace

zkušenosti“

(Hendl, 2005, s. 166). Pro získání potřebných informací byly zvoleny kvalitativní výzkumné metody. „Kvalitativní přístup v psychologických vědách je přístupem, který pro popis, analýzu a interpretaci nekvantifikovaných či nekvantifikovatelných vlastností zkoumaných fenoménů naší vnitřní a vnější reality využívá kvalitativních metod“ (Miovský, 2006, s. 17).

4.1 Cíl šetření

Cílem analýzy výzkumu bylo zmapovat, popsat a zjistit příčiny sociálně patologických jevů v dětských domovech:

37

1. Zmapovat a popsat sociálně patologické jevy, které se vyskytují v Dětském domově Zlín a v Dětském domově a Základní škole Vizovice a zjistit, ve kterém z těchto dvou zařízení dochází k většímu výskytu patologických jevů. 2. Provést zhodnocení kvality programu primární prevence realizovaného v Dětském domově Zlín a v Dětském domově a Základní škole Vizovice a porovnat je. Podle předpokladů by mělo docházet k většímu výskytu těchto nežádoucích jevů v Dětském domově a Základní škole Vizovice, kde jsou přijímány pouze děti s poruchami chování. Co se týká kvality realizace minimálních preventivních programů, hodnocení obou programů by mělo být podle odhadu na stejné úrovni.

4.2 Definice výzkumné otázky

Při stanovení výzkumné otázky bylo nutno vycházet z toho, co bylo zapotřebí o dané problematice v oblasti výskytu sociálně patologických jevů v dětském domově vědět. Definice výzkumné otázky zní: 1. Jaké sociálně patologické jevy se vyskytují u adolescentů v dětském domově a co je jejich nejčastější příčinou? 2. Jaká preventivní opatření jsou realizována v rámci minimálního preventivního programu v dětském domově?

4.3 Metoda záměrného výběru

Výběr respondentů byl proveden metodou záměrného výběru. Tato metoda patří k nejrozšířenějším, výzkumník cíleně vyhledává respondenty podle kritéria, které si stanoví. 38

V každém zařízení byla sestavena za pomoci metodika prevence skupina šesti respondentů. Kritériem pro výběr vhodných respondentů byl věk 14 – 18 let.

4.3.1 Charakteristika zařízení

Dětský domov Zlín

Dětský domov byl založen v roce 1951. Vlastníkem a zřizovatelem objektu, který je památkově chráněn, je Zlínský kraj. Dětský domov se nachází v krásné lokalitě přímo u lesa a je obklopen velkou zahradou. Přitom je to i kousek do centra, do školy či školky. Během roku 2007 proběhla za dohledu památkářů celková rekonstrukce dětského domova. V současné době zde žije patnáct dětí, z toho dvě romské, ve věku od devíti do dvaceti let ve dvou rodinných buňkách. Součástí každého bytu je moderně vybavený obývací pokoj, obytné pokoje, kuchyně a komplexní příslušenství. Malá kapacita zařízení umožňuje individuální přístup a pomáhá více stimulovat skutečné rodinné prostředí. Děti se podílejí na chodu domácnosti, péči o zahradu, věnují se studiu a zájmové činnosti. Rodinné skupiny jsou koedukované, sourozenci jsou umístěni ve stejné skupině. O děti se nepřetržitě stará šest vychovatelů, v každé rodině tři. Děti navštěvují školská zařízení ve Zlíně, až na jednu, která navštěvuje školu ve Vizovicích a tento školní rok ukončí své studium maturitou. Spolu s ní se připravuje na maturitu ještě jedna dívka, ta studuje ve Zlíně. Devatenáctiletý chlapec zase přistoupí na Střední odborné škole polygrafické k závěrečným zkouškám, stejnou školu navštěvuje i jeho bratr, pouze o jeden ročník níže a vybral si i jiný studijní obor. Dvě děti potom navštěvují základní školu praktickou a ostatní děti plní povinnou školní docházku na III. ZŠ Zlín. Důležitou součástí života je také vhodné využití volného času. Téměř každé dítě je zapojeno minimálně do dvou zájmových kroužků. Dětský domov spolupracuje se ZUŠ Zlín, kde tři děti hrají na hudební nástroj, jedna chodí na balet a další tři děti navštěvují výtvarný obor. Pět dětí potom aktivně sportuje v atletickém oddíle, další dva chlapci trénují fotbal. Tři nejmladší děvčata se věnují aerobiku, dokonce se zapojila i do projektu Hanky Kynychové - DD v pohybu (http://www.ddvpohybu.cz/), a jedna hraje basketbal. Velmi dobrá je také spolupráce s dobrovolnými hasiči v Jaroslavicích, do jejichž činnosti se zapojili tři chlapci. 39

Dětský domov a Základní škola Vizovice

Dětský domov je samostatná budova, od školy vzdálená asi 300 metrů. Původně byla klášterem řádu sester Svatého kříže, který po svém založení sloužil jako sirotčinec a od roku 1922 do roku 1951 jako okresní útulna pro opuštěné děti. V současné době budova slouží jako dětský domov pro děti, u kterých byla soudem nařízena ústavní výchova. Zajišťuje celoroční výchovnou, materiální a sociální péči dětem, které byly odebrány ze svých původních rodin. V dětském domově je umístěno 15 dětí ve věku od 10 do 19 let, z toho je pět dětí romských. Pět dětí navštěvuje základní školu, pět dětí ZŠ praktickou a dalších pět dětí se vzdělává na středních školách, kde se učí učebním oborům. Důraz je kladen na rozvoj volnočasových aktivit, rozvoj sebeobsluhy a přípravu na vyučování. Jedním z hlavních úkolů je výchova k samostatné orientaci v různých životních situacích. Způsob života dětí je přizpůsoben modelu života v rodině, formou dvou rodinných skupin. Život v těchto skupinách daleko více kopíruje dění v běžné rodině. Není zde typické ústavní prostředí, charakterizované vysokým počtem dětí, zvýšenou anonymitou. V rodinné skupině je maximálně osm dětí, které se účastní všeho dění: přípravy jídel, nakupování, vaření, uklízení, praní a žehlení prádla, hospodaření. Děti mají stálé vychovatele, proto je možné, aby se mezi nimi vytvořily hlubší vztahy a citová pouta. Bez toho není žádná výchova účinná. Součástí dětského domova je Základní škola praktická, která má víc než padesátiletou historii. Od 1. 1. 1990 je organizací s právní subjektivitou. Nachází se v prvním patře budovy ZŠ Vizovice. Jedná se o školu malotřídní, s pěti třídami a devíti ročníky. Žáci se zde vyučují v odděleních. Kapacita školy je 60 žáků. Škola poskytuje výchovu a vzdělávání dětem, které vyžadují citlivý přístup pedagogů a individuální tempo výuky, za použití speciálně pedagogických výchovně vzdělávacích metod. Ve škole se klade velký důraz na pracovní vyučování. Žáci se nejdříve učí základním pracovním činnostem, které potom v následujících ročnících prohlubují, upevňují a zdokonalují. V hodinách

40

pracovní výchovy se učí pečlivosti, trpělivosti, pracovitosti, estetickému cítění, rozvíjí hrubou i jemnou motoriku, učí se kladnému vztahu k práci. Každé dva roky se ve škole koná výstava ručních, výtvarných rukodělných prací žáků. Žáci se také účastní různých sportovních závodů: lehkoatletického čtyřboje, turnaje v kopané, krajského kola přespolního běhu, Vánoční ceny v plavání. V těchto sportovních disciplínách dosahují žáci vynikající výkony.

4.4 Metoda ohniskových skupin

Skupinové rozhovory metodou ohniskových skupin probíhaly v rámci kvalitativní části výzkumného šetření. Skupinový rozhovor se uskutečnil v Dětském domově Zlín v říjnu 2008, v Dětském domově a Základní škole Vizovice v listopadu 2008. Bylo třeba dbát navázání kvalitního kontaktu a na dodržování etických zásad vedení rozhovoru. Výhodou byla domácí atmosféra, příjemné a známé prostředí. Doba rozhovoru trvala cca 90 minut v každém z těchto zařízení. Během rozhovoru byla použita i další metoda – extrospektivní pozorování. To je metoda, která doplňuje a rozšiřuje informace získané rozhovorem. Pozornost je zaměřená na pohybové znaky chování (mimika, gestika, výraz tváře, gestikulace či pohyby celého těla), formální a obsahové znaky verbálního chování (vokální znaky, sledování významu pronesených výroků), všeobecné znaky prostředí či na situační děje (Maršálková, Mikšík, 1990; in Miovský, 2006). Získaná data byla fixována pomocí audiozáznamu, rovněž byl použit záznamový arch, v němž byly zapisovány informace z pozorování. Analýza dat získaných metodou ohniskových skupin je rozdělena do několika okruhů v souladu s okruhy otázek pokládaných během rozhovoru:  využití volného času,  chování,

41

 vztah ke škole,  zkušenost s návykovými látkami – tabák, alkohol, marihuana.

4.4.1 Zpracování dat

Získaná data byla upravena tak, aby se s nimi mohla provést následující analýza. Prvním důležitým krokem úpravy dat bylo převedení zvukového záznamu do textové podoby, který se nazývá transkripce. Při transkripci byla data upravena pro jejich snadnější další práci s nimi. Tato úprava spočívala v tzv. redukci prvního řádu. Cílem této operace bylo učinit přepis plynulejším a usnadnit tak analytickou práci s ním.

4.4.2 Metoda prostého výčtu

Metoda prostého výčtu je metodou na hranici mezi kvalitativním a kvantitativním přístupem. Při analýze kvalitativních dat je třeba vždy vážit, kdy je vhodné použít kvantitativní ukazatele. Výsledky výzkumu: Tab. č. 1 - Využití volného času: Otázky:

DD Zlín

DD a ZŠ Vizovice

1. Sportuješ méně nežli vrstevníci?

ANO – 3

NE - 3

ANO – 3

NE - 3

2.Trávíš víc jak 2hod.denně u PC

ANO – 4

NE - 2

ANO – 2

NE - 4

3.Nudíš se většinou?

ANO – 1

NE - 5

ANO – 1

NE - 5

4.Jsi spokojen, jak trávíš volný čas?

ANO – 2

NE - 4

ANO – 4

NE - 2

nebo TV?

42

Jak je vidět z tabulky, v oblasti využití volného času odpověděli respondenti obou ohniskových skupin shodně na otázku č. 1 a č. 3. Polovina všech respondentů připustila, že méně než vrstevníci sportují. Více času u TV a PC tráví adolescenti v DD Zlín.

Tab. č. 2 – Chování: Otázky:

DD Zlín

DD a ZŠ Vizovice

1. Často mluvíš vulgárně?

ANO – 3

NE - 3

ANO-3

NE- 3

2.Utekl jsi z domova na více jak 48

ANO – 0

NE - 6

ANO – 1

NE - 5

ANO – 2

NE - 4

ANO – 1

NE - 5

ANO – 1

NE - 5

ANO – 1

NE - 5

hodin? 3.Kradl jsi opakovaně? 4.Poškodil

jsi

někdy

schválně

majetek někoho jiného?

V oblasti chování odpověděla polovina všech respondentů, že se často vyjadřuje vulgárně. Jeden respondent z DD a ZŠ Vizovice byl více jak 48 hodin na útěku, v každé skupině se jeden respondent přiznal z úmyslného poškození majetku někoho jiného a celkem tři respondenti opakovaně kradli.

Tab. č. 3 – Vztah ke škole: Otázky:

DD Zlín

DD a ZŠ Vizovice

1.Máš podprůměrné známky?

ANO – 2

NE - 4

ANO – 2

NE - 4

2.Chodíš za školu?

ANO – 1

NE - 5

ANO – 2

NE - 4

3.Nudíš se ve škole?

ANO – 2

NE - 4

ANO – 2

NE - 4

ANO – 0

NE - 6

ANO – 1

NE - 5

4.Cítíš

se

ve

škole

fyzicky

ohrožován?

Třetina respondentů obou skupin přiznala nudu ve škole a stejný počet potom podprůměrné známky. Záškoláctví se dopustil jeden respondent z DD Zlín, zatímco z DD a ZŠ Vizovice to byli respondenti dva a jeden z téhož domova se cítí ve škole fyzicky ohrožován. 43

Tab. č. 4 – Zkušenost s návykovými látkami – tabák, alkohol, marihuana:

Otázky:

DD Zlín

DD a ZŠ Vizovice

1.Kouříš?

ANO – 1

NE - 5

ANO – 5

NE - 1

2.Pil jsi někdy alkohol?

ANO – 5

NE - 1

ANO – 4

NE - 2

3.Cítil jsi někdy silnou touhu po

ANO – 3

NE - 3

ANO – 2

NE - 4

ANO – 3

NE - 3

ANO – 1

NE - 5

5.Zkoušel jsi marihuanu?

ANO – 3

NE - 3

ANO – 3

NE - 3

6.Nabídl ti někdo někdy drogu?

ANO – 4

NE - 2

ANO – 4

NE - 2

alkoholu nebo droze? 4.Stalo se ti, že sis pod vlivem alkoholu nepamatoval, cos dělal?

V této oblasti výzkumu bylo zjištěno, že ačkoliv každý z respondentů alespoň jednou zkusil kouřit tabák, potěšující je, že se našli tací, kteří již v této činnosti nepokračovali. Ke kouření se přiznal jeden respondent ze skupiny ze Zlína, oproti nim je ve Vizovicích kuřáků pět. Co se týká experimentování s alkoholem, v DD Zlín se našel jeden, který to vůbec nezkoušel, ve Vizovicích to byli potom respondenti dva. Polovina všech respondentů zkusila již kouřit marihuanu a dvě třetiny všech respondentů sdělili, že jim byly drogy nabízeny.

Interpretace dat

V oblasti využití volného času přiznala polovina všech respondentů, že sportuje méně než ostatní vrstevníci. Třetina respondentů ze skupiny z Vizovic tráví víc jak 2 hodiny denně na 44

PC nebo u TV, oproti nim jsou to dvě třetiny respondentů ze Zlína. Nudu přiznal jeden z každé skupiny respondentů.

Co se týká chování, polovina všech respondentů připustila své vulgární vyjadřování. Jeden z Vizovic byl víc jak 48 na útěku, opakovaně kradli dva respondenti ze Zlína, z Vizovic to byl jeden. V každé skupině respondentů se našel jeden, který úmyslně poškodil majetek někoho jiného. Kladný vztah ke škole neměl ani jeden z respondentů, třetina z nich potom má ve škole podprůměrné známky a také připouští ve škole nudu. Záškoláctví se dopustil jeden respondent ze Zlína a dokonce dva z Vizovic. Jeden respondent z Vizovic se cítí být ve škole fyzicky ohrožován. Zkušenost s návykovou látkou má v obou skupinách každý respondent. V současné době je ve Vizovicích z vybraného vzorku šesti respondentů pět kuřáků, ve Zlíně je tento poměr opačný, čili pravidelný kuřák je jeden. Co se týká alkoholu, i zde mají respondenti bohaté zkušenosti s jeho požíváním. Zarážejícím bylo zjištění, že polovina všech respondentů má alespoň prvotní zkušenost s kouřením marihuany. Dodnes se tohoto nežádoucího jevu nedokázalo zříci po jednom z respondentů z každého zařízení. Dvě třetiny všech respondentů uvedlo, že jim byla již na ulici nabídnuta droga. Výhodou rozhovoru v DD Zlín byla domácí atmosféra pro všechny zúčastněné. Z odpovědí respondentů vzešla skutečnost, že zkušenosti s alkoholem získávají především v době svých návštěv u rodičů. Pozitivní v tomto zařízení je, že je zde pouze jeden kuřák. Přestože s tabákem každý alespoň jednou experimentoval, většina nemá potřebu v tomto pokračovat. Snad je to ovlivněno i příkladem výchovných pracovníků zařízení, kteří jsou nekuřáci, tudíž pro děti dobrým vzorem. V DD a ZŠ Vizovice zpočátku panovala nedůvěra. Tato bariéra však byla během cca 10 minut překonána. Po zúčastněném pozorování vyvstala domněnka, do jaké míry jsou pravdivé odpovědi respondentů. Některé by mohly být zkreslené „vytahováním se“ několika jedinců před ostatními. Těžko se dá odhadnout pravdivost všech údajů.

45

4.5 Strukturované interview

„Strukturované interview je metoda, která stojí na pomezí mezi dotazníkovými metodami a interview“ (Miovský, 2006, s. 162). Pro metodiky prevence vybraných zařízení bylo předem připraveno 10 otázek (viz. Příloha A), týkajících se výskytu a prevence sociálně patologických jevů v jejich školském zařízení. Stejně jako v případě ohniskových skupin, rozhovor s metodiky prevence proběhl v jejich zařízení a trval cca 30 minut.

4.5.1 Metoda kontrastů a srovnávání

„Kontrastování je velmi důležitá technika, potřebujeme-li od sebe lépe odlišit například dvě identifikované kategorie a upozornit na rozdíly mezi nimi, přestože mají zároveň mnoho společného“ (Miovský, 2006, s. 223).

Tab. č. 5 - Rozhovor s metodiky prevence: Metodik prevence DD Zlín

Metodik prevence DD a ZŠ Vizovice

Otázka č. 1

9 – 20 let

10 – 18 let

Otázka č. 2

15 dětí/ 2 romské - sourozenci

15 dětí/5 romských – čtyři sourozenci

Otázka č. 3

ano, vyskytují

ano, vyskytují

Otázka č. 4

krádeže, lhaní, podvody, kouření, mírná

kouření,

forma šikany, marihuana

marihuana

Otázka č. 5

Otázka č. 6

genetické

dispozice,

psychická

agresivita,

vulgarismus,

drogy-

nuda, deprivace z ústavního zařízení, nevhodná

deprivace, vztahovat na sebe pozornost

parta

řešení před kolektivem, zákaz TV, PC,

úprava vycházek, zákaz TV, snížení kapesného,

osobního

v případě krádeže úhrada z kapesného

volna,

v případě

krádeže

úhrada z kapesného

46

Otázka č. 7

osobní příklad, cílené rozhovory, sociální

rozhovory, osobní příklad, využití volného času

učení, volnočasové aktivity Otázka č. 8

zájmové kroužky, besedy s odborníky,

nabídka volnočasových aktivit, výchova ke

exkurze,

zdravému

Zámeček,

spolupráce účast

na

s časopisem sportovních

a

životnímu

stylu,

příprava

na

samostatný život, přiměřená represe, vytváření

kulturních akcích

vhodného klimatu zařízení

Otázka č. 9

13 let / 5 let

20let / 10 let

Otázka č. 10

ano

ano

Interpretace dat

Obě sledovaná zařízení pečují o přibližně stejnou věkovou skupinu dětí, v DD Zlín je hranice osmnácti let překonána dvěma svěřenci, a to z důvodu studia na střední škole, kdy pokračují v maturitním nástavbovém studiu. Stejně tak obě zařízení pečují i o děti romské, kterých je v porovnání se Zlínem ve Vizovicích o tři více. V obou dětských domovech mají zkušenosti se sociálně patologickými jevy. Nejčastějším jsou krádeže, lhaní a podvody. Krádeže ve Vizovicích se vyskytují častěji a jsou většího rozsahu. V tomto zařízení je i větší počet kuřáků, než je tomu v DD Zlín. Také s marihuanou mají zkušenosti adolescenti v obou zařízeních. Mírnou šikanu mohou pociťovat v DD Zlín zejména nově příchozí děti, kdy si hledají svou pozici v kolektivu, mohou se někdy cítit být odstrkováni. Ale tento jev se nevyskytuje u všech dětí, některé se zapojí do práce kolektivu bez problémů. Menší náznak šikany se občas objevuje v tomto zařízení i ze stran již plnoletých svěřenců, kdy si zase rádi hrají na „vychovatele“ a někdy neodhadnou hranici svého možného přípustného chování. Z hlediska příčin výskytu sociálně patologických jevů, jak vyplývá z tabulky, má zajisté největší vliv genetická zatíženost a citová deprivace dětí, v DD a ZŠ Vizovice jsou uvedeny i aspekty jako je nuda a nevhodná patra. Takové nevhodné vlivy se v DD Zlín nevyskytují. Co se týká výchovných opatření, tak rozdíl mezi těmito zařízeními není příliš velký. V obou zařízeních dochází vždy k řešení problému před celým kolektivem, potom následují omezení odebrání výhod, což je zákaz TV, PC a osobního volna, v případě krádeže či poškození majetku úhrada z kapesného. Pokud dojde k větší krádeži DD a ZŠ Vizovice, které se zde 47

vyskytují poměrně častěji a také organizovaněji, jsou za toto potrestány děti všechny, jak tomu bylo v letošním roce v době jarních prázdnin, kdy byl dětem zrušen pobyt na horách. V tomto domově také sankcionují snížením kapesného, což v DD Zlín nedělají nikdy. V obou zařízeních je také velmi důležitý osobní příklad pedagogických pracovníků, jejich morální vlastnosti. Osvědčily se i rozhovory s dětmi, ať individuální nebo kolektivní, či zajištění aktivního využití volného času dětí. V rámci minimálních preventivních programů obě zařízení maximálně využívají nabídky volnočasových aktivit různých společenských, kulturních a sportovních institucí. Ale i v rámci vlastních možností zajišťují pestré spektrum aktivního trávení volného času.

4.6 Metoda analýzy dokumentů

Termín analýza dokumentů je definován různě. V užším pojetí pod tímto termínem chápeme výzkumnou strategii založenou na analýze již existujícího materiálu (Miovský, 2006). Při zpracování analýzy dokumentů bylo vycházeno z Minimálních preventivních programů obou zařízení na rok 2008/2009 a vyhodnocení Minimálního preventivného programu za školní rok 2007/2008. Tyto dokumenty byly dodány od metodiků prevence obou zařízení.

Tab. č. 6 - Minimální preventivní programy: Minimální preventivní programy

DD Zlín

DD a ZŠ Vizovice

Kulturní akce

Divadelní představení, koncerty,

Divadelní

výstavy,

výstavy, filmový festival Zlín,

návštěva

zámku

představení,

koncerty,

v Kroměříži, filmový festival Sportovní akce

Brännboll –DD Kroměříž, závody

Bruslení-DD Zlín, Vánoční cena

v lyžování – DDVizovice, plavecké

plavání, závody v lyžování – DD

závody – DD Uh.Hradiště, závody

Vizovice, atletické závody, fotbalový

v atletice

turnaj,

-

DD

Uh.Ostroh,

„Kuličkiáda“- DD Bojkovice, turnaj v bowlingu

–

C4C,

kufrování“ – DD Liptál,

48

„Liptálské

Společenské akce

Zájmové kroužky

Vítání občánků do života – radnice,

Besedy s odborníky na téma kouření,

Nejmilejší koncert,

drogy, Nejmilejší koncert,

Spolupráce se ZUŠ Zlín – obor

Zapojení do činnosti kroužků DDM

hudební, výtvarný, balet; atletický

Zvonek,

oddíl Zlín, návštěvy ve středisku volnočasových aktivit, Účast v Nadacích

Nadace

Plaváček,

T.Maxové,

Nadace Plaváček, T.Maxové,

Klausových, Vlastní projekty

„To je život“-(aneb Jak se nebát

Vánoční turnaj v šipkách, turnaj ve

úřadů),

stolním tenisu, Vánoční besídka

„Zlatý

puk“-

bruslení,

„Hoří“ – integrovaný záchranný systém,

Vánoční

besídka,

železného šrotu – výtěžek

sběr na

charitu, Pořádané jinou institucí

Spolupráce s časopisem Zámeček,

Trnkobraní, Liptálské slavnosti,

Mikulášská besídka s Handicapem, Krajská výstava psů – pomoc organizátorům, Prázdninové pobyty

Týdenní zimní pobyt na horách,

Týdenní zimní pobyt na horách,

týdenní letní pobyty - každá rodina

cykloturistický výlet, stanový pobyt

zvlášť, každé dítě na jeden tábor,

v přírodě,

sportovci- soustředění, provozování

Slovensku

turistický

pobyt

na

letních aktivit

V minimálních preventivních programech obou zařízení je obsažena celá škála činností, kterými se během celého roku věnují. Ať už se jedná o akce společenské, kulturní nebo sportovní nebo o aktivity pořádané vlastním zařízením, či poskytované jinou institucí. Průběh plnění minimálního preventivního programu je sledován na pravidelných rodinných sešlostech s dětmi, na měsíčních poradách vychovatelů a jednou ročně písemně vyhodnocován. Je sledována jeho celková účinnost a měřena efektivita jednotlivých aktivit, které byly v rámci minimálního preventivního programu realizovány.

Interpretace dat 49

Cíle minimálních preventivních programů jsou si podobné. Obě zařízení využívají spolupráce s podobnými institucemi. Všechny děti jsou zapojené do činnosti kroužků, kromě toho se zúčastňují různých společenských, kulturních a sportovních akcí. Rozdíl se týká hlavně kvantity pořádaných aktivit, ve Vizovicích pořádají více besed s odborníky, více výchovných koncertů, výstav a divadelních představení, což je dáno tím, že mnohé tyto činnosti jsou součástí školní výuky. Téměř závazným se pro děti stává účast na projektech vytvořených v rámci dětských domovů. Tak například DD Zlín se stal pravidelným pořadatelem soutěžního klání na ledě o „Zlatý puk“ a „Hoří“, což jsou soutěže v rámci Integrovaného záchranného systému. V DD a ZŠ Vizovice zase pořádají turnaj v šipkách a stolním tenise. Děti obou zařízení se potom na těchto sportovních soutěžích setkávají. Tradicí v DD Zlín se také stává sběr železného šrotu, výtěžek z akce děti věnují zlínskému útulku pro psy a kočky. Obě zařízení jsou zapojena do činnosti nadací. Například do činnosti Nadace Plaváček (http://www.nfplavaček.cz) je zapojen v oboru tanec jeden chlapec z DD a ZŠ Vizovice a v oboru sport zase chlapec z DD Zlín. Také aktivní účast dětí obou zařízení je s Nadací Terezy Maxové (http://www.terezamaxovadetem.cz). Děti z DD Zlín také přispívají svými příspěvky do časopisu Zámeček (http://www.zamecek.cz), dokonce dvě dívky jsou i členy jeho dětské redakce. Tento časopis vydává dětské sdružení Duha pro děti z dětských domovů. Pro Vizovice je důležitá realizace projektu „Paprsek“, který je spolufinancován Evropskou unií a Zlínským krajem. Partnerem programu je Základní škola Vrbové ze Slovenska. Projekt umožňuje navázání a rozvíjení československých vztahů, pořádá výměnné poznávací pobyty, zaměřené na společné plánování volnočasových, sportovních a výchovně vzdělávacích činností.

4.7 Kazuistika

„Na kazuistiku ve speciální pedagogice nahlíží Vašek (1991, s. 92) jako na metodu spočívající v důkladném studiu všech dostupných písemných i jiných materiálů o postiženém či narušeném

50

jedinci, v jejich diagnostickém zhodnocení a formulování závěrů “ (Valenta, Müller, 2007, s. 78). Pro rozšíření náhledu na danou problematiku jsou uvedeny v příloze B čtyři kazuistiky.

4.8 Shrnutí a diskuze výzkumu

Prvním cílem analýzy bylo zmapovat a popsat výskyt sociálně patologických jevů a hledat jejich příčiny vzniku u adolescentů v Dětském domově Zlín a v Dětském domově a Základní škole Vizovice. Výsledky analýzy dat potvrdily předpoklad, že u dětí, kterým byla nařízena ústavní výchova, dochází k výskytu sociálně patologických jevů i přesto, že minimální preventivní program, v němž je zjištěna celá řada rozmanitých činností, kterým se v obou dětských domovech věnují, je plněn. K těmto jevům dochází v první řadě z důvodu citové deprivace, z frustrace, která plyne z nenaplnění základních psychických potřeb dítěte v důsledku pobytu v nepřirozeném prostředí. Nejčastějším patologickým jevem, který se vyskytuje ve vybraných zařízeních, jsou krádeže a lhaní. Rozdíl je ten, že v DD Zlín se vyskytují drobné krádeže, v DD a ZŠ Vizovice dochází ke krádežím větším a objevují se častěji. Téměř každý adolescent měl zkušenost minimálně s kouřením a alkoholem. Ve Zlíně byl ve vybraném vzorku respondentů jeden kuřák, ve srovnání s Vizovicemi, jich bylo pět. Z dvanácti vybraných adolescentů do výzkumu, polovina jich měla prvotní zkušenost s kouřením marihuany, u dvou respondentů tato závislost přetrvává, z každého dětského domova po jednom. Výzkum potvrdil předpoklad, že v DD Zlín je menší výskyt nežádoucích patologických jevů než v DD a ZŠ Vizovice. Je to dáno zřejmě tím, že do dětského domova do Vizovic jsou přijímány častěji děti starší, na nichž jsou již patrné poruchy chování. Druhým cílem analýzy bylo zjistit, jaká preventivní opatření jsou realizována v rámci minimálních preventivních programů u obou zařízení a porovnat rozdíly mezi nimi. Cíle minimálních preventivních programů jsou si podobné, v obou zařízeních dbají o formování osobnosti dítěte, vedení ke zdravému životnímu stylu a minimalizování vzniku a šíření patologických jevů. Co se týká zpracování minimálních preventivních programů obou 51

zařízení, lze konstatovat, že v Dětském domově ve Zlíně byl rozsáhlejší, bylo v něm obsaženo více informací o spolupráci s institucemi, s odborníky, vzdělávání pedagogických pracovníků. Plán aktivit byl však zpracován v obou programech na stejné úrovni. Jak bylo předpokládáno, v rámci plnění Minimálního preventivního programu byla zjištěna celá řada volnočasových aktivit a činností, kterým se v dětských domovech dětem dostává. Jde o aktivity poskytované jak samotnými zařízeními, tak i činnostmi poskytovanými mimo zařízení jinými institucemi. Na základě četných konkrétních zkušeností bylo zjištěno, že v obou zařízeních kladou velký důraz na to, aby jejich svěřenci měli co nejširší spektrum variant aktivního trávení volného času. A to z důvodů pedagogických, resocializačních i praktických. Poměrně časté jsou zejména jednorázové aktivity – besedy s odborníky, přednášky, promítání tematických filmů, ale i nácviky modelových situací.

Děti jsou zapojeny do

zájmových kroužků, pravidelně a často navštěvují kulturní, sportovní a společenské akce. Téměř každý víkend se zúčastňují různých akcí a projektů, takže dětem, jak si někdy stěžují, nezbývá příliš času ani na odpočinek. Každá minuta volného času těchto dětí je naplánovaná. Dětem se to již samozřejmě nelíbí, často zaujímají negativní postoj k těmto činnostem. Je jisté, že v rámci prevence je nutné, obzvlášť u dětí v ústavním zařízení, aby jejich veškerý volný čas byl vyplněn činností, nesmí se připustit, aby se nudily. Nevýhodou je však to, že si zvyknou, že je jim neustále veškerá činnost organizována a ony samy si potom nedovedou najít vhodnou zábavu. Toto je také jedna ze stinných stránek ústavní výchovy.

ZÁVĚR

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala problematikou výskytu sociálně patologických jevů u dětí, kterým byla soudně nařízena ústavní výchova. Průzkum odhalil skutečnost nejčastějších příčin sociálně patologických jevů, a to vliv negativních vzorů svých původních 52

rodin. Děti přicházejí ze znevýhodněných prostředí, převážně sociálně slabých rodin, citově deprivovaní. V předškolním věku přetrvává u deprivovaných dětí povrchnost citových vztahů. Děti mají silnější potřebu někomu patřit. Upínají se na vychovatele. Často si své rodiče idealizují a to i tehdy, když s nimi nepoznaly nic dobrého. Ve školním věku mají téměř všechny deprivované děti horší prospěch. Po traumatizujících zážitcích v rodině a po zpřetrhání všech vztahů v důsledku změn prostředí se mohou objevit neurotické potíže, prohlubuje se citová otupělost a nedůvěra k lidem, někdy také agresivita. V pubertálním a adolescentním věku se projevují důsledky prožité deprivační situace ve vztahu ke kolektivu. V tomto věku se zvyšuje riziko vzniku závislosti na alkoholu, drogách. Celou práci jsem rozčlenila do čtyř kapitol. V první kapitole jsou poskytnuty informace o zařízeních ústavní a ochranné výchovy, důraz je kladen zejména na dětské domovy a dětské domovy se školou. Ve druhé kapitole jsou uvedeny poruchy chování a emocí, jejich klasifikace a vývojově podmíněné proměny. Třetí kapitola se zabývá sociálně patologickými jevy a jejich prevencí. Poslední kapitolu, metodologický výzkum, jsem si rozdělila na několik částí. Pomocí ohniskových skupin jsem zjišťovala využití volného času, vztah ke škole, chování a zejména zkušenosti s návykovými látkami adolescentů v Dětském domově ve Zlíně a v Dětském domově a Základní škole ve Vizovicích. Z výsledků rozhovorů s metodiky prevence těchto zařízení jsem zjistila, jaké patologické jevy se vyskytují v jejich zařízení a jaká preventivní opatření, případně výchovná opatření se jim nejvíce osvědčují, v minimálních preventivních programech jsem porovnávala rozdíly v aktivitách konaných v rámci prevence sociálně patologických jevů. Mohu říci, že se potvrdila hypotéza, v DD a ZŠ Vizovice je zaznamenám větší výskyt těchto nežádoucích jevů.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

1. ANTIER, E. Agresivita dětí. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-808-2. 2. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-534-3.

53

3. ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1999. ISBN 80902614-1-8. 4. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4. 5. GAJDOŠOVÁ, E., HERÉNYIOVÁ, G. Rozvíjení emoční inteligence žáků. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-115-8. 6. GOODYER, P. Drogy + teenager. Praha: Nakladatelství Slovanský dům, 2001. ISBN 80-86421-44-9. 7. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. 8. HEŘMANSKÁ, D. Psychologická analýza dětské predelikvence. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994. ISBN 80-7041-097-3. 9.

HOLOUŠKOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: 2002. ISBN 80-244-0458-3.

10. HORT, V. a kol. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2000. ISBN 978-80-7367404-5. 11. HUTYROVÁ, M. Etopedie pro výchovné pracovníky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-1190-3. 12. JEDLIČKA, R., KOŤA, J. Analýza a prevence sociálně patologických jevů. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-555-8. 13. KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7179-123-1. 14. LANGMEIER, J., BALCAR, K., ŠPITZ, J. Dětská psychoterapie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-381-1. 15. MATĚJČEK, Z., a kol. Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-304-8. 16. MATOUŠEK, O. Dospívání chlapců v Čechách a na Moravě. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7278-121-5. 17. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178-226-2. 18. MIOVSKÝ, M. LSD a jiné halucinogeny. Boskovice: Albert, 1996. ISBN 80-8583435-9. 54

19. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4. 22. MÜLLER, O., a kol. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-2441075-3. 21. NEŠPOR, K. Kouření, pití, drogy. Praha: Portál, 1994. 22. NEŠPOR, K. Jak překonat problémy s alkoholem vlastními silami. Praha: Fit In, 1996. 23. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-515-6. 24. NEŠPOR, K., PERNICOVÁ, H., CSÉMY, L. Jak zůstat fit a předejit závislostem. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-299-8. 25. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip, 1997. 244-1075-3. 26. PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0. 27. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-244-1073-7. 28. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. 30. SVOBODA, M., ČEŠKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-154-9. 31. ŠKOVIERA, A. Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-318-5. 32.TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-503-2. 33. VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí žáků. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367396-4. 34. VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005, ISBN 80-146-1074-4. 35. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 807178-802-3 36. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0841-3.

55

37. VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Olomouc: Parta, 2007. ISBN 978-80- 7320099-2. 38. VOJTOVÁ, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4573-6.

Obecně závazné právní předpisy: Zákon č. 93/1964 Sb., o rodině. Zákon č. 67/1998 Sb., o návykových látkách. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Zákon č. 564/2004 Sb., školský zákon. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Vyhláška č. 72/2005Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Metodický pokyn MŠMT ČR č.j. 20 006/2007-51, k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Metodický pokyn MŠMT ČR č.j. 24 246/2008-6, k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Metodický pokyn MŠMT ČR č.j. 10 194/2002-14,k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy v období 2005 – 2008. 56

Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. Revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Praha: Psychiatrické centrum, 2000. Volný čas a prevence u dětí a mládeže, Praha: MŠMT, 2002. Děti a jejich problémy II, Praha: Sdružení Linka bezpečí, 2007. ISBN 978-80-254-1372-2.

Internetové zdroje: http://www.sananim.cz/ http://www.prevcentrum.cz/ http://www.zkola.cz/

57

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Otázky pro metodiky prevence Příloha B – Kazuistiky adolescentů Dětského domova Zlín, Dětského domova a Základní školy Vizovice

58

Příloha A

Otázky pro metodiky prevence

1. Jaká je věková skupina dětí ve vašem zařízení? 2. Kolik máte ve vašem zařízení dětí, a kolik z toho je romských? 3. Vyskytují se ve vašem zařízení sociálně patologické jevy? 4. Jaké sociálně patologické jevy to jsou? 5. Jaké jsou nejčastější příčiny těchto sociálně patologických jevů? 6. Jaká výchovná opatření se ve vašem zařízení nejvíce osvědčila? 7. Jakým způsobem mohou pedagogové ve vašem zařízení působit na děti v prevenci sociálně patologický jevů?

8. Jaká preventivní opatření konáte v rámci Minimálního preventivního programu? 9. Jak dlouho působíte jako pedagogický pracovník? Jak dlouho jste ve funkci metodika prevence?

10. Jste se stávajícím zaměstnáním spokojena?

59

Příloha B

Kazuistika I

Dívka, 18 let, umístěná do Dětského domova Zlín

Rodinná a osobní anamnéza Matka – schizofrenie, invalidní důchodkyně, trpí schizoafektivní poruchou, při ataku nemoci se projevují záchvaty vzteku, prudké projevy slovní agrese vůči dceři a okolí, vůči okolí podezíravá, občas měla záchvaty „opičí lásky“, dceru neposílala do školy, ta trpěla úzkostnými stavy, byla psychicky týrána. Matka byla několikrát hospitalizována na PL Kroměříž. Svou dceru navštívila v domově tak jedenkrát ročně, zejména se zajímala o její vkladní knížku, na které jí byl spořen sirotčí důchod. Otec – zemřel, v roce 1996, kdy bylo dívce 6 let, spáchal sebevraždu. Také trpěl schizofrenií, s matkou se seznámil na PL v Kroměříži, kde byli oba hospitalizováni. Sourozenci - nejsou žádní. Hodnocení chování Dívka byla umístěna do Dětského domova Zlín v roce 2000, kdy jí byla soudně nařízena ústavní výchova. Do té doby se o ni starala babička, matka otce. Několikrát byla vyšetřena v pedagogicko-psychologické poradně, zjištěna vývojová porucha učení, dysortografie. Neměla kamarády, děti napadala, nedbala o úpravu zevnějšku. Zpočátku si těžko zvykala na nové prostředí, často plakala a měla záchvaty vzteku. Časem si ale zvykla, s kolektivem začala lépe vycházet, stále si ale vyhledávala kamarádky, na které neměla, chtěla se jim vyrovnat. Navštěvovala Základní školu praktickou, kde neměla s učením ani s kázní žádných problémů. Po ukončení základního vzdělání nastoupila do 1. ročníku učebního oboru na Střední odborné škole obchodu a gastronomie, kde se učila na prodavačku. Zde se ale projevily velké nedostatky v prospěchu, po neúspěšném 1. ročníku 60

přestoupila na OU a Praktickou školu v Holešově, na obor prodavačské práce. Zde byla nejdříve spokojena, zejména praxe ji bavila. Po roce se ale začaly vyskytovat velké problémy s kázní. Začalo to záškoláctvím, krádeží na praxi, potom následovala nevhodná parta, v níž nejdříve kouřila a požívala alkohol, ale tak před rokem začala experimentovat s drogami. Z tohoto kruhu se již nemohla a hlavně nechtěla vymanit, na drogách byla stále více závislá, i když tvrdila, že to má pod kontrolou, neměla. Přestala chodit do školy, rozprodávala majetek domova, dopouštěla se podvodů a úplně přestala o sebe dbát. Také s babičkou se dostávala do konfliktů, takže ta si již nepřála její návštěvy. Nakonec krátce po dovršení 18 let, požádala o ukončení ústavní výchovy a odešla. Nedbala žádných rad, chtěla být již svobodná. Při odchodu z domova si nevzala žádné věci. Jediné, po čem toužila, byla její vkladní knížka. Na ní měla uloženu poměrně slušnou částku peněz, sirotčí důchod. Od té doby se o ní občas dozvídáme, asi dvakrát se přišla podívat i do domova. Veškeré peníze utratila do jednoho měsíce, nemá kde bydlet, někdy přespí u kamarádky. Tato situace ji přinutila začít se živit prostitucí. Po čtyřech měsících života „na svobodě“ skončila v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, jelikož se u ní objevily halucinace a bludy. Odkud asi po třech týdnech utekla. Od této doby o ní nevíme nic. Prognóza Prognóza pro další samostatný život této dívky není příliš optimistická. Přestože ráda diskutovala s dospělými o nástrahách života, vždy souhlasila, genetická zátěž je však natolik silná, že tomu nemůže odolat.

61

Kazuistika II

Chlapec, 19 let, umístěn v Dětském domově Zlín

Rodinná a osobní anamnéza

Matka – absolventka zvláštní školy, bez vzdělání. Má šest dětí, s bývalým manželem tři, ostatní tři děti potom každé s jiným partnerem. O děti se nedovedla postarat, ani jim zajistit jejich bezpečnost – týrání ze strany partnerů, mravní ohrožování. Pět dětí jí bylo odebráno, první tři jsou umístěny v DD Zlín, čtvrté do ústavu v Brankách, páté bylo svěřeno do péče otce, který se vrátil z kriminálu, nakonec však skončilo v Klokánku v Kroměříži. Pouze šesté dítě jí zůstalo v péči. Nikdy nikde nepracovala, bydlela vždy po charitách a sociálních bytech. Je citově plochá, děti nejdříve navštěvovala, frekvence návštěv se však prodlužovala, až skončila. Pokaždé ale dětem pošle pohled k svátku či narozeninám. Otec – bez vzdělání, fluktuant, většinou bez práce, často střídá partnerky, se kterými má spoustu dalších dětí. O děti se nestará, nenavštěvuje je v DD, nepíše jim, neplatí na ně výživné, má dluhy. Sourozenci – pět, v DD žije se starší sestrou a mladším bratrem.

Hodnocení chování

Do DD Zlín byl umístěn v roce 1994, kdy mu byly čtyři roky. Byl zde umístěn spolu s o rok starší sestrou. Po roce byl do domova umístěn i o rok mladší bratr. Od mala trpí citovou deprivací, je hyperaktivní, agresivní, s poruchami chování. Velmi mu chyběl mužský vzor, toužil po něm. Lze u něj diagnostikovat balbuties. Je individualista, v kolektivu dětí není oblíben, vždy jim jen ubližoval. Byl v péči dětského psychiatra, od 28 11.2001 – 3. 5. 2002 byl léčen na PL v Kroměříži. Po celou dobu školní docházky velmi slabé výsledky a problémy s kázní. Na 62

základní škole chodil do volejbalu a před třemi roky začal navštěvovat kroužek hasičů v Jaroslavicích. Teprve zde našel aktivitu, která ho zajímá a kde dosahuje i poměrně dobrých výsledků na závodech. Kolektiv ho přijal kladně a myslím si, že zde bude pokračovat i po odchodu z dětského domova. Také své chování již dokáže lépe ovládat, nemá ale rád nové autority, ty stále nerespektuje. V roce 2006 nastoupil na SPŠ polygrafickou, kde se učí učebnímu oboru strojní mechanik. V 1. ročníku měl velké problémy se zapojením se do třídního kolektivu, byl šikanován dvěma spolužáky. Až tehdy si možná uvědomil své chování k jiným dětem, a je možné říci, že od té doby se zklidnil a změnilo se jeho chování k ostatním. V tomto školním roce se připravuje na závěrečné zkoušky. Poslední půlrok si snaží ve služebním bytě zkoušet samostatný život. Učí se hospodaření s přidělenými financemi, sám si pere, vaří, vyřizuje formality na úřadech. Tohoto úkolu se zhostil poměrně dobře.

Prognóza

S chlapcem často vedeme diskuze na téma nástrah samostatného života. Jelikož si už zkusil samostatně hospodařit, a to bez nějakých velkých problémů, je předpoklad, že by to mohl zvládnout i později sám. Má tedy šance v životě se o sebe postarat. Výhodou je pro něho skutečnost, že od července má již zajištěno bydlení ve startovacím bytě ve Zlíně a dokonce má i jisté zaměstnání.

63

Kasuistika III

Chlapec, 18 let, umístěn v Dětském domově a Základní škole ve Vizovicích

Rodinná a osobní anamnéza

Pochází z úplné rodiny. Matka chlapce se rozvedla a znovu se provdala za otce. Rodina se po novém sňatku přestěhovala z Prahy do Hodonína. Matka je dlouhodobě nezaměstnaná, otec je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, pobírá dávky sociální podpory. V současném manželství matky se narodilo dalších šest dětí. Všechny byly odebrány mimo rodinu. Dvojčata byla umístěna do kojeneckého ústavu a dále vyrůstají v adoptivní rodině. Tři sourozenci, mladší bratr a dvě starší sestry, byli umístěni spolu s chlapcem v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Psychomotorický vývoj chlapce byl opožděný, v 21 měsících chodil pouze s oporou, užíval pouze několik jednoduchých slov, byl bojácný, psychomotorické tempo bylo zpomalené. V rodině žil ještě pan M. – několikrát vězněný – s družkou, se kterou čekal dítě. Od té doby se v rodině zvýšeně konzumoval alkohol, káva a cigarety, zvýšil se příjem peněz – bylo pravděpodobné, že pocházely z trestné činnosti. Docházelo i k bitkám mezi dospělými. Negativní dopad těchto změn na děti se projevil zvýšeným pomočováním dětí. Chlapec

byl

umístěn

v roce

1998

v Dětském

diagnostickém

ústavu

v Brně

k diagnostickému pobytu při vydaném předběžném opatření spolu se svými 4 sourozenci. To bylo vydáno z důvodu nedostatečné péče rodičů a nebezpečí ohrožení mravní výchovy dětí.

Hodnocení chování speciálním pedagogem Dětského domova Vizovice

Chlapec přijatý dne 21. 12. 1998 za základě nařízené ústavní výchovy z výše uvedených důvodů. Chlapec vyrůstá od 8 let v dětském domově spolu se svými 4 sourozenci. Nejstarší bratr a sestra vedou samostatný život. 1. třída ZŠ Hodonín, 9 třídu ukončil na Základní škole praktické 64

ve Vizovicích a byl přijat na Střední odborné učiliště nábytkářské v Bystřici pod Hostýnem, kde ukončí 3-letou přípravu na zaměstnání obor – truhlář závěrečnými zkouškami během měsíce června 2009. V kolektivu dětí v dětském domově je oblíbený, kamarádský, často a rád se zapojuje do společných aktivit, nejoblíbenější je sport (cykloturistika, míčové hry, tenis, plavání, zimní sporty) a hudba (hra na kytaru, klávesy, bicí). Autoritu bez významnějších problémů respektuje, je vhodný klidný přístup vychovatele, o problémech v klidu promluvit. Velmi rád si vyslechne pochvalu od vychovatelů, povzbuzuje ho to v komunikaci v sociálním prostředí. Vyjadřovací schopnosti chudší, jeho řeč je v afektových a stresových situacích překotná, zadrhává se, koktá. Jisté problémy v odborném vzdělávání vznikly při přechodu ze Základní školy praktické na střední odborné učiliště, kdy mu chyběly znalosti v učivu z předchozích ročníků. V posledním ročníku byl upozorněn na nepřipuštění k závěrečným zkouškám, pokud nezlepší školní prospěch v šesti předmětech, ve kterých mu hrozila nedostatečná. Klasifikaci zlepšil, během měsíce června bude konat závěrečné zkoušky. Vše se následně projevovalo v jeho náladovém chování, které se projevovalo afektem. Vzhledem k jeho věku je sociálně a intelektově nezralý, vše dokazuje bezhlavé uzavření smlouvy telefonním operátorem, kdy si neuvědomoval svoji finanční situaci a během dvou měsíců mu vznikl dluh 5500 Kč. Situace byla řešena víkendovým zaměstnáním v supermarketu. Práci vykonává pečlivě, vedoucím pracovníkem chválený. Na odborném učilišti začal kouřit, příležitostně pije alkohol, což někdy vede k nekontrolovatelnému užívání. Je nestabilní ve výkyvech náladového rozpoložení signalizující potíže s ovládáním pudového a citového života. Pod povrchem jeho chování se objevují rysy sníženého sebevědomí a také pocity nízkého sebehodnocení. Sám touží po samostatnosti (po většinou ve formě odpoutání se od věcí, které ho trápí), často reaguje popudlivě, ale přesto zároveň velmi touží po citové akceptaci a péči.

Prognóza 65

Byly s ním prokonzultovány jeho reálné představy přechodu z ústavní výchovy do samostatného života, možnosti budoucího osamostatnění týkající se zaměstnání a bydlení. Jeho představy směřují buď k získání bydlení v místě bydliště své sestry, nebo se více přiklání k variantě získat bydlení v domě na půl cesty ve Vizovicích. Zaměstnání bude směřovat k získání práce ve svém oboru.

66

Kazuistika IV

Dívka, 15 let, umístěna v Dětském domově a Základní škole ve Vizovicích

Rodinná anamnéza

Nezletilá bydlela s rodiči a dvěma staršími sourozenci ve dvoupokojovém bytě. Matka je soudně omezena ve způsobilosti k nakládání s finančními prostředky a v komunikaci s úřady a institucemi. Dle lékaře trpí závažnou dušení poruchou, a to mentální retardací lehkého stupně u simplexní osobnosti, která negativně ovlivňuje její volní a rozpoznávací schopnosti. Tato porucha trvalého charakteru, nevyléčitelná, s nastupujícím středním věkem lze spíše pozorovat zhoršování jejích sociálních kompetencí. Projevy poruchy – snížení sociálních kompetencí, schopnost základní péče o sebe a s dopomocí zajištění péče o domácnost. Na velmi špatné úrovni je nakládání s finančními prostředky, komunikace s úřady a institucemi a posouzení důsledků uzavřených smluv. Pobírá dávky státní sociální podpory na děti.Otec pracuje příležitostně, v současné době údajně mimo bydliště.Šetřením v rodině bylo zjištěno, že mezi rodiči vázne komunikace. Matka poukazuje na požívání alkoholu otce i na to, že dává peníze dětem a ne jí. Otec toto popírá, uvádí, že do domácnosti nakupuje potravin a vydání reguluje úměrně příjmům rodiny.

Osobní anamnéza

První problémové chování se objevilo na podzim 2007, kdy přestala pravidelně navštěvovat školu, začala se toulat. Našla si kamarády mezi staršími dětmi, vše ji přestalo bavit, nepřipravovala se do školy, na všechno odpovídala, že ji to nezajímá. V dubnu 2008 kontaktovala škola městský úřad s tím, že nezletilá již 14 dní nechodí do školy a není ani nemocná. Pobývala u problémové rodiny, matce tvrdila, že je ve škole. Ona i matka souhlasily s umístěním do diagnostického ústavu. 67

Ve školním roce 2007/08 navštěvovala 7. ročník ZŠ v Nedašově ( 8. rokem šk. docházky). Dle třídní učitelky ve vyučování nevyrušovala, v lavici seděla sama. Autoritu učitele uznávala, o přestávkách se zapojovala do kolektivu třídy, bližší kamarádku neměla. Protože se většinou pohybovala mezi staršími kamarády, měla jiné zájmy než její spolužáci. Rodiče se ani po opakovaných výzvách o prospěch a chování nezajímali. Z výše uvedených důvodů byla přijata na diagnostický pobyt do DDÚ, SVP, ZŠ a ŠJ Olomouc – Svatý Kopeček.

Hodnocení chování speciálním pedagogem Dětského domova Vizovice

Dívka přijata dne 26. 8. 2008 na základě nařízené ústavní výchovy z důvodů výchovných problémů – toulání, záškoláctví, kouření, lhaní, konflikty s rodiči. Neměla velké problémy s adaptací na režim v našem zařízení. V průběhu měsíčního adaptačního období plnila požadavky vychovatele, včlenila se do kolektivu, navázat hlubší a déle trvající kamarádský vztah je však pro ni problém. Jeví se citově frustrovaná, nevyrovnaná, což je částečně způsobeno pubertou, ale pravděpodobně se jedná hlavně o důsledek vlivu disharmonického, emočně chudého rodinného zázemí. Touží po pochvale a ocenění, je ráda středem pozornosti, pochvala je jedním z motivačních prostředků, nijak si ji sama nevynucuje. Někdy sklouzává k nevhodným formám chování právě s cílem upoutání pozornosti. Bývá hlučná, volí vulgární slova, reaguje nepřiměřeně, náladově. Svým podrážděním, nestabilním náladovým rozpoložením a vznětlivostí nutí druhého člověka k ústupku. Způsob řešení náročných, konfliktních a stresových situací je problematický. Na zátěž reaguje impulzivně, často negativisticky. Má-li pocit, že hájí pravdu, je schopná vést konflikt až do extrému. Když je „v ráži“, dá se jen těžko utišit. V kolektivu dětí je velmi oblíbená, kamarádská, našla si jednu kamarádku, vzhledem k tomu, že v našem zařízení převažují chlapci, nevyvstaly „dívčí problémy“ a ráda se pohybuje v kolektivu chlapců, zajímá se o ně a s jedním starším (18 let) navázala bližší vztah. Občas se u ní objevují drobné „pletichy“ a intriky vůči někomu, kdo se jí znelíbí. Na různých společenských akcích je veselá, s nadšením přijímá nové zážitky, někdy to kazí její hlučná a vulgární mluva.

68

Byl zpracován individuální výchovný plán, který se samozřejmě zaměřil na přípravu a volbu povolání. Na základně svého rozhodnutí chce ukončit 8. ročník (9. šk. docházku) ZŠ ve Vizovicích a je přijatá na 3letý učební obor – cukrářka na Středním odborném učilišti v Bzenci.

Prognóza

Potřebuje citově stálé bezpečné zázemí a podporu. Rizikem u ní zůstává citová nevyrovnanost a možnost „přilnutí“ k osobám s nevhodným chování, které by se staly jejími vzory a či idoly. Podporovat její pracovitost a využít toho při přípravě na budoucí povolání, kdy by se po ukončení mohla bez omezení zapojit do běžného života.

ANOTACE 69

Jméno a příjmení:

Milada Kadalová

Katedra:

Speciální pedagogiky PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

Mgr. Martin Dominik Polínek, PhD.

Rok obhajoby:

2009

Název práce: PREVENCE SOCIÁLNĚ V DĚTSKÉM DOMOVĚ

PATOLOGICKÝCH

JEVŮ

Název v angličtině:

PREVENTION OF THE SOCIAL PATHOLOGICAL PHENOMENAS IN THE CHILDREN HOME

Anotace práce:

Práce je zaměřena na problematiku výskytu sociálně patologických jevů adolescentů v dětském domově. Hlavním cílem je zmapování výskytu těchto nežádoucích jevů pomocí výzkumného šetření u adolescentů ze dvou vybraných dětských domovů a jejich prevence.

Klíčová slova:

Dětský domov. Adolescent. Poruchy chování. Sociálně patologické jevy. Prevence.

Anotace v angličtině:

This work targets on problems of the occurrence of the social pathological phenomenans of the adolescents in children homes. The main purpose is to chart the occurence phenomenas by the help of experimental investigation in two chosen children homes and their prevention.

Klíčová slova v angličtině:

Children home. Adolescent. Defects of the behavior. Social pahological phenomena. Prevention.

Přílohy vázané v práci:

A. Otázky pro metodiky prevence. B. Kazuistiky adolescentů Dětského domova Zlín a Dětského domova a Základní školy Vizovice.

Rozsah práce:

s. 55

Jazyk práce:

čeština

70