PRÁVNÍ ÚPRAVA ŘEŠENÍ ÚPADKU
REORGANIZACÍ A POHLED VĚŘITELŮ A DLUŽNÍKA NA TUTO FORMU ŘEŠENÍ, NÁZOR NA UPLATNĚNÍ TÉTO FORMY V PODMÍNKÁCH ČESKÉ EKONOMIKY
Zpracovala:
Ing. Ludmila Štěpková
Studánka dne 28.9.2009
I. Reorganizace jako jeden ze způsobů řešení úpadku V české právní úpravě se objevuje od 1. ledna 2008, kdy nabyl účinnosti zákon č. 56/2008 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění. Dle insolvenčního zákona se v § 316 odst. 1 reorganizací rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.“ Reorganizace tedy není zaměřena na rozprodání dlužníkova majetku a jeho následnou likvidaci (na rozdíl od konkurzu), ale naopak na zachování provozu dlužníkova podniku, jehož hodnota jako funkčního celku je vyšší než součet hodnot jednotlivých aktiv, čímž je zajištěn následně vyšší výnos pro věřitele. Reorganizace je v zásadě přípustná pro dlužníky, jejichž celkový obrat za poslední účetní období dosáhl alespoň 100 000 000 Kč, nebo kteří zaměstnávají nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru. Pro tuto formu řešení úpadku stačí splňovat pouze jednu z těchto podmínek. Tímto jsou tedy stanovena kritéria pro subjekry neorganizovatelné ze zákona. Dlužníci, kteří tato kritéria nesplňují, mohou reorganizaci podstoupit v případě, že předloží inslovenčnímu soudu současně s insolvenčním návrhem, nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů (počítanou podle výše jejich pohledávek) a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů (počítanou podle stejných pravidel). Návrh na povolení reorganizace je oprávněn podat jak dlužník, tak některý z přihlášených věřitelů, navrhovatel však musí být v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu. Návrh lze podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se koná po rozhodnutí o úpadku (dlužník podávající insolvenční návrh pro hrozící úpadek tak může učinit nejpozději do rozhodnutí o úpadku), a musí obsahovat zejména informaci o způsobu navrhované reorganizace (tímto údajem však není předkladatel návrhu ani osoby sestavující reorganizační plán vázány). Dlužník navíc musí v návrhu uvést jemu známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob dlužníka ovládajících nebo s ním tvořících koncern a připojit seznam majetku a závazků. Osoba předkládající návrh na povolení reorganizace jej může vzít zpět do doby rozhodnutí o tomto návrhu insolvenčním soudem. Návrh předkládaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů, a to po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka. Pokud je navíc návrh schválen na schůzi věřitelů alespoň polovinou všech přítomných zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech přítomných nezajištěných věřitelů, nebo nejméně 90% přítomných věřitelů (počítáno vždy dle výše jejich pohledávek), je insolvenční soud tímto rozhodnutím vázán. S rozhodnutím o schválení reorganizace soud současně rozhodne o ustanovení znalce pro účely ocenění majetkové podstaty. Rozhodnutí o povolení reorganizace spojí s rozhodnutím o úpadku v případě, kdy insolvenční návrh podá dlužník a k němu připojí reorganizační plán přijatý všemi skupinami věřitelů. Jestliže rozhoduje samostatným rozhodnutím, tak nejpozději do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku, ne však dříve než po schůzi věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.
Právní mocí soudního rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší předchozí omezení dispozičních oprávnění dlužníka, insolvenční soud ovšem může zakázat dlužníku nakládání s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit. Právní úkony, jejichž důsledkem se významně změní hodnota majetkové podstaty, postavení věřitelů či míra jejich uspokojení, může dlužník činit jen se souhlasem věřitelského výboru. Samotná reorganizace je prováděna na základě reorganizačního plánu, který dle § 338 odst. 1 insolvenčního zákona vymezuje právní postavení osob dotčených schválenou reorganizací na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Reorganizační plán se předkládá ke schválení insolvenčnímu soudu a musí obsahovat zejména rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin (v každé skupině by měli být věřitelé se zásadně shodným právním postavením a hospodářskými zájmy) pro potřeby hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu, způsob reorganizace (insolvenční zákon uvádí jako možné příklady reorganizačních opatření restrukturalizaci pohledávek věřitelů, prodej celé majetkové podstaty nebo dlužníkova podniku nebo jejich částí, vydání dlužníkových aktiv věřitelům nebo fúzi dlužníka), opatření k plnění plánu (zejména pokud jde o oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou), podmínky pro pokračování provozu dlužníkova podniku, osoby podílející se na financování reorganizačního plánu a v neposlední řadě také informaci o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace. Předkladatel reorganizačního plánu je povinen zpracovat zprávu o tomto plánu a po jejím schválení insolvenčním soudem ji předložit věřitelům nejpozději 15 dnů před schůzí věřitelů schvalující reorganizační plán. Podrobnější obsahové náležitosti této zprávy obsahuje prováděcí právní předpis. Pokud je plán schválen všemi skupinami věřitelů, schválí jej insolvenční soud za předpokladu, že jsou splněny další podmínky stanovené v insolvenčním zákoně (zejména, že plánem není sledován nepoctivý záměr a dále že každý věřitel podle něj získá plnění v hodnotě stejné nebo vyšší než v jaké by jej obdržel v případě prohlášení konkurzu na majetek dlužníka). V případě, že plán schválí alespoň jedna skupina věřitelů, může soud takovýto plán schválit pouze, pokud plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů odmítající plán, plán je ke každé takovéto skupině spravedlivý a lze-li důvodně předpokládat, že realizace plánu nepovede k dalšímu úpadku nebo likvidaci dlužníka (ledaže s likvidací plán počítá). Soud reorganizační plán zamítne, pokud jej neschválí žádná skupina věřitelů. Přednostní právo k sestavení reorganizačního plánu má dlužník, a to i v případě, že návrh na povolení reorganizace předložil některý z přihlášených věřitelů. K předložení plánu mu insolvenční zákon poskytuje lhůtu 120 dnů od povolení reorganizace (tuto lhůtu může soud o dalších 120 dnů prodloužit). Rozhodnutí soudu o schválení plánu je závazné pro všechny účastníky insolvenčního řízení a další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou plánem dotčeny. Od účinnosti reorganizačního plánu je dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přičemž reorganizační plán může takovéto oprávnění omezit ve prospěch jiných osob. Dohled nad činností dlužníka vykonává při provádění plánu insolvenční správce, který pravidelně (nejméně jednou za tři měsíce) informuje soud a věřitelský výbor. Insolvenční zákon také dává věřitelskému výboru možnost určit si, že některé právní úkony zásadního významu může dlužník uskutečnit jen s jeho předběžným souhlasem. Nejvýznamnější účinky spojené s nabytím účinnosti reorganizačního plánu jsou stanoveny v § 356 insolvenčního zákona. V souladu s tímto ustanovením zanikají účinností plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele se od tohoto okamžiku považují pouze osoby uvedené v plánu za podmínek tam
stanovených. Rovněž tak zanikají práva třetích osob k majetku náležejícímu do majetkové podstaty a tato práva vznikají osobám uvedeným v plánu. Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu soud zruší do 6 měsíců od jeho účinnosti v případě, že některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody bez souhlasu ostatních věřitelů, nebo pokud bylo schválení plánu dosaženo podvodným způsobem. Insolvenční soud také rozhodne o přeměně reorganizace v konkurz (pokud již nebyl plán v podstatných bodech splněn) zejména v případech, kdy dlužník, jehož návrh na povolení reorganizace byl schválen, navrhl tuto přeměnu, oprávněná osoba nesestaví ve lhůtě plán nebo předložený plán vezme zpět, nebo v případě, kdy při realizaci reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti. V případě úspěšného splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí je reorganizace ukončena rozhodnutím soudu.
II. Pro a proti Kdo např. využil reorganizaci? -Henniges Automotive (výrobce automobilových těsnění) -Ferex ŽSO (slévárenská firma) -Kordárna (výroba technického textilu a kordů do pneumatik) -Dagro Plzeň (výroba interiérových dílů aut)
Reorganizace podle insolvenčního zákona, stejně jako podle obdobných zahraničních úprav, je obvykle pokusem o udržení podniku, který se ocitl v nesnázích, v provozu, a to pod dohledem soudu (v našem případě i insolvenčního správce) a věřitelského orgánu. Tento způsob řešení úpadku, je-li úspěšný, přináší věřitelům větší prospěch než likvidace dlužníka v konkursu. Navzdory úpadku společnost dál funguje se svým managementem pod soudní ochranou a je pravděpodobné, že v dalších letech splatí jen část svých dluhů. Navíc existuje šance, že se podaří zachovat většinu pracovních míst. Praxe v zahraničí ukázala, že nejúspěšnějšími případy, které se uskutečnily jsou ty, které byly zahájeny za účelem provedení reorganizačního plánu přijatého většinou věřitelů již před zahájením řízení. Nicméně, mnoho řízení se zahajuje teprve v situaci, kdy další existence podniku dlužníka je ohrožena a kdy neexistuje předchozí přijaté řešení dané situace. Řízení umožňuje jednak udržet podnik dlužníka v chodu, dále mu poskytuje ochranu před věřiteli, ale zároveň jej omezuje v jeho dispozicích s majetkovou podstatou; poskytuje rámec pro řešení problémů, které způsobily jeho nesnáze. Cílem většiny případů je schválení reorganizačního plánu úpadkovým soudem, jež obsahuje dosažitelný obchodní plán a zavádí novou kapitálovou strukturu rozdělením majetkové podstaty dlužníka mezi věřitele a společníky. Reorganizační plán zpravidla počítá s pokračující podnikatelskou
činností dlužníka. Reorganizační plán je svou podstatou smlouvou mezi dlužníkem a jeho věřiteli, na základě které dlužník hradí své závazky. Insolvenční zákon přináší s reorganizací nové možnosti jak věřitelům, tak dlužníkovi, přičemž zejména jejich aktivní úloha je v rámci tohoto způsobu řešení úpadku klíčová. Lze však říci, že reorganizace je technicky a časově poměrně náročný proces vyžadující široký konsenzus všech zúčastněných stran. Je možné proto očekávat, že konkurz jako standardní způsob řešení dlužníkova úpadku bude i nadále převládat. Firmy od využití reorganizace odrazuje nedůvěra obchodních partnerů a potíže s hledáním strategického investora. Firma musí především přežít období před povolením reorganizace. Musí mít dostatek prostředků, aby se vypořádala s nedůvěrou dodavatelů i odběratelů. Téměř nutností je mít stálé a velké odběratele, se kterými se dá snadno komunikovat. V případě firmy s větším množstvím malých odběratelů to může být potíž. Podnik, který období mezi vyhlášením úpadku a povolením reorganizace i přes ochranné lhůty ze strany státu neustojí, skončí v konkurzu a většinou i v likvidaci. Otázkou je zda není rychlejší a jednodušší podnik v konkurzu prodat při zachování výroby. Lze to udělat a může to být efektivnější. Dá se to stihnout v řádu měsíců, reorganizace je práce na mnoho let. Věřitelé kvůli krizi většinou raději volí méně rychlých peněz než vyšší vrácenou částku za pár let. Jejich peníze, které jim firma dluží z doby před úpadkem, jsou totiž bez ohledu na zajištění spláceny až po úvěrech nebo fakturách, které si firma vzala v průběhu reorganizace. Navíc jejich podílení se na reorganizaci by je časově zatížilo. V České republice může být skutečně fungujícím a používaným institutem pouze tehdy, budeli založena na motivaci věřitelů k tomu, aby tímto způsobem chtěli řešit situaci konkrétního dlužníka, protože to bude považovat za ekonomicky výhodné řešení. Stát by měl tuto formu řešení úpadku podporovat, nebo´t prosperující stát vychází z individuálního tržního podnikání a z osobní odpovědnosti firem a současně při této formě řešení může dojít k zachování mnoha pracovních míst.
III. Postavení dlužníka po povolení reorganizace Účinek rozhodnutí o povolení reorganizace Jedním z nejzásadnějších účinků, s nímž insolvenční zákon spojuje rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení reorganizace, je vznik právního postavení dlužníka jako dlužníka s dispozičními oprávněními pro další průběh insolvenčního řízení a s tím spojené zrušení všech omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která po zahájení insolvenčního řízení vznikla ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. Dalším zásadním účinkem, který nelze vyloučit ani rozhodnutím
insolvenčního soudu je pozastavení výkonu funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka podle § 333 odst. 1 IZ. V důsledku změny postavení dlužníka, k níž dochází povolením reorganizace, dochází i ke změně jeho vztahu k insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace, je dlužník povinen sestavit mezitímní účetní závěrku. Práva a povinnosti dlužníka s dispozičními oprávněními Dlužník s dispozičními oprávněními je povinen při výkonu svých oprávnění postupovat svědomitě a s odbornou péčí; při porušení povinností uložených zákonem nebo insolvenčním soudem odpovídá za škodu nebo jinou újmu způsobenou věřitelům nebo třetím osobám. Právní úkony, jež mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, je dle oprávněn činit jen se souhlasem věřitelského výboru; jinak odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil, přičemž členové statutárního orgánu dlužníka ručí za takto způsobenou škodu věřitelům nebo třetím osobám společně a nerozdílně. Za právní úkony zásadního významu se přitom považují úkony, v jejichž důsledku se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů. O výši uspokojení pohledávek vedoucích zaměstnanců dlužníka s dispozičními oprávněními, jejichž pracovní poměr se zakládá volbou nebo jmenováním, však může rozhodovat pouze insolvenční správce, a to se souhlasem věřitelského výboru. Zákaz či omezení dispozičních oprávnění dlužníka Na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo i bez návrhu může insolvenční soud rozhodnutím vydaným po povolení reorganizace dlužníka dispozičních oprávnění zcela zbavit nebo je jakýmkoli způsobem omezit, tj. může dlužníkovi zakázat nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho dispoziční oprávnění omezit v rozsahu, který zároveň stanoví ve svém rozhodnutí. Insolvenční soud tak rozhodne zejména v případě, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem. Případné zbavení či omezení dispozičních oprávnění dlužníka rozhodnutím insolvenčního soudu je však účinné pouze do okamžiku nabytí účinnosti reorganizačního plánu. Je-li návrhů legitimovaných osob na omezení či zbavení dispozičních oprávnění dlužníka více, insolvenční soud o nich rozhodne podle § 332 odst. 2 IZ jedním rozhodnutím; odvolání proti němu není přípustné. Zamítne-li je, lze další návrhy podat až po uplynutí 30 dnů. Na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru může insolvenční soud také omezení dispozičních oprávnění dlužníka kdykoli před schválením reorganizačního plánu zrušit nebo změnit. Rozhodnutím o zákazu nebo omezení dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, přecházejí tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.
Popěrné úkony dlužníka Bez ohledu na to, zda dlužníkovi po povolení reorganizace zůstanou zachována dispoziční oprávnění a v jakém rozsahu, se dlužníkovo postavení zásadně mění, pokud jde o účinky jeho popěrných úkonů. Popření pohledávky dlužníkem má totiž po povolení reorganizace podle tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Pokud se přezkumné jednání konalo před vydáním rozhodnutí
insolvenčního soudu o povolení reorganizace, nastávají účinky popření pohledávky dlužníkem dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace, a tímto dnem také počíná v tomto případě běh lhůty k podání žaloby o určení pravosti, výše či pořadí dlužníkem popřené pohledávky. U popření vykonatelných pohledávek je však dlužník omezen co do důvodů popření tak, že může uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Aby tedy jeho popěrný úkon byl účinný, musí dlužník popření vykonatelné pohledávky odůvodnit buď skutečností, že po vydání vykonatelného rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, nebo tím, že je tu jiný důvod, pro který předmětné rozhodnutí nelze vykonat, a výkon rozhodnutí je tudíž nepřípustný. Uplatní-li dlužník jako důvod popření jiné skutečnosti, k jeho popěrnému úkonu se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Pozastavení výkonu funkce valné hromady Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka; její působnost přechází na insolvenčního správce. Insolvenční zákon ponechává v valné hromadě nebo členské schůzi dlužníka jedinou kompetenci, a to právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady. Účinnost jmenování nebo volby je však v tomto případě podmíněna souhlasem věřitelského výboru. Pokud valná hromada nebo členská schůze do 30 dnů od zániku funkce statutárního orgánu nebo dozorčí rady nebo všech členů těchto orgánů postupem podle obchodního zákoníku nejmenuje nebo nezvolí nový statutární orgán, dozorčí radu nebo jejich členy, přechází toto právo do výlučné působnosti věřitelského výboru.
Postavení dlužníka při provádění reorganizačního plánu Po schválení reorganizačního plánu může být dlužník v dispozičních oprávněních omezen pouze přímo reorganizačním plánem, a to ve prospěch osob v něm uvedených. Po schválení reorganizačního plánu, není-li v něm stanoveno jinak, dlužník: a) se stává opět dlužníkem s dispozičními oprávněními, případně jím zůstává b) vzniká mu povinnost informovat insolvenčního správce o svých právních úkonech, o plnění reorganizačního plánu, jakož i o své jiné činnosti podle reorganizačního plánu c) je povinen podávat souhrnné zprávy o běžných úkonech a o plnění dlouhodobých nebo opakujících se činností za časové úseky, stanovené plánem nebo rozhodnutím soudu
IV. Postavení věřitelů po povolení reorganizace Okruh účastníků řízení po povolení reorganizace Účastníky insolvenčního řízení po povolení reorganizace jsou: d) dlužník; e) přihlášení věřitelé;
f) g)
věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení; společníci a členové dlužníka s výjimkou případu, kdy je dlužník v úpadku pro předlužení; za pohledávku těchto osob se považuje právo vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. V případě, že je dlužník v úpadku pro předlužení, platí fikce, že výše jejich pohledávek je rovna nule.
Způsob uspokojení věřitelů Přihlášení věřitelé, tj. věřitelé, kteří své pohledávky uplatnili podáním přihlášky, se při reorganizaci uspokojují výlučně plněním reorganizačního plánu. V případě reorganizace insolvenční zákon stanoví, že plněním reorganizačního plánu mohou být rovněž uspokojeni i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení. Nedotčená práva věřitelů Stejně jako v případě prohlášení konkursu, zůstávají povolením reorganizace, jakož i nabytím účinnosti reorganizačního plánu, nedotčena práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka. Skupiny věřitelů Účel rozdělení věřitelů do skupin Zvláštností řízení o reorganizaci je rozdělení věřitelů, kteří se účastní reorganizace, do skupin. Účelem rozdělení věřitelů do skupin je: h) určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek, a i) vytvoření možnosti, aby věřitelé o přijetí reorganizačního plánu hlasovali ve skupinách, nikoli tedy jako celek. Zásady rozdělení věřitelů do skupin Základním principem, který musí být respektován při zařazení věřitele do určité skupiny, je hledisko, aby v příslušné skupině byli zařazeni věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Z tohoto principu vyplývá, že je například nepřípustné, aby do jedné skupiny byli zařazeni nezajištění a zajištění věřitelé, anebo věřitelé pohledávek vzniklých z obchodního styku a věřitelé veřejnoprávních pohledávek. Samostatnou skupinu, která vždy hlasuje samostatně tvoří: a) každý zajištěný věřitel; důvodem je skutečnost, že každý zajištěný věřitel má speciální právní postavení, které je odvislé od druhu a rozsahu zajištění jeho pohledávky (např. charakteru zástavy); b) společníci a členové dlužníka, pokud mají právo hlasovat o reorganizačním plánu, tudíž, pokud není dlužník předlužen; c) věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, tj. ohledně jejichž pohledávek platí jedna z fikcí stanovených v § 337 odst. 3 nebo 4 IZ Nedotčené pohledávky Za pohledávku nedotčenou reorganizačním plánem se považuje pohledávka, jejíž výši, splatnost ani další její vlastnosti a práva s ní spojená reorganizační plán nemění; kterou věřitel písemně uznal, že není reorganizačním plánem dotčena;
-
-
-
pohledávka, u které v důsledku prodlení dlužníka došlo ke ztrátě sjednané výhody splátek, pokud reorganizační plán stanoví splatnost jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením dlužníka; pokud reorganizační plán nemění žádná další práva spojená s pohledávkou, s výjimkou práv věřitele spojených s účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s již nastalým prodlením dlužníka; pokud reorganizační plán stanoví, že všechny splátky jistiny a úroku, které měl dlužník zaplatit před svým prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu, budou uhrazeny neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.
Věřitel s více pohledávkami Má-li věřitel více pohledávek, které jsou reorganizačním plánem zařazeny do různých skupin, hlasuje zvlášť v každé skupině, do níž je takto zařazen, a to prostřednictvím příslušné pohledávky. Rozhodnutí o zařazení věřitele do jiné skupiny Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin je obligatorní náležitostí reorganizačního plánu, a to včetně uvedení kritérií, podle nichž k rozdělení věřitelů došlo. Odůvodněnost a vhodnost těchto kritérií vedoucích k rozdělení věřitelů do skupin posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu. Insolvenční soud může vyhovět návrhu dotčeného věřitele nebo předkladatele reorganizačního plánu a rozhodnout o zařazení věřitele do jiné skupiny, a to ještě před schválením reorganizačního plánu; proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
Působnost věřitelského výboru po povolení reorganizace Stejně jako při jiných způsobech řešení úpadku je dalším procesním subjektem, který se účastní insolvenčního řízení po povolení reorganizace věřitelský výbor (zástupce věřitelů). Pro jeho ustanovení, působnost a odpovědnost platí obecná ustanovení obsažená v části první insolvenčního zákona . Volba věřitelského výboru je po povolení reorganizace, stejně jako u jiných způsobů řešení úpadku, povinná pouze tehdy, je-li přihlášených věřitelů více než 50. Nejde-li o tento případ, může schůze věřitelů místo věřitelského výboru zvolit zástupce věřitelů a jeho náhradníka, kterým náleží veškerá působnost, kterou insolvenční zákon svěřuje po povolení reorganizace věřitelskému výboru. Prozatímní věřitelský výbor po povolení reorganizace V případě, že insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o povolení reorganizace, aniž byl dosud instalován věřitelský výbor, bude nezbytné, aby zároveň jmenoval prozatímní věřitelský výbor. Jmenování prozatímního věřitelského výboru bude rovněž namístě v případě, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka, u něhož je reorganizace přípustná, a dlužník jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci. Okamžikem povolení reorganizace je totiž k jejímu dalšímu průběhu nezbytná součinnost věřitelského výboru s dlužníkem, zejména, má-li dispoziční oprávnění, jakož i s insolvenčním správcem. Kompetence věřitelského výboru
Poté, co nastaly účinky povolení reorganizace, náleží věřitelskému výboru dále uvedené kompetence a pravomoci: j) udělení souhlasu insolvenčnímu správci, který určil výši uspokojení pohledávek vedoucích zaměstnanců dlužníka s dispozičními oprávněními, u nichž je pracovní poměr založen volbou nebo jmenováním, k) udělení souhlasu dlužníku s dispozičními oprávněními k jeho právním úkonům, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, l) legitimace k podání návrhu insolvenčnímu soudu uložit dlužníkovi s dispozičními oprávněními zákaz nakládat s majetkovou podstatou nebo tato oprávnění omezit, jakož i k podání návrhu na zrušení nebo změnu tohoto zákazu či omezení, m) právo volby členů statutárního orgánu nebo dozorčí rady dlužníka, není-li po zániku jejich funkce postupem podle obchodního zákoníku jmenován nebo zvolen do 30 dnů nový člen uvedených orgánů n) k udělení souhlasu ke jmenování, volbě a odvolání člena statutárního orgánu a dozorčí rady dlužníka, o kterém rozhodla po povolení reorganizace valná hromada dlužníka Projednávání reorganizačního plánu Ve fázi projednávání reorganizačního plánu se věřitelský výbor před rozhodnutím insolvenčního soudu vyjadřuje k ukončení či zkrácení lhůty stanovené dlužníkovi k předložení reorganizačního plánu.
Postavení věřitelského výboru při provádění reorganizačního plánu Věřitelský výbor zůstává jako procesní subjekt zúčastněn na insolvenčním řízení i po schválení reorganizačního plánu a nabytí jeho účinnosti. V této fázi řízení činí zejména tyto úkony: o) přijímá a přezkoumává pravidelné, nejméně 3měsíční zprávy o činnosti insolvenčního správce, kontroluje provádění reorganizačního plánu dlužníkem s dispozičními oprávněními, a to způsobem stanoveným v reorganizačním plánu a na základě zpráv insolvenčního správce p) je legitimován podat insolvenčnímu soudu návrh opatření k odstranění nedostatků, které zjistil při kontrolní činnosti, včetně návrhu na skončení reorganizace q) má právo si vyhradit, že po nabytí účinnosti reorganizačního plánu může dlužník s dispozičními oprávněními uskutečnit některé právní úkony zásadního významu jen s jeho předběžným souhlasem.
