Průběžná zpráva č. 2 Programu státní podpory výzkumu a vývoje MŽP v roce 2005 Program Geosféra - SB evidenční označení programu: VaV/1D/1/29/04
název projektu:
Biogeochemické cykly ekologicky významných prvků v měnících se přírodních podmínkách lesních ekosystémů NP Šumava RNDr. Jakub Hruška, CSc.
Česká geologická služba Praha 5.července 2005
Práce na experimentálních povodích Pytlácký roh, Doupě a Stolec (Česká geologická služba) Měření bilance prvků ve třech sledovaných povodích bylo započato v listopadu 2004. Na straně vstupů byly měřeny koncentrace prvků ve srážkách na volné ploše na povodích Medvědí doupě a Pytlácký roh („bezlesá“ povodí) a v podkorunových srážkách v podvodí Stolec (zalesněné povodí). Naměřené průměrné hodnoty prezentují pouze krátkou periodu převážně v zimních měsících (listopad 2004-duben 2005). Povodí leží v extrémních klimatických podmínkách a tudíž vzorkování odtoku bylo v zimních měsících spojeno s určitými potížemi. V lednu a únoru došlo k celkovému zamrznutí povodí Pytlácký roh a během února se na obou odlesněných povodích v místě odběru vzorků akumuloval sníh až do výše 3 m. Během března bylo obnoveno vzorkování (prokopání jízků) a zachycen odtok reprezentující jarní tání, jež je důležitý zejména k správnému určení celkové bilance prvků v povodí. Odlesněná povodí měly podobný chemismus srážek, pH v povodí Medvědí doupě bylo 4,66 a v Pytáckém rohu 4,55, koncentrace bazických kationtů (Ca, Mg, Na, K) byly srovnatelné (0,2, 0,04, 0,25 a 0,05 mg/l, resp.). Na straně aniontů pouze koncentrace síranů byly vyšší v povodí Medvědí doupě (2,07 mg/l) než v povodí Pytlácký roh (1,62 mg/l). F, Cl, a NO3 dosahovaly srovnatelných koncentrací (0,01, 0,5, 2,5 mg/l, resp.). Koncentrace vybraných parametrů v podkorunové srážce z povodí Stolec byly nabohaceny proti srážkám na volné ploše u všech prvků. Nejvyšší koncentrace byly naměřeny u K (2,92 mg/l), jež je dominujícím kationtem, následovány Ca (0,5 mg/l), Na (0,38 mg/l) a Mg (0,19 mg/l). Na straně aniontů byla nejvyšší koncentrace u dusičnanů (2,91 mg/l) následována sírany (2,78 mg/l), chloridy (1 mg/l) a fluoridy (0,02 mg/l). Koncentrace amonných iontů byly nižší (0,39 mg/l) než ve srážkách na volné ploše (0,8 mg/l), pH srážek bylo nižší (4,26). Na straně výstupů byl měřen chemismus povrchových vod na měrném profilu na všech sledovaných povodích. V přirozeně se obnovujícím povodí Pytlácký roh byly průměrné koncentrace kationtů v odtoku u vápníku 1,4 mg/l, hořčíku 0,9 mg/l, draslíku 0,5 mg/l a sodíku 1,3 mg/l. Srovnatelné koncentrace u draslíku a sodíku byly měřeny v znovu zalesněném povodí Medvědí doupě, naproti tomu nižší byly koncentrace u hořčíku (0,3 mg/l) a vápníku (1 mg/l). Zvýšené koncentrace hliníku v povodí Medvědí doupě (0,3 mg/l) spojené zároveň s pozorovaným vyšším pH (4,53) ve srovnání s povodím Pytlácký roh (Al= 0,09mg/l, pH=4,3) může souviset se zvýšeným narušením svrchní půdy při dřívějším opětovném zalesnění povodí Medvědí doupě. Se zvýšenými koncentracemi bazických kationtů v povodí Pytlácký roh souvisí i měřené vyšší koncentrace na straně aniontů, zejména dusičnanů. Koncentrace dusičnanů v povodí Pytlácký roh byla 6,8 mg/l, síranů 0,9 mg/l, chloridů 0,6 mg/l a fluoridů 0,2 mg/l. V povodí Medvědí doupě byly měřeny nižší koncentrace dusičnanů (3,2 mg/l), podobně nízké koncentrace síranů (1 mg/l) a srovnatelné koncentrace u chloridů a fluoridů. Práce spoluřešitelských organizací jsou shrnuty v následujících příspěvcích:
Biogeochemické cykly ekologicky významných prvků v měnících se přírodních podmínkách lesních ekosystémů NP (VaV MŽP; VaV 1D/1/29/04, zodpovědný řešitel RNDr. J. Hruška, CSc.). Hlášení za Hydrobiologický ústav AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice (RNDr. Jaroslav Vrba, CSc. a Doc., ing. Jiří Kopáček, Ph.D.) Společně s pracovníky NP Bayericher Wald (NPBW) a Wasserwirtschaftsamt Passau byly uskutečněny 2 odběry vody a oživení Rachelsee. První odběr proběhl v období po jarní cirkulaci (18. 5. 2005), druhý po vytvoření stabilní letní teplotní staratifikace 29. 6. 2005. V obou odběrech byly odebrány vzorky z hloubek 0,5 m, 4 m, 8 m, 11m a 12,5 m (t.j. 0,5 m nade dnem) na stanovení hlavních iontů (H+, NH4+, Na+, K+, Ca2+, Mg2+, Aln+, Fem+, SO42-, NO3-, Cl- a F-) a živin (formy P, N a DOC). Zároveň byly odebrány a shodně s jezerní vodou analyzovány všechny čtyři významné povrchové přítoky. Biologické anýzy jezerní vody zahrnují chlorofyl-a, fyto- a zooplankton. Chemické a biologické analýzy z prvního odběru jsou dokončeny, druhý odběr je zpracováván. Další odběry na dokreslení sezónního vývoje chemismu a oživení Rachelsee jsou plánovány na 10. 8. 2005 (vrchol biologické aktivity) a 21. 9. 2005. V případě potřeby (velké změny v chemismu vody) bude proveden ještě dodatečný odběr v období před podzimní cirkulací pro detailnější popis sezónní dynamiky odnosu dusičnanů a bazických kationtů z povodí Rachelsee. Tyto trendy budou porovnány s obdobným sledováním v povodí Plešného a Čertova jezera. V červnu 2005 proběhla vzájemná výměna dat mezi HBÚ AVČR a německou stranou. Tím byl doplněn dlouhodobý trend chemismu Rachelsee, který zřetelně dokresluje prudké změny po kůrovcové kalamitě v povodí Rachelsee v létě 1999. Vyhodnocení tohoto trendu právě probíhá. První výsledky naznačují až ztrojnásobení odnosu dusičnanů z povodí provázené zvýšením ztrát bazických kationtů z půd povodí. Význam tohoto trendu spočívá v tom, že se podobná odezva ekosystému na kůrovcovou kalamitu zatím nepodařila naměřit na české straně Šumavy. Umožňuje tak alespoň hrubý odhad změn, které nastaly v oblasti Modravy. Zároveň naznačuje, jaký vývoj lze očekávat díky postupující kůrovcové kalamitě v povodí Plešného jezera. V Českých Budějovicích 29. 6. 2005 Jiří Kopáček
Výsledky řešení za I. pololetí 2005 ÚH AV ČR (Ing. Miroslav Tesař, CSc.) 1. Sledování a vyhodnocování vodního režimu půd Instrumentace experimentálních povodí V roce 2004 byly oživeny na každém vybraném malém experimentálním povodí automatické monitorovací stanice M4216 osazené senzory pro kontinuální sledování teploty vzduchu ve výšce 5 a 200 cm nad terénem, pro sledování teploty půdy v hloubce 15 a 45 cm a pro sledování tenzometrických tlaků v hloubkách 15, 30, 45 a 60 cm. Dále byl ke každé stanici pořízen a osazen srážkoměr se záchytnou plochou 500 cm2 pro měření srážkových úhrnů a intenzit. Stanice byly doplněny solárními články pro dobíjení bezúdržbových gelových akumulátorů. Vodní tenzometry byly vybaveny nemrznoucí směsí, což umožní zkušební provoz monitorovacích stanic i přes zimní období. Kontinuálně sledované parametry jsou archivovány do paměti stanic v intervalu 20 minut a periodicky jsou přenášeny do notebooku. V prvním pololetí byly pro osazení připraveny a zkalibrovány vysokofrekvenční vlhkoměry typu VIRRIB, které budou osazeny v hloubkách 15 a 45 cm a ADICOM 60 cm, které budou osazeny ve vertikální poloze pro integrované měření množství vody v půdě. Jako nejdůležitější výsledek činnosti v tomto období se jeví získání systému pro měření srážek pomocí váhových srážkoměrů MRW500 (fy METEOSERVIS v.o.s.). Systém bude instalován na vybraných povodích a v případě dostatečně silného signálu bude zajištěn dálkový přenos naměřených dat mobilní sítí (metoda GPRS) minimálně v průběhu vegetačního období (pomocí bezúdržbových gelových akumulátorů s dobíjením pomocí solárních panelů). Navržené doplnění stanic vlhkoměry a osazení váhových srážkoměrů je v současné době postupně realizováno. Vyhodnocení sledování vodního režimu půd za rok 2004 Získané výsledky sledování vodního režimu půd za část roku 2004 byly podrobeny předběžné analýze a jako nejdůležitější poznatek se jeví nutnost přesunu lokality v povodí Vysoký Stolec, neboť vodní tenzometry jeví známky trvalé saturace půdní vodou, což znamená, že se nachází pod hladinou podzemní vody. Lokalita je však vybrána s ohledem na možnost měření srážek na přilehlé mýtině. Podařilo se získat prostředky na zřízení druhé stanice v tomto povodí. V současné době probíhá její kompletace a podrobná analýza vhodnosti ponechání původní stanice na stávajícím místě. 2. Sledování a vyhodnocování usazených srážek Istrumentace experimentálních stanovišť V rámci řešeného DÚ se počítá s provozem pasivního mlhoměrného zařízení na lokalitách Malá Mokrůvka v nadmořské výšce cca 1300 m a Poledník, kde se uvažuje s mlhoměrným zařízením osazeném v úrovni terénu (cca 1310 m n.m.) nebo na ochoze rozhledny. Pasivní mlhoměr na lokalitě Malá Mokrůvka byl již osazen, pro lokalitu Poledník byl zhotoven a v současné době je připraven k instalaci. Zatím bylo osazeno fixační zařízení na ochozu rozhledny, vlastní realizace bude provedena po vyřešení administrativních záležitostí se Správou Národního parku Šumava. Odběr vzorků z mlhy a nízké oblačnosti
V roce 2004 bylo odebráno v rámci řešeného DÚ celkem 5 vzorků na lokalitě Malá Mokrůvka a 26 vzorků mlhy a nízké oblačnosti odebrané na srovnávací lokalitě Churáňov. V současné době byly získány chemické rozbory z laboratoří ČGS Praha, které potvrzují významný podíl usazené vodní depozice na celkové mokré depozici. První odebrané vzorky mlhy a nízké oblačnosti z lokalit Malá Mokrůvka a Churáňov jsou v současnosti v laboratořích pro stanovení chemických rozborů. 3. Zpracování získaných poznatků a jejich šíření Poznatky o vodním režimu půd i okultní depozici získané při plnění prací v rámci DÚ na lokalitách vybraných v Národním parku Šumava jsou spolu s ostatními daty získanými v rámci řešení jiných projektu organicky začleněny pro účely zobecnění studovaných procesů. Tyto poznatky byly rovněž využity pro publikace předkládané v roce 2005. Jedná se zejména o konference: •
Acid Rain 2005, Praha, Česká republika
•
Headwaters 2005, Bergen, Norsko
•
Hydrologie malého povodí 2005, Praha, Česká republika
•
Hydrologické dny 2005, Bratislava, Slovenská republika
4. Vliv lesních porostů na vodní režim povodí a půd Při zpracování úkolů vyplývajících ze zadání DÚ vyvstala nutnost provést důkladný rozbor stávajících poznatků o vlivu lesních porostů a jejich změn na vodní režim povodí a půd při použití vyhodnocení získaných poznatků při sledování vodního režimu půd na lokalitách lišících se vegetačním porostem. Tomu byla věnována hlavní pozornost v této etapě a následující kapitola shrnuje stručně získané poznatky. 4.1 Úvod Otázka, jak mění porosty vodní režim, je předmětem zájmu lesnického výzkumu od počátku 20. století. První výzkumná povodí u nás, Kýchová a Zděchovka v Jeseníkách, byla založena Válkem v roce 1928. Grandiózním experimentem, trvajícím od roku 1954 na dalším beskydském povodí Malá Ráztoka, bylo jednoznačně zjištěno, že záměna smrkového a bukového porostu nemá podstatný vliv na transformaci srážky na odtok. K závěru se došlo také analýzou dvojité součtové čáry srážek a odtoků. Tento závěr byl velice překvapivý, neboť smrk a buk jsou v lesnické hydrologii tradičně pokládány za dva krajní póly, vymezující odlišnosti hydrologické funkce lesních porostů. Neméně překvapivým závěrem měření na Šumavě je skutečnost, že odtokové koeficienty jsou téměř shodné na povodích ve stejných přírodních podmínkách, avšak lišících se právě jen vegetačním krytem: porostlých zdravým dospělým smrkovým porostem, pasekou s bylinným podrostem a mrtvým lesem s bylinným podrostem. V souhrnu to znamená, že měřeno ročním (případně sezónním) odtokovým koeficientem, je vliv druhového složení porostů na odtok vody z horských povodí ČR nevýrazný. Nutno však brát do úvahy, že odtoková maxima při přívalových deštích (zpravidla o úhrnu nad 60 mm) druhovým složením vegetačního pokryvu ovlivněna jsou. Je to dáno tím, že srážka takového úhrnu zpravidla nestačí infiltrovat do půdy. Pak se začne uplatňovat
povrchová retence, která je vysoce závislá na druhu porostu a jeho vývojovém stádiu. Teprve, je-li povrchová retence překročena, vznikne hortonovský povrchový odtok, který ovlivňuje zejména vzestupnou větev hydrogramu odtoku. Pátráním po příčině nezávislosti odtokového koeficientu na porostu bylo zjištěno, že ve vegetační sezóně působí zelené rostliny, tím že mohutně transpirují, jako homeostat, který tlumí nepravidelný přítok srážkové vody na vcelku vyrovnaný odtok vody z povodí (Eliáš a kol., 2002). Transpirace druhově odlišných porostů ve shodných přírodních podmínkách je jen málo odlišná, je-li k dispozici dostatek vody pro transpiraci. Proto se odtokový koeficient ve vegetačním období nemění při změně porostu. V mimovegetační sezóně, kdy je transpirace porostů objemově nevýznamná vůči srážkám, se nejvíce projevuje tlumící funkce půdy a podloží při vytváření odtoku. Proto v experimentálních případech Beskyd a Šumavy, kdy se hydrofyzikální vlastnosti půdy nestačily změnit v důsledku porostové změny, se nezměnil ani odtokový koeficient v mimovegetačním období. Je třeba zdůraznit, že závěr o nezávislosti odtoku z povodí na druhovém složení vegetačního krytu neplatí v suchých podmínkách, které jsou extrémní z hlediska růstu rostlin. V nich se totiž výrazně projevují mezidruhové odlišnosti ve vodním provozu rostlin. Názorně se to demonstruje v subtropickém klimatu, kde je nedostatek vody limitujícím faktorem růstu rostlin. V klimatických podmínkách našich hor je limitujícím faktorem růstu rostlin převážně nedostatek tepla (průměrně v šesti sezónách ze sedmi). Nedostatek vody limituje růst rostlin zhruba jednou za sedm let. 4.2 Diskuse Dosavadní poznatky o vlivu vegetačního porostu a jeho změn na vodní režim půd a povodí v pramenných oblastech Krkonoš, Jizerských hor a Šumavy potvrzují platnost závěrů dlouhodobých beskydských výzkumů, jak je uvádí práce (Chlebek, Jařabáč, 1988): „Výzkum srážkově odtokových vztahů v beskydských experimentálních povodích poskytl poznatek, že postupné obnovní zásahy na méně jak 50 % plochy povodí roční odtoková množství neovlivnily. Teprve při překročení této plochy je možné pozorovat tendenci k mírnému zvýšení odtoků (...), ale o příčinách těchto změn zatím není možné jednoznačně rozhodnout. Pravděpodobné je vysvětlení, že potlačení (...) výparů ve prospěch odtoku vody nastává, je-li nárazově postižen celý ekosystém. Při postupné obnově porostů se může dlouhodobě uplatňovat přírodní kompenzační tendence podporující stálost vodní komponenty lesního prostředí. Praktické důsledky tohoto zjištění bude možné promítnout do strategie lesního i vodního hospodářství, jakmile budou dalším výzkumem potvrzeny.“ Monitoring vodního a teplotního režimu poskytuje údaje prokazující, že homeostatickým mechanismem (nazývaným přírodní kompenzační tendence v práci (Chlebek, Jařabáč, 1988)), který vyrovnává režim srážek a odtoků, je retence vody v povodí a transpirace rostlin ve vegetační sezóně. Z toho vyplývá, že v podmínkách, kdy se nemění retenční schopnost povodí (zejména půdy) a plocha transpirující vegetace, se nemění ani odtokový koeficient, jako podstatný ukazatel vodního režimu povodí. A to vcelku nezávisle na druhovém složení vegetačního krytu, pokud vegetace transpiruje po celou sezónu. Změna vegetačního krytu a změna retenční schopnosti povodí může způsobit změnu odtokových maxim z přívalových dešťů, při nichž dojde ke vzniku povrchového odtoku. Podstatná změna retenční schopnosti půdy může navíc způsobit úplnou změnu hydrologického cyklu.
Homeostatické působení transpirující vegetace je zřejmě důvodem, proč ani velkoplošné kalamitní odlesnění hraničních hor ČR nezpůsobilo vodohospodářskou katastrofu. Na odlesněných plochách narostla náhradní bylinná a keřová vegetace, která převzala vodohospodářskou funkci mrtvých nebo vytěžených stromů. Současně z toho také vyplývá, že primární příčinou změny vodního režimu zemědělských nížin vůči zalesněným horám je velkoplošné pěstování obilnin. Obilí žloutne a přestává transpirovat již koncem června. Takže počínaje tímto obdobím až do konce vegetační sezóny v zemědělských krajích nepůsobí vegetace jako homeostat. Vodní režim je proto méně vyrovnaný, vznikají dlouhá období bez deště a s vysokými teplotami vzduchu. 4.3 Závěr Z dosavadních výsledků výzkumu hydrologického cyklu plyne, že udržení vcelku příznivého vodního hospodářství krajiny v ČR je podmíněno: (1) Zachováním nebo obnovou retenční schopnosti krajiny: Půda slouží jako nádrž, v níž se vyrovnávají rozdíly mezi nepravidelným přísunem srážkové vody do malého hydrologického cyklu a vcelku pravidelným odběrem vody na transpiraci rostlin ve vegetační sezóně. Čím je kapacita půdní nádrže větší, tím je vyrovnání diference mezi přítokem a odběrem vody spolehlivější. V hydrologickém cyklu proto obíhá dosti vody, voda z něj příliš neuniká, rostliny nestrádají suchem a plně transpirují. (2) Zachováním nebo zvětšením ploch porostlých vegetací plně transpirující po celou vegetační sezónu: Velkoplošně fungující transpirace zajišťuje dostatečné chlazení krajiny ve vegetační sezóně, takže nevznikají velké rozdíly mezi teplotami jednotlivých segmentů krajiny. Proto také nedochází ke vzniku přívalových srážek, jejichž vznik je velkými teplotními rozdíly provokován. Srážky běžných intenzit jsou půdní nádrží spolehlivě zachyceny, takže nedochází k úniku vody z cyklu. Dostatečná retenční schopnost krajiny (zejména půdy) a dostatečná transpirace vegetačního krytu dodávají hydrologickému cyklu žádoucí cyklický charakter. V cyklu je udržováno takové množství vody, aby stačila na chlazení krajiny ve vegetační sezóně. Únik vody z cyklu je malý a časově vyrovnaný, proto nevznikají povodně. Přítok srážkové vody do malého cyklu je vcelku pravidelný a svým objemem dostatečný pro transpiraci rostlin, proto nevznikají suchá období. 4.4 Poznámky 1. Tedy to znamená, že krajina musí být porostlá jakýmkoliv transpirujícím porostem. Jednáli se o les nebo louku, není podstatné. 2. Vliv těžby dřeva na odtok vody z povodí se projevuje jen dotud, pokud nedojde k zabuřenění paseky. Pak tento nový porost hydrologicky funguje dosti podobně jako původní les. 4.5 Výběr z literatury Práce popisují originální výsledky experimentálního výzkumu vodního režimu lesa v Jeseníkách (Válek), Beskydech (Bíba, Chlebek, Jařabáč, Zelený), Šumavě a Krkonoších (Eliáš, Tesař, Šír). Bíba, M.: Dlouhodobý lesnicko-hydrologický výzkum v lesních povodích. In: Sborník lesy a povodně. Česká lesnická společnost, Praha, 2003, 34 – 37.
Bíba, M. – Chlebek, A. – Jařabáč, M. – Jiřík, J.: Les a voda – 45 let trvání vodohosp. výzkumu v Beskydech. Zpr. lesn. výzkumu, 46(4), 2001, 231 – 238. Bíba, M. – Jařabáč, M.: Lesnicko-hydrologický výzkum v Beskydech na závěr roku 2002. Ed. stř. MZLU v Brně, sborník Beskydy, 16, 2003, 9 – 16. Bíba, M. – Jařabáč, M. – Vícha, Z.: Minimální odtoky z beskydských experi mentálních povodí v letech 1954 až 2003. Ed. stř. MZLU v Brně, sborník Beskydy, 17, 2004, 24 – 28. Eliáš, V. – Tesař, M. – Šír, M. – Syrovátka, O.: Stabilita a extremalizace hydrologického cyklu pramenných oblastí. In: Patera a kol., 2002, 363 – 385. Chlebek, A. – Jařabáč, M.: Rozbor odtokových kulminací v beskydských experimentálních povodích. Lesnictví, 30(5), 1984, 383 – 396. Chlebek, A. – Jařabáč, M.: Důsledky porostních obnov na odtok vody z beskydských experimentálních povodí. Zprávy lesnického výzkumu, 4, 1988, 7 – 12. Chlebek, A. – Jařabáč, M.: 40 let trvání lesnicko-hydrologického výzkumu v Beskydech. Vodní hospodářství, 9, 1994, 21 – 24. Jařabáč, M. – Chlebek, A.: Předpokládané důsledky poškození beskydských lesů imisemi pro odtok vod a erozi lesních půd. Lesnická práce, 3, 1983, 107 – 115. Jařabáč, M. – Chlebek, A.: Vliv lesů a lesního hospodářství na odtoky vod a erozi půd v Beskydech. Vodní hospodářství, řada A, 5, 1984, 109 – 112. Jařabáč, M. – Chlebek, A.: Metodické náměty k měření v experimentálních povodích. Zprávy lesnického výzkumu, 1, 1989, 13 – 17. Patera, A. – Váška, J. – Zezulák, J. – Eliáš, V. (eds.): Povodně: prognózy, vodní toky a krajina. Fakulta stavební ČVUT v Praze a Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, 2002. Šír, M. – Tesař, M. – Lichner, Ľ. – Syrovátka, O.: Projev poruch transpiračního chlazení ve srážko-odtokovém vztahu ve vegetační sezóně. In: Sborník příspěvků z WORKSHOPu 2003 “Extrémní hydrologické jevy v povodí”, Patera, A. – Váška, J. – Jakubíková, A. (Eds.), ČVUT FSv, Praha a Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Praha 2003, 261 – 270. Šír, M. – Tesař, M. – Lichner, Ľ. – Syrovátka, O.: Vegetační porost krajiny a vodní hospodářství. Vodní hospodářství, 8, 2004, 234 – 237. Tesař, M. – Buchtele, J. – Šír, M. – Nunzio, F. Di: Simulation and verification of evapotranspiration and rainfall-runoff process in the Liz (Czech Republic) and Gallina (Italy). In: Eliáš, V. – Littlewood, I. G. (eds.), Proc. of the Seventh Conference of the European Network of Experimental and Representative Basins (ERB), “Catchment Hydrological and Hydrochemical Processes in Changing Environment”, Liblice, Czech Republic, September 22 – 24, 1998. IHP-V, Technical Documents in Hydrology, No. 37, UNESCO Paris, 2000, 273 – 280. Tesař, M. – Šír, M.: Influence of land use on the water regime of soil in the headwater regions, Czech Republic. Proc. of „Headwater 98, the Fourth International Conference on Headwater Control“, Merano, Italy, April 1998. Eds. Haigh, M. J. – Křeček, J. – Rajwar, G. S. – Kilmartin, M. P. Vydal A. A. Balkema, Rotterdam, Brookfield, 1998, 357 – 363. Tesař, M. – Šír, M.: Vegetative cover and soil water regime in the Šumava Mts. Proc. of the Intern. Conf. „Problems in fluid mechanics and hydrology“, Ed. Vlasák, P., June 23 – 26, 1999, Prague, Institute of Hydrodynamics ASCR, Vol. 2, 446 – 452. Tesař, M. – Šír, M.: Soil water dynamics as a factor affecting surface runoff – process observation and modelling in a small mountainous basin in the Czech Republic. In: Proceedings of Extened Abstracts of “International Conference on Hydrology of Mountain Environments “ Berchtesgaden, Germany, 27 September – 1 October 2004, (Andreas Herrmann, ed.), IHP/HWRP, Heft 47, 383 – 387.
Tesař, M. – Šír, M. – Dvořák, I. J. – Lichner, Ľ.: Influence of vegetative cover changes on the soil water regime in headwater regions in the Czech Republic. IHP/HWRP-Berichte, Heft 2, Koblenz 2004, 57 – 72. Tesař, M. – Šír, M. – Zelenková, E.: Vliv vegetace na vodní a teplotní režim tří povodí ve vrcholovém pásmu Šumavy. Aktuality šumavského výzkumu II, Sborník z konference, Srní 4.–7. října 2004, Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk 2004, s. 84 – 88. Tesař, M. – Šír, M. – Zelenková, E. – Lichner, Ľ.: Vodní a teplotní režim lesa, paseky a mrtvého lesa ve vegetační sezóně. In: Sborník příspěvků z WORKSHOPu 2003 “Extrémní hydrologické jevy v povodí”, Patera, A. – Váška, J. – Jakubíková, A. (Eds.), ČVUT FSv, Praha a Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Praha 2003, 251 – 259. Válek, Z.: Výzkum a výsledky pozorování vlivu porostu na odtok srážkových vod v bystřinných povodích Kýchové a Zděchovky za leta 1928 – 1934, Sborník výzkumných ústavů zemědělských, sv. 144, 1937. Válek, Z.: Výzkum vlivu lesa na odtok vod v povodích Kýchové a Zděchovky (1. díl). Vodní hospodářství, 10, 1953, 293 – 296. Válek, Z.: Výzkum vlivu lesa na odtok vod v povodích Kýchové a Zděchovky (2. díl). Vodní hospodářství, 11, 1953, 320 – 322. Válek, Z.: Výzkum hydrologického působení smrku a buku v pramenných oblastech. Vodohosp. Čas., 6(2), 1958, 97 – 115. Zelený, V.: Výsledky lesnicko-hydrologického výzkumu v beskydských experimentálních povodích. Vodohosp. Čas., 27(6), 1979, 584 – 600. Zelený, V. – Jařabáč, M. – Chlebek, A.: Nástin výsledků 25letého lesnickovodohospodářského výzkumu v Beskydech. Lesnictví, 26(8), 1980, 677 – 697.
SHRNUTÍ Práce na projektu probíhají dle plánu, v létě 2005 budou provedeny odběry půd v povodích, bude pokračováno v režimních odběrech srážek a povrchových vod. Po chemických analýzách půd a odhadu velikosti depozice a odtoku bude přikročeno ke kalibraci modelu MAGIC pro povodí s různou historií odlesnění. Bude vyhodnocen vliv odlesnění na chemismus jezera Rachelsee a projevy odlesnění na vodní režim v půdách jednotlivých povodí.
V Praze 4.7.2005
RNDr. Jakub Hruška, CSc.
