Praxe insolvenčního správce a evropské insolvenční právo

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Praxe insolvenčního správce a evropské insolvenční právo Ing. Ondřej Malý Akademický rok 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Praxe insolvenčního správce a evropské insolvenční právo zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

Ing. Ondřej Malý

Poděkování: Děkuji JUDr. Zdeňku Kapitánovi, PhD., který mě jako vedoucí diplomové práce efektivně motivoval, poskytoval konzultace, připomínky a byl organizátorem výpravy za poznáním vědecké knihovny právnické fakulty ve Vídni . Rozsah jeho pomoci zašel značně nad rámec obsahu této práce a znamená pro mne významný profesionální přínos.

PrF MU 2008

2

Praxe insolvenčního správce a evropské insolvenční právo

Seznam použitých zkratek ZKV zákon č. 314/1991 Sb. Zákon o konkursu a vyrovnání IZ

zákon č. 182/2006 Sb. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

ZIS

zákon č. 312/2006 Sb. Zákon o insolvenčních správcích

SKP správce konkursní podstaty IS

insolvenční správce

PrF MU 2008

3

Ing. Ondřej Malý

Obsah Obsah

4

Úvod

6

I. Insolvence, konkurs, likvidace – úvod do problematiky

8

II. Praxe insolvenčního správce

10

1.

Osoba insolvennčího správce

11

2.

Požadavky na insolvenčního správce

12

3.

Výkon funkce a odpovědnost za škodu

13

4.

Odměna a náhrada hotových výdajů správce

15

5.

Jednání insolvenčního správce

16

6. Insolvenční řízení očima správce 6.1. Jak na to? 6.2. Provní kroky správce po jeho ustavení soudem do funkce 6.3. Insolvenční správce a jeho koexistence s věřiteli 6.4. Zpracování přihlášek věřitelů 6.5. Přezkumné jednání, hlasování o správci jmenovaném soudem 6.6. Soupis majetkové /konkursní) podstaty 6.7. Schůze věřitelů, věřitelské orgány, přezkum hlasovacího práva 6.8. Věřitelský výbor 6.9. Zpeněžení majetkové (konkursní) podstaty 6.10.Incidenční spory 6.11.Konečná zpráva a její projednání 6.12.Vydání rozvrhového usnesení 6.13.Zrušení konkursu 6.14.Činnost správce po zrušení konkursu 6.15.Jiná řešení úpadku 6.15.1. Nepatrné řízení 6.15.2. Reorganizace 6.15.3. Úpadek finančních institucí 6.15.4. Oddlužení

PrF MU 2008

17 17 18 19 19 21 22 24 25 27 28 29 30 31 31 32 32 32 33 34

4


III. Evropské insolvenční právo

36

7.

Nelehký vývoj evropského insolvenčního práva

37

8.

Cíle a působnost Insolvenčního nařízení

38

9. Určení mezinárodní příslušnosti k zahájení řízení 10. Princip Lex concursus 10.1.Výjimky z Lex concursus

40 41 41

11.

Správce podstaty

43

12.

Insolvenční soud

45

13.

Věřitelé jako účastníci úpadkového řízení

46

14.

Přihlášení pohledávek

47

15.

Ochrana dobré víry

49

16.

Hlavní úpadkové řízení

50

17. Vedlejší úpadkové řízení 17.1.Územní úpadkové řízení

51 52

18.

54

Vztahy souvisejících úpadkových řízení

19.

Právní úprava insolvenčního a úpadkového řízení v dalších členských zemích EU 19.1.Velká Británie 19.2.Spolková republika Německo 19.3.Slovenská rebublika 19.4.Francie

55 55 56 56 57

20.

Závěr

59

21.

Summary

62

Seznam pramenů a použité literatury

65

PrF MU 2008

5

Ing. Ondřej Malý

Úvod Termíny úpadek, insolvence, konkurs, likvidace, tunelování a řada dalších, vstoupily brzy po roce 1989 do našeho běžného ekonomickoprávního života. Laická veřejnost tyto termíny vnímá jako synonyma pro něco nekalého, něco co se objevuje v kriminálních rubrikách seriózního tisku a nejen veřejnoprávní televize, zatímco odborná veřejnost se vysvětlování a relevantnímu výkladu úpadkového práva věnuje minimálně. Od roku 2000 probíhají diskuze o potřebách změn úpadkového práva v České republice, se vstupem naší země do Evropské unie nastala přímá účinnost Nařízení Rady ES číslo 1346/2000, o insolvenčních řízeních. Od 1. ledna 2008 je po řadě přepracování a odkladů v účinnosti celá sada zákonů a vyhlášek pro insolvenční řízení v České republice a teprve mnoholetá praxe a judikatura ukáže, zdali byla splněna očekávání, případně do jaké míry. Pokusím se proto ve své práci podat jednoduchý, přijatelný ale zároveň i odborný výklad tématiky insolvenčních řízení očima konkursního správce. Jako konkursní správce zapsaný od roku 2000 na seznamu správců pro Krajský soud v Ostravě a Krajský soud v Brně jsem byl ustaven v osmi konkurzních řízeních, jako likvidátor obchodních společností jsem v řadě případů podával dlužnický i věřitelský návrh na prohlášení konkursu a také v rámci své poradenské praxe připravoval přihlášky věřitelů do konkursních řízení či žalobní návrhy pro spory vyvolané konkursem. Dále jsem v roce 1999 absolvoval čtyřtýdenní kurz pro správce

konkurzní

podstaty,

v roce

2007

pak

2

odborné

přednášky

k insolvenčním řízením podle Insolvenčního zákona a souvisejících zákonů a vyhlášek, protože tyto zákony znamenají jisté změny v praxi insolvenčních správců a insolvenčních řízení jako takových. Další část zadání, evropské insolvenční právo, je v současné době rovněž velmi aktuální téma, neboť se v evropském hospodářském prostoru dostavuje jako žádoucí důsledek smlouvy velmi silná migrace kapitálu a osob, zejména ve sféře podnikatelské a finanční. Základním rysem obchodu jsou synallagmatické vztahy, tedy závazky obou stran ke splnění smlouvy. Je proto naprosto přirozené, že při tak obrovském objemu obchodů a množství podnikatelských subjektů dochází i k nezdarům a následně neschopnosti splácet své závazky či pouze obecně k neschopnosti splnit své povinnosti. V případě předlužení však k ústavně konformnímu vyřešení sporu PrF MU 2008

6


nestačí pouze obecné právní předpisy, protože i vykonatelné právo by nebylo možno uspokojit výkonem rozhodnutí, prostě proto, že na to dlužník nemá dostatek majetku. Z těchto důvodů se jako doplněk procesních norem vyvinulo právo insolvenční či podle dřívější terminologie právo konkursní. Ač se jedná o veskrze procesní předpisy s jistými hmotně-právními dopady, byl Zákon o konkursu a vyrovnání vydán jako zákon upřesňující ustanovení Občanského zákoníku. Pro naše účely je relevantní pouze historický vývoj od počátku poslední dekády 20. století, neboť úpadkové právo postrádá prvky recepce a hlavně, jedná se dynamicky se vyvíjející oblast práva a to na národní i mezinárodní úrovni. Na obou úrovních stále probíhají odborné debaty o podobě insolvenčního práva de lega lata

a de lege ferenda. Jako praktik s vlastními zkušenostmi v oblasti

úpadkového práva a s likvidacemi obchodních společností s přesahem na řízení s mezinárodním prvkem, v této práci nejen popisuji jednotlivé skutkové stavy a zkoumám kolize a jednotlivých národních odlišností, ale snažím se vyjádřit svůj poněkud kontroverzní osobní názor na vývoj, oficiální prezentaci a judikování v této právní oblasti, v závěru pak provádím shrnutí jednotlivých dílčích názorů.

PrF MU 2008

7

Ing. Ondřej Malý

I. Insolvence, konkurs, likvidace – úvod do problematiky Ve vyspělé společnosti jsou obecně poměrně známé principy vzniku podnikatelských subjektů, zejména živnostníků a obchodních společností. Tato problematika je obsahem každého základního kurzu občanského a obchodního práva. Ovšem o způsobech zániku ví většinou jen odborná právnická veřejnost, zatím co v obecné rovině se jednotlivé způsoby zániku podnikatelských oprávnění pletou, resp. považují za jedinou cestu. Je tedy potřeba připomenout , že právních způsobů zániku (zejména právnických osob – podnikatelů) podnikatelských subjektů (ale také m.j. i politických stran) je několik a cesta ve formě insolvenčního řízení je až ta poslední, nejméně příznivá a poměrně striktně kogentně upravená. V České republice j vnímán vstup do společnosti likvidace jako první krok úpadku. Je to názor apriori špatný, neboť likvidace obchodních společností je legální cesta, kodifikovaná hmotně-právními předpisy obchodního práva, která předpokládá ukončení všech podnikatelských aktivit, vyrovnání všech závazkových vztahů včetně závazků vůči daním, poplatkům a společníkům a následuje výmaz společnosti z obchodního rejstříku, tedy jakási v uvozovkách smrt právnické osoby. Velmi podobný jest postup při ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby, ovšem s tím rozdílem, že fyzická osoba i nadále existuje, pouze pozbyla podnikatelského oprávnění. Tato poznámka se zdá zbytečná, ale je zcela zásadní v případě konkursu na fyzickou osobu – podnikatele, nebo na fyzickou osobu, která podala návrh na oddlužení, ale při oddlužení bylo rozhodnuto o konkurzu na majetek dlužníka. Proto se dá definovat jednoduchý vývojový diagram, tedy že likvidace zpravidla končí uspořádáním vztahů a výmazem z obchodního rejstříku bez autoritativního zásahu soudu, může však za předpokladu, že výtěžek z likvidace nepostačuje na úplnou úhradu všech závazků skončit insolvenčním řízením. Isolvenční řízení pak může skočit oddlužením, reorganizací a konkurzem. Z výše

uvedeného

odstavce

pak

jednoznačně

vyplývá,

že

mezi

jednotlivými pojmy v nadpisu tohoto článku je zjevná nerovnost a každý pojmenovává autonomní právně relevantní proces, popsaný zákonem, tedy obecně závazným právním předpisem. Zákonodárce věnoval, podle mého názoru velmi správně, svou pozornost i míře dispozitivnosti jednotlivých procedur. Zatímco procedura likvidace je upravena velmi dispozitivně a majitelé společnosti PrF MU 2008

8


mají právo likvidaci zahájit, přerušit nebo i ukončit, sami si jmenovat likvidátora, přičemž na osobu likvidátora je kladena pouze povinnost bezúhonnosti a plné způsobilosti k právním úkonům, je v případě insolvenčního řízení po dle Insolvenčního zákona (a velmi podobně i konkursního řízení podle Zákona o konkursu a vyrovnání) rozhodnutí o zahájení řízení vyhrazeno insolvenčnímu soudu, jedná se o řízení návrhové a zpětvzetí návrhu je možné jen do zahájení insolvenčního

řízení

resp.

prohlášení

konkursu1.

Rovněž

na

osobu

administrátora, insolvenčního správce (konkursního správce podle ZKV) je krom nezbytné plné způsobilosti k právním úkonům a trestní a úpadkové bezúhonnosti kladen požadavek vysokoškolského vzdělání, složení zkoušky insolvenčního správce a povinného pojištění zodpovědnosti. Také proces insolvenčního řízení je upraven velmi kogentně (zejména řízení podle ZKV, v řízení podle IZ byla řada pravomocí delegována na věřitelské orgány) a případná dispozitivní ustanovení jsou podmíněna řetezcem schválení věřitelským orgánem a konkurzním soudem. Jednotlivé procedury (myšleno obecně, jak procedury jednotlivých způsobů zániku, tak také procedury v rámci každého takového řízení) jsou pak provázány na ostatní odvětví práva, zejména na

právo finanční, právo sociálního

zabezpečení, živnostenské právo, tedy během jednotlivých procedur jsou na administrátora likvidace či insolvenčního řízení kladeny vysoké odborné nároky a úplný přehled o všech povinnostech, zejména oznamovacího charakteru.

1

pozn. Konkurs podle ZKV mohl být prohlášen jen na základě podání, učiněného do 31.12.2007 do 24:00 hodin, avšak takto zahájená řízení se až do jejich pravomocného skončení řídí stále ZKV, navzdory účinnosti IZ

PrF MU 2008

9

Ing. Ondřej Malý

II. Praxe insolvenčního správce V této částí práce se budu věnovat osobě insolvenčního správce (dále jen „správce“), jak jej presumuje zákonná úprava českého insolvenčního práva či evropského insolvenčního práva. Jelikož je však nová zákonná úprava v účinnosti teprve třetí měsíc, budu komentovat jednotlivá práva a povinnosti podle svých osobních praktických zkušeností, jako správce konkursní podstaty, který se řídil ustanoveními ZKV. Podle mého názoru se nejedná o příliš velkou disproporci, osobně po prostudování zákona o insolvenčních správcích a insolvenčního zákona a také po konzultacích a debatách se soudci insolvenčních soudů (mé poděkování Mgr. Janu Kozákovi, místopředsedovi Krajského soudu v Brně a Mgr. Lukáši Pachlovi, asistentovi soudce rovněž na Krajském soudu v Brně, JUDr. Jolaně Maršíkové, soudkyni krajského soudu v Hradci Králové) nabývám přesvědčení, že jedinou podstatnou relevantní změnou je zvýšený požadavek na rychlost řízení a vyšší specializaci správců, samotná praxe správce v jednotlivých úkonech bude velmi podobná. Nová úprava kvalifikačních zkoušek pak má zjevně „protřídit“ řady správců, snížit jejich kvantitu a zvýšit jejich kvalifikaci, odpadlo nespravedlivé kastování na správce advokáty a ostatní správce a seznam správců bude jen jeden, centrální, zveřejněný na portálu Ministerstva spravedlnosti v insolvenčním rejstříku.

PrF MU 2008

10


1.

Osoba insolvenčního správce Insolvenční správce je osoba, která administruje insolvenční řízení. Jeho

postavení je svým způsobem zvláštní, je 3. osobou v řízení a není účastníkem řízení. Účastníkem řízení je úpadce, věřitelé a insolvenční soud, správce administruje řízení, koná svým jménem za úpadce právní úkony a jeho činnost podléhá dozoru a pokynům věřitelů resp. jejich zvolených zástupců a soudu. Správce je za své jednání odpovědný celým svým majetkem a proto je obligatorně odpovědnostně pojištěn. Pojištění odpovědnosti správců je jednou z podmínek jeho zápisu do seznamu insolvenčních správců2.

2

srovnejme se starší úpravou podle ZKV, kdy pojištění mohlo teprve následovat až jmenování správcem konkrétní konkursní podstaty, byla však rovněž obligatorní

PrF MU 2008

11

Ing. Ondřej Malý

2.

Požadavky na insolvenčního správce Insolvenčním správcem se může stát fyzická osoba s plnou způsobilostí

k právním úkonům, trestně a úpadkově bezúhonná, která složí příslušné odborné zkoušky. Takovým správcem může být rovněž právnická osoba, která však musí výslovně před zápisem do seznamu insolvenčních správců označit fyzickou osobu, která bude úkony správce provádět. Správce musí splnit kvalifikační předpoklady, kterými je vysokoškolské magisterské vzdělání a být oprávněn vykonávat činnost na základě povolení či zvláštního povolení. Návrh na povolení musí obsahovat doklad o dosaženém vzdělání a složení odborné zkoušky či rozdílové zkoušky, doklad o pojištění odpovědnosti, prohlášení o bezúhonnosti a výpis z rejstříku trestů a správní poplatek. Odborná zkouška je novinkou oproti ZKV a je rozčleněna na určité odborné části. Osoba, která takové zkoušky skládá pak na základě jiných, dříve složených

zkoušek koná jen určité části, takzvané rozdílové zkoušky. Je

zbytečné v tomto místě „opisovat zákon“, proto jen okrajově upřesňuji, že například advokáti skládají jen zkoušky z daňové oblasti, naopak daňoví poradci z oblasti právní, pochopitelně osoby bez advokátních či daňových zkoušek konají odbornou zkoušku v plném rozsahu. Zkoušky na zvláštní správce jsou doplněny o další úroveň, neboť skupina zvláštních správců jsou osoby, které jsou způsobilé k reorganizaci v rámci insolvenčního řízení, tedy po dobu reorganizace konají v podstatě funkci generálního ředitele velké společnosti. Reorganizace se zásadně povoluje jen dlužníkům s ročním obratem větším než 100 milionů korun a s počtem zaměstnanců vyšším než 100.3 Pokud je rozhodnuto o zahájení insolvenčního řízení, je správce vybrán ze seznamu správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, osobu správce vybere předseda insolvenčního soudu a tato je ustanovena v rozhodnutí o úpadku. Novinkou (podle mého názoru, odlišného od obecného vnímání, velmi diskutabilní a možná kontraproduktivní) je možnost převolby osoby správce věřiteli na schůzi věřitelů. Správce mimo to může být odvolán, případně zproštěn z důvodů, které IZ presumuje.

3

Viz §316 zák.č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon

PrF MU 2008

12


3.

Výkon funkce a odpovědnost za škodu Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a

s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co největší míře4. Jedná se o neurčitý právní

pojem

a

tato

zákonná

formulace

zjevně

vyplývá

z obecného

společenského pocitu, že správci v minulosti byli nezodpovědní lidé, kteří sledovali pouze svůj vlastní zájem. Nebylo tomu vždy tam a výše citovaná formulace může znamenat řadu sporů mezi správcem a věřiteli, kteří budou argumentovat nedostatečnou péčí a hypotetickými možnostmi ještě lepším uspokojením. Také odpovědnost správce je nyní podstatně vyšší, o to hůř, že se tak konstatuje v navazujícím paragrafu na předchozí, mnou pro neurčitost kritizované

ustanovení.

Správce

je

v podstatě

odpovědný

za

veškerou

způsobenou škodu, která vznikne neodbornou péčí. Nově je koncipována vyvratitelná domněnka odpovědnost správce za nezaplacené pohledávky za podstatou, které vznikly z právních úkonů

správce5. Ten se může této

zodpovědnosti zprostit, prokáže-li, že v době kdy takový právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávku. Zde si dovolím praktickou poznámku ze své správcovské praxe, v rámci konkursního řízení na úpadce, který podnikal jako prodejce domácího textilu, jsem z účetnictví a inventarizace a dále i z velkého zájmu věřitelů o zásoby usoudil, že pokud se jedná o zboží z „provozovaného“ maloobchodu, které je nové, nepoužité a zabalené, bude výtěžek z dražby minimálně jedna polovina až dvě třetiny ceny nákupní. Proběhly dvě dražby, na obou byl dražebník dokonce nucen během dražby snížit první podání a přes inzerci a reklamu v tisku se žádný zájemce na žádnou dražbu ani nedostavil. Nakonec byly tyto zásoby prodány se souhlasem zástupce věřitelů a soudu z volné ruky za méně než 10% nákupní ceny. V tomto případě se konkursní řízení řídilo ZKV a navíc nezbyly žádné nezaplacené zapodstatové pohledávky, vzniklé z titulu mé činnosti, je to věc nesmírně poučná, protože ani kvalifikovaný odhad někdy nestačí. Sám si kladu otázku, zdali by tento případ ve světle IZ a ZIS byl způsobilý liberace správce z jeho odpovědnosti. Ovšem na tuto otázku nám odpoví až konkrétní judikatura. Podle mého názoru bude velmi složité rozhodnout, co je „tou“ mírou nejvyšší 4 5

§37 zák.č.182/2006 Sb., Insolvenční zákon §39 zák.č.182/2006 Sb., Insolvenční zákon

PrF MU 2008

13

Ing. Ondřej Malý výhodnosti pro věřitele, ten či onen dražebník, rychlejší průběh řízení s menším uspokojením, nebo naopak proces spojený se spoustou žalob a z toho vyplývajících rizik. Osobně se stavím na stranu rychlosti insolvenčního řízení a mé zkušenosti a konzultace s věřiteli mě v tomto názoru utvrzují. Ještě se vrátím k odpovědnosti správce, ten pochopitelně odpovídá i za škodu a jinou újmu způsobenou úkony osob, kterých použil při své činnosti. Zde je jasně definovaný tlak na správce, aby si pod rizikem své vlastní odpovědnosti vybíral spolupracovníky svědomitě. Promlčení práva na náhradu škody, podle výše uvedených situací, se promlčuje v dvouleté subjektivní resp. tříleté objektivní lhůtě v případě prokázané škody, a v případě škody způsobené úmyslným trestným činem, za který byl správce pravomocně odsouzen je lhůta desetiletá.

PrF MU 2008

14


4.

Odměna a náhrada hotových výdajů správce Podle ZKV byla odměna správce odvislá od zpeněžení majetku úpadce a

dále od počtu zpracovaných přihlášek. Toto byla jediná kritéria pro výpočet odměny. Pro zajímavost odměna správce konkursní podstaty byla 15% ze zpeněžení do výše 10 miliónů základu a pak degresivně klesala, přičemž minimální odměna byla stanovena částkou 45.000,- Kč. Za každou zpracovanou přihlášku věřitele byl správce honorován částkou 1.000,- Kč6. Podle IZ je základem pro výpočet odměny správce částka z výtěžku, která je určena k rozdělení mezi věřitele. Zde vidíme první rozdíl, základ pro výpočet odměny podle ZKV byl vyšší, neboť se jednalo o veškerý výtěžek. Podle IZ je základem výtěžek po odečtení nákladů insolvenčního řízení. Také odpadla odměna za zpracování přihlášek věřitelů, ta je součástí základní odměny7. Zde je další rozdíl zatímco ZKV a spolu s ním i rozhodovací praxe insolventních soudů, byly víceméně benevolentní k nákupům různých služeb od vedení účetnictví až po právní služby. Výsledkem pak byla v některých přídech do očí bijící drzost správců – advokátů, kteří bezostyšně zadávali právní služby svým kolegům, obvykle za cenu mnohonásobně převyšující advokátní tarif. Osobně jsem se s několika takovými případy u svých kolegů setkal. Proto není divu, že zákonodárce učinil tomuto rázným způsobem přítrž a definoval, že veškeré náklady na činnosti, ke kterým je správce povinován jsou již zahrnuty v jeho odměně a výjimečně a jen se souhlasem věřitelského výboru může tyto služby zadat třetí osobě, čímž není dotčena jeho odpovědnost. Náklady spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specialistů lze hradit z majetkové podstaty jen je-li to účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem.

6

§ 6 a násl. vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání 7 § 1 vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, ..

PrF MU 2008

15

Ing. Ondřej Malý

5.

Jednání insolvenčního správce Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho

přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Správce pak jedná zejména s věřiteli, insolventním soudem, s úpadcem a s třetími osobami (např. správce daně, dražebník, nájemci apod.).V praxi pak správce označuje např. žalobu (pokud je navrhovatelem): Ondřej Malý, insolvenční správce dlužníka ABCD a.s., Příkop 24a, Brno, IČ 123 33 456. Pokud bude věřitel žalovat úpadce žaluje opět Ondřeje Malého, insolvenčního správce úpadce. Pokud však bude věřitel, který zjistí, že v důsledku neodborné péče došlo ke škodě na majetkové podstatě žaluje Ondřeje Malého, IČ 653 83 851, se sídlem Tam a Tam a nikoliv insolvenčního správce. Takové žaloby nebyly neobvyklé ani podle ZKV a žalobci často chybovali v nesprávném označení žalovaného a soudu tyto žaloby odmítali. Je mi osobně znám případ, když do doby usnesení o odmítnutí bylo právo již promlčeno.

PrF MU 2008

16


6.

Insolvenční řízení očima správce

6.1 Jak na to? Pokud osoba, která hodlá dělat insolvenčního (konkursního) správce, splní veškeré prerekvizity a je konečně zapsána do seznamu Insolvenčního správců (dříve do seznamu konkursních správců), ještě zdaleka nemá „vyhráno“. Podle ZKV vybíral ze seznamu správců pro tento soud konkursního správce soudce, který ve věci rozhodoval. Soudci pak často vyzkoušeli nové osoby a podle zkušenosti pak ty schopnější frekventovali u dalších konkursů. Oproti tomu mnoho správců bylo na seznamech zapsáno, ale byli ustaveni v jednom konkursu či vůbec nikdy. Moje osobní zkušenost je následující: asi půl roku po zápisu do seznamu správců u Krajského soudu v Brně jsem obdržel usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka – právnickou osobu ze Bzence a svým jmenováním jako správce konkursní podstaty. Ještě ten den jsem kontaktoval jednatele úpadce a zajistil bankovní účet, účetnictví a zahájil sepisování konkursní podstaty. Jednalo se o bagatelní konkurs, který byl prohlášen na základě dlužnického návrhu. Majetek nebyl zjištěn žádný, vyjma několika pohledávek, které byly se souhlasem soudu prodány z volné ruky. Úpadce měl finanční prostředky, které postačily přesně na úhradu nákladů řízení (zejména archivace písemností) a mou odměnu a hotové výdaje, následně byl konkurs pro nedostatek majetku pro další vedení zrušen. Toto první řízení bylo do jisté míry klíčové, naučil jsem se jednotlivé procedury, zažil si první soudní jednání na konkursním soudě během přezkumných jednání a také jako žalobce při žalobách na zaplacení. Během své praxe jsem byl ustaven jako správce konkursní podstaty do dalších 7 konkursů. Vždy se jednalo o právnické osoby, přičemž ve třech případech jsem byl jmenován správcem do již zahájeného řízení po odvolaném správci.

PrF MU 2008

17

Ing. Ondřej Malý 6.2. První kroky správce po jeho ustavení soudem do funkce Jaká je pak ona praxe insolvenčního správce mýma očima? Jedná se o zejména o soubor procedur které následují prohlášení konkursu (zahájení insolvenčního řízení) a mém jmenování správcem. Velmi důležitý je rychlý kontakt se zástupcem úpadce a zjištění skutkového stavu. Kde je provozovna, jaký je majetek, jsou hotové peníze či bankovní účty, zboží, které podléhá rychlé zkáze, zaměstnanci, další relevantní okolnosti ad hoc. Mnou administrované konkursy byly obvykle menšího rozsahu a podniky úpadců byly ve stavu, že jejich další provozování by nebylo výhodné pro konkursní podstatu. Proto jsem obvykle zajistil hotovost a převedl oprávnění k manipulaci s běžným účtem, pokud měl úpadce nemovitosti byla právní skutečnost o prohlášení konkursu zaznamenána v listu

vlastnictví,

zaměstnanců

obvykle

úpadce.

následovaly

Souběžně

výpovědi

s tím

hledání

a

z pracovního

poměru

zajišťování

majetku,

zpracovávání přihlášek věřitelů, podávání prvních žalob na zaplacení (správce konkursní podstaty je osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek). Jakmile jsou zpracovány přihlášky, podávám zprávu soudu a navrhuji konání prvního přezkumného řízení a schůzi věřitelů8. Zájem věřitelů o účast na těchto soudních jednáních měla klesající tendenci, zpočátku se dostavovali alespoň větší věřitelé a vždy správci daně, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, protože tyto subjekty byly významnými věřiteli často s právem na oddělené uspokojení. Postupem času došlo k situaci, že na přezkumném jednání byl samosoudce, zapisovatelka a já. Přitom úroveň zpracování podaných přihlášek věřitelů je tristní a správce má právo požadovat na věřiteli opravení a doplnění přihlášky. Můj názor na insolvenční řízení je takový, že zákonodárce tento

institut

zřídil

pro

zjednodušení

a

zlevnění

možnosti

domoci

se

pravomocného rozhodnutí o závazku dlužníka a s výsledkem insolvenčního řízení spojil i osud pohledávky. Proto pokud se věřitel obával toho, že zažaluje dlužníka, ale i přes úspěch v řízení se úhrady nedomůže, protože dlužník nemá dostatek prostředků, budou náklady na takový spor jen dalšími vynaloženými prostředky. Proto v případě prohlášení konkursu stačí bez nutnosti platit soudní poplatek podat přihlášku věřitele do insolvenčního řízení, připojit skutková tvrzení a označit

8

Srovnejte s úpravou podle insolvenčního zákona, kdy první schůze věřitelů i první přezkumné jednání je svoláno bez návrhu insolvenčním soudem přímo v usnesení o úpadku a způsobu jeho řešení

PrF MU 2008

18


relevantní důkazy. Není to nic jiného než jakási forma žaloby, o které se rozhoduje na přezkumném jednání a pokud je taková přihláška zjištěna, má to stejnou relevanci jako vykonatelný rozsudek o zaplacení. V případě, že bude posléze takové řízení zrušeno pro nedostatek majetku pro jeho další vedení, má možnost si tuto část jednorázově uplatnit jako daňově odečitatelnou položku ve svém účetnictví.

6.3. Insolvenční správce a jeho koexistence s věřiteli Má osobní zkušenost s konkursními věřiteli je poměrně dobrá. Akceptuji jejich rozhořčení nad usnesením o prohlášení konkursu, jako by to byl konečný ortel toho, co už asi tuší, tedy že jejich uspokojení bude velmi malé případně žádné. Mám zkušenosti s věřiteli, kteří takovou situaci duševně nezvládli a nevybíravým způsobem vyhrožovali úpadci či mě, ale nakonec se po vysvětlení pojmů a poučení stali členy věřitelského výboru a plnili své úkoly. Svou roli chápu jako administraci jejich pohledávek, správu majetku úpadce s hlavním cílem, v co nejkratší době řízení skončit. Smysl insolvenčního práva je hájit zájmy věřitelů a zajistit, aby všichni věřitelé byli poměrně uspokojeni v souladu se zákonem, tedy mají stejné nebo obdobné postavení a mají v řízení rovné možnosti. Zároveň ovšem zastávám názor, že úpadce není jediným „viníkem“ svého úpadku. Obvykle jsou signály o finančních problémech dlužníka dlouhodobé a věřitelé přesto nejsou dostatečně obezřetní a dále dodávají na úvěr, případně i přes nesplacené pohledávky oddalují vymáhání soudní cestou. Při insolvenčním řízení pak zpravidla připravení věřitelé docení římskou zásadu Vigilantibus iura scripta

sunt, ti připravení a obezřetní mají lepší procesní

postavení a podstatně lepší šanci na lepší uspokojení. Vraťme se zpět k praxi správce krok za krokem. Po převzetí usnesení o prohlášení konkurzu a ustavení správce následuje nastudování insolvenčního spisu. Ze spisu, resp. z návrhu na zahájení insolvenčního řízení a z následných usnesení lze zjistit základní informace o dlužníkovi, zdali má zaměstnance, nemovitý a jiný majetek. Mírně jednodušší situace nastává, pokud se jedná o řízení zahájené na návrh dlužníka, protože obligatorní součástí návrhu je příloha s uvedeném všech věřitelů a dlužníků, včetně aktuálních obchodních firem, identifikačních čísel a sídel a dále prohlášení o veškerém majetku dlužníka. Tyto PrF MU 2008

19

Ing. Ondřej Malý přílohy jsou relevantní, neboť jejich součástí je prohlášení dlužníka o tom že veškeré informace jsou úplné a pravdivé. Pokud se jedná o návrh věřitelský, když věřitel se splatnou pohledávkou podá návrh na zahájení insolvenčního řízení a uvede další věřitele, přičemž soud zjistí existenci pohledávek po splatnosti a pluralitu věřitelů (tedy minimálně dva a více), je nutno informace zajistit z účetnictví dlužníka a informace o závazcích pak zejména z podaných přihlášek. Nastává z pohledu správce nejpracnější fáze řízení. Současně zpracovává soupis majetkové podstaty, zpracovává přihlášky věřitelů, podává soudu první zprávu o převzetí konkurzu, připravuje podklady pro schůzi věřitelů a přezkumné jednání a také připravuje výzvy k zaplacení a první žaloby na dlužníky úpadce. Úplně prvními úkony, jak bylo již výše zmíněno, je zajištění účetnictví, finanční hotovosti a bankovních kont úpadce tak, aby úpadce již nemohl s těmito prostředky nakládat. Dále je nutno zajistit ad hoc např. zboží podléhající zkáze, sdělit zaměstnancům nepříjemný fakt úpadku svého zaměstnavatele, případně jim dát výpovědi z pracovního poměru. Je velmi důležité podrobně zjistit všechny relevantní informace o majetku a podnikání úpadce, protože neexistuje teoretický univerzální návod, praxe je příliš „košatá“ na spousty kombinací. Má první cesta vede k úpadci, protože ten je obvykle nositelem maxima informací. Pokladna bývá zpravidla prázdná, ale úpadce mívá běžné účty, proto další cesta míří do bank za účelem změny disponenta. Od úpadce zjistím jeho hlavní dlužníky a majetkové poměry. Pokud má úpadce v majetku nemovitosti, jsou zapsány do majetkové podstaty a o této skutečnosti je informován insolvenční soud a příslušný katastrální úřad.

6.4. Zpracování přihlášek věřitelů Přihlášky pohledávek, resp. jejich zpracovávání na přezkumné jednání by mohlo být obsahem samostatné diplomové práce. Přihlášku pohledávku je nutno chápat jako žalobu sui generis, její podání má obligatorní formu na formuláři a je nutno ji podat od zahájení insolvenčního řízení9 (zahájením insolvenčního řízení je již podání samotného návrhu na zahájení insolvenčního řízení) až do uplynutí lhůty, stanovené v rozhodnutí o úpadku. Lhůta je hmotně-právní, tedy do

9

§ 173 a násl. zákona č. 182/2006 Sb.

PrF MU 2008

20


uvedené propadné lhůty je nutno přihlášku soudu doručit. Správce si u soudu vyzvedne doručené přihlášky a z prováděcího razítka soudu zjistí datum jejich doručení dále formální náležitosti. Prakticky se jedná o úkony, které by v případě podané civilní žaloby zkoumal soud, tedy je-li přihláška podána způsobilým subjektem, obsahuje označení věřitele i dlužníka, je-li podaná na správném formuláři , který je řádně vyplněn (podle ZKV byla jedinou formální náležitostí písemná forma, formulář stanoven nebyl). Dále zdali jsou přiloženy důkazy a listiny, kterých se přihláška dovolává. Správce zpracovává přihlášky do přezkumných

listů,

já

osobně

si

ještě

zpracovávám

souhrn

přihlášek

v tabulkovém procesoru, tento souhrn pak během řízení průběžně doplňuji a je odkladem pro návrh na rozvrhové usnesení. Proto další fáze zpracování přihlášek je obsahová stránka každé přihlášky. Obsahem přihlášky je samotné právo věřitele vůči dlužníkovi, skutková tvrzení o vzniku pohledávky a předložení důkazů k těmto tvrzením. Každá pohledávka musí být vyčíslena v penězích, i kdyby se jednalo o pohledávku nepeněžitou, vyčíslení se provádí v české měně. Správce porovná přihlášené pohledávky s účetnictvím úpadcem, vyzve úpadce, aby se k nim vyjádřil (podle ZKV tato procedura nebyla), případně si podnikne potřebná šetření. Pokud jsou přihlášky neúplné nebo vykazují vady, pro které je nelze přezkoumat, vyzve správce věřitele, aby je opravil nebo doplnil ve lhůtě 15 dnů (lze stanovit lhůtu delší), zároveň poučí věřitele, že včas neopravené či nedoplněné přihlášky budou předloženy soudu, který rozhodne o tom, že se k nim nepřihlíží. Seznam přihlášek pro přezkumné jednání je trojí, zvlášť se uvedou pohledávky zajištěných věřitelů a pohledávky vykonatelné. U každé pohledávky, kterou správce popírá, to výslovně uvede. Seznam přihlášených pohledávek se zveřejňuje v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Termín přezkumného jednání je rovněž uveden v rozhodnutí o úpadku.

6.5. Přezkumné jednání, hlasování o správci jmenovaném soudem Pohledávky se přezkoumávají na přezkumném jednání, zpravidla se jednotlivě čtou, uvede se číslo věřitele, jeho firma, výše přihlášené pohledávky, případně z jaké části a z jakého důvodu jí správce popírá. Jedná se soudní jednání, které je neformálnější než běžné civilní řízení, z mého pohledu například PrF MU 2008

21

Ing. Ondřej Malý proto, že jako správce mohu během jednání sedět. Změnou podle IZ oproti ZKV je to, že právo popřít přihlášenou pohledávku nemá jiný věřitel (dosud mohl prostřednictvím podané incidenční žaloby), naopak popírat může dlužník. Věřitelům, kterým byla popřena nevykonatelná pohledávka a tento věřitel se jednání nezúčastnil, je zasláno správcem písemné vyrozumění. Podle ZKV se vyrozumívalo o popřené pohledávce vždy. Věřitel s nevykonatelnou pohledávkou je oprávněn ve 30 denní lhůtě od skončení přezkumného jednání podat žalobu na určení pohledávky, pasivně legitimován je správce. Lhůta je hmotně-právní a tudíž jako taková je propadná, nedojde-li žaloba ve stanoveném termínu insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené o do pravosti se nepřihlíží (jako by nebyla podána) a u pohledávky popřené co do pořadí je zjištěna v tom pořadí, jak bylo uvedeno při jejím popření. Pokud je popřená pohledávka vykonatelná, zažaluje naopak správce věřitele, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Jedná se případy soudních poplatků, pohledávek z daní a odvodů ze sociálního a zdravotního

pojištění,

popírání

pohledávky,

vykonatelné

na

základě

pravomocného rozhodnutí soudu není obvyklé. Seznam zjištěných pohledávek je pak uveden v insolvenčním rejstříku a je exekučním titulem s výjimkou pohledávek, popřených dlužníkem. Na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem jmenovaného správce odvolávají a ustavují nové insolvenčního správce. Usnesení je přijato, pokud pro něj hlasovala alespoň polovina všech přihlášených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Z tohoto ustanovený vyplývá, že tak lze učinit právě na jediné schůzi věřitelů, kvórum je složeno se zajištěných a nezajištěných přihlášených věřitelů. Insolvenční soud toto usnesení potvrdí svým usnesením. Odměna odvolaného správce se pak vypočítá po skončení insolvenčního řízení jako poměr celkové odměny ku poměru času a náročnosti vykonaných úkonů k celkovému času a náročnosti úkonů obou (více) insolvenčních správců během celého insolvenčního řízení.

6.6. Soupis majetkové (konkursní) podstaty Současně správce sepisuje majetek tzv. majetkové podstaty (podle ZKV se jedná o termín konkursní podstata, jde jen o rozdílnou terminologii znamená to PrF MU 2008

22


však totéž). Majetková podstata je tvořena majetkem dlužníka, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení po podání dlužnického návrhu a v případě věřitelského návrhu majetek, který patřil dlužníkovi v době, kdy insolvenční soud vydal předběžné opatření, kterým omezil nebo zakázal dlužníkovi s majetkem nakládat, majetek, který dlužníkovi náležel v době, kdy soud vydal rozhodnutí o úpadku a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. Majetková podstata je tvořena zejména peněžními prostředky v hotovosti a na bankovních účtech, movitými věcmi a nemovitostmi, podnikem, souborem věcí a věcmi hromadnými, vkladními knížkami, vkladními listy, jinými formami vkladů, listinami pro uplatnění práva, dlužníkovými peněžitými i nepeněžitými pohledávkami, včetně pohledávek podmíněných a

dosud nesplatných, dlužníkova mzda a náhrady mzdy, další

ocenitelná práva a dále příslušenství tohoto majetku. Uvedený seznam je demonstrativní. Do majetkové podstaty naopak nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, věci sloužící k podnikání vyloučeny nejsou. Insolvenční správce má povinnost veškerý majetek dlužníka sepsat do majetkové podstaty. Musí jej tedy najít podle účetnictví, prohlášení dlužníka a rovněž podle prohlášení osob, které mají dlužníkům majetek v držení, protože tyto osoby mají oznamovací povinnost. Obligatorní je písemná forma majetkové podstaty, soupis je listinou, která opravňuje k nakládání se zapsanými majetkovými hodnotami. Další specifickou vlastností soupisu majetkové podstaty je jeho dynamičnost, není tedy listinou statickou, ale průběžně doplňován v průběhu insolvenčního řízení podle pokynů soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Ocenění jednotlivých položek majetkové podstaty prování insolvenční správce a to tak, aby toto ocenění bylo v souladu se zvláštními právními předpisy o oceňování majetku. Ověření tohoto ohodnocení znalcem se prování na žádost a náklady věřitelského výboru, u obtížně ocenitelného majetku (podle mého názoru jsou to např. speciální přístroje, umělecká díla, šperky, vyvinutý software apod.) Osoby, které tvrdí, že majetek označený a zapsaný na soupis majetkové podstaty mohou podat vylučovací žalobu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění o sepsání majetku, k němuž uplatňuje právo. Pokud není žaloba podána včas, platí zákonná fikce, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Od počátku běhu lhůty pro podání žaloby až do jejího skončení nesmí správce majetek zpeněžit ani s ním nijak nakládat, ledaže by tomuto PrF MU 2008

23

Ing. Ondřej Malý majetku hrozila újma nebo se souhlasem žalobce. Byla-li přesto zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení a náhradu vzniklé škody vůči správci. Nové jsou podle IZ práva insolvenčního správce prohlížet byt a jiné místnosti

dlužníka.

Tato

práva

vychází

z povinnosti

dlužníka

umožnit

insolvenčnímu správci přístup na všechna místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty. Zatím absentuje judikatura a příslušná ustanovení IZ jsou poměrně široce pojatá, proto podle mého názoru postačuje jen důvodné podezření, že dlužník má předmětný majetek i ve svém bytě, nesoučinnost není jediná podmínka. Správce je oprávněn si zjednat přístup do bytu dlužníka i za účelem zjišťování a zajištění majetkové podstaty. Insolvenční soud vydá na návrh správce písemné rozhodnutí, které nemusí obsahovat odůvodnění, resp. pravděpodobně bude obsahovat odůvodnění § 212 IZ a návrhem správce, toto rozhodnutá se doručuje pouze správci a dlužníkovi tak, že soud doručí rozhodnutí správci spolu se stejnopisem pro dlužníka Správce jej pak předá dlužníkovi při prohlídce. Toto ustanovení je inspirováno exekučním řádem10 a stejně jako v případě exekuce může mít v rukou nezodpovědného správce nepříjemné důsledky na majetková práva třetích osob, např. na rodinné příslušníky dlužníka. Můj názor na toto ustanovení IZ je kritický, nepoctivý dlužník doma nebude mít žádnou věc, která by náležela do majetkové podstaty, zatímco ten poctivý má šanci narazit na příliš horlivého správce (vzpomeňme na řadu medializovaných kauz o horlivých exekutorských vykonavatelích) a svých práv se následně bude muset domáhat excindačními žalobami.

6.7. Schůze věřitelů, věřitelské orgány, přezkum hlasovacího práva V této fázi již je prohlášený konkurs, jmenovaný správce, zajištěn majetek a zapsán do majetkové podstaty a zpracované přihlášky. Součástí usnesení o zjištění úpadku je i svolání první schůze věřitelů a určení jejího programu a také přezkumného jednání. Na první schůzi věřitelů podá správce věřitelům zprávu o své dosavadní činnosti. Zpráva se podává ústně věřitelům a v písemné podobě zakládá do

10

Zákon č. 120/2001Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)

PrF MU 2008

24


spisu. Obsahuje popis dosavadních úkonů správce a zejména základní informace o majetkových poměrech dlužníka, věřitelé dostávají první informace o tom, v jakém rozsahu mohou očekávat uspokojení svých pohledávek, bude-li správce provozovat podnik, jaké mohou vzniknout spory podobně. V té době musí mít správce již zpracované přihlášky věřitelů, protože následuje volba věřitelského výboru případně zástupce věřitelů. Věřitelský výbor a zástupce věřitelů

jsou

spolu se schůzí věřitelů věřitelskými orgány. Právo účastnit se schůze věřitelů mají přihlášení věřitelé. Zde je nutné si uvědomit praktický dopad římské zásady vigilantibus iura scripta sunt, tedy právo přeje bdělým. Doručování se totiž děje uveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, nikoliv poštou (nebylo by to „právo“, aby neexistovaly výjimky, orgánům státní správy – finančním úřadů a správě sociálního zabezpečení soud doručuje stále písemně). Proto je v zájmu všech věřitelů si pravidelně lustrovat insolvenční rejstřík a zjišťovat stádia insolvenčních řízení se svými dlužníky. Lhůta pro podání přihlášky je totiž 30 denní, počítá se od zveřejnění usnesení o insolvenci v insolvenčním rejstříku a jedná se o lhůtu propadnou. Pokud věřitel marně tuto lhůtu k podání přihlášky zmešká, k takové pohledávce se ex lege nepřihlíží, nebude v rámci insolvenčního řízení uspokojena a věřiteli nevzniká právo rozhodovat o průběhu insolvenčního řízení ve věřitelských orgánech.

6.8. Věřitelský výbor Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze vyhradila. Věřitelský výbor je obligatorně ustavován v případě, že je přihlášeno minimálně 50 věřitelů a alternativně v případě, že o tom rozhodla schůze věřitelů. Pokud je méně něž 50 přihlášených věřitelů a schůze nerozhodla o věřitelském výboru, postačuje zástupce věřitelů (ustanovení o věřitelském výboru se pak přiměřeně použijí na činnost zástupce věřitelů). Věřitelský výbor je kolektivní orgán se 3 až 7 členy včetně předsedy, přičemž každý má svého náhradníka. V praxi je často velmi problematické zvolit alespoň zástupce věřitelů, načež kolektivní orgán se zástupci. Důvodem je také odpovědnost věřitelského orgánu za svá rozhodnutí a relativní časová náročnost této práce. Odměna je sice zákonem zajištěna, ale je relativně nízká, protože je omezena výší do 5% odměny insolvenčního správce.

PrF MU 2008

25

Ing. Ondřej Malý Věřitelský výbor resp. zástupce věřitelů jsou voleni schůzí věřitelů. Schůze věřitelů je svolána vyhláškou soudu, soud může schůzi věřitelů svolat přímo v rozhodnutí o úpadku. Soud přezkoumá hlasovací právo každého věřitele, zkoumá se u každého věřitele jednotlivě. Věřitel má možnost hlasovat prostřednictvím hlasovacího lístku, na kterém uvede jak hlasuje a připojí svůj ověřený podpis, tento hlasovací lístek doručí soudu nejpozději den přede dnem jednání schůze věřitelů. Při hlasování postačuje k platnosti usnesení prostá většina přítomných hlasů, přičemž hlasy se počítají podle výše přihlášených pohledávek tak, že na každou jednu Kč připadá jeden hlas. Insolvenční zákon poměrně značně „kastuje“ věřitele na zajištěné a nezajištěné. Nejvýraznějším projevem (a zároveň novinkou oproti ZKV) tohoto rozdělení je, že členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů a obdobně členové a náhradníci navržení zajištěnými věřiteli. Je to odůvodněné, protože podle IZ se insolvenční správce při zpeněžování zajištěného majetku řídí pokyny zajištěných věřitelů a vždy se provede znalecké ohodnocení takového majetku, je-li k němu přihlášena pohledávka, uplatňující právo ze zajištění. Zajištění věřitelé (dříve podle ZKV oddělení věřitelé) tak požívají lepší ochrany, je to následek jejich lepší přípravy při uzavírání primárního závazkového vztahu či obezřetnosti při domáhání se svého práva (obecně věřitelé, kteří si svou pohledávku obezřetně zajistili relevantním právním instrumentem, opět vystupuje zásada právo přeje bdělým). IZ stejně jako ZKV tak působí i preventivně a implicitně nabádá věřitele, aby si své pohledávky zajišťovali, protože v případě insolvence svého dlužníka mají lepší šanci na vyšší uspokojení v insolvenčním řízení. Ovšem zákonodárce „upletl“ na věřitele nepříjemný bič. Zřejmě pod vlivem mediálního zveřejňování kauz o podvodných konkurzech s vymyšlenými pohledávkami uzákonil ustanovení, týkající se věřitele, kterému byla popřena přihlášená pohledávka více než z 50%. V takovém případě uloží soud tomuto věřiteli, aby do majetkové podstaty zaplatil takovou hodnotu, o kterou přihlášená pohledávka převýšila hodnotu zjištěnou, taktéž to platí pro pohledávky zajištěné a její zajištění. Navíc se k takové pohledávce v insolvenčním řízení nepřihlíží. Naštěstí povinnost zaplatit nelze uložit tomu věřiteli, který práva s nezajištěnou pohledávkou nevykonával, tedy zejména nehlasoval na schůzi věřitelů, či se nestal členem věřitelského výboru nebo zástupcem věřitelů. Věřitel má samozřejmě právo žalovat popřenou pohledávku PrF MU 2008

26


v incidenčním sporu, ale pokud bych měl jako právník svému klientovi radit, radši bych navrhoval tichou účast. Implicitně však zákonodárce odrazuje věřitele, aby využívali výhod, které jim insolvenční zákon přiznává, protože sankce je podle mého názoru velmi nepřiměřená. Kdo může s jistotou tvrdit, že jeho přihláška bude uznána? Aby byla popřena a věřitel se svého práva na existenci pohledávky v incidenčním sporu nedovolal nemusíme nutně presumovat podvodné jednání. Věřitelé nejsou jen prvotřídními právníky, jsou to také živnostníci, řemeslníci, kteří se neorientují ve všech právních institutech a prostě svou pohledávku nejsou schopni prokázat ani u soudu. Pak se však sankce v podobě zaplacení dalších peněz do majetkové podstaty může stát likvidační. Toto ustanovení se mi nelíbí, není ku prospěchu věřitelů ani insolvenčního řízení jako takového. Na schůzi věřitelů je zvolen věřitelský výbor či zástupce věřitelů a je vhodné schválit, zdali mají členové věřitelského výboru a jejich náhradníci možnost nabývat majetek ze zpeněžované majetkové podstaty. Jedná se o velmi praktickou věc, v mé praxi již k takovému případu došlo, při zpeněžování konkursní podstaty v režimu ZKV jsem prodával majetek z volné ruky právě zástupci věřitelů, protože předtím byly neúspěšné 2 dražby a jiní zájemci nabízeli jen desetinu toho, co nabízel tento zástupce. V režimu však tato možnost nebyla vůbec omezena, takže v duchu pravidla co není zakázáno nebyl žádný procesní problém. V režimu IZ je možnost nabývat majetek ze zpeněžované majetkové podstaty podmíněna předchozím souhlasem schůze věřitelů, a protože majetek lze zpeněžovat až po první schůzi věřitelů, pokud je rozhodnutí o prohlášení konkursu pravomocné, je vhodné tento souhlas schválit právě na první schůzi věřitelů.

6.9. Zpeněžování majetkové (konkursní) podstaty Pokud je zvolen věřitelský výbor a zároveň je pravomocné rozhodnutí o prohlášení konkursu, může insolvenční správce přistoupit ke zpeněžování majetkové podstaty. Pod termínem zpeněžování majetkové (konkursní) podstaty je proces převodu dlužníkova (úpadcova) majetku na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Jedná se o zákonnou definici tohoto procesu. Podle ZKV k tomu byl konkursní správce oprávněn bez dalšího souhlasu tehdy, šlo-li o prodej dražbou, podle IZ se smlouva s dražebníkem stává ex-lege účinnou až PrF MU 2008

27

Ing. Ondřej Malý jejím schválením věřitelským výborem. Praxe ukázala, že prodej některého majetku, zejména movitých věcí, dražbou není vždy ekonomicky výhodný. Dražbu může provádět jen autorizovaný dražebník a tato činnost je honorována a jsou s ní spojeny náklady i v případě, že dražba není úspěšná. Proto existuje institut prodeje z volné ruky, správce prodává nejvyšší nabídce mimo dražbu po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu. V praxi pak insolvenční soud vždy vydá souhlas v takovém rozsahu, jak byl schválen věřitelským výborem. Opět je zde odkládací ex-lege podmínka účinnosti kupní smlouvy až po schválení prodeje, tentokrát usnesením insolvenčního soudu. Kromě těchto podmínek je povinen insolvenční správce dodržet zákonná předkupní práva k nemovitému majetku, smluvními předkupními právy není vázán. Účinkem zpeněžení majetkové podstaty je zánik nařízených výkonů rozhodnutí

nebo

exekucí,

zánik

věcných

břemen,

která

jsou

v rámci

insolvenčního řízení neúčinná. Nabyvatel tak získává majetek, který již není zatížen žádnými výkony rozhodnutí či jinými břemeny. Zvláštní a nepříliš často frekventovanou možností je prodat celý podnik dlužníka jednou smlouvou, v praxi se tato eventualita používá při prodeji velkých podniků, mediálně známý případ je například prodej sítě čerpacích stanic úpadce Chemapol Group, nebo Zetor Brno. Pro většinu správců jsou však takovéto velké konkursy jen zbožným přáním a budou se potýkat s prodejem bagatelních souborů movitých věcí.

6.10. Incidenční spory Incidenčními spory jsou spory vyvolané insolvenčním (konkursním) řízení. Jsou to spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky (určovací žaloba na existenci nebo neexistenci konkrétní pohledávky a její kvantity a kvality), dále spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty (excindační/vylučovací žaloba), spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela (v případě, že dlužníkem je fyzická osoba), spory na základě odpůrčí žaloby, spory o náhradu škody na majetkové podstatě pro porušení povinnosti insolvenčního správce a v této souvislosti, jiné spory, označené ex-lege za spory incidenční. PrF MU 2008

28


Incidenční spory mají povahu žaloby, jsou zahajovány jen na návrh oprávněné osoby (nikdy z moci úřední) v rámci insolvenčního řízení a ve věci je rozhodováno

rozsudkem

či

usnesením

insolvenčního

soudu11.

Účinky

pravomocného rozsudku či usnesení jsou účinky erga omnés pro všechny procesní subjekty insolvenčního řízení, tedy nikoliv jen inter partés mezi stranami incidenčního sporu.

6.11. Konečná zpráva a její projednání Konečná zpráva je jedním z nejdůležitějších procesních úkonů správce. Je to vlastně ekonomická rekapitulace celého insolvenčního řízení. Správce popíše své jednotlivé úkony, zejména jaký majetek zjistil, jakým způsobem a v jaké výši jej zpeněžil, kolik utržil a jaké byly náklady řízení. V neposlední řadě si v konečné zprávě vyúčtovává svou odměnu a hotové výdaje. Konečná zpráva obsahuje přehled pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty, odůvodnění neobvyklých výdajů, přehled zpeněžení majetku, přehled nezpeněženého majetku s odůvodněním, přehled plnění zajištěným věřitelům a přehled částečného rozvrhu nezajištěným věřitelům a nakonec i přehled právních úkonů či právních událostí, relevantní pro insolvenční řízení. Konečná zpráva musí vyústit v návrh rozvrhového usnesení, tedy v konečné částce, která je určena pro rozdělení mezi věřitele s uvedením podílů jednotlivých věřitelů na těchto částkách. Zde si dovolím konfrontaci s praxí podle ZKV: ZKV na rozdíl od IZ nemá takto přesné ustanovení o konečné zprávě, proto se praktikoval postup per partes, tedy nejprve správce předložil konečnou zprávu, která vyústila v částku k rozdělení, tato zpráva byla projednána a schválena a teprve následovalo rozvrhové usnesení s rozdělením částky mezi jednotlivé věřitele. Praxe soudců Krajského soudu je v tomto mírně odlišná, zatímco někteří akceptovali, aby v konečné zprávě byl přímo návrh na rozvrhové usnesení (např. Mgr. Kozák), jiní to naopak přímo odmítali a žádali opravu konečné zprávy a vypuštění tohoto návrhu (např. JUDr. Bejčková). Je pravděpodobné, že se judikování podle obou odlišných právních úprav bude sbližovat směrem k IZ. 11

Podle toho, jde li o věc procesní, pak soud rozhoduje usnesením, v meritu věci je rozhodováno rozsudekem

PrF MU 2008

29

Ing. Ondřej Malý Nicméně ustanovení IZ mi přijde přirozené a s hlediska procesní ekonomiky a zkrácení či koncentraci jednotlivých úkonů a přirozené. Konečnou zprávu po jejím předložení projedná insolvenční soud a odstraní chyby a nejasnosti v ní obsažené. V praxi se opravuje většina konečných zpráv, každé insolvenční řízení je originál, správce podává velký souhrn informací na relativně malém prostoru, proto je úkolem insolvenčního soudu při své dohlédací činnosti korigovat tyto údaje a jakoby sjednocovat terminologii a výklad jednotlivých úkonů tak, aby věřitelé byli schopni i bez studia spisu pochopit jednotlivé úkony správce a jejich důsledky a na základě toho pak konečnou zprávu akceptovat, či si do ní podat námitky. Konečná zpráva se zveřejňuje vyhláškou v insolvenčním rejstříku s poučením, že účastníci řízení mohou podat ve lhůtě dnů od zveřejnění konečné zprávy podat insolvenčnímu soudu dvojmo své námitky. K projednání konečné zprávy nařídí soud jednání, o tom vyrozumí písemně správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří si podali námitky. Na základě jednání o konečné zprávě pak soud konečnou zprávu schválí, nařídí její doplnění nebo změnu, případně konečnou zprávu odmítne, pokud sezná, že námitky důvodně zpochybňují konečnou zprávu jako celek a současně uloží správci, aby vypracoval novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou mu určí. V době zpracovávání této diplomové práce jsem podal konečnou zprávu ve věci řízení s úpadcem Kocourek, s.r.o. a byla proti ní dána námitka ČR – Okresní správou sociálního zabezpečení. Námitku považuji za důvodnou, protože sice nevychází přímo ze ZKV, ale je opřena na nález Nejvyššího soudu, proto námitce bude vyhověno. Projednání konečné zprávy je však nařízeno až po termínu odevzdání této práce, proto výsledky a poznání z toho procesního úkonu budu zřejmě moci podat při obhajobě. Rozhodnutí soudu o konečné zprávě pak insolvenční soud vyvěsí v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu a doručí jej insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno.

6.12. Vydání rozvrhového usnesení Insolvenční soud vydá po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy na základě návrhu insolvenčního správce rozvrhové usnesení. Rozvrhové usnesení je procesní úkon soudu, kterým je určeno, jaké částky budou PrF MU 2008

30


konkrétním věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich zjištěných pohledávek. Na vyplacení uspokojení určí soud insolvenčnímu správci přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce od právní moci rozvrhového usnesení. S ohledem na délku insolvenčního řízení, která se zpravidla počítá v letech, může dojít a často dochází k tomu, že správce není schopen kontaktovat a vyplatit uspokojení řadě věřitelů, proto může částky do 500,- Kč složit do soudní úschovy pro překážku na straně věřitele. O splnění rozvrhového usnesení podá insolvenční správce zprávu soudu, na základě této zprávy soud zruší konkurs.

6.13. Zrušení konkursu Insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu i bez návrhu, pokud zjistí, že není osvědčen úpadek dlužníka, není zde žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou postatou a pohledávky jim na roveň postavené jsou uhrazeny, po splnění rozvrhového usnesení nebo zjistí-li, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Soud konkurs zruší na návrh dlužníka i tehdy, pokud dlužník ke svému návrhu připojil listinu, ve které všichni věřitelé a insolvenční správce se zrušením konkursu souhlasí, tato listina musí být podepsána s úředně ověřenými podpisy všech podepsaných osob. Právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu insolvenční řízení končí, nikoliv činnost insolvenčního správce.

6.14. Činnost správce po zrušení konkursu Zrušením konkursu zaniká oprávnění správce nakládat s majetkovou podstatou (resp. s její zbývající částí), toto oprávnění přechází na dlužníka. Správce má povinnost uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku, podat přiznání k dani z příjmů (splnit povinnosti uložené daňovými předpisy), předat zbývající majetek dlužníkovi. O provedení těchto úkonů podá správce soudu zprávu a ten jej zprostí funkce a současně rozhodne o výdajích, které vzniky v souvislosti se zrušením konkursu a o způsobu jejich úhrady. PrF MU 2008

31

Ing. Ondřej Malý 6.15. Jiná řešení úpadku Zproštěním funkce končí anabáze správce složitou cestou insolvenčního řízení. V předchozím textu jsem se věnoval nejčastějšímu způsobu řešení úpadku, konkursu. Protože však IZ zná i další možnosti, popíšu v následujícím článku souhrnně i tato eventuality, ač jsem na základě znalosti problematiky a po konzultacích a školeních, vedených zkušenými soudci přesvědčen, že i další možnosti vedení úpadku budou v drtivé většině stejně končit konkursem.

6.15.1. Nepatrný konkurs První varianta, tzv. bagatelní konkurs. Jedná se o řízení s dlužníkem, jehož obrat nepřesáhl a poslední účetní období částku 2 mil. Kč a zároveň nemá více jak 50 zaměstnanců nebo se jedná o dlužníka fyzickou osobu, která není podnikatelem. Zatímco první případ bude dopadat na malé podnikatele, druhý se bude týkat zejména změny oddlužení v konkurs v případě, že dlužník – fyzická osoba nepodnikatel nedodrží podmínky oddlužení. O rozhodnutí o nepatrném konkursu vydá insolvenční soud usnesení kdykoliv po prohlášení konkursu, rovněž je může zrušit, pokud se ukáže, že konkurs neměl být považován za nepatrný. Nepatrný konkurs má zjednodušený průběh procesních úkonů a to s ohledem na procesní ekonomii.

6.15.2. Reorganizace Reorganizace je opačný pól nepatrného konkursu. Jde také o zvláštní insolvenční řízení, které by mělo vést k ozdravení podniku tzv. refreshment, Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek podniku dlužníka. Přípustnost reorganizace je podmíněna obratem dlužníka minimálně 100 mil Kč a více jak 100 zaměstnanců, případně pod tuto omezující hranici, pokud dlužník do 15 dnů od rozhodnutí o úpadku předloží reorganizační plán, schválený alespoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů. Reorganizace je nepřípustná pro dlužníka v likvidaci, pro obchodníky s cennými papíry a obchodníky na komoditní burze podle zvláštních předpisů. Pro reorganizaci je ustaven zvláštní správce, jedná se o insolvenčního správce, který složil tzv. zkoušky zvláštního správce právě s ohledem na náročnost dovedností a znalostí reorganizace.

PrF MU 2008

32


V průběhu reorganizace nepřichází dlužník o svá dispoziční oprávnění, insolvenční správce pak nedisponuje s majetkem dlužníka, pouze vykonává dohled nad jeho činností a zjišťováním a sepisováním majetkové podstaty, správce sestavuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Prakticky to však znamená, že zákonodárce dal věřitelům možnost i přes podmínky úpadku schválit na náklady věřitelů pokus o záchranu dlužníka a omezit pravomoci správce jen na dohlédací činnost. Lze předpokládat, že reorganizace budou vedeny pod „taktovkou“ majoritních věřitelů, konsorcií úvěrujících bank či investorů a o nějaké nestrannosti a poměrném uspokojování nebude ani náznaku. Na druhou stranu IZ připouští i přeměnu reorganizace v konkurs, a to zejména pro podstatné neplnění povinností dlužníka. Po přeměně reorganizace v konkurs se pak postupuje podle ustanovení pro řešení úpadku konkursem.

6.15.3. Úpadek finančních institucí Jedná se o úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev a pojišťoven. Jedná o specifickou formu konkursu, protože úpadek těchto institucí lze řešit pouze konkursem. Zákon pro tyto případy upravuje některé procedury při konkursu a to s ohledem na předpoklad velkého množství věřitelů a společenskou důležitost (spíše nákladnost) takového úpadku. Pro věřitele vkladatele je asi nejpodstatnější, že se jejich pohledávky považují za přihlášené, že doručování se děje písemně a nikoliv prostřednictvím insolvenčního rejstříku a že správce je povinen každému takovému věřiteli oznámit, že na majetek finanční instituce byl vyhlášen konkurs, výši pohledávky dotčeného věřitele, oznámení, že se tato pohledávka považuje za přihlášenou a zda je pohledávka spojena s výhradou vlastnictví. Do výše pohledávky se nezapočítává hodnota plnění z Fondu pojištění vkladů (případně Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a Zajišťovacího fondu družstevních záložen). Dále instrukce u koho, jakým způsobem a v jaké lhůtě lze uplatnit námitku proti výši pohledávky a termín konání schůze věřitelů.

PrF MU 2008

33

Ing. Ondřej Malý 6.15.4. Oddlužení Oddlužení je v českém úpadkovém právu institutem novým a toužebně očekávaným. Jedním dechem nabízím hypotézu, že je to očekávání nedůvodné, a že vyplývá z neznalosti procesu a následků nedodržení podmínek oddlužení a kusých informací z médií, které v lednu radostně informovaly laickou veřejnost, že už máme první (druhé, třetí…) povolení oddlužení a že dlužníkovi postačí zaplatit věřitelům za pět let pouze 30% pohledávky. Ne, že by to nebyla pravda, ale je to bohužel jen půl pravdy. Jak to tedy je? Oddlužení může soudu navrhnout dlužník, který není podnikatelem. Obchodní právo umožňuje, aby nepodnikatelem může být i právnická osoba, která

nemá

zapsán

v obchodním

rejstříku

předmět

podnikání,

ale

je

identifikována předmětem činnosti12. Jestli se však ustanovení o oddlužení bude v praxi aplikovat i na tyto právnické osoby. Ukáže až judikatura. Dlužník musí podat návrh na oddlužení na formuláři a doložit veškeré náležitosti návrhu. Zejména správně označit dlužníka, údaje o očekávaných příjmech v následujících pěti letech a o příjmech za uplynulé tři roky. Dále musí připojit seznamy majetku a závazků, listiny dokazující příjem v posledních třech letech a písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, že hodnota plnění bude nižší než 30% jeho pohledávky. Dlužník musí uvést pořizovací ceny svého majetku a odhad ceny obvyklé. Při oddlužení se postupuje prodejem majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Tady je první úskalí! Laická veřejnost si neuvědomuje, že zajištění věřitelé se uspokojují z výtěžku zpeněžení zajištění. Tedy pokud dlužník je v úpadku a myslí si, že si oddlužení vyřeší dluhy na hypotéce, nebo úvěru, který je zajištěn nemovitostí, nebo i movitým majetkem, je na velkém omylu. Tyto předměty zajištění se zpeněžují vždy a výtěžek slouží k uspokojení zajištěných věřitelů. Pokud se týká oddlužení plněním splátkového kalendáře, je dlužník povinen pět let pravidelně měsíčně splácet svým nezajištěným věřitelům část svých příjmů, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky. Nikoliv tedy „jen“ 30%, ale vše, co nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Jakékoliv i jednorázové porušení splátkového kalendáře či jiných povinností dlužníka má za následek nevratnou přeměnu oddlužení v konkurs, se 12

Nejčastěji společnosti s ručeným omezeným a akciové společnosti, stejně tak mohou být za neziskovým účelem založeny nadace, nadační fondy a obecně prospěšné společnosti.

PrF MU 2008

34


všemi důsledky. Soud schválené oddlužení zruší a rozhodne o přeměně na konkurs, pokud dlužník nesplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, ukáže se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude moct splnit, v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníkovi splatný závazek po dobu delší jak 30 dnů po splatnosti, nebo to navrhne sám dlužník. Jestliže však dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, kterým jej osvobodí od placení pohledávek, které byly do oddlužení zahrnuty. Jedná se o řízení zahájené jen na návrh dlužníka. Usnesení o osvobození má účinky erga omnes, tedy vztahuje se i na věřitele, kteří si své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ač tak měli učinit a také na ručitele a osoby, které měkly vůči těmto pohledávkám právo postihu. Dlužník však ještě nemá vyhráno, protože po právní moci usnesení o osvobození probíhá tříletý test, po který lze osvobození odejmout a to zanikne. Může tak insolvenční soud učinit na návrh některého z dotčených věřitelů, pokud se prokáže, že ke schválení oddlužení došlo na základě podvodného jednání dlužníka či pokud dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům. Činnost insolvenčního správce spočívá zejména v kontrole dodržování splátkového kalendáře dlužníkem. Prakticky není možní, aby splátky byly každý měsíc totožné. Proto se pro správce jedná o činnost náročnou a nutno říci, že velmi špatně placenou, protože za úkony při oddlužení dostává odměnu pouze 750,- Kč za měsíc. Můj názor na oddlužení? Je jistě dobře, že tento institut existuje, avšak jeho hlavní pozitivum spočívá zejména v možnosti požádat o osvobození od zbytku neuhrazených závazků. Ostatní ustanovení jsou velmi podobná řešení konkursnímu, pouze s tím rozdílem, že např. fyzická osoba podnikatel po splnění rozvrhového usnesení i nadále dluží svým věřitelům zbytek nesplacených pohledávek, přičemž účinky zjištěné pohledávky jsou rovny exekučnímu titulu, takže pro takového dlužníka zrušením konkursu nic nekončí a on dluží dál.

PrF MU 2008

35

Ing. Ondřej Malý

III. Evropské insolvenční právo V předchozí části jsem se věnoval osobě insolvenčního správce, který je klíčovou osobou insolvenčního řízení. Často bylo zmiňováno, že jeho statut nespočívá v postavení účastníka řízení, ale osoby, která je legálně zmocněna k dispozici s majetkem úpadce, má tzv. dispoziční oprávnění. Pro správce není velký rozdíl, pokud se jedná o úpadkové řízení národní bez mezinárodního prvku a úpadkové řízení s mezinárodním prvkem. Rozdíl však je v rozhodování insolvenčního soudu Usnesením o úpadku. Pokud je z návrhu známo, že se jedná o úpadkové řízení s mezinárodním prvkem, měl by soud, který posuzuje úpadek dlužníka posoudí, zdali se jedná o hlavní nebo vedlejší úpadkové řízení. Normou, podle které je nutno posuzovat skutkový stav takového řízení je nařízení Rady ES č. 1346/2000, protože podle této normy je potřeba kolizně stanovit rozhodné právo, podle kterého bude úpadkové řízení zahájeno (lex concursus).

PrF MU 2008

36


7. Nelehký vývoj evropského insolvenčního práva Vývoj evropského insolvenčního práva není dosud uspokojivě ukončen. Jeho krátká historie je typická úsilím o uzavření konsenzu, většinou končícími neúspěchem. Současný stav evropského insolvenčního práva je pak ve světle takového vývoje snáze pochopitelný. Mám na mysli značnou mírů kompromisů, velké množství nejednoznačných a mnohdy zbytečných a obsolentních ustanovení, tolik, typických pro každou „kompromisní“ právní normu. •

V roce 1960 byla vytvořena expertní komise, neúspěšné pokusy, práce v 80 letech zastaveny

•

Princip jednoty a univerzality x princip teritoriality a plurality

•

Bilaterální a multilaterální úmluvy

•

V roce 1990 byla zahájena nová jednání

•

V roce 1995 vznikla Lucemburská úmluva o konkursním řízení – relevantní

body

-uznávání

rozhodnutí,

centrum

hlavních

majetkových zájmů, kolizní normy – nenabyla účinnosti •

V roce 1999 vznikla rezoluce Evropského parlamentu Komisi, aby vypracovala a předložila návrh směrnice nebo nařízení o úpadku, který má mezinárodní účinky

•

V roce 2000 bylo přijato Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 „Insolvenční nařízení“ s účinnosti od 31.5. 2002

Jak je z uvedeného stručného přehledu zjevné, čtyřicetiletý vývoj plný nezdarů a pokusů o kodifikaci úpadkového práva byl zatím završen přijetím jediné relevantní normy. Pojďme se stručně věnovat jejím cílům a působnosti .

PrF MU 2008

37

Ing. Ondřej Malý

8. Cíle a působnost Insolvenčního nařízení Hlavním cílem Insolvenčního nařízení bylo sjednocení roztříštěné právní úpravy, zrychlení a zjednodušení úpadkového řízení s mezinárodním prvkem a zamezení principu „forum shopping“, neboť splnění tohoto cíl je podmínkou pro řádné fungování vnitřního trhu Evropské unie. Dalšími

úkoly

je

dosažení

mezinárodní

příslušnosti

k zahájení

insolvenčních řízení, pravidla pro uznávání rozhodnutí a kolizní normy pro určení práva rozhodného. Obecná působnost se vztahuje na kolektivní úpadková řízení, která zahrnují částečné nebo úplné zabavení majetku dlužníka a jmenování správce podstaty. Z působnosti Nařízení jsou vyjmuta úpadková řízení, týkající se pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků majících v držení finanční prostředky třetích osob a podniků kolektivního investování13. Časovou působnost můžeme z našeho pohledu definovat dvojí, jednak působnost na území EU obecně, datovanou od samotné účinnosti Nařízení od 31.5.2002 a pochopitelně účinnost na území České republiky, datovanou vstupem ČR do EU od 1.5.2004. Materiální

působnost

je

dána

centrem

hlavních

zájmů

dlužníka,

soustředěným na území některého z členských států EU, tedy z toho vyplývá i působnost územní, nařízení platí na území členských států EU s výjimkou Dánska, které vyjádřilo v článku 33 preambule nařízení výhradu. COMI14 a jeho soustředění na území členského státu EU je rozhodujícím faktorem pro posouzení materiální působnosti Nařízení. Proto je nařízení použitelné i na úpadek fyzické osoby, která nemá občanství žádného členského státu (postačuje jen majetek v členském státě ) a právnické osoby založené podle právního předpisu státu, který není členem EU samozřejmě na jakékoliv fyzické a právnické osoby bez ohledu na jejich podnikatelský statut (pozn. Nařízení je normou kolizní a určuje rozhodné právo, tedy na příkladu práva ČR lze demonstrovat, že do účinnosti IZ nebylo možno zahájit úpadkové řízení s fyzickou osobou, která není podnikatelem, protože účinné úpadkové právo ČR – ZKV, tuto

13

pozn. úpadek takových institucí je řešen např. Směrnicí o reorganizaci a likvidaci pojišťoven, Směrnicí o reorganizaci a k likvidaci úvěrových institucí apod. 14 COMI = centrum hlavních majetkových zájmů dlužníka

PrF MU 2008

38


možnost nepřipouštělo, od 1.1.2008 je účinný IZ, který úpadek fyzické osoby, která není podnikatelem připouští a obsahuje příslušnou proceduru).

PrF MU 2008

39

Ing. Ondřej Malý

9. Určení mezinárodní příslušnosti k zahájení řízení Nařízení určuje pouze mezinárodní příslušnost k zahájení úpadkového řízení. K zahájení úpadkového řízení je příslušný soud členského státu EU, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (COMI), přičemž platí vyvratitelná domněnka, že místem, kde jsou zájmy dlužníka soustředěny je sídlo dlužníka. Takové řízení je pak hlavním úpadkovým řízením a všechny další úpadková řízení s tímto úpadce jsou řízeními vedlejšími, které jsou řízeními likvidačními. Soudy jiného členského státu jsou k zahájení řízení příslušné jen tehdy, má-li dlužníka na území tohoto státu svou provozovnu. Účinky takového řízení pak jsou omezeny jen na území tohoto státu a jedná se o tzv. územní úpadkové řízení. Nařízení logicky a správně připouští, aby územní úpadkové řízení bylo za určitých okolností zahájeno před zahájením hlavního úpadkového řízení. Avšak územní úpadková řízení zahájeno až po zahájeném hlavním řízení musí být vždy řízením likvidačním, podle české terminologie řízením konkurzním, končícím faktickou likvidací úpadce.

PrF MU 2008

40


10. Princip Lex concursus Úpadkové řízení se řídí právem státu, který toto řízení zahájil - princip Lex concursus. Právním řádem státu, který řízení zahájil se řídí: •

Typy dlužníků, proti kterým lze řízení zahájit,

•

Majetek, tvořící majetkovou (konkurzní) podstatu a způsob nakládání s majetkem, který dlužník nabyl po zahájení úpadkového řízení,

•

Správce podstaty – jeho předpoklady, ustavení, práva a povinnosti,

•

Oprávnění dlužníka – úpadce,

•

Účinky zahájení řízení na právní vztahy, v kterých je úpadce účastníkem (nastoupení splatnosti závazků, právo odstoupit i od smlouvy na dobu určitou),

•

Účinky zahájení úpadkového řízení na spory s úpadcem,zahájená věřiteli,

•

Způsob, forma a termín pro podání přihlášek pohledávek v úpadkovém řízení,

•

Pravidla pro prověřování a zjišťování přihlášených pohledávek,

•

Pravidla pro nakládání s pohledávkami za podstatou (pohledávky vzniklé po zahájení úpadkového řízení),

•

Pravidla pro provedení rozvrhu výtěžku zpeněžení úpadcova majetku, pořadí pohledávek a práva jednotlivých skupin věřitelů,

•

Podmínky

pro

skončení

úpadkového

řízení

(nezjištěn

úpadek,

reorganizace, oddlužení, vyrovnání, konkurz), •

Práva věřitelů po skončení úpadkového řízení,

•

Pravidla pro vyúčtování odměny správce a nákladů úpadkového řízení, kdo nese tyto náklady (majetková podstata, věřitelé, stát),

•

Pravidla pro posuzování odporovatelných a neúčinných právních úkonů poškozujících majetkovou podstatu či věřitele.

10.1. Výjimky z Lex concursus Praxe si vyžádala i určité výjimky z pravidla Lex concurcus, v tomto není evropské úpadkové právo oproti jiným odvětvím žádnou výjimkou. Jedná se o:

PrF MU 2008

41

Ing. Ondřej Malý •

Věcná práva třetích osob k majetku, který se nachází na území jiného členského státu, než který řízení zahájil (řídí se právem státu, který věcné právo registruje, nebo o něm rozhodl),

•

Započtení pohledávek (řídí se právem státu, podle kterého pohledávka vznikla)15,

•

Výhrada vlastnictví k majetku, který se nachází na území jiného členského státu, než který řízení zahájil,

•

Smlouvy a práva týkající se nemovitostí (řídí se právem státu, kde se nemovitost nachází - lex rei sitae),

•

Pracovní smlouvy, délka pracovní doby, odměňování, výpovědní doby, odstupné apod. (podle práva státu, kde byla smlouva uzavřena),

•

Účinky na soudní řízení, které se týká majetku nebo práva patřícího do majetkové podstaty (řídí se právním řádem státu, ve kterém probíhá soudní řízení).

15

například ZKV nepřipouštěl, IZ připouští, insolvenční nařízení také připouští

PrF MU 2008

42


11. Správce podstaty Legální definice správce podstaty podle Nařízení: „Správce podstaty je osoba nebo subjekt, jejichž funkcí je spravovat nebo prodat majetek, který byl dlužníkovi zabaven, nebo dohlížet na správu jeho záležitostí“. Správce jmenovaný v hlavním úpadkovém řízení může na území jiného členského státu vykovávat veškeré své pravomoci, svěřené mu právním řádem státu, který řízení zahájil. Musí být automaticky uznán ve funkci. Musí se však řídit právním řádem státu, na jehož území chce jednat a nelze uplatnit pravomoci, které zahrnují donucovací opatření nebo rozhodovací pravomoc v soudním řízení či sporu. Správce se na území jiných členských států prokazuje ověřenou fotokopií nebo originálem rozhodnutí o jeho jmenování, může být lokálně požadován úřední neověřený překlad tohoto rozhodnutí, avšak nesmí se vyžadovat žádné jiné formality. Správce podstaty v hlavním úpadkovém řízení může požadovat: •

Zveřejnění rozhodnutí o jeho jmenování

•

Automatické uznání jmenování

•

Zápis do veřejných rejstříků vlastnických a souvisejících práv, nebo jakéhokoliv veřejného rejstříku v jiných členských státech

•

Navrhovat vedlejší úpadková řízení

•

Navrhovat, aby vedlejší úpadkové řízení bylo či nebylo řešeni likvidačně

•

Žádat soud o vydání rozhodnutí o zastavení nebo částečném zastavení zpeněžování až na 3 měsíce a to i opakovaně

•

Účastnit se schůze věřitelů vedlejších úpadkových řízení a popírat pohledávky věřitelů na přezkumném řízení

•

Podat přihlášku pohledávky věřitele v hlavním i vedlejších úpadkových řízeních (věřitel ji následně může stáhnout)

Správce podstaty ve vedlejším úpadkovém řízení může požadovat •

Automatické uznání jmenování

•

Účastnit se schůze věřitelů v hlavním úpadkovém řízení a popírat pohledávky věřitelů na přezkumném řízení

PrF MU 2008

43


Žádat vrácení majetku, který se na území státu, zahajujícího vedlejší úpadkové řízení, v okamžiku zahájení řízení nacházel nebo měl nacházet

Povinnosti správce majetkové podstaty •

Povinnost spolupracovat s ostatními správci souběžně probíhajících úpadkových řízení a sdělovat relevantní informace

•

Povinnost přihlásit pohledávky úpadce v jiných úpadkových řízeních

•

Povinnost vykonávat činnost správce v zájmu všech věřitelů, včetně věřitelů přihlášených v souběžných řízeních

PrF MU 2008

44


12. Insolvenční soud a jeho povinnosti Insolvenční soudy jsou justiční orgány, v jejichž pravomoci je rozhodování v insolvenčních řízeních. Insolvenční řízení je civilní řízení zahajované zpravidla na návrh (např. v ČR výhradně na návrh, ve Francii může zahájit i z moci úřední). Insolvenční soud má kromě autonomní pravomoci rozhodovat nezaujatě a pouze na základě zákona i povinnosti v rámci své dohlédací činnosti na d řízením, těmito povinnostmi jsou: •

Oznámit všem známým věřitelům z jiných členských států zahájení úpadkového řízení a vyzvat je k podání přihlášky pohledávky i s poučením následků pozdního podání přihlášky

•

Zajistit zveřejnění rozhodnutí v jiných členských státech a zveřejnit rozhodnutí z jiných členských států a to v insolvenčních rejstřících či jiným vhodným způsobem

•

Zajistit zápis do veřejného rejstříku v jiných členských státech a zajistit rozhodnutí z jiných členských států v tuzemsku

•

Vydat rozhodnutí o přeměně vedlejšího úpadkového řízení

•

Vydat rozhodnutí o pozastavení zpeněžování

•

Zajistit splnění povinností uložených správci podstaty a jeho provinění sankcionovat

PrF MU 2008

45

Ing. Ondřej Malý

13. Věřitelé jako účastníci úpadkového řízení Věřitel je osoba s pohledávkou vůči dlužníkovi, která je aktivně legitimována podat návrh na zahájení úpadkového řízení, tohoto řízení se jako účastnit a mít z tohoto vztahu práva a povinnosti. Každý věřitel úpadce má nárok na informaci o zahájení úpadkového řízení s tímto úpadcem v jiném členském státě, tuto informaci mu musí individuálně doručit insolvenční soud, který ve věci rozhodl. Součástí oznámení je i výzva k podání přihlášky s uvedením závazných lhůt, minimálně název musí být přeložen do úředního jazyka státu, kde je věřitel domicilován, ostatní části si musí již věřitel přeložit sám (toto se týká i praxe českých insolvenčních soudů). Součástí oznámení je informace o lhůtách a obsahu podané přihlášky s poučením o následcích či sankcích, které následují po nedodržení obsahu, formy nebo lhůty. Dále označení soudu a jeho adresy, ke kterému se přihláška podává a informace o případných jiných opatřeních, který soud v souvislosti s přihláškami pohledávek přijal. Dále oznámení obsahuje informace pro věřitele, jejichž pohledávky mají přednostní charakter nebo jsou zajištěny, jestli

musí

rovněž podávat přihlášku své pohledávky, nebo se považuje pohledávka za přihlášenou.

PrF MU 2008

46


14. Přihláška pohledávky Základním právem každého věřitele domicilovaného v EU je přihlásit svou pohledávku v kterémkoli z úpadkových řízení, která byla na území společenství zahájena, nebo zahájení takového řízení iniciovat návrhem. Přihláška pohledávky věřitele do úpadkového řízení má obligatorně písemnou formu, nelze však pro ni závazně předepsat formulář. Přihláška může být sepsána v jednom z úředních jazyků státu jeho domicilu, s výjimkou záhlaví „Přihláška pohledávky“, která musí být v úředním jazyce sátu, který řízení zahájil. Správce podstaty má právo požadovat na věřiteli překlad do úředního jazyka státu, který řízení zahájil a to na náklady věřitele, proto je asi vhodné podat přihlášku např. v úpadkovém řízení zahájeném v Rakousku v českém jazyce a rovněž v jazyce německém. Každý věřitel má právo ponechat si to, co v průběhu úpadkového řízení nabyl, ale k účasti na rozvrhovém usnesení rozdělení majetku v jiných řízeních je oprávněn jen tehdy, pokud věřitelé se stejným postavením získají stejnou poměrnou část svých nároků. Naopak věřitel, kterému se po zahájení hlavního úpadkového řízení podaří uspokojit jakýmkoliv způsobem částečně nebo zcela svou pohledávku na úkor úpadcova majetku v jiném členském státě, než který řízení zahájil, musí vydat správci v hlavním úpadkovém řízení vše, co takto nabyl (ovšem s logickou výjimkou

realizace

zajišťovacího

práva

nebo

účinné

uplatnění

výhrady

vlastnického práva).

Přihláška pohledávky do úpadkového řízení musí obsahovat: •

Identifikace úpadce a věřitele, identifikace úpadkového řízení (číslo jednací)

•

Informace o povaze přihlašované pohledávky, z jakého titulu vznikla apod.

•

Vyčíslení výše pohledávky a datum jejího vzniku, případě splatnosti

•

Zdali se jedná o pohledávku s přednostním právem nebo zajištěnou pohledávku, k jakému majetku se zajištění vztahuje a z jakého titulu zajištění vzniklo (typicky zástavní právo, zadržovací právo, zajišťovací převod apod.)

•

Zdali uplatňuje výhradu vlastnictví (typicky zajišťovací převod)

PrF MU 2008

47


Důkazní prostředky k předchozím skutkovým tvrzením (kopie smlouvy, dodací listy, zástavní smlouvy apod.)

PrF MU 2008

48


15. Ochrana dobré víry třetích osob Pokud třetí osoba v dobré víře, aniž by vědělo o zahájení úpadkového řízení v jiném členském státě, splní v rozporu s novým právním stavem svůj závazek dlužníkovi, přestože jej měla splnit správci, je svého závazku zproštěna, i když je toto zproštění na vrub majetkové podstaty. Dobrá víra třetí osoby je presumována v případě, že k plnění došlo před zveřejněním úpadkového rozhodnutí v jiného členského státu, pak musí opak prokázat správce. V případě, že k plnění došlo po tomto zveřejnění, presumuje se, že třetí osoba o tom věděla a pak opak musí prokázat třetí osoba.

PrF MU 2008

49

Ing. Ondřej Malý

16. Hlavní úpadkové řízení Hlavní úpadkové řízení je charakteristické principem tzv. „umírněné univerzality“, tedy řízení má obecnou platnost a vztahuje se na veškerý majetek úpadce na území EU. Tato univerzalita platí až do okamžiku zahájení vedlejšího úpadkového řízení v jiném členském státě. Okamžikem zahájení vedlejšího úpadkového řízení se hlavní úpadkové řízení na tento majetek nevztahuje. Hlavní řízení je zahajováno na území členského státu, na kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka. Obecně se jedná o stát, ve kterém má úpadce sídlo, skutkově musí jít o stát, ze kterého dlužník své zájmy efektivně spravuje a toto místo je zjistitelné třetími osobami (myšleno relevantními osobami pro řízení – věřiteli dlužníka). Při posuzování musí být splněny obě podmínky současně, pokud nejsou je rozhodující pohled věřitelů. COMI se posuzuje k okamžiku zahájení řízení, což je podání návrhu (viz. Rozsudek ESD ze dne 17.1.2006 C-1/04 Suzanne Staubitz – Schreiber). Rozhodující je princip právní jistoty věřitelů při zákazu forum shopping – pozitivní konflikt pravomocí (viz. Rozsudek ESD ze dne 2.5.2006 C-341/04 Eurofood IFSC Ltd.). Pravidla pro posouzení polohy majetku: •

Movité věci – stát, kde se tyto věci fyzicky nacházejí

•

Movité věci a práva zapisované povinně v rejstříku – podle státu, v jehož jurisdikci je rejstřík, obsahující zápis o předmětné věci (lodě, letadla)

•

Nemovitosti -

obdobně, podle státu, který vede rejstřík s předmětnou

nemovitostí •

Pohledávky – podle státu, na kterém jsou soustředěny hlavní zájmy povinné třetí osoby (tedy dlužníka úpadce)

Účinky rozhodnutí o zahájení hlavního řízení jsou ve všech členských státech stejné účinky, jako podle práva státu, který toto řízení zahájil. Časové účinky nastávají ve stejném okamžiku, kdy nastaly v členském státě, který rozhodnutí vydal s omezením do doby, kdy je zahájeno vedlejší územní úpadkové řízení na území jiného členského státu.

PrF MU 2008

50


17. Vedlejší úpadkové řízení Vedlejší úpadkové řízení může být zahájeno v členském státě, ve které má dlužník provozovnu. Termín „provozovna“ je v nařízení definován jako „jakékoli místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů“. Z této definice lze dovodit, že vedlejší úpadkové řízení lze zahájit pouze proti dlužníku, který je podnikatelem („hospodářská činnost“). Charakter vedlejšího úpadkového řízení je teritoriální, vztahuje se pouze na majetek, který je soustředěn na území tohoto státu. Význam vedlejšího úpadkového řízení spočívá primárně v účinnější ochraně majetku dlužníka zejména s ohledem na odlišnosti právních řádů (např. faktická nemožnost domoci se prodeje nemovitého majetku v jiném státě, podle ZKV byla ex-lege vyloučena, protože připouštěla pouze realizaci majetku movitého proto argumentací a contrario byl nemovitý majetek nezpůsobilý k zápisu do konkursní podstaty, IZ dokonce o realizaci majetku ve státě mimo ČR úplně mlčí), a sekundárně tak k ochraně zájmů třetích osob (jak věřitelů samotných v efektivnějším právu na zpeněžení podstaty, ale i osob, jejichž majetek by byl potenciálně z procesní opatrnosti zapsán do konkursní podstaty). Pokud je zahájeno hlavní úpadkové řízení s dlužníkem, který má provozovny v jiném členském státě, platí pro tyto provozovny fikce úpadku ve formě insolvence (neschopnosti splnit své splatné peněžité závazky). Jedná se však (jako u všech úpadkových řízení) o řízení na návrh, aktivně legitimován je pak správce podstaty v hlavním řízení, dlužník sám nebo věřitel dlužníka. Vedlejší řízení tak bude soudem zahájeno i přes absenci reálných materiálních znaků úpadku (insolvence, předlužení, pluralita věřitelů). A je to logické, protož provozovna či organizační složka nemá právní subjektivitu a je nedílnou součástí „mateřské“ společnosti. Úpadek se jí proto nepochybně skutkově týká. Pokud skončí zpeněžování ve vedlejším úpadkovém řízení přebytkem (a při pochopení výše uvedených argumentů to jistě možné je), se tento přebytek vydává správci podstaty v hlavním řízení a tento přebytek se stává součástí majetkové podstaty v hlavním řízení.

PrF MU 2008

51

Ing. Ondřej Malý

17.1. Územní úpadkové řízení Územní úpadkové řízení je vedlejším úpadkovým řízením v užším slova smyslu. Je charakteristické tím, že jej lze zahájit před zahájením hlavního řízení, i když pouze z důvodů uvedených v nařízení. Zejména tehdy, nelze-li zahájit hlavní úpadkové řízení z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, dále lze toto územní řízení zahájit na návrh věřitele, který je domicilován (bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo) v členském státě, n jehož území je dotyčná provozovna, případně na jehož území vznikla pohledávka z činností této provozovny. Územní úpadkové řízení, zahájené před hlavním řízením je svým charakterem samostatné vnitrostátní úpadkové řízení, které se řídí vnitrostátním úpadkovým právem. Pokud je však poté zahájeno hlavní úpadkové řízení, má správce hlavního řízení právo určitým způsobem disponovat procesem vedlejšího řízení (tedy i územního řízení), například navrhnout soudu který vedlejší (územní) řízení zahájil, aby bylo částečně nebo zcela zastaveno zpeněžování. Tento návrh bude soudem zamítnut jen v případě, že taková žádost zjevně není v zájmu věřitelů v hlavním řízení. Pozastavení zpeněžování může být nařízeno až na dobu tří měsíců a může být prodlouženo nebo obnoveno na stejnou dobu. Na návrh správce v hlavním řízení však také může být pozastavení zpeněžování zrušeno. Správce dotčeného vedlejšího řízení a věřitelé tohoto řízení však mají rovněž procesní prostředek proti pozastavení zpeněžování, a to ve formě návrhu insolvenčnímu soudu, odůvodněnému zájmy věřitelů v hlavním nebo vedlejším řízení či námitkou další odůvodněnosti napadeného opatření o částečném nebo úplném pozastavení zpeněžování. Soud pokud vyhoví takovému návrhu zruší z moci úřední usnesení o pozastavení zpeněžování, vydané na žádost správce hlavního řízení. Správce podstaty v hlavním řízení může rovněž požadovat, aby se vedlejší řízení změnilo v řízení likvidační, což musí prokázat zájmem věřitelů v hlavním řízení, soud pak takovému návrhu musí vyhovět. V praxi to znamená, že nelze pokračovat v reorganizaci provozovny úpadce a veškerý majetek bude zpeněžen. Správce v hlavním řízení vak také může navrhnout, aby vedlejší úpadkové řízení bylo ukončeno jiným, než likvidačním způsobem (např. pokud je hlavní řízení ve

PrF MU 2008

52


formě reorganizace a existence dotčené provozovny je pro úpadce klíčové apod.).

PrF MU 2008

53

Ing. Ondřej Malý

18. Vztahy souvisejících úpadkových řízení Správci

podstat

souběžně

probíhajících

řízení

mají

povinnost

spolupracovat. Vztahy mezi nimi jsou určeny nařízením a může se zdát, že správce hlavního řízení je správcům vedlejších řízení nadřazen. Do jisté míry má lepší procesní postavení, je administrátorem hlavních majetkových zájmů úpadce a tedy spravuje největší majetkovou podstatu, avšak i správci v řízeních vedlejších mají své procesní oprávnění. Základem jakékoliv spolupráce je řádné, včasné a efektivní vyměňování relevantních informací. V případě úpadkových řízení jsou to informace o majetku, zapsaném do konkurzní podstaty16, a dále zejména informace o podaných přihláškách věřitelů, jejich výši, právním důvodu a případně důvodech popření.

16

v řadě národních insolvenčních úprav je evidence majetku v soupisu či seznamu konkurzní podstaty formální podmínkou jejího zpeněžení, například v ČR je tomu tak podle ZKV i podle IZ

PrF MU 2008

54


19. Právní úprava insolvenčního a úpadkového řízení v dalších zemích EU Jednotlivé národní právní úpravy insolvenčního práva se zásadně neliší, hlavní zásady jsou stejné. Tedy kogentně určené znaky úpadku a jeho typy a nárok na spravedlivé poměrné uspokojení věřitelů. Posledních 10 let dochází k úpravám, kdy právní úpravy začínají rozlišovat další cesty úpadkového řízení, nejen cesta k faktické likvidaci, tedy cesta konkurzu, ale i cesta reorganizace nazývaná jako „fresh start“. V České republice počítala „stará“ úprava v ZKV i s možnosti vyrovnání, tedy možností dohody věřitelů spokojit se jen s určitým vyrovnáním, tato cesta však byla využívána jen sporadicky, podle mého názoru pro to, že se jednalo o cestu oficiální. Mnohem častěji docházelo k narovnání mimo úpadkové řízení. Nová právní úprava v Insolvenčním zákoně není o mnoho lepší, navíc nepřipouští reorganizaci po úpadce s obratem pod 100 mil Kč za rok a pod 100 zaměstnanců. Ex lege se tak stanovují různé podmínky pro různé skupiny podnikatelů a mě jako liberálovi se to nelíbí. Každý by měl mít stejné podmínky a záleží jen na jeho aktivitě a připravenosti v úpadkovém řízení.

19.1. Velká Británie Také insolvenční právo ve Velké Británii prochází změnami. V roce 2000 je přijat Insolvency Act 2000, následovaný Enterprise Act 2000 z října 2002. Vedly ke změnám procedur při reorganizaci společností ve finanční tísni, především administrative receivership, admistration a company voluntry arrangements (dobrovolné uspořádání společnosti). Ovšem základ této možnosti byl dán už reformním Insolvency Act 1986, který směřoval k záchraně finančně nezdravých společností a umožnil dohodu mezi dlužníkem a věřiteli o narovnání vztahů. Management společnosti tak mohl stále držet kontrolu nad společností.

PrF MU 2008

55

Ing. Ondřej Malý

19.2. SRN Díky předválečným krachům německé ekonomiky, známým nejen díky brilantní Remarquově beletrii, je historie tamního úpadkového práva velmi dlouhá. Konkursordnung z roku 1877 byl nahrazen až v roce 1994 Zákonem o insolvenčním řádu. Tento zákon je skutečně „německy“ důkladný a v 12 částech při 357 článcích precizně popisuje jednotlivé procedury řízení. Z pohledu mezinárodního práva je relevantní ustanovení o místní příslušnosti či pravomoci německých soudů (örtliche Zuständigkeit). Výraz „Zuständigkeit“ v němčině může znamenat význam slova příslušnost, pravomoc či kompetenci. Zákon nepoužívá výrazu „Gerrichtsbarkeit“, kterým se běžně označuje soudní pravomoc. Pokud v insolvenčním řízení mají podle článku 3 odstavce 1 nařízení pravomoc německé soudy (tedy hlavní majetkové zájmy dlužníka jsou v Německu), jsou k zahájení řízení příslušné insolvenční soudy, v jejichž okrese má dlužník své sídlo a pokud se jedná o zahájení řízení vedlejšího, jsou to soudy, v jejich okrese má sídlo provozovna úpadce. Bez ohledu na to však je každý insolvenční soud v Německu oprávněn zahájit insolvenční řízení, protože s ohledem na zrychlení věci nebo z věcných důvodů byly zemské vlády zmocněny přikázat vyřízení věci jednomu insolvenčnímu soudu17.

19.3. Slovenská republika Slovenské insolvenční právo prodělalo svou velkou změnu již před 3 lety, kdy byl přijat zákon č. 7/2005 Z.z. o konkurze a reštrukturalizácii a zákon č a zákon č. 8/2005Z.z. o správcoch. Hlavním účelem je umožnění kolektivního uspokojejí věřitelů dlužníka, který je v úpadku, a to zpeněžením jeho majetku nebo vyřešením jeho majetkových poměrů jiným způsobem, přijatelným pro věřitele. Tento zákon je prověřitelsky orientován, ovšem má i jedno specifikum, odlišné od české úpravy. Aktivně legitimován k zahájení insolvenčního řízení je jen věitel, který má vykonatelnou pohledávku a osvědčí insolvenci dlužníka. Věřitel nemůže popírat na přezkumném řízení pohledávku jiného věřitele, má však právo podat správci podnět k popření takvé pohledávky a . Podobně jako

17

zde se zdá být požadavek stanovený nařízením jako plně transponovány do národní právní normy

PrF MU 2008

56


v českém IZ je nyní zrušen institut vyrovnání a je nahrazen procesem restrukturalizace. Pro fyzické osoby (podnikatele i nepodnikatele) je možnost požádat o oddlužení. Správcem se stejně jako jinde může stát fyzická nebo právnická osoba (v.o.s nebo k.s.), který je zapsaná v seznamu správců, vedených MS SROV. Co se týká procesních náležitostí, byly stanoveny maximální lhůty pro posouzení návrhu na zahájení řízení, soud musí do 15 dnů od podání věřitelského návrhu věc přezkoumat a rozhodnout o odmítnutí návrhu nebo o započetí řízení. Dlužník ve lhůtě 10 dnů musí osvědčit soudu svou platební schopnost, soud buď řízení zastaví, nebo konkurz prohlásí. V případě dlužnického návrhu je lhůta pouze 5 dnů, do té doby musí soud rozhodnout o prohlášení konkutzu nebo o ustavení předběžného správce, pak v dalších 30 dnech buď prohlásí konkurz, nebo zastaví řízení pro nedostatek majetku. V roce 2006 bylo v SK podáno 645 návrhů na zahájení řízení, z toho 595 návrhů bylo vyřízeno, bylo podáno 10 návrhů na restrukturalizaci, povoleny byly 2 restrukturalizace, 16 návrhů na oddlužení z toho 11 podnikatelů a 5 nepodnikatelů. Slovenská právní úprava byla jednou z předloh a vzorů současné právní úpravy insolvenčního práva v ČR

19.4. Francie Pokud je podán návrh řízení dlužníkem, je do 15 dnů nařízeno ve věci jednání, návrh může být podán i věřitelem s nesplacenou pohledávkou. Podle francouzského práva lze insolvenční řízení zahájit i z moci úřední (podle práva českého je zahajováno výlučně na návrh věřitele nebo dlužníka) a to v případě, že soud má dostatek důkazů o insolvenci. Podmínka zastavení plateb je ve francii splněna tehdy, není li dlužník schopen platit své dluhy či splnit své závazky. Administrator je jmenován kompetentním soudem (konkursním soudem podle místní příslušnosti). Jeho úkoly je dohlížet na management úpadce, asistovat vedení podniku případně přímo podnik řídit. Je požadována obchodní zkušenost, právní a účetní znalosti firemních záležitostí. Je určena jakási šesti měsíční

PrF MU 2008

57

Ing. Ondřej Malý zkušební doba, observation period, jedná se o dobu, po kterou je dlužník pozorován a na základě poznatků a zpráv administrátora soud rozhoduje, zdali vyhlásí bankrot, tedy zahájí konkursní řízení, či nikoliv. Vychází se z účetnictví a finančního výhledu s ohledem na restrukturalizaci a řešení, včetně transferu na „zachránce“ (jedná se o kapitálově silního partnera, rescuer). Stejně jako v ostatních evropských právních úpravách (nejen po vzoru USA) je snaha, aby insolvenční řízení nekončilo konkurzem (tedy likvidační směr řízení) ale bylo dosaženo nového stavu tzv. fresh start, tedy restruktiralizace úpadce a vyřešení jeho majetkových vztahů a závazků vůči věřitelům.

PrF MU 2008

58


20. Závěr Rada Evropské unie vydala Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, tzv. Insolvenční nařízení (dále „insolvenční nařízení“), které v preambuli odůvodňuje požadavkem na účinnost úpadkových řízení v členských státech Unie. Požadavek účinnosti řízení spadá pod oblast soudní spolupráce v občanských věcech ve smyslu článku 65 Smlouvy. Insolvenční nařízení je tak základní kolizní normou pro úpadková řízení s mezinárodním prvkem když úpadcem je společnost se sídlem nebo hlavními majetkovými zájmy v členském státě Unie. Zároveň je vymezena hlavní zásada požadavku řádného fungování vnitřního trhu a dále požadavku právní jistoty věřitele, spočívající v zákazu forum shopping a legitimního očekávání na spravedlivé a poměrné uspořádání závazků úpadce. Zjednodušeně řečeno, insolvenční nařízení je kolizní normou, která mimo jiné určuje, podle jakého národního práva je úpadek osvědčen a zdali se jedná o hlavní nebo vedlejší řízení. Tedy tato norma v sobě obsahuje mechanizmy, podle kterých by mělo být jednoznačně určitelné, kde se nachází centrum hlavních majetkových zájmů dlužníka, což je rozhodující pro rozhodnutí o hlavním řízení, víceméně nezasahuje do vedlejších řízení (zejména na jednotlivé národní provozovny úpadce) a zajišťuje právo na spravedlivé rozhodnutí věci pro všechny věřitele. Nutno připomenout, že právo svědčí zejména věřitelům z členských států Unie. Na druhou stranu zachovává národní úpadková práva bez ingerence s výjimkou práva na odmítnutí uznání insolvenčního řízení z jiného členského státu proti usnesení o úpadku s mezinárodním prvkem, pokud by toto usnesení bylo ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem a jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce. Opět poznámky, logicky by k takové situaci nemělo dojít, protože je stěží připustit situaci, kdyby soud členského státu Unie vydal rozhodnutí, splňující tato kritéria napadnutelnosti. Zjevně se evropští legislativci domnívali a připouštěli, že by harmonizace evropského práva a rozhodovací praxe insolvenčních soudů v členských zemích Unie mohla takových excesů dopouštět. Spíše mi ovšem přijde, že se jedná o výsledek jakýchsi jednání a lobbingu, protože se ex lege připouští možnost odmítnutí uznání zahájeného insolvenčního řízení. Velmi obdobně mi totiž při abstrahování od složitého právnického dokazování přijdou kauzy o zjišťování hlavních majetkových zájmů PrF MU 2008

59

Ing. Ondřej Malý dlužníka (perfektně popsané např. v diplomové práci Mgr. Petry Novotné, doktorandky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně). Spory, kde se toto centrum nachází, jsou vyvolány relevantním zájmem skupin advokátů, kteří se zajímají o tak velká řízení jako správci s nadějí na astronomickou odměnu a proto se popírá domněnka, že centrum je v sídle společnosti, případně se přehlíží fakt, že úpadce v rámci svého podnikání a snaze skrýt své neúspěchy či zvolit si výhodnější právní postavení volbou práva (volba práva jako taková je v úpadkových věcech zapovězena, proto nezbývá než formálně změnit sídlo do jiné země) změnou sídla společnosti. Potom je takové sídlo pouhou židlí v kanceláři advokátní firmy, kde je v lepším případě prokurista či účetní a statutární orgány řídí společnost zcela jinde. Pro příklad bych s odkazem právě na výše uvedenou diplomovou práci mohl uvést např. kauzu společnosti DAISYTEK. Nejen, že je v této věci patrné ovlivňování případu advokáty stran, ale navíc z nejasného důvodu spolu soupeří jednotlivé národní soudy a při tom naprosto ležérně a bezprecedentně porušovaly nařízení. Kauza byla sice vyřešena pomocí tzv. testu řídících funkcí, tedy zjišťování kdo ve skutečnosti konglomerát firem řídil a odkud, nicméně je zde podle mého soudu jasný forum shopping. Obdobná situace byla v kauze úpadku společnosti Eurofood. Jedná se o konglomerát potravinářských firem, ve světě známých značkou Parmalat, pocházející z Italské Parmy. Za úpadkem tohoto gigantu nesporně stála trestní činnost jejího generálního ředitele a zakladatele, který pomocí sponzoringu a fondů vyvedl miliardové hotovosti na svá soukromá konta. Tento gigant měl z daňových důvodů sídlo v Irsku (ano pouze z daňových důvodů, nešlo o svobodu pohybu kapitálu, osob apod., jsem jen student, ale ptám se, není už tohle forum shopping?) a meritem sporu bylo, zdali je centrum hlavních majetkových zájmů v Irsku či v Itálii. Centrum hlavních majetkových zájmů je relevantní pro rozhodnutí o hlavním insolvenčním řízení, které se vztahuje i na majetek úpadce mimo zemi, kde bylo řízení zahájeno (na rozdíl od řízení vedlejších, které se týká majetku podstaty jen na území státu, kde bylo zahájeno a navíc je hlavnímu insolvenčnímu řízení podřízeno). Co je společného na výše uvedených kauzách? Jednalo se významné ekonomicky spjaté skupiny firem, které vzájemně ovládaly jedna druhou, využívaly rozdílů daňových zákonů, měly nepřehledné účetnictví (bez ohledu na PrF MU 2008

60


skutečnost, že byly auditovány, protože o relevanci výroků auditora není po amerických kauzách valné mínění). Je jisté, že přesuny sídel a kapitálu do jiných zemí, ovládací smlouvy a výhody globálního obchodování byli legální a jednalo se o líc svobod, které garantuje Smlouva o ES. Jejich rubem však je ona nepřehlednost a komplikovanost vztahů a roky trvající spor o zahájení insolvenčního řízení. Dovolím si kriticky připomenout preambuli Insolvenčního nařízení – jde o účinnost insolvenčního řízení a zabránění převodům majetku z jednoho členského státu do druhého za účelem výhodnějšího právního postavení. V obou kauzách se toho úpadci zjevně dopustili, pokračovali věřitelé v boji za hlavní řízení právě v jejich zemi, zatímco účinnost insolvenčního řízení byla jen zbožným přáním. A ještě jedna kritická poznámky na podporu mé hypotézy, v případě bagatelních insolvenčních řízení s mezinárodním prvkem, kde nejde o politickou otázku desetitisíců zaměstnanců a miliardové majetky podstaty, se takového spory nekonají, prostě není zájem. Jako přiklad uvedu osobní zkušenost, jako likvidátor obchodní společnosti se sídlem ve Slovenské republice, jsem podával dlužnický návrh na zahájení úpadkového řízení u Krajského soudu v Brně v České republice s odůvodněním, že v Brně se nachází provozovna dlužníka a na území České republiky jsou hlavní majetkové zájmy dlužníka v podobě pohledávek z obchodního styku, zatímco na území zapsaného sídla dlužníka nebyl zjištěn majetek žádný. Po doplnění návrhu podle přípisu soudu následovalo během 10 usnesení o zrušení konkursu pro nedostatek majetku (řízení bylo vedeno na základě ZKV, neboť návrh byl soudu doručen 31.12.2007).

PrF MU 2008

61

Ing. Ondřej Malý

21. Summary The Insolvency Liquidator's Practice and European Insolvency Law The author covers the actual legal topic – problems of insolvency proceedings. The insolvency proceedings are very important part of national as well as of international law. At the time of unification of rules and demolition of borders for the sake of the free movement of capital, the insolvency becomes a part of everyday legal life. The work itself begins with the explanation of the most important concepts and also with the description of the author’s point of view on the covered problems. Consequently, the work is divided into two main parts, the insolvency liquidator’s practice and European insolvency law. The first part of the work contains explanation of the main concepts of the Insolvency Act and their comparison with the concepts used in the Bankruptcy and Composition Act. This part is enriched about the author’s critical notes, which originates from his practical experience. Firstly, the author describes at large the conditions needed for becoming an insolvency liquidator, his registration into the central register in insolvency list, his rights and obligations and also his remuneration. The next part of the work describes the author’s practical experience originating in his eight years lasting practice as liquidator and insolvency liquidator. In the work, we have an opportunity to go through the whole insolvency proceedings from its beginning to its end with the commentary of the insolvency liquidator. We get knowledge of the way how to gain required qualification and education training necessary to become the insolvency liquidator. We get to know also what follows after the establishment in the office of the insolvency liquidator, who establishes him and in what way. At the same time as the insolvency liquidator is named by the insolvency court, the court declares the bankruptcy of the debtor and orders the way of solving such bankruptcy. The insolvency liquidator has a duty to secure the whole property after the declaration of the bankruptcy by the court. This duty covers securing of money and bank accounts in the way which is the most suitable and which prevents the property from any danger. In fact, the insolvency liquidator works as an administrator of the proceedings. He acts on the behalf of the debtor and he is

PrF MU 2008

62


also responsible for the debtor’s assets by his whole private property. As a result, the insolvency liquidator is compulsorily insured just in case of the caused damage on the debtor’s assets or on the property of third persons. The insolvency liquidator also deals with the creditors’ applications of the debtor, who submit their claims in a relevant way. The author thinks that the claimant’s application is on the same level as a civil action. He means it with all consequences, such as the late bringing of the action, the duty to give a contention, duty to identify proves and to withstand the burden of proof. Processing of the applications lies in the verification of the existence of the claim, mainly in the control of accounting of the debtor and in making of a general list of all entered claims. The insolvency liquidator has a right to enquire creditor for a completion of application or proves. Within the processing of the application, the insolvency liquidator expresses his opinion whether he acknowledges the entered application as a whole or refuses it as a whole or acknowledges it partly because of the sum but refuses it because of the reason and obstruction. The applications are claims which can be divided according to two criteria. The first one divides claims according to their feasibility on enforceable and unenforceable, the second criterion is based on the type of security of claim, such type of a division divides on secured and unsecured applications. This division is important for claiming of law on denied claim and also because of the order of satisfaction from the claim, which is secured by the relevant securing institute. The review proceedings is a type of a court hearing during which is secured every single claim, in the presence of the insolvency liquidator as well as of debtor and entered creditors. After the end of the insolvency proceedings, the secured claim has a status of enforcement order. The author describes in detail rules and opportunities, which may occur during the process of turning of assets into cash and he also adds his own personal experience. The legal presumption for the process of turning of assets into cash is the enrollment of the property into the list, which is called assets. The listing of the assets is published on the internet website of the Ministry of Justice, which is open to the public. The process of turning of assets into cash may take place in two different ways. The auction sale is the first possibility. This way is used if there is a presumption that the auction sale is the most effective way of turning of assets into cash. If the auction sale is used, the highest offer wins. If PrF MU 2008

63

Ing. Ondřej Malý there is a danger that the auction sale may not be as much economic, the insolvency court after the approval of the creditors gives assent with the free sale. As a consequence, the insolvency liquidator sales the property using the sale contract to the applicant with the highest offer. All the burdens tied to the marketed property cease concurrently with the sale of the property. After the sale, the insolvency liquidator writes a report about the process of the proceedings and also he does a financial audit, which involves also a remuneration of the insolvency liquidator. The second part of the work deals with the European insolvency law. The European insolvency law is submitted mainly to the EU Insolvency Regulation (1346/2000). It is a conflict rule, which determines rules for insolvency proceedings with the international item. The EU Insolvency Regulation states in its preamble the most fundamental aims and rules of insolvency proceedings with the international item. The main aim is achieving of stability and equilibrium in the European territory of free trade. The establishment of peace for all creditors is necessary to prevent danger of insolvency of the foreign customer, which can cause the end of the development of the international business. The most fundamental conflict rule is the rule of lex loci concursus. That means that the insolvency proceedings keep the legal order of the state in which the proceedings started. The insolvency proceedings are denoted as non-arbitrary. One of the aims of the EU Insolvency Regulation is to prevent abuse of distinctions among the national legal forms. Its preamble explicitly states prohibition of forum shopping. The author refers to the biggest insolvency court cases and critically points out that the international insolvency law is still in development and that each of every single national courts still learn to tolerate court decisions from the other member states. Since, one of the fundamental conflict rules for determination of the main insolvency proceeding is the duty of the insolvency liquidator to recognize where is the location of the main property interests of the debtor, it is very difficult to tell that in the case of bankruptcy of national concerns with the huge number of branch stores and subsidiary companies.

PrF MU 2008

64


Seznam použité literatury a pramenů Knižní zdroje:

FLETCHER, I., Insolvency in Private International Law:

National and

International Approaches. Oxford: Oxford University Press, 2005. 715 s.

HODÁL, P., ALEXANDER, J., Evropské právo obchodních společností. Praha: Linde, 2005. 267 s.

KLEIN, W. A, RAMSEYER, J.M., BAINBRIDGE, S.M., Business Associations, Cases and Materials on Agency, Partnerships, and Corporations, 6th ed. New York: Foundation Press, 2006. 919 s.

KUČERA, Z., Mezinárodní právo soukromé. 5. vyd. Brno: Doplněk, 2001. 427 s.

A Handbook of Business Law Terms, Black´s Law Dictionary Series. St. Paul: West Group, 1999. 637 s.

Internetové články a publikace:

DAVIES, G.T., The Division of Powers Between the European Court of Jusitce and National Courts A Critical Look at Interpretation and Application in the Preliminary Reference Procedure". Regulating the Internal Market, Niamh Nic Shuibne, ed, Edward Elgar, 2006. Dostupný z http://ssrn.com/ ke dni 20.3.2008

Mrázek J., Insolvenční právo EU a právní úprava v ČR, Právní rádce 12/2004, Dostupný z http://pravniradce.ihned.cz/prirucka ke dni 30.9.2007

Dokumenty UNCITRAL:

Cross-border insolvency: Draft Legislative Provisions on Judicial Cooperation and Access and Recognition in Cases of Cross-Border Insolvency, ze dne 8.3.1996, A/CN.9/WG.V/WP.44.

Draft Legislative Guide on Insolvency Law, Report of the SecretaryGeneral, ze dne 5.10.2001, A/CN.9/WG.V/WP.58.

Possible future work, Note by the Secretariat, Addendum, Crossborder Insolvency, ze dne 23.6.1993, A/CN.9/378/Add.4.

UNCITRAL Legislative Guide on Insolvency Law. New York: United Nations Publication, 2005. 384 s. PrF MU 2008

65

Ing. Ondřej Malý

UNCITRAL Model Law on Cross-Border Insolvency with Guide to Enactment, 1997, A/RES/52/158.

Treatment of Corporate Groups in Insolvency, Note by the Secretariat,

ze

dne

4.10.2006,

A/CN.9/WG.V/WP.74,

A/CN.9/WG.V/WP.74/Add.1, Add.2. Zprávy a návrhy:

VIRGOS, M., SCHMIT, E., Report on the Convention on Insolvency Proceedings. EU Council Reference 6500/1/96, REV1, DRS 8 (CFC), 1996

Odborné přednášky:

Konference Nová etapa úpadkových procesů v české republice – 2. blok konference zaměřený na úpadkové právo na Slovensku dne 17.4.2007

Insolvenční řízení, 21.6.2007, přednášející JUDr. Jolana Maršíková, soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, místo konání Hradec Králové

Insolvenční řízení a Evropské insolvenční právo, 20.-21.11.2007 , přednášející Mgr. Jan Kozák, místopředseda Krajského soudu v Brně, Mgr. Lukáš Pachl, asistent soudce působící na Krajském soudě v Brně, místo konání Brno.

Právní předpisy:

Nařízení Rady (ES) 1346/2000 z 29.5.2000, o insolvenčních řízeních.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) , ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona

Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů

PrF MU 2008

66


Vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a náležitostech zkoušek insolvenčních správců

Vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pro pojistné plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců

Smlouva o založení Evropského společenství (Konsolidovaná verze, Úřední věstník C 325/33 ze dne 24. prosince 2002, srov. sdělení MZV č. 44/2004 Sb.m.s.).

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 476/1991 Sb., o kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání

Zákon č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Insolvenzordnung z 5.10. 1994 (BGBl I 2866) ve znění ke dni 22.03.2005

(BGBl.

I

S.

837).

Dostupný

na

http://www.inso-

rechtspfleger.de.

Judikatura ESD:

Rozsudek ESD ze dne 27.9.1988, ve věci The Queen contre H. M. Treasury and Commissioners of Inland Revenue, ex parte Daily Mail and General Trust plc., C 81/87. [1988] ECR 05483.

Rozsudek ESD ze dne 13.9.2003, ve věci Kamer van Koophandel en Fabrieken voor Amsterdam vs Inspire Art Ltd., C-167/01. [2003] ECR I-10155.

Stanovisko generálního advokáta Jacobse ze dne 27.9. 2005, ve věci Eurofood IFSC Ltd., C-341/04. [2006] ECR I-03813.

Rozsudek ESD ze dne 2.5.2006, ve věci Eurofood IFSC Ltd., C341/04. [2006] ECR I-03813.

PrF MU 2008

67

Praxe insolvenčního správce a evropské insolvenční právo

Recommend Documents