press kit. ARTCAM uvádí. ÚTERÝ PO VÁNOCÍCH Lásce se nedá poručit

ARTCAM / press kit ARTCAM uvádí ÚTERÝ PO VÁNOCÍCH Lásce se nedá poručit…

premiéra: 9. 12. 2010 Paul žije spokojeně se svojí ženou Adrianou a malou dcerkou v současné Bukurešti. Zdánlivě mu v jeho osobním životě nic nechybí, ale i přesto se bezhlavě zamiluje do mladé zubařky Ralucy. Ta po něm sice nechce, aby se rozvedl, ale jejich pouto je čím dál tím silnější. Hrdina se tedy rozhodne situaci řešit a uprostřed vánočních příprav své ženě oznámí, že od ní odchází... Režisér Radu Muntean patří mezi nejdůležitější rumunské režiséry současnosti. Ve svých civilních filmech (Boogie, 2008) se snaží ukazovat kritické situace v partnerských vztazích. Úterý po Vánocích je tedy jednoduchým dramatem o obyčejných věcech, které jsou nám ne vždy příjemné, ale které je nutné řešit. Film byl úspěšně uveden letos na festivalu v Cannes v sekci Un Certain Regard.

Programace:

Film Distribution Artcam / Rašínovo nábřeží 6 / 128 00 Praha 2 / tel: 221411666 / fax: 221411699 / Tiskový servis: Dominika Prejdová/ tel: 725 790 909/ [email protected] Programace: Aena Vokounová / Jagelonská 7 / Plzeň / tel: 377 220 641 / [email protected]

ARTCAM / press kit O filmu Po filmu Boogie je Úterý po Vánocích druhým filmem Radu Munteana, který byl vybrán do programu canneského festivalu. Film navazuje na ten předchozí tím, že si za téma bere mezilidské vztahy. Posunuje se tak od rekapitulace komunistické éry, jež charakterizovala tvorbu rumunské nové vlny dosud, k univerzálním příběhům ze života současné evropské střední třídy. Sám Muntean popisoval pád Caucescova režimu ve svém druhém filmu Papír bude modrý. Snímek Úterý po Vánocích ale jinak vykazuje všechny typické znaky rumunské nové vlny, která sklízí mezinárodní úspěch od roku 2006, kdy byl uveden v Cannes film Smrt pana Lazaresca režiséra Cristi Puiu. Hned rok poté následoval Zlatou palmou oceněný film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Rumunské filmy přinesly záchvěv svěží autenticity a zároveň nekompromisnost pohledu na svou minulost. Rozvinuly styl dlouhých nepřerušovaných záběrů trvajících často několik minut, statické kamery, která dává prostor autentickým dialogům přesně odpozorovaných ze života a soustředěným hereckým výkonům. Režiséři téměř nepoužívají filmovou hudbu a režii podřizují svým postavám, stylu, který jim jde na tělo a téměř je nepouští ze záběru. V Úterý po Vánocích jde zdánlivě o banální milostný trojúhelník, který byl ve filmu i literatuře tisíckrát zpracovaný. Hlavní hrdina Paul se octne v tísnivé situaci, kdy musí volit mezi manželkou a milenkou. Co dává klasickému příběhu manželské nevěry novost je právě Munteanovo zpracování. Muntean vychází ze střízlivé přesné režie, která zároveň příznačně zůstává nejméně nápadným prvkem filmu. Dlouhé sekvencové scény jsou oproštěné od jakékoliv estetizace, umožňují hercům obsáhnout vývoj a komplexnost citů, nejistot a zmatků svých postav. Téměř voyeuristický vhled do jejich životů, který neopouští sféru jejich intimity, současně zachovává respekt a soucit ke všem postavám. Nikoho neodsuzuje, neřeší morální stránku věci, ale dává plný prostor všem jejich emocím a pochybám. Film ukazuje rytmus, dynamiku a atmosféru jedné zlomové životní situace. Jak člověk postupně dospívá k rozhodnutí, aniž by ho někdo nutil, aniž by byl nucen vnějšími okolnostmi, ale prostě jen vnitřním vývojem, kdy postupně dospívá do momentu, že už takhle dál nemůže žít. Muntean přitom mistrně zachycuje obě polohy, jak mileneckou blízkost, tak blízkost manželskou, vzniklou po deseti letech soužití. Zároveň zachycuje stín lži, který zasahuje do obou světů, a hrdinovu somnambulnost v běžném životě. Film pojmenovává nejistotu hlavního hrdiny, oddělenost obou světů a to, jak se v něm zpátky spojují. Portrétuje zvláštní ambivalenci situace, křehkost a zranitelnost hrdinů, ale současně i jejich sílu. Muntean používá filmový jazyk redukovaný na samou dřeň, na jeho základní funkce, dlouhé záběry ze statické kamery, které zůstávají u své pozorovatelské funkce, aniž by se stávaly manýrou, minimum střihu, výjimečné herecké výkony. Muntean tak dosahuje rovnováhy, nalézá dokonalé formální vyjádření svého tématu, nikde nepřepíná, netlačí na pilu, člověk necítí falešný tón, jeho jediným měřítkem je pravdivost. Dovádí tak rumunskou novou vlnu do nové úrovně.

Programace:


ARTCAM / press kit

Filmografie: 2010 ÚTERÝ PO VÁNOCÍCH(Marţi, după Crăciun) MFF Cannes, Un Certain Regard 2008 BOOGIE MFF Cannes, Quinzaine des Réalisateurs 2006 PAPÍR BUDE MODRÝ (Hîrti a va fi albastră) MFF Locarno, oficiální výběr 2002 ZUŘIVOST(Furia)

Prohlášení režiséra: Snažil jsem se do filmu dostat určitý voyeuristický pocit, který by člověk získal nahlížením do lidských domovů, kuchyní a ložnic. Manželská intimita může být víc strhující než dobrý akční film. Toto není film o vině. Je to film o rozhodnutích. O rozcestí v životě, kdy člověk dostane pocit, že může kontrolovat vlastní osud. Je to také moment, kdy je člověk nejzranitelnější, i když zároveň možná poprvé cítí, že může změnit svůj život.

Programace:


ARTCAM / press kit Paulovo rozhodnutí není ani z rozumu ani z vášně. Rozhodne se amputovat část svého života, kterou žil dotud, ve svém pokusu o morální přežití.

Rozhovor s režisérem: Jak se změnil Váš kinematografický svět od filmu Zuřivost? Je pro Vás snadnější natáčet filmy teď než v roce 2002? Před deseti lety byl rumunský film v kómatu a perspektiva, že se mi podaří udělat první film, byla iluzorní. První den natáčení Zuřivosti, ve chvíli, kdy jsem řekl Akce, jsem věděl, že se film podaří realizovat. Začal jsem s přípravami už dvakrát předtím a pokaždé jsem to musel stopnout z různých důvodů měsíc před natáčením. Samozřejmě, že se věci od té doby změnily. V té době bylo nemyslitelné, aby se režisér trápil tím, jestli bude vybrán na festival v Cannes. Přese všechno, i když se teď o Rumunsku v souvislosti s filmem několik let mluví jako o nové Koreji nebo novém Iránu, tady v Rumunsku jsme nebyli schopní ten úspěch zhodnotit. V rumunské kinematografii pořád vládne velká korupce a lhostejnost k filmům. Jestli se nemýlím, tak pořád ještě neexistuje pořádná kritická reflexe dlouho nebo střednědobá a vlastně ani krátkodobá. Co se mně týče, daří se mi lépe natáčet filmy, protože pracuji v zaběhlém týmu. S ním jsem dělal svoje poslední tři filmy, jsme na sebe zvyklí a taky se mi podařilo dosáhnout určité kredibility vzhledem k potencionálním filmovým investorům, ale myslím si, že pro ty, co začínají, je to pořád hrozně těžké. Taky já jsem se změnil, asi jsem zrovna prožil deset nejdůležitějších let svého života. Mám teď mnohem víc zkušeností a mám také všechno víc pod kontrolou při natáčení, i když se zároveň snažím nepřijít o ten začátečnický entuziasmus. Úterý po Vánocích je Váš čtvrtý celovečerní film, navazuje na předchozí snímek Boogie. Je to příběh o lásce a nevěře, natočený s velkou svěžestí, zároveň doplněnou emocemi a ironií. Co je nejtěžšího na filmu s takovým tématem, tón, příběh, poctivost, s jakou se přistupuje k tématu nebo nebezpečí nespadnout do obecných klišé? Od samého počátku je film dialogem mezi autorem a potencionálním divákem filmu. Od původní myšlenky na film až k jeho postprodukci tento typ komunikace funguje, s občasnými synkopami. Nejtěžší je přenést to osobní na filmu, aby to stejně tak osobně cítil i divák. Co se týče poctivosti, věřím tomu, že jakmile se začne s filmem, je potřeba ho korektně „prodávat“. Můžete si přát udělat divácký film a vystopovat rychle, jaké knoflíky je k tomu potřeba mačkat, můžete se pokusit uhádnout, jaká je zrovna společenská tendence, která vládne festivalům a jít pak v tom směru, nebo se můžete rozhodnout, že film je nakonec hlavně osobní zkušeností a že si tedy nezaslouží kompromis. Já, i když nemám nic proti úspěchu, jsem si dosud vždycky vybral tu poslední variantu.

Programace:


ARTCAM / press kit Je to Vaše třetí spolupráce s Razvanem Radulescu a Alexem Baciu. Jak dokážete sladit svoje tvůrčí ega a spolupracovat? Není to jednoduché, scénář vznikl po velkých bojích, byly momenty, kdy každý toho druhého vedl jiným směrem. Od začátku jsme vycházely z myšlenky napsat scénář o intimitě, takže jsme sebe ani diváky nechtěli ušetřit citového zmatku, který implikuje situace ve filmu. Téma je extrémně delikátní, každý z nás měl jiné zkušenosti a kvůli tomu jsme se někdy dostávali do sporů, zastávali jsme různé postoje vzhledem k určitým dramaturgickým situacím. Tahle absence konsenzu vedla k různým blokům během psaní, ale nejdůležitější je, že to dovedlo scénář do dalšího rozměru. Nakonec jsme byli všichni tři s výsledkem spokojení a už se nemůžu dočkat, až spolu budeme zase pracovat. Je to komplikované, jak říkáte, zvládnout naše ega, ale každý z nás je dostatečně inteligentní na to, aby dokázal ocenit dobrou myšlenku druhého. Navíc jsme i dobrými přáteli a to věci usnadňuje. Podle toho, co jste vyprávěl, bylo natáčení Boogie na pláži jako pracovní prázdniny s rodinou. Bylo to stejné i pro Úterý po Vánocích? Jak dlouho trvalo natáčení a jaká byla atmosféra? Natáčení netrvalo dlouho, 22 dnů, stejně jako u Boogie. Ale situace byla úplně jiná. Pro mě i pro herce byl Úterý po Vánocích mnohem těžší film než Boogie. Připadalo mi, víc než jindy, že tu není jedna scéna důležitější než druhá, že jsme neměli, jak to jinak bývá, jednodušší, doprovodné scény. Snažil jsem se všechny postavy udržovat v rovnováze, vědomý si toho, že v každé chvíli nějaký špatně kontrolovaný detail může film odvést nežádoucím směrem. Během celého natáčení jsem byl dost soustředěný a štáb filmu jsem držel na uzdě jako nikdy předtím. Zároveň jsem se snažil nedávat najevo, jak jsem napjatý, protože cítit ještě dodatečné napětí by nikomu neprospělo, nejméně hercům. Takže, i když jsme byli jedna velká rodina a štáb byl plný párů, rozhodně to nebyly žádné prázdniny. Důkazem je, že Mimi Branescu, který hraje roli Paula, a já, jsme spolu nepromluvili celý měsíc po skončení natáčení filmu. Oba jsme cítili, že potřebujeme pauzu. V Úterý po Vánocích je také cítit velká režisérská diskrétnost. Příběh sám o sobě je napjatý a složitý. Během konfrontačních scén ve filmu prakticky není cítit kamera. Jak jste to zvládnul z pohledu režie? Pro mě je důležité, aby se z kamery nestal další protagonista filmu, aby to vypadalo, že se film vypráví sám. Vyrostl jsem už z období, kdy každá scéna musí být nějakou okázalou demonstrací režie. Nemyslím si, že film je demonstrace, ale spíš zážitek. Ve šťastném případě, když se režie a pohyb kamery stanou organickými, se film dostane do mysli diváka, který tak prožívá kinematografický zážitek bezprostředněji, příměji. Úterý po Vánocích je film s velmi málo střihy, vyhýbal jsme se elipsám uvnitř sekvencí a snažil jsem se dát prostor hercům pro kontinuity hry, ve scénách, které často trvají 10 minut. Protože je kamera fixní, nedalo se vyhnout kompromisům

Programace:


ARTCAM / press kit v rámcích záběrů nebo pohybu herců v prostoru, důležité ale je, že se tato omezení ve filmu nepociťují. Nejhezčí kompliment, který jsem dosud dostal, byl, když mi někdo řekl, že „ten film se mi líbil, ale vůbec nerozumím tomu, co jsi dělal na natáčení“. Myslel jste na herce už při psaní scénáře? Myslel jsem při scénáři na Mimi Brănescu a Mariu Popistaşu. Pro roli Adriany jsem vybral Mirelu Oprişor po měsíci castingu, který probíhal jako natáčení. S deseti herečkami, co se přihlásily, jsem zkoušel jednotlivé scény, což od nich vyžadovalo velké úsilí, protože se musely naučit nazpaměť 6-7 stran textu nejtěžších scén filmu a vzpomínám si, že všechny k tomu přistupovaly poctivě. Nakonec jsem vybral Mirelu, protože i když nebyla nejpřesvědčivější, během zkoušek měla několik momentů, kdy dokázala přesně vyjádřit, co jsem od této postavy chtěl. Teď jsem přesvědčený, že jsem udělal dobře. Mirela dokázala překonat emocionální napětí zkoušek a ztvárnila Adrianu velmi přesvědčivě. Úterý po Vánocích už běželo na několika festivalech a sklízí chválu mezinárodní kritiky. Je tento film úspěšnější než vaše předchozí snímky? Řekl bych, že ano, ale počkal bych ještě na reakci publika, které se vždycky neshoduje s festivalovým úspěchem. V každém případě se na to snažím moc nemyslet, protože od chvíle, kdy film dokončíte, už nemáte moc jak ho ovlivnit. Jaká je nejlepší věc, která se Vám stala v souvislosti s filmem? No mám po ruce několik inteligentních a skromných odpovědí, ale řeknu pravdu: je to, že byl film vybrán do Cannes.

ÚTERÝ PO VÁNOCÍCH/ PREMIÉRA: 9. prosince 2010 Originální název: Marti dupa craicun Země: Rumunsko, Francie, Německo Rok výroby: 2010 Formát: 35mm / barevný Stopáž: 100 minut Jazyk, přístupnost: rumunsky / české titulky, od 12 let Hrají: Mimi Branescu, Mirela Oprisor, Maria Popistasu Scénář: Alex Raciu, Razvan Radulescu, Radu Muntean Kamera: Tudor Lucaciu Střih: Alexandru Radu Trailer: ftp://[email protected]/Utery po Vanocich/ (heslo “box”) Fotografie ke stažení: http://www.artcam.cz/press-ke-stazeni/1-press-pripravujeme

Programace:


press kit. ARTCAM uvádí. ÚTERÝ PO VÁNOCÍCH Lásce se nedá poručit

Recommend Documents