Prevence instabilního hlezenního kloubu v tenise. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Prevence instabilního hlezenního kloubu v tenise Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Jitka Kopřivová, CSc.

Vypracoval: Martin Kašpar RVS

Brno, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen literaturu a prameny, které jsou uvedeny v Seznamu použité literatury. V Brně dne 26.4.2012

Podpis:

Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. PaedDr. Jitce Kopřivové, CSc za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 6 I TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 7 1 PŘEHLED POZNATKŮ SLEDOVANÉHO PROBLÉMU ................................... 8 1.1 ANATOMIE HLEZENNÍHO KLOUBU .......................................................................... 8 1.1.1 Artikulující kosti hlezenního kloubu .............................................................. 8 1.1.2 Vazivový aparát ........................................................................................... 10 1.1.2.1 Kloubní pouzdro .......................................................................... 10 1.1.2.2 Vazy tibiofibulárního spojení ...................................................... 10 1.1.2.3 Systém postranních vazů ............................................................. 10 1.1.3 Svalstvo v oblasti hlezna .............................................................................. 12 1.1.4 Cévní zásobení ............................................................................................. 13 1.1.5 Nervové zásobení ......................................................................................... 14 1.1.6 Pohyby v hlezenním kloubu ......................................................................... 14 1.2 PORANĚNÍ HLEZENNÍHO KLOUBU V TENISE .......................................................... 16 1.2.1 Natažení vazů ............................................................................................... 16 1.2.2 Částečné natržení vazů ................................................................................. 17 1.2.3 Úplné přetržení vazů .................................................................................... 17 1.2.4 Chronická stadia ........................................................................................... 18 1.2.5 Zlomeniny v oblasti hlezna .......................................................................... 18 1.2.6 Funkční vyšetření ......................................................................................... 19 1.3 TENIS ................................................................................................................... 20 1.3.1 Soutěžní disciplíny ....................................................................................... 20 1.3.2 Věkové kategorie ......................................................................................... 20 1.3.3 Metabolická charakteristika výkonu ............................................................ 20 1.3.4 Zdravotní rizika ............................................................................................ 21 1.3.4.1 Nejčastější zranění ....................................................................... 21 1.4 PŘÍČINY VZNIKU ZRANĚNÍ V TENISE ..................................................................... 22 1.4.1 Osobní faktory sportovce ............................................................................. 22 1.4.2 Terén a vybavení .......................................................................................... 22 1.4.3 Rozehřátí a rozcvičení .................................................................................. 23 1.4.4 Únava ........................................................................................................... 24 1.5 PREVENCE ÚRAZŮ HLEZNA ................................................................................... 25 1.5.1 Stručné zásady prevence úrazů hlezna v tenise:........................................... 25 1.5.2 Bandáže a ortézy .......................................................................................... 25 1.5.2.1 Bandáže kotníku .......................................................................... 26 1.5.2.2 Ortézy kotníku ............................................................................. 26 1.5.3 Taping .......................................................................................................... 27 1.5.3.1 Taping hlezenního kloubu ........................................................... 29 1.5.4 Kinezio-tejpování ......................................................................................... 30 1.5.5 Posilování stabilizátorů hlezenního kloubu ................................................. 31 1.5.5.1 Posilování bez pomůcek .............................................................. 31 1.5.5.2 Posilování na balančních plochách .............................................. 32 II EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 35 2 CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY ............................................................. 36

2.1 CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 36 2.2 VÝZKUMNÉ OTÁZKY ............................................................................................ 36 2.3 ÚKOLY PRÁCE ...................................................................................................... 36 3 METODIKA PRÁCE............................................................................................... 37 3.1 METODY SBĚRU DAT ............................................................................................ 37 3.2 CHARAKTERISTIKA SOUBORU ............................................................................... 37 3.3 ORGANIZACE PRÁCE ............................................................................................. 37 4 VÝSLEDKY A DISKUZE ....................................................................................... 38 4.1 NEJČASTĚJŠÍ MÍSTA PORANĚNÍ V TENISE .............................................................. 38 4.2 NEJČASTĚJŠÍ MECHANISMUS PORANĚNÍ HLEZENNÍHO KLOUBU ............................. 40 4.3 PREVENCE ZRANĚNÍ ............................................................................................. 41 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 42 SOUHRN ............................................................................................................................ 43 RESUMÉ ............................................................................................................................ 44 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 45 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 47

ÚVOD Téma své bakalářské práce jsem si zvolil na základě toho, že se již od svých mladých let velmi aktivně věnuji tenisu. Bohužel jsem během své aktivní kariery utrpěl řadu zranění a to zejména v oblasti hlezenního kloubu. Tato zranění byla spjata s mými vrozenými vadami této části těla. Asi i proto mám k této problematice velký vztah. Podávání vrcholových výkonů je komplexem mnoha prvků. Jedním z těchto prvků je i předcházení zranění, které vyřadí sportovce někdy i na několik měsíců a může vážně ohrozit jeho aktivní karieru. Prevence zranění byla dříve velmi opomíjená. V poslední době se podmínky pro informovanost jak předcházet zranění velmi změnila. Mnoho vědních oborů se začalo více zajímat o sport, a pro sportovce připravuje řadu podrobných manuálů jak zabránit zranění. Cílem práce bylo vytvořit přehled o úrazech tenistů a zejména o poranění hlezenního kloubu. Dále zjistit míru a kvalitu jejich prevence. Vzhledem k tomu, že se stále pohybuji v oblasti tenisu jako trenér, snažil jsem se zjistit, jak jsou hráči v České republice informovaní o možnostech předcházení zranění a do jaké míry se prevenci věnují. Práce je rozdělena do několika kapitol. Jako první je popsaná anatomie hlezenního kloubu, dále pak kapitola týkající se poranění hlezna a příčiny jeho vzniku. Následuje jedna z hlavních kapitol objasňující možnosti jak zabraňovat zraněním. V praktické části je poté formou ankety zpracován výzkum mezi výkonnostními hráči v České republice.

6

I.

TEORETICKÁ ČÁST

7

1

PŘEHLED POZNATKŮ SLEDOVANÉHO PROBLÉMU

1.1 Anatomie hlezenního kloubu Kloub (articulatio synovialis) je pohyblivé spojení dvou nebo více kostí, které jsou v místě spoje potaženy hyalinní chrupavkou. Artikulující kosti jsou spojeny kloubním pouzdrem. Kloubní spojení umožňuje významný rozsah pohybů zapojených kostí. U každého kloubu se na funkci podílí řada struktur, dohromady tvořící velmi složitou funkční jednotku. 

Artikulující kosti



Kloubní chrupavka



Kloubní pouzdro



Kloubní vazy



Kloubní svaly



Kloubní cévy



Kloubní nervy

Hlezenní kloub (articulatio talocruralis) má pří chůzi významné postavení přenosu hmotnosti těla z dolní končetiny na podložku, neboť musí udržovat i tělesnou rovnováhu. Z tohoto důvodu musí mít hlezno na jednu stranu dostatečný rozsah pohybu, ale zároveň i potřebnou stabilitu kloubu. Hlezennímu kloubu proto značně pomáhají další klouby nohy a to zejména subtalární a Chopartův. Nelze se proto divit, že luxace hlezna a s ním spojené poškození vazů patří mezi nejčastější úrazy vůbec. [1,4] 1.1.1 Artikulující kosti hlezenního kloubu Hlezenní kloub se označuje jako kloub složený kladkovitý. Kostra je tvořena distálním koncem tibie a fibuly, spojenými ve vidlici, do které zapadá kladka talu (obr. 1).

8

Obrázek 1: Hlezenní kloub – spojnice artikulujících kostí Pravá noha zepředu Zdroj: http://www.bcfootandankle.com/jointfus.htm 22.4.2012 Distální části tibie a fibuly spolu tvoří jamku kloubu. Tibie se v dolní části rozšiřuje, mění se její průřez z trojúhelníkovitého na čtyřboký a tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis). Dolní část fibuly se kyjovitě rozšiřuje a navíc se vyhýbá do mírné valgozity. Vzniká tím typický tvar zevního kotníku (malleolus lateralis). Kloubní hlavici tvoří mohutná kostní vyvýšenina na talu, trochea tali. Talus Je vložen do vidlice kostí bércových a do ostatních kostí zadního a středního oddílu nohy. Označuje se jako přepínací stanice, protože slouží jako místo úponu velké řádce vazů. [3,4,5,15]

9

1.1.2 Vazivový aparát Vazivový aparát hlezenního kloubu se vyznačuje poměrně slabým a volným kloubním pouzdrem, doplněným třemi systémy mohutných vazů. Vidlici bércových kostí stabilizují vazy tzv. tibiofibulární syndesmózy a trochlea talu k oběma stranám kotníku připojena dvěma systémy postranních vazů. 1.1.2.1 Kloubní pouzdro Pouzdro spojuje artikulující kosti po obvodu štěrbiny kloubu a odděluje ji tak od dalších tkání. Kloubní pouzdro je složeno ze dvou vrstev. Vnější tvoří fibrózní membrána tvořená tuhým kolagenním vazivem. Má mechanickou funkci a zvyšuje stabilitu kloubu. Vnitřní vrstvu tvoří synoviální membrána, která vystýlá a ohraničuje kloubní štěrbinu. Až na pár výjimek se vrstvy kloubního pouzdra upínají těsně při okraji kloubních ploch. [4,5] 1.1.2.2 Vazy tibiofibulárního spojení Tři hlavní svaly zajišťují spojení mezi distální částí bérce v oblasti hlezenního kloubu. Lig.tibiofibulare interosseum slouží jako počátek pro bércové svaly. Vyplňuje prostor mezi bércovými kostmi a navazuje na mezikostní membránu. Tento vaz plynule přechází do zadního tibiofibularního vazu (lig. tibiofibulare posterius). Je velmi obtížné poznat přechod mezi těmito vazy. Posledním vazem je přední tibiofibulární vaz (lig. tibiofibulare anteruis). [4,5] 1.1.2.3 Systém postranních vazů Systém postranních vazů je rozdělen na dva systémy: 

Vnitřní postranní vaz (lig.deltoideum)- typický znak je jeho trojúhelníkovitý tvar. Je pevně srostlý s vnitřní stranou pouzdra. Jeho povrchová část se skládá ze čtyř pruhů a ty rozlišujeme podle místa úponu. (lig. tibiotalare anterius, lig. tibionaviculare, lig. tibiocalcaneare a lig. tibiotalare posterius ). Hluboká část tohoto svalu má velký význam pro stabilitu hlezna, protože zabraňuje laterálnímu posunu trochley ve vidlici talu (obr. 2). [4,5]

10



Zevní postranní vazy jsou naopak od vnitřních zcela samostatné. Lig. fibulotalare anterius je vaz, který se napíná při inverzi a brání vysunutí trochley talu z vidlice kloubu směrem vpřed. Tento vaz je nejčastěji poraněným v celém lidském těle. Lig. fibulocalcaneare je vaz, napínající se při addukci. Lig. fibulotalare posterius je z celého komplexu zevních vazů nejsilnější. Napíná se při dorzální flexi a brání v posunu talu dorzálním směrem z tibiofibulární vidlice (obr. 2). [4,5]

Obrázek 2: Vazivový aparát hlezenního kloubu Zdroj: http://kolena-kotniky.ic.cz/kotnik.php 9.4.2012

11

1.1.3 Svalstvo v oblasti hlezna K aktivnímu pohybu v kloubech by nemohlo docházet bez práce svalů. Velká většina svalů se upíná ve značné blízkosti kloubů. Tvary úponů závisí na uspořádání a funkci jednotlivých svalů. V oblasti hlezna můžeme svaly rozdělit do čtyř skupin podle funkce (extenzory, hluboké flexory, povrchové flexory a peroneální svaly). Žádný z nich se však neupíná na talus. Ten se pohybuje díky změnám okolních kostí, ke kterým je připojen četnými vazy.



Extenzory jsou skupina svalů, které prochází po přední straně hlezna směrem na dorzum nohy. Patří sem m. tibialis anterior, m. extensor hallucis longus a m. extensor digitorum longus (obr. 3). Šlachy svalů jsou pod kůží dobře hmatatelné a viditelné.



Do skupiny hlubokých flexorů řadíme m. tibialis posterior, m. flexor digitorum longus a m. flexor hallucis longus (obr. 3). Šlachy probíhají prostorem za vnitřní stranou hlezna, někdy nazývaným jako tarzální tunel.



Mezi povrchové flexory se řadí dva svaly m. triceps surae a m. plantaris (obr. 3). Oba tyto svaly se upínají na hrbolek patní kosti. M. triceps surae je zakončen nejmohutnější šlachou v lidském těle – Achillovou šlachou. M. plantaris se naopak upíná velmi tenkou šlachou v těsné blízkosti Achillovy šlachy.



Dva svaly, m. peronaeus longus et brevis (obr. 3), jsou označovány jako peroneální svaly. Probíhají za zevním kotníkem, kde se otáčejí jako kolem kladky na zevní stranu nohy. Hlavní funkce těchto svalů je pronace nohy, pomocná plantární flexe a abdukce nohy. [1,5,10,13]

12

Obrázek 3: Svaly hlezenního kloubu Zdroj: http://www.ortho-worldwide.com/anfobi.html 9.4.2012

1.1.4 Cévní zásobení Kolem každého kloubu se z magistrálních cév větví cévy regionální. Ty vytvářejí primární kolemkloubní síť – rete articulare. Z ní se pak vytvářejí nutritivní cévy pro celou oblast, tedy i pro vlastní kloub. Rete articulare hlezna vzniká ze tří hlavních arterií – a. tibialis anterior et posterior a z a. peronaea. 

A. tibialis anterior probíhá mezi šlachou m. tibialis anterior a m. extensor halucis longus. Tepna tento sval podbíha a sestupuje na hřbet nohy jako a. dorsalis a vydává celkem šest větví zásobící hlezenní kloub ( A.malleolaris anterior medialis, A. malleolaris anterior lateralis, Aa. tarseae mediales, Rr. talares laterales, A. tarsea recurrens medialis, A.tarsea lateralis).

13



A. tibialis posterior sestupuje rýhou mezi m. flexor digitorum longus a m.tibialis posterior a za vnitřním kotníkem se rozbíhá do čtyř větví (rr. malleolares mediales, rr. calcanei, a. canalis tarsi, rr. deltoidei).



A. peronaea probíhá po zadní ploše fibuly a nad zevním kotníkem se dělí do tří větví (r. perforans, rr. malleolares laterales, rr. calcanei).[3,4,10,5]

1.1.5

Nervové zásobení Každý kloub je bohatě inervován z okolních nervových kmenů, které zásobují i

okolní svaly a přilehlý kožní okrsek. Konstantně je pouzdro hlezna zásobeno dvěma nervy (n. peronaeus profundus, n.tibialis). Nekonstantní nervové zásobení zajišťují tři nervy (n. saphenus, n. suralis, n. peronaeus superficialis). [4,10,5] Inervace kloubního pouzdra 

Přední plochu pouzdra zásobí n. peronaeus profundus. Laterální polovinu přední části pouzdra zásobuje nekonstantně n. peronaeus superficialis.



Zadní plochu pouzdra zásobí n. tibialis. Nekonstantní zásobení obstarávají n. suralis a n. saphenus. [5]

1.1.6 Pohyby v hlezenním kloubu Ze základního postavení jsou možné tyto pohyby. 

plantární flexe v rozsahu do 30 - 35º



dorzální flexe v rozsahu do 20 - 25º (obr. 4)

14

Tvarem kloubních ploch je dáno, že pohyb v hlezenním kloubu není zcela čistý. Při plantární flexi dochází také k inverzi nohy a při dorzální flexi k everzi. Díky šroubovitému tvaru kladky se talus při flexi stáčí do supinace a při extenzi do pronace.

Inverze = supinace + addukce Everze = pronace + abdukce (obr. 5) Celkový rozsah pohybu v hlezenním kloubu je poměrně značný. Může dosáhnout téměř 90º. Při klasické chůzi se rozsah pohybuje kolem 50 - 60º. [5,6,11,13]

Obrázek 4: Dorzální a plantární flexe hlezenního kloubu Zdroj: http://www.usi.edu/science/biology/mkhopper/hopper/BIOL2401/LABUNIT2/01Ex10Articu lations/Ex.%2010ArticulationsMain.htm 9.4. 2010

15

Obrázek 5: Everze a inverze hlezenního kloubu Zdroj: http://www.tnation.com/free_online_article/sports_body_training_performance_repair/the_ankle_para dox_building_indestructible_ankles 9.4.2012

1.2 Poranění hlezenního kloubu v tenise Úrazy hlezna patří počtem zranění na třetí místo hned po zranění ramene a kolene. U některých sportů se dokonce jedná o nejčastější příčinu omezení aktivity. Při tenise se setkáváme s častými změnami směru běhu a stálým zrychlováním a zastavováním, proto na nohu působí převážně supinační síly. Z tohoto důvodu se úrazy hlezenního kloubu převážně týkají vnějšího kotníku. [2] Nejčastějším mechanismem vzniku úrazu hlezenního kloubu je podvrtnutí. Při tomto ději může dojít k poškození vazů, v horších případech i kostí. 1.2.1 Natažení vazů Jedná se o první stupeň poškození vazů (distenze), při kterém není porušena zevní struktura ani pevnost vazu. Dochází zde však k mikroskopickým traumatům, které se hojí jizvami. V místě poranění vzniká bolestivý otok, limitující rozsah pohybu. Je důležité kotník okamžitě odlehčit, přikládat studené obklady. Dále je vhodné kotník dostatečně zpevnit a umístit nohu do zvýšené polohy. Zatěžovat nohu lze při dobré fixaci až od čtvrtého dne. Pro tlumení otoku a bolestí lze používat léčebné masti a gely.

16

1.2.2 Částečné natržení vazů Za druhý stupeň poškození lze považovat částečné natržení vazů (parciální ruptura). Dochází k narušení struktury vazu, ale vaz není zcela přetržen. Při špatném pohybu sportovec ucítí rupnutí a silnou bolest v oblasti kotníku. Za rozlišující znak od prvního stupně zranění můžeme považovat promodrávání místa zranění, způsobené krevním výronem (hematom). Krevní výron vzniká poškozením cév a vylití krve mimo ně. Ošetření v první fázi probíhá stejně jako u prvního stupně s následným převozem pacienta k lékaři. Ten stanoví stupeň poškození na základě RTG. Vhodné doporučení je sádrová fixace na čtyři týdny s následným postupným zatěžováním. [1,3,8,11] 1.2.3 Úplné přetržení vazů Jako třetí stupeň označujeme úplné přetržení vazů (totální ruptura). Dochází k výraznému poškození kloubního pouzdra vlivem velké instability kloubu (obr. 6). Vzniká výraznější hematom než u druhého stupně, jinak jsou příznaky stejné. Provádí se stejná první ošetření jako u druhého stupně poškození. Pokud je za potřebí operace, měla by se provést do dvaceti čtyř hodin. Není-li úraz operován, je nutná fixace sádrou pod koleno na dobu šesti týdnů. Následuje postupné zatížení s fixací bandáží nebo tzv. tejpem. [1,3,8,11]

Obrázek 6: Úplné přetržení vazů Zdroj: http://www.footankleinstitute.com/ankle-instability/ 9.4.2012

17

1.2.4 Chronická stadia Za chronické stadium se označuje stav, kdy při neléčeném přetržení vazů dochází k uvolnění struktur a vzniká instabilita kloubu. K tomuhle stadiu vede i opakované lehčí zranění, nedoléčení zranění nebo nasazení špatné léčby. Výsledkem je poškození chrupavek

kloubu,

které

se

projevuje

opakovanými

otoky

a

bolestmi.

Instabilita se projevuje častým podklesáváním a opotřebováním chrupavek, s tím spojenou tvorbou výrůstků ( osteofyt) a obroušením chrupavky (artróza). Pokud je nutné znehybnění sádrou, doporučuje se izometrické posilování svalů, které by mohly v důsledku nehybnosti ochabovat. Doporučuje se zapojovat sval lýtkový, svaly stehenní a zádové. [1,3,8,11]

1.2.5 Zlomeniny v oblasti hlezna Při podvrtnutí hlezenního kloubu může dojít také k poškození jak holenní tak lýtkové kosti. Zlomeniny jsou charakterizovány jako komplexní poranění, protože při nich dochází i k poškození vazů.

Tyto úrazy vznikají velmi podobně jako nižší stupně poranění avšak

za přítomností větší síly. Úraz se projevuje velmi rychlým krevním výronem a velkým otokem. V krajních případech může docházet k mírným deformacím hlezna. Je nutné provizorní znehybnění a urychlený převoz k lékaři. Po pořízení RTG se rozhodne, zda je nutná operace. Pokud není zlomenina posunuta je přiložena sádrová dlaha na dobu šest týdnu. V druhém případě je třeba operovat a posunutou kost srovnat. [1,3,8,11]

18

1.2.6 Funkční vyšetření Testy instability hlezna dle Koláře (2009): Přední zásuvkový test: Přední zásuvkový test slouží pro posouzení struktury lig. fibulocalcaneare a lig. fibulotalare anterius. Provedení: pacient sedí s kolenem flektovaným přes okraj vyšetřovacího stolu. Vyšetřující dlaní jedné ruky fixuje distální třetinu bérce z přední strany a dlaní druhé ruky obejme patu. Noha je ve 20º plantární flexi. Vyšetřující provádí tlak na kalkaneus a snaží se vysunout talus z tibiofibulární vidlice anteriorně. Pozitiva testu: posun talu o více jak 3mm je často doprovázeno lupnutím.

Talar tilt test Tento test odhaluje poškození lig. fibulocalcaneare při pohybu do inverze a lig. deltoideum při pohybu do everze. Provedení: pacient sedí na okraji stolu nebo leží na zádech. Vyšetřující jednou rukou fixuje distální třetinu bérce, druhou rukou uchopí patu a provádí v subtalárním kloubu inverzi a everzi. Pozitiva testu: nadměrný inverzní či everzní pohyb.

19

1.3 Tenis Tenis je jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších individuálních sportů světa. Jedná se o raketový sport pro dva nebo čtyři hráče. Hraje se na obdélníkovém hřišti rozděleném sítí. Účelem hry je odrazit tenisový míček raketou tak, že spadne na soupeřovu polovinu a aby ho soupeř nemohl již vrátit. 1.3.1 Soutěžní disciplíny 

dvouhra mužů



dvouhra žen



čtyřhra mužů



čtyřhra žen



smíšená čtyřhra

1.3.2 Věkové kategorie 

0-7 let - minitenis



8-9 let - babytenis



10-12 let - mladší žactvo



13-14 let - starší žactvo



15-18 let - dorost



18 a více – dospělí [2,12]

1.3.3 Metabolická charakteristika výkonu Tenisový zápas je rozdělen na sety, gamy a jednotlivé výměny. Jedna výměna trvá v průměru mezi čtyřmi až patnácti sekundami. Jde tedy o intervalovou zátěž se střídavým zatížením. Čas zápasu se pohybuje mezi jednou až čtyřmi hodinami. Zatížení sportovce při hře je střední až submaximální. Ze zdrojů energie jsou nejvíce využívány ATP + CP a svalový glykogen. Převláda zde totiž anaerobní krytí (obr. 7). [14]

20

Obrázek 7: Podíl aerobního a anaerobního krytí při hře Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-tenis.html 9.4.2012

1.3.4 Zdravotní rizika U mnoha tenistů dochází k velkému přetížení jedné poloviny těla z důvodu jednostranného zaměření (lateralita). Mezi časté problémy řadíme chronické bolesti, způsobené špatnou technikou. 1.3.4.1 Nejčastější zranění 

akutní – distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natažení a natržení svalu, subluxace ramenního kloubu



chronické – chronický zánět radiálního výběžku pažní kosti (tenisový loket), přetížení čtyřhlavého svalu stehenního (bolest pod kolenem) [14]

21

1.4 Příčiny vzniku zranění v tenise Většina zranění v tenise je ovlivněna řadou několika faktorů najednou. Některé tyto faktory hráč může ovlivnit, nebo alespoň zmírnit, některé nikoli. 1.4.1 Osobní faktory sportovce 

somatické – vznik zranění ovlivňuje biologický věk a stavba těla sportovce (stavba a kostí, vazů a aktivita svalové hmoty). Převládá zde mezomorfní složka. Většina profesionálních tenistů je vyšší postavy (nad 180cm) a vyznačují se delšími končetinami. Ovšem např. specialisté na antukové povrchy jsou převážně menšího vzrůstu a jejich přednosti jsou rychlost a obratnost. Je známo, že v různém věkovém období jsou tkáně jinak odolné. V mládí jsou méně odolné kosti naopak v pokročilejším věku vazy a chrupavky.



psychické – nepozornost a další tyto faktory mohou vést k podcenění situace a následnému zranění.



kondiční – velmi důležitou roli sehrává aktuální zdravotní stav a fyzická připravenost. Pokud sportovec přeceňuje své možnosti, nebo zkouší hrát s nedoléčeným zraněním, hrozí zde velké riziko poranění.



technické – díky specifickému pohybu po dvorci, je velmi důležité správně zvládnout techniku (skluzy, starty, změny směru). V druhém případě může docházet k přetížením některých svalových skupin a následně k chronickým obtížím. [2,14]

1.4.2 Terén a vybavení Tenis se hraje na různých typech povrchů. Nejčastější z nich jsou tráva, antuka a asfalt. Povrch musí být schválen tou jistou organizací, která turnaj pořádá. Na tyto typy povrchů hráči používají rozdílné typy sportovní obuvi. Liší se zejména charakterem podrážky. Správná volba tenisových bot je jedním z nejdůležitějších faktorů k podání nejlepšího výkonu. Charakteristickým znakem tenisové boty je její výška a pevnost z důvodu prevence zranění hlezna. Někteří hráči používají dokonce kotníkové boty. Typickým příkladem je bývalý český reprezentant Ctislav Doseděl.

22



betonový kurt – jde většinou o středně rychlý povrch, na kterém se nejde sklouznout. Je na něm možná rychlá změna směru. S tímto pohybem jsou úrazy díky zaseknutí nohy a následnému podvrtnutí hlezna. Dobré je zvolit podrážku bez vzorku nebo s nízkým vzorkem. Tato bota umožní alespoň malé sklouznutí, a tudíž zabraňuje výše zmíněnému zaseknutí nohy.



antukový kurt – povrch s pískovitým podkladem vytvořeným z cihel. Jedná se o nejpomalejší povrch, na kterém se tenis hraje. Při hře na tomto typu povrchu dochází

k velké

řadě

dlouhých

skluzů

k míči

pro

usnadnění

pohybu.

Charakteristickým znakem je mírná nerovnost. Pokud nemá hráč dostatečně zpevněnou nohu, může dojít při skluzu k podvrtnutí nohy. Používá se zde obuv s velkým vzorkem (stromeček). 

travnatý dvorec – charakteristický nízkými rychlými odskoky. Vzhledem k velké kluznosti dochází k řadě pádů, ovšem bez větších zranění. Boty mají charakteristický povrch s velmi nízkými špunty.

1.4.3 Rozehřátí a rozcvičení Před každým tréninkem a zápasem by hráč měl věnovat dostatečný čas správnému rozehřátí a rozcvičení. Vhledem k tomu, že tenis je komplexní sport a zapojují se zde všechny části těla, mělo by rozcvičení trvat déle. Nejčastější způsob rozehřátí je rozklusání, které lze nahradit např. skákáním přes švihadlo. Dále následuje strečink na protažení hlavních svalových skupin. Zahřáté svaly jsou lépe připraveny na sportovní činnost a jsou méně náchylné ke zranění.

23

1.4.4 Únava Jde o ochranný mechanismus organismu proti přetížení a samozničení. Jedná se o jednorázový stav, který lze vhodnou formou rekreace rychle řešit. Pokud není tento stav dostatečně léčen, může přejít do chronického stadia. Je prokázáno, že k úrazu dochází častěji v momentech, kdy je organismus již unavený. Zhoršuje se tím totiž koordinace pohybů, ale i předvídavost před možným vznikem. [2,12]

Dělení únavy podle Pilného (2007): a) pocity únavy – malátnost, bolesti ve svalech, apatie, zrychlení tepové frekvence, zrychlení dýchání b) vyčerpání – jedná se o větší stupeň únavy. Tento stav může nastat i u velmi dobře trénovaných sportovců po zátěži, která trvá déle než je zvykem. Vyčerpání trvá ovšem jen krátce. c) přepětí – náhlý stav, kde vzniká nepoměr mezi požadavky kladené na organismus, s jeho náhlým funkčním stavem. K tomu stavu dochází při přecenění sil, kdy se sportovec snaží předvést výkon, na který jeho tělo není připraveno. Příznaky vznikají náhle a odezní během několika hodin. U těžších forem může dojít k trvalejšímu snížení výkonnosti. d) zchvácení – jde o vyšší stupeň přepětí. Člověk v nebezpečí života pokračuje v maximálním výkonu. Dochází zde navíc k poškození mozkové kůry, vyčerpání nadledvinek, díky čemu přichází zhroucení regulačních systému organismu s projevy šoku a dehydratace. Pokud tento stav není správně léčen, může dojít až k smrti sportovce. e) přetrénování – k tomuto stavu dochází při dlouhodobém přetěžování organismu, které vede k zhoršení výkonu, úbytku na váze a nechutenstvím k podávání výkonu.

24

1.5 Prevence úrazů hlezna Za prevenci považujeme soubor opatření, které mají předcházet, nebo zabraňovat prohlubování a opakování zranění. 

primární prevence – souhrn činností, které mají za cíl snížit počet nových zranění



sekundární prevence – činnosti, které se snaží zamezit rozšiřování negativního zdravotního stavu a jeho opakování [16]

1.5.1 Stručné zásady prevence úrazů hlezna v tenise: 

zajistit bezpečný prostoru při sportovní. Odklidit nežádoucí předměty z hrací plochy.



uvědomit si problémy spojené s typem povrchu. Zajistit vhodnou obuv na ten jistý typ povrchu.



přizpůsobit úroveň aktivity fyzické kondici a aktuálnímu zdravotnímu stavu.



dostatečně se rozcvičit před tréninkem nebo zápasem.



kvalitní kompenzace a strečink zatížených oblastí po tréninku či zápase. Kromě dodržování hlavních zásad o bezpečnosti při sportu, lze využít i

dalších metod jako prevenci zranění. Mezi ty patří – používaní bandáží a ortéz, taping a cviky pro posílení stabilizátorů hlezna. 1.5.2 Bandáže a ortézy Používání těchto preventivních pomůcek vídáme v tenise čím dál častěji. Slouží jako podpora zraněného místa a mají zamezit zvýšenému zatížení na šlachy hlezna. Vyplívá to zejména z toho, že se tenis stále zrychluje a s tím jsou spojené i častější zranění hlezenního kloubu. Tyto ochrany se také využívají k zrychlování hojení již vzniklého zranění a zabraňují opakováním na místech oslabených tímto traumatem. Správný výběr typu bandáže nebo ortézy zajistí sportovní lékař. Ten musí vycházet z individuálních potřeb sportovce.

25

1.5.2.1 Bandáže kotníku Bandáže jsou vyráběny nejčastěji z neoprenu, bytexu nebo jiných elastických materiálů. Nemají žádný pevný základ, takže splňují minimální podpůrnou funkci. Zajišťují zvýšené zahřátí a zlepšené prokrvení oblasti hlezna. Výhodou u bandáží je tenký materiál, s kterým se sportovec snáze vejde do sportovní obuvi (obr. 8).

Obrázek 8: Kotníková bandáž neoprenová Zdroj: http://www.filisport.cz/saller/zdravotnictvi.html 9.4.2012

1.5.2.2 Ortézy kotníku Ortézy jsou tvořeny pevnějším materiálem než bandáže, někdy doplněné o šněrování nebo dotahovací pásky (obr. 9). U těchto pomůcek dochází k značnému omezení rozsahu pohybu v hlezenním kloubu. Některé tak omezují v dosahování maximálních možných výkonů.

26

Obrázek 9: Šněrovací ortéza Zdroj http://www.koladraci.cz/ro-chranic-kotniku-orteza-race-brace.html 9.4.2012

1.5.3 Taping Tejpování (taping) je běžnou používanou metodou ve sportovním lékařství. Spočívá v obvazování tělesné partie, pomocí pevných a pružných lepicích pásek. Délka a šířka tejpu se mění v závislosti na druhu tejpu a jeho umístění. Tejpování je obdobou zpevňovacích nebo funkčních bandáží, je však šetrnější vzhledem k zachování volného krevního oběhu. Umožňuje tedy aktivitu funkčního celku pohybového aparátu a zachovává nervosvalové funkce. Předpokladem pro to, aby tejp vydržel požadovanou dobu a aby plnil svůj účel, je dokonalý kontakt mezi kůží a tejpovacím materiálem. Zásadně nelze aplikovat tejpovaní při výrazných kožních alergiích, zánětech kůže nebo rozsáhlejším krvácení.

27

Základní pravidla před přiložením tejpu dle Flandery (2010): 

dokonalé očištění ošetřované oblasti



pokožka musí být dostatečně suchá. Vlhkost by mohla způsobit nabobtnání její povrchové vrstvy



holení se provádí také nasucho



zamaštěnou pokožku otřeme lékařským benzínem



při oděrkách provedeme základní dezinfekci, překryjeme gázou nebo obinadlem a teprve na tuto podložku provedeme tejp Zvolená poloha pro ošetření je považována za definitivní a v průběhu lepení tejpu ji

nelze měnit. Pohybem by se snížil účinek tejpovaní nebo by došlo k úplné ztrátě funkčnosti obvazu. Střední funkční postavení znamená takovou míru uvolněnosti svalů a kloubů, aby následné tejpovaní nepůsobilo funkční zábrany. Zároveň nesmí dojít k případnému posunu pásky a jejímu uvolnění. Musí se zabránit nežádoucímu zaškrcení. [6,12] K tejpování se používají jak pásky pevné, tak pružné pásky. Na rozdíl od leukoplastí se vyznačují hypoalergizující lepící vrstvou a jejich kvalita zaručuji lepší přilnavost (adhezi). Je proto lepší investovat do speciálních tejpovacích materiálů. [6,12]

O správném typu léčby a použití tejpu by měl rozhodnout výhradně lékař. Postupy se mění v závislosti na závažnosti poranění a průběžném stavu během léčby.



indikace léčebná – aplikace tejpování jako léčebné indikace je nejvhodnější v kombinaci s další léčbou. Doporučuje se u zhmožděnin, natažení i natržení vaziva, distorzích i luxacích kloubů. Je vhodná také u celé řady zánětlivých onemocnění.



indikace rehabilitační – umožňuje rychlejší návrat k pohybové aktivitě po úrazech či operacích. Stupeň zatížení ovšem určí lékař. V zásadě se tejpovací materiál přikládá tam, kde v průběhu zranění byla pevná bandáž.

28



indikace preventivní – při nepatrných poškozeních pohybového aparátu dochází ke změnám mechanických vlastností vazů, které následně snižují stabilitu kloubu. Pokud tedy nastala nějaká porucha, doporučuje se fixace tejpovací páskou při každé větší zátěži. Primární prevenci je však aplikace tejpu tehdy, kdy předem předpokládáme, že může dojít ke zranění (důležitý zápas, nácvik nových pohybů). [6,12]

1.5.3.1 Taping hlezenního kloubu Na kotníku se tejp preventivně aplikuje k posílení vazivového aparátu hlezna, k fixaci kloubu, a aby se zabránilo jeho extrémním polohám při zachování funkčnosti. V neposlední řadě má aplikace tejpu u akutního poškození kompresní účinek k potlačení či minimalizaci výronu. Jednostranná fixace hlezna Tento postup volíme nejlépe jako primární prevenci. Dodává sportovci pocit bezpečného pohybu. Postup dle Flandery (2010) – ošetřovaná osoba leží na stole na zádech, dolní končetina je v tzv. funkčním středním postavení, chodidlo s bércem svírá pravý úhel. Provedeme základní kruhovou obtočku v patní části. Lepíme od chodidla šikmo dozadu přes achillovku, po vnější části kotníku a přes nárt zpět na chodidlo. Pokračujeme pod mírným tahem směrem dál do jedné třetiny postranní části lýtkového svalu. Další pásku lepíme stejně s tím, že jedna polovina překrývá již nalepenou pásku a druhá zakrývá pokožku. Tyto pásky zajistíme závěrečnými obtočkami v jedné třetině lýtka. Oboustranná fixace hlezna Nejčastější použití této metody je po lehčích nebo těžších distorzích. Postup podle Flandery (2010) – poloha ošetřované osoby je stejná jako v předchozím případě. Úvodní obtočky provedeme na příčné klenbě a v dolní třetině lýtka. Pak vedeme první pásku z obtočky na lýtku dolů pod patu a vracíme se po vnitřní straně kotníku zpět na lýtko. Další pásku lepíme z obtočky na záprstí směrem na Achillovu šlachu a po vnitřní straně zpět na obtočku příčné klenby. Takto oblepujeme hlezenní kloub tak dlouho, dokud nedosáhneme úplného zpevnění. Střídavě lepené pásky se opět z poloviny překrývají. Tento tejp uzavřeme závěrečnou obtočkou na lýtku a na příčné klenbě (obr. 10).

29

Obrázek 10: Oboustranná fixace hlezenního kloubu tejpem Zdroj: http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2005032501 9.4.2012

1.5.4 Kinezio-tejpování Kinezio-tejpy se používají na odbourávání bolesti ve svalech i kloubech, na zlepšení funkce svalů, šlach a kloubů. Podporují krevní a mízní oběh a mají blahodárný vliv na hojení svalových ruptur. Nalepením kinezio-tejpů na kůži se stimulují proprioreceptory, a tím dochází k uvolnění kůže od podkoží, podkoží od fascie a vznikne větší prostor k uvolnění svalu. Materiálově se liší od ostatních tejpů tím, že jeho funkčnost vydrží až týden. Je tedy pružný a voděodolný. Pásky se lepí pod mírným tahem na napnutý sval. Mohou se dle potřeby rozstřihnout, takže vzniká tzv. X-tejp nebo Y-tejp. [6]

30

1.5.5 Posilování stabilizátorů hlezenního kloubu Než cvičící přistoupí k samotným cvikům, měl by dbát na dostatečné rozcvičení a rozehřátí. Zejména pak svaly a kloubní spoje hlezenního kloubu. Na stabilizaci hlezna známe velké množství cviků jak bez pomůcek tak s nimi. Mezi nejznámější a nejpoužívanější pomůcky patří: BOSU, Balance Step, balanční točny, Dynair, čočka nebo pružinové a závěsné plošiny. [7,9] Před samotným posilováním je vhodné provést rozcvičení: Cviky na místě: 

střídání plantární a dorzální flexe



kroužení kotníkem (bez opory, s oporou špičky)



přitahování paty za špičkou, chodidlo na zemi (píďalka)



váha předklonmo (holubička)

Cviky v pohybu: 

chůze po špičkách



chůze po patách



chůze do výpadů (každý krok výpad)



chůze po vnějších hranách chodidla



chůze po vnitřních hranách chodidla

1.5.5.1 Posilování bez pomůcek Cviky na místě: 

výpony



váha předklonmo (holubička)



pomalý dřep



poskoky snožmo



střídavé poskoky (levá, pravá)



poskoky na jedné noze

31

Cviky v pohybu: 

chůze ve výponu



liftink



poskoky na jedné noze



poskoky snožmo



poskoky snožmo se střídáním pohybů (vpřed vzad, bokem)

1.5.5.2 Posilování na balančních plochách Pružná balanční úseč BOSU Tato plošina má základní plochu kruhového průřezu. Balanční část je tvořena kopulí z části gymnastického míče. Velikost se pohybuje od jedné třetiny do jedné poloviny gymnastického míče. Čím více balanční pomůcku nafoukneme, tím bude stabilnější. Díky jejímu tvaru ji lze použít ve dvou různých polohách: 

úseč jako balanční výstupek – položená na plošině (obr.11a)



úseč jako balanční plošina – položená na výstupek (obr.11b)

Obrázek 11: BOSU položení a) na plošině, b) na výstupek Zdroj: http://www.fitkoprozeny.cz/a-bosu-cviceni11.4.2012

32

Cviky: 

stoj spojný



stoj měrný



stoj na jedné noze



váha předklonmo (holubička)



stoj snožmo se zavřenýma očima



stoj na jedné noze se zavřenýma očima



výpony snožmo



výpony na jedné noze



mírný podřep na obou nohách – výdrž (obr. 12)

Obrázek 12: Mírný podřep na obou nohách na balanční plošině Zdroj: http://www.starfit.cz/bosu-2.html 11.4.2012

33



stoj za úsečí, střídavě výpady chodidlem na úseč



stoj bokem vedle úseče, výpady stranou (obr. 13)

Obrázek 13: Výpad stranou na balanční plošinu Zdroj: http://www.sportujeme.sk/fitness/bosu 11.4.2012 

výpony snožmo



výpony na jedné noze



poskoky snožmo



poskoky snožmo s půlobratem



poskoky na jedné noze



poskoky na jedné noze s půlobratem Velkou řadu těchto cviků zle zařadit při cvičení z obou stran míče. Cviky na

ostatních balančních pomůckách jsou také velmi podobné, tudíž můžeme zařazovat i tyto konkrétní.

34

II.

EMPIRICKÁ ČÁST

35

2

CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY

2.1 Cíl práce Cílem práce je vytvořit přehled o úrazech tenistů a zejména o poranění hlezenního kloubu. Dále zjistit míru a kvalitu jejich prevence.

2.2 Výzkumné otázky 

VO1: Jaké bude nejčastější poranění u tenistů?



VO2: Jaký bude nejčastější mechanismus poranění hlezenního kloubu a na jakém povrchu k němu nejčastěji dochází?



VO3: V jaké míře hráči dbají na prevenci před a po zranění?

2.3 Úkoly práce 

Ú1: Shromáždit materiály týkající se problematiky zranění hlezenního kloubu



Ú2: Vytvořit anketu a shromáždit od hráčů údaje spojené se zraněním hlezenního kloubu



Ú3: Zpracovat sesbírané údaje a na základě nich vyvodit závěry a doporučení

36

3

METODIKA PRÁCE

3.1 Metody sběru dat Při shromažďování dat byla použita explorační metoda pomocí ankety. Tuto anketu tvořilo celkem 20 otázek (8 otevřených, 12 uzavřených). První část otázek se zaměřovala na obecné údaje (věk, pohlaví). V druhé části otázky směřovali k obecné úrazovosti v tenise. Poslední část ankety byla zaměřena na úrazovost a prevenci hlezenního kloubu.

3.2 Charakteristika souboru K tomuto výzkumu jsem oslovil hráče na republikové úrovni. Zaměřil jsem se na dvě věkové kategorie (junioři, dospělí). Ze 70 dotazovaných anketu vyplnilo 52 hráčů. Z toho bylo 32 mužů a 20 žen. Průměrný věk u mužů činil 22 let a u žen 19,5 roku. Jednalo se výhradně o závodní hráče, kteří trénují minimálně 4x týdně a tenis hrají alespoň 6 let.

3.3 Organizace práce Během jednoho měsíce byla pomocí ankety sesbírána data, díky kterým jsem následně zpracoval a vyhodnotil výsledky. Rozesláno bylo celkem 70 dokumentů, přičemž vyplněno bylo 52.

37

4

VÝSLEDKY A DISKUZE

4.1 Nejčastější místa poranění v tenise V dotazníku byli hráči požádáni, aby zaznamenali místa poranění, které se jim za jejich karieru stala a následně o jakých zraněních si myslí, že jsou v tenise nejčastější. V tomhle ohledu došlo u odpovědí k velké odchylce. Zatímco nejčastějším zraněným místem byl jednoznačně hlezenní kloub (celkem 43dotázaných), více než polovina hráčů (31) si myslí, že nejčastějším zraněním v tenise je loket (obr. 14).

Obrázek 14 Poměr mezi opravdovými a odhadovanými poraněními

38

Z celkových 43 hráčů, kteří utrpěli zranění hlezenního kloubu, bylo 28 mužů a 15 žen. Výsledky ukázaly na to, že u mužů se poranění kotníku objevuje procentuelně častěji než u žen (obr. 15). Příčinu lze hledat v rozlišném stylu hry, kdy muži hrají oproti ženám delší výměny s velkým množstvím skluzů a změn směru.

Obrázek 15: Poměr zranění kotníku mezi muži a ženami

39

4.2 Nejčastější mechanismus poranění hlezenního kloubu Nejčastějším mechanismem poranění bylo dobrždění. Mnoho hráčů zde doplnilo, že se jednalo o skluz. Tento výsledek potvrdilo vyhodnocení otázky, na kterém povrchu ke zranění došlo. Většina hráčů (38) uvedla, že se jednalo o antukový dvorec. Tento výsledek se dal předem předpokládat, jelikož se v České republice hraje ve velké většině na tomto povrchu (obr. 16). Pro upřesnění si na antuce kotník poranilo 13 žen a 25 mužů a na betonovém kurtu 2 ženy a 3 muži.

Obrázek 16: Poměr počtu zranění na různých površích

40

4.3 Prevence zranění Míra využití prevence jako předcházení zranění byla téměř nulová. Pouze dva z dotázaných odpověděli, že používali některou z preventivních pomůcek již před zraněním. Ani díky zranění (43 hráčů) se tento počet nijak rapidně nezměnil. Pouze 14 hráčů používá preventivní opatření po zranění z toho 4 ženy a 10 mužů (obr. 17).

Obrázek 17: Míra používaní prevence před a po zranění hlezna Není tudíž divu, že u většiny hráčů s poraněním hlezna se toto zranění objevilo opakovaně (obr. 18). Ani jeden z dotázaných neprovádí pravidelně cviky na posílení stabilizátorů hlezna.

Obrázek 18: Počet případů kdy se zranění objevilo opakovaně

41

ZÁVĚR Cílem práce bylo vytvořit přehled o úrazech tenistů a zejména o poranění hlezenního kloubu. Dále zjistit míru a kvalitu jejich prevence. Jako trenér jsem při práci zaznamenal, že poranění hlezenního kloubu je jedním z nejčastějších poranění v tenise. Potvrzení přišlo na základě zjištěných výsledků z mého dotazníku, kdy téměř všichni dotazovaní si tímto zraněním prošli. Dále se často objevovalo poranění kolenního a ramenního kloubu. Zranění lokte se naopak ukázalo méně častým, napříč všeobecně známému tenisovému lokti. Hráči, kteří dokonale zvládají techniku, by s tímto zraněním neměli mít problémy. Z velké většiny se tato zranění stala na měkkém antukovém kurtu při dobržďování (skluzu). Vzhledem k častým případům neúplného doléčení se tato zranění velmi často opakovala a docházelo k chronickým problémům. Tento fakt velmi ovlivňuje i to, že vrcholový hráči nevěnují téměř žádný zájem prevenci zranění hlezenního kloubu. Pouze část sportovců začala některé pomůcky využívat, ale to až po zranění. Mezi těmito málo sportovci patří mezi nejpoužívanější prostředky prevence kotníkové ortézy a bandáže. Hrůzným zjištěním byl fakt, že ani jeden z dotázaných hráčů neprovádí pravidelně žádný cvik na posílení stabilizátorů hlezna. Po podrobném prozkoumání této problematiky bych doporučil tenistům pravidelné používání balančních plošin na posílení stabilizátorů hlezenního kloubu. Oslabené svaly a vazy hlezenního kloubu způsobují instabilitu kloubu a s tím spojené chronické problémy. Při těchto obtížích je vhodné používat kotníkové bandáže a ortézy. Těmito prostředky hráč získá sebedůvěru k maximálnímu výkonu po zranění a nebojí se zapojit o hry pohyb skluzem. Touto prací jsem se snažil přiblížit problematiku týkající se úrazu oblasti hlezna u vrcholových českých tenistů. Jelikož dobrý sportovní výkon je ovlivněn mnoha faktory a zdraví je jedním z nejdůležitějších z nich.

42

SOUHRN Cílem této práce je přiblížit problematiku zranění hlezenního kloubu hráčům a trenérům tenisu v České republice a jak těmto poraněním předcházet. V první části se práce zaměřuje na anatomický rozbor hlezna a přehled typů zranění. Dále pak na možné způsoby prevence a ukázku cviků na posilování stabilizátorů kotníku. Ve druhé části jsem pomocí ankety zjistil četnost zranění a informovanost hráčů o možné prevenci. Zjistil jsem, že procento hráčů se zraněním kotníku bylo velmi vysoké. Téměř všichni si tímto poraněním prošli a navíc většina tenistů i opakovaně.

43

RESUMÉ The goal of this thesis is to focus on the issue of injuries of Articulatio talocruralis and to describe this issue to tennis players and coaches in the Czech Republic and to mention how to prevent these injuries. The first part of the thesis is focused on an anatomical analysis of talocrularis and an overview of types of these injuries. Furthermore, there is a description of how to prevent the injuries and sample exercises how to strengthen the stabilizers of ankle. The second part includes a survey which is focused on a frequency of injuries and describes how are players informed about the possible prevention.

44

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BARTONÍČEK, J.; HEŘT, J., Základy klinické anatomie pohybového aparátu. Praha : Maxdorf, 2004. 256 s. ISBN 8073450178 2. Crespo, M., Miley, D., Tenisový trenérský manuál 2. stupně. 2.vydání, Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 305 s 3. DUNGL, P., Ortopedie a traumatologie nohy. Vyd. 1. Praha : Avicenum, 1989. 285 s 4. DYLEVSKÝ, I., Funkční anatomie. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 532 s. ISBN 9788024732404 5. DYLEVSKÝ, I., Základy funkční anatomie. Olomouc : Poznání, 2011. 330 s. ISBN 9788087419069 6. FLANDERA, S., Tejpování : prevence poruch pohybového aparátu : příručka pro maséry a fyzioterapeuty. 2. upr. vyd. Olomouc : Poznání, 2006. 98 s. ISBN 8086606473 7. JEBAVÝ, R.; ZUMR, T., Posilování s balančními pomůckami. 1.vyd. Praha : Grada, 2009. 175 s. ISBN 9788024728025 8. MOSTER, R.; MOSTEROVÁ, Z., Sportovní traumatologie. 2., přeprac. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 106 s. ISBN 9788021043121 9. MUCHOVÁ, M.; TOMÁNKOVÁ, K., Cvičení na balanční plošině. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 143 s. ISBN 9788024729480 10. NETTER, F. H; et al., Anatomický atlas člověka. 1. vyd. Praha : Grada, 2003. s. ISBN 8024705176 11. PILNÝ, Jaroslav., Prevence úrazů pro sportovce : taping : popis zranění, první pomoc, léčba, rehabilitace. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 103 s. ISBN 9788024716756 12. Tenisový trenérský manuál 1. stupně. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 96 s 13. VAŘEKA, I.; VAŘEKOVÁ, R., Kineziologie nohy. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 189 s. ISBN 9788024424323

45

internetové zdroje: 14. http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-tenis.html 15. http://www.medicina.cz/odborne/clanek.dss?s_id=1805&s_ts=41019,6622222222 16. http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/primarni-a-sekundarni-prevencekardiovaskularnich-chorob-v-ordin-141198

46

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Hlezenní kloub – spojnice artikulujících kostí .................................................... 9 Obrázek 2: Vazivový aparát hlezenního kloubu .................................................................. 11 Obrázek 3: Svaly hlezenního kloubu ................................................................................... 13 Obrázek 4: Dorzální a plantární flexe hlezenního kloubu ................................................... 15 Obrázek 5: Everze a inverze hlezenního kloubu ................................................................. 16 Obrázek 6: Úplné přetržení vazů ......................................................................................... 17 Obrázek 7: Podíl aerobního a anaerobního krytí při hře ...................................................... 21 Obrázek 8: Kotníková bandáž neoprenová .......................................................................... 26 Obrázek 9: Šněrovací ortéza ................................................................................................ 27 Obrázek 10: Oboustranná fixace hlezenního kloubu tejpem ............................................... 30 Obrázek 11: BOSU položení a) na plošině, b) na výstupek ................................................ 32 Obrázek 12: Mírný podřep na obou nohách na balanční plošině ........................................ 33 Obrázek 13: Výpad stranou na balanční plošinu ................................................................. 34 Obrázek 14 Poměr mezi opravdovými a odhadovanými poraněními .................................. 38 Obrázek 15: Poměr zranění kotníku mezi muži a ženami ................................................... 39 Obrázek 16: Poměr počtu zranění na různých površích ...................................................... 40 Obrázek 17: Míra používaní prevence před a po zranění hlezna ......................................... 41 Obrázek 18: Počet případů kdy se zranění objevilo opakovaně .......................................... 41

47

PŘÍLOHA P I: (Anketa) Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Martina Kašpar a obracím se na Vás s prosbou o vyplnění následující ankety. Jsem studentem 3. ročníku Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity oboru Regenerace a výživa ve sportu. Tento dotazník mi poslouží k získání dat potřebných ke zpracování bakalářské práce na téma „Prevence instabilního hlezenního kloubu v tenise“. Anketa je zcela anonymní a jeho vyplnění Vám zabere asi 5 minut. (Vyhovující odpověď zakroužkujte nebo doplňte)

Pohlaví: Muž Žena Věk: Na jaké úrovni hrajete tenis a jak dlouho? Profesionální (ATP, WTA) Závodní (CŽ) Rekreační

Kolik let hrajete tenis?

Jak často hrajete tenis?

48

Vyskytlo se u Vás někdy nějaké zranění při tenise? ( označit i více možností) Loket Rameno Záda Zápěstí Kotník Koleno Jiné ……………………. Žádné Docházelo k opakování zranění? (Pokud ano, jakého a kolikrát)

K jakému zranění, podle Vás, dochází v tenise nejčastěji? Loket Rameno Záda Zápěstí Kotník Koleno Jiné

……………………

Žádné

Používal jste jako prevenci některou z těchto pomůcek před prvním zraněním? ( pokud ano, tak na jakém místě) Obinadlo Ortéza Tejp Žádnou Zranil jste si někdy při tenise kotník? Ano Ne 49

Při jakém pohybu se Vám toto zranění přihodilo? Dopad po výskoku Odražení (změna směru) Dobrždění Jiné

………………………

Na jakém povrchu ke zranění došlo? Antuka Beton Jiný …….…………….

Používáte jako prevenci po zranění kotníku některou z těchto pomůcek? Obinadlo Ortéza Tejp Žádnou

Jakou dobu věnujete před tenisem rozcvičení? Nerozcvičuji se 1-5 minut 6-15 minut 15 +

Znáte některé balanční pomůcky? (popište) Používáte některé tyto pomůcky pravidelně?

50