press kit. ARTCAM uvádí. DOBA MĚDĚNÁ To není zločin, ale těžební průmysl. premiéra:

ARTCAM / press kit ARTCAM uvádí DOBA MĚDĚNÁ To není zločin, ale těžební průmysl.

premiéra: 13. 1. 2011

Jedinečný český dokumentární film nás zavede do Zambie, země s významnými zásobami mědi. Kdysi si měď stát těžil a prodával sám. Pak její cena klesla a doly byly nuceně privatizovány ve prospěch západních nadnárodních společností. Zatímco dříve se z výnosů financovaly školy, zdravotnictví a infrastruktura, dnes jdou všechny peníze pryč ze země, a to včetně velkorysých dotací Evropské investiční banky. Český dokumentarista Ivo Bystřičan a kameraman Jiří Málek se přijíždí podívat, kterak situace, jak vystřižená z každodenního zpravodajství v západním světě, reálně vypadá. Jsme zvyklí dívat se na tzv. třetí svět očima zapálených aktivních bojovníků proti chudobě a všech možných humanitárních organizací. Doba měděná proti tomu střízlivě ukazuje, že zajímat bychom se měli spíše o to, jak tato „nezištná“ pomoc vypadá v praxi.

Programace:

Film Distribution Artcam / Rašínovo nábřeží 6 / 128 00 Praha 2 / tel: 221411666 / fax: 221411699 / Tiskový servis: Dominika Prejdová / tel: 725 790 909/ [email protected] Programace: Alena Vokounová / Jagelonská 7 / Plzeň / tel: 377 220 641 / [email protected]

ARTCAM / press kit O filmu Český dokumentární štáb se vydal do Zambie na tři týdny, aby prozkoumal situaci v regionu Copperbelt – těžařské oblasti v jedné z nejchudších zemí světa. Takzvaný africký socialismus, který zde nastal po osvobození od Velké Británie, skončil na počátku devadesátých let. Tehdy došlo k privatizaci jediného podstatného vývozního artiklu Zambie – mědi, z jejíhož prodeje stát financoval veřejné služby. Doly koupily západní korporace a život v Zambii se výrazně proměnil. Dvoučlenný štáb v rámci natáčení proniká do domácnosti bývalého odboráře, který mu poskytuje útočiště před všímavou policií, která dokumentaristy pečlivě monitoruje, či mezi ilegální horníky, kteří bez veškeré techniky na vlastní pěst dotěžují zbytky rudy v dole, který již důlní korporace uzavřela. Natáčení bylo riskantní, proběhlo totiž necelý týden poté, co v dole střílela po hornících bezpečností agentura a několik jich vážně zranila. Filmařům se v Zambii podařilo sejít se s významných ekonomem Johnem Lungu, jenž je profesorem na Copperbelt University. Spolu s britským ekonomem Alastairem Fraserem vydal před časem knihu From Whom The Windfalls, ve které podrobuje důkladné analýze průběh privatizace zambijských dolů. John Lungu v knize i filmu nešetří kritikou vůči procesu privatizace a způsobu podnikání nových vlastníků dolů, mnoha evropským ekonomům navzdory. Film se však kvůli neustálému zatýkání policií či přerušování bedlivými občany mění v nevytěžitelnou reportáž. Doba měděná není odtrženým cestopisem či drastickou zkazkou o utrpení. Namísto toho zkoumá, jaký vliv mají na vzdálenou Zambii evropské peníze. V rozvojových půjčkách se sem vlévají finanční zdroje evropských daňových poplatníků skrze instituce EU, jíž je i Evropská investiční banka. „Film nepostuluje privatizaci jako zlo, ale přináší bohatý materiál k zamyšlení, jak má privatizace vypadat, aby lidem přinesla užitek,“ sdělil Petr Hlobil z CEE Bankwatch Network, která film koprodukovala.

O režisérovi a tvůrcích filmu: Režisér filmu Ivo Bystřičan je studentem posledního ročníku katedry dokumentární tvorby na FAMU. Jeho předchozí film Trvalé bydliště Praha zkoumající strategie přežití bezdomovců v hlavním městě se účastnil festivalů v Číně, Izraeli, Španělsku či Moldávii. Kameraman Jiří Málek natočil úspěšné dokumentární filmy Zdroj, Hry prachu a Javor 98 v režii Martina Marečka. Hlavní kameru vytvořil u filmů Psych 9 a Graffitti. Dramaturg Martin Mareček, jenž na filmu Doba měděná rovněž podílel jako střihač a dramaturg, absolvoval FAMU filmem Hry prachu, který získal ceny na MFDF v Jihlavě, IFF ECOCINEMA v Řecku, IFF Fairport. Jeho další film Zdroj získal přes dvacet ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Jeho posledním filmem je divácky úspěšný Auto*mat.

Programace:


ARTCAM / press kit

Dokumentární film Doba měděná vznikl v koprodukci CEE Bankwatch Network a Hypermarket Film, s.r.o. Tato společnost dosud vyrobila dokumentární filmy Český sen, Český mír či aktuální Vše pro dobro světa i Nošovic. Hypermarket Film je nereklamní filmová společnost, zaměřená především na autorské dokumentární filmy. Spolupracujeme s nejlepšími z mladých dokumentaristů z Čech i ze Slovenska: s Martinem Marečkem, Erikou Hníkovou, Janem Gogolou, Lucií Královou, Marko Škopem, Karlem Žaludem, Robertem Kirchhoffem ad. Náš první celovečerní film Český sen byl uveden v kinech ve 12 zemích vč. USA a Velké Británie. Podporujeme vznik dokumentárních debutů. Spolupracujeme s Českou televizí, ARTE, Channel 4, YLE, VPRO, ORF a řadou nezávislých filmových produkcí z Evropy. V loňském roce jsme dokončili dva celovečerní dokumentární filmy Český mír (premiéra květen 2010, režie Vít Klusák a Filip Remunda) a For Semafor (premiéra listopad 2010, režie Míra Janek)

Rozhovor s režisérem: Co vás přivedlo do Zambie? Jak jste se dostali k tématu tamějších měděných dolů? Ve své dokumentární tvorbě se celkově zaměřuji na společenské, environmentální a ekonomické problémy, zajímají mě vztahy moci, dominance a hegemonie. Při koncipování svých filmů mi pak připadá důležité, aby srovnávaly oficiální – politickou a mediální – verzi skutečnosti s vnímáním této skutečnosti v pohledu konkrétních lidí. Film Doba měděná vznikl na popud mezinárodní nevládní organizace CEE Bankwatch Network, která se zabývá monitoringem a oponenturou projektů bankovních institucí s globálním vlivem. Právě Zambii a problém privatizovaných měděných dolů, které podporuje Evropská investiční banka a jejichž západní vlastnící plundrují jak zambijskou přírodu, tak místní pracovní sílu, chtěla tato nevládka zmapovat. Dokumentární inspekce pro mě byla vzhledem k mým filmařským zájmům naprosto ideální. Předpokládám, že natáčení nepatřilo k jednoduchým. Jaké problémy jste museli překonávat? S jakými překvapeními, napětím, či těžkostmi jste se během natáčení setkali? Téma těžby mědi je v Zambii velmi ožehavé, lidé mají strach o tématu mluvit. Jako běloši jsme s kamerou byli navíc velmi nápadní a natáčení šlo proto ztuha, neboť si nás velice všímala policie, zejména policejní útvar spadající pod doly. Znalci místních poměrů nás upozorňovali, že je velmi pravděpodobné, že nás policie bedlivě sleduje a ví o našich krocích. Z toho jsme měli značný strach. Například před domem, kde jsme bydleli, za noc projelo několikrát policejní auto, ač tam jinak prý nikdy nejezdí. S ohledem na samotný film bylo největším problémem, že jsme se nikdy

Programace:


ARTCAM / press kit nedostali k managementu dolů. Ač jsem šéfům a manažerům důlních společností opakovaně psal dlouho před odletem a v Zambii několikrát telefonoval, vždy to zůstalo bez odezvy. Jejich pohled na situaci a konfrontace se zambijskou veřejností, která si připadá okradená a ošizená, tak ve filmu chybí. Povedlo se nám to až v lucemburském sídle Evropské investiční banky, která západní těžařské korporace v Zambii podporuje. Jak byste pozval diváky na Dobu měděnou? Doba měděná vám ukáže jiný pohled na Afriku. Film se nesnaží dojímat expresivně zobrazenou chudobou a nezaměřuje se přímo na ni. Naše dokumentární inspekce, která se v průběhu změní spíše v komickou investigaci předčasně ukončovanou policií, analyzuje důsledky oslabené pozice chudé africké země vůči globálním korporacím a bankám. Uvidíte, jaké projekty pomáháme podporovat skrze své daně, které platíme v rámci EU. (z rozhovoru s Veronikou Duškovou pro Ekofilm)

Ve filmu je vidět, jak si sami černí Afričané schválně prozápadně i ironicky pěstují politicky korektní obraz, je v pořádku, abyste natáčeli, jak černoušci hrají fotbal, ale něco jiného už ne. Jaká je Vaše vlastní zkušenost s těmito stereotypy, je těžké se pod ně dostat? Zkušenost mám hlavně se svými vlastními stereotypy. Osobně pro mě bylo těžké odkrývat, proč si určité věci myslím předem. Nicméně, africká realita pro mě znamenala natolik tvrdý náraz, že bylo na místě nevyhnutelné začít přemýšlet o námětu a scénáři zcela znova. Stereotypům vědomě a racionálně předváděným samotnými Zambijci v rámci natáčení bylo však složité se vyhnout. Ve světě globálních médií totiž ví docela dobře, jak si je v euroamerickém světě představujeme a co od nich očekáváme. Nejčastěji měli tedy lidé tendenci před kamerou prezentovat vlastní utrpení plynoucí z chudoby, představitelé institucí zase perfektní fungování komunity. To ale dělají lidé v oficiálních funkcích všude na světě. Proto jsme se snažili vyhýbat se akcentům na neutěšenou situaci Zambijců, které jsme potkali, a neinscenovat dojemné scény. Vycházeli jsme i z toho, že je všeobecně známo, že země jako Zambie jsou velmi chudé a nerozvinuté. Místo toho jsme se snažili pochopit fungování systému a to, jak je v konkrétním případě ovlivněn mezinárodními intervencemi. Ve filmu se nikdy nedostanete k managementu dolů, i místní se dohadují, co se tam vlastně děje, vidíme jen důsledky a velkou informační zeď. Zkoušeli jste se poodkrýt fakta v Evropské investiční bance kromě jejich konfrontace s natočeným materiálem?

Programace:


ARTCAM / press kit To byl původní záměr. Nicméně pokud se argumentuje čísly, diskuse se rychle promění v Babylon, v němž každý mluví jinou řečí. Pro přílišnou akademičnost této části natáčení na půdě EIB jsem se nakonec rozhodl, že ve filmu tyto sekvence nebudou. Každý totiž používá čísla, která se mu hodí. To dělají manažeři této banky, a totéž se dá tvrdit i o mně. Používáme prostě odlišné zdroje informací. Mě velmi ovlivnil zambijský profesor ekonomie John Lungu, který o privatizaci a tom, co bylo po ní, napsal knihu. Podobně podstatná pro mě byla kniha původem zambijské profesorky ekonomie Dambisy Moyo s výmluvným názvem Dead Aid. Na rozdíl od představitelů EIB jsem se v Zambii denně pohyboval mezi „normálními“ lidmi, kdežto oni se na svých misích pohybují mezi manažery. Pak je pochopitelné, že se nám realita jeví poněkud odlišně. My ale mezi manažery nemohli, oni mezi lidi můžou. Ovšem nedělají to. Čísla v podobě makroekonomických dat jsou pak velmi ošidná. Byť naznačují zlepšování situace v té které zemi, lidi ono zlepšování nijak pociťovat nemusejí. Ba se jejich životy mohou zhoršovat, což ona čísla nezaznamenají. Myslíte, že má zambijská realita nějaké styčné body s realitou českou? Myslím si, že bohužel velice. Způsob, jímž v Zambii proběhla privatizace těžebního průmyslu, je podobný průběhu naší privatizace klíčových firem. Ty se dostaly do takových rukou, že to přestalo přinášet užitek společnosti. To, co probíhá v Zambii, je značné varování i pro nás – nezměrnou ekonomickou i politickou moc získávají globální korporace, které státům diktují, co se bude dít. A státy musí poslouchat, k čemuž je nutí i obří instituce, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond nebo Evropská investiční banka. Korporacím však o nějaký společenský užitek nejde, smyslem jejich existence je zisk. To bychom měli mít podle mého názoru vždy na paměti, když se korporace snaží předstírat lidumilnost. My jsme sice nepoměrně bohatším státem, než je Zambie, ale nadnárodní korporace zde mohou časem začít působit podobnou paseku.

Rozhovor s Tomášem Tožičkou, odborníkem na rozvojovou problematiku a jedním z koordinátorů kampaně Česko proti chudobě. Jak se Vám dokument líbil? Přináší z Vašeho hlediska nový pohled na rozvojovou pomoc? Výborně udělaný film, který bez zbytečného komentáře těží z výborného střihu, z autentických rozhovorů s místními lidmi a perfektně zachycené atmosféry. Ukazuje, jak se z daní obyčejných Evropanů financují nadnárodní koncerny v Africe, jak místo podpory rozvojové spolupráce Evropská investiční banka participuje na poškozování životního prostředí a likvidaci sociálních struktur.

Programace:


ARTCAM / press kit Dá se nějak problém privatizace měďařských dolů v Zambii zobecnit na situaci rozvojové pomoci v Africe vůbec, případně v čem? Ukazuje se, že velmi často je takzvaná rozvojová spolupráce výhodná především pro bohaté země. Film tak trochu nabourává také mýtus, že snad dáváme rozvojovým zemím něco zadarmo. Bohužel opak je pravdou. Z dokumentu vyplývají některé důsledky, ale zdá se dost těžké dopátrat informaci, co se vlastně během privatizace stalo a děje, je tu přítomná silná informační bariéra. Co vnímáte jako největší problém rozvojové pomoci? Především privatizační projekty a stavby velkých technologických celků jsou poznamenány obrovskou mírou netransparentnosti, za níž se nezřídka skrývá korupce. Ta je samozřejmě horší na straně těch bohatších a tedy korumpujících. Proč si myslíte, že je v českých médiích tak málo prostoru věnováno problémům třetího světa a způsobu jejich řešení? Mnoho lidí si myslí, že se nás problémy rozvojových zemí netýkají. Bohužel se však dotýkají každého z nás, protože nadnárodní společnosti zneužívají chudoby a špatné vymahatelnosti lidských v některých méně rozvinutých zemích k tomu, aby omezovali lidská práva všude ve světě, a zvyšovaly tlak ne redukci zaměstnaneckých práv a tím i chudnutí v bohatých zemích. Proto je nutné, abychom vyžadovali dodržování lidských práv všude na světě. Můžeme to zohlednit například při našich nákupech... Originální název: Doba měděná Země: ČR Rok výroby: 2010 Formát: DVD / barevný Stopáž: 54 min Jazyk, přístupnost: anglicky, česky Režie: Ivo Bystřičan Námět a scénář: Ivo Bystřičan, Martin Mareček Kamera: Jiří Málek Střih a dramaturgie: Martin Mareček Producent: Hypermarket Film, s.r.o., CEE Bankwatch Network

Fotografie ke stažení: http://www.artcam.cz/press-ke-stazeni/1-press-pripravujeme

Programace:


press kit. ARTCAM uvádí. DOBA MĚDĚNÁ To není zločin, ale těžební průmysl. premiéra:

Recommend Documents