PRAZDNI OVE. DVOJčíSLO. kresba Karla Beneše k vk.ládanému, dobrodružnému románu Zlatý scarabeus

21 22

,

•, PRAZDNI OVE DVOJčíSLO ,

kresba Karla Beneše k vk.l ádanému, dobrodružnému románu Zlatý scarabeus

Připravil

Karel Soukup

edlnkrát v životě jsem seděl na opravdickém konl, .a řeknu vám, Jezdit na koni, to nenf jen tak. Ty sotva třl minutky strastiplné jfzdy ml rychle daly zapomenout na všechny dávné klukovské sny a před­ stavy o tom, jak v sedle černého mustanga letfm s větrem o závod, lovfm bizony čl bOJuJI s Indiány. Ne, ne - sbohem. Divoký západe, to nenr nic pro mne! Ale vfm: jsou kluci, ba I holky, ktel'r by to dokázali. Třeba tl z jezdeckého oddllu Pionýr v žirovnici ..• Jak se zdá, pl'ljel jsem na návštěvu v nevhodnou dobu. Všichni koně a vědlna členů oddllu Jsou v Jindřichově Hradel, kde se připravuji na pozrtl'ejšr úvody. Ale přece jenom, někdo tu zůstal.

NA NÁVŠT~V~ U PIONi'RŮ V· ŽiROVNICI

.. Nechali jsme doma naši tajnou zbraň," svěřujf mi kluci Lojza žemlička a Slávek tadek. A vyváději ze stáje klisnu Bělušl a hned jl také sedlajl. .. Přivezeme jl do Hradce až v den závodu, abychom soupeře překvapili. Snad to vyjde." Castokrát už to vyšlo. Třeba loni v Havllč­ kově Brodě, kde Slávek, tehdy dvanáctiletý, vyhrál skokovou Z-disciplinu mezi dospě-

lými! Na takový úspěch - nandat to dospě­ lým - jsou kluci vždycky náležitě hrdí a ani jim snad nepřijde, jak perně se k němu dopracovali. Pravidelné tréninky na Jízdárně a každodenní péče o koně JSou samozřeJ­ mosti. Kluci zvládnou I chlapské práce. Od závodu k závodu uběhne Jaro Jako nic a je tu léto a s ním I akce, na kterou se všichni vždycky těší celý rok: prázdninový výlet koňmo. A jaký výlet - ne Jen někam za humna! Před třemi lety se Jelo až na Slovensko a to je z Jlžnich C;ech pol'ádný . kus cesty. Ze školy se pójčí stany a spacáky, ty se naloží do dvou kočáró, zbývaJíci koně jedou pod sedlem - a možno vyrazit. "Nejlepší prázdniny, co známe," tvrdí svorně oba kluci a já Jim to věřím. Umět jezdit na koni, hned bych se přidal. I když to bude štrapáce : "Letos jedeme na Moravu, na statek Dešná. Mají tam třicet koní a jsou taky cell žhaví do jezdeckého sportu. Asi s~ s nimi skamarádíme." Jezdecký oddll Pionýr je jednlm z deseti oddílO pionýrské skupiny při ZDŠ Žirovnice. Existuje především díky Státnímu statku Pelhřimov, pod nějž hospodářství Žirovnice spadá. Oddll má celkem devět koní. Jsou to tak zvaní polokrevnícl vysoko v krvi, to jest polokrevnlcl, vylepšeni chovem a křížením. "Špičkoví koně to nejsou, ale pro radost stačí," mini vedouci oddflu soudruh Dvořák. "Nenl to Jen radost ze závodO a· pří­ padných vítězství, ale především ' z pobytu v přlrodě a z kamarádstvl člověka se zvíře­ tem." A kluci přlkyvují, že má pravdu ...

•

PIONÝRSKÉ

Ve tl'ldi se starali o kvitlny a výzdobu. Nen· pomnlll ani na staré olKany; pro d,.mov důchod­ pl'lpravlll program, dárky a blahopl'ánr kMOŽ.

d.,

Zalaly prdzdnlny... ObU~ leterý " .dm y ,'lrodl uprllYI', chutnd dyoJnd.ob •.•

JEŠTĚ OHLÉDNUTí ZPÁTKY Prdzdnlny J.ou Jlf y ,,/n'm proudu, ale I o yo/n9ch dnech budete "'oný,,ky ,rtlcoyat a ,'nlt zbylé zdyazky. Jak .e Jim dolilo ye 'Ieolnlm roce, ndm nap.all ,'ont1l z oddllu Rudý IcarafJdt ze ZDf Rallce, lete'l ,racuJI "" ,'ont"", .ku,'nl ll. ZDf ye ftltl. DYandct ,'onýr4 oddUu .ebralo na 1 500 Jel feleza, 1 500 kl pa,lru, .o kl folud4, 50 kl Icoltan4, 30 k, 141lyých rostlin, od,racoya/o na 120 brllddnlckých hodin, z yýtlfku doroyalo 100 Kb na Fond ,olldarlty, 100 Kl. na ",mnU( zahynulým lidickým dltem. Ploný" .. ItfIra}1 o llstotu obce, peluJ! o pomnlk, maJI ,atrondt nad JI.kraml a mate,.kou 'kolou. Jednou za misIe ,"chystaJI ,ro dltl ,'ebapenl: be.edu, Jlmly nadllku , hrallcoml, které .aml yyroblll, Jindy mlnlkarn"al , Irqmofonayou hudbou. Podllell ,e na ,'I,rIlYI brannlho "'fenl ,ro celou 'kolu. Zkr6tlca - y bltnu zI.kaly Rallce titul Vzornd obec a ,'oný1l.né obcl dl/dJI Jen lest. .

PIONÝŘI Z ODDílU JULIA FučíKA 2. ZDI v BOlkovlcfch chodili teprve do t!'etr tl'ldy, ale Iv6mu oddllu neudllal! ostudu. Odevzdali na 3 970 kl paprr" a textilu, 1 600 kl kovo· Irotu, 32 kl barevných kov6, t;OO kl kutan6 k zlmnrmu krmenI zvl!'e. PI'I úprava okoU Ikoly a parl!rku ve mlstl odpracovali na 180 hodin • POTO M. MARTINOVSKÝ

PRINC CHUDAS a~

Opustíme nyní Toma Cantyho, fljíciho v pl'epychu královskt';ho dvora, a podíváme se do hostince u londýnského mostu. MlIese Hendona, který se vrátí! s nákupy z města, tam čekalo velké pl'ekvapení: Edvard zmizel.

3. "Sotva jste odeJel, pl'lběhl nějaký mladík a l'ekl, fe sl pl'ejete, aby chlapec pl'llel za vámi na konec mostu. .

1. Hendon se chvíli n:Jlčky rozhlífel po prázdném 2. " Mluv, sic udei'ila tvá poslední hodinka. Kde pokoji a pak svým kl'lkem a nadávkami pl'ivolal je ten chlapec? KalY! zmizeU" čeledína.

4. Ten sice reptal, ale oblékl se a odelel s mladíkem." - "Víc nevín Vzpomeň sl," naléhal na čeledína Hendon.

S. " Ano, vzpomínám si ••• sot va vylil z hostince, vyi'itil se odn ě kud jakýsi pobuda ••• a potom mi zmizeli z očr."

6. Hendon vybihl z hostince ••• vle mu bylo jasné. Edvarda odlákal ten padouch, který tvrdli, fe Je jeho ~tec.

7. P.roplétal se hlučným davem a doufal, fe uprchlíky brzy dohoní. Jeho snaha vlak byla marná. Zmi zeli beze stopy •••

8. Celou noc pfemýllel, kde chlapce hledat ••• Ale vraťme se k Edvardovi, pro kterého za~ala dallí dobrodružství.

9. Mladík různými oklikami vedl Edvarda z měs­ ta•. Stále je vlak sledoval muf, kterého čeledín z hostince nazval pobudou.

10. Měl levou ruku v pásce a jedno oko pl'ekryté zelenou klapkou. Trochu pokulhával a opíral se o silnou hůl.

,>-

lil:

l2

O

~

Z

-... Hl ~

11. Edvardovi se dlouhé putováni nelit-Ilo a I'ekl svému průvodci, že Již dál nepůjde.

rozhněvaně

12. "Když chce Hendon se mnou mluvit, at! mě sám vyhledá. fl "To nejde, protože je vážně raněn a leži tam v tom lese."

13. Tato slova změnila Edvardovo chováni. "Že Je raněn? Tak proě ot~lil, zaveď mě rychle k němu III"

III:

lil:

~

~

a ~

:E

~

Q

~ ~

~

:E ~

Z

14. Brzy dolli na lesni mýtinu, na JeJimž okraji byla Jakási polozbol'ená ·stodola. Edvard se již nemohl doěkat •••

15. "Kde je?" tázal se mladika. Jen jizlivý smích.

Odpovědi

mu vlak byl

Knížecí

starost~

Po Spytihněvově pl'edlasné smrti roku 1061 nastoupil vládu jeho bratr Vratislav; byl to muž rázný, bojovný, chytrý, ale tu a tam I mstivý a lstivý. Jeho bratl'i Kunrát i Ota se dělili o správu Moravy a nejmladlf Jaromir měl být biskupem. Toho se vlak Vratislav obával; kdyby se proti němu vllchnl tl'I spojili, mohli by ho nakonec sesadit % trůnu. Usmyslil si proto, že Jaromirovl dá do správy Jen několik vesnic a %a biskupa prosadi uleného kněze Lance, jenž pocházel % Ně­ mec. Ale proti tomu se postavili jeho bratl'i Kunrát i Ota. Když Vratislav svolal shromážděni do svého vojenského leženi v kladském kraji a schválil vel'ejně Lance, aby ho lelti pl'edáci pl'ljali %a biskupa, lťouchl jeden % velmožO knffecfho bratra Otu do boku a oslovil ho prostými slovy, Jak bylo tehdy zvykem: "Prol tu stojil jako osel a dovolil, aby cizinci byla dána pl'ednost pl'ed Čechem? Copak knifetl leltf lidé smrdi? Cožpak neni mezi námi dost stejně vzdělaných a chytrých lidi? Kaldý ci%lnec by nejraději i nale I'eky do své země obrátil a nám linii Ikodul Bylo by vskutku lepli, kdyby na biskupském stolcf ležel psi ocas nebo koňské lejno než Němecl" Byla ' to I'el zajisté neslulná vOli knižedmu bratru i vOli knižetl, ale velmožové jl pl'ljall s nadlenim. A %alall reptat, vyhrožovat knižeti Vratislavovi a nutit ho, aby ullnll biskupem Jaromira. A když nakonec I polovina knižecfho vojska pl'ella k jeho bratl'fm, Vratislav hbitě nasedl na koně a uháněl do Prahy. Odtamtud v%kázal bratl'fm toto: "Vskutku jsem vás chtěl pouze %koulet, a hle, %koulku jste složili na výtelnoul Nechť je biskupem Jaromir, vždycky jsem mu pl'ál, neni v zemi nllfdo lepli pro toto dOstojenstvi ne! onI" KRESLr GUSTAV KRUH

s bratry

Je samo%l'ejmé, že dělal % nouze ctnost, ale to jeho bratl'l také věděli, nebyli žádni hlupci. Vratislav vlak pl'ece nechtěl natolik ustoupit, a proto vdpěti ro%dělil biskupstvi na dvě lásti, na pralské a olomoucké. A olomouckým biskupem ullnll svého oblibence kaplana Jana. To když se dověděl Jaromir, nyni biskup pražský, ro%jel se se svou družinou do Olomouce a navltivll biskupa Jana. Mluvil k němu laskavě a vlidně, chválil jeho úl'ad a navrhl mu pl'átelskou rozmluvu v Jeho pl'ibytku. Ale sotva vstoupl.1i do Janova pl'ibytku, udel'il biskup Jaromir biskupem Janem o zem,

jeho ozbrojenci se mu posadili na krk a na nohy a trhali mu vousy a vlasy, zatimco Jarom ír se mu posmíval a tupil ho neslulnými slovy. Ubohý biskup Jan prý pouze vzdychal a pro útěchu si %pival plseň Smiluj se nade mnou, božel Takové a podobné rozpory spolu měli oba biskupové, což se Vratislavovi docela hodilo. Vedli spor i pl'ed samotným papežem, posílali na sebe stížnosti, zajímali si navzájem posly a ul'ezávali jim nosy, podpláceli papežské úl'edniky a vyhrožovali i papežskému vyslanci, jenž Je pl'Uel usmiI'ovat do Prahy, takfe i ten %e strachu utekl zpátky do Aima. Nakonec vlak biskup Jan zeml'el a obě biskupstvi byla opět spojena. Vratislavovi se me%ltfm podal'ilo válelnými výpravami do Němec natolik posflit svou zemi, že se ke konci své vlády už nemusel obávat ani o knižed stolec, ani o ne%ávislost své země.

o

Z HISTORIE OLYMPIJSKÝCH HER MARAT6NSKÉSKANDÁLY A TRAGÉDIE V roce 490 pl'ed nalrm letopoltem p'oraz lli u ml!~a Marath6nu nedaleko Atén Aekové Perlany. Do hlavnrho ml!sta to bUel zvl!stovat posel, který, kdyf pl'ednesl radostnou zprávu, klesl mrtev k zemi. Na jeho polest byl uf pl'l I. OH v roce 1896 zalolen marat6nský závod na klasické trati 36,750 km. V roce 1908 se konaly OH v Londýnl!. Královna projevila pl'ánr, aby byl start posunut al do Windsorského parku, aby ho mohla se lleny rodiny sledovat. Pol'adatelé museli vyhovl!t a od t é doby se závodr na dellr tr.ati - pl'esnl! 41 ,195 km. Pnnr skandál zaznamenal maratón na OH 1900. Jasni vedl Švéd Fast, který vlak byl pl'ed cllem policistou my'lně Informován a naveden na Ipatnou cestu. Švéd pl'llel o vrtbstvr a policista údajně o flvot; neboť se prý pod trhou výlltek svl!domr zastl'elll. Jeltl! vl!d! skandál byl v roce 1904 v americkém St. Louls. "Vrtiz" Amerilan Lorz se nechal za cllem fotografovat s dcerou prezidenta Roosevelta, záhy se vlak prokázalo, le vl!dlnu závodu absolvoval v automobilu. Také druhý v clli jeho krajan Hlcks - byl diskvalifikován, protofe na trati polrval doping. O ltyl'l roky pozdl!jl v Londýně .Ice pl'iběhl na stadión jako pnnr Ital Dorando, ten vlak byl tak vy-

če rpán , fe byl dovlelen do dle pol'adateli a diskvalifikován. Nejslavněji! maratónskou postavou poválelných OH byl Bikila Abebe z Etiopie. V roce 1960 v Aiml! vyhrál, al bifel bos, své prvenstvi zopakoval i v roce 1964 v Tokiu. V roce 1969 byl slavný vytrvalec tUce zranl!n pl'i autonehodl!. Následky autohavárie byly tak vleklé, fe pl'ed třemi roky Blkila Abebe zeml'el. . .

PRVNí MEDAILE První olympíjskou medaili pro naše barvy ziskal v roce 1900 na II. OH v Pal'ífi dlskal' dr. František janda-Suk. Upl'imně I'el:eno, janda-Suk ve skutel:nosti žádnou medaili nedostal, tehdy se jeJtě nedávaly, misto toho obdrfel lacinou jarmarel:ni cetku: nevkusný kalendál'ik. To však nic nezměni na skutel:nosti, fe byl druhý. Dr. janda-Suk potom o svém olympijském startu v Boulogneském lesiku vyprávěl: .. Výsledky velmi primitivně pol'ádaných závodů byly ohlalovány francouzsky velkým hlásným trychtýl'em. Mé jméno l:etl hlasatel jako fanda. Mezi návštěvníky se našli dva Iprýmal'l, ktel'i hlasateli vhodili do hlásné trouby kamínek. Hlášeni bylo pl'erušeno, neJťastnik zabl kolem sebe plivat. Dovedete si asi pl'edstavit veselí diváků . Sám Isem se tak smál, fe jsem ' ani nemohl házet. Na tu pl'ihodu nikdy nezapomenu."

..c u

TŘI SEKUNDY

..

' >.

.oe

Vraťme se o pouhé l:tyl'i roky zpět do Mnichova na finále basketbalového turnaje SSSR- USA. Byla půlnoc, do konce zápasu chybělo 55 sekund l:istého času a Sovětský svaz vedl 49 : 46. Schylovalo se k velké 'č senzaci, neboť Spojené státy až dosud ziskaly na vlech olympiádách E basketbalové zlato. StaWo však jedno zaváháni, navic jeden nel:lstý zákrok sovětského reprezentanta a - tl'i sekundy pl'ed koncem vedli Amer i čané 50 : 49. Pl'ekvapeni se tedy konat nebude? Konalo se, stalo se neuvěl'itelné. Ivan jedeško vyhodil mil: pl'es celé hl'lltě pl'esně do rukou cíhajiclho obra Alexandra Bělova, ten se klil:kou uvolnil svým dvěma strážcům a v posledni sekundě .. zavěsil". Sovětský svaz zvitězll 51 : 50, Ameril:ané. odešli poprvé v historii porafeni. Šedesát tfl olympijských zápasů vyhráli, ten l:tyl'iašedesátý uf ne. Utkáni mělo boul'lIvou dohru, družstvo USA protestovalo proti měl'eni asu, mezinárodni federace však protest zamitla. S dvanáctihodinovým zpofděnim byl pak Sovětský svaz vyhlášen olympíjským vitězem. Basketbalisté USA neunesli rozbrováni z poráfky a odmftll se dostavit k pl'evzeti medaili.

> o ..c u

TO BYL MARATÓN Tentokrát zápasnický, pl'ed nimf by všichni bělci vytrvalci bledli závistí. V roce 1912 bojovali ve stl'edni váze dva zápasnici - Rus Klein a Fin Aslkainen - plných Jedenáct hodinl Asikalnen byl zcela vyl:erpán a doslova padl na lopatky. O mnoho lépe na tom však nebyl se silami ani Klein, který pak pro naprosté vyl:erpáni vzdal finálové utkáni Švédu johanssonovi bez boje. P!tIPRAVIL PAVEL VITOUŠ

Oivala se na mne nějak úplně jinak. Nechci i'íct zrovna zaraženě, ale tak nějak. Pozorovala, Jak si mydlím ruce a smývám prach cesty. "Tak jsi pi'iJela?" povidám, aby i'eč nestála. "Vdi Iii nakupovat," ohlásila mi. "To jsem si moh' myslet, že budou honem dělat hostinu'" Nechtěl jsem kvůli tomu, že ji vidim, hned samou radostí skákat. Ostatně v tomhle bych stejně s nalimi závodit nemohl, protože ti už

"Zkoulel jsem, jestli to zba"ltil," prohodil jsem ledabyle. Vystrčil jsem bradu a jezdil dlani po strniltl, které jsem si pl'edstavoval. "Na ostrově Tralala si vlichni necháváme růst vousy." "Kde?" "Vlude. Na tvál'ich i na bradě." "Ne, já myslrm Jako kde na ostrově?" "Na ostrově

Tralala. Zrovna jsem se totiž odtamtud vrátil." "Aha." Nic vic nel'ekla. Trochu mě dojala. Vlemu se dlvi, a když má doopravdy žasnout, tak to pl'ejde jak slepice kuličku. Člověk se může v holkách vyznat asi tak dobl'e jako náěelnik kmene Bumbejů na exkurzi v Moravském krasu.

začali.

"Jsel

děsně

opálenej," pronesla Bylo ml jasný, že mi závidi, protože v ndi rodině to byla vždycky ona, komu I'íkali: Do té holky se sluníčko zamilovalol Tak jsem na ni malinko vycenil zuby a zablýskal svým úsměvem. "A taky jsi nějak vyrostl" Ne že by mě tim, jak to pronesla, nezvedla náladu. Zvedla, a Jakl Až mě to zahl'álo. Totiž mě vldycky Itvalo, že je Kamila věHí než já. Strejda Karel, její táta, z toho měl vždycky strdnou legraci, když nás mohl postavit ke dvei'im, nejdl'iv mne a pak jl, položit nám na hlavu prkýnko na krájeni cibulky a udělat čárku. Tu její vldycky o pár centimetrů výl než moji. "Vlasto," poki'ikoval na moji mámu, "čim toho kluka krmi!? Koukni na něj I Vždyť ho holka pi'ekročil" A na mne se pak vytahoval: "To já když byl kluk, sněd 'jsem taky osmnáct knedlíků, každý jako dlaň, kupu zeli a dvě husi stehna I Když chcel být chlap, nesmil se rýpat v jidlel" To mě teda Itvalo. Co mu bylo do toho, jak jim? Já mu taky nepovidal, že se jidlo nemá cpát do pusy jak do mlejnku. obdivně.

IVO PECH AR V rátil jsem se z ostrova Tralala. A koho nendel doma Jako zrovna sesti'enici Kamilu, kterou jsem už hezky dlouho neviděl. Hned mi dollo, proč k nám pi'ljela. Aby si aspoň o prázdninách od ni doma trochu oddechli.

Stoupl jsem si pl'ed zrcadlo a zajel hl'ebenem do vlasů. "Celou tu dobu, co jsem byl na ostrově, jsem se nečesal," I'ekljsem pl'es rameno Kamile. "Tam se totiž nikdo nečele." "J ú, tobě rostou pod oěi ma vousy I" zahoukala do dlani. Panenko skákavá, na ostrově se holky takhle pitomě vlemu nedivi, pomyslel jsem sl. A že toho tam k diveni jel Prostě vážou žirafám kolem krku maile, nebo se mazli s gibony, nebo uěi papoulky básniě­ ky a daji nám klukům pokoj. "To nejsou žádné vousy," odsekl jsem Kamile, která mezltim ke mně pl'lstouplla a nabírala nosem kolem mne vzduch, jako by ělchala Indický kol'eni. "To ml padajl'asyl" vysvět­ ili jsem ji. "KecáJl" vyjekla Kamila a zahihňala se tak, že ml pl'lpomněla hlas tenkozobce opaěného.

vim, cos na ostrově dělal, kfikla mi najednou Kamila do obličeje. Skočila na kuchyňský gauč, začala hopsat, vyplazovala jazyk, kulila oči, Ikubala si vlasy, zkrátka kfepčila, až péra v gauči vrzala jako paterčatovej kočárek. Mračil Jsem se a dával pozor, co tohle vlechno jaksi navic znamená. Navíc proto, jeli kol záchvaty líli byly u mé sestfenice celkem bělnou věd, aspoň pokud jsem si pamatoval. "Dělals lidolroutal" zaječela. Vrhla se na mne, a dl'iv nel jsem stačil uhnout, kousla mě do ucha. Začala mela. Honil Jsem jl kolem stolu, z obýváku do kuchyně, koupelnou do pfedsíně a dával pozor, aby mi neunikla na záchod a nezavl'ela se tam. To se ml bohužel nepodafilo. Chvíli jsem uvaloval, co budu dělat, protole takhle jsem to nechat nesměl. To bych se už nikdy nemohl vrátit na ostrov Tralala s klidným svědomim. Jak jsem tak čekal pl'i-

chystaný chytit ji, kdyby vystrčila hlavu, dostal jsem nápad. Vlastně mi ho Kamila sama vnukla. Potichu jsem se odplížil z chodbičky, potichu jsem otevi'el dvel'e bytu a stejně opatrně je za sebou zavi'el, a potom jsem zamifll ven, do lesa a k pískováku. Ul jsem se nestaral, jak dlouho to Kamila na záchodě vydrží. Měl jsem v plánu něco jiného.

prázdniny a vy víte, le odstartujete až někdy koncem července. Abych klukůrn trochu zvedl náladu, oznámiljsem: "Zítra dotáhnu sestfenlci. Pfijela k nám na prázdniny." "To bude celkem fajn," minii Franta a ani nezvedl hlavu od vějife karet. "To ul by se dalo něco podnikat," prohodil Tonda. Rozhlédl se po

Sotva jsem pro!el akátovou hou!tinou, otevl'ela se pl'ede mnou strl a já sjílděl po bobku do nitra ostrova Tralala. Tonda a Franta hráli je!tě pol'ád pexeso. "Nikdo se neobjevm" zeptal jsem se. "Nikdo," hlesl Tonda. "Al zas teď .ty,·· zabručel Franta. Moc vesele nevypadali. Ono je vždycky trochu smutný, kdy 1 vlichni kluci kolem vás prchají někam na

ndem ostrově, jako by hledal nejlepil misto, kam mou sestl'enici zahrabat. Pak hodil hlavou a i'ekl: "Nic mě nenapadá. Nemál něco v hlavě?" Rozhlížel jsem se taky, jako bych to v hlavě teprve lovil. Ale nic jsem vymýllet nemusel, protole to za mne vlastně už vymyslela Kamila, když se dobrovolně zavi'ela na záchodě. Samozi'ejmě tohle jsem jim neminll povídat. Věděl jsem, že na kluky to nejvic zapůsobi, když jim to jen tak pl'edhodím k úvaze:

"SteJně

hečl"

"Nepotl'ebujete náhodou zajatce?" zeptal jsem se. Myslel jsem, le je to vcelku dobrý nápad udělat si z mé sestl'enlce zajatce a le se to bude klukům zamlouvat, ale nečekal jsem, le to s nlma tak hne, al jim vypadnou karty z ruky. Jenomže se to fakt stalo. Hned můj plán začali rozvijet, jako čim ji budeme krmit a jestli ji vůbec něco dáme, jak ji zaměst­ náme, jestli je lepli tvrdá práce, nebo naopak, kdyl ji pl'iváieme ke stromu a nedovolíme ji ani hnout. Málem nám uniklo, le ul sluničko dávno zapadlo. Nicméně nde prázdniny na ostrově Tralala dostaly jasnějlí Fodobu.

TICHÁ A SKRYTÁ JSOU TAJEMSTVÍ PŘÍRODY ... Zdeněk

balil

svůj

prázdninový batoh a chystal se k

babičce. Kromě běžných

věcí, které kluk v létě potřebuje, se kupila na stole ještě jedna hromádka. Přesně stejnou měl i Pavel, který jel do pionýrského tábora. Chlapci v družině

se smluvili, že se o prázdninách stanou průzkumníky - stopaři. Na hromádce byla zásoba čtverečkovaného papíru v deskách, tři dobré tužky, guma a lupa. Na stole chyběla vytrvalost a trpělivost, ale s tou chlapci počítali. Bez nich by své úlovky do zápisníku nenasbírali. Vydejme se se Zdeňkem na jeho výzkumnou stopařskou cestu přírodou. .

Co

p~ozradil list, květ

a plod Zdeněk

si sedl na zem, za chvíli si lehl na břicho, papíry před se bou. A jen se díval. Kolik se před ním objevilo karnevalových masek, když listy začaly promlouvat svou řečí. A Zdeněk kreslil nejdříve jednoduché listy, a když mu to šlo, tak ty složitější. Pamatoval na slova vedoucího: žádné stínová ni, jen hladkou obrysovou čáru. Těm jednoduchým říkají bo tanici listy dlanitě laločnaté, štítovité, prorostlé. A složitějším např. peřenolaločné. S názvy si Zdeněk nelámal hlavu, ale kreslil.

12

~ PRÁZDNINOVÝ ZÁPISNfK

~~,u~ ()~~

Už měl sedmikrásku, jitrocel a se rozrůstala. Za několik dní se pustil do plodů. Před ním se ukláněly nažky, lusky, tobolky, makovičky - umělecká díla a patenty přírody, velmi dOmyslně zhotovené, které J plní dokonale svou funkcI. V zápisníku se objevily plody zavř"ené, otevřené, semrnka. Zdeněk se pousmál, vzpomněl si, jak Křemí­ lek a VochomOrka sázeli semrnka. Zdeněk Je nesázel, ale dOkladně pozoroval jejich vroubky, vrypy, důlky, chloupky, háčky, štětinky, tvar květu shora, ze strany a zezadu. V každé poloze byl květ ...._ _ _ _ _ _ _ _ _ _..... jiný, měl i jinou barvu.

ťŽr~~ ~

~~

5i

+

~;or~HMN( +

~bírka

Technické divy Zahynul motýl. Zdeněk jej našel a využil ke svému pozorování. Motýlí křídlo je technický div optiky. Je složeno z malinkatých destiček různého tvaru, které jsou různě postavény a seskupeny na stopečkách, aby se světlo pokaždé jinak lámalo. Zdeněk sejmul štětcem trochu "barvy" a pozo-

Několikahodinový

přírody

roval ji pod lupou. Za chvíli jej upoutal brouk a jeho krovky. To by musel být rytec, aby něco takového dokázal! A jak brouk staví při chůzi svých šest nohou! Zdeňkovi dalo moc práce, aby zjistil, kolik jich zůstalo na zemi a které.

film

Zdeněk by ho nazval Pavoučí dílna. Trvalo to dlouho. než přiše l k tomu, jak pavouk napíná sítě. Z droboučkých trysek na zadečku prýštila pavučina, kterou pavouk hřebínky na konci nožek sčesával ve vlákno, v neobyčejně pružná a pevná nosná lana. Celá síť je jedinečné stavbařské dílo techniky vis\ltých mostů. Jedny pavučiny byly lepkavé, Ji né ne.

Živo je b9j Zdeněk se dostal na jemný suchý písek a upoutala ho vosa kutilka. Ulovila housenku, uspala ji injekcí do nervové uzliny, přlvlekla k místu, kde začala hloubit chodbičku. Vtáhla ji tam a pečlivě vše zamaskovala pomocí nohou a křídel. Jindy pozoroval mravkolva,

jak "hází kamení" na mravence, kteří se neopatrně přibllžili k sypkým stěnám jeho lapacího trychtýře. Zdeňkovi se zdálo, že je to trochu záludné. V přírodě má však všechno svou příčinu a řád. Tiše opustíme Zdeňka při pozorování, však nás ani nevnímal ...

PLNiš PIONÝRSK~ PLAMENY? VŠIMNI SI PODMrNEK 7/1

Z.KUS upt~r L PRm1K.Y VL NII'SCPUJ "

u:lKovA KRESLI EVA PR"''''

Jiří

Felix

"Tak jsme v Ariuudl, Charlesi," prohodil jako poslové k podsvětniin bůfkům delti, známý herpetolog James k svému pl'itell, který ke kterým prý mají pfistup a jsou pfitom pokláobratni tolil volantem rychleho chryslera pl'i dáni za starll bratry indiánských knUi." pfedjlfdini jiných aut... Uf len pár hodin cesty Druhý den vstali oba pl'átelé velmi záhy a uf na severovýchod a budeme na mistě. A hlavně, pl'ed svitánim obcházeli, sportovně oblelenl a Charlesi, budeme pfl tom," dodal tajemně. obuti v silných ~otách, kolem Indiánské vesnice .. Poslyl, Jamesi, nejedeme pfflil brzo, vfdyť Shongopovl kmene Hopi • tanec chfestýlů se koná af tl'iadýacátýho, a dnes .. Pl'ljdou jisti touhle stranou?" I'ekl Charles. je teprve ltrnáctýho," zapochyboval Charles. .. Zaruleně," pl'lsvědloval zoolog, .. čtyl'i dny ..Opravdu," pflpustil herpetolog, ..ale obl'ad jsou vyhrazeny k chytáni hadů, prvnl den se zallzaliná vlastně uf zftra a hadí tanec je teprve ná na severu od vesnice, pak na západ, jih a koneč­ vyvrcholenim devátý den. My ale musime sleně na východ, nemůfeme je minout. Nu, vldll, fe dovat celý ceremoniál, kdyf chceme odhalit tamám pravdu, uf pl'lcházeJI," ukazoval jemstvi, stfefené po celá staleti. Člověle, to by k osadi, odkud vyllo ul dvacet postav D_tril~h ktech. býl objev cennějlf nef zlatý poklad Aztéků." .. Nepfehánfl to s těmi Aztéky?" usmál sé I'idič• .. Naopak," začal nadleně vypravovat James, .. pfedst;av si, fe o hadich tancfch se zmiňuji už v 16. stoleti Ipaněllti dobyvatelé z Mexika. Aztékové uf tehdy chovali ve svých chrámech v obl'ad- '~G"I.I nich nádobách chfestýle. Aztékové sice už vymfell, ale hadi obfady se zachovaly dodnes u ně­ kterých Indiánských kmenů nebo v některých jejich vesnldch, pfedevlim právě tady v Arizoně v indiánských osadách Shlmopovl,Hotevila,Walpi a dalllch, ale nejvýznamnějli jsou v Shongopovi, to Je také dl n&Jeho putováni. Vlak se sám pl'esvědlil."

..To Je podivuhodné," byl nadlen Charles, .. to jsem opravdu zvědav na ty nábofenské obl'ady.... .. Ale to nemál pravdu," namitl herpetolog, .. Indiánské hadi tance nemaji nábofenský původ, jsou to ve skutelnosti modlitby za délť a prosby za bohatou sklizeň. Hadi jsou pl'l tom pouliváni

16

jako poslové k podsvětnlin bůlkům deltě, ke kterým prý majl pl'fstup a lsou pl'ltom poklá. dáni za starll bratry Indiánských knUf." Druhý den vstali oba pl'átelé velmi záhy a uf pl'ed svftánfm obcházeli, sportovně oblelenl a obuti v silných tiotách, kolem Indiánské velnlce Shongopovl kmene Hopi • .. Pl'ljdou listi touhle stranou?" I'ekl Charlel . .. Zaruleně," pl'lsvědloval zoolog, ..ltyl'l dny jsou vyhrazeny k chytánf hadů, prvnf den se zali· ná na severu od vesnice, pak na západ, jih a konel· ně na východ, nemůfeme je minout. Nu, vldll, fe mám pravdu, uf pl'lcházejf," ukazoval James k oladi, odkud vyllo asi dvacet pOltav ., pestrých letech. Chara... DlIl.OII 'M . . .___

IncI!!....'.

"'mll

~~

chlapci, které indián~tí ,kouzelníci' ulí hledat smrtonosného jedu. Muž vložil hada zpátky a a chytat hady a zacházets nimi." vyňal dal~ího. I tento chi'estý~ a také vfichni Indiáni odvalovali ploché kameny, prohledávali dal!í měli jedové zuby v naprostém pol'ádku. ki'oviny a co chvili pi'itiskli k zemi holemi pěkné Herpetolog vyhlédl z kobky. Charles mu dal ně­ exemplái'e chi'estý~u, které pak uchopili za mým pi'ikývnutím znamení, že je vfe v poi'ádku hlavou a vhodili do pi'ipravených ko~íku. a James vyběhl z podzemí. "Nic zvláltního," prohodil pi'ihlížející Charles "Tak co, objevils tajemství?" zeptal se C/larles. k pi'íteli, "takhle chytím chi'estý~e taky." "Kamaráde, nic, asi budu nucen uvěi'it na něja ­ "To věi'ím, ale polkej později," usmál se ta- kou tajemnou moc, kterou Indiáni ovládají chi'esjemně James. týfe," prohlásil James zklamaně. Lovci chi'estý~u po celé Hyi'i dny shromažďo­ Konelně nade!el devátý den. Už po obědě se vid i největ!i jedince prudce jedovatých hadu a na náměstí shromažďovaly stovky návJtěvníků. ukládali je ve zvlá~tní podzemní kobce, kterou Na prostranství byla na písku pi'ipravena zvláštI ndiáni nazývají "kiva", do posvátných ná&ob, stej- ní mozaika, kolem které se tyčily zabodnuté, ných, jakých pou~ívali před staletími Aztékové. nahoi'e zahnuté tyle, na jejichž koncích se tře­ Pak se indián~tí kněží dal~í tři dny pi'ipravova~i potala orlí pera. Jakmile zapadlo slunce, kněží k vlastním ceremoniálum. Pi'ináfeli koi'eny a lis- zapálili ohně, z kterých stoupal k nebi obřadní ty kosatce, žvýkali ho a p9tírali si jím faty, prý koui' z ruzných "tajemných rostlin", mezi ktena ochranu pi'ed chi'estý!ím kousnutím. Jakmile rými nechyběl ov!em kosatec a také tabák. Při­ se chi'estý! dostane do styku s kosatcem, zcela tom Indiáni znázorňovali několik idejí, pi'edeochrne, tak to tvrdili. Pak prý se i smrtelně nebez- dím dé~ť a blýskání - boui'i, přiná!ející blahodárnou vláhu. V těsné blízkosti obřadního prostranpeční hadi chovají jako Jehňátko. A kdyby pi'ece jen nebyl některý chřestýf je~tě zkrocen, Jsou tu ství byla postavena z větví chý!e, které se říká navíc orlí pera, před kterými jsou hadi zcela . "kisi". Vchod do kisi, zakrytý ornamenty zdobebezmocní. Orli jsou Indiány pokládáni za pány I)OU pi'ikrývkou, se náhle rozevřel a z temného prostoru vyskolil prvý indiánský kouzelník a za chřestýfu, loví je a hadi Je nikdy nekousnou. Osmý den, pozdě odpoledne, zalal slavnostní ním daln, Vfichni obleleni ve slavnostním fatě, obřad. Indiánfti kněží, pesti'e oblelení a pomas přivázanými orlími pírky na nohou. Každý lovaní bílými a cihlovými barvami, předváděli z nich držel v rukou několik prudce jedovatých obilní tanec, prosbu za úrodu. Přitom drželi chřestý!ů. V tanelním rytmu poskakovali hadí v rukou obilní klasy a v rytmu poskakovali Jeden kněží drobnými kručky a teď si co chvíli vklá dali za druhým. Celá indiánská osada přihlížela, ale chřestýfe hlavami do úst. James napol ítal pi'es také mnoho turistu, ktei'í se s auty pi'ijeli zdaleka !edesát velkých chřestý~ů, kteří se zmítali pi' i podívat na nezapomenutelné chi'estýfí tance. produkci v rukou Indiánu. "To je fantastické," byl uchváce q Charles tou "Je čas," za.eptal James pi'ítell, "pojď nenápadně za mnou, využijeme soustředění na obilní podívanou, "a to žádná z t ěchto potvor nikoho tanec. Dávej pozor, aby nás nikdo nepi'ekvapil," nekousne?" obrátil se nedůvěřivě na he rpetologa. přikazoval. Herpetolog se rozhlédl, pak odkryl "Právě, to je záhadné tajemstv í. Vždyť poprvé vchod do kivu a zmizel uvniti'. Rychle otevi'el sledoval tance Indiánů Hopi s chi'estý! i jistý pi'ipravenou brafnu, navlékl si slinou koženou Ch. Taylor, to bylo v roce 1881, a od t é doby do rukavici a rozsvítil elektrickou svítilnu. Vzápětí dnefního dne a asi ani předtím nebyl za znamesáhl do nejbliHí hliněné nádoby a uchopil velkého nán pi'ípad, že by chřestýf u!tkl jediného indiánchi'estýfe zeleného. Hbitě otevi'el hadovu tlamu, ského kouzelníka. A co s nimi ti Indiáni vyvádějí I ve které se zaleskly dva ohromné jedové zuby, Není to podivflé? Už tolikrát přede mnou se kona jejichž koncích vytryskly mocné kapky lirého legové snažili přijít záhad ě na kloub, ale bezNAKRESLIL VLADIMfR KRB

17

výsledně. Vlechno zdání svědčí pro neznámý způsob ovládání chřestýlů kněžími Hopi. Obávám se, že se s tím musím smířit, ale nepřestane

mne to pronásledovat," povzdechl si herpetolog. "Pl'ljatelné vysvětlení nenn" podivil se Charles. "Mnoho, ale žádné se nepotvrdilo. Jedové zuby chřestýlům nevytrhávaji, o tom jsem se pl'esvěd­ čll sám. Huby jím také neseJívají, jak se mnozí kolegové domnívali. Ochočit si je Indiáni za tak krátkou dobu také nemohou a sami kněží nemohou být vůči jedu pl'ece imunní, nebo snad znaji nějakou účinnou látku, kterou se očkují? Že by hady nějak hypnotizovali , to se mi nezdá pravděpodobné, snad tedy používají omamujícich pl'ípravků z rostlin nebo je ochromují tabákovým kouřem anebo přece jen nad nimi vládnou neznámou silou, kdo to k čertu ví," ulevil si rozčileně jindy tak klidný herpetolog. "Podívej, Jamesi, támhle na toho kluka, už chvíli ho pozoruji," pl'erulil herpetologa Charles. "Pl'ed chvílí vnikl do obřadní chýle kisi a teď se pomalu krad~ pryč, asi nemá čisté svědomi.

"Asi jako my," zasmál se herpetolog, zastavíme ho."

"počkej,

"Cos dělal v kisi?" uhodil James na výrostka. "Já - já - jsem si chtěl vzít jednoho chi'estýle. Mám moc rád hady a chtěl bych ho chovat doma v teráriu. Nei'eknete to na mne, viďte, že ne?" zdvihl kluk prosebně oči k Jamesovi. "Kde ho máJ?" optal se zoolog a líi'ily náhlou zvědavosti.

oči

se mu roz-

"Tady, za komí," sáhl si za ni kluk a chi'estýle zeleného.

vzápětí

vyňal pěkného

"Ukaž," téměi' se na něho vrhl herpetolog, levou rukou uchopil hada za hlavu a pravou rukou rozevi'el chřestýlovu tlamu. "Kruci!" zaklel James nevybíravě. "Podívej se, Charlesi, jedové zuby jsou vytržené, ale nejen to, i všechny nejedové zuby jsou pryč. Ani jeden tu nezbyl! Hadovi zůstaly v hubě jen dásně! Tak to je to přísně po staletí střežené tajemství ovládání jedovatých chi'estýlů. Já hlupák, že mne to nenapadlo, že kněží vytrhávají hadům zuby až v noci před samým vystoupením v kisi a tu pak střeží, aby se nikdo nepovolaný nedostal dovnitř." "Pane, vrátíte mi

chřestýše?"

zeptal se

klůk.

"Ne, toho ne, hochu, ale pošlu ti jiného, zdravého, ale musíl nám jeltě pomoci, ano?" vzruleně žádal herpetolog. "Zitra se pokusíme schytat hady, které vždy po vystoupení kněží zase poultějí zpátky na svobodu, chci mít opravdovou jistotu, že nejde o náhodu," dodal James. Druhý den pochytal James s Charlesem a s odvážným studentíkem z Los Angeles dvacet chi'estýlů a pět užovek. Vlichni hadi, nejen jedovatí chřestýli, ale i nejedovaté užovky, měli čelisti docela bezzubé. "Tak vidíš," povídal James příteli, když se vraceli z objevné cesty, "po léta skl'ývané tajemství indiánských kouzelníků Hopi odhalil docela obyčejný ~Iuk. A Jako obvykle, celá záhada byla vlastně docela nezáhadná."

•

Je (11m z rodu science (lctlon (čti: sdjens (lUn), neboli vědeckofantastický. Jeho děj se odehrdvd zčdsti v současnosti a zčdstl v roce 2000. Ndhodně nalezený kdmen podivného zabarveni prokdže spoustu nevysvětlitelných vlastnosti. Když kluci Míla, Rudla a Martin zJlstl, že Je to pegmatit z doby prvohor, začnou se domnlvat, že Jde o nějakou tajnou zprdvu - snad poselstvl od mimozemských bytostI? Ve chvíli, kdy mohou kluci pomoci k vyřelenl zdhady, chybl Jim odvaha k rozhodnému činu ••• A tak až o I'adu let později, v roce 2000, se Mlfův syn odvdžl toho, co před lety nedokdzal jeho otec. Odysseus a hvězdy Je dobrodružný a naPínavý film pro zvldavé a hloubavé kluky a děvčata. A takovl jste vy vllchni, ne? -jt-

•

•••••••••••••••••••••••••••• r--r---.;:;:;:------------;---------"

•• ~redakční •• po~ožky •• žížaly ••• Sántošky •• •• •• ••• •• ••• •• •• ••• •• e• Honza s Pepíkem měli na tábol'e hHdku. Bylo uf skoro ráno, kdyf z lesa vylil dva turisté: - Kluci, to uf sviti slunce, nebo Jeltě mě~ic?

- My prosim nevime, my nejsme zdeJli, ochotně odpověděl Honza.

eEK~M V~S

V DAL~IM PR~ZDNINDV~M

DVOJelSLE

E

~

"O

o lC

Copak tu máte, chlap~e, zajimavého? ptá se Pepíka pan Novák, který pi'ijel do horské vesnice na dovolenou. - NáI IIstono! umí sti'íhat ullma, vyhrkne Peplk. Jaro.lav Tom ... , Teplice v Č.

Vira Mu.ilová. Okrouhlice

Klokani matka vyndala ze svého vaku rozespalé mládě a hubuje: - Kolikrát ti mám i'íkat, fe nemU Jist sulenky v posteli ...

Bohu.lav ~mejda. Pillnkov

Celá naše rodinka vás

čeká

tl

>

Vypovi auto uprosti'ed pi'epln~né kl'lfovatky. Pi'lběhnou ochotni chodci a n~nou je tla~it. Aldlě se vyklonl z okna a spokojeně volá: - Výborně, děkuji. Do Nerudovy tl'i ... Eva DvoPáková, Pardubice

Rekreant ki'ili na majitele bHzké chaty: - S tim valim psem Je to k zblázněni. Pi'lvafte ho, vfdycky kdyf sko~im do vody, tak mě chce zachraňovat ... - To uf Je můj druhý zaJic, i'iká sti'elec. - A kde mU prvniho? - Toho Jsem pl'ed deseti lety pi'eMlro.lava Holá. BedPich6v Svltec

na

straně

SS!!!!!!!

Se zájmem jsem pi'ihlífel fotbalovému utkánf dorostencu Slavoje s Meteorem.

Po zápase jsem hráče Slavoje doprovázel do latny. Chtěl jsem jim blahopl'át k vítězstvf.

~

• ~ • ~ • ~ • ~

.. , který prý jej neopatrnou jízdou srazil do pl'ikopu a způsobil mu zranění.

Aldll auta tvrdil, fe ve zpětném zrcátku Jasně viděl, jak cyklista narazi l na patnrk a spadl s kola.

Podle čeho detektiv Štika určil viníka nehody?

P'fpad byl Jasný. Nehodil zavinil 'ídll a ve své výpovědi lhal.

Řidiči na autě chyběla ještě jedna důležitá věc - která?

• ~ • ~ • ~ • ?

chu, af se celá nadme. NaJefenými lupinami pak zastrduje útoi!niky. Jedině fralok se nezalekne - a tak felvoryba bývá i!asto Jeho kol'lsti.

Na jedné soutUni pl'ehUdce mladých technikiJ a modelál'iJ NSR bylo pl'edvedeno I toto létajici auto. Váli 5 kl a rozpěti jeho .,kl'idel"je 1,6 metr.u. Model podobného dopravniho ' prostl'edku budoucnosti sestrojil nedávno I Jeden polský student.

Jistě jste uf slylell o lochnesské nestviJl'e, která údajně flJe v hlubinách skotského Jezera Loch Ness. Podle poslednfch pozorováni Je prý dlouhá ul 10 metriJ, má dlouhý krk, malou hlavu a dvoumetrové ploutve. Prvnr zpráva o existenci této nestviJry pocházl z 8. stoleti.

•

A Jeltě Jednou o vaJii!kách: známý ornitolog dr. Wolfgang Makatsch z NDR má cennou sbrrku 32000 vaJri!ek od 1 200 druhů ptákiJ. Dr. Makatsch Je autorem I'ady knih z oblasti ornitologie• •

•

Na procházku srdcem 1500krát zvětleným se mohou vydat návltěvnicl národniho muzea v americkém městě Portlandu ve státě Oregon. Model Je vysoký 8,40 m a II roký 6,40 m. Kdo vstoupi do Jeho chodeb, můfe sledovat pulsováni krve a tep srdce.

•

Jedlni brlá gorila na světě flJe ve §panělsku. Jmenuje se Sně­ hová vloi!ka. Má uf sice dva potomky, ne vlak s .,brlou pleti", a tak zůstává I nadále stl'edem pozornosti Jako neJslavnlJ" obyvatelka barcelonské zoologické zahrady. Máte asi pl'iblllnou pl'edstavu o tom, kolik vajíi!ek zkonzumuje v prllměru kafdý obbn nalf republiky za rok? Statistika I'iká, fe 295 - a viJbec se neohUfr na to, fe některým z vás tl'eba nJil5ka viJbec nechutnaji!

•

Ke zvláltnim obyvatelům moI'e patl'i nespOrně felvoryba. Ve chvrlrch nebezpei!i vyplouvá na hladinu a vdechne tolik vzdu-

KOLIKA ROKO SE

I I~ "I

DOtlj(:

vldtovka 8--10 veverka 10 vrabec 13 pes 14-28 srnec 15-17 páv 20 ty,r 20-25 Ilmpanz 20-30 pltros 25-J,O orangutan 30 delffn 30 Jelen 30 kiJft 30-34 kr\va 30-34 holub 30-35 bj ka .30-J,0 medvěd 30-50 Up 30-60 osel ~5 velbloud 40-50 hroch 40-50 sova 60-70 havran 60--80 papoulek 60-100 orel 80-100 sokol 100

:.:1:.:_:.

:':~':'.:, ......... :::::::::: ..........

~llltj

.:•......., •..•..... f.·.·.·.·. :::::::::: ....'..... ~:::::::~i ......... •..•..•... ;:::::::::

::::::::::

•

Pozdrav pl'imo z vesmiru drfi v ruce Gunar Estlandet. Jeltě Itěsti, fe sl meteorit nevybral za misto pPlstáni hlavu tohoto desetiletého Ivédlkého kluka Dopadl pouhý metr od něhol

•

...:::::::::: ........ ., ......... •...•... ",

::::::::::

V hlavnim městě sovětské ;:::::::~ .••....•..' Tuvlnské autonomni republiky ::::::r::: Kyzylu, na ostriJvcfch omýva- .::::::.:.: ných JeniseJem, vyroste pl'ekrás- .~:::::::::: .• ..... ný park. Jeho rekreai!ni Ust se :::::::::: stane I rájem děti. Budou tu mit :::::::::: , městelka, sportovlltě, plále a ;:::::::::: koupallltě. A navic mohou lanov- {.::::.:.:.: kou "putovat" pPes velkou slblP- ~:::::::::: skou Peku Jenisej. ,::::::::::

,

•......" •...••.••.

(

•

.........

....... .

,

!~.:.:.:.:.: ::::::::::

......... ....••••. ........

, , ,

:::::::~~:

':.:.:.:•••. ... :.:!!!:

PTAČI MLÁD~

- mokré,jen trochu ochmýl'ené, s očima jeJtě zavl'enýma. Dallí se klube - namáhavě si v tvrdé skol'ápce probourává zobáčkem otvor, aby se samo, bez cizí pomoci, dostalo na svět. Za několik hodin už budou mláďata na hnízdě do výle natahovat krky a otevl'enými zobáky loudit na rodičích potravu. Hmyz i drobné rybky a obojživelníci pl'ljdou k chuti. Za pár týdnů z toho drobného a nemotorného stvol'enička vyroste sněhobílý pták, volavka thula. Tento druh volavky obývá jih Severní Ameriky a Stl'ední Ameriky, napl'íklad Kubu. V době hnizděni narůstaji těmto volavkám pl'ekrásná prodloužená ozdobná pera, pro která je dl'íve lidé nemilosrdně pronásledo': vali a ubijeli. Věl'me, že takový osud nde mládě už nepostihne.

J.

FELIX

•

v

jAKJSME MEL! / SjARINKOU TAjEMSTV! V ACLAV ČTVRTEK

ISl1lle....I;)..YII asi t ýden' na táboře. našel pěknou kytku . Dal jsem ji ml dostal zlost. Potom jsem "",,,o.r,u. hrst borQvek. A Tomáš na mě dostal jekl vltlJ zlost. MAJem na mě nemluvil. I kdyll me bydleli v Jeano.h sunu. Nasbfral Jsem pro JArlnku J"'~'" 6trven.tch Jahod. ale to uf fekla ~ "Ty ul snJz "nt." Trochu Jsem •• ~ ~.IMI

Hned_': "Ty s' asl mYIJIAi,,"

J'za;

trochu napit. Potkali jsme so udružku vedo ucí. Nesla dopis. Je n nás zahlídla. řekla: .. Kluci. kdo z vás má rychleJii nohy? Potře­ bovala bych s tim psani m expres na poštu." Než jse m se stačil nadtchnou t. Tomáš popadl dopis a hnal se pUlnkou k vesnici. Na kraji tábora se zastavil a křikl na mě: , .. Oběd ml nech ve stanu!" J'r/nka se na ml poolku dívala. že mě T0m'l zas pfedblbl. A 1'. protože už jsem byl nadtchnutt a protože jse m se zrovna díval k fece, Jsem l'ekl: ..Jestli chcete. Já vám chytím ry bu." Soudrufka vedouci asi věd ě l a. že se děje nlco dalelltého. ..I tak ml Ji chyť," řekl a. Od ešla a járinka mi povfd': .. Tys t aky něco muse l u dě!at-; v' ." Pf/kývl jsem a šli jsme k ob ětl .~ guláš I bramborovou kaši. KdyLj m ifr9h-ěO o U lku taky pro Tomáše ... .k uclí"áf nán1"'řekla: .. Dám vám je n maso ~S" o m li ou. 9 hl'ívané ... s kaší by to nevyy adalo ~ nV' Jedli s Járin ~ u st.91 . [(yl jsem spoko To máš. Nikdo nea neše ptal ji do ucha: kaši a t e prve p;ak maso!' mé odn esli Tomášův oběd do jsem řekl . .../ .Jo usim ud ě l at trochu testa. co chytit tu rybU" pro soudfi Žl ~

"Já zas musím trochu k holkám. aby neří­ kaly. že jsem tvá nevěsta. " povídá járinka. Járinka odběhla a já jsem se vrátil do kJ.!chyně. Poprosil jsem kuchařky o trochu vařených brambor, trochu mouky a trochu soli. Udělal jsem z toho rybí těsto . Byl ho málem plný šálek. Odnesl jsem ho do stanu a rozběhl jsem se k ostatnim. Už hráli vybíjenou. Tak jsme hráli tu vybíjenou . Tomáš přiše l z pošty. najedl se a hrál s námi. Bylo už dost pozdě odpoledne. Kývl jsem na járinku a Tomáš přiběhl taky. Šli jsme za soudružkou vedoucí: "Užmůžeme na ryby? Aby to bylo do večeře." . "Lejtu na ně potřebovat nebudete?" zasJl1ála se soudružka vedoucí. Rozběhli jsme se pro prut a pro těsto. V tom stanu to bylo takhle: Vzal jsem prut a Tomáš tašku s ostatní rybaři­ nou. járince jsem řekl : ;,A ty můžešvzít těsto : " Chvíli obcházela kolem stolku. pal< mě šťouchla do lokte. Došel jsem ke stolku. Stály na něm dva šálky, jako vymetené. "Kde je to těsto? " To jsem chtěl říct. ale neřekl jsem to. járinka už stála před Tomášem. cvrnkala šálkyo sebe a povfdá: "Jaký byl oběd. Tomáši?" Tomáš zrovna něco přerovnával v tašce . "Jedna krása. Maso jako dort a kašička jako peříčko."

A my s járinkou jsme se zakuckali a frkali jsme, že jsme asi nastydli . Pak jsme šli k řece a chytali jsme na žížaly. Tomáš kolem nás obcházel. šťouchal nás ,do lokte a mračil se: "Vy asi máte nějaké tajemství. že JO?"

Kolikrát se komu za !ivot stane, le by mu lékal'l pl'edeplsovall zmrzllnul Trhání mandlí je pro di!ti natolik spojeno s mls'ním zmrazených pochutin, !e se mnozí kluci a holky na tenhle lékal'ský zákrok docela ti!lf. Ale zpěv'cI, tl z niho mají velký strach. Krčni mandle jsou totl! natolik blrzko hlaslvk'm, !e by se po Jejich vyjmuti mohla změnit typlck' hlasov' barva. A to neni legrace. Stačf sl pl'edstavlt, !e by Gott po operaci zpíval jako Matulka, Matulka Jako NeckU, Neck'l' Jako Paul Robeson ... Nebo by to spíl mohlo dopadnout hůl': !e by prostě zpěv'k nezpíval Jako zpěv'k, ale tl'eba jako viJ tatinek. . A pl'ed tímhle velkým problémem teď stojí Hana Zagorovi. Jednllékal'lJi radí, aby riziko operace podstoupila a zbavila se tak nepl'iJemných zdravotních obti!í, drud ji to rozmlouvaji. Ať se vlak nakonec rozhodne tak čl onak, léčení sl vyUd' dlouhé doby. Vy, ktel'í m'te r'dl Kamar'da a dallí hezké Haniny písničky, vJak nemusíte mít obavu z toho, !e se zpbačka na nějaký ěas odmlčí. Na pomoc pl'lJde rozhlasová a televizní technika, která umo!lIuje vysll'ní dl'íve pol'izených snímků. A co teprv gramofon - na něm sl mů!ete oblibenou písničku poslouchat, kollkr't Jen se v'm zachce. Zvláltě, kdy! se v prodeji zanedlouho objeví nové Hanino album ...

KAMARÁD Hudba, Zden'~ Bart6k ml. Tut: laM>sJa. Machek

Vím, ledo se loud6, mdl-Ii čas, kdo tl strdvl lea!dý špds, vlm, leda jde s tebou světfem, tmou, vlm, kdo tl lerdl/l šedý svět, kdo tě vrdtl z hloubky zpět, ylm, kdo tl podd ruku svau.

1fS~,cn,nD. co tl dlu!í, vrdd, kamardd, kamar6d stoji vpovzd611, kdy! tl ka!dý sbohem dd. Kamar6d, kamardd s tebou utrdd, kdy! se tl tvé přljmy krdtl, kamardd, kamardd, ten se neztr6d, ten se k tobě st61e zn6.

Vím, kdo se lekne, mdl-" hlad, kdo tl d6 svůj úsměv r6d, vim, pro koho ty nejsi vzduch, vím, kdo ti hlld6 spoustu let, kdo tě vr6d z hloubky zpit, vím, kdo tl v!dycky hodí kruh. Kamardd, kamardd nenl nest6Iý ... Kamar6d, kamar6d s tebou utr6d kdy! se ti tvé pFljmy kr6d, kamardd, kamar6d, ten se nertr6d, všechno, co tl dlu!/, vrdt/, je tl vlastně druhou m6t/, ten se k tobě st61e znd, kamardd.

Zl'lvÁ HANA ZAGOROVÁ

'~ POUŽITiM OBRÁZKŮ LFRIEDA GEBHARDA ~' pfilPRAVIL ,\ IVO PECHAR

~

JAKÝ JE VÁŠ SMYSL' PRON SMYSL? Není šprochu, aby na nem nebylo pravdy trochu - vzali jsme si tohle staré české přísloví za záminku pro náš test: Není nesmyslu, aby v něm nebylo i krapet smyslu ..• Náš test je hra, prázdninová hra, a tedy se na něj tak dívejte. Hrajte s fantazií vynálezce, ale zároveň uva7ujte prakticky jako 'n-

1 - DRAGSTER ZÁSTRČKA

2 - ROLLS-ROYCE TYP .,ČŮR"

žfmýr. A co z této hry zjist/te? KOLO PRVNI: Jsou pl'ed námi prázdniny. Každý je - Vyzkoušíte si svůj smysl pro pro:Uvá jinak a jinde. Sourozence Rohlíčkovy z Prahy nesmysl, ale z6roveif i pro bude rozvážet na prázdniny tatínek a vy mu máte poradit, jaký vůz by měl pro jednotlivé pl'ípady použít. skutečnost, vyzkoušíte si svou (K jednotlivým "písmenům" pl'il'adte vhodné číslo představivost, ale zárovelf obrázku). , svou schopnost uvažovat A Radek Rohlíček měl Ipatnou známku z chování. Zů­ stane za trest doma. Tatínek mu aspoň slíbil, že až účelně. Ndš test Je tlikotový rozveze vlechny děti, budou spolu vyrážet do okolí , kafdém kole budete posuPrahy se koupat. ovat jiné skutečnosti. Podle B Markéta Rohlíčková se zúčastní Mezinárodního pohádkového tábora "Věčný vítr" v Laponsku. bodového kUče sl oznámkujeRohlíčková pojede na zahradu k babičce do te své odpovědI. body ze tFf C Klára Brandýsa nad Labem. kol ečtete a na strónce 57 D Štěpán Rohlíček se zúčastní prázdninové Grand prix si vyhledáte, jak jste v testu minikár. Seriál závodů začíná na Bezdězu, pak se jede vrch Pápě, 'Čertův hrádek, Kameňák, Velký Bourák, obstáli. ,

Malý Lilák, Pekelný Serpentýn a nakonec Grand prlx Ža(ostína. f ilka Rohlíčková, studentka národopisu, si vyjednala prázdninovou brigádu v Oblastním muzeu v Domažlicich. ~

POKRAČOVÁNI TESTU NAJDETE NA STR. 39

r

"Vyzkoušej tedy pořádně to dřevo nožem a pověz mi, jestli je ,_ opravdu hodně shnilé." "Prohnilý by tedy bylo, mllospane, to jo," odpověděl po 'chvilce černoch, "ale mohlo by bejt eště vo moc víc. Já bych . třeba zkusil popolízt po tý větvi sám - to by šlo." "Sám? Co to povídáš?" "No bez brouka. Je to strašně těžkej brouk. Co kdybych ho hodil dollÍ - poq jedním černým chlapem by ta větev třeba nepraskla." , "Ty zpropadený darebáku!" volal legrand a zřejmě se mu ulevilo, "co ml to chceš nabulíkovatl Jestli toho brouka pustíš, na mou duši tl zlomím vaz. Nu tak, slyšíš, C9 ti povídám?" "No jo, milospane, ale zrovna takhle byste nemusel na chudáka negra povykovat." "Nu dob'ře -tak poslouchej! Jestli se odvážíš na tu větev hodně daleko, tak daleko, jak myslíš, že tě unese, a nepustíš při tom brouka, daruji ti, hned jak slezeš dollÍ, stříbrný dolar." "Už teda lezu, milospane Will - na mou duši/' odpověděl čer­ noch velmi hbitě - "už jsem na samým konci." "Co - na koncil" zaječel teď legrand, "říkáš, že jsi na konci té větve?"

"No, co nevidět tam budu, milospane - a hele - panebože, smiluj sel Co je to tady na stromě?" "Nu," křičel legrand rozjásaně, "co je tol" "Dohromady nic - lebka. Někdo tu nastromě zapomněl hlavu a vrány z ní vožraly sakumpak všecko maso." "lebka, řrkášl Báječně! Jak je na větvi připevněna - čím na nf

držíl" W I'W

z

:z:

"To musím, milospane, vobhlídnout. Na mou tě, tohle je mi je zaraženej ohromnej

ňáká podezřelá situace - do lebky vám hřebík, kerým je přitlučena ke stromu."

"Dobrá, Jupitere, teď udělej přesně, co tl řeknu - slyšíšl" "K službám, milospane." "Tak dávej pozor - najdi u té lebky levé oko." "Cha! To je dobrý! Dyť vlÍbec žádný voko nemá."

'IX

l-

I/)

O O W

O N

:' 1-w ' N

' ..J o

'

:W , 'IX '

24

11.

napsal EDGAR ALLAN POE nakreslil KAREL BENEŠ

2

řekl Legrand. Cernoch ho hbitě poslechl a zřejmě bez nesnází šplhal výš a výš, až se jeho sražená postava nadobro ztrácela v hustém listoví, které ji obklopovalo. Pak se ozvalo jeho halekání. "Jak daleko mám eště lízt?" "Jak už jsi vysoko?" ptal se Legrand. "Už moc," odpovídal černoch, "už koukám skrz vršek na nebe. " "Nebe si nevšímej - poslouchej, co ti říkám. Podívej se po kmeni dolů a spočítej pod sebou větve na téhle straně. Kolik větví jsi minul?" "Jednu, dvě, tři, čtyry, pět - pět kusů by to bylo, milospane, na týh le straně." . "Tak vylez ještě na další." Zanedlouho se znovu ozval hlas, který nám oznamoval, že Jupiter dosáhl sedmé větve. "A teď, Jupe," volal Legrand, zřejmě velmi rozčilen, "se pokus na tu větev vyškrábat, ale nejdál, co můžeš. A když přijdeš na něco divného, ozvi se." Jestliže jsem do této chvíle přece jen trochu pochybovalo šílenství svého ubohého přítele, teď jsem o něm nabyl jistoty. Nezbývalo ml než uvěřit, že se dočista zbláznil, a začal jsem mít vážné obavy, jak ho dostanu domů . Když jsem uvažoval, jak to zařídit, zaslechl jsem opět Jupiterův hlas. "Na tuhle větev se moc daleko neodvážím - je nadobro uschlá." "Co říkáš - uschlá že je ta větev, Jupitere?" křičel Legrand zajíkavě. . "To se ví, milospane, je s ní konec - vodu mřela - povídám." "Co si teď pro boha živého počnu?" zeptal se Legrand, jako by ho postihlo strašné neštěstL "Nevíte?" dychtivě jsem se chopil příležitosti zasáhnout, "Inu, pojďte domů a lehnět e si do postele. No tak- jste přece rozumný mládenec, ne? Už se připozdívá a nezapomeňte na slib." "Jupitere," křičel, vůbec si mne nevšímaje, "slyšíš mne?" "Náramně slyším, milospane - každé slovo." 23

dělal

jenom švandu. Prosím vás, já - a bát se brouka. Co je ml do brouka?" Nato obezřele uchopil konec provázku, a drže si hmyz tak daleko od těla, jak jen to šlo, chystal se lézt na strom. Mladý Iyrovník tulipovitý neboli liriodendron tuliplferum, nejnádhernější americký lesní velikán, má podivuhodně hladký kmen a vyráží do velké výšky bez postranních větví; v zralejším věku však jeho kůra zesukovatí a zvrásní a na pni vyrů stá mnoho krátkých výhonků. A tak tedy vylézt na strom, který stá l před námi, vypadalo nesnadnější, než to opravdu bylo. Jupiter se těsně přimkl koleny I pažemi k ohromnému kmeni, rukama se zachycoval výčnělků, bosé prsty nohou zaklesával do škvír, a přestože dvakrát málem sletěl, nakonec se vydrápal do první velké rozsochy. Pak měl zřejmě dojem ,že podnik v jádře skončil. Nu, nebezpečí měl lezec opravdu za sebou, třebaže byl nějakých šedesát sedmdesát stop nad zemí. "Kudy teď, milospane Will? " zeptal se. "Lez nahoru po nejsilnější větvi - po té, co je na téhle straně," II

Před mnoha lety jsem se duvěrně spřátelil s jistým panem Williamem Legrandem . Pocházel ze staré hugenotské rodiny a byl kdysi zámožný; četné pohromy ho však přivedly na mizinu. Aby unikl poníženi z tohoto neštěstf, opustil město svých předkO New Orleans a usadil se na Sullivanově ostrově nedaleko Charlestonu v Jižní Karolfně. Je to prapodlvný ostrov. Tvoří jej bezmála jen mořská písčina a je asi třl míle dlouhý. Jeho šířka nepřesahuje nikde čtvrt mile. Od pevniny jej odděluje téměř nepostřehnutelná úžina, která seprodírá bUjným rákosím a aklem, kde rádi hnízdi bahňácI. Dá se předpokládat, že vegetace je tu málo anebo je zakrslá. Mohutnější stromy tu nerostou. Nedaleko západního clpu ostrova, tam, kde stoji pevnost Fort Moultrle a pár ubohých chat, do kterých v létě prchají lidé před charlestonským prachem a zimnicí, rostou sice ostnaté nízké palmy, ale jinak je celý ostrov kromě tohoto kousku na západě a pruhu tvrdé, bílé pláže u moře pokryt hustým porostem sladce vonící myrty, kterou si tolik cení angličtí zahradníci. Keře tu často dosahují až patnácti I dvaceti stop a tvoři téměř neproniknutelnou houštinu, prosakující vzduch těžkou vOn!. V nejzapadlejším zákoutí této houštiny, nedaleko východního, tedy toho nejodlehlejšlho cípu ostrova, postavil si Legrand malou chatu, v které právě pobýval, když Jsem se s ním čirou náhodou seznámil. Záhy se mezi námi vyvinulo přátel stvl - tento poustevník vzbuzoval v mnohém ohledu zájem i úctu. Poznal

1

jsem, že je velmi vzdělaný, že má mimořádné duševní schopnosti, ale že je to chorobný škarohlíd a podléhá náladovým rozmarům střídavého nadšení a zasmušilosti. Měl v chatě mnoho knih, ale moc se jim nevěnoval. Nejvfc ho těšila honba a rybolov, anebo se rád toulal po pláži či brouzdal houštím za škeblemi či nějakým druhem hmyzu; jeho entomologickou sbírku mu mohl závidět I Swammwerdamm. Na těchto výpravách ho obyčejn ě dopro~ vázel starý černoch jménem Jupiter, který byl sice ještě před rodinnou pohromou propuštěn na svobodu, ale kterého ani hrozbami, ani sliby nedokázal přinutit, 'aby se vzdal něčeho, co ,považoval za své právo - totiŽ sloužit do roztrhání tě la mladému ' "milospanu Willovi". Není zcela vyloučeno, že Leg randovl pří­ buzní, kteří sl mysleli, že to v hla.vě nemá tak docela vpoř ádku , záměrně tuto tvrdošíjnost Jupiterov i naočkoval i, aby měl pous~ tev,ník nějaký dohled a ochranu. . Zimy. v zeměpisné poloze Sullivanoya ost rova bývají málokdy tuhé a na podzim to bývá událost , mu sf~li se někdy rozdělat oheň. Ale asi v polovině řljna Jistého roku nastal přece jen mrazivý den. Krátc~ pl'ed západem slunce jsem se prod ral věčně zelenými křovisky k přltelově chatě': Už několik týd n ů Jsem u něho nebyl - bydlel Jsem sice v Charlestonu, jen devět mll od ostrova, ale tenkrát se sem necestovalo tak pohodlně ja ko dnes. Když jsem dorazil k chatě, jako obyčejně jsem zaklepal, a když se nikdo neozval, vytáhl Jsem ze smluveného úkrytu klič, odemkl dvel'e a vešel. V ~rbu plápolal pěkný ohnlček. Bylo to nečekané , ale velmi příjemné překvapenI. Svlékl Jsem sl kabát. přistrčil křeslo k praskajícím polenOm a trpělivě čekal, až přijdou hostitelé. Dorazili brzy po setmění a velmi srdečně mne přivttall. Jupiter se šklebil od ucha k uchu a hned začal chystat několik bahňáků k večeři. Legrand měl zase jeden ze svých záchvatů - Jak jinak bych tomu měl říkat - záchvatů nadšení. Nalezl neznámou dvojskořeplnnou škebli, tvoříc! nový druh. a nadto uštval. a chytli za Jupiterovy pomoci chrobáka, a to prý Je úplný objev - ovšem ještě by rád slyšel můj názor zítra ráno. "A proč ne dnes?" zeptal jsem se - mnul jsem si přitom ruce nad žárem a posilal ,c elou čeleď chrobáků k čertu . li

Takhle jsme putovalí asi dvě hodiny a zrovna zapadalo slunce, když jsme vcházeli do krajiny daleko pustší, než jsem kdy viděl. Byla to jakási náhorní plošina pod temenem takřka nepřístup­ ného svahu, který byl od úpatí až k vrcholu hustě zalesněn a místy přerván ohromnými převislými útesy; tyto skály jako by volně ležely na zemi a mnohé z nich se nezřítily do údolí jen proto, že byly zaklesnuty do stromů. Hluboké strže, vybíhajíci na všechny strany, dodávaly místu ještě pochmurnější velebnosti. Plošina, na niž jsme se vyšplhali, byla hustě porostlá ostružiním a brzy jsme zjistili, že bychom si tudy bez kosy cestu vůbec neproklestili. Jupiter nám podle pokynů svého pána prosekával cestu k patě ohromně vysokého Iyrovníku, který stál v rovince s osmi či deseti duby a všechny je převyšoval - a ostatně všechny stromy, které jsem dosud poznal - krásou listů i jejich tvarem, košatostí větví a celým svým majestátním zjevem. Když jsme k tomuto stromu dorazili, Legrand se obrátil na Jupitera s otázkou, zda by dokázal vylézt nahoru. To starocha zřejmě dost ohromilo a chvíli váhal s odpovědí. Pak přistoupil k obrovitému kmeni, pomalu jej obešel a velmi pozorně jej zkoumal. Když prů­ zkum ukončil, řekl jenom: "Ano, milospane, JuP vyleze na každej strom, kerej mu v životě pad do voka." "Tak už ať jsi nahoře - I?rzy se setmí a nebudeme vidět na práci. " "jak vysoko mám lízt, milospane?" zeptal se Jupiter. "Nejdřív se vyšplhej po hlavním kmeni a já ti pak řeknu, kudy dál - počkej ještě! Tady toho brouka si vezmi s sebou." "Brouka! Milospane Will - toho zlatýho?" zvolal černoch a polekaně couval. "Co jsem proved, že mám toho brouka tahat na strom? To mi ani nenapadne." "jestli se bojíš, jupe, takový velký, statný černoch vzít do ruky malého, neškodného mrtvého broučka, nu, pak ho můžeš táhnout tady na šňůrce - když ho ale nevezmeš s sebou ať tak či tak, budu ti muset rozbít hlavu touhle lopatou." "Co zas má bejt, milospane?" řekl JuP, kterého hanba zřejmě obměkčila, "pořád sl takhle dobírat starýho negra. Stejně jsem 20

5

"Vidíte, to jsem měl vědět, že jste tady!" řekl Legrand. "Ale už jsem vás tu tak dávno neviděl - jak jsem tedy mohl předvídat, že se zrovna dnes ukážete? Když jsem se vracel domu, potkal jsem poručíka G. z pevnosti a brouka jsem mu, já blázen, pujčil; takže ho neuvidíte, až ráno. Zustaňte tu přes noc a já pro něj, hned jak vyjde slunce, pošlu Jupa. Něco tak nádherného jste neviděl!"

"Co - východ slunce?" "Ale hlouposti - brouka! Je vám leskle zlatý - velký asi jako americkÝ. ořech - má dvě uhlově černé skvrny na jednom konci hřbetu a ještě jednu, o něco delší, ' na druhém. Tykadla má _" "Taky zlatý- jako všecinko," vpadl mu do řeči Jupiter, "porád vám to říkám, milospane Will - ten brouk je skrz naskrz zlatej, všecko je to na něm poctivý zlato i s křídlama - v životě jsem tak těžký ho brouka neměl v ruce." "No dobrá, řekněme, že je zlatý, Jupe," odpověděl Legrand, a jak se mi zdálo, poněkud vážnějším tónem, než bylo třeba, "ale kvuli ,tomu nemusíš spálit drubež. Snad ta barva," - obrátil se opět na mne - "skutečně opravňuje Jupitera k takovým řečem. Krovky mu svítí tak třpytivým kovovým leskem, to jste prostě neviděl, no, ale to posoudíte až zítra. Zatím vám mohu alespoň přibližně naznačit jeho tvar." Při těchto slovech se posadil k malému stolečku, na němž bylo pero a inkoust, ale papír žádný. Podíval se po nějakém do zásuvky, ale nic tam nenašel. "Nevadí," řekl nakonec, "tohle mi stačí," a z kapsy u vesty vytáhl kus, jak se mi zdálo, velmi špinavého kancelářského papíru a cosi na něj perem načmáral. Protože mi bylo pořád ještě chladno, zatím jsem se od ohniště nehýbal. Když Legrand kresbu dokončil, od stolku mi ji podal. Jen jsem ji však vzal do ruky, ozvalo se silné vrčení a po něm škrábání na dveře. Jupiter je otevřel a do místnosti se vřítil Légranduv veliký novofundlandský pes, skočil mi na ramena a radostně se ke mně lísal; hodně jsem si ho totiž všímal za svých dřívějších návštěv. Když se vydováděl, pohlédl jsem na papír, a po pravdě řečeno, byl jsem dost zmaten z toho, co muj přítel nakreslil. 6

19

.. To mě mrzí - moc mě to mrzí - protože to budeme musit podniknout sami." .. Podniknout sami! Ten člověk na mou duši zešilel - ale počkejte! Jak dlouho chcete zůstat pryč?" .. Patrně celou noc. Vyrazíme okamžitě, a buď jak buď, před úsvitem jsme zpátky." .. A slíbíte ml na svou čest, že až tenhle váš vrtoch skončí a záležitost s broukem se - můj ty Bože! -vyřídí k vaší spokojenosti, vrátíte 'se domů a bez odmluv se podřídíte mým pokynům jako pokynům svého lékaře?" .. Ano - to slibuji. Ale teď abychom vyšli- nemáme času nazbyt." S těžkým srdcem jsem se vydával s přítelem na cestu. Vyrazili jsme kolem čtvrté - Legraná, Jupiter, pes a já. Jupiter vzal s sebou kosu a rýče a trval na tom, že všechno ponese sám - a mně se zdálo, že spíše ze strachu, aby se některý kus nářadí nepřipletl do ruky jeho pánovi, než z nějaké přemíry pfle a ochoty. Tvářil se strašně zarputile a celou cestu mu z úst nevyšla jiná slova než "ten zatracenej brouk". Já jsem měl na starosti dvě zlodějské svítilny, kdežto Legrand se spokojil pouze s chrobákem, kterého nesl přivázaného na konci provázku a při chůzi s ním točil a škubal, tváře se při tom jako čaroděj. Když jsem si všiml tohoto posledního neklamného důkazu Legrandovy pomatenos~l. bylo mi opravdu do pláče. ~ekl jsem sl však, že k jeho rozmarům budu zatím shovívavý, anebo počkám, až budu moci zakročit rázněji a úspěšně. Mezitím jsem se ho pilně vyptával, co vlastně touto expedicí sleduje, ale vše marno. Jakmile se mu podařilo zatáhnout mne do podniku, už se mu zřejmě nechtělo bavit se o méně významných věcech a na všechny mé dotazy mi jen blahovolně odpovídal: .. Uvidíme!" Přeplavili jsme se na člunu přes úžinku na horním konci ostrova, vystoupili na vyvýšený břeh pevniny a pokračovali v cestě severozápadním směrem v nesmírně divokém a pustém úseku kraje, kde nebylo vidět jedinou stopu po lidské noze. Legrand nás cílevědomě vedl a jen t.u a tam se na chvilenku zastavoval. aby si ověřil jisté značky, které si zřejmě sám při dřívější cestě udělal.

f8

7

"Změřte mi tep," řekl. Sáhl jsem mu na tepnu, a po pravdě řečeno, nezjistil jsem nejslabší náznak zvýšené teploty. "je ale možné, že jste nemocný a nemáte horečku. Dovolte, abych vám předepsal tuto léčbu: předně si , půjdete lehnout. Potom - " "Mýlíte se," vpadl mi do řeči, .. je mi tak dobře, jak mi jen může být-v napětí, které prožívám . jestli to ale se mnou myslíte opravdu přátelsky, pak mne toho napětí zbavíte." "A jak to mám provésd" "Je to lehké. Podniknu s,jupiterem výpravu do kopců na pevnině a budeme při tom potřebovat pomoc člověka, na kterého se dá spolehnout. A vy jste jediný, komu důvěřujeme. Ať už se nám věc podaří nebo ne, v obojím případě ml to přinese uklidnění." , "Milerád bych vám pomohl," odpověděl jsem, "ale řekněte mi vážně: má ten pekelný brouk co dělat s vaší výpravou do hor?'" .. Má." "Pak se ovšem, Legrande, takového bláznovství nezúčastním."

8

17

dychtivě očekával. Sevřel

mi ruku se vzrušenou naléhavostí, což mne znepokojilo a také ve mně posílilo předchozí podezřenl. Tvář měl až úděsně bledou a hluboce posazené oči mu planuly zvláštním, nepřirozeným třpytem. Poptal jsem se ho krátce po zdraví a pak mi nenapadlo nic vhodnějšího, než vznésti dotaz, zda mu už poru~ík G. vrátil chrobáka. "Samozřejmě," odpověděl a silně při tom zrudl, "hned příští · ~no ml ho přinesl. Za nic na světě bych se s dm chrobákem nerozloučil. Víte, že je to pravda, co o něm tvrdí Jupiter?" "V jakém smyslu?" zeptal jsem se se smutnou předtuchou v srdci. "Totlž, že ten brouk je z pravého zlata." A.ekl to naprosto vážným a upřímným t6nem, a já jsem se nevýsl ovně zděsil. "Na tomhle brouku zbohatnu," pokračoval s triumfálním úsměvem, "s ním znovu získám rodinný majetek. A proto se nedivte, že si ho tak cenfm. Štěstěna uznala, že Jsem ho hoden, svě­ řila ml ho a teď stačí, abych s ním správně zacházel- sám už mne zavede ke zlatu. Jupitere, přines ml toho chrobáka'" "Co - brouka, mllospane? S tím broukem nechci mít co dělat­ musíte sl pro něj sám." Nato Legrand s vážným, důstojným výrazem vstal a přinesl ml brouka ze skleněného pouzdra, v kterém ho choval. Byl to nádherný skarab, tehdy J e~tě neznámý přírodo ­ vědcům, a z vědeckého hlediska jistě vzácná kořist. Na jednom konci hřbetu měl dvě kulaté černé skvrny a na druhém jednu podlouhlou. Krovky měl nesmírně tvrdé a lesklé - blyštěly se opravdu jako zlato. Také váha hmyzu byla pozoruhodná, a dám-Ii dohromady všechny tyto činitele, ani Jupiterovi nezazHvám jeho názor na brouka; proč se však Legrand s tímto názorem ztotož/luJe, to ml za boha nešlo na rozum. "Poslal jsem pro vás," oslovil mne pateticky, když jsem si brouka jak náleží prohlédl, "poslal jsem pro vás, abyste mi poradil a pomohl, až budu prosazovat přání osudu I přání brouka." "MOj milý Legrande," hlučně jsem ho přerušil , "vám jistě není dobře, radím vám, abyste se šetřil - měl byste si jít lehnout. Zůstanu u vás pár dní, dokud se z toho nezotavíte. Máte jistě h('\· rečku a-" 16

"Nu," řekl jsem po delším zkoumání kresby, "tohle je ale divhý brouk, to musím přiznat - nic tako\Íého neznám a nikdy jsem podobnou věc neviděl, ledaže by to byla lebka nebo umrlčí hlava - té se to totiž ze všeho nejvíc podobá, aspoň jak já to vidím." "Umrlčí hlava!" opakoval Legrand. - "Vida - nu - ano, na papíře to má jakous takous podobu, to jistě. Ty dvě tečky nahoře vypadají jako oči, že? A ta delší skvrna dole jako ústa - a taky cel· kový tvar je oválný." "To je možné," řekl jsem, "ale to spíš bude dm, že nejste malíř, Legrande. Musím se s tím broukem seznámit osobně, abych se dověděl, jak skutečně vypadá." "Tak tedy nevím," řekl poněkud podrážděně, "kresHm docela slu~ně - aspo/l bych měl kreslit - měl jsem dobré učitele a troufám sl o sobě tvrdit, že nejsem úplný tupec." "Ale, milý příteli, to přece nemyslíte vážně," řekl jsem, "tohle je docela ucházeJfcl lebka - dokonce bych řekl, že je to výborná lebka podle běžných pfedstav o těchto fyziologických útvarech - a ten váš chrobák je dozajista ten nejpodivnější chrobák na světě, jestli to má být on. Víte, že bychom z toho znamení mohli sestavit pěkně strašidelnou hIstorku? Podle v~eho nazvete brouka scarabeus caput homlnls nebo tak nějak - v pfírodoplse se najde spousta podobných názvů. Ale kde jsou tykadla, o kterých jste mluvil?" "Tykadla!" řekl Legrand, ~terého rozhovor na toto téma zfejmě nevysvětlitelně vzrušoval; "Tykadla přece vidíte, ne? Nakreslil jsem je tak jasně, jak jasně jsem je viděl u brouka, a domnívám se, že to stačL" "No dobrá," řekl jsem, "snad jste je nakreslil - ale přesto je nevidím," a podal jsem mu papír bez dalších poznámek - nechtěl jsem ho už dráždit; ten náhlý obrat mne však překvapil. Legrandova nedůtklivost mne mátla - a pokud jde o kresbu brouka, zcela určitě jsem na ní tykadla neviděl a celek se opravdu velmi podobal běžným tvarům umrlčí lebky. Vzal ode mne papír velmi mrzutě a už jej chtěl zmačkat a patrně hodit do ohně, ale jak se na něj letmo podíval, cosi ho vážně 9

zaujalo. Náhle ve tváři zrudl a hned zas pobledl. Chvíli seděl u stolku a kresbu podrobně zkoumal. Pak vstal, vzal se stolu svíčku a šel si sednout na námořnl kufr do odlehlého kouta místnosti . Tam zase úzkostlivě papír prohlížel a všelijak jej přitom obracel; nic však neříkal. Já jsem jen žasl nad jeho počínáním, ale myslel jsem, že bude moudřejší, nebudu-Ii svými poznámkami provokovat jeho rostoucí rozladěnost. Náhle vytáhl Z. kabátu náprsní tašku, pečlivě do ní papír vložil, uložil ji do psacího stolu a zam~1 ho. Nato se sice poněkud uklidnil, ale jeho dřívější nadšená nálada byla ta tam. Připadal mi ale spíš roztržitý než mrzutý. Během večera se čím dál víc hroužil do snění, z kterého jsem ho ani žertovným špičkováním nedokázal vytrhnout. Měl jsem v úmyslu přenocovat v chatě, jak jsem to dělával předtím, ale když jseln viděl hostitele v takové náladě, připadalo mi vh?d"Ó ější odejít. Nenaléhal, abych zůstal, ale když jsem se s nim loučil, stiskl mi ruku srdečněji než obvykle. 10

1S

k vydržení. Věřil byste tomu? Onehdy si na mne přichystal ohromnou hůl, že prý mne vyplatí, protože jsem mu utekl a strávil celý den - solus - v kopcích na pevnině. Na mou duši vě­ řím, že mne před výpraskem zachránilo jen to, jak mizerně jsem vypadal. Od našeho setkání mi do sbírky nic nového nepřibylo. Jestliže se Vám to jen trochu hodí, přijeďte s Jupiterem. Určitě přijeďte. Rád bych Vás ještě dnes večer viděl - je to důležité . Ujišťuji Vás, že jde opravdu o krajně důležitou věc. Vždy Váš

William legrand

Na tónu tohoto dopisu mne cosi velmi zneklidnilo. legrand

,

přece píše podstatně odlišným stylem. O čem asi tak snil? Jaká ztřeštěnost ho to zase posedla? Co to jen může být za "krajně dů­ ležitou věc", kterou musí se mnou projednat? To, co o něm povídal Jupiter, nevěstilo nic dobrého. Měl jsem strach, jestli ho snad rodinné neštěstí, které ho nepřestávalo trápit, vážně nevyšinulo. A .proto jsem se bez meškání vypravil s černochem. Když jsme dorazili k hrázi. všiml jsem si, že na dně člunu,

s kterým jsme se měli přepravit na ostrov, leží kosa a tři rýče. Všechno zřejmě nové. "Co má tohle všechno znamenat, jupe?" zeptal jsem se. "No kosa, milospane, a s tímhle se reje." "To je správné, ale proč je to tady?" "To mně milospán Will nakázal, abych mu ty věci ve městě koupil - musel jsem za ně dát hříšný peníze." "Ale pro všechny záhady světa ml _pověz, na co ten tvůj mllospán Will bude potřebovat kosu a tři rýče?" "To teda nevím, na to má hlava nestačí, a ať se propadnu, jestli to ví von. Ale za všecko může ten brouk." Když jsem viděl, že s·Jupiterem nic nepořídím, protože má na mozku skutečně jen "toho brouka", nastoupil jsem na člun a napjal plachtu. Vál příznivý, ostrý větřík a brzy jsme vypluH do malého zálivu severně od Fort Moultrie a po dvou míllch cesty jsme došli k chatě. Byly asi tři hodiny odpoledne. legrand nás už 14

Asi měsíc nato (a celou tu dobu jsem Legranda neviděl) mne v Charlestonu navštívil jeho sluha Jupiter. Nikdy jsem toho čer­ ného dobráka neviděl tak sklíčeného a už jsem měl strach, že mého přítele potkalo nějaké vážné neštěstí. "Nu, Jupe," řekl jsem, "copak se děje? Jak se daří pánovi?" "No, abych řekl pravdu, milospane, není mu zrovna nejlíp." "Není mu dobře? To nerad slyším. Na co si stěžuje?" "To je právě vono! Že von si jaktěživ na nic nestěžuje - ale stejně je mu moc a moc zle." "Je mu moc zle, Jupitere? Proč jsi mi to neřekl hned? Musí ležet?" "Ale kdepak! Nic ·nemusí - v tom je celej kámen ourazu - a přeci mu to nedá. Chudák milospán Will ml dělá voškllvý starostL" "Poslyš, Jupitere, já bych se rád dověděl , o čem to mluvíš. Povídáš, že je pánovi zle. Neřekl ti, co ho bolí?" "Ale, milospane, skrz to nemusíte bejt tak bez sebe. Milospán Will říká, že mu nic neschází - no dobrá, proč tedy chodí porád jak divej, kouká do země. hlavu sehnutou, ramena vystrčený a bílej jak husa? A celej čas ho držej ty cifry -" "Co ho drží, Jupitere?" "Ale ty cifry nebo jaký klikyháky, co sl porád píše na tabulce něco tak divnýho jsem coživ neviděl. Až jsem se vám toho začal bát, to vám povídám. To víte, musím ho hlídat jak vostříŽ. Tuhle mi uklouz z domu eště před ránem a zůstal pak celej boží den venku. Už jsem vám měl na něj připravenou hůl, že mu jich pár pořádnejch vsolím, až se vrátí - ale jakej už jsem blázen - pak jsem holt neměl to srdce - to že tak mizerně vypadal." "Jak? Cp - aha, dobře! Ale mysllm, že bys na toho nešťastníka neměl být moc přísný - nemlať ho, Jupitere - to on zvlášť
;; jak to? Co tím myslíš?" .. Co, milospane - no přeel toho brouka - to je vono." .. Cože?" "No brouka - na to bych vzal jed, že milospána Willa kous ten zlatej brouk někam do hlavy." "A je nějaký dOvod k takové domněnce, jupltere?" .. Na to není dOvod, na to Jsou kusadla a drápy. Jakživ Jsem ta· kovýho satanskýho brouka neviděl - aby kopal a kousal do všeho, co mu přijde do rány, dřlv než bys řek švec - a povldám vám, že v tu chvíli už musel bejt pán kousnuteJ. Mně se ta huba vod toho brouka hned vod začátku nelíbila a taky bych na něj prstem ne· šáh - chyt Jsem ho do kusu paplru, co Jsem tam našel. Taky Jsem ho do něj zabalil a eště kus papfru Jsem mu nacpal do huby - tak se na to musf." .. A myslíš tedy, že pána opravdu kousl brouk a že je z toho nemocný?" . "já sl vo tom nic nemyslím - Já to vfm. Proč se mu teda porád zdá vo zlatě? To se vf, že Jen kv011 tomu, že ho kous zlateJ brouk, ne? Už Jsem vo nich slyšel všelicos pfedtfm," .. jak to ale víš, že se mu zdá o zlatě?" "Jaktovfm? No, poněvadžvotom mluvlze spanf-takto vím." "Nu, jupe, možná že máš pravdu. Ale Jaké šťastné okolnosti mohu vděčit za to, žes mne dnes poctil svou návštěvou?" "Co má bejt, mllospane?" "NěJaký vzkaz od pana Legranda jsi ml nepflnesl?" "Ne, milospane, jen tohle nesu," a Jupiter ml podal lístek, na němž stálo: Milý pl'fteli, proč jsem Vás tu už tak dlouho neviděl? Doufám, že nejste tak pošetilý, abyste se urážel pro trochu mé pl'fkrostl; ale ne, to jistě ne. Od té doby, co jsem Vás neviděl, mne cosi velmi znepokojilo. Musím Vám něco l'íel, ale těžko se ml to sděluje, ba ani nevím, mám·li s tím ven. Poslednf dny jsem se necltil zvlášť dobl'e a chudák Jupiter mne tak obtěžuje dobře míněnou starostlivosti, že už to není 12

13

H odinky ukazovaly deset minut po ~esté. Můj mozek spočítal, že mám za sebou stova pět hodin spánku. Když je ale člověk na trase, jako Je ta"'le - pět tisíc kilometrů tam a pět tisíc zpátky, nemá smysl pi'ilif lpět na hodinách. Život bUí podle kilometrů. Na tom a tom kilometru se vstává, po tolika kilometrech přijde oběd, na tamten kilometr je ti'eba dnes dorazit. Jsou kilometry dobré a kilometry zlé. Ty zlé jsme měli bdělý

40

právě v těle. A nejen my. dvě dal~í posádky a dvě

ale i-nde volvo a s námi soupravy. Po zku~enos­ tech na lince Praha - Istanbul - 8asra bylo bezpečněj~i jezdit v koloně. Ale těch čtyi'i sta kilometru z Mardinu do 8ireciku musela každá posádka spoléhat stejně jen na to, co kdo s devatenáct metru dlouhou soupravou uml. Vykopal jsem se ze spacáku, pi'elezl motorový kryt a posadil se do sedadla. Ruce jsem pololil na

volant a chvili si srovnával my~­ lenky v hlavě. Pootevi'eným okýnkem ke mně proudila nahol'klá vůně vyprahlé země. Pi'ipomínala mi, le domů je to jeltě ti'i a půl tisíce kilometrů. Vylezl jsem z vozu a obefel soupravu. Vfude byl klid a pi'ipadalo ml jako znesvěcení, když jsem za~ramotil pi'ezkami na zadní sajtně. Ale nebyl to jen klam? Člověk se v těchto končinách rychle naučí být k tichu podezíravý. Odklopil jsem sajtnu a vylezl na přívěs. To včerej~í trmácení obloukům plachet určitě neprospělo. Šel jsem vzbudit Pepu. 8yl zahrabaný na visutém lůlku jako mimino v kočárku. Cloumal jsem s nim tak dlouho, af se probudil. "To už je poledne?" zazíval. "Vstávej, samotnýmu je mi v týhle pustině smutno," houkl jsem na něj. Jediným dlouhým krokem se pi'enesl z palandy do sedadla a tam zůstal vězet. "Nel vyrazíme, musíme spravit pár nosníků. Tak se hni I Ať nezdrlujem ostatní a zmizíme, než tady začne být moc ru~no.ff Vyklopil jsem to na něj místo ledové sprchy. "Takhle mi kazit takový nádherný tichý ráno, ff bručel, ale navlékal se do montérek. Hráli jsme si pak s poframocenými nosníky jak sesti'ič­ ka na sádrovně se zlomenou nohou. Chlapci z druhých kamiónů už taky vstali. Oplachtění jejich vozu dík plnému nákladu bylo zdravé. Chtěli nám pomáhat, ale nemělo smysl, aby tu s námi ztráceli čas. Měli na svých soupravách naloženo o deset tun víc než my, a to už motor v horách a ve vedru pořádně cítí. "Za hodinku jsme s tím tady hotovi a nejdýl

---

v poledne nás máte za zády I" prohlásil Pepa. "A když, tak si dáme sraz v Adaně," řekl jsem pro jistotu. "Dobrá, počkáme tam na vás," slíbil Láďa. A s tim jsme se rozelli. Do Adany to bylo tři sta padesát kilometrů. Konečně jsme to měli ~drátované. Právě tak včas, protože najednou tady byl houf dětí. Pokři­ kovaly, lezly po kabině, tloukly na dveře, na oplechované sajtny, jako by byl kamión pohádkový osel, I
Dodnes je mi nepochopitelné, jak se to mohlo stát. Najednou se před námi objevila vrchovatě naložená pětitunka. Pytle mouky trčely do stran pi'es sajtny. Šněrovala si to rovnou na nás, sti'edovou čáru mezi rozcapenými koly. Pepa se s volvem namáčknul na skálu, co to Ilo. Pětltunka minula naJi kabinu. Ucitili .jsme jen slabý náraz. Pepa se díval do zpětného zrcátka a brzdil. Vylezli jsme a nemohli uvěi'it svým očím. Sotva sto metrů od nás pod pětimetrovým srázem ležel morris koly vzhůru. "Tohle Ikrtnutí ho přece nemohlo obrátiti" vydechl jsem údivem. Běželi jsme k pi'evrácenému vozu. Ležel na pytlech jak na polltářích, kabina byla jen trochu pomačkaná. Dva chlapi lezli ven a hned nám začali spílat. Vi-

děli

jsme, že z toho vyvázli jen s pořádným leknutím a s modi'inami. Uvniti' byl jeně řidič, ten na tom byl hůl'. Pomohli jsme ho vytáhnout a odnesli ho k silnici. Sice nekrvácel, ale mohl mít vnitřní zranění. Utrpěl pořádný lok a zdálo se, že každou chvíli omdlí. Ti dva mu nutili cigaretu a chtěli mu dát loknout z polní láhve v kozí kůži. Bylo těžké jim vysvětlit, že by mu mohli ublížit. Odzdola se blížilo auto. Zvuk těžce pracujícího motoru k nám doletěl dřív, než se vůz objevil v zatáčce. Byl to francouzský kamión. Požádali jsme loféra, aby naložil zraněného Turka a nehodu oznámil policii. Záď naJeho přívěsu byla očesaná, plachta roztržená, urvané saJtny se válely pod silnicí. Pneumatika na zadním kole roztržená. Na disku byly stopy po Iroubech kola morrise. "Tady narazil předním kolem a vyrazilo mu to volant z ruky," usuzoval jsem, Pepa jen kroutil hlavou: "Ale proč? Vždyť jsem mu nechal na projetí dobré dvě třetiny vozovky?" "NejspíJ se bál s tím divokým nákladem uhnout ke kraji. Nakonec může těm pytlům děkovat, že neskončil hůř." Dali jsme se do práce. Za půldruhé hodiny přijel policejní vůz. Nás si zatím nevJímali. Turek, který zůstal u pi'evrácené pětituny, jim něco dlouze vykládal a oní si to zapisovali. Potom se teprve vrátili k nám. "Šofér?" zeptalí se rovnou Pepy. Bylo to první a poslední slovo, které jsme jim rozuměli. Pepa si půjčil od jednoho policisty blok a tužku a nakreslil situaci, jak doJlo k nehodě. Nechali ho, aby to domaloval, pak ho vzali mezi sebe a nastoupili do vozu. Chtěl jsem vědět, kam vůbec Pepu vezou a jestli se sem vráti. Běžel jsem podle rozjíždějíciho se auta a vykřikoval: "Stadt? Town? City? Wohin? Where?" Až mi dolel dech. Auto zmizelo v zatáčce. Předpokládal jsem, že s Pepou sepíJou protokol a přivezou ho zpátky. Sundal jsem z přívěsu plachtu, klec i sajtny a vlechno naházel na bedny v kamiónu. Trvalo mi to hezky dlouho a Pepa se nevracel. Spravil jsem obrysová světla na zádi pi'ívěsu a Pepa poi'ád nikde. NejbliUí újezdní

město byl Gaziantep. Shodil jsem ze sebe montérky a nastartoval volvo. Zastavil jsem na východním pi'edměstí na výpadovce. Jestli Pepu povezou zpátky, musejí tudy projet a Pepa by si naJí soupravy určitě vJiml. Vydal jsem se do neznáma hledat kamaráda, o kterého jsem se už začínal obávat. Ani jsem nevěděl, jestli má u sebe nějaké peníze. Když ho odváželi, byl jen v montérkách. Dostal jsem se na policejní stanici a po chvíli zmateného dohadování mě poslali na jinou. Takhle jsem obeJel tři stanice, než jsem se dověděl, že Pepu odvedli k soudu. Znovu jsem se ponoi'il do ulic, které byly plné zmatku. Uskakoval jsem pi'ed rachotícími koleskami a drožkami, překračoval jsem nohy pouličních spáčů, uhýbal jsem mužům sehnutým pod tíhou naložených kolů, pod nohy se mi pletly děti a psi. Kde hledat soud, to jsem věděl: někde kolem bazaru. Vedly mě údery kladiv, i'inčení tepaného cínu, vyvolávání prodavačů. Nebylo ti'eba, abych se moc vyptával. Cesta k tržnici byla cestou narůstajícího ryku. Bu~ovu soudu jsem naJel snadno. V i'adě krámků, úl'adů a dílen to byl nejmasívnějI! dům. Vstoupil jsem do temného labyrintu chodeb a nespočetných dvel'í a tíseň na mne dolehla s celou kamennou váhou. Vyptával jsem se po úi'adovnách a spoléhal na mezinárodní slovíčka jako havarie - protokol - kamarad Čekoslovakal. Nakonec se mě ujal V'Oják, který mluvil srbsky, s ním jsem se snadno domluvil. Pi'etlumočil mi rozhodnutí soudce: Pepa byl odsouzen k zajilťovací vazbě až do objasnění případu. Žádné protesty nepomohly. Tady ve vnitrozemí je jiná spravedlnost, naznačoval mi můj průvodce, ztělesňuje ji místní soudce a jeho vůle je rozhodující. Čekal jsem venku, až Pepu povedou do vězení. Musel jsem se za každou cenu dovědět, kde Pepa skončí. Voják mi nedovolil, abych s Pepou cestou hovo!'il. Šel jsem několik kroků za nimi. Procházeli jsme úzkými ki'ivolakými uličkami starého města. Stíny se tu slévaly se vlemi pachy nuzných pl'íbytků. A najednou jsme se ocítli před vysokou bitou zdí. Pancéřová vrata říkala, že tohle je vě-

41

zenl. Ve vratech bylo otevl'ené Jakési okno. Nebylo výJ a nebylo věd I ne! od kolen po ramena. Pepa mi kývl, sehnul se a prolezl dovnitl'. Voják za nim. Civěl jsem na tu železnou diru a měl jsem dojem, že se mi to jen zdá. Strážný na mě pokl'ikoval a naznačoval mi, abych zmizel. Musim se dostat k veliteli věznice, prolétlo mi hlavou. Strážný se tvál'i1 neúprosně. Zkoulel jsem to vlelijak, ale nechtěl rozumět. Ukázal jsem mu stolibrovou bankovku. Vzal ji a teprve teď začal být ochotnějli. Za chvili jsem stál pl'ed velitelem věznice ... je mi lito, ale nemohu pro vdeho kamaráda nic udělat. Za deset dvanáct dnů bude vy~etl'ování skončeno a pl'lpad se vysvětlí," I'ekl. Byla to chabá naděje...Tak dlouho nemůžeme čekati" protestoval jsem ... Mohl byste si ho odvést, kdybyste složil kauci." Trochu mě to pl'ekvapilo. V tomhle jsem se nevyznal ... Kolik?" zeptal jsem se... Šedesát tisfc liber." Když jsem si to pi'epočítal, vy~Io mi ndich ti'icet tisic korun ...To je ~ilená suma I" vyki'ikl jsem. Pokrčil rameny... Můžete svému kamarádovi poslat osobní věci a nějaké jldlo na pi'ilep~enou . Budu informovat strážné." Aspoň za to jsem mu byl vděčný. Taxlk mě zavezl k ndemu kamiónu. Sebral jsem deku, tepláky, domácí konzervu a suchary, pl'idal cigarety a fofroval zpátky. Strážný ode mne vzal věci a nechal mě stát pi'ed železnými vraty. Za chvíli se ozvalo ze strážn! věže: .. Džo-

zefl Kamarad Čekoslovakail" Hlas byl zesilen megafonem. Strážný mi pak ukázal do uličky za roh. Tady měla vězeňská zeď i'adu malých okýnek. Byla v nich dvojitá ml'íž a pletivo. Díval jsem se na malé nádvoi'i, kde se to hemžilo vězni. Pl'ilel Pepa, usmál se a ukazoval mi deku a tepláky. .. Sváťo, dík." Taky jsem se usmál. ..Tak co?" Pepa pokrčil rameny: .. To víl, starý kostel a uvniti' palandy. je tu tlačenice. Moc spokojený tu asi nebudu." Tělilo mě, že to aspoň bere s humorem. A.ekl jsem mu, co chci podniknout ... Pokus se o to," pronesl potichu a já citil, jak moc na mne' spoléhá. Dostat telefonické spojení s ndím obchod nim zastupitelstvim v Ankai'e se mi nepodal'ilo. A protože se bližlla hodina, kdy zavřou poJtu, rychle jsem napsal dva telegramy. jeden do Ankary, druhý do Prahy na I'editelstvi. Podal jsem zprávu o nehodě a o tom, v jaké je Pepa situaci. Když jsem viděl, jak muž za pi'epážkou zápolí s mým textem, pochyboval jsem, že telegramy najdou adresáta. Bylo po půlnoci, když jsem dorazil k ndemu kamiónu. Ani nevim, jak jsem se propadl do čer­ ného spánku. Najednou jsem byl vzhůru. Moje smysly pracovaly naprosto bděle. Kabina se zakymácela. Někdo lezl nahoru. Posvitil dovnltl' baterkou. Zaslechl jsem hlasy a vtom jsem je poznal: Ndi kluci I Pi'ipadalo mi to jako zázrak. ..Nějaký Francouz nám I'ekl, že jste mělí v horách nehodu. Vracime se a najednou jsme světly vozu Itrejchli o podezřelý kamión. Kde mU Pepu?" Ze samé radosti, že je vidím, jsem jim to zapomněl povědět. Když jsem jim vJechno vylíčil, domluva byla krátká: ..Ty zůstaň tady a my zajedeme do Ankary na nde zastupitelství!" Za Pepou jsem mohl znovu al pozdě večer. Celý den jsem seděl v kabině a odhán ě l děti, které by ml jinak vlezly snad i pod plachtu. Teprve když se rozutekly, mohl jsem kamión zamknout a pospi chat za Pepou. Čtyl'iadvacet hodin vězení už na něm vykonalo své. Byl v tísnivé náladě a neměl daleko k beznaději. "Sváto, já mám strach," přiznal se, .. strach, že se to ti'eba nepovede."

jenomže I já jsem byl pak sám, sám na pustém v cizím městě, sám v kabině kamiónu. Byl to strach, co jsem citil? Otevi'el jsem kapesní nůž a prohlílel ho. Smělná zbraň. Usínal jsem a bál se i snů. Hned časně ráno mě znovu .pi'epadl houf děti. Pi'ihnaly se i s angorskými kozami a pasteveckými huňatými psy. Pokusil jsem se s nimi spi'átelit. Učll jsem je česky a oni mne turecky. Docela nám to Ilo. A v jejich smíchu jsem zapomněl na čer­ nou můru včerejlí noci. Nalezl jsem v sobě nové odhodláni. Brzo odpoledne pl'ijela Jestsettrojka ndeho zastupitelského úřadu. Láďa s Frantou vystoupili a tajemnik s advokátem jeli ke guvernérovi města. Franta hlídal kamión a my dva s Láďou jsme se vypravili za Pepou. Přinesli jsme mu jidlo a ovoce, ale hlavně dobrou zprávu, že začalo jednáni o jeho propuJtěni. Potom jsme za nim chodili dvakrát denně. A pokafdé strálný vyvolával megafonem: Dlozef, kamarad Čekoslovakai. Po pěti dnech byl Pepa propuJtěn. A když se pak posadil za volant a dlval se na svět zase z paluby ndeho volva, pojednou povidá: .. je to stejně báječný pocit, když může! držet volant a jeti" pl'edměstí,

NAKRESLIL MIROSLAV HAVLlčEK

. .. tam

. . . kněží chovali v chrámech mnoho těchto křižákli ...

měli

lidé Nephilu v posvátné

úctě

...

Starý lišák!

:ll::

...

'lL!

oCl)

n: Di:

O C

O

lL!

...

:t

Dokud nezazvoní, máme čas ... Jdi ty, mně už ta holka znál

Tedy s vnučkou doktora Yersina To bych vám ani neradili Tady nejste v Arkadlaku I

•• •• ••• •• •• •

o

~ ~

:t

~

Z

~

Q"

~

'<

z

-w N

1:

Dul.n, evrnd., H.nk•• d.111 Vludybylov4 ai %peatfili jeden táborový den hrou a. atr.chem. Jejich vedou cl jim ro%dal Hvrtky, put.lky • b.rvi~ky • dalll ul úlelelo na jejich pfedata.v ivoati • na tom, j.k ai kdo "",pomnll, ~eho a pro~ .. kdy bil. Vedoucl Jim potom f.kl: ,.A tecf uhrabte kaldi tyOj atrach nikde v leael" Vludybylov4 le ro%prchli. Veler a. . .III u tibor'ku. Vyprivlli li atralideln' pPiblhy a kupo-

lIivu: mluvili ltála tlleJi, al jen leptali. Ohell prukal, %lea. dýchal chlad a hrobov4 tich~o jeltl prohlubovalo jeho tajemnOlt. Vludybylov6 a. choulili do nich d.k, ale pfesto jim tu • tam pf.blhl po x'dech mr'x. A najednou vedoucl votal a povldá: .. Tecf ae vydejte do I . . . . najdlt. av6j Itrachl MylUte, le to nic nenl, ~ednout le a jlt do tmy? Na tábofe to mOlete zkuait a uvidlte a.mil

O

~

ci

~ -' III

W

ar:

:IIi:

tl(

Z

•• •• •• ••• ••• •• •

Jezerní národ o

INTHU Bok po boku, tempo za tempem leti po hlabarmského Jezera Inle dva nepravděpo­ dobně vyhllžeJld ěluny. Stovka vesel pěnl vodu, ale ruce vesla!'u jsou prázdné. Na uzounkých 10didch, které vypadají spífe Jako dlouhatánské lyže, stoji v I'adě ta sebou vždy padesát mulu posádky a kafdý z nich .,držl" ve~lo nohou! .,Myanl- Rychlejll" kl'iči vzrůfení diváci a uzavíraJI mezi sebou sázky. Sáz.. ,..í je sice v Barmě zakázáno, ale když se konají závody člunu na Inle, sázl kafdý. Závodnici pl'edvádějl neuvě!,j­ telné ukázky rovnováhy, síly a obratnosti. Být ělenem vltězné posádky znamená být nejlepfim na světě: nikde Jinde se takhle nevesluje ... Nikdo nevi, odkud a kdy se tito nohama veslujld lidé na jexere objevili. Oni sami se nazývajl Inthové, to jest Synové jezera. Bydli v dl'evených domech, jejichl podlahy lell na kůlech těsně nad hladinou jezera, liví se předevnm rybami, na jezel'e žiji, pracuji i konají sváteční obl'ady. Ve dvou stovkách vesnic žije téměl' 70 000 Inthu. Jenfe Jezero zvolna mlzl a umírá. Naplaveniny z pl'ltoků neustále zmenfuji jeho plochu, xahnlvajfcí porosty vodnlch rostlin hrozl zadusit vefkerý život v jeho vodách. Zdá se, že podivuhodnou fl!i Synů jezera ěekaji těiké dny ... dině

"Pepku, umll tahat žlžaly z květi­ náfe?" Pepek se zasmál: "To víl, že jo. Okoukal jsem to od kosáka." A Majda poleptala Pllkotce: "Odveď si Obi'isko, my tu žlžalu vyženem." A Pilkotka poslala Obi'lsko pro rajfatová semínka. Obl'isko se divilo: "Co budel dělat s rajfatovými semínky?" A Pilkotka I'ekla jenom: "Chci pěstovat v tom truhllku na balkóně rajčata." A tak Obl'lsko Ilo pro semínka. Pepek pi'istál na květináfl a zabl hrozně falelně cvrlikat. Po chvilifce se hllna rozhrnula a vykouklo tlustý žížallsko a houklo na Pepka: "Co tady i'vel! Nemůžu spátI" A Pepek nefekal a chňapl žíža·

pilE ZUZANA IpOROVÁ KRES!.J MILOI NESVADBA Obl'isko stálo s PiJkotkou před fikusem a starostlivj; koukali na fíkusa. Dva spodni listy zežloutly a tl'etí nad nimi žloutnout zaffnal. Obl'lsko povzdechlo a I'eklo: "Co tomu fikusu může bejt za ne· moc." "Ti'eba je tam v hlíně žížala," i'ek· la PiJkotka. SlyJela to Zlatá muJka a letěla to honem i'íct Majdě. Majda to i'ekla Čajdovi a ten zavolal pavoufka Frantu a I'ekl mu : "Fíkus žloutne, protože ho žere nějaký žižalisko. Musime mu po moct." Vyběhli na balkón a zavolali brab· fáka Pepka. Zeptali se ho rovnou:

lisko do zobáfku a tahal a tahal. Vytáhl tlustý a dlouhý žížalisko. ČaJda se lekl: "To Je hrozně veliký na násl" A Pepek klofnul a pi'eklof· nul ho vejpůl. A vyjeveně koukal. Na hllně se mrskaly dvě žížaly. A tak pl'eklofnul každou z nich zase vejpůl a už se tam mrskaly čtyi'i žížaly. A vlechny se chechtaly a kl'i· fely: "Jen klofej, brabfákul Čim vfc nás rozklofel, tím vic nás bude. Aspoň nám nebude v tý hlíně smut· nol" Čajda s pavoufkem Frantou na to koukali a pavoufek Franta zvolal na Pepka: "Odnes je pryf, nebo to tady vlecko zaflžalrt" A Pepek zabl vynUet žižilliska pryf, a než je stafll vlechny odnést, poslední dvě žižaliska se Za'fala zavrtávat zase do hlíny. Čajda po nich

skofil a tahal je ven, ale byly hrozně kluzký. Než se Pepek vrátil, žiža· liska. se zahrabala. Obřlsko otevl'elo dvel'e a Pepek jen tak tak odletěl a čajda s pavouf. kem Frantou se jen tak tak schovali za fíkus. Když to I'ekli Majdě, tak se zakabonila a i'ekla: "Vy jste taky mou· lové." A Ila za PiJkotkou a poleptala Ji: "Tak už to je. Byla tam jedna velká a tlustá a teď tam mU dvě krátký a tenký." Pilkotka se smála a i'ekla Obi'ls· kovi: "Já jdu zasadit na balkón raj. fata a ty musil pi'esadit fikus. Jsou tam dvě krátký a tenký žižaly." "Jak to vfl," ptalo se Obl'lsko. "PoJeptal ml to ten nažloutlej list, ty zvědavfe," I'ekla Pllkotka a poslala Obi'iska jeltě pro hlínu.

• • • • • • • • • • • • •

Ul'

~0tóI

formule t .. ne"" volilo o ,rúdnlnich. N~pak, boj. O ;t'ednt mflta vrcholr. Hork' pobiJ e roz"...., IlInlc. ,rovifuJI moa ....m8CIky za ut"""nlch podmlnelc. N. letoInl mlltroVltvI tfmr ,.IYI pII'I'&YII,. Nllcter' z nich poItaYlly zcel. napI'.............. LotuI. Trrrel. Ieltlkolov6ho tyrrel. .,.... , ...at:aYfme pfIhI. D.... , ......111'1. obrúelc ItrOJ. Ferrarl, ktert opa .........1 v letoInlm mlttf'OVItv( IYlta, v Helia I Nikl Laudou. ...._ .....kf tfM .. ..,.1 ublri celtou vrlaplorinl _tallo. Vlechny . - _..., konltruklnl IoftIk6ho typu byl, zachorin,. Stroj vlak b,1 mu nIthn rozvor n6práV • byl n.patrnl vrla"'. Zl.,. urocI,.wnlka IcaroMrIe. N",,1tU novinkou n. tomto vlak r nAprav. typu De Dlon. col J. " principu olvldl.n' konltrukce ~ch dob hlltorle automoblHlmu, 0"'11'1 v mod.rnlm ,ro"•• • VIImnlte II tak, Hblatltfkl" na pPednlch kolech - u tlchto yoz6 MOItvyklfch. N"de totll o praft blatnlky...'brl o urod,n.mlck' "',",L.' . . . pPed pPednlml kol,••eJlchl IOUUItI jlou ,ffvody chledlclho MI'" k ....... vel.... nam6llenf'" .......Iim.

"'-'-ny

....,.. ,ako

.6Iea.

,rvk,

vou,.

• • • • • • • • • • •

• •

Karet.a obecná jako vlechny mol'ské lelvy byla dl'ive, a někde je dosud, značně pronásledovaná. Obývá teplá mol'e. Žije v Atlantském, Tichém a Indickém oceánu a občas se vyskytne ve Stl'edozemním mol'i. Dorůstá váhy af kolem 150 kg a horní krunýl' dosahuje délky af 1 m. Zbarvení mladých lel v je tmavohnědé al černohnědé, dospěli jedinci jsou skoro svě­ tle hnědí, zespodu llutohnědí. Rybál'i lovili dl'íve tuto lelvu pro chutné maso, ale také pro cenný krunýi', z kterého se vyráběly různé ozdobné pl'edměty, hfebeny apod. Ale na mnohých místech také lidé vyblrali vejce této ielvy a pak je jedli nebo prodávali na trzich. Ndtěsti jeltě mnohá místa, kam lelvy pfiplouvají kafdoročně klást vejce na pobl'eif, jsou neznámá. A tak aspoň tady se z vajec vylihnou malé lelvy, které se pak uchyluji do mol'e. V době kladení vajec pfiplouvají lelvy hromadně k pobl'elí, samci zůstávají v blízkosti ve vodě, zatlmco samice vylézají namáhavě na bl'eh a lezou nad hranici pl'ilivu. Tady pak vyhrabou zadníma nohama vpisku dlru, asi 60 cm hlubokou. Do ni nakladou vejce, kterých bývá ai 150 kusů. Potom díru zase zahrabou piskem a upěchuji tělem. Mláďata se Jihnou za 50 al 60 dni, vyhrabou se ven a hned se sna!í co nejrychleji dostat do mol'e. Malé !elvy, které. maji jeltě měkký krunýl', maji mnoho nepfátel: ve vodě lraloky, na pobl'eli také dravé ptáky a lel my. Kareta obecná se livi pl'eváfně různými mol'skými drobnými livočichy.

.. -;

ct

O O N

>< _

ul

"" ..:.

1 1.

LEDEJTE

· ·•

3 'fo ,

·

s

KOSTKY Na kafdé kostce Je napsáno lestlhláskové slovo, ale vldit Jsou Jen tPl prsmena z kafdého slova. Vylultite tato slova podle legendy. Kdy! Je napllete do doplftovalky, vylultfte název llnnostl, kterou by se mil ka!dý zabývat.

1'-

>

O

...> ~

~

U

Ul

>

.... O

Ul

Z

ce I-

Ul

O Q

Ul

Ul

>-

Q :;) ~

f. Africká poulť 2. Ozdoba dortu 3. Plot 4. Část ruky 5. Otop

18 hybr

Jsem si na jeho bablěku) samý, co ěeká mě.

ěeká

to

Nic moc pi'íjemnýho a dost neveselý byly ty moje myllenky, protože jiný ani být nemohly. uA co Bohoulek?" i'ekl Čenda, .. ani jsme mu dvakrát kloudně nic nevysvětlili."

"Jen ho nech být," i'ekl moudře Alel, "mně se Jevr tak, fe von není Ipatnej kluk." StrUmlstr Bílek 5 pi'lvi'enýma poi'ád vypadal, fe klimbá.

oěima

JAK MĚ MIREK ZAHŘÁL U SRDCE

I;!oerouna je to do Prahy kousek, ale já nevím, jak klukům, ale mně to pl'ipada10 jako strdná dálka a byl bych Jeltě radii, kdyby ta dálka se dala prodloužit, poněvadf nemohla existovat tak dobrá dálka, abych se mohl uklidnit, abych se mohl pl'lchystat na setkání s ndlma, leda fe by to byla dálka třeba k protinožcům, ze samý Austrálie, jelikof já se nemohl soustl'edit na kloudný myllenky, jen Jsem po~ítal kilometry, který mi zbeJvaly domů , a tím víc se mi svíral faludek a usychala pusa.

Z

A podobný procesy se asi odehrávaly v klukách, Jelikož jsme vllchni ml~eli, když nepoěítám Bohoul-

ka, který seděl vpl'edu u I'ldlěe a byl od nás oddělen neprůstl'elným sklem, jak nám laskavě vysvětili strUmlstr Bílek. "Kluci zatracení," opakoval nám strážmistr, a když viděl, Jak Jsme schlíplí, tak nás zase naopak povzbuzoval slovy: "Ále, nic není tak horký, jak se to uval'í. Vlak vy se z toho vylífete." několikrát

StrUmlstr pi'lvi'el oěi a mně se zdálo, že spr. V duchu jsem poěítal kilometry. Do Prahy už to nemohlo být daleko . .• A v Praze .•• Tam mě ěeká táta, máma-a výěltky. Provinile jsem koukl na kluky. Protofe Mirka a Čendu (vzpomněl jsem sl na jeJich rodiěe) a taky Alele (vzpomněl

"Bohoulek se teda ukázal," I'ekl Mirek a i'ekl to tak, Jako fe nevěi'iI svým oěím a ullm. "Loupež století," hekl Čenda, "kdo z nás vlastně dostal ten pitomej nápad?" Možná, že se ml to jen zdálo, ale zachytli jsem rychlý Mirkův pohled. A Mirek potom I'ekl: "Vllchnl, já myslim, fe ve stejnou chvili jsme vllchnl dostali ten nelťastnej nápad." A tahle Mirkova slova mě hl'ála u srdce; Totiž zahi'ála, Jelikož už jsme projížděli prafskýml ulicemi a byl nejvyUr ěas soustl'edit se na setkání s rodlěema. Jak to bude vypadat ve Ikole, o tom jsem zatím vůbec odmrtl uvalovat, Jelikož to bych se nejspíl musel zbláznit. Protože jestli někdo dostal první ten nápad s útěkem, tak se obávám, a to zatraceně, že Jsem to byl já. Což bylo od Mirka velkorysý. Naěež mě pl'ekvapll Čenda, který doplnil Mirka: "Fakt, to byl asi náJ prvnr spoleěnej nápad. Ale zrovna tak nelťastneJ."

nejí tak horký, jak se to uvařl. Ahoj, kluci." "Ahoj," I'ekl jsem dojatě. Jelikož takhle moudrý slova by sl člověk měl dávat za rámeček a i kdyby si člověk dokázal pl'edstavit vlechno mofný na světě, tak se vsa-

dím, že by sl pl'edstavit nemohl, že zrovna tyhle slova I'ekne Bohoulek. "Ahoj, tati." Mezi lidma jsem zahlid i Alelovu babičku, ale to už jsem byl v tátově náručI.

"To nevadí," pravil optimisticky Alel, "tl'eba jindy nás napadne něco leplího." "No tl'eba," I'ekl chmurně Mirek, "Jestli teda ty nápady nebudeme vymejllet zrovna v poleplovně." "Nestrd," vzdychl Čenda. "Nesmysl," I'ekl Alel. StrUmlstr měl pol'ád pl'lvl'ený oči, takfe jsem sl byl Jistý, fe nás neposlouchá. A je pravda, fe zrovna to, co I'ekl Mirek, do mně bodlo. Jako bych do sebe zarazil jehlu, nebo něco na ten způsob. Poleplovnal Kolikrát jsem tohle slovo slylel od nallchl A vfdycky Jsem se utěloval tim, fe aspol\ vfdycky, kdyf ml poleplovnou hro-

52

zill, znal jsem i já horli případy, a taky neskončily v poleplovně. Jenfe ted' jsem najednou ty horlí pl'ípady neznal. Totlf, neznal jsem horlí věc, ne! jakou jsem udělal já. A dost mě polil mráz. Jenfe to uf jsme brzdili a uf jsem si své myllenky nestačil dát dohromady. "Bohoulku!" První se k nalemu autobusu pro,drala samozl'ejmě Bohoulkova maminka. "Nic ti neudělali ti loupežnicíl" A pak jsme vlichni vystoupili. A pl'ed zkoprnělou Bohoulkovou maminkou nám vlem Bohoulek potl'ásl rukama a poleptal: "Já poslouchal skrz to neprůstl'elný sklo. Snad má ten strážmistr pravdu. Nic se

"Tak jedeme domů," I'ekla máma a já viděl, že má kruhy pod očima a mluv í t akovým divným, pl'llkrceným hlasem. " Jdeme na elektriku." A už kdyf jsme jeli tou tramvaji, tak jsem spoustu věci pochopil. A pak jsme pl'illi domů. "Bol'íku!" I'ekl táta. A máma si sundávala boty a koukala na mně těma očima s velkejma kruhama. "Mám mu dát aspo ň pár facek?" táta nejistě a podíval se na mámu. A m á ma kývla. "Prosím tě, ud ě lej to!" Načež bouchla dvel'mi a zmizela do pokoje. "Když já nemůžu!" zavolal do jejích zad jeně t á ta a z mizel za mámou. A tak jsem v předsíni zůstal do čista sám. Sice sám, ale věděl jsem, co uděl á m, co chci ud ě lat. Otcvl'el jsem dveře do pokoje a táta s m ámou na mně koukali. A já sl kleknul. "Táto, mámo," rek I jsem tichým hlasem, "moc vás řekl

prosím, zapomel\te na vlechny správný výchovný metody. Já jsem udělal stralllvou tu ••• ," načef jsem polkl, abych mámu neranll hrubým slovem, "teda hloupost. A moc, moc vás prosím, abyste mě sel'ezall jako koně, jelikož sl to zasloužfm. Já vím, že si to zasloužím." A rodiče na mně koukali Jako na zjevení. Jako by prvně v životě viděli svý vlastní dítě. "To myslíl váfně, Bol'lkul Slylll1" obrátil se táta na mámu. "Slylím,"l'ekla máma tile a obrátila obličej, "udělej to, prosím tě." "Ted' rád," pravil otec a velmi zručně mě pl'ehnul pl'es koleno. A já "val a bulll. A ponejprv v fivotě jsem byl lťastný, fe jsem dostal vejprask.

."

•••

< a: < IO IO u.

Vyslovte ho pomalu a zl'etelně, chvilku se s nim pomazlete, a pak poslouchejte, iak doznivá. Pl'ipominá vám něco? ..Já si hned vzpomněl na první prázdniny, které Jsem si zal'idil zcela podle svých pi'edstav. Bylo mi tenkrát asi dvanáct a s partou klukÍl Jsme uspol'ádali bájelnou výpravu do jedné vesnllky na I'ece Ohři. Vlechno isme pi'ipravill úplně sami, dokonce jsme si ze starých dek nalili spací pytle. Nakonec jsme je ani nepoulíli: ve starém vojenském stanu pro dvě osoby, který jsme bÍlhvikde sehnali, nás spalo deset, a ve spacácich bychom se tam nebyli velll ... Mělo to vlechno jeden háček. Aby nás doma pustili, I'ekll jsme, že jedeme na Ikolni brigádu. Nedomysleli jsme jednu věc : ,Na brigádu?' prokoukli nás rodiče. ,Tam se o tebe jistě postaraji . takle žádné penize 5 sebou nepotl'ebujeJ.' My měli kaldý sotva deset korun a ten týden Jsme se livlli Jak poustevnici - samé maliny, borÍlvky a houby, jen chleba Jsme kupovali. Byl to tvrdý týden, ale krásný. Jsem herec, a tak mám kaldý rok divadelni

prázdniny - v létě se v divadle nehraje. Jenže divadelní prázdniny se s těmi opravdovskými, kdy má llověk s poustu volného času a dělá si s ním, co sám chce, vůbec nedají srovnávat. Měla by to být doba odpolinku, ale právě letní měsíce jsou nejvýhodnějli pro filmal'e. A nejen kvÍlli počasí I Pl'edevlim proto, že vlichní herci maji čas na natáčení, neboť v divadlech se nehraje. Já sám budu teď v létě natáčet několik věcí pro děti. Právě jsme dokonlili televizní pohádku Terezka a pani madam, účinkuji v dětském muzikálu, pak se pl'ipravuje dam pohádka. V těch hraji obzvláJtě rád. Pohádka nijak neomezuje fantazii ani diváka, ani herce, je v ní možné dechno, a tak se člověk pl'i ní můle opravdu vyl'ádlt. Ale pl'esto: tvrdě si hájím zbývající tl'i volné týdny. Vezmu loď a pojedu na vodu. Na kterou? No pl'ece na Lužnici I Víte, jezdim na vodu už dobl'e dvanáct let, a věUinou je to Lužnice. A pokaldé mi pl'ipadá nová, jiná, neznámá. Já si tak málo pamatuj u, že pro mne by to byl zbytečný pl'epych - jezdit na nějaké dalli I'eky."

S JOSEFEM DVO~ÁKEM SI POVíDAL KAREL SOUKUP

PROČ?

JAK?

CO?

CO?

• • • • • • •

.

: ,,

MOJE MIL~ KAMARÁDKY A KAMARÁDil Prdzdnlny J.ou za.e tady, nechci dlouho mudrovat a nebudu ddvat rady dne. Jsem Jenom 1"dt:

Uprostřed noci tluče nikdo na dveře Yedíte/ovy maringotky: - Pane řediteli, cirkus hol'lI - Ta/c rychle nbudte polykale ohně ...

Ivana

1'''''0

•

Chci, aby vd. radost h'dla Jak 1'a1'rsky .Iunfčka, a mi aby nef>otkala rybd'ova udlčkal

•

To koukáte, le Jsem pfllla s básnlěkou, lel Ale my tfl Jsme taky prázdnlnovi naladěni Jako vyl Jak Jsem vám sliblla, v tomto ěisle bude uvádět vtipy I Tlustlěka a Pupinek. Na straně 60 najdete vtipy z redakěni botlěky lilaly Tlustlěky. A na straně 61 z redakěnrch novinek pfeděitá Pupinek. Bolence §tanclové z Rotavy děkuje Pupinek za nápad, Jak má vtipy uvádět. Děkuje I oltatnim, ktefi také napsali. Protole nastaly prázdniny, budeme sl méně povidat a .vie .e smát. Zaěinám Já, Sámolka z redakěni ponolky.

• •

NA

Tučko .. '.

Skol.ko

•

Jan Puf.l. HroZnU!n

Manl Ika fotb lov ho r07 od iho e pt : - Kam jde, táto? - Na partll!ku ilutých k r t ... J na Matoul ov r~rtoltlce

• - Nekupuj si plnlci pero, čilo se mll - A

Po prohr něm zlÍpase s Hol l!ek oblékl a u ravll tak, aby ho diváci n"pozn II. Kdyl jel autobus m, kl P mu n J ký st r~r pán na rameno: - N zdar, Hol l!kul Hol ček s p ekv pe ně pt - Vy 'st mne poznal? - Jalt by n • vldyť Jsem M rtinee ...

neosvěd­

proč?

- Měl jsem dvě: jedno ml ukradli, a druhé jsem ztratil ...

- Pane I~kdrnlku, koupil Jsem sl u vds ndp/ast na revma. - Pomohla? - Ano, ale dejte ml nleo, abych ,e mohl zbavit t~ ndplaltl ... Helena Kuncov', Havifov

V obchod nim domě nakupuje rodina v cl na dovol nou. VJcehno, co potre uJi, m ul matka, syn i de ra. Tu pfl toupl k pultu i ot c frká: - Ko pll b ch n co na sebe za 23,20 Kl!s ..

v °clav Hileor, Lotany

STRANĚ 60 NÁSLEDUJí VTIPY Z R DAK - Ni BOTIČ Y ŽíŽALY TlU TICKY •

•

•

~

~ ~ ~

II

"

YETVICKO/ I I VITR NAM v

PR (NE.SL ])OBROl/t ZPRA'v"1 .'

• • •

• • • • • •

• • • • • • • • • • • • • • • • •

VYHODNOCENi PRÁZDNINOVÉHO TESTU' BODOVY KLfč PRO PRVNf KOLO: Za kafdé sprdvné pF/FazenI automobilu k prdzdnlnové cestě Jednotlivých RohUčků sl započltejte 10 bodů: A-1 B-4 C-2 0-3 f-S BODOVY KLfč PRO DRUH! KOLO: Za kafdé sprdvné pF/FaunI automobilu k činnosti pana RohUčka sl započltejte 10 bodů: A-1 B-4 C-S 0 -2 f-3 BODOVÝ KLič PRO TAfTI KOLO: Za kafdé sprdvné přečtenI dopravní značky při řfzenI toho kterého vozu sl započltejte 10 bodů: A (fe/nn/ční přejezd) · - 1 B (snliený podjezd) - 3 C (pozor hrboly) - 5 O (pozor bočnI vItr) - 4 f (nebezpečné k/esdnI) - 2 110-150 BODŮ: Potom se vůbec nemuslte obdvat ani prvnIho, ani poslednIho aprl/a, protofe kafdou poťouchlcsst - dIk svému výtečnému smyslu pro nesmysl - ihned prohlédnete. Oviem kdyby vdi smysl přece jen selhal - můfe se to stdt třeba po vleklých podfich s matematikou, kdy jste museli v krdtké době zvlddnout opakovdnI za celé minulé i předminu/é polo/etI - potom pro vds mdme Jakousi cenu útěchy: Vtip, který nejspIi pochopIte vy, kteFf jste zIskall prdvě tolik bodů v naiem testu. Zde je tedy cena útěchy: Kdyf vynechal I poslednI motor a letadlo se začalo povdflivě kymdcet, otevřela se dvIřka navigačnI kabiny a v nich se objevil pilot s paddkem nazddech.Abyuklldnll cestujld, řekl: "Nic se nestrachujte, ddmy o pdnové, jd jenom skočIm na zem pro pomoc'" 70-100 BODŮ: Pokud jde o aprl/a, nejsPli vdm půjde Up poťouchlosti si vymýi/et, nef je prohlédat. Nicméně vdi smysl pro nesmysl je chvaIItebně rozvinut a nemělo by' vdm činit podfe obstdt při nejrůznějJich hrdch - snad jen s výjimkou "člověče, nezlob se. OvJem I nad touto hrou dřIv nebo později vyzrajete, zvldiť kdyf se se svými protlhrdčl dom/uvíte, fe "flxlovdnI" je v pravidlech hry. Kdyby vdm pFesto hrozilo, fe se rozzloblte, pak vdm pro útěchu nablzíme vtip vhodný prdvě jen pro vds: - K/dro, ddm tl hddanku. VlJ, proč md pes ocas?-Nevlm. - PFece proto, aby se nepřevrdtl/, kdyf vyp/dzne jazyk. 10-60 BODŮ: Jste ten typ, který do seJltu nadepIJe datum 1. dubna o oni se nezachvěje. Prostě den jako kafdý Jiný. OvJem někdy I vy se dostanete do humorné situace: Kdyf třeba klidně pIJete "Dne 31. březno" o přitom jste o 24 hodin pozadu. Potom se po hlavě zFftIte do oprl/o o běda vdm, sedí-Ii vedle vds v lavici typ, který zIskal v naJem testu o třfdu vynl hodnocenI. Nechť vds v tom pFIpadě utěJI alespoň vtip no lidskou roztrfitost. Vo/d zndmý: - Kam tak pddlte, pane Rohlfček? - Ale, kF/kne pan Rohlfček, jsem děsně unavený, tok sl odpočinu. O BODŮ: Jestlife jste zIskall tolik bodů, pak to snad nenI oni mofné. Nad vdml zůstdvd paf I ndJ smysl pro nesmysl.

•

• • • • • • • • • • •

• • • • • • • • • • • • • • • •

• • • •

57 •

••..

PROTO!E SLUNfčKO krúnl hl'eJe a vlechno Je peltré a veselé, pokulrme se I my o veselou halenku. Je velmi Jednoduchi a budete z nf mft urlltl radost. K ull tf potl'ebuJeme 12 kapelnilk6, Iitelk6 nebo zbytk6 pestrých litek velikosti 2t X 2t cm. litelky nebo kapesnflky pololime Ifcem k sobl a lellJeme. Kousky urlené na rukivky pl'lIolfme Ilkmo na litku (dle obrázku) a také pl'lllJeme. Pak lellJeme rukivky a Itrany halenky. Jsou-II Utuky obroubené, odpadi zallltlni. Jinak muIfme vlechny dilky oblit. Halenku otolime na 11covou stranu. K obroubeni výltl'lhu vezmeme Itulku t40 cm dlouhou a t,s af 2 cm Ilrokou. Pl'lIolime k okraji výltl'lhu rubem nahoru, pl'lllJeme, Itulku obritrmejlovnltl' a znovu na rubové stranl pl'lllJeme. Vynechime ul t cm malý otvor, kterým proUhneme sumu, navlelenou na zavrracr Ipendllk. Konce zapollJeme. Délka sumy le I'rdr vellkostr výltl'lhu.

ZE ZBYTKŮ LETNfcH LÁTEK sl vyrobime talku k vodl. Vejde se nám do nr rulnrk, plavky I nepoltradatelný krém na opalovinr, hl'ebrnek, zrcitko I mamlnllna svall na. Spotl'eba: 0,60 m látky 45 cm IIroké a kousek povoskovaného plitna. Staěr ze starého mamlnělna ubrusu. NeJdl'rve sl zbytky sellJeme do obdélniku o délce 60 cm a lil'ce 45 cm. Ze setltého kusu odstl'lhneme 2 proulky o Irl'ce 5 cm a délce 60 cm na ucha. Zbude nim obdélnrk IIl'ky 35 cm a délky 60 cm. Ultl'lhneme stejný kus povoskovaného plitna, pl'lIolime Ifcem k sobl a na kratlrch stranich sellJeme. Utku obrátrme, pl'elolrme tak, le pestrá IitkaJe uvnltl', a strany rovni! sellJeme. Proulky urlené na ucha (kaldý zvlálť) pl'elolime po délce IIcem k sobě, proliJeme, obritfme na Ifcovou stranu, konce zapollJeme a kaldý proulek pl'lllJeme na Jednu stranu kabely. Talka Je hotovi a my m61eme vyrazit na plovárnu.

-m-

•• ••• •• •• ••t-

I I I I

•• ••• •• ••• •• •• •• •• •

POZOR, OPSÁNO PLNI SVÉ SLOVO ..• Mladi turisté ze Slané u Semil si k XV. sjezdu KSČ dali celorolni závazek. Zalátkem dubna nám poslali hláleni, jak se jim práce da'i; kafdý llen p'ekrolil sběr lipkl! I starého papiru. Z 15 výlet6 a exkurzi se jim Ubilo na Hrubém Rohozci, v Turnově a ve Svárově. Navltivili Koloru a kravin jZD Slaná. 100 jarnich kilometrl! zahájili na Svárově. Začali s brigádnickými hodinami a čeká je vysazováni patnácti stromků. Plni i to, le p'ipravuji kulturni vložky pro dechna shromáfděni v- obcl, le navnivi alespoň jedno kulturni p'edstaveni. Byli jil na t'ech. Vlichni již prolli zdravotnickým kursem a do~áfou olet'it druhého p'i výletě, vycházce nebo putováni. Vedou si podrobnou kroniku. Zatim jeltě vlechno nesplnili, ale nepochybujeme o tom, že své slovo dodrži ••• JAK SE U ŽELV POZNÁVAjl ROKY? ptá se Pavel Merta z Ostravy. Stá'i želvy se pozná pflbllžně podle kruhových přirůstkl! na ltitech kruný'e, podobně jako u kmene stromů. Želva suchozemská se dolivá kolem 40 af 50 let. ZA FOTOGRAFIE PSŮ A KOČEK, prospekty automobilů a clzi automobilové samolepky dá různé věci podle dohody Milan Vo'ílek, Tichá 9, 31801 Plzeň. RŮZNÉ ČASOPISY NABIZEjl: Ladislav Somogyi, ul.

Obráncov mieru A/I 75 Stred, 95701 Bánovce nad Bebr., (pionýrské lasopisy české i slovenské, dále se zamě'enim na kosmonautiku, letectvi a modeláf'stvi). Petr Bělák, 74762 Mokré Lazce 183 (Ohniček 23. a 24. rolnik, dále větli množstvi vláčků velikosti HO). Dále Anna Mitrengová, náb'. Mrru 78, 73701 Český Tělin (Ohniček, Sedmllku pionýrl! a Vlastu). Podrobnějli Informace pisemně.

CHTlLA

BYCH DOMA CHOVAT NlJAK~HO PTAKA, který Je neJvhodnějš/? ptó se Petra Me/echovskó z Poděbrad. Pro chovatele začótečniky Jsou nejzrnozobi ptóc/. To jsou tl, kteli se flvl plevdfně různými semeny. Mezi takové patll napllklad papoušek vlnkovaný, kterému se plezdlvó andulka. Je nendročný, stači mu poměrně maló klec. Pro pór stačl klec o délce 60 cm, šiřce 40 cm a výšce také 40 cm. Krmeni je velmi snadné. Dospělým ptókům dóvóme proso, loupaný oves, trochu konopného semena, lesknlcl, nedozrd/é klasy ovsa, klasy lulnich trav, také pllddvdme zelené jako špe- • nót, pampelišku, Jitrocel apod. Občas podóme I kousek jablka. A ovfem vodu, • kteró nesmi být studenó. Andulka je • také velmi odo/n6 vůči chladnu, Jen • nesml mit průvan. V iajeti vydrfl často af ples dvacet let. • Také papoušikové, ve/ci asi 12 a ž . 15 cm, Jsou vhodni pro začótečniky, • pr6vě tak jako kore/~ chocholató z Austr6l1e. Také tyt~ druhy se flví • podobnou stravou jako andulka a fijí • v zajeti dlouhd léta. Ale také kan6r je vhodný pro začóteč­ niky. Ani on neni nijak nóročný. Základem krmeni jsou rovnU různó semena, fepka, lesknlce, nlrer, loupaný oves, drcený seomenec, saldtové semínko, proso, nepatrné mnofstv( máku, Jitrocelové klasy apod. Také zelené krmeni je důležité: fpen6t, pampeliška, ptačlnec apod. a I kousek jablka. Také voda na koup.óni Je nezbytnó. Občas d6vdme kanórovl I natvrdo uvařené rozstrouhané vajlčko se strouhanou syrovou mrkvi, kterou smlsime se strouhankou, aby směs byla sypká.

vhodnějfi

POZOR, OPSÁNO Z VAŠiCH DOPISŮ

,

P~IB~H 1.

DETEKTIV ŠTIKA Odpověď:

Detektiv Štika sl vliml, že Karlovi je sako velké a naopak: jeden z hráčů, dlouhán Zdeněk, měl sako malé. 00110 k jejich záměně. P~IB~H 2.

DETEKTIV ŠTIKA Odpověď:

Aidil lhal, když tvrdil, že viděl cyklistu ve zpět­ ném zrcátku. Nemohl nic vidět, protože prl!hled autem měl zakryt bednami. Chybělo mu také zpětné zrcátko na levé straně auta.

_!:.

le ... 'I'"

;;

..

8

-=1 =.:-

"á.

.H

1

~-;

II.

>

...

.ac"

:z: O .:

!-! 00

~

t~

~ Z

...

~

:z:

..'•"

.!

;t

~

Z

,

O II.

j

11.0

II.

'1: • C ...."'.-

o

AI!

-= 1

c:

'e ~ 1Q

O

...

;:11

'ě

~

.. c c>

d

c ;;:;

J

"• :a

~!

..•

..

CE

._ 1" .A-

.. .1 t-. oc

?:!

.A

=1-

!ol

ou

t

...!o

l 1E e;cE

>;!'i

•

••

•• •• •• •• •• •• •• ••• ••• ••• •• •• •

•• ••

•••••••••••••••••••••••••••••••

••••••••••••••••••• Z

redakční

botičky

žížaly Tlustičky

- Pane doktore, jsou ústřice zdravé? - To se musíte zeptat zvěrolékaře, já jsem jeltě iádnou neléčil ... Vira Husilová, Okrouhlice

•

- Máte prosím punčochy pleťové barvy? - Ano, slečno, jakou barvu si .pře­ jetel Růlovou, nahnědlou, bllou riebo zelenou? Helena Kuncová. Havi'ov

•

Lord prová:d svého přltele ze Skotska sbrrkou vycpaných exotických ptáků.

- Tato sbírka mě stála pár tísic liber, řekne jen tak mimochodem. - Proboha, a čím to jsou vycpaní? vyděsí se skotský přítel. Radomlr Zábo;nlk, Uherek' Hradilti

•

- Járo, co jsi dostal od tatínka k narozeninám? - Jako obvykle, mlč a prak. - A proč ti dává každý rok stejné dárky? - Kdyl on je táta sklenář ... Petr Konllek. Liberec

Utíká jeden -

lidičky,

člověk

po ulici a volá:

já chodím, chodím I

- Copak, uzdravil jste se, ptá se kolemjdoucí. - Ale ne, ukradli mi auto ... Hana Haráaková, Vylkov

_ PANí

NĚCO

•

PACIČKOVÁ, TADY pÁCHNE PO SPÁLE-

NINĚ ... _ PEČU

KOLÁČ

A

PŘiPÁLIL

SE. _ TAK

PROČ HO

NEVYN·

DÁTE? _ NEMŮŽU, V KUCHAŘCE sTOJI, ŽE SE MÁ pÉCI JEŠTĚ DESET MINUT ...

Jan Mikeš, Teplice v Čechách

V drufstevnlm jeteli chytili mule s kosou. - Člověče, jak sl to pfedstavujete? - Vldyť já hledám čtyřHstky ... - S kosou? - Ano, já si to doma přeberu ...

PAN SLEPiČKA DOSTAL CHAIPKU. MALÝ MIREK MU DONESL L~K Z DOMÁcf L~. KÁRNIČKY. ODPOLEDNE pAl. ŠEL NA NÁVŠT~VU ZNÁMÝ: - JAK SE VEDE, KAMARÁDE? - pfp ... - ALE, JAROU Šl, COPAK JE? - pfp ... KDYŽ ZNÁMÝ UDIVEN~ KOU· KÁ, OZVE SE PLAČTIV~ MI· REK: - JÁ JSEM DAL ASI TAŤKOVI PTAČf ZOB ...

TAK RYCHLE I'OVIDEJ. CO JSMI! DI! • DlL! PO STRÝCI Z AMERIKY?

=

--

Zdenik Prorok, Ostrava Poruba

VIra Musilová, Okrouhlice I

L..;;;::::::::::~~~~~J •••••••• ~ ••••••••••••••••••••• •••••••••••• ~

Z redakčních novinek předčítá

Malá Hanka pt'ijela k babiěce na venkov. Kdy! uviděla strniltě, zajásala: - Jé, babi, já nevěděla, !e se párátka pěstuji na poll ... Stipánka Stl pánová, Praha 4

Pupínek

... ::

ť I

I

_ Ten kapr je nějaký divný, plave břichem vzhůru, říká paní na trhu. _ Ale kdepak, přejedl se a teď si hoví, přesvědčuje ji prodavač.


•

- Pane doktore, co děláte vy, kdyi máte rýmu? - Kaliu a kýchám ... Alena Novotná

Lidka Bilkova, Perna

'/

Do Masny pfllla panl s jezevčikem. - Ten pejsek tu nemá co dělat, zlobl se vedouci. - Já vlm, ale já pro něho taky žádnou práci nemám ... Hana Fabiánková, Zak1any

Prosim O sděleni, zda bodová dieta Je úělnná. Značka: Zápasnik tě!ké váhy se zájmem o mlsto Jezdce na dostlzfch ... Mirek Dostál, Pillnkov

•

Jirkasedí pfed chatouazvnitfku slylf zoufalé sténání: - Už mi pomůže jenom provazl Vleti do chaty a ki'ikne na Pavla: - Co dělU, snad se nechcel

Z výletnlho vlaku vystoupl dvě silné dámy. Ta slabli povídá: - Ui to máme za sebou, tak se vám pl'iznám, já jsem se tak upravila, abych dostala místo. Ta sllnějlí se provinile usmála: - Já se vám tedy pt'lznám, !e to dělám taky tak. Dovolte, abych se pt'edstavll, já jsem Theodor Kukačka ... Svitlana Horká, Vamberk

•

Pacient vstoupl do ordinace zubniho lékat'e. Ten stojí u kl'esla, v jedné ruce má dláto, ve druhé kladivo a rlká: - Lituji, ale vypnuli nám proud ... Zdenl" Hovorka, Praha 4

- Ale né, pi'etrhla se mi guma u trenýrek ...

- Pl'edstavte si, v zimě Jsem tak nelťastně upadla, ie jsem několik neděl zůstala le!et .... - A nept'imrzla jste?

Jarmila Gri.arcziková, 80latice

Nada Teamová, Turnov

oběsit?

- Kdepak jste nechal pruty, pane Kotrmelec? vitá magistr známého rybát'e, který sl pt'ilel do lékárnv pro acylpyrin. - Naě bych měl pruty, kdy! mám cht'lpku? - Vidlte, vidlte, vldycky jsem vám l'lkal, !e spll ne! kapra chytite nějakou nemoc...

po~"A':,~tM, ta:

SI

-:::::8~It:z:o:y:.-:~M:u:-s,:::rM:-:~D~Á~T~D:0:J

........ .......................................... . Petra MarkovllovA, Liberec

~

e •• ••• •• ••• •• •• •• ••• •• •• •• •• •• •• e•

•• ••• ••• •• •• • ••

~

PODLE SITUACE. MfSTA A POVOLÁNf SE LlD~ RŮZN~ DOROZUMfVAjf. POZNÁTE. KDO JE S KÝM VE SPOjENfl

....................... '

.

·

~~

;:)

z

:

::t

. ••

•

: , ~~~

~

_~~

~~ ~

:)

~~

__

:) >-

~~ c=~ ~~~~~~~~~z~~~~==~~~~~ ~o

~

•• •• :• • •...•..........•..........•.....

,

-

- a :)N Z C

1

•

9' j

•.

·

III

w>::t

•

•

:)

00

INDEX 47011