Právní prostředky ochrany zvláště chráněných druhů ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

Právní prostředky ochrany zvláště chráněných druhů ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce Petr Benesch

2015/2016

0

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní prostředky ochrany zvláště chráněných druhů ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

……………………….. Petr Benesch 1

Děkuji vedoucí této diplomové práce, doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. za odborné konzultace a cenné rady a připomínky, a také Mgr. Janu Sychrovi, Ph.D., za jeho pomoc a odbornou konzultaci v oblasti hydrobiologie. Zároveň děkuji svým rodičům za vytrvalou materiální i psychickou podporu nejen při zpracovávání této diplomové práce, ale po celé období mého studia.

2

Anotace: Tato diplomová práce pojednává o právních prostředcích ochrany zvláště chráněných druhů ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce. Jejím hlavním cílem je najít a popsat vzájemné souvislosti ochrany ptactva a hospodaření na rybníce a provést jejich právní analýzu. Autor se v práci zabývá právní úpravou rybníka a hospodaření na rybníce podle veřejnoprávních předpisů, dále pak ochranou ptáků a biologické rozmanitosti podle mezinárodních, komunitárních a národních pramenů práva. Největší pozornost je věnována právním prostředkům ochrany zvláště chráněných druhů ptáků obsaženým v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Poslední kapitolu práce tvoří zvláštní část věnovaná rybníku Nesyt, jejíž hlavní součástí je analýza právních režimů ochrany přírody a některých managementových opaření uplatňovaných na Nesytu s důrazem na časové období let 2007 až 2014. Abstract: This diploma thesis deals with legal tools for conservation of specially protected species of birds in connection with management of a fishpond. It’s main objective is to find and describe mutual coherences between the protection of birds and management of fishponds and to perform a legal analysis of these coherences. The author is describing a public legislation relevant to fishponds and management of fishponds as well as the protection of birds and biodiverzity according to international, European and national legal sources. The biggest attention is dedicated to legal tools for conservation of specially protected species of birds contained in the Act. No. 114/1992 Coll., on nature and landscape conservation, as subsequently amended. The last chapter is a special section devoted to a fishpond Nesyt. The main part of this section is composed of analysis of legal regimes of nature conservation and some of management measures which have been applied on Nesyt, with an accent to a time period between the years 2007 and 2014. Klíčová slova: ochrana ptáků, rybník, definice rybníka, vodní dílo, ochrana přírody a krajiny, rybníkářství, Nesyt, biodiverzita, zvláště chráněné druhy, zvláště chráněná území, Natura 2000, významný krajinný prvek, zákon č. 114/1992 Sb.

3

Key words: protection of birds, fishpond, definition of fishpond, hydraulic structure, nature and landscape conservation, Nesyt, biodiverzity, specially protected species, specially protected areas, Natura 2000, significant landscape element, Act. No. 114/1992 Coll.

4

Obsah Přehled použitých zkratek ....................................................................................................................... 8 Přehled některých použitých pojmů ....................................................................................................... 9 Úvod ...................................................................................................................................................... 11 1.

Co je to rybník?.............................................................................................................................. 16 1.1.

Úvod do problematiky ........................................................................................................... 16

1.2.

Historie a funkce rybníků ...................................................................................................... 16

1.3.

Ekologická funkce rybníků ..................................................................................................... 17

1.4.

Rybník z pohledu veřejného práva ........................................................................................ 19

1.4.1.

Problematická definice rybníka ..................................................................................... 20

1.4.2.

Rybník jako vodní dílo.................................................................................................... 22

1.4.3.

Účel rybníka stanovený kolaudačním souhlasem ......................................................... 23

1.4.4.

Povolení k nakládání s vodami ...................................................................................... 25

1.4.5.

Manipulační řád rybníka................................................................................................ 26

1.5. 2.

Shrnutí ................................................................................................................................... 27

Ochrana ptáků v souvislosti s rybníkem v mezinárodním právu ................................................... 29 2.1.


2.2.

Úmluva o zachování biologické rozmanitosti z Rio de Janeira .............................................. 29

2.2.1.

Cíle Aichi ........................................................................................................................ 31

2.3. Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) ............................................................................................................... 33 2.4.

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) .............. 34

2.5. Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) .......................................................................................................................... 36 2.6. 3.

Shrnutí ................................................................................................................................... 37

Ochrana ptáků na rybníce v právu Evropské Unie ........................................................................ 40 3.1.


3.2.

Primární právo EU ................................................................................................................. 40

3.3.

Sekundární právo EU ............................................................................................................. 41

3.3.1. Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ................................................................................................................. 41 3.3.2. 3.4. 4.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků. 42

Shrnutí ................................................................................................................................... 43

Ochrana ptáků na rybníce podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) .......... 45 5

4.1.


4.2.

Obecná ochrana přírody a krajiny ......................................................................................... 46

4.2.1.

Úvod do problematiky ................................................................................................... 46

4.2.2.

Ústřední systém ekologické stability ............................................................................. 46

4.2.3.

Významný krajinný prvek .............................................................................................. 47

4.2.4.

Obecná ochrana rostlin a živočichů............................................................................... 48

4.2.5.

Ochrana volně žijících ptáků.......................................................................................... 49

4.2.6.

Ochrana dřevin .............................................................................................................. 50

4.2.7.

Ochrana krajinného rázu ............................................................................................... 51

4.2.8.

Přechodně chráněné plochy .......................................................................................... 52

4.2.9.

Shrnutí ........................................................................................................................... 52

4.3.

4.3.1.


4.3.2.

Vybrané instituty ochrany zvláště chráněných území ................................................... 54

4.3.3.

Kategorie zvláště chráněných území ............................................................................. 58

4.3.4.

Shrnutí ........................................................................................................................... 61

4.4.

Natura 2000 ........................................................................................................................... 61

4.4.1.


4.4.2.

Obecné prostředky ochrany soustavy Natura 2000 ...................................................... 63

4.4.3.

Evropsky významné lokality .......................................................................................... 65

4.4.4.

Ptačí oblasti ................................................................................................................... 66

4.4.5.

Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných druhů, EVL a PO ................................ 67

4.4.6.

Shrnutí ........................................................................................................................... 68

4.5.

Zvláště chráněné druhy ......................................................................................................... 69

4.5.1.


4.5.2.

Ochranné podmínky ZCHD ............................................................................................ 70

4.5.3.

Udělování výjimek z ochranných podmínek ZCHD ptáků .............................................. 72

4.5.4.

Shrnutí ........................................................................................................................... 74

4.6. ZOP

Jiné právní prostředky ochrany ZCHD ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce podle 74

4.6.1.


4.6.2.

Nástroje finanční a majetkoprávní ................................................................................ 75

4.6.3.

Nástroje administrativní ................................................................................................ 77

4.6.4.

Shrnutí ........................................................................................................................... 80

4.7. 5.

Zvláště chráněná území ......................................................................................................... 53

Shrnutí ................................................................................................................................... 80

Zvláštní část: Analýza ochrany ZCHD ptáků na rybníce Nesyt v období let 2007 – 2014 .............. 82 6

5.1.

Právní režimy ochrany přírody na rybníce Nesyt .................................................................. 82

5.2. Managementové zásahy provedené za účelem ochrany ptáků na Nesytu v období let 2007 – 2014 85 5.2.1.

Letnění Nesytu v roce 2007 z pohledu práva ................................................................ 86

5.2.2.

Vztah letnění a povolení k nakládání s vodami ............................................................. 88

5.3.

Shrnutí ................................................................................................................................... 89

Závěr ...................................................................................................................................................... 91 Seznam použitých pramenů .................................................................................................................. 95 1.

Primární prameny¨ .................................................................................................................... 95 a.

Mezinárodní a komunitární právní předpisy ......................................................................... 95

b.

Právní předpisy ČR ................................................................................................................. 95

2.

Sekundární prameny ................................................................................................................. 97 a.

Knižní díla .............................................................................................................................. 97

b.

Kvalifikační práce ................................................................................................................... 98

c.

Články z odborných časopisů a další publikace ..................................................................... 99

3.

Judikatura ................................................................................................................................ 100

4.

Elektronické prameny ............................................................................................................. 100

5.

a.

Zprávy a jiné dokumenty vydávané orgány veřejné správy a dalšími organizacemi .......... 100

b.

Odborné články a publicistické zprávy online ..................................................................... 101

c.

Ostatní elektronické prameny ............................................................................................. 102 Jiné prameny ........................................................................................................................... 104

Přílohy.................................................................................................................................................. 105

7

Přehled použitých zkratek AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny CBD - Úmluva o zachování biologické rozmanitosti CMS – Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí EVL – Evropsky významná lokalita CHKO – Chráněná krajinná oblast MŽP – ministerstvo životního prostředí NP – národní park NPP – Národní přírodní památka NPR – Národní přírodní rezervace NSS – Nejvyšší správní soud PP – Přírodní památka PR – Přírodní rezervace ÚSES – Územní systém ekologické stability VZ – vodní zákon ZCHD – Zvláště chráněné druhy ZCHÚ – zvláště chráněná území ZOPK – Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů ZoRyb – Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů

8

Přehled některých použitých pojmů Biodiverzita - variabilita všech žijících organismů včetně, mezi jinými, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů1 Biochor – soubor shodných biotických a abiotických faktorů či stanovišť (biotopů) určitých taxonů2 Biotop – stanoviště, v němž žije určitý organizmus nebo společenstvo. Biotop daného druhu zahrnuje podnebí, půdní podmínky i vlivy ostatních organizmů. Shrnuje tedy jak abiotické, tak i biotické vlastnosti prostředí.3 Ekosystém – základní funkční jednotka v přírodě; charakterizována vzájemnou interakcí živých organizmů (rostlin a živočichů) a jejich vztahy k fyzikálním a chemickým faktorům vnějšího prostředí4 Ekosystémové služby - přínosy, které lidé získávají od ekosystémů. Zahrnují poskytování statků (provisioning services), jako je potrava a voda; regulační služby (regulating services), jako je regulace záplav, sucha, degradace půdy a chorob; podpůrné služby (supporting services), jako je vytváření půdy a koloběh živin; a kulturní služby (cultural services), jako jsou rekreační, duchovní, náboženské a jiné nemateriální hodnoty.5 Eutrofizace – postupné obohacování vody a půdy organickými živinami, který má za následek růst primární produkce zelené hmoty, tj. rostlin6 Fytoplankton – společenstvo volně se vznášejících mikroskopických sinic a řas ve stojatých vodách7

1

Čl. 2 Úmluvy o biologické rozmanitosti Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1 a/b. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 398 3 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1 a/b. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 402 4 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 2 c/f. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 395 5 Ekosystémy a kvalita lidského života: Rámec pro hodnocení. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2003, s. 13 6 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 2 c/f. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 401 7 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 2 c/f. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 533 2

9

Letnění rybníka - Letnění rybníka znamená, že je rybník ponechán bez vody po celé vegetační období, nebo jeho část.8 V tradičním rybničním hospodářství se letnění využívalo ke zvýšení úživnosti rybníka a dno vypuštěného rybníka bývalo zemědělsky obděláváno. Letnění také napomáhalo likvidaci škůdců a infekcí usazených v rybničním dně. V průběhu 20. století se ale od letnění postupně upouštělo a zvyšování úživnosti rybníka se dělo prostřednictvím intenzifikačních opatření a také samovolně zvýšeným splachem živin z povodí. Nyní má letnění význam jako managementové opatření ochrany přírody, neboť letněný rybník poskytuje velice příhodné podmínky pro život některých vodních ptáků a květenu obnaženého rybničního dna.9 Litorál – biochor vodních organizmů zabírajících pobřežní část a dno mělčin, tj. zónu, kde mohou růst vyšší vodní rostliny10 Litorální pásmo – pobřežní zóna mělké vody, kde světlo proniká až ke dnu a umožňuje rostlinám fotosyntézu. Ve sladkých vodách je ovlivněno průhledností vody a sezónním kolísáním hladiny.11 Trofie – úživnost vodního prostředí, je dána velikostí produkce organické hmoty a koncentrace kyslíku rozpuštěného ve vodě12 Zooplankton – drobní živočichové, kteří žijí volně ve vodě13

8

Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 4 k/l. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 337 SYCHRA, Jan a kol. Letnění rybníka Nesyt v roce 2007. In: Živa, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Divize Nakladatelství Academia. 2008, č. 4, s. 198 – 192 10 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 4 k/l. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 424 11 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 4 k/l. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 424 12 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 8 t/ž. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 134 13 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 8 t/ž. 1. vydání, Praha: DIDEROT, 1999, s. 461 9

10

Úvod Ochrana ptáků je téma, na které byl napsán již nespočet různých textů. Je to téma blízké i širší veřejnosti, důkazem může být např. zimní krmení ptáků a výroba krmítek, které se věnují i ti, kteří se jinak o ochranu přírody nijak zvlášť nezajímají. Ochraně ptáků je věnována velká pozornost i v právu, a to jak na úrovni národní, tak evropské i mezinárodní. Dalo by se říci, že ochrana ptáků je jednou z vlajkových lodí ochrany biologické rozmanitosti jako celku. Ale přitom jsou jednotlivé druhy ptáků také nedílnými součástmi svých ekosystémů, a bez efektivní a všestranné ochrany těchto ekosystémů jako celku by samotná ochrana ptactva nemohla přinést pozitivní výsledky. Mnoho druhů ptáků, včetně těch ohrožených, je součástí rybničních ekosystémů. Tyto ekosystémy jsou zvláštní tím, že jde v podstatě o ekosystémy umělé, nicméně pro naši krajinu charakteristické a z pohledu ochrany přírody velice cenné. Rybníky poskytují ptákům možnost hnízdění nebo tahové zastávky. Nešetrným hospodařením lze ale ekosystém rybníka významně narušit. Znehodnocený rybniční ekosystém pak neposkytuje ptákům příznivé podmínky k životu. Ochrana ptáků a hospodaření na rybníce jsou tedy v těsném spojení a měly by se vzájemně doplňovat. Ve své práci se zaměřím právě na toto spojení, avšak z pohledu práva. Cílem této práce je popsat právní prostředky ochrany ptactva a jejich souvislosti s právní úpravou rybníka a rybníkářství, s důrazem na ochranu zvláště chráněných druhů ptáků, uvést praktické příklady využití takových prostředků a na základě získaných poznatků formulovat případné návrhy de lege ferenda. Téma práce a metody k jeho zpracování jsem zvolil tak, abych na jejich základě mohl dílčí otázky, jako je právní úprava ochrany ptactva, rybářství a hospodaření na rybníce, zpracovat z pohledu jejich vzájemné propojenosti a neoddělitelnosti a tento pohled čtenáři zprostředkovat. Proto se ve své práci pokusím propojit právní a ekologickou stránku věci. Základní otázkou, kterou budu v této práci řešit, bude tedy ochrana ptáků s důrazem na zvláště chráněné druhy a její právní a faktické souvislosti s hospodařením na rybníce, a to jak hospodařením rybářským, tak vodohospodářským. Determinantem takového přístupu je rozlišování různých funkcí rybníka. Z pohledu ochrany ptactva je nejdůležitější jeho ekologická funkce. Abych čtenáři tuto funkci prakticky osvětlil, bude součástí mé práce popis ekosystému

11

rybníka z hydrobiologického hlediska a popis praktických managementových opatření uplatňovaných na rybníce za účelem ochrany ptactva. Rozeberu i takové právní instituty, které se obvykle mezi prostředky ochrany ptáků nezařazují, nicméně právě díky vzájemné souvislosti ochrany vodních ptáků a hospodaření na rybníce mohou jako prostředky k ochraně ptáků sloužit (např. ochrana dřevin nebo ochrana před invazními druhy ryb). Poslední kapitolu mé práce chci pojmout jako zvláštní část a zhodnotit z pohledu práva ochranu zvláště chráněných druhů ptáků na rybníce Nesyt, jenž je mimořádně hodnotným ptačím stanovištěm, a proto je součástí Národní přírodní rezervace a zároveň ptačí oblasti Lednické rybníky. Hospodaření na rybníce provádějí zpravidla soukromé subjekty – rybníkáři. A to i přesto, že některé rybníky jsou ve vlastnictví státu. Tyto rybníky pak stát rybníkářům většinou pronajímá. Nejinak tomu je s ekologicky cennými rybníky. To však také znamená, že rybníkáři musí při svém hospodaření zohledňovat ochranu přírody a musí v jejím zájmu strpět určitá omezení. Do konfliktu se tu dostává zájem ochrany přírody zdůrazňující ekologickou funkci rybníka a ekonomické zájmy rybníkářů, kteří využívají zejména jeho funkci produkční. Bylo by dobré, kdyby se v tomto „třecím místě“ mohly obě strany spolehnout na jasnou a jednoznačnou právní úpravu jak rybníka a rybníkářství, tak ochrany přírody. Právní jistota je ale narušena nejednoznačnou veřejnoprávní definicí rybníka, zejména jeho účelovým vymezením v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (rybářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zaměřením tohoto zákona zejména na produkční funkci rybníka. Ochrana přírody se však může dostat do konfliktu i s názory vodohospodářů na správné hospodaření na rybníce z pohledu hydrologie krajiny. Tyto konflikty nejsou dle mého názoru v českém právním řádu a praxi správních orgánu zatím uspokojivě řešeny a nedaří se jim předcházet. Téma mé diplomové práce, metody a přístup, který jsem zvolil k jejímu vypracování, mohou dle mého názoru vyústit v závěry, které budou mít potenciál některé sporné situace objasnit, poukázat na nedostatky v legislativě a aplikaci práva, a z nichž bude možno formulovat návrhy možných řešení zmiňovaných konfliktů. Kvůli povaze tématu této diplomové práce budu muset při jejím zpracování čerpat z mnoha různých zdrojů. Základ bude tvořit odborná právní literatura – učebnice, monografie, komentáře, články z odborných časopisů apod. Další skupinou pramenů budou také

12

předmětné právní předpisy a dokumenty vydávané mezinárodními organizacemi, zákonodárnými orgány, orgány veřejné správy a nezávislými organizacemi, včetně vědeckých zpráv. Budu pracovat i s odbornou literaturou z oboru ornitologie, hydrobiologie, vodohospodářství, rybářství a ekologie. Citovat budu i potřebné databáze, webové stránky a novinové články. Pozornost bude věnována i judikatuře a praxi správních orgánů. Možná lehce specifickým, ale důležitým pramenem této práce budou rovněž informace poskytnuté veřejnými institucemi na základě žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Důležitým zdrojem poznání pro mne budou také konzultace s odborníky z řad biologů, případně vodohospodářů. Na začátku své diplomové práce se budu věnovat právní úpravě rybníka a rybníkářství, a to převážně z pohledu veřejného práva. V této části obecně shrnu i vliv intenzivního rybníkářství na ekosystém rybníka a změny v populacích vodních ptáků, které tento vliv zapříčiňuje, a uvedu zásady, kterými by se měla ochrana ptactva na rybníce řídit. Dále budu věnovat pozornost ochraně biodiverzity a ochraně ptactva v mezinárodním právu a v evropském právu. Jak již bylo nastíněno výše, ochranu ptactva je nutné chápat v širším kontextu ochrany biodiverzity jako celku, a to i jako celku globálního. Považuji tedy za nutné pojednat v souvislosti s tématem mé práce i o mezinárodním právu týkajícím se ochrany biodiverzity. Nelze nechat stranou ani evropské právo, které se do české ochrany přírody nesmazatelně zapsalo skrze vytvoření soustavy chráněných území Natura 2000, a které je zejména právě v oblasti ochrany ptáků velmi důležitým zdrojem právní úpravy. V těchto kapitolách se budu věnovat i zhodnocení celkového stavu světové a evropské biologické rozmanitosti se zvláštním zřetelem na stav ohrožených druhů ptáků a jejich stanovišť, z čehož následně vyvodím závěry o míře splnění mezinárodních závazků týkajících se těchto otázek. Hlavní těžiště mé diplomové práce však bude spočívat v popisu právních prostředků relevantních k tématu této práce obsažených v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Z názvu mé práce je patrno, že se zaměřím na zvláštní druhovou ochranu ptactva. Tuto však nelze v žádném případě vnímat odděleně od ostatních způsobů ochrany, proto pojednám i o obecné ochraně přírody, ochraně zvláště chráněných území, soustavě Natura 2000 a dalších právních institutech, a to v rozsahu, v jakém to bude 13

nutné a vhodné při udržení základní linie mé práce, kterou je souvislost ochrany ptáků a hospodaření na rybníce, a zároveň dodržení žádoucího rozsahu diplomové práce. Z tohoto hlediska je dle mého názoru ospravedlnitelné, budu-li se některým otázkám, např. ochranným režimům jednotlivých zvláště chráněných území, věnovat spíše popisně, a hlubší analýzu provádět k zodpovězení především těch otázek, které mají buď bezprostřední vztah k tématu mé práce nebo k její zvláštní části, nebo které jsou dle mého názoru sporné a je třeba se jimi z pohledu práva detailněji zabývat. Ve zvláštní části pak aplikuji poznatky shromážděné v části obecné a provedu právní analýzu ochranných režimů, jimiž se ochrana ptactva na Nesytu řídí, stejně jako některých managementových zásahů v letech 2007 až 2014, zejména kontroverzního a mediálně známého letnění z roku 2007. Tuto analýzu dám do souvislosti s právní úpravou rybníka a rybníkářství. Časové období bylo zvoleno tak, abych se mohl zabývat právě výše zmiňovaným letněním Nesytu a zohledněním této zkušenosti v ochraně přírody na Nesytu v dalších letech. Psaní této diplomové práce jsem zahájil na jaře roku 2015, jako konec zkoumaného období jsem tedy logicky zvolil konec roku 2014, neboť bylo nutné už tehdy začít shánět podklady a informace k vypracování zvláštní části a tyto by se mohly v případě neohraničeného zkoumaného období stát před odevzdáním práce neaktuálními. Praktické příklady užití různých právních prostředků ochrany ptáků budu uvádět i v části obecné, pozornost budu věnovat i praxi správních orgánů a judikatuře. V průběhu práce budu předkládat návrhy de lege ferenda, pokud dospěji k závěru, že má stávající legislativa nebo její interpretace a aplikace správními orgány své nedostatky. Nejdůležitější poznatky obsažené v obecné i zvláštní části pak společně s návrhy na možná právní řešení nedostatků ochrany ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce shrnu v závěru své práce. Existují oblasti právní úpravy, které mají vztah k tématu mé diplomové práce, ale z důvodu jejího omezeného rozsahu a celkového zaměření práce se jim věnovat nebudu. Jedná se kupříkladu o soukromoprávní aspekty rybníka, jako je vlastnictví rybníka, spor o to, zda je rybník věcí v právním slova smyslu nebo není, a zde je či není součástí pozemku. V tomto

14

směru lze odkázat na diplomovou práci Hany Ondřejové14 nebo Martina Melichara15. Ze stejných důvodů tak nebudu podrobněji rozebírat proces vzniku soustavy Natura 2000 ani jiných chráněných území. Tato témata ve svých diplomových pracích již dostatečně kvalitně zpracovali mí kolegové, např. Michaela Pavlů nebo Hana Kyselová.16 Nikterak systematicky se nebudu věnovat ani odpovědnosti na úseku ochrany přírody, zde opět mohu odkázat na jiné závěrečné práce, např. diplomovou práci Markéty Piškulové17 o trestněprávní odpovědnosti v právu životního prostředí nebo diplomovou práci Veroniky Havlíčkové18 o správním trestání na úseku životního prostředí. Jelikož je práce zaměřena zejména na administrativní prostředky ochrany podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, nebudu věnovat přílišnou pozornost ekonomickým nástrojům ochrany přírody, jako jsou např. dotační programy. S tématem práce dle mého názoru dostatečně nesouvisí ani problematika obchodu s chráněnými druhy ptáků. K ochraně ptáků by se daly jistě zařadit i některé instituty mysliveckého práva, nicméně protože Lednické rybníky nejsou myslivecky využívány, nemá tato otázka žádný vztah ke zvláštní části práce a dle mého názoru by bylo redundantní ji v obecné části vůbec otevírat.

14

ONDŘEJOVÁ, Hana. Právní úprava vodních děl se zaměřením na rybník. Brno, 2015, 90 s., Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Jana DUDOVÁ 15 MELICHAR, Martin., Vodní dílo jako věc v právním smyslu. Brno, 2012, 53 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce Jana DUDOVÁ 16 KYSELOVÁ, Hana., Územní ochrana přírody. Brno, 2011, 83 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce Jana Dudová 17 PIŠKULOVÁ, Markéta., Trestně právní odpovědnost v právu životního prostředí. Brno, 2013, 83 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce Ilona Jančářová 18 HAVLÍČKOVÁ, Veronika., Správní trestání na úseku životního prostředí. Brno, 2013, 62 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce Ivana Průchová

15

1. Co je to rybník? 1.1. Úvod do problematiky Chceme-li o něčem pojednávat, je třeba předmět pojednání nejprve dostatečně definovat a vymezit Byť stěžejní pro tuto diplomovou práci bude pojednání o právních prostředcích ochrany zvláště chráněných druhů (dále též „ZCHD“) ptáků, bude ji celou prostupovat i téma rybníka a hospodaření na rybníce, jak bylo avizováno již v úvodu této práce. Je tedy nutné nejdříve zjistit, co se pod slovem „rybník“ rozumí, jaké jsou jeho funkce a zda a jak je rybník definován a upraven naším právním řádem. O to se pokusím v této kapitole.

1.2. Historie a funkce rybníků Rybníky jsou charakteristickým znakem české krajiny. V českých rybnících nejhojněji chovaná ryba – kapr obecný – je také neodmyslitelnou součástí našich vánočních obyčejů. Rybníkářství má na našem území bohatou historickou tradici, počátky chovu ryb v rybnících se totiž datují už do 12. století. Největší rozmach zažilo rybníkářství v 15. a 16. století, kdy byl vybudován mimo jiné i známý třeboňský rybniční systém. České země se v té době staly významným exportérem rybího masa a rybníkářství bylo velice důležitým hospodářským odvětvím.19 Plocha rybníků zaujímala až 180 tis. ha, poté ale přestal být chov ryb tolik rentabilní a rybníky byly přeměňovány zpět na zemědělskou půdu. Od poloviny 19. století se plocha rybníků opět zvyšovala až na současných asi 52 tis. ha.20 Primárním záměrem při stavbě rybníka tedy bývá produkce ryb. Produkční funkce však zdaleka není jedinou funkcí, kterou rybník vykonává. Rybníky zadržují vodu v krajině, čímž nám poskytují nejen zdroj vody např. k zavlažování, ale také udržují vláhovou bilanci v krajině. V období vydatných srážek plní rybníky nezřídka funkci protipovodňovou. Nelze nezmínit ani tzv. hygienickou funkci rybníka – díky své přirozené samočistící schopnosti je rybník schopen eliminovat znečištění přicházející z povodí. Některé rybníky plní i funkci energetickou, neboť

19

Historický magazín: Historie rybníkářství. [online] vyd. 3. 1. 2009, Archiv ČT 24 © 1996 – 2015 Česká televize [cit. 4. 12. 2015]. 20 ADÁMEK, Zdeněk a kol. Aplikovaná hydrobiologie. 2. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010, s. 300

16

jsou na nich instalovány vodní elektrárny. Jako čím dál tím důležitější se však jeví ekologická funkce rybníka. Ta je také stěžejní problematikou této diplomové práce.

1.3. Ekologická funkce rybníků Z pohledu ekologie rybníky do jisté míry nahrazují mokřady, které se na jejich místech často nacházely před jejich výstavbou. Rybníky obhospodařované v souladu s požadavky ochrany přírody se stávají cennými a druhově bohatými stanovišti. Pro ochranu ptactva jsou obzvláště důležité rybníky ležící na tažných trasách ohrožených druhů ptáků, také proto jsou již nezřídka zařazeny do některé z forem územní ochrany. V případě mnohých rybníků existuje silný veřejný zájem na přizpůsobení objemu produkce a způsobu rybníkářského hospodaření požadavkům ochrany přírody. Upřednostňování funkce produkční na úkor funkce ekologické je však dlouhodobým limitem ochrany přírody na českých rybnících. Intenzifikační opatření prováděná v minulosti napříč celou zemědělskou výrobou, často bez zřetele na negativní dopad na funkci dotčených ekosystémů, se nevyhnula ani rybníkům a rybníkářství. První intenzifikační zásahy cílené na zvýšení množství živin (úživnosti) v rybnících a na něj navazující zvyšování rybí obsádky se objevují již v době před II. světovou válkou. K masovému využití takových zásahů pak dochází v 50. až 80. letech minulého století. Rybníky byly často vápněny, hnojeny, obsádka zvyšována a přikrmována. Do vody se také dostávalo stále více živin v důsledku intenzivního hnojení zemědělské půdy. Důsledkem takového hospodaření bylo zvýšení úživnosti (trofie) rybníka. V literatuře je tento proces označován jako eutrofizace. Toto označení je však někdy vnímáno jako nepřesné, zejména proto, že pojem „eutrofie“ se používá taktéž pro označení úživnosti rybníka na škále úživnosti21 a tak se jeví jako logicky nesmyslné označovat tak např. přechod od eutrofie k hypertrofii.22 Zejména v zahraniční literatuře se používá pojem „nutrient pollution“, tedy „znečištění živinami“. Nadměrná úživnost rybníka s sebou přináší ekologické problémy. Díky ní dochází k zvýšenému nárůstu objemu biomasy fytoplanktonu v rybníce, což má za následek snížení

21

Klasifikace stojatých vod dle úživnosti od nejméně úživných po nejvíce úživné: oligotrofie, mezotrofie, eutrofie, hypertrofie. (Viz ADÁMEK, Zdeněk a kol. Aplikovaná hydrobiologie. op. cit., s. 57) 22 ADÁMEK, Zdeněk, a kol. Aplikovaná hydrobiologie. op. cit., s. 299

17

průhlednosti vody. Rostlinné organizmy nacházející se ve vodě pod clonou vytvořenou přebujelým fytoplanktonem pak ztrácí možnost vykonávat fotosyntézu a nevyrábějí kyslík, naopak ho spotřebovávají, čímž dochází v rybníce ke kyslíkovému deficitu. Nejhorší situace bývá pravidelně v srpnu, neboť v té době ubývá slunečního svitu při zachování vysokých teplot, jež jsou pro další rozvoj fytoplanktonu příznivé. Koncentrace kyslíku ve vodě může, zejména v ranních hodinách, dosáhnout kriticky nízkých hodnot, které se projeví úhynem ryb a dalších vodních živočichů. Kromě toho dochází k rozkolísání pH vody a v důsledku toho ke vzniku toxických látek jako je např. amoniak (NH3).23 Zvýšení přísunu živin do rybníka způsobuje kromě přímých intenzifikačních zásahů a splachu živin z polí i znečištění vody exkrementy polodivokých kachen, jejichž chov je na některých rybnících provozován. Příčinou nežádoucího nárůstu biomasy fytoplanktonu však není pouze sama eutrofizace vody. Na vině je i nadměrná rybí obsádka. Fytoplankton je totiž potravou pro zooplankton, který svou potravní aktivitou pomáhá velikost objemu biomasy fytoplanktonu v rybníce regulovat. Zooplankton sám je však potravou pro ryby a další vodní živočichy. Vyžírací tlak nadměrné rybí osádky způsobuje úbytek biomasy zooplanktonu v rybníce a následně zvýšení objemu biomasy fytoplanktonu, snížení průhlednosti vody a nebezpečí vzniku kyslíkového deficitu. Snížení průhlednosti vody způsobuje i aktivita některých druhů ryb, včetně kapra obecného, spočívající v rozrývání dna při hledání potravy.24 Nestabilita rybničního ekosystému způsobená eutrofizací a příliš intenzivním chovem ryb se projevuje snížením biodiverzity celého stanoviště, včetně snížení početnosti a druhové pestrosti vodního ptactva. Pro rybožravé ptáky je problémem nízká průhlednost vody, neboť jsou méně úspěšní při lovu potravy. Nadměrná obsádka kapra také nesvědčí litorálním porostům (rákosí). Kapři je poškozují při rozrývání dna. Přitom právě litorál je hnízdištěm většiny druhů vodních ptáků. Litorálním porostům a ptákům v nich hnízdícím neprospívají ani další rybníkáři používaná opatření, jako je např. manipulace s vodní hladinou v době hnízdění, vyhrnování břehů nebo zpevnění břehů pevným materiálem, např. betonem. Intenzifikace

23 24

ADÁMEK, Zdeněk, a kol. Aplikovaná hydrobiologie. op. cit., s. 301 - 312 tamtéž

18

rybníkářského hospodaření a s ní spojené změny v rybničních ekosystémech vedly k drastickému snížení populací vodních ptáků v průběhu 80. let minulého století.25 Petr Musil ve svém článku pro časopis Sylvia uvádí sedm dílčích faktorů, které mají největší vliv na populace vodních ptáků na rybnících v posledních desetiletích. Jsou jimi: změny v okolí rybníků (vysoušení mokřadů, rozorávání luk apod.), likvidace litorálních porostů v důsledku nešetrného odbahňování, oddělení rybníků od okolní krajiny valy zarůstajícími dřevinami, lov a myslivost, přímý vliv rybích obsádek, kolísání vodní hladiny (dochází k zaplavování hnízd) a rekreační využívání rybníků. Jako doporučení pro management rybníků uvádí Musil: snížení rybích obsádek na vybraných rybnících, zabránění znečištění živinami (zejména zastavení hnojení rybníků), omezení kolísání hladiny v hnízdní době (duben až červenec), na vhodných lokalitách cyklické kosení rákosin, obnovení pozvolně se svažujících břehů, ukončení chovu kachen a vypouštění polodivokých kachen a vytvoření tzv. refugií, tedy rybníků, kde nebudou kachny a husy loveny a které by mohly sloužit jako jejich shromaždiště pro podzimní tah.26 Pro efektivní ochranu ptáků, kteří jsou součástí rybničního ekosystému, je tedy především třeba chránit rovnováhu v tomto ekosystému, zejména zabraňovat nežádoucímu zvyšování úživnosti, provádět zodpovědný management velikosti a druhového složení rybí obsádky a také chránit a obnovovat litorální pásmo na rybníce.

1.4. Rybník z pohledu veřejného práva Jak bylo řečeno výše, rybníky plní rozmanité funkce, proto i problematika rybníka prostupuje mnoha oblastmi veřejného práva, od právní úpravy rybářství a rybníkářství přes vodní právo, stavební právo, obecné správní právo, právní úpravu zemědělství, právo životního prostředí až po pozemkové právo jako smíšené (částečně soukromoprávní) právní odvětví. Okrajově se dotýká samozřejmě i dalších veřejnoprávních odvětví, jako je právo finanční nebo trestní, těm však bude v této práci věnována pozornost pouze v případech bezprostředně vázaných na její téma. O rybníku z pohledu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále také ZOPK) pojednává kapitola č. 4. V této 25 26

MUSIL, Petr. Rybníky a jejich obhospodařování. In: Sylvia, 2000, roč. 36, č. 1, s. 75 – 80 tamtéž

19

podkapitole bude pojednáno o rybníku z pohledu ostatních veřejnoprávních předpisů a předpisů pozemkového práva. 1.4.1. Problematická definice rybníka Dalo by se předpokládat, že v zemi s tak bohatou rybníkářskou tradicí, jako je Česká republika, bude právní úprava rybníka ustálená a bez větších výkladových problémů. Rozhodně bychom nečekali potíže již při samotném určování, co vůbec rybník je či není. Bohužel, opak je pravdou. Jedinou zákonnou definici rybníka v českém právním řádu obsahuje § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů (dále též ZoRyb). Rybníkem se pro účely ZoRyb rozumí „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“ Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů dělí pozemky dle druhu a jedním z druhů pozemku je i vodní plocha. Dle bodu 1 přílohy prováděcí vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 357/2013 se vodní plochou rozumí „pozemek, na němž je koryto vodního toku, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina.“ Ta samá vyhláška pak v bodu 2 své přílohy zahrnuje rybník mezi způsoby využití pozemku a definuje ho jako umělou vodní nádrž určenou především k chovu ryb, s možností úplného a pravidelného vypouštění. Druh a využití pozemku se zapisují do katastru nemovitostí (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb.). Z pohledu ochrany přírody je zajímavá účelová definice rybníka – tedy že rybníkem podle ZoRyb i podle katastrální vyhlášky je pouze ta vodní nádrž, která je určena především k chovu ryb. U některých rybníků však díky jejich velké ekologické hodnotě veřejný zájem na ochraně životního prostředí převažuje nad hospodářským zájmem o produkci rybího masa. Například Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky doslova říká: „Režim hospodaření na rybnících v soustavě by měl být uzpůsoben tak, aby prioritně vytvářel vhodné podmínky pro hnízdění a vyvádění mláďat ptáků, eventuálně v případě letnění poskytoval

20

vhodnou tahovou zastávku s dostatečnou potravní nabídkou a zřejmě také mírou bezpečí (patrně ovlivněna velikostí obnažených ploch, čím větší, tím lépe). Chov ryb a rybí společenstva jsou nedílnou součástí péče o rybníky, avšak je třeba je v tomto případě chápat výhradně jako prostředek k dosažení optimálního stavu rybničního ekosystému, nikoliv jako cíl lidského konání v tomto území.“27 Nabízí se otázka, zda rybníky, které nejsou primárně určeny k chovu ryb, ale k jiným účelům, např. k vytváření podmínek pro hnízdění ptáků, jsou stále rybníky podle ZoRyb. Pokud bychom vycházeli pouze z jazykového výkladu ustanovení § 2 písm. c) ZoRyb., museli bychom dospět k závěru, že nejsou. Ani logickým výkladem se vymezení účelu rybníka nelze „zbavit“, bylo by to totiž v rozporu se zásadou, že zákonodárce „nic neříká zbytečně“. V důsledku vyloučení ekologicky cenných rybníků z právního institutu rybníka by se na ně nevztahovala ustanovení týkající se rybníka v ZoRyb a katastrální vyhlášce, resp., jelikož neexistuje jiná právní definice rybníka, rovněž aplikace ustanovení jiných právních předpisů operujících s pojmem „rybník“ by v případě takovýchto vodních nádrží byla problematická. Stejně tak rybářské hospodaření, jehož cílem je primárně dosažení optimálního stavu rybničního ekosystému, by nemohlo být rybníkářstvím podle ZoRyb, neboť rybníkářstvím je podle § 2 písm. b) ZoRyb chov a lov ryb, popřípadě vodních organizmů v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení, uskutečňovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organizmů nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybňování rybářských revírů. Je zajímavé, že zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje v § 1 odst. 3 „rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže“ do zemědělského půdního fondu. Stejnou formulaci ostatně nalezneme i v § 58 odst. 2 ZOPK, upravující náhradu za ztížení rybářského hospodaření. Zákonodárce tedy považoval za důležité zdůraznit, že součástí zemědělského půdního fondu jsou pouze ty rybníky, ve kterých se chovají ryby nebo vodní drůbež. Z toho by bylo možné usuzovat, že mohou existovat i rybníky bez chovu ryb, které do zemědělského půdního fondu nepatří. Zde je však nutné zohlednit fakt, že v době, kdy byl zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a ZOPK přijat, byl ještě 27

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021. [online], AOPK ČR, Správa CHKO Pálava, s. 25 [cit. 22. 10. 2015]

21

v platnosti dnes již zrušený zákon č. 102/1963 Sb., zákon o rybářství, který sice neobsahoval žádnou definici rybníka, avšak znal „rybníky nezpůsobilé k řádnému rybářskému hospodaření“, které spadaly do kategorie tekoucích vod, a také dával okresnímu národnímu výboru pravomoc v pochybnostech rozhodnout, zda se jedná o tekoucí vody nebo rybník. Jak tedy problematickou definici obsaženou v ZoRyb chápat? Narážíme zde na mezeru v právní úpravě? Lze právní nejistotu ohledně ekologicky cenných rybníků vyřešit bez změny této definice? Jak by byl rybník, který z důvodu odlišného účelu, než je chov ryb, nenaplňuje definici rybníka, právně upraven, kdyby se na něj beze změny zákona přestalo pohlížet jako na rybník? A kdo nebo co vlastně určuje účel vodní nádrže? Odpovídat na tyto otázky v této práci, jež má být zaměřena především na ochranu zvláště chráněných druhů ptáků, se může zdát na první pohled redundantní. Současná právní nejistota a spory z ní plynoucí však reálně negativně působí zejména vztahy mezi subjekty, které by měly na ochraně ptáků na rybníce spolupracovat (stát, vlastník rybníka, rybníkář…). To má přirozeně za následek také menší efektivitu ochrany. Nejinak tomu je v případě Lednických rybníků a toto téma bude otevřeno i ve zvláštní části této práce. Abych však dokázal na tyto otázky odpovědět, je třeba se do veřejnoprávní úpravy rybníka ponořit poněkud hlouběji, o což se pokusím v následujících podkapitolách. 1.4.2. Rybník jako vodní dílo Obecně je každý rybník stavbou podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, tedy stavebním dílem vzniklým stavební nebo montážní technologií. Zároveň je stavbou sloužící k vzdouvání28 a zadržování vod, je tedy vodním dílem podle § 55 zákona č. 254/2001, o vodách a o změně některých přepisů (vodní zákon, dále také VZ). VZ s pojmem rybník operuje, sám ho ale do § 55, jenž obsahuje kromě obecné definice vodního díla i jejich demonstrativní výčet, nezahrnul. Díla sloužící k akumulaci nebo vzdouvání vod jsou totiž uvedena v odstavci 1 pod písmenem a) a jsou to: přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. Ustanovení § 2 písm. c) ZoRyb definující rybník jako jedno vodní dílo tvořené hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními, je pak dle

28

Vzdouváním vody se dle normy ČSN 75 0101 bodu 5.10 rozumí opatření, jímž se zvyšuje původní hladina vody pro zvětšení hloubky vody, zmenšení rychlosti proudění, vytvoření rozdílu hladin (spádu), zlepšení podmínek pro využívání vody (např. její odběr) apod., uskutečňuje se pomocí vzdouvacích staveb.

22

mého názoru k VZ speciální a v podstatě doplňuje výčet vodních děl podle § 55 VZ o vodní dílo „rybník“. I v praxi užívají vodoprávní úřady ve správních rozhodnutích pojem rybník, jinak by bylo třeba vydávat tato správní rozhodnutí po hráz a nádrž, jako dvě samostatná vodní díla, zvlášť.29 Definice přehrady, hráze a jezu najdeme v prováděcí vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 23/2007 Sb. o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky30, pro definici vodní nádrže můžeme sáhnout do technické normy ČSN 75 0101.31 S vědomím toho, že přejímání definic mezi jednotlivými prameny práva může být problematické, jak ostatně dokládá i matoucí ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, lze konstatovat, že připustíme-li existenci rybníka nesplňujícího definici v ZoRyb, bude se jednat buď o vodní dílo sui generis, nebo dvě samostatná vodní díla, a to hráz a vodní nádrž. Praxi posuzování rybníka jako jednoho vodního díla lze podle mého názoru udržet i u ekologicky cenných rybníků, které neodpovídají definici podle ZoRyb, viz následující oddíl. 1.4.3. Účel rybníka stanovený kolaudačním souhlasem VZ obsahuje speciální úpravu stavebního řízení v §§ 15 a 15a. Vodoprávní úřad na základě § 15 odst. 4 VZ vykonává působnost speciálního stavebního úřadu podle stavebního zákona.32 Obecným stavebním úřadům je ponechána pravomoc ve věcech územního rozhodování, naopak např. vydávání stavebního povolení nebo kolaudačního souhlasu je

29

Viz správní rozhodnutí uvedená v Přílohách Přehrada je podle § 2 písm. a) vyhlášky č. 23/2007 Sb. „stavba přehrazující vodní tok nebo údolí, tvořená přehradní hrází, včetně funkčních zařízení, která slouží k trvalému vzdouvání a akumulaci povrchových vod ve vodní nádrži za účelem řízení odtoku povrchových vod.“ Hráz je v tom samém paragrafu pod písmenem b) definována jako „stavba, včetně funkčních zařízení, která: 1. přehrazuje vodní tok nebo údolí a která slouží k trvalému nebo občasnému vzdouvání nebo akumulaci povrchových vod, 2. slouží na ochranu před povodněmi, popřípadě ke zvětšení kapacity koryta vodního toku, nebo 3. slouží k ohrázování vodních nádrží,“ 31 Definici vodní nádrže najdeme v bodu 10.13 ČSN 75 0101, který ve zkratce říká, že vodní nádrž je vodní útvar vzniklý akumulací vody v přírodním nebo uměle vytvořeném prostoru na zemském povrchu ve kterém se zadržuje nebo zpomaluje odtok vody z povodí, nebo je to prostor vytvořený vzdouvací stavbou na vodním toku, využitím přírodní nebo umělé prohlubně nebo ohrázováním určitého území, určený k akumulaci vody a k řízení odtoku. 30

23

svěřeno úřadům vodoprávním. Stavební zákon obecným předpisem ve vztahu k VZ, na činnost vodoprávního úřadu jako speciálního stavebního úřadu se použije, nestanoví-li VZ jinak. Vodoprávní úřad ve stavebním povolení i v kolaudačním souhlasu uvede účel a způsob využívání stavby (např. chov ryb). V těchto dokumentech také bývá přímo uvedeno, že se jedná o rybník. Rybník lze poté využívat pouze k účelu vymezenému v kolaudačním souhlasu. Změnu v účelu užívání rybníka pak musí dle § 127 stavebního zákona vlastník rybníka ohlásit stavebnímu úřadu, který buď vydá souhlas s touto změnou, nebo zahájí správní řízení o projednání změny. Užívá-li fyzická osoba stavbu v rozporu s kolaudačním souhlasem, jedná se o přestupek podle §178 odst. 1 písm. i) stavebního zákona. Činí-li tak právnická nebo podnikající fyzická osoba, páchá tím správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. g) téhož zákona. V obou případech může být vyměřena pokuta až do výše 500 000 Kč Využívání možnosti změny účelu užívání rybníka jako vodního díla, zejména na rybnících, které jsou ekologicky cenné a zároveň ve veřejném vlastnictví, by dle mého názoru mohlo přinést do ochrany přírody větší právní jistotu. Jednotlivé funkce rybníka by mohly být zohledněny jako jeho účely v kolaudačním souhlasu, přičemž jedním z účelů by byla ochrana přírody. Zároveň by bylo potřebné na základě převažujícího veřejného zájmu, který je při nakládání se státním majetkem dle mého názoru určujícím faktorem, stanovit hierarchii účelů konkrétního rybníka. Předešlo by se tak některým sporům mezi rybníkáři a orgány ochrany přírody o to, co je vlastně účelem hospodaření na daném rybníce. Převáží-li na některém z rybníků veřejný zájem ochrany přírody nad zájmy ekonomickými a bude-li to potvrzeno kolaudačním souhlasem, je třeba si položit otázky vyřčené v oddíle 1.4.1: Je takový rybník rybníkem podle § 2 písm. c) ZoRyb? A pokud není, jaká právní úprava se na něj a na hospodaření na něm použije? Odpověď na první otázku je nastíněna již v oddíle 1.4.1. Dle mého názoru nelze bez dalšího považovat za rybník podle § 2 písm. c) ZoRyb vodní dílo, jehož hlavním účelem není chov ryb, stejně jako by jím nemohlo být např. vodní dílo, na kterém nelze regulovat vodní hladinu. Vodoprávní úřad má tedy možnost zkolaudovat takový rybník jako jiné vodní dílo, např. jako zvláštní rybochovné zařízení podle § 2 písm. d) ZoRyb. Druhou možností by bylo označovat takové dílo i nadále za rybník, nicméně s tím, že se evidentně nebude jednat o

24

rybník podle ZoRyb. Dle mého názoru obecná definice a následovný demonstrativní výčet vodních děl v § 55 odst. 1 VZ umožňuje existenci vodního díla sui generis v demonstrativním výčtu neuvedeného a ani jiným zákonem neupraveného, za předpokladu, že jinak splňuje obecnou definici. Takové vodní dílo, ačkoli by bylo nazýváno rybníkem, nebylo by rybníkem podle ZoRyb, právní úpravu vztahující se k rybníku, včetně příslušných ustanovení ZoRyb by bylo možné aplikovat analogicky s odůvodněním, že jde o mezeru v právu a správní orgán nemůže odepřít vydání rozhodnutí. Bez aplikace analogie s rybníkem by se předmětné vodní dílo sui generis ocitlo v právním vakuu ohledně způsobu hospodaření na něm.33 Jaromír Harvánek a kol. ve své učebnici Teorie práva říká, že analogii lze obvykle použít, pokud je mezi skutkovými podstatami určité právní normy a konkrétního případu více podobností než růzností a je-li v dané věci stejně ratio (smysl, úmysl zákonodárce resp. zákona).34 Tato kritéria jsou dle mého názoru v tomto případě bezesporu naplněna. V úvahu připadá i jiné řešení aplikace ustanovení § 35 odst. 2 VZ a stanovení způsobu rybářského obhospodařování dané vodní nádrže vodoprávním úřadem. Orgán ochrany přírody by měl na základě § 65 ZOPK v tomto řízení postavení dotčeného orgánu (viz čtvrtá kapitola, oddíl 4.6.3.). 1.4.4. Povolení k nakládání s vodami Kdo chce na rybníku hospodařit, musí od vodoprávního úřadu dostat povolení k nakládání s povrchovými vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) VZ. Povolení k nakládání s vodami se vydává na časově omezenou dobu. V rozhodnutí o povolení vodoprávní úřad stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává (§ 9 odst. 1 VZ).

33

Jak je uvedeno v kapitole 2.3.1., rybníkářství je v § 2 písm. b) ZoRyb definováno jako „chov a lov ryb, popřípadě vodních organizmů v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení, uskutečňovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organizmů nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybňování rybářských revírů“. Požadavkem ochrany přírody jako nejsilnějšího veřejného zájmu na ekologicky cenných rybnících je však takové rybářské hospodaření, které je nástrojem k ochraně přírody a ne k zajištění produkce ryb, i když i u takového hospodaření na přirozeně eutrofních rybnících bude jejich produkční funkce pravděpodobně stále rentabilní. Zároveň je možné provádět rybníkářství pouze na rybníce či zvláštním rybochovném zařízení, a analogii s rybníkem je třeba nejprve dovodit a odůvodnit způsobem nastíněným v citovaném odstavci. ZoRyb uvádí jako další formu rybářství tzv. „výkon rybářského práva“. Aplikace režimu výkonu rybářského práva na hospodaření rybníkářské povahy by byla značně problematická, např. kvůli nutnosti zapojit i rybářské orgány a vyhlásit na předmětných rybnících rybářské revíry, což je podle § 4 odst. 1 ZoRyb pouze na vodním toku, rybníce nebo uzavřené vodě. Tzv. „obtočné“ či „pramenité“ rybníky ale nejsou součástí vodního toku, ani uzavřenou vodou, a za rybník je při této interpretaci ZoRyb také nelze považovat. Rybářský revír by na nich nebylo možné vyhlásit a rybářské hospodaření na nich by nemohlo probíhat podle ZoRyb. 34 HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.s. 346 - 347

25

Povolení k nakládání s vodami není třeba k obecnému nakládání s vodami podle § 6 VZ. K jinému než obecnému nakládání s vodami se povolení vydává za účely uvedenými v § 5 odst. 1 VZ. V případě povrchových vod jsou to: odběr, vzdouvání, akumulace a využívání energetického potenciálu těchto vod, užívání těchto vod pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popřípadě jiných vodních živočichů, za účelem podnikání, a jiné nakládání s nimi. Mezi jiné nakládání s vodami patří i jejich nakládání za účelem ochrany přírody.35 Při stavbě nových vodních děl, tedy i při stavbě nového rybníka, je na základě § 9 odst. 5 VZ povolení k nakládání s vodami vydáváno současně se stavebním povolením. Městský soud v Praze v rozsudku čj. 7 Ca 133/2004-64 uvádí, že vodní dílo může být i víceúčelové, přičemž jednotlivé účely je třeba v rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami uvést, jak se tyto účely musí vzájemně doplňovat, a stanovit určitou míru ve využívání jednotlivých účelů tak, aby některý z účastníků řízení o povolení nakládání s vodami nebyl jednostranně zvýhodněn nebo poškozen.36 1.4.5. Manipulační řád rybníka Vodoprávní úřad může podle § 59 odst. 3 VZ uložit vlastníkovi vodního díla povinnost zpracovat manipulační řád, stejně jako může uložit povinnost udělat změny v již schváleném manipulačním řádu. Schvaluje ho vodoprávní úřad na časově omezenou dobu. Dle § 59 odst. 1 písm. a) VZ je vlastník vodního díla je ze zákona povinen dodržovat manipulační řád vodního díla a je také povinen hlásit vodoprávnímu úřadu změny mající vliv na obsah manipulačního řádu. Dle mého názoru může být takovou změnou např. i to, když na rybníce zahnízdí některý ze zvláště chráněných druhů ptáků. Pokud by požadavky na jeho ochranu byly v rozporu s manipulačním řádem rybníka, ukládá zákon vlastníku rybníka nahlásit to vodoprávnímu úřadu, který by posléze měl nařídit změnu manipulačního řádu. U soukromých vlastníků rybníků nelze očekávat přílišnou motivaci tak činit. Za porušení této povinnosti však může být vlastníku, lhostejno zda fyzické nebo právnické osobě, uložena pokuta až do výše 1 000 000

35

Rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. MUBR-S 45499/2014 OŽP/Sch. Veřejná vyhláška Rozhodnutí změna povolení k nakládání s vodami Prostřední rybník [online]. 36 Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 7 Ca 133/2004-64

26

Kč, spolu s postihem podle ZOPK.37 Mimořádnou manipulaci nad rámec manipulačního řádu může rozhodnutím povolit vodoprávní úřad v mimořádných situacích, jinak je protiprávní.38

1.5. Shrnutí Rybníky jsou esenciální prvky naší krajiny s velkým hospodářským, ekologickým, estetickým a hydrologickým významem. Jejich litorální pásma poskytují útočiště mnoha druhům vodních ptáků, včetně ZCHD a druhů chráněných evropskou legislativou. Největším ekologickým problémem rybníků je v současné době eutrofizace vody, neboli nutrient pollution, způsobená především intenzivním hospodařením na rybníce a splachem živin ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Důsledkem eutrofizace je zhoršení stavu rybničních ekosystémů s významným negativním dopadem na jejich biodiverzitu, včetně negativního vlivu na populace ZCHD ptáků. Velké problémy ochraně přírody činí i vysazování nadměrné rybí obsádky. ZoRyb chápe rybník spíše jako technické zařízení pro chov ryb, produkce ryb je dokonce jedním z pojmových znaků definice rybníka v § 2 písm. c) ZoRyb. Ekologická funkce rybníka není v ZoRyb nijak zohledněna. Účelové vymezení rybníka jako vodního díla určeného převážně k chovu ryb zakládá právní nejistotu při posuzování právních aspektů těch rybníků, u kterých veřejný zájem na ochraně přírody převažuje nad zájmy hospodářskými. Zejména pak rybníky ve veřejném vlastnictví, kde tomuto veřejnému zájmu nebrání žádný zájem soukromý, nelze dle mého názoru bez dalšího považovat za rybníky podle ZoRyb. Tuto právní nejistotu je možné zmírnit změnou kolaudačního souhlasu k rybníku, a to buď převedením takových rybníků do kategorie zvláštního rybochovného zařízení, nebo vytvořením vodního díla sui generis, na které by se právní úprava rybníka a rybníkářství aplikovala analogicky. V úvahu připadá i stanovení způsobu rybářského hospodaření podle § 35 VZ. Nejlepším řešením nynější neuspokojivé právní situace by však dle mého názoru byla legislativní změna definice rybníka v ZoRyb tak, aby neobsahovala kritérium účelu rybníka. Definice bude dostatečně konkrétní i bez zdůraznění rybochovné funkce. Jinou možností by mohlo být legislativní zakotvení ekologicky cenného rybníka jako zvláštní kategorie rybníka. 37 38

§ 119 a 125a zákona č. 253/2001 Sb. § 59 odst. 4 zákona č. 253/2001 Sb.

27

Takováto úprava by pak mohla poskytnout základ k dalšímu zohledňování ekologické funkce rybníka přímo ve VZ, což by dle mého názoru mohlo upevnit pozici ochrany přírody v souvislosti s rybníkem a zlepšit mimo jiné vymahatelnost ekologicko-právních norem. Prosakování ochrany životního prostředí do právních předpisů ležících mimo oblast práva životního prostředí může být jedna z vhodných cest, kterou by se mohla ochrana životního prostředí vydat za účelem zlepšení stavu životního prostředí.

28

2. Ochrana ptáků v souvislosti s rybníkem v mezinárodním právu 2.1. Úvod do problematiky Nutnost mezinárodní ochrany životního prostředí je dána zejména tím, že environmentální problémy „neznají hranice států“. Mezinárodní právo životního prostředí funguje na principu uložení povinnosti státu, aby reguloval chování jednotlivců tak, aby k poškozování životního prostředí buď nedocházelo, nebo stanovil přípustné limity takového poškozování.39 Nutnost vytvářet mezinárodní rámec pro ochranu životního prostředí, a to obzvláště ochranu ptáků, si státy začaly uvědomovat již v 19. století. Z významných dokumentů raného stádia mezinárodní úpravy ochrany ptactva lze jmenovat např. Konvenci o ochraně ptáků užitečných pro zemědělství z roku 1902, Konvenci o ochraně migrujících ptáků v USA a Kanadě z roku 1916 nebo Konvenci o ochraně přírody a zachování volně žijících druhů fauny a flóry na západní polokouli z roku 1940.40 Hlavní účel mezinárodních smluv týkajících se ochrany přírody představovala až do 70. let 20. století ochrana přírodních zdrojů.41 Teprve jako reakce na neustále se zhoršující stav životního prostředí začal být budován rámec ochrany životního prostředí, jak jej známe dnes. Česká republika na sebe v minulosti převzala závazky z různých mezinárodních úmluv na ochranu životního prostředí. Tyto závazky následně ovlivnily podobu vnitrostátního práva, včetně podoby ZOPK. V rámci této podkapitoly pojednám o nejdůležitějších mezinárodních smlouvách vztahujících se k tématu této práce.

2.2. Úmluva o zachování biologické rozmanitosti z Rio de Janeira Úmluva o zachování biologické rozmanitosti (CBD) byla přijata dne 5. června 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) konané v brazilském Riu de Janeiru 39

PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí I. Díl., 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2009, s. 56 40 DARMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C. H. BECK, 2010, s. 100 41 STEJSKAL, Vojtěch: Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, s. 79.

29

jako reakce na zhoršující se stav životního prostředí a masivní vymírání organických druhů po celém světě. Smluvní státy v preambuli vyjadřují uvědomění si důležitosti biologické rozmanitosti pro budoucnost lidstva, znepokojení nad tehdejším stavem biologické rozmanitosti a rovněž odhodlání tuto rozmanitost rozličnými způsoby chránit a podporovat. CBD je současně jedním z dokumentů, které zakotvují princip trvale udržitelného rozvoje, jenž je jedním z nejdůležitějších produktů konference v Riu. Cíli úmluvy, formulovanými v čl. 1 CBD, jsou „ochrana biodiverzity, trvale udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a rovnoměrné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, včetně odpovídajícího přístupu ke genetickým zdrojům a odpovídajícího předávání příslušných technologií při zohlednění všech práv na tyto zdroje a technologie, včetně odpovídajících způsobů financování.“ CBD právně definuje pojem „biodiverzita“ neboli „biologická rozmanitost“ v čl. 2 jako „variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jinými, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů. Právě široké pojetí biodiverzity a její ochrany překonává původní složkové pojetí ochrany životního prostředí a klade důraz na komplexní ochranu, které je k naplnění cílů úmluvy zapotřebí. Důležitým prvkem, který CBD do ochrany přírody zavedla, je rozlišování ochrany na tzv. ochranu „in situ“ a „ex situ“. Jejich definice lze najít rovněž v čl. 2. Ochrana „in situ“ znamená ochranu ekosystémů a přírodních stanovišť včetně ochrany druhů, a to na místech, kde se tyto systémy, přírodní stanoviště a druhy přirozeně vyskytují. Ochrana „ex situ“ znamená jejich ochranu mimo přirozená stanoviště. Ochranu „in situ“ upravuje blíže článek 8 CBD, přičemž ve vztahu k tématu této práce lze zdůraznit povinnost smluvních států vytvořit systém chráněných území, povinnost podporovat ekosystémy, stanoviště a životaschopné populace druhů v jejich přirozeném prostředí, povinnost obnovovat poškozené ekosystémy, a povinnost bojovat proti invazivním druhům. Ochrana „ex situ“, zakotvená v článku 9, slouží dle CBD zejména jako doplněk ochrany „in situ“, a jedná se např. o opatření k záchraně ohrožených druhů spočívající v jejich opětovném vysazování. K dosažení komplexní ochrany biodiverzity je zapotřebí uplatňování obou typů ochrany, nejlépe ve vzájemném souladu a kooperaci.

30

Článek 10 CBD přináší ochranu biodiverzity spočívající v trvale udržitelném využívání složek biologické rozmanitosti. Biodiverzita je ve své podstatě obrovské bohatství, které člověk využívá ve formě tzv. ekosystémových služeb. Pod ty můžeme zahrnout i chov ryb v rybníce. Nadměrná rybí obsádka je jedním z hlavních problémů ochrany biodiverzity v rybničních biotopech.42 Je tedy dle mého názoru povinností signatářského státu zajistit osazování rybníků takovou obsádkou, která splňuje podmínky pro trvale udržitelný rozvoj daného ekosystému. V dalších ustanoveních se CBD zabývá ekonomickými nástroji ochrany životního prostředí, finančními zdroji, finanční pomocí rozvojovým zemím s financováním ochrany životního prostředí, mechanizmem poskytování této pomoci, vytvořením Konference smluvních stran (dále jen Konference) a její organizací a dalšími záležitostmi. Vztah k ostatním mezinárodním úmluvám upravuje čl. 22 tak, že se CBD nedotýká práv a povinností smluvních států vyplývajících z jakékoli stávající mezinárodní dohody kromě případu, kdy by výkon takových práv a povinností způsobil vážné poškození nebo ohrožení biodiverzity. ČR přistoupila k CBD rozhodnutím Vlády ČR č. 293/1993. Text úmluvy je publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 134/1999 Sb. ČR tímto převzala závazky z úmluvy vyplývající, což znamená nejen v souladu s ustanoveními CBD chránit a obnovovat biologickou rozmanitost, ale rovněž plnit své povinnosti vůči Konferenci, k nimž patří např. pravidelné vypracovávání a předkládání zpráv podle čl. 26 CBD. Ke správě záležitostí spojených s CBD byl v ČR zřízen meziresortní orgán s názvem Český výbor pro Úmluvu o biologické rozmanitosti, při kterém působí i vědecký poradní sbor pro řešení odborných otázek. Mezi úkoly výboru patří mimo jiné koordinace postupů jednotlivých resortů, plnění úkolů vyplývajících ze zasedání Konference a vypracovávání dokumentů Konferencí požadovaných. 2.2.1. Cíle Aichi K podpoře implementace CBD byl v roce 2010 v Japonské prefektuře Aichi přijat dokument s názvem „Strategický plán CBD pro ochranu biodiverzity 2011 – 2020“ včetně tzv. „Aichi cílů“.43 Aichi cíle představují cíle v ochraně biodiverzity, které se smluvní strany CBD

42

MUSIL, Petr., Rybníky a jejich obhospodařování. op. cit., s. 75 – 80, Decision of The Conference of Parties X/2 Strategic Plan for Biodiversity 2011-2020. [online] Convention on Biological Diversity © CBD Secretariat [cit. 3. 8. 2015]. 43

31

zavázaly naplnit do roku 2020. Pro předmět této práce jsou důležité zejména následující Aichi cíle: Strategický cíl 7 Do roku 2020 je udržitelným způsobem řízeno zemědělství, vodní hospodářství a lesnictví, což zajišťuje zachování biologické rozmanitosti. Strategický cíl 9 Do roku 2020 budou identifikovány nepůvodní invazní druhy a cesty jejich šíření a budou stanoveny priority v této oblasti, prioritní druhy budou pod kontrolou nebo vyhubeny; budou podniknuta opatření ke kontrole cest jejich šíření, aby se zabránilo introdukci nepůvodních invazních druhů a jejich uchycení. Strategický cíl 11 Do roku 2020 alespoň 17 % suchozemských oblastí a vnitrozemských vod a 10 % pobřežních a mořských oblastí, zejména oblastí důležitých z hlediska biodiverzity a ekosystémových služeb, je chráněno efektivním, reprezentativním a propojeným systémem chráněných území, jakož i dalšími efektivními nástroji, a integrováno do širších krajinných systémů. Strategický cíl 12 Do roku 2020 je zabráněno vyhynutí popsaných ohrožených druhů a jejich stav z hlediska ochrany, zvláště těch s největší mírou poklesu, je zlepšen a zachován. Dle mého názoru jsou tyto cíle na první pohled velmi ambiciózní a nepodaří se je naplnit. Aktuální zhodnocení dosavadního pokroku v naplňování závazků plynoucích České republice z CBD, včetně naplňování Aichi cílů, přináší Pátá národní zpráva k Úmluvě o biologické rozmanitosti předložená Konferenci Ministerstvem životního prostředí dne 11. 6. 2014. Již v úvodu je předesláno, že od předcházející Čtvrté národní zprávy k Úmluvě o biologické rozmanitosti, předložené v roce 2009, nebyla zaznamenána žádná výrazná změna statusu a trendů biodiverzity. Stav biologické rozmanitosti jako celku se až na výjimky tedy

32

nijak signifikantně nezhoršil, ale ani nezlepšil, což ukazuje na to, že se cíle CBD nedaří naplnit. 44

Cíle Aichi zatím nejsou promítnuty v dosavadních koncepčních dokumentech, jako je, Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (2005-2015), Státní program ochrany přírody a krajiny (naposledy aktualizován roku 2009), protože byly publikovány před schválením Strategického plánu CBD pro ochranu biodiverzity a s ním souvisejících Aichi cílů. Kupodivu se o nich výslovně nehovoří ani ve Státní politice životního prostředí (2012 – 2020), nejspíše proto, že zde nenajdeme ani zmínku o samotné CBD.

2.3. Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) Tato úmluva byla sjednána v roce 1979 a Česká republika je její smluvní stranou od 1. 6. 1998.45 Cíle úmluvy jsou shrnuty hned v prvním článku: chránit planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy se zvláštním důrazem na zranitelné a ohrožené druhy a podporovat spolupráci mezi smluvními státy. Bernská úmluva tedy poskytuje základ zejména pro druhovou (čl. 5 a násl.) a ekosystémovou (čl. 4) ochranu. Zvláštní péče má být podle č. 4 odst. 3 věnována stanovištím důležitým pro chráněné a přísně chráněné migrující druhy. Chráněné druhy živočichů jsou v přílohách Bernské úmluvy rozděleny na „chráněné“ (příloha č. III) a „přísně chráněné“ (příloha č. II). Z přísně chráněných druhů ptáků podle Bernské úmluvy vyskytujících se alespoň občasně na území Lednických rybníků, o nichž bude podrobněji pojednáno ve zvláštní části této práce, lze uvést např. tenkozobce opačného (Recurvirostra avosetta), volavku červenou (Ardea purpurea), kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) nebo bukáčka malého (Ixobrychus minutus).46 Smluvní státy se v čl. 6 Bernské úmluvy zavázaly ve vztahu k přísně chráněným druhům živočichů přijmout taková právní a správní opatření, aby bylo zakázáno:

44

Ministry of the Environment of the Czech republic. The fifth national report of the Czech republic to the Convention on Biological Diversity. 2014 [online]. Convention on Biological Diversity © CBD Secretariat [cit. 3. 8. 2015]. s. 3 45 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bernská úmluva [online] © 2016 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti. [cit. 7. 8. 2015] 46 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky 2012 – 2021, op. cit., s. 5-7

33

„a) jakýmkoli způsobem je záměrně odchytávat, držet a záměrně usmrcovat; b) záměrně poškozovat nebo ničit místa sloužící k rozmnožování nebo k odpočinku; c) záměrně vyrušovat volně žijící živočichy, zejména v době rozmnožování, odchovu mláďat a přezimování, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů této úmluvy; d) záměrně ničit nebo odebírat vejce z volné přírody nebo si tato vejce ponechat, třeba prázdná; e) držet tyto živočichy a obchodovat s nimi v rámci vnitřního trhu, ať s živými či mrtvými exempláři, včetně preparovaných živočichů nebo kterékoli jejich běžně rozpoznatelné části nebo odvozeniny, jestliže tento zákaz přispěje k účinnosti ustanovení tohoto článku.“ Tato pravidla přejímá s určitými odchylkami ZOPK v § 50, týkají se však jiného seznamu chráněných živočichů a to seznamu obsaženého ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tyto seznamy se však vzájemně prolínají. Ve vztahu k druhům živočichů vyjmenovaných v příloze III, označených jednoduše za „chráněné“ úmluva tak silnou ochranu nevyžaduje. Čl. 7 ukládá pouze obecnou povinnost využívat tyto druhy tak, aby nedošlo k ohrožení jejich populací, např. zavést doby hájení, regulaci obchodu s jedinci těchto druhů a případné místní či dočasné zákazy využívání těchto druhů za účelem obnovy jejich populace. Do této kategorie spadají všechny druhy ptáků až na výslovně uvedené výjimky.

2.4. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) Dne 23. 6. 1979 byla v Bonnu přijata Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, zkráceně CMS (z anglického Convention on the Conservation of Migratory

34

Species of Wild Animals). V platnost vstoupila 1. 11. 1983 a Česká republika k ní přistoupila 1. 5. 1994, text CMS je vyhlášen ve sbírce zákonů pod číslem 127/1994 Sb.47 Jedná se o jedinou rámcovou globální úmluvu na ochranu migrujících druhů živočichů.48 Seznam ohrožených stěhovavých druhů lze najít v Příloze I CMS. Z druhů, kterých se dotýká problematika ochrany ptáků na rybníce a které na našem území žijí, nebo přes ně migrují, lze uvést např. rybáka obecného (Sterna hirundo) nebo tenkozobce opačného (Recurvirostra avosetta), jež se vyskytují i v lokalitě Lednických rybníků49, nebo např. orla mořského (Haliaeetus albicilla). Jelikož cílem CMS je zavést efektivní ochranu druhů v celém jejich areálu50, nabádá v čl. IV a V, aby uzavíraly s areálovými státy51, jejichž seznam podle čl. VI vytváří a aktualizuje Sekretariát, dohody o ochraně druhů vyjmenovaných v Příloze II. Česká republika je smluvní stranou dvou takovýchto dohod: Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS) a Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).52 Česká republika přistoupila k dohodě AEWA v 1. září 2006. Závazky, které tím na sebe převzala, spočívají zejména v: 

Ochraně ohrožených druhů stěhovavého vodního ptactva



Podpoře výzkumu uvedených druhů, nalezení a ochraně a obnově jejich

stanovišť. 

Zajištění udržitelného využívání stěhovavého vodního ptactva (např. jeho

udržitelný lov) 

Informování veřejnosti o ochraně stěhovavého vodního ptactva

47

Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bonnská úmluva – CMS [online] © 2016 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti. [cit. 7. 8. 2015] 48 CMS. Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals [online]. © 2015 UNEP/CMS Secretariat [cit. 8. 8. 2015] 49 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021. op. cit., s. 6 50 Areálem se na základě čl. 1 odst. 1 písm. f) CMS rozumí „všechny suchozemské či vodní plochy, které stěhovavý druh obývá, v nichž se dočasně zdržuje, která překračuje či přelétá v kterékoli době na své normální migrační cestě.“ 51 Čl. 1 odst. 1 písm. h) říká, že areálový stát „ve vztahu k určitému stěhovavému druhu označuje jakýkoli stát [a podle okolností i jakoukoli jinou stranu,jak se o tom zmiňuje písmeno k) tohoto odstavce], který vykonává jurisdikci nad kteroukoli částí areálu stěhovavého druhu, nebo stát, pod jehož vlajkou plující lodi se zabývají lovem tohoto stěhovavého druhu mimo hranice státní jurisdikce.“ 52 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bonnská úmluva [online]. op. cit.

35



Bránění záměrnému vysazování nepůvodních druhů



Stanovení orgánu, který bude mít na starosti provádění dohody



Zpracovávání zpráv o plnění dohody



Závazku přispívat do rozpočtu dohody53

Seznam ptačích druhů, na které se AEWA vztahuje a který najdeme v Příloze č. 2 této dohody. Mezi tyto druhy patří kupříkladu bukáček malý (Ixobrychus minutus), husa velká (anser anser), husa běločelá (Anser albifrons), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a další druhy vyskytující se mimo jiné i v oblasti Lednických rybníků.54

2.5. Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) Ramsarská úmluva z roku 1971 se sice věnuje výhradně mokřadům a může se zdát, že nemá s tématem této práce nic společného, nicméně jedná se o významný nástroj na ochranu vodního ptactva. Nezřídka leží rybníky a mokřady v těsné blízkosti a zásah učiněný na jednom z těchto ptačích stanovišť může ovlivnit podmínky na stanovišti druhém. Nejinak je tomu i v případě Lednických rybníků. Definice mokřadu, obsažená v článku 1 odst. 1 Ramsarské úmluvy, je přitom poměrně široká je přitom Česká republika přistoupila k Ramsarské úmluvě v roce 1990 a ve stejné době byla do Seznamu mezinárodně významných mokřadů (dále jen „Seznam“) podle čl. 2 této úmluvy zařazena i celá oblast Lednických rybníků Z čl. 3 Ramsarské úmluvy vyplývá pro smluvní státy především povinnost plánovat a uskutečňovat své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů zapsaných na Seznamu, a pokud je to možné, tak aby podporovaly rozumné využití ostatních mokřadů na svém území. Dle mého názoru se jedná o velmi slabé ustanovení, zejména ochrana nezapsaných mokřadů je oslabena již hypotézou „pokud je to možné“ a dále také požadavkem pouze na „rozumné využívání“ oproti „podpoře zachování“ v případě zapsaných mokřadů. „Rozumné využívání“ může, s trochou nadsázky, také znamenat „zkusme to prosím nezničit hned“, kdežto podpora zachování znamená přinejmenším „udělejme alespoň něco pro to, abychom to ještě víc Art. 2 – 5 of Agreement on the Conservation of African-Eurasian Migratory Waterbirds (AEWA) [online] UNEP/AEWA Secretariat [quot. 8. 8. 2015]. 54 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky 2012-2012, op. cit., str. 5 a násl 53

36

neničili“. O něco konkrétnější závazky vyplývají z čl. 5, a to např. povinnost zřizovat mokřadní chráněná území a náležitě se o jejich ochranu postarat, povinnost podporovat výzkum mokřadů a výměnu údajů o těchto mokřadech, povinnost zajistit dostatečnou kvalifikovanost a výchovu výzkumníků nebo povinnost usilovat o zvýšení stavů vodních ptáků ve vhodných mokřadech. Ačkoli jsou zde již explicitněji formulovány požadavky na smluvní státy, velmi často jsou opět zmírněny obraty jako „budou podporovat“ a „budou usilovat“ namísto užití např. ambicióznějšího „zajistí“. Další povinností smluvního státu je podle čl. 8 odst. 1 monitorovat změny v mokřadech zapsaných do Seznamu a informovat o těchto změnách Sekretariát, jenž nahradil někdejší stálé byro, jehož působnost a pravomoc vykonávala do července roku 1988, kdy byla nahrazena právě Sekretariátem, Mezinárodní unie pro ochranu přírody.55 Péče o mokřadní systémy je součástí Státní politiky životního prostředí 2010 - 2020 a je zahrnuta do cíle č. 3.1.4, nicméně o Ramsarské úmluvě není v tomto koncepčním dokumentu ani zmínka. Předchozí Státní politika životního prostředí 2004 – 2010 vyhradila mokřadům jejich vlastní cíl, cíl číslo 1.2. Z vyhodnocení plnění Státní politiky životního prostředí 2004 – 2010 vyplývá, že část z dílčích cílů ochrany mokřadů byla plněna průběžně, většina však byla splněna jen částečně, jeden dokonce nebyl splněn vůbec.56 Lze tedy konstatovat, že Česká republika má s naplňováním cílů Ramsarské úmluvy problémy.

2.6. Shrnutí V této kapitole bylo pojednáno o mezinárodních smlouvách a dalších mezinárodních dokumentech týkajících se ochrany ptáků buď přímo, nebo skrze ochranu mokřadů či biodiverzity obecně, kterými je Česká republika vázána. Závazy z těchto smluv musí byt zohledněny při tvorbě a aplikaci národního práva. V posledních desetiletích bylo i díky těmto mezinárodním dokumentům nashromážděno mnoho vědeckých poznatků o biologické rozmanitosti a jejím vývoji. Zatím poslední zpráva o stavu světové biodiverzity Global Biodiverzity Outlook (GBO-4) z roku 2014 vyznívá pro biodiverzitu spíše nepříznivě. Žádný z cílů

55

History of the Ramsar Convention.[online] ©2014 The Ramsar Convention Secretariat [cit. 11. 8. 2015]. Vyhodnocení plnění Státní politiky životního prostředí České republiky za období 2004 – 2010 [online] Ministerstvo životního prostředí © 2008–2015 Ministerstvo životního prostředí. [cit. 27. 7. 2015]. s. 18 - 21 56

37

CBD se nepodařilo naplnit ani na globální ani na národní úrovni, do roku 2020 se nepředpokládá ani naplnění cílů Aichi. Druhy živočichů označené za ohrožené vyhynutím, včetně druhů ptáků, jsou stále na cestě k vyhynutí. Mokřady jsou jedním z nejvíce poškozených a mizících typů stanovišť. Největší úbytek biologické rozmanitosti nastává v tropickém pásmu. V oblasti mírného pásma však dochází od roku 1970 ke spíše zlepšování stavu biodiverzity, která však byla významně narušena v minulosti.57 Z různých dokumentů vydávaných pro území České republiky jako strategické a koncepční dokumenty a zprávy lze usoudit, že v celkovém měřítku se stav biodiverzity ani stav populací druhů ptáků nijak výrazně nehorší, ale ani nezlepšuje. To ukazuje na nedostatky v plnění cílů vytyčených mezinárodním právem a Českou republikou převzatých. Zatím se může zdát, že ochrana podle mezinárodních smluv je neúčinná, neboť její cíle se ani po desetiletích od jejich uzavření nedaří naplnit. Dle mého názoru se však opatření přijímaná na základě mezinárodních úmluv na ochranu biodiverzity mohou pozitivně projevit v budoucnu, je však třeba co nejvíce podporovat jejich důsledné uplatňování, což však není snadné zejména v zemích třetího světa. Významný přínos mezinárodní snahy o ochranu biodiverzity je jistě také získání velkého množství vědeckých poznatků, které nejen rozšiřují naše vědění o přírodních procesech a stavech předmětů ochrany ale mohou být využity při dalším postupu v ochraně biodiverzity. V souvislosti s Lednickými rybníky nelze nezmínit, že jeden z nich, tedy rybník Zámecký, leží v Lednicko – Valtickém areálu, zapsaném na Seznamu světového dědictví UNESCO vytvořeném na základě Úmluvy o světovém dědictví UNESCO. Tato oblast je zároveň Krajinnou památkovou zónou. Opatření činěná orgány státní památkové péče na rybníku, na který se vztahuje památková ochrana, mohou mít rovněž vliv na ochranu ptáků na tomto rybníce, avšak v rozsahu této diplomové práce není možné tato opatření podrobněji rozvádět. UNESCO přináší i specifickou formu územní ochrany ve formě biosférické rezervace a geoparku. Oblast Lednických rybníků je součástí Biosférické rezervace Dolní Morava. Je však třeba zdůraznit, že

57

Global Biodiversity Outlook 4. [online] Montréal: Secretariat of the Convention on Biological Diversity, 2014, 155 s. [cit. 13. 2. 2016]

38

český právní řád pojem biosférické rezervace ani geoparku nezná a s jejich existencí nespojuje žádná práva a povinnosti.58

58

DARMOHORSKÝ, Milan., op. cit., s 372

39

3. Ochrana ptáků na rybníce v právu Evropské Unie 3.1. Úvod do problematiky Pro státy EU je příznačná vysoká úroveň ochrany životního prostředí. Velký podíl na tom má jistě samotná legislativa Evropské unie, nicméně není možné zapomínat ani na její dotační a osvětové programy. Zejména výchova dětí ve školách k ekologickému smýšlení a chování, informování veřejnosti o potřebách ochrany životního prostředí a o rizicích nezodpovědného chování v této oblasti a podpora neziskového sektoru, to jsou dle mého názoru velmi důležité nástroje ochrany přírody, neboť tyto aktivity zvyšují jak obecné, tak právní vědomí občanů, což má za následek méně protiprávního jednání, tím pádem účinnější ochranu životního prostředí. V této kapitole se však budu zabývat hlavně důležitými legislativními akty evropského práva, jejichž cílem je ochrana ptactva, ať již přímo nebo skrze ochranu biodiverzity obecně.

3.2. Primární právo EU Zpočátku byla pravomoc orgánů Evropských společenství v environmentální oblasti velice omezena, neboť politika životního prostředí neměla své zakotvení v zakládajících smlouvách společenství. Od roku 1973 jsou vydávány tzv. Akční programy ochrany životního prostředí, jež představují podněty pro legislativní změny. 59 Součástí primárního práva je ochrana životního prostředí od přijetí Jednotného Evropského Aktu v roce 1986. Nejdůležitější zásady ochrany životního prostředí jsou obsaženy již v samotných zřizovacích smlouvách. Princip udržitelného rozvoje a ochrana životního prostředí jsou stvrzeny jako společný zájem všech národů EU v preambuli Smlouvy o EU. Vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí jsou zakotveny jako jeden z cílů EU v článku 3 odst. 3 a jsou jedním ze tří pilířů trvale udržitelného rozvoje. Politika ochrany životního prostředí v primárním právu EU je obsažena hlavně v článcích 191 – 193 Smlouvy o fungování EU a najdeme zde její cíle, zásady a limity. Výslovně

59

PEKÁREK, Milan a kol., Právo životního prostředí I. Díl., op. cit., s. 49.

40

uvedenými zásadami jsou: zásada prevence, odvracení ohrožení životního prostředí co nejblíže ke zdroji ohrožení a zásada „znečišťovatel platí“. V oblasti ochrany životního prostředí mají dle čl. 4 odst. 2 Smlouvy o fungování EU státy a EU sdílenou pravomoc. 60

3.3. Sekundární právo EU Zakladatelské smlouvy tedy obsahují nejzákladnější úpravu ochrany životního prostředí v evropském právu, která je dále rozvíjena sekundárním právem. Mezi prameny sekundárního práva patří nařízení, směrnice, rozhodnutí a pak i právně nezávazná stanoviska a doporučení. Nejdůležitější úlohu v environmentální legislativě plní směrnice. Méně podstatnou roli pak hrají nařízení, která závazná přímo pro jednotlivce a jsou také přímo aplikovatelná. Rozhodnutí jsou akty závazné jen pro konkrétní subjekty, jichž se rozhodnutí týká.61 Předmětu této práce se z pramenů sekundárního práva EU dotýkají zejména Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (nazývaná také „směrnicí o stanovištích“ nebo „habitatovou směrnicí“) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“, „ptačí směrnice“). Obě tyto směrnice dohromady dávají základ soustavě Natura 2000 a byly transponovány do českého právního řádu zejména prostřednictvím ZOPK. V této kapitole tuto návaznost pouze označím, podrobnostmi zákonné úpravy se budu zabývat v kapitole následující. 3.3.1. Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Tato směrnice byla přijata v roce 1992 jako reakce na neustále se zhoršující stav přírodních stanovišť a zvyšující se počet ohrožených druhů v členských státech, přičemž tento problém překračoval hranice států. 62 Přírodním stanovištěm se dle čl. 1 písm b) této směrnice rozumí přírodní nebo přírodě blízká suchozemská nebo vodní oblast vymezená zeměpisnými, abiotickými a biotickými znaky. Cílem směrnice o stanovištích je podle jejího čl. 2 odst. 1

60

DARMOHORSKÝ, Milan a kol., op. cit., s. 150 PEKÁREK, Milan a kol., Právo životního prostředí I. Dí.l., op. cit. s. 51. 62 Preambule Směrnice Rady 92/43/EHS 61

41

přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států. Podle čl. 2 odst. 2 opatření na základě směrnice přijímaná mají vést k zachování nebo obnově příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a rostlinných a živočišných druhů. Čl. 3 odst. 1 této směrnice ukládá členským státům vytvořit systém zvláštních území

ochrany na ochranu typů stanovišť vyjmenovaných v Příloze I směrnice, a na ochranu druhů, jejichž ochrana vyžaduje vyznačení zvláštních území ochrany, a jejichž seznam nalezneme v Příloze II. Zásady ochrany zvláštních území ochrany jsou obsaženy v čl. 6 a patří sem i nutnost posuzovat plány a projekty, které mohou mít významný vliv, a to i když s daným územím přímo nesouvisí. To je v rámci českého právního řádu zajištěno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů, společně se speciálními ustanoveními § 45h a 45i ZOPK. V rámci úpravy systému Natura 2000 v části IV. ZOPK jsou zvláštní území ochrany podle směrnice upravena jako „Evropsky významné lokality“ (dále též EVL). Čl. 10 směrnice vznáší požadavky na ochranu významných krajinných prvků, která je v ZOPK zakotvena v § 4 odst. 2. Dále směrnice upravuje v čl. 12 až 16 druhovou ochranu, vztahující se k rostlinným a živočišným druhům uvedeným v příloze IV., a její limity. Každých šest let musí členské státy dle čl. 17 vypracovat o provádění opatření přijatých podle směrnice zprávu. Na základě těchto národních zpráv poté Komise vypracuje souhrnnou zprávu o stavu druhů a stanovišť chráněných touto směrnicí. 3.3.2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků. Tato směrnice byla přijata v roce 2009, nahrazuje však mnohem starší směrnici o ochraně volně žijících ptáků s číslem 79/409/EHS. Její čl. 1 říká, že tato směrnice se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států a to včetně jejich vajec, hnízd a stanovišť a čl. 2 ukládá členským státům povinnost přijímat opatření k stabilizaci a zlepšování stavu populací těchto druhů. Čl. 3 směrnice rozšiřuje povinnosti členských států o zřizování chráněných území, udržování a péči o stanoviště, obnovu zničených biotopů a vytváření nových. Dále směrnice obsahuje 42

podrobnější požadavky na obecnou ochranu volně žijících ptáků včleněnou do ZOPK v §§ 5a a 5b, včetně ustanovení čl. 4 pro zvláštní druhovou ochranu ptačích druhů uvedených v Příloze I směrnice. Na základě čl. 4 odst. 1 a § 45e ZOPK jsou v ČR vymezovány Ptačí oblasti jako prostředek územní ochrany těchto druhů. Čl. 4 odst. 2 poskytuje úroveň zvláštní druhové ochrany i stěhovavým druhům ptáků, které nejsou zapsány na seznam v Příloze I. Směrnice dále vymezuje podrobnosti ochrany volně žijících ptáků, včetně omezení jejich lovu apod. Čl. 12 ukládá členským státům povinnost vypracovat každé tři roky zprávu o provádění vnitrostátních předpisů vydaných na základě této směrnice. Prováděcím rozhodnutím Komise byl formát i perioda odevzdávání hodnotících zpráv podle obou směrnic sjednoceny a byl zvolen postup podle čl. 17 směrnice o stanovištích, obě zprávy se tedy nyní odevzdávají jednou za šest let.63

3.4. Shrnutí Zrcadlo evropské politice životního prostředí nastavuje Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí nazvaná Evropské životní prostředí – stav a výhled 2015 (anglicky: The European environment — state and outlook 2015 — synthesis report, zkráceně SOER 2015). Tato zpráva popisuje některé úspěchy v oblasti ochrany biodiverzity, např. rozšíření soustavy Natura 2000 na 18% suchozemského a 4 % mořského území EU. Celkově však pro ochranu přírody vyznívá spíše kriticky, neboť zhoršování stavu stanovišť a vymírání druhů se nedaří zastavit. Ze souhrnné zprávy Evropské Komise vydávané na základě článku 17 směrnice o ochraně přírodních stanovišť vyplývá, že méně než dvacet procent vnitrozemských vodních stanovišť a druhů na ně vázaných je v uspokojivém stavu, přičemž situace není o mnoho lepší ani v případě mokřadů. Za velký problém je označena silná eutrofizace vodních útvarů, kterou se však daří celkově snižovat.64 Myslím si, že ačkoli dosavadní zprávy o vývoji životního prostředí nejsou zrovna „příjemným čtením“, bylo učiněno mnoho kroků ke zlepšení situace a účinek některých z nich

63

Commission implementing decision 2011/484/EU, of 11 July 2011, concerning a site information format for Natura 2000 sites. In: EUR-Lex [legal information system]. Publication office [cit. 5. 1. 2016]. 64 The European environment — state and outlook 2015 — synthesis report. [online] European Environment Agency, 2015 [cit. 8. 10. 2015].

43

se projeví až za delší časové období. Nelze taky opomíjet vliv evropské legislativy na země usilující o vstup do EU, které jsou v zájmu harmonizace svých předpisů nuceny přijmout vysoký standard ochrany životního prostředí ve státech EU.

44

4. Ochrana ptáků na rybníce podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) 4.1. Úvod do problematiky ZOPK je jedním ze složkových předpisů práva životního prostředí a zároveň nejdůležitějším právním předpisem pro ochranu přírody a krajiny. Upravuje obecnou ochranu přírody, kam spadá např. ochrana významných krajinných prvků, obecná ochrana rostlin a živočichů, ochrana volně žijících ptáků, ochrana krajinného rázu či ochrana dřevin. Dále tento zákon upravuje ochranu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, ochranu zvláště chráněných území, ochranu území, která jsou součástí soustavy Natura 2000, ochranu památných stromů a ochranu nerostů. ZOPK se zároveň zabývá i státní správou a odpovědností na úseku ochrany přírody. Svým velkým rozsahem se ZOPK blíží kodexové úpravě, díky čemuž zaujímá mezi ostatními složkovými přepisy specifické postavení. V minulosti byl vztah ZOPK k některým jiným předpisům upraven v § 90 odst. 4, v němž bylo výslovně stanoveno, že ZOPK a předpisy vydané k jeho provedení jsou ve vztahu k uvedeným předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně nerostného bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství lex specialis. Výše zmiňované ustanovení bylo však bez náhrady zrušeno zákonem č. 349/2009 Sb. a nyní není vztah zákona o ochraně přírody a krajiny k ostatním předpisům nijak upraven. V případě souběžné úpravy je tedy v každém konkrétním případě třeba použít obecných výkladových a derogačních pravidel.65 Pro téma této diplomové práce je ZOPK naprosto stěžejním předpisem, jelikož upravuje nejdůležitější prostředky pro ochranu ptáků na našem území, mezi které se řadí obecná ochrana přírody a krajiny podle části druhé, územní ochrana podle částí třetí a čtvrté a ochrana zvláště chráněných druhů živočichů podle části páté.

65

VOMÁČKA, Vojtěch. Zákon o ochraně přírody a krajiny: Lex specialis nebo lex generalis?. In: SEHNÁLEK, David; VALDHANS, Jiří; DÁVID, Radovan; KYNCL, Libor; Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno, Masarykova univerzita, 2009

45

4.2. Obecná ochrana přírody a krajiny 4.2.1. Úvod do problematiky ZOPK rozdělil ochranu přírody do dvou základních kategorií – obecná ochrana celé přírody a zvláštní (zesílená) ochrana některých jejích prvků. Obecná ochrana přírody obsahuje prvky ochrany ekosystémové, územní i druhové. Chrání se v rámci ní jak ekologické, tak estetické, geomorfologické, vědecké a další hodnoty. Z pohledu ochrany zvláště chráněných druhů ptáků se jeví účelným pojednat také o prostředcích obecné ochrany, neboť některé z nich se použijí v případech, kdy poskytují přísnější ochranu, než poskytuje ochrana zvláštní, jiné jsou důležité ve vztahu k rybníku a další mohou jejich ochranu ovlivnit nepřímo, nebo mohou být nástrojem k ochraně těch biotopů, u kterých přísnější ochraně brání vliv soukromých či politických zájmů na rozhodování příslušných orgánů. 4.2.2. Ústřední systém ekologické stability Ustanovení §4 odstavec 1 ZOPK zakotvuje povinnost orgánů ochrany životního prostředí a orgánů územního plánování ve spolupráci s dalšími orgány státní správy66 vytvořit a udržovat systém ekologické stability (tzv. ÚSES). Podrobněji upravuje problematiku ÚSES prováděcí vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb. ÚSES je tvořen tzv. biocentry a biokoridory, které společně tvoří síť. Biocentra jsou podle § 1 zmíněné vyhlášky biotopy nebo soubory biotopů, které svým stavem a velikostí umožňují trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému, biokoridory představují jejich územní propojení. Povahu biocentra mají velmi často právě rybníky a mokřady, biokoridorem jsou pak vodní toky. Jsou vytvářeny plány systému ekologické stability, které slouží jako podklady pro územní plánování, zpracovávání vodohospodářských plánů a dalších koncepčních dokumentů.67 ÚSES je tedy jedním z právních prostředků, skrze které je možné do určité míry zajišťovat preventivní ochranu biodiverzity jako celku.

66

Jmenovitě ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství 67 STRNAD, Zdeněk. a kol. Vodní právo. 1. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2013, s. 140 - 141

46

Povinnost chránit ÚSES mají i vlastníci pozemků, které tvoří jeho základ. Dále zákon výslovně říká, že vytváření tohoto systému je „veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.“68 Kvalifikace vytváření systému ekologické stability jako veřejného zájmu je důležitá pro mnoho dalších ustanovení českého právního řádu, která s pojmem „veřejný zájem“ pracují.69 Zanesením biocenter a biokoridorů do ÚSES se však jejich možnosti ochrany jejich ani zdaleka nevyčerpávají, neboť mohou být chráněny prostřednictvím všech ostatních prostředků ochrany životního prostředí. 4.2.3. Významný krajinný prvek Do obecné ochrany přírody a krajiny spadá i institut významného krajinného prvku. Ten je definován v § 3 odst. 1 písm. b) ZOPK jako „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.“ Rybníky jsou na základě tohoto ustanovení významnými krajinnými prvky ex lege, mokřady mohou být jako významný krajinný prvek zaregistrovány orgánem ochrany přírody.70 Významné krajinné prvky mohou být chráněny i za pomocí prostředků obsažených v jiných zákonech než ZOPK, např. ve VZ,71 nyní se však zaměřím na úpravu institutu významného krajinného prvku právě v ZOPK. Status významného krajinného prvku má podle § 4 odst. 2 ZOPK za úkol rybníkům zajistit ochranu před poškozováním a ničením. Je povoleno jejich využívání, ale pouze tak, aby „nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.“ Rybník je typicky využíván k lovu ryb. Plní ale i mimoprodukční funkce, které jsou blíže popsány v první kapitole této práce. Rybníky poskytují rozličné ekosystémové služby, čímž pomáhají udržovat ekologickou stabilitu. K provedení zásahu, při kterém může dojít ke zničení rybníka nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce je třeba souhlasného závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, kterým, pokud zákon nestanoví jinak, je na základě § 77 odst. 1 písm.

68

STRNAD, Zdeněk. a kol., op. cit., s. 140 - 141 Např. § 5 odst. 1 zákona č. 254/2002 Sb., o vodách a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů 70 PRŮCHOVÁ, Ivana a kol. Voda v právních vztazích. 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, s. 56 71 Tamtéž, s. 60 - 61 69

47

a) obecní úřad obce s rozšířenou působností. Komentář k ZOPK uvádí, že toto závazné stanovisko se vydává buď v samostatném správním řízení nebo jako podklad pro jiné řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nebo řízení podle zvláštních zákonů (např. územní řízení podle stavebního zákona nebo vodoprávní řízení podle VZ).72 Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) v rozsudku čj. 2 As 64/2010-131 v návaznosti na § 90 odst. 1 ZOPK judikoval, že závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 ZOPK je vydáváno jako podkladové stanovisko k rozhodnutím správních orgánů a proto není správním rozhodnutím a není tedy možný jeho samostatný soudní přezkum, neboť ten je zajištěn přezkumem rozhodnutí, ke kterému se závazné stanovisko vydává. Dle mého názoru tomu tak ve většině případů skutečně bude, neboť pro zásah do VKP předpokládaný v § 4 odst. 2 bude zapotřebí jiné rozhodnutí např. stavebního úřadu, vodoprávního úřadu nebo orgánu ochrany přírody. Pokud by však nastala situace, kdy pro takový zásah není vydání či změna správního rozhodnutí třeba, přesto však bude hrozit poškození rybníka nebo oslabení či ohrožení jeho ekologicko-stabilizační funkce muselo by dle mého názoru dojít k vydání závazného stanoviska jako správního rozhodnutí ve správním řízení. Ustanovení § 4 odst. 2 ZOPK přináší demonstrativní výčet zásahů, ke kterým je třeba si závazné stanovisko opatřit, a patří mezi ně i úprava vodních toků a nádrží. Ale dle mého názoru i např. vysazení nadměrné rybí osádky, která zlikviduje litorální porosty, čímž zabrání hnízdění vodních ptáků a oslabí tím ekologicko-stabilizační funkci rybníka, může být považováno za porušení výše uvedeného ustanovení a mohou následovat sankce podle části osmé ZOPK (podrobně v kapitole o odpovědnosti podle ZOPK), případně zákaz činnosti podle § 66 ZOPK. V některých případech může poškození významného krajinného prvku zapříčinit vznik trestněprávní odpovědnosti nebo občanskoprávní odpovědnosti za škodu, vyloučen není ani vznik odpovědnosti za ekologickou újmu nebo vznik odpovědnosti vyplývajícího z jiného právního předpisu, např. VZ.73 4.2.4. Obecná ochrana rostlin a živočichů

72

PRCHALOVÁ, Jana., Zákon o ochraně přírody a krajiny a NATURA 2000. 2. aktualizované a rozšířené vyd., Praha: Linde, 2010, s. 36 - 37 73 PRŮCHOVÁ, Ivana a kol., op. cit., s. 63 - 70

48

Hlavním tématem této práce je ochrana zvláště chráněných druhů ptáků, která je speciální ve vztahu k obecné ochraně rostlin a živočichů, nicméně některé instituty obecné ochrany lze v zájmu ochrany zvláště chráněných druhů využít v případech, na které zvláštní ochrana nedopadá. Zároveň je třeba při veškerých činnostech, včetně rybníkářství a vodohospodářských úprav dbát na to, aby nedocházelo k nadměrnému zraňování živočichů a nadměrnému úhynu rostlin a živočichů a ničení jejich biotopů.74 4.2.5. Ochrana volně žijících ptáků Mimořádný význam ochrany ptáků podtrhuje vyčlenění dvou samostatných paragrafů (§§ 5a a 5b) na ochranu volně žijících ptáků v rámci obecné ochrany přírody a krajiny. Tato dvě ustanovení, spolu s ustanovením § 45e jsou výsledkem transpozice Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně voně žijících ptáků.75 Na ZCHD se však tato ochrana vztahuje, pouze pokud není konzumována ochranou přísnější. Důležitá je však úprava podmínek pro odchylný postup při ochraně ptáků podle § 5b v souvislosti s ustanovením § 50 odst. 3. O této kolizi podrobněji pojednám v oddílu 4.5.2. této kapitoly. V souvislosti s českými rybníky lze upozornit na ustanovení § 5 odst. 4 a 5 řešící problematiku invazivních druhů, jímž je na našem území například karas stříbřitý. S výskytem tohoto druhu v rybníce je kvůli způsobu, jakým si obstarává potravu, spojeno větší zakalení vody, úbytek zooplanktonu76 a vykořeňování rostlin. Všechny tyto jevy negativně ovlivňují biodiverzitu na rybníce. Rybožraví ptáci jsou díky zákalu vody méně úspěšní v lovu ryb a vykořeňováním rostlin ničí karas litorální porosty, v nichž ptáci hnízdí.77 Přítomnost tohoto invazivního druhu může tedy nepřímo ovlivnit populace zvláště chráněných druhů ptáků v dané oblasti. Výše jmenovaná ustanovení ZOPK podmiňují legální vysazení nepůvodního druhu nebo křížence druhů do krajiny povolením orgánu ochrany přírody, v tomto případě na 74

STRNAD, Zdeněk. a kol., op. cit., s. 141 PRCHALOVÁ, Jana., op. cit., s 49 76 Zooplankton jsou drobní živočichové vznášející se ve vodním sloupci neschopné vzdorovat pohybům vody. Sladkovodní zooplankton tvoří zejména drobní korýši, larvy mlžů, hmyzu nebo ploštěnců, perloočky, prvoci a medůzka sladkovodní. (SÝKOROVÁ, Veronika. Vliv kvality potravy na růst a přežívání sladkovodního zooplanktonu. Praha, 2010, 34 s., Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Vedoucí práce: Veronika SACHEROVÁ) 77 FIRLOVÁ, Veronika., Karas stříbřitý (Carassius gibelio) a jeho vliv na ekosystémy stojatých vod v nepůvodním areálu. Brno, 2013, 47 s., Bakalářská práce. Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Vedoucí práce Jan SYCHRA 75

49

základě § 77 odst. 1 písm. e) ZOPK obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Orgán ochrany přírody může podle § 5 odst. 6 ZOPK v souladu se zvláštními právními předpisy nařídit odlov jedinců nepůvodního druhu včetně určení podmínek odlovu, což může být dle mého názoru poměrně silný nástroj k ochraně vodních ekosystémů, nicméně invazní druhy ryb nejsou v rybníce vítaným hostem ani pro rybáře a rybníkáře samotné, v případě karase zejména z důvodu jeho potravní konkurence s kaprem. Motivací k boji s invazivními druhy není pro rybáře a rybníkáře ani tak ochrana přírody, jako spíše maximalizace vlastního zisku, k čemuž zpravidla není třeba administrativního příkazu. K vypouštění nepůvodních druhů ryb a jiných živočichů do vodních toků a nádrží je třeba i souhlasu vodoprávního úřadu podle § 35 odst. 3 VZ. 4.2.6. Ochrana dřevin Nepřímý vliv na ochranu ZCHD ptáků v souvislosti s rybníkem může mít podle mého názoru i ochrana dřevin podle § 7 ZOPK, ačkoli se běžně jako prostředek ochrany ptáků neuvádí. Kolem rybníka nezřídka rostou stromy a keře, které pomáhají rybniční biotop dotvářet. Dřeviny jsou podle ZOPK chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější, a ke k jejich kácení je potřeba získat povolení orgánu ochrany přírody podle § 8 odst. 1 ZOPK, jímž je v tomto případě s výjimkou zvláště chráněných území obecní úřad.78 Nabízí se otázka, zda na rybník dopadá výjimka z této povinnosti pro kácení v rámci údržby břehových porostů při správě vodních toků obsažená v § 8 odst. 2 ZOPK. V tom případě by stačilo tento záměr písemně oznámit obecnímu úřadu 15 dní předem a ten může kácení zakázat, omezit nebo pozastavit. Podle § 43 odst. 1 VZ jsou součástí vodních toků i vody v nich uměle vzduté, leží-li rybník na vodním toku, výjimka na něj tedy dopadá. Pro dřeviny rostoucí u rybníka, jenž součástí vodního toku není (pramenité nebo obtočné rybníky), výjimka neplatí a k jejich kácení musí být vydáno předmětné povolení. Dalšími výjimkami jsou případy uvedené v § 8 odst. 4 ZOPK, kdy je stavem dřevin zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Naopak výjimka podle § 8 odstavce 3 pro dřeviny nedosahující stanovené velikosti, případně nemající jiné 78

§ 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb.

50

charakteristiky stanovené prováděcím předpisem, se v případě rybníka nepoužije. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů, totiž v § 3 vylučuje užití výše zmiňovaného ustanovení zákona pro dřeviny, jež jsou součástí VKP, jímž je ex lege každý rybník. Otázka toho, zda je rybník součástí vodního toku a jak naložit s kolizí volnější úpravy pro úpravu břehových porostů, ochranou VKP a ochranou ZCHD může vyústit v takovou situaci, jaká nastala na rybníce v Konici na Prostějovsku. Rybářství Přerov zde vykácelo stromy rostoucí v okolí rybníka, přičemž nepožádalo o povolení ke kácení, ale využilo možnosti kácení pouze oznámit. Občanské sdružení Regenerace podalo podnět České inspekci životního prostředí (dále též ČIŽP) na prošetření celé záležitosti, neboť podle jeho slov žilo v dutinách pokácených stromů mnoho chráněných živočichů, do jejichž ochrany bylo tímto zasaženo, výjimka pro břehové porosty platí jen pro vodní toky a navíc se jedná i o zásah do VKP.79 Z odpovědi ČIŽP na žádost o informace podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 123/1998 Sb.“) vyplývá, že se ČIŽP podnětem zabývala, nicméně dospěla k závěru, že k porušení zákona nedošlo (celý text odpovědi viz Příloha č. 1 této práce). ZOPK, tedy ani jeho ustanovení o ochraně dřevin se nevztahuje na odstraňování náletových dřevin z hráze rybníka, ke kterému je povinen vlastník díla podle § 59 odst. 1 písm. j) VZ. Ochrana památných stromů, ZCHD a volně žijících ptáků je však i v tomto případě zachována. 4.2.7. Ochrana krajinného rázu Institut ochrany krajinného rázu obsažený v § 12 ZOPK směřuje spíše k zamezení stavební činnosti, která by narušila přírodní a estetickou hodnotu určitého území. K ochraně ZCHD ptáků tedy dle mého názoru přispívá jen velmi okrajově. O něco účinnější může být ochrana zajištěná vyhlášením určitého území za přírodní park. Ten se vyhlašuje krajským nařízením, ve kterém je specifikováno omezení využití daného území.80 Zpravidla se jedná o podmínění provádění určitých činností v přírodním parku souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody. Přírodní park bývá vnímán jako nejnižší stupeň územní ochrany přírody a

79

MOŠ, Pavel. Proč jste pokáceli stromy u rybníka? Zlobí se lidé. In: Prostějovský deník [online] vyd. 4. 3. 2011 © 2005 – 2016 VLTAVA-LABE-PRESS [cit. 23. 9. 2015]. 80 § 77a odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.

51

krajiny (některé zdroje hovoří o ochraně „smíšené“81) a sám o sobě je dle mého názoru příliš slabým institutem pro efektivní ochranu ohrožených druhů. Nicméně může posloužit jako doplňková ochrana k ochraně ZCHD podle části páté ZOPK a to zejména v těch oblastech, kde se z politických a jiných důvodů nedaří vyhlásit zvláště chráněné území podle části třetí. 4.2.8. Přechodně chráněné plochy Specifickým nástrojem ochrany přírody a krajiny je institut přechodně chráněné plochy podle § 13 ZOPK. Přechodně chráněná plocha může být vyhlášena na území, kde se dočasně nebo nepředvídaně vyskytují významné druhy, nerosty nebo paleontologické nálezy, nebo též z jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních. Přechodně chráněné plochy vyhlašují, nejedná-li se o území začleněná do zvláště chráněných oblastí nebo jejich ochranných pásem, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, a to na předem stanovenou dobu, nebo na opakované období. Zejména poslední jmenovaná možnost je velmi často využívána při ochraně ptáků v době hnízdění. Typickým opatřením pro přechodně chráněnou plochu je zákaz vstupu veřejnosti na takto vymezené území po dobu trvání ochrany. V návaznosti na české rybníky lze uvést příklad jihočeského rybníka Dehtáře, jehož západní část je rovněž každoročně přechodně chráněnou plochou. Vždy od 15. 7. do 30. 11. je do této části zakázán vstup, vjezd vozidly, plavidly, windsurfingy apod. Dále je zakázáno v uvedené době hnojit k rybníku přiléhající pozemky, zakázán je i chov polodivokých kachen a další činnosti, které by mohly narušit ochranu ptáků.82 Dle mého názoru se jedná o nástroj důležitý díky své flexibilitě a konkrétnosti, avšak právě kvůli své dočasnosti nemůže zajistit trvalou ochranu významných druhů a jejich stanovišť, je tedy vhodné ho kombinovat s jinými formami územní a druhové ochrany. 4.2.9. Shrnutí Obecnou ochranu přírody a krajiny je nutno ve vztahu k ochraně ZCHD chápat nejen jako obecnou úpravu k ochraně zvláštní. Bez uplatňování ochrany obecné by dle mého názoru nebylo možné účinně realizovat ochranu zvláštní. Poskytuje totiž nejzákladnější ochranu

81

DARMOHORSKÝ, Milan a kol., op. cit., s 381 Rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice sp. zn. 4986/98-246-2-No. Vyhlášení přechodně chráněné plochy – rybníka Dehtář (viz Příloha č. 2) 82

52

širokému spektru předmětů ochrany, na rozdíl od ochrany zvláštní, která sice poskytuje ochranu silnější, ale pouze pro úzce vymezené předměty ochrany. V tomto smyslu se oba způsoby ochrany vzájemně doplňují, a v některých případech, jako je např. nutnost aplikace § 5b ZOPK na ochranu ohrožených ZCHD ptáků, i prolínají. Užitím prostředků ochrany dřevin, ochrany VKP, ochrany před nepůvodními druhy nebo ochrany krajinného rázu lze skrze ochranu jejich předmětů ochrany ovlivnit rybniční biotop a působit tím příznivě i na populace ptáků, kteří na rybníce hnízdí, či ho jinak využívají, např. jako tahovou zastávku. Pro ochranu ptáků v období hnízdění nebo tahu bývá využíván také institut přechodně chráněné plochy.

4.3. Zvláště chráněná území 4.3.1. Úvod do problematiky Vyhlašování chráněných území je jeden z tradičních nástrojů ochrany přírody. Zvláště chráněná území podle části třetí ZOPK se někdy překrývají s oblastmi chráněnými v rámci soustavy Natura 2000 podle části čtvrté. Jako zvláště chráněná území (dále také ZCHÚ) se v souladu s § 14 odst. 1 ZOPK vyhlašují území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. V českém právním řádu rozeznáváme šest druhů ZCHÚ, z toho dva velkoplošné (národní park a chráněná krajinná oblast) a čtyři maloplošné (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka a přírodní památka).83 Jednotlivé druhy ZCHÚ se od sebe liší stupněm a předmětem ochrany. Celkem se na území ČR nachází 30 velkoplošných a 2571 maloplošných ZCHÚ (z toho 765 na území velkoplošných). Celkem je nějakou formou zvláštní územní ochrany chráněno 16,65 % rozlohy ČR.84

83

§14 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Ústřední seznam ochrany přírody: Přehled k dnešnímu dni za celou ČR. AOPK ČR [online]. Systém ® T-WIST [cit. 7. 2. 2016]. 84

53

ZCHÚ, zejména ta maloplošná, bývají často vyhlašována za účelem ochrany ZCHD živočichů nebo rostlin. Mnoho rybníků leží v některém ze ZCHÚ, což s sebou nese jistá omezení pro rybářské hospodaření na těchto rybnících, je proto dle mého názoru nutné věnovat zvláštní území ochraně pozornost i v této práci. V souvislosti s tématem však dle mého názoru není potřebné pojednávat o způsobech vzniku ZCHÚ, ani o dalších aspektech tohoto typu ochrany přírody, které nemají blízký vztah k tématu této práce. 4.3.2. Vybrané instituty ochrany zvláště chráněných území Úprava ochranných podmínek a udělování výjimek Pro každý druh ZCHÚ jsou zákonem stanovené obecné základní ochranné podmínky, bližší ochranné podmínky jsou upravovány právním předpisem zřizujícím konkrétní ZCHÚ. Bližší ochranné podmínky obvykle obsahují výčet zásahů a činností, ke kterým je v ZCHÚ třeba souhlasu orgánu ochrany přírody. Výjimky ze základních ochranných podmínek podle § 43 ZOPK, které významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany, povoluje příslušný orgán ochrany přírody, ostatní výjimky schvaluje vláda a rozhodnutí o nich vydává MŽP. Podmínkou udělení výjimky je převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, v případě výjimky schvalované vládou musí veřejný zájem převažovat výrazně. Zákon obsahuje řadu obecných ustanovení týkající se všech ZCHÚ nebo jejich vybraných skupin, jako např. úpravu ochranných zón nebo plánu péče, a také se věnuje každému druhu ZCHÚ zvlášť.85 Plán péče Podkladem pro rozhodování orgánu ochrany přírody je plán péče o konkrétní chráněné území včetně jeho ochranného pásma. Plán péče je upraven v § 38 ZOPK. Tento odborný a koncepční dokument slouží i jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů (např. územně plánovací dokumentace, lesní hospodářské plány nebo vodohospodářské plány). Realizace péče o ZCHÚ je úkolem toho orgánu, který je příslušný k schválení plánu péče a tím je obvykle orgán, který předmětné ZCHÚ vyhlásil, pouze v případě, že se jedná o národní park

85

MIKO, Ladislav a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 200

54

nebo chráněnou krajinnou oblast, je jím MŽP. Tento orgán je při své činnosti plánem péče vázán. Plán péče však není závazný pro fyzické ani právnické osoby, a to ani pro vlastníky pozemků tvořících ZCHÚ. Dle dikce zákona není závazný ani pro jiné orgány veřejné správy, než jsou orgány ochrany přírody. NSS judikoval, že závaznost plánu péče pro orgány ochrany přírody nelze interpretovat tak, že se od něj tento orgán nemůže za žádných okolností odchýlit. Orgán ochrany přírody může zvolit postup, jenž je v rozporu s plánem péče, může tak ale učinit až po důkladném znaleckém posouzení všech možných dopadů takového postupu a nesmí tímto postupem způsobit újmu na předmětu ochrany ZCHÚ. Vydává-li orgán v této věci rozhodnutí, musí se s odchýlením od plánu péče vypořádat v odůvodnění. Nepostačí však odůvodnění odkazem na možnost odchylného postupu, takové rozhodnutí lze odůvodnit jedině uvedením důkazů, že rozhodnutí není v rozporu s cílem ochrany ZCHÚ.86 Problematika závaznosti plánu péče je pro tuto diplomovou práci důležitá kvůli jejímu zaměření na Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky a kauzu rybníka Nesytu. V této oblasti vznikl spor mezi orgány ochrany přírody a nájemcem Nesytu, rybníkářskou společností, která poukazovala na rozpor mezi plánem péče a povolením k nakládání s vodami na rybníku Nesyt. Pro řešení takovéto situace je třeba mít na paměti, že, jak bylo již řečeno, plán péče není pro fyzické ani právnické osoby závazný a orgán ochrany přírody musí při stanovování práv a povinností fyzickým a právnickým osobám užít jiných prostředků. Požadavky na obsah plánu péče stanovuje vyhláška MŽP č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území, ve znění pozdějších předpisů. Všechny plány péče musí obsahovat odborné informace o předmětném ZCHÚ a zásady pro jeho ochranu a využívání. V případě chráněné krajinné oblasti obsahuje i zhodnocení a návrhy opatření na zlepšení stavu krajinného rázu. Plány péče o maloplošná ZCHÚ obsahují výčet, popis a lokalizaci opatření a předběžné vyčíslení jejich finančních nákladů.87 Závazné stanovisko

86

Rozsudek NSS sp. zn. 5 As 12/2011 § 1 vyhlášky MŽP č. 64/2011 Sb.

87

55

Významným nástrojem ochrany přírody v ZCHÚ obsaženým v § 44 ZOPK je zohledňování ochrany přírody při vydávání správních aktů ve formě závazného stanoviska podle § 149 správního řádu. Bez závazného stanoviska nelze ve velkoplošných ZCHÚ učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělit souhlas podle VZ. Na základě § 44 odst. 2 ZOPK se závazné stanovisko podle odst. 1 se nevydává, jde-li o stavby v zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti, nebo v zastavěném území města, které se nachází na území chráněné krajinné oblasti. Ustanovení § 44 odst. 3 umožňuje příslušnému orgánu ochrany přírody vymezit v bližších ochranných podmínkách činnosti a zásahy, které jsou vázány na jeho předchozí souhlas. Ten je vydáván buď formou závazného stanoviska podle § 149 správního řádu, nebo jako samostatné správní rozhodnutí.88 Ochranné pásmo Kolem ZCHÚ s výjimkou chráněné krajinné oblasti může být vyhlášeno ochranné pásmo a ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků a změnám kultury pozemku v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Není-li u maloplošných ZCHÚ ochranné pásmo vyhlášeno, je jím ex lege území 50 m od hranic ZCHÚ. Všechna ZCHÚ, včetně smluvně chráněných území, se zapisují do ústředního seznamu ochrany přírody a jsou označena i v terénu.89 Smluvní ochrana území Ochranu území lze zajistit i smluvně podle § 39 ZOPK. Tato metoda je upřednostňována při ochraně evropsky významných lokalit podle části čtvrté ZOPK, nicméně smluvně lze chránit i jiná území, pokud nejsou již zvláště chráněná podle tohoto zákona. Příslušný orgán ochrany přírody uzavře smlouvu s majitelem pozemku na území, které má být chráněno, a vymezí v ní ochranné podmínky chráněného území a způsob péče o ně. Zákon to sice přímo nestanovuje, 88 89

MIKO, Ladislav a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář., op. cit., s. 212 DARMOHORSKÝ, Milan., op. cit., s 373 - 376

56

ale dle mého názoru se jedná o veřejnoprávní smlouvu plně naplňující znaky § 159 správního řádu, neboť veřejnoprávní smlouva se posuzuje vždy podle svého skutečného obsahu.90 Smluvní ochrana se po uzavření smlouvy zapisuje do katastru nemovitostí ve formě věcného břemene.91 Výhodou smluvní ochrany je konsenzus mezi vlastníkem pozemku a orgánem ochrany přírody na podmínkách ochrany území. Dvoustranným jednáním a konečnou domluvou s vlastníky lze zmenšit rozpor mezi veřejným zájmem na ochraně přírody a soukromými zájmy vlastnickými. Jako nevýhoda se může jevit skutečnost, že smluvní ochrana podle § 39 zavazuje pouze smluvní strany, tedy vlastníka pozemku a stát, nikoli třetí osoby, které jsou ze zákona povinny pouze dodržovat obecný zákaz poškozování vyznačeného území.92 Smluvní způsob ochrany území byl využit např. pro ochranu lokality zvané Fickův rybník v katastrálním území obce Nové Veselí v blízkosti Žďáru nad Sázavou. Vlastník pozemku se ve smlouvě např. zavázal nesnižovat hladinu rybníka v období měsíců května a června za účelem umožnění reprodukce čolka velkého.93 Širšímu využití institutu smluvní ochrany u nás brání především roztříštěnost pozemkového vlastnictví, zapříčiněná mimo jiné historickým vývojem. V praxi se jen obtížně hledá konsenzus mezi ochranou přírody a různorodými zájmy vlastníků a spoluvlastníků dotčených pozemků. Někteří majitelé pozemků např. nechtějí své pozemky zatěžovat věcným břemenem. Ochotu majitelů pozemků ke spolupráci formou smluvní ochrany mají za úkol zvýšit ekonomická kompenzační opatření. Pozemky v ZCHÚ jsou např. osvobozeny od daně z pozemků (s výjimkou národních parků a chráněných krajinných oblastí, tam jsou od daně osvobozené pouze pozemky zařazené do jejich I. zóny).94 Sám ZOPK pak obsahuje aktivní finanční nástroje k ochraně přírody a krajiny, které lze využít i v případě smluvní ochrany území. Jsou jimi např. náhrada za ztížení zemědělského hospodaření podle § 58 nebo

90

Srov. MIKO, Ladislav a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., s.187 MACH, Petr., Právní aspekty institutu smluvní ochrany přírody. Brno. 2006. 67 s., Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce: Milan PEKÁREK. s. 38 92 DARMOHORSKÝ, Milan., op. cit., s 375 93 Ústřední seznam ochrany přírody: Smlouva o chráněném území SCHÚ Ficků rybník. AOPK ČR [online] Systém ® T-WIST [cit. 6. 12. 2015]. 94 §4 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí 91

57

lesnického hospodaření nebo finanční příspěvek podle § 69 ZOPK. Více o těchto nástrojích oddíl 4.6.2. této kapitoly. 4.3.3. Kategorie zvláště chráněných území Národní park Národními parky (dále také NP) jsou dle § 15 odst. 1 ZOPK „rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.“ Druhý odstavec stejného paragrafu pak zdůrazňuje nutnost podřídit veškeré využití národního parku zachování nebo zlepšení stavu přírody. Důležitost národních parků pro ochranu přírody pak podtrhuje fakt, že jsou včetně bližších podmínek ochrany vyhlašovány zákonem. ZOPK stanovuje pro NP základní ochranné podmínky v § 16. V souvislosti s tématem této práce lze vyzdvihnout zákaz hospodaření na pozemcích využíváním intenzivních technologií. Intenzita technologií je z pohledu ochrany přírody vyjádřením míry účinnosti technologie při vyvolávání změn v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratného narušování zemského povrchu. Intenzivní chov ryb podstatně mění funkci rybničního ekosystému a má nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost tohoto ekosystému, je tedy zákonem zakázáno ho na území národního parku provozovat. Dalším zákazem souvisejícím s hospodařením na rybníce je zákaz záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů živočichů a rostlin. Jana Prchalová ve svém komentáři k ZOPK v demonstrativním seznamu zakázaných činností v souvislosti se zákazem intenzivního hospodaření uvádí mimo jiné: zvyšování intenzity rybníkářského hospodaření (přikrmování, hnojení, zvyšování rybí obsádky), změny v druhovém složení rybí obsádky, zavádění chovu ryb na rybnících doposud k chovu ryb nevyužívaných a zavádění farmových chovů vodní drůbeže.95

95

PRCHALOVÁ, Jana., op. cit., s 78-79

58

Exkluzivně pro národní parky je v § 19 ZOPK upraven návštěvní řád. Ten vydává správa NP opatřením obecné povahy a stanovuje bližší podmínky některých zákazů a omezení. Nemůže však stanovit povinnost nad rámec zákona. V současnosti jsou na území ČR vyhlášeny 4 národní parky: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko.96 Chráněné krajinné oblasti Chráněné krajinné oblasti (dále také CHKO) jsou druhým typem velkoplošných chráněných území v našem právním řádu a jsou zakotveny v ustanoveních §§ 25 až 27. Oproti národnímu parku se vyznačují méně přísným stupněm ochrany. Např. zákaz intenzivního hospodaření je ze zákona stanoven jen pro první a druhou zónu chráněné krajinné oblasti. V první zóně CHKO je rovněž zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby. Prostřednictvím CHKO se chrání i estetická složka krajiny – krajinný ráz. Dá se říci, že zatímco smyslem národního parku je zejména konzervace přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, v rámci chráněné krajinné oblasti se snažíme o harmonické soužití lidí a přírody a rozumné využívání oblasti při zachování její nejhodnotnější části v první a druhé ochranné zóně. CHKO se vyhlašuje nařízením vlády, státní správu na úseku ochrany přírody v CHKO vykonávaly do počátku účinnosti novely ZOPK, zákona č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, Správy CHKO. Od 1. 1. 2015 byla jejich úloha převedena na Agenturu ochrany přírody a krajiny (dále také „AOPK“) a ze Správ CHKO se stala pouhá regionální pracoviště AOPK. Pravomoc AOPK k ochraně přírody v CHKO je upravena v ustanovení § 78 ZOPK. V ČR bylo vyhlášeno 26 CHKO, které dohromady pokrývají 14,39 % rozlohy ČR.97 Národní přírodní rezervace a Přírodní rezervace

96

Ústřední seznam ochrany přírody: Přehled k dnešnímu dni za celou ČR. AOPK ČR [online]. Systém ® T-WIST [cit. 7. 2. 2016]. 97 tamtéž

59

Národní přírodní rezervace (dále také „NPR“) jsou nejpřísněji chráněná maloplošná území v našem právním řádu. Jejich právní úprava je obsažena v §§ 28 až 32 ZOPK. Chrání se tak mimořádně hodnotná území s národním nebo mezinárodním významem. Území NPR je možné využívat jen tak, že se tím zachová nebo zlepší stav životního prostředí. V základních ochranných podmínkách NPR stanovených v § 29 ZOPK se opět setkáváme se zákazem hospodaření pomocí intenzivních technologií, nicméně tento zákaz je ještě přísnější než u NP nebo CHKO. K tomu, aby byl porušen zákon, stačí, aby zvolená technologie byla s to způsobit jakékoli změny v biologické rozmanitosti a dalších chráněných hodnotách, naproti tomu v NP je třeba nebezpečí změn podstatných. Důležitým omezením je také zákaz vstupu na území NPR mimo cesty vyznačené orgánem ochrany přírody, s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků. Menší území soustředěných přírodních hodnot regionálního s ekosystémy typickými pro určitou oblast lze chránit vyhlášením přírodní rezervace (dále také PR). Ty jsou obecně vyhlašovány nařízením krajského úřadu a v případě, že se předmětná lokalita nachází na území NP, vyhlašuje ji MŽP. Přírodní rezervaci na území CHKO může vyhlásit AOPK (je k tomu příslušná na základě obecného zmocnění v § 78 odst. 1 ZOPK, avšak diferenciace ochrany v rámci CHKO se provádí spíše prostřednictvím zonace. Zákon uvádí základní ochranné podmínky v § 34. Setkáváme se zde se stejně přísně formulovaným zákazem intenzivních technologií jako u NPR, a stejně tak je zakázáno povolovat nebo rozšiřovat geograficky nepůvodní druhy. Národní přírodní památka a přírodní památka Národní přírodní památky (dále také „NPP“) a Přírodní památky (dále také „PP“) jsou dalším typem maloplošného ZCHÚ s národním nebo mezinárodním významem v případě NPP a s regionálním významem v případě PP. Od rezervací se památky liší předmětem ochrany. Jako NPP a PP lze chránit i lokality výrazně ovlivněné činností člověka, pokud splňují další kritéria podle §§ 35 odst. 1 a 36 odst. 1. Pro NPP je stanovena jediná základní ochranná podmínka, a to zákaz změn a poškozování památky a zákaz hospodářského využívání, při kterém by hrozilo poškození památky. Podobně je zákaz formulován i pro PP, nicméně s tím rozdílem, že je zakázáno „hospodářské využívání památky vedoucí k jejímu poškození.“ Rozdíl

60

mezi oběma formulacemi je drobný ale zřejmý. K protiprávnosti hospodaření v NPP stačí dle mého názoru pouhá hrozba možného poškození, kdežto v PP je nutné, aby zvolený způsob hospodaření s jistotou vedl k jejímu poškození. Taková interpretace se nabízí z hlediska principu, že zákonodárce „neříká nic zbytečně“. V praxi se však těžko určuje, kdy poškození památky pouze hrozí, a kdy zamýšlená či vykonávaná činnost k poškození bezpochyby směřuje. Je tedy třeba na území NPP a PP hospodařit s opatrností a řídit se bližšími ochrannými podmínkami, které stanoví vyhlašovací předpis. 4.3.4. Shrnutí V této podkapitole bylo pojednáno o zvláštní územní ochraně podle ZOPK, kterou se na vymezených chráněných územích uplatňuje ekosystémová ochrana přírody. Vyhlášení ZCHÚ na rybníce může významně příznivě ovlivnit populace ZCHD ptáků, které jsou součástí ekosystému tohoto rybníka. Hospodaření na rybníce, který leží na území vyhlášeného ZCHÚ, se musí podřídit zvláštním a bližším ochranným podmínkám tohoto ZCHÚ. V případě, že jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, lze z ochranných podmínek udělit výjimku. Tyto podmínky stanovují také podmínky pro uplatňování intenzivního hospodaření na pozemcích tvořících území ZCHÚ. Jako nejvhodnější se v případě územní ochrany ekosystému rybníka v této souvislosti jeví jeho ochrana v rámci NPR, jelikož obsahuje nejpřísnější podmínky pro hospodářské využívání takových pozemků. Je tedy vhodné vyhlašovat NPR i na rybnících, které jsou součástí velkoplošných ZCHÚ, a v praxi se jedná o vcelku běžný postup. Zajímavou alternativou k vyhlašování ZCHÚ je smluvní ochrana území podle § 39. Ta však naráží na neochotu vlastníků pozemků se do ochrany přírody zapojit a na roztříštěnost pozemkového vlastnictví v ČR.

4.4. Natura 2000 4.4.1. Úvod do problematiky Natura 2000 je soustava chráněných území vyhlašovaných a chráněných podle části čtvrté ZOPK. Do českého právního řádu byla Natura 2000 implementována na základě

61

evropských směrnic 92/43/EHS (směrnice o stanovištích) a 79/409/EHS (směrnice o ptácích). Poslední jmenovaná směrnice byla později nahrazena směrnicí 2009/147/ES. Podrobněji je o těchto směrnicích pojednáno ve třetí kapitole této práce. Natura 2000 je budována za součinnosti komunitárních a národních orgánů. Novela ZOPK v roce 2004 stanovila vytvoření Natury 2000 jako jeden z účelů tohoto zákona. Definována je v § 3 odst. 1 písm. r) ZOPK a to jako „celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami.“ Samotná právní úprava soustavy Natura 2000 je pak obsažena v části čtvrté ZOPK. Cílem soustavy je zajistit jednotný způsob ochrany těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Druhy živočichů a rostlin, kvůli kterým je Natura 2000 budována, nalezneme vyjmenované v přílohách směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích. Na území ČR se jedná o 60 druhů ptáků, pro které jsou vymezovány ptačí oblasti.98 Mnohé z těchto druhů ptáků jsou rovněž chráněny prostřednictvím zvláštní druhové ochrany.99 Kolize mezi právní úpravou Natury 2000 a ochrany ZCHD je v několika ustanoveních ZOPK řešena zvláštní úpravou pro druhy chráněné výše jmenovanými směrnicemi.100 Není ambicí této práce obsáhnout podrobný popis procesu vytváření soustavy Natura 2000,101 proto toto téma v této kapitole zohledním pouze ve zkratce a pouze tam, kde je to třeba k vysvětlení problematiky relevantní pro tuto práci. Pozornost bude zaměřena na ochranu ptáků a rybničních ekosystémů a to jak nástroji společnými pro oba druhy území

VOJTĚCHOVSKÁ, Eva. Zpráva o stavu druhů přílohy I směrnice o ptácích. In: Ochrana přírody. [online] ] vyd. 4. 5. 2015 © 2008 — 2016 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 3. 1. 2016]. 99 Biomonitoring: Druhy z Přílohy I [online]. © 2007 Biomonitoring [cit. 4. 1. 2016] 100 Např. § 56 odst. 1 nebo § 48 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. 101 V tomto směru lze odkázat např. na diplomovou práci Petr Macha Právní aspekty soustavy chráněných území Natura 2000, viz Seznam použitých zdrojů 98

62

Natura 2000 podle habitatové směrnice i podle směrnice o ptácích, tak nástroji pro ně specifickými. 4.4.2. Obecné prostředky ochrany soustavy Natura 2000 Prostřednictvím soustavy Natura 2000 se chrání druhy a stanoviště, která jsou již ovlivněna lidskou činností, a to včetně stanovišť ovlivněných velmi silně, jako jsou vojenská cvičiště nebo pozůstatky důlní činnosti.102 Právě ekologicky cenné rybníky bývají často chráněny tímto typem územní ochrany. Prostředkem ochrany tím pádem většinou není vytvoření bezzásahových zón a ponechání rozvoje lokality pouze na přírodě. Naopak, prosazuje se spíše cílený management vhodný pro udržení a zvýšení přírodní hodnoty těchto lokalit.103 V rámci soustavy Natura 2000 rozlišujeme 2 typy chráněných území: evropsky významné lokality (dále také „EVL“) transformované ze směrnice o stanovištích a ptačí oblasti (dále také „PO“) podle směrnice o ptácích. Tato území nejsou zařazena mezi ZCHÚ, jejich ochrana je v ZOPK upravena zvlášť v části čtvrté, tj. v §§ 45a až 45i. Na ochranu území Natura 2000 se však vztahují i některá další ustanovení zákona jako např. § 39 o smluvní ochraně území. Zároveň se území Natura 2000 často kryjí s již vyhlášenými ZCHÚ, případně jsou tato ZCHÚ vyhlašována jako nástroj ochrany evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí. Výjimku z ochrany území Natura 2000 může podle § 45g ZOPK udělit orgán ochrany přírody, avšak pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nenávratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, jejichž ochrana byla důvodem k zařazení území do Natury 2000, a také soustavné nebo dlouhodobé vyrušování těchto druhů. Stejná kritéria platí i pro další správní akty orgánu ochrany přírody, která mají vztahy k území Natura 2000, jako je souhlas, stanovisko nebo povolení. Posuzování vlivu koncepce nebo záměru na území Natura 2000

102

BÍLEK, Ondřej. Ochrana evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000 v České republice. In: Nika, 2008, roč. 29, č. 3, s. 8-10 103 Co je Natura 2000? [online]. ]. vyd. 19. 6. 2006 © 2006 Natura 2000 [cit. 15. 10. 2015]

63

Ustanovení § 45h ZOPK zařazuje EVL a PO mezi území, kde je nutné provést posouzení každého záměru104 nebo koncepce105, jenž může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Posoudit je nutno jak vlivy negativní, tak pozitivní. Z posuzování vlivu jsou však zákonem vyloučeny plány péče o předmětné oblasti. Na základě § 45i odst. 2 ZOPK se politika územního rozvoje a územně plánovací dokumentace se posuzují podle stavebního zákona. ZOPK obsahuje pouze speciální úpravu posuzování vlivu koncepcí a záměrů na území Natura 2000, a to ustanovení § 45i. Obecným předpisem je pak zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a změně některých zákonů. Posuzování vlivů koncepcí a záměrů na EVL a PO si klade za cíl prostřednictvím individuálního hodnocení rozpoznat míru, do jaké je konkrétní záměr nebo koncepce schopen či schopna ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost těchto území; škodlivé záměry a koncepce pak neumožnit nebo zvolit vzhledem k ochraně daného území jejich nejšetrnější variantu, ale zároveň neklást zbytečné překážky udržitelnému hospodářskému či jinému využívání oblasti. Je povinností toho, kdo záměr nebo koncepci mající vliv na EVL nebo PO zamýšlí, ohlásit tento záměr orgánu ochrany přírody, který buď vydá stanovisko, jež je vyjádřením podle části IV. správního řádu, kterým vliv na danou lokalitu buď vyloučí, nebo ho nechá posoudit autorizovanou osobou. Při posuzování se postupuje zákona č. 100/2001 Sb., nestanoví-li § 45i nebo § 4 odst. 4 ZOPK jiný postup. Vydá-li autorizovaná osoba stanovisko, ve kterém uzná významný negativní vliv koncepce nebo záměru na území, nesmí orgán ochrany přírody tento záměr nebo tuto koncepci povolit, leda by se jednalo o případy, kdy převažuje jiný veřejný zájem než je ochrana přírody, a to současně za splnění dalších podmínek stanovených v odstavcích 9 a 10 § 45i ZOPK. V takových případech nařizuje orgán ochrany přírody rovněž kompenzační opatření cílená na kompenzaci negativního vlivu koncepce nebo záměru. Tato kompenzační opatření by měla být chápána ne jako opatření zmírňující nebo obnovující, ale

104

Záměrem se v souladu s § 3 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. rozumí stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. 105 Koncepcí se v souladu s § 3 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. rozumí strategie, politiky, plány nebo programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy a následně orgánem veřejné správy schvalované nebo ke schválení předkládané.

64

mělo by jít o vytvoření rovnocenné náhrady za poškozené biotopy s identickým předmětem ochrany.106 4.4.3. Evropsky významné lokality ZOPK definuje evropsky významnou lokalitu v § 3 odst. 1 písm. q) jako lokalitu vyžadující zvláštní územní ochranu podle směrnice o stanovištích a splňující podmínky podle § 45a odst. 1, která byla zařazena do národního nebo evropského seznamu EVL, případně se jedná o území, které sice splňuje podmínky pro zařazení do národního seznamu, ale nebylo do seznamu zařazeno, a vyskytuje se na něm prioritní typ přírodního stanoviště nebo prioritní druh, a o jehož zařazení do evropského seznamu se s Evropskou komisí jedná, a to až do doby kdy je nebo není na některý z těchto seznamů zařazena (tzv. "sporná lokalita"). Přestože ptáci nejsou přímým předmětem ochrany EVL, mají EVL prostřednictvím ochrany jiných evropsky významných druhů a jejich stanovišť nesporný vliv na ochranu ekosystémů rybníků, které jsou součástí EVL. Tímto typem územní ochrany jsou chráněny i Lednické rybníky, včetně Nesytu. Vytvoření národního seznamu EVL bylo prvním krokem k vybudování soustavy Natura 2000 na našem území. Do tohoto seznamu mohou být na základě § 45a odst. 1 ZOPK zapsány ty lokality, které v „biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívají a) k udržení nebo obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany, nebo b) k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti.“ Území zapsaná do národního seznamu, stejně jako sporné lokality, jsou chráněny prostřednictvím předběžné ochrany podle § 45b. Poškozování takových lokalit je zákonem zakázáno. Za poškozování se však nepovažuje řádné hospodaření prováděné v souladu s právními předpisy. Za takové hospodaření se považuje i hospodaření podle VZ nebo ZoRyb.

106

MIKO, Ladislav a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007 , s. 226

65

V konečné fázi vytváření sítě EVL jsou lokality uvedené v národním seznamu buď zapsány do evropského seznamu, nebo jsou sdělením MŽP obsahujícím přehled těch lokalit z národního seznamu, které nebyly zapsány na seznam evropský, zbaveny předběžné ochrany. EVL zapsané na evropský seznam musí být poté do 90 dnů vyhlášeny nařízením vlády. K zajištění ochrany EVL je přednostně využívána smluvní ochrana podle § 39 ZOPK. Nemají-li majitelé pozemků v dané lokalitě o uzavření smlouvy zájem, přikročí orgán ochrany přírody zpravidla k vyhlášení ZCHÚ na území EVL. V případech, kdy není ochrana zajištěna výše jmenovanými způsoby, platí základní ochrana EVL podle § 45c odst. 2. Ta stanovuje ochranu EVL před poškozováním a ničením, smějí být využívány pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození či zničení chráněných stanovišť a aby nebyla narušena jejich celistvost. K zásahům, které by mohly vést k takovým účinkům, je třeba souhlasu orgánu ochrany přírody.107 4.4.4. Ptačí oblasti Ptačí oblasti (dále také PO) jsou v ZOPK upraveny v § 45e. Vymezují se nařízením vlády za účelem ochrany evropských území nejdůležitějších pro ochranu ptačích druhů uvedených stanovených nařízením vlády č. 51/2005 Sb., provádějícím směrnici o ptácích. Při vymezování PO stanoví vláda činnosti, k jejichž realizaci je třeba souhlasu orgánu ochrany přírody, nicméně výslovně musí při tom vždy přihlédnout k hospodářským požadavkům, požadavkům rekreace a sportu a rozvojovým záměrům obcí a krajů podle územně plánovací dokumentace a na území vojenských újezdů požadavky obrany státu. Jako ptačí oblasti jsou vymezovány i oblasti ležící v již vyhlášených ZCHÚ, a to proto, aby byly zařazeny do soustavy Natura 2000 a vztahovala se na ně tím pádem i ochrana podle směrnice o ptácích. Takové spojení je vhodné i z toho důvodu, že je pak možné uplatňovat prostředky ochrany ZCHÚ na předmět ochrany území Natura 2000, např. zařadit management ochrany evropsky významného druhu do plánu péče o ZCHÚ. Pokud má být ptačí oblast vymezena jinde než na území již vyhlášeného ZCHÚ, je nutné v souladu s ustanovením § 45e odst. 3 ZOPK tento záměr projednat s dotčenými kraji a obcemi, není však nutný jejich souhlas.

66

I u ptačích oblastí platí, že o způsobu hospodaření v oblasti lze s vlastníkem nebo nájemcem pozemku uzavřít smlouvu. Je tomu tak stanoveno v ustanovení § 45e odst. 4 ZOPK. Smlouva musí být však v souladu s právem EU, tedy i směrnicí o ptácích, a se ZOPK, jinak je na základě § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, relativně neplatná. Zmiňované ustanovení upravuje smluvní ochranu ptačích oblastí nezávisle na smluvní ochraně EVL, jež probíhá podle § 39 ZOPK. I zde se však odborná literatura shoduje s mým názorem, že se rovněž jedná o veřejnoprávní smlouvu podle § 159 správního řádu.108 O případných sporech mezi orgánem ochrany přírody na jedné straně a vlastníkem pozemku či dotčeným krajem na druhé straně rozhoduje podle § 45e odst. 5 ZOPK soud. 4.4.5. Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných druhů, EVL a PO Čl. 12 směrnice o ptácích a čl. 17 směrnice o stanovištích ukládají členským státům EU povinnost vypracovávat zprávy o stavu území zařazených do Natury 2000, a to jednou za tři roky v případě PO a jednou za šest let v případě EVL a evropsky významných druhů. ZOPK implementuje tyto směrnice v § 45f. Jak již bylo řečeno ve třetí kapitole, oddílu 3.3.2. této práce, prováděcím rozhodnutím Komise byl formát i perioda odevzdávání hodnotících zpráv podle obou směrnic sjednoceny a byl zvolen postup podle čl. 17 směrnice o stanovištích, obě zprávy se tedy nyní odevzdávají jednou za šest let.109 Nutno poznamenat, že český zákonodárce tuto změnu v ZOPK ještě nestihl reflektovat. Za zpracování zpráv zodpovídá MŽP a to na základě informací od orgánů ochrany přírody (§ 45f ZOPK). Koordinací přípravy hodnotících zpráv je pověřena AOPK a zprávy jsou připomínkovány

neziskovými

organizacemi

a

institucemi,

které

se

podílejí

na

obhospodařování krajiny, tedy zejména lesní, vodní a zemědělští hospodáři.110 Ze zatím nejaktuálnější zprávy o stavu evropsky významných druhů a lokalit z roku 2013 (zpráva podle směrnice o stanovištích) vyplývá, že stav druhů a zejména stanovišť se od

108

Srov. PRCHALOVÁ, Jana, op. cit., s. 138 a MIKO, Ladislav a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., s. 212 109 Commission implementing decision 2011/484/EU, of 11 July 2011, concerning a site information format for Natura 2000 sites. op. cit. 110 CHOBOT, Karel. Zpráva o stavu biotopů a druhů podruhé. In: Ochrana přírody [online]. vyd. 27. 1. 2014 © 2008 — 2016 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 5. 1. 2016].

67

poslední zprávy z roku 2007 poměrně výrazně zlepšil. Zpracovatelé zprávy však poukazují na to, že statistické zlepšení má na svědomí spíše změna metodiky zpracovávání zpráv a větší počet zjištěných dat, než aktivní ochranné zásahy.111 Hodnotící zpráva o stavu druhů ptáků z přílohy I směrnice o ptácích, tedy těch, pro které se vyhlašují ptačí oblasti, byla vypracována rovněž v roce 2013. S výše zmiňovanou harmonizací zpráv mezi oběma směrnicemi přibyla členským státům povinnost monitorovat a reportovat všechny přirozeně se vyskytující druhy ptáků na svém území. Česká republika s touto povinností nesouhlasila, vedla o tom s Komisí dokonce spor, nicméně je dále povinna sledovat stav všech druhů ptáků. Tuto povinnost však při vypracování zprávy v roce 2013 nesplnila a zpráva pojednává pouze o 47 druzích z přílohy I, které se u nás vyskytují.112 Zpráva vyznívá poměrně optimisticky co do početnosti sledovaných hnízdících druhů ptáků, 82 % z nich má stoupající nebo stabilní trend početnosti své populace. U zimujících druhů převažují trendy kolísající a klesající. Největší dopad na zkoumané druhy má podle zprávy jejich lov (např. na husy). Hned na druhém místě pak figuruje modifikace ekosystémů. Do této kategorie spadají i změny hydrologického charakteru, vysoušení mokřadů a změny v ekosystémech rybníků. Mezi druhy ptáků nejvíce ohrožené modifikací ekosystémů patří bukač velký a bukáček malý, oba tyto druhy jsou předmětem ochrany NPR a PO Lednické rybníky. 4.4.6. Shrnutí Natura 2000 je dle mého názoru vskutku ambiciózním projektem ochrany přírody, který se, alespoň na území ČR, daří poměrně dobře realizovat. Přínos Natury 2000 spatřuji zejména v moderním pojetí ochrany přírody a krajiny, ve kterém se uplatňuje komplexní ochrana ekosystémů a je kladen důraz na spolupráci s vlastníky pozemků tvořících dané území na bázi smluvní ochrany. Ta je však zatím limitována roztříštěností pozemkového vlastnictví a nevyřešenými majetkoprávními vztahy k pozemkům, tedy dědictvím naší minulosti.

111 112

CHOBOT, Karel., op. cit. VOJTĚCHOVSKÁ, Eva. op. cit.

68

Důležitým aspektem Natury 2000 je rovněž zaměření na biotopy ovlivněné, či dokonce přímo vytvořené lidskou činností. Tento přístup je dle mého názoru důležitý k vytvoření podmínek pro politiku trvale udržitelného rozvoje. Taktéž dělá z Natury 2000 nástroj vhodný k ochraně rybničních (tedy člověkem vytvořených) ekosystémů, včetně ochrany těch druhů ptáků, které jsou součástí rybničních ekosystémů. Šetrné formy hospodaření by však neměly být koncentrovány pouze do chráněných území. Z tohoto pohledu vnímám soustavu Natura 2000 jako pokus o záchranu nejcennějších stanovišť a na nich závisejících druhů živočichů a rostlin prostřednictvím šetrného a mnohdy tradičního způsobu hospodaření v krajině a na základě získaných zkušeností aplikovat prvky tohoto způsobu hospodaření i na území do Natury 2000 nezařazených. Dále je třeba vyzdvihnout jednotný způsob monitoringu stavu předmětů ochrany, díky němuž se v průběhu několika let podařilo nashromáždit značné množství dat, jejichž zpracováním získáme cennou informaci o celkovém stavu biotopů a druhů klíčových pro zachování evropské biodiverzity. Na základě těchto informací je možné zpracovávat komunitární i národní koncepce ochrany přírody a ty poté naplňovat. Natura 2000 je v české ochraně životního prostředí stále poměrně novým institutem a na možnost posoudit dlouhodobé dopady vytvoření této soustavy chráněných území si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Nelze však popřít, že se v minulých letech věnovalo jejímu vytvoření nemalé úsilí, jež může být, dle mého názoru, za předpokladu efektivní aplikace práva, odměněno zlepšením stavu předmětů ochrany a tím přispět k ochraně biologické rozmanitosti v rámci Evropy.

4.5. Zvláště chráněné druhy 4.5.1. Úvod do problematiky Ochrana zvláště chráněných druhů (ZCHD) rostlin a živočichů obsažená v části páté ZOPK je základem zvláštní druhové ochrany v českém právním řádu. Je založena na zpřísněném režimu nakládání s vybranými živočišnými a rostlinnými druhy, jejichž seznam a stupeň ohrožení je stanoven vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších 69

předpisů. Vyhlásit některý druh za chráněný může MŽP v souladu s § 55 odst. 2 ZOPK pouze po dohodě s Ministerstvem zemědělství a po projednání s dotčenými ústředními orgány státní správy podle zvláštních předpisů (např. ZoRyb nebo zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Pro téma této práce jsou stěžejní ustanovení §§ 48 a 50, a dále též §§ 55 až 57 ZOPK. Za zvláště chráněné lze na základě ustanovení § 49 odst. 1 ZOPK vyhlásit ty druhy, které jsou ohrožené nebo vzácné a vědecky či kulturně velmi významné. Důležitým podkladem pro vyhlašování ZCHD jsou výsledky vědeckého výzkumu zformulované do tzv. „červených seznamů“ a „červených knih“. Ochrana zvláště chráněných druhů je třístupňová, rozlišuje totiž mezi ZCHD ohroženými, silně ohroženými a kriticky ohroženými. ZOPK obsahuje kromě obecné úpravy ochranných podmínek ZCHD také ustanovení, jež stanovují odchylná pravidla pro některou ze skupin ZCHD.113 4.5.2. Ochranné podmínky ZCHD Nejzákladnější ochranné podmínky ZCHD živočichů jsou shrnuty v ustanovení § 50 odst. 1 ZOPK: zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích, chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Právní úprava ochrany ZCHD živočichů je tedy pojata komplexně. Poslední věta tohoto odstavce, zmocňující MŽP k určení druhů živočichů, jejichž jedinci jsou chránění i uhynulí, pozbyla na významu v důsledku novelizace § 48 ZOPK, do kterého byl včleněn odstavec 4, dle něhož jsou všichni jedinci ZCHD rostlin a živočichů chránění uhynulí, včetně výrobků z nich.114 Nutno říci, že v tomto ohledu je přetrvávající existence této věty v prvním odstavci § 50 značně matoucí. Druhý odstavec § 50 ZOPK specifikuje nedovolené činnosti ve vztahu k ZCHD živočichů. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména 113

Např .§§ 49 odst. 4, 50 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. Čl. I Zákona č. 214/2004 Sb, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 10. 2015] 114

70

je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Třetí odstavec § 50 ZOPK je ve vztahu k ochraně ptáků poněkud problematický. Vymezuje totiž případy, kdy se ochrana živočichů podle ZOPK, s výjimkou pro druhy silně nebo kriticky ohrožené, neuplatní. Jsou to případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku (přičemž „běžné obhospodařovaní“ není v zákoně nijak definováno) nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. K zásahům spojeným s

obhospodařováním majetku a

s hygienickými důvody je třeba ve vydání souhlasného stanoviska orgánu ochrany přírody, v tomto případě krajského úřadu nebo správy NP či CHKO. Tento postup však není v souladu s požadavky na ochranu ptáků podle směrnice o ptácích. Jde-li o zásah za účelem běžného obhospodařování majetku, Ladislav Miko a kolektiv ve svém komentáři k ZOPK uvádí, že v případě ZCHD ptáků takové stanovisko nestačí, byť jsou prováděcí vyhláškou jako „ohrožené“. Tyto druhy jsou paradoxně silněji chráněny v režimu ochrany volně žijících ptáků podle §§ 5a a 5b ZOPK, na základě § 5a odst. 6 se na takové druhy vztahuje povinnost a požádat před realizací zásahu o povolení k odchylnému postupu při ochraně volně žijících ptáků podle § 5b.115 Podobného názoru je i Vojtěch Stejskal, ten považuje celý odst. 3 § 50 ZOPK za rozporný s evropskou legislativou, zejména čl. 9 směrnice o ptácích a s čl. 16 směrnice o stanovištích.116 Dle čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice o ptácích se lze od ochrany podle směrnice odchýlit v souvislosti s obhospodařováním majetku pouze „pro předcházení závažným škodám na úrodě, dobytku, lesích, rybářství a vodním hospodářství,“ a čl. 16 odst. 1 písm. b) směrnice o stanovištích pak stanoví možnost odchylky „v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku;“. Dle mého názoru je v tomto postoj výše uvedených autorů správný.

115

MIKO, Ladislav a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. op. cit., s. 212 STEJSKAL, Vojtěch. Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. 1. vyd. Praha: Linde. 2006. s. 429 - 430. 116

71

§ 50 odst. 6 ZOPK dále oslabuje pravomoc orgánů ochrany přírody tím, že stanovuje, že opatření přijímaná na základě tohoto zákona musí brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky, regionální a místní zvláštnosti. Bližší ochranné podmínky ZCHD živočichů stanovuje vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb. v § 16. Pro téma této práce je relevantní odst. 1 tohoto ustanovení, zdůrazňující nutnost komplexní ochrany stanovišť ZCHD živočichů, a odst. 6 stanovující nutnost udělení výjimky z ochranných podmínek podle § 56 ZOPK pro fotografování jedinců ZCHD, kterým by mohlo dojít k jejich rušení v jejich přirozeném vývoji. 4.5.3. Udělování výjimek z ochranných podmínek ZCHD ptáků Výjimky z ochranných podmínek ZCHD ptáků podle § 50 jsou zákonem upraveny v § 56 a jsou poněkud nepřesně nazývány jako výjimky ze zákazů. Udělování těchto výjimek je obecně v kompetenci krajských úřadů, na území NP je uděluje správa NP, na území ostatních ZCHÚ AOPK a ve vojenských újezdech újezdní úřad.117 Výjimka může být udělena individuálně, nebo pro blíže neurčený počet osob, a to opatřením obecné povahy. Podmínky pro udělení výjimky jsou uvedeny v prvním a druhém odstavci § 56 ZOPK. Základní podmínkou je existence jiného veřejného zájmu, který veřejný zájem na ochraně přírody v daném případě převyšuje. V souvislosti s protipovodňovou funkcí některých rybníků lze poukázat na rozhodnutí NSS čj. 8 As 5/2008-93, ve kterém soud výslovně za veřejný zájem označil ochranu před povodněmi. Ustanovení § 56 odst. 1 ZOPK říká, že výjimku z ochrany ZCHD chráněných rovněž podle ptačí a habitatové směrnice lze při splnění výše uvedených podmínek povolit pouze tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Toto kritérium platilo pro až do 1. prosince 2009 pro všechny ZCHD, poté bylo novelizováno do nynější podoby, čímž se ochrana ZCHD oslabila.118

117

Výkon státní správy v druhové ochraně. AOPK ČR [online] © 2016 AOPK ČR [cit. 7. 2. 2016]. Zákon č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se 118

72

Odstavec 2 § 56 ZOPK uvádí, v jakých případech lze výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů povolit, a to: a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, b) v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, d) pro účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin, e) v případě zvláště chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství. Výjimky z ochrany ZCHD ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce podle §56 odst. 2 písm. b) v zájmu prevence závažných škod na rybolovu byly v minulých letech udělovány např. pro odstřel kormorána velkého. Jeho rostoucí populace způsobovaly značné škody na rybích osádkách, a náklady na náhradu těchto škod byly následně prostřednictvím § 58 ZOPK přenášeny na stát. I proto byl kormorán velký vyhláškou MŽP č. 393/2012 s účinností k 1. 4. 2013 ze seznamu ZCHD živočichů vyřazen.119 Pro udělování výjimek z ochranných podmínek ZCHD ptáků oproti jiným ZCHD živočichů je podle § 56 odst. 6 ZOPK rozhodujícímu orgánu ochrany přírody navíc stanovena informační povinnost podle § 5b odst. 6 ZOPK a rozhodnutí o výjimce ze ZCHD ptáků musí splňovat podmínky § 5b odst. 3 ZOPK.

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 18. 1. 2016]. 119 ČERMÁKOVÁ, Martina. Kormorán velký už nebude ohrožený druh, rybníkáři přijdou o miliony. In: iDNES.cz [online]. vyd. 23. 11. 2012, © 1999–2016 MAFRA, a. s [cit. 10. 2. 2016]

73

Ustanovení § 57 zmocňuje MŽP k tomu, aby v bližších ochranných podmínkách ZCHD, které jsou nyní obsaženy ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., stanovil činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody. Toto ustanovení však není v současné době využíváno, neboť zmíněná vyhláška žádnou takovou právní úpravu neobsahuje. 4.5.4. Shrnutí V této podkapitole bylo pojednáno o ochraně ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce za pomoci institutu zvláštní druhové ochrany. Tento typ ochrany je spolu s územní ochranou jedním z tradičních způsobů ochrany přírody a krajiny. Od obecné ochrany živočichů a rostlin se liší tím, že klade důraz na ochranu každého jedince konkrétního ZCHD. Spolu s jedinci ZCHD je chráněn i jejich biotop. V souvislosti s ochranou ZCHD ptáků je problematickým zejména ustanovení § 50 odst. 3 ZOPK, které je v rozporu se směrnicí o ptácích. Z ochranných podmínek ZCHD lze při existenci jiného veřejného zájmu převyšujícího zájem ochrany přírody z důvodů uvedených v zákoně udělit výjimku. Jedním z důvodů pro udělení výjimky jsou i škody na rybí osádce na rybnících způsobované jedinci ZCHD ptáků. ZOPK dále upravuje záchranné programy ZCHD, a stanovuje některé povinnosti osob při manipulaci s jedinci ZCHD, jako např. povinnost prokázat na výzvu orgánu ochrany přírody zákonný původ jedince, a další opatření směřující k regulaci obchodu s jedinci ZCHD. Tyto aspekty zvláštní druhové ochrany však s tématem této práce nikterak přímo nesouvisí, proto o nich nebude blíže pojednáváno.

4.6. Jiné právní prostředky ochrany ZCHD ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce podle ZOP 4.6.1. Úvod do problematiky Kromě výše popsaných nástrojů ochrany přírody obsahuje ZOPK také některá ustanovení, která přímo nestanovují žádné další podmínky pro ochranu přírody a krajiny, nicméně slouží spíše jako nástroje k realizaci ochrany přírody a krajiny. Patří mezi ně nástroje finanční (např. §§ 58 a 69 ZOPK), majetkoprávní (např. §§ 59-61) a nástroje administrativní (např. §§ 65-66 ZOPK). 74

4.6.2. Nástroje finanční a majetkoprávní Hlavní těžiště tématu této práce spočívá v popisu administrativních nástrojů ochrany ZCHD ptáků. Nástroje finančního a majetkoprávního charakteru podle ZOPK na tyto administrativní nástroje často přímo navazují, případně jejich aplikaci usnadňují a jsou uplatnitelné i v případě ochrany ptáků a ochrany ekosystémů ekologicky cenných rybníků. Proto o nich v tomto oddíle alespoň stručně pojednám. K finančním prostředkům, které významně napomáhají ochraně přírody, ale nejsou upraveny v ZOPK např. národní, evropské a jiné dotační programy. Na národní úrovni poskytuje dotace související s tématem této práce MŽP120 a Ministerstvo zemědělství.121 Další dotace je možné prostřednictvím těchto ministerstev získat z prostředků EU, a to např. prostřednictvím Operačního programu rybářství122 nebo z fondů určených k ochraně životního prostředí.123 Mezi nástroje ochrany přírody můžeme započítat např. i to, že tvorba finanční rezervy na odbahnění rybníka je daňovou legislativou považována za výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů a může se tím pádem odečíst od základu daně z příjmu.124 Jejich bližší rozbor by však nebyl v souladu se zaměřením a doporučeným rozsahem této diplomové práce. Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření Jedním z finančních nástrojů ochrany přírody je náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle § 58 ZOPK poskytovaná jako kompenzace újmy, která vlastníkovi nebo nájemci určitých druhů pozemků vznikla v souvislosti s omezením vyplývajícím z opatření v plánech systémů ekologické stability nebo z omezení vyplývajícího z části třetí až páté ZOPK nebo z individuálního správního aktu na jejich základě vydaného. V souvislosti s tématem této práce se tedy jedná o omezení vzniklá z důvodu ochrany ZCHÚ, ochrany soustavy Natura 2000 120

Financování ochrany životního prostředí: Národní programy. [online] © 2008 — 2016 Ministerstvo životního prostředí [cit. 25. 2. 2016] 121 Dotace: Národní dotace. [online] © 2009— 2016 Ministerstvo zemědělství [cit. 25. 2. 2016] 122 Dotace: Operační program rybářství na rok 2014 – 2020 [online] © 2009 — 2016 Ministerstvo zemědělství [cit. 25. 2. 2016] 123 Financování ochrany životního prostředí: Fondy a programy EU. [online] © 2008 — 2016 Ministerstvo životního prostředí [cit. 25. 2. 2016] 124 § 10 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

75

a ochrany ZCHD ptáků. Kompenzace se nevztahuje na újmu způsobenou požadavky obecné ochrany přírody. Mezi druhy pozemků, jejichž vlastníci nebo nájemci mají nárok na kompenzaci, se řadí i rybníky s chovem ryb. Principem tohoto ustanovení podle jeho prvního odstavce je, že ochrana přírody je veřejným zájmem a každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající ze ZOPK. Poskytnutí finanční náhrady za takové omezení má pak funkci jak kompenzační, tak motivační – k tomu, aby byla ochrana přírody vlastníky pozemků respektována. Jak již bylo zmíněno v kapitole čtvrté, oddílu 4.5.3, známým případem využití institutu náhrady za ztížení zemědělského hospodaření byla kompenzace škod způsobená kormoránem velkým, toho času ZCHD. Zajištění pozemků pro ochranu přírody a krajiny Ustanovení §§ 59 až 61 ZOPK upravují různé formy zajištění pozemků, které jsou důležité pro ochranu přírody a krajiny, ale jsou v rukou soukromých vlastníků. § 59 se věnuje pozemkům potřebných k tvorbě ÚSES. Vyžaduje-li vytváření ÚSES změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu pozemkový úřad pozemek jiný. Možnost výměny pozemku však nebyla v minulosti příliš využívána.125 Pozemky pro zajištění ochrany přírody lze i vyvlastnit podle § 60 ZOPK, toto ustanovení však vyvolává mezi odbornou veřejností tak vážné spory o jeho interpretaci, že zřejmě nebylo nikdy využito.126 K nezastavěným pozemkům ležícím mimo sídelní útvary na území NP, NPR a NPP a k pozemkům souvisejícím s jeskyněmi je v ustanovení § 61 ZOPK ex lege stanoveno předkupní právo státu. Vlastníci těchto pozemků jsou povinni je v případě zamýšleného prodeje přednostně nabídnout ke koupi orgánu ochrany přírody, který je může zakoupit s využitím prostředků ze Státního fondu životního prostředí České republiky. Uzavřel-li by vlastník předmětného pozemku kupní smlouvu s jiným subjektem práva bez předchozí nabídky orgánu

125

MIKO, Ladislav. a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., s. 259 HANÁK, Jakub. Vyvlastnění z důvodu ochrany přírody a krajiny. In: Acta Universitatis Carolinae/Iuridica, Karolinum, 2015, roč. 2015, č. 2, s. 28-29. 126

76

ochrany přírody, zakládalo by to podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, relativní neplatnost tohoto právního jednání pro odpor se zákonem. Finanční příspěvek Na základě § 69 ZOPK lze poskytnout finanční příspěvek vlastníku pozemku, který na základě písemné dohody podle § 68 odst. 2 pečuje o pozemek v souladu se zájmy ochrany přírody nebo osobě, která provede náhradní ochranné opatření podle § 49 a 50. Příspěvek může poskytnout obec, orgán ochrany přírody nebo Státní fond životního prostředí České republiky. 4.6.3. Nástroje administrativní Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody (tedy krajský úřad v případě jeskyní, MŽP pro NPR a NPP, jinak správy NP pro NP a AOPK pro CHKO) na základě § 64 ZOPK po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí, a to opatřením obecné povahy. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu. Zákaz vstupu na území je již součástí základních ochranných podmínek NPR a první zóny NP. Užitím § 64 ZOPK ale může orgán ochrany přírody zakázat či omezit vstup i na cesty, kde je jinak povolen.127 Dotčení zájmů ochrany přírody Ustanovení § 65 ZOPK říká, že „orgán státní správy vydávající rozhodnutí podle zvláštních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem, tak činí jen po dohodě s orgánem ochrany přírody, není-li v zákoně předepsán jiný postup.“ Jiným postupem se myslí např. předepsané vydání závazného stanoviska nebo souhlasu. V ostatních případech,

127

MIKO, Ladislav. a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., s. 267

77

má orgán ochrany přírody při rozhodování správního orgánu podle zvláštních předpisů (např. rozhodování vodoprávních úřadů, stavebních úřadů, orgánů státní správy myslivosti a rybářství apod.) kterým mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody, postavení dotčeného orgánu podle § 136 správního řádu. Dotčené orgány rozhodujícímu správnímu orgánu poskytují všechny informace potřebné k vydání rozhodnutí a mohou také podat podnět k zahájení přezkumného řízení.128 Omezení a zákaz činnosti Jedním z nejsilnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny je ustanovení § 66 odst. 1 upravující pravomoc orgánu ochrany přírody omezit nebo zakázat činnost fyzických nebo právnických osob, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláštně chráněných částí přírody. Nebo ho tak alespoň hodnotila odborná literatura129 před nabytím účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., který ustanovení § 66 novelizoval a připojil k němu druhý odstavec, jenž zní: „Ustanovení odstavce 1 nelze uplatnit v případě již vydaného platného pravomocného rozhodnutí.“ Jako důvod pro novelizaci tohoto ustanovení uvedl zákonodárce zvýšení právní jistoty subjektů práva, kterým bylo vydáno správní rozhodnutí v určité věci. Před novelou panovala všeobecná shoda v tom, že využitím § 66 ZOPK lze omezit nebo zakázat i činnosti jiným správním rozhodnutím povolené, či přímo nařízené. Tento názor byl několikrát potvrzen judikaturou130 a byl využíván v praxi. Po novele se v akademické sféře vedou spory o to, jak odstavec 2 dotčeného ustanovení interpretovat. Milan Pekárek je toho názoru, že jedinou správnou interpretací zmíněného ustanovení, která neodporuje všem principům práva životního prostředí a ústavnímu pořádku (jmenovitě čl. 35 Listiny základních práv a svobod), je interpretace, že činnost, jejíž důsledky nebudou podléhat přezkoumání a případnému rozhodnutí podle odst. 1 § 66 ZOPK, musí být v původním rozhodnutí, které brání vydání rozhodnutí podle citovaného ustanovení zákona, jasně vymezena, a to zejména co do druhu, rozsahu a intenzity této činnosti. Za principy, které by byly jinou odlišnou interpretací porušeny, pokládá Pekárek zejména princip ochrany životního prostředí jako nejvyšší hodnoty,

128

MIKO, Ladislav. a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., 268 MIKO, Ladislav. a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. op. cit., s. 269 a PRCHALOVÁ, Jana, op. cit., s. 205 130 Srov. např. Rozsudek NSS č. j. 9 As 8/2008-80 a Rozsudek NSS č. j. 7 A 28/2000-47. 129

78

princip trvale udržitelného rozvoje, princip odpovědnosti původce škody na životním prostředí a princip odpovědnosti státu za ochranu životního prostředí.131 Jitka Jelínková a Slavomír Mlčoch ve své úvaze nad novelou § 66 ZOPK dospívají k jinému závěru. Podle nich lze novou podobu zmiňovaného ustanovení nejlépe interpretovat tak, že jeho odst. 2 brání pouze zákazu takových činností, k nimž existují všechny potřebné akty orgánů ochrany přírody. Tím je dle jejich názoru dostatečně posílen princip právní jistoty, jak žádal předkladatel poslaneckého návrhu, jehož schválením byl problematický odstavec do § 66 včleněn, a zároveň jsou dostatečně zachovány ostatní právní principy, zejména principy práva životního prostředí.132 Všichni zmínění autoři kritizují legislativní amatérizmus projevující se neurčitým a obtížně vyložitelným pojmem „platné pravomocné rozhodnutí“ a k výkladu předmětného ustanovení užívají teleologický výklad založený na odůvodnění novely posílením právní jistoty toho, v jehož zájmu bylo pro určitou činnost vydáno takové rozhodnutí. Zároveň také svorně odmítají výklad, že by tento pojem mohl znamenat jakékoli platné a pravomocné rozhodnutí jakéhokoli správního orgánu, neboť by to znamenalo faktické popření dosavadní funkce tohoto ustanovení a závažnou disproporci mezi ochranou právní jistoty a ochranou přírody. K novému znění § 66 ZOPK zatím není dostupná žádná judikatura, jeho soudní výklad tak zůstává nejistý. Dle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby soud namísto toho, aby se pokoušel problematický druhý odstavec předmětného ustanovení rozumně interpretovat, se obrátil na Ústavní soud, který by následně posoudil jeho soulad s ústavním pořádkem, zejména s čl. 35 Listiny. Pekárek pak upozorňuje na vliv ekonomických zájmů některých zájmových skupin na legislativní proces a na zmírňování a obrušování environmentální legislativy, partikulárně ochrany podle ZOPK a naznačuje, že za poslaneckým návrhem na změnu § 66 ZOPK mohou stát právě tyto ekonomické zájmy. Dle mého názoru byly právě ekonomické zájmy motivem k předložení a schválení návrhu novely. Závěrem si dovolím glosovat, že pokud bychom v tomto případě chtěli k teleologickému výkladu užít opravdovou vůli zákonodárce, možná 131

PEKÁREK, Milan. Několik poznámek k ust. § 66 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody (ve znění pozdějších předpisů). In. Acta Universitatis Carolinae/Iuridica, Karolinum, 2015, roč. 2015, č. 2, s. 77 – 85. 132 JELÍNKOVÁ Jitka, MLČOCH Svatomír. Zásadní otazníky nad změnou § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. In: Správní právo, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013, roč. 46, č. 3, s. 155 – 165.

79

bychom museli dojít k závěru, že „platné pravomocné rozhodnutí“ opravdu znamená jakékoli rozhodnutí jakéhokoli správního orgánu, neboť takto je původní funkce § 66 ZOPK nejvíce poškozena a nejméně brání ekonomickým zájmům zainteresovaných subjektů.133 4.6.4. Shrnutí V této podkapitole bylo pojednáno o právních prostředcích ochrany přírody podle ZOPK souvisejících s tématem této práce, které nebylo možné zařadit do některé z předchozích podkapitol. Uplatňování výše popsaných finančních nástrojů může dle mého názoru významně ovlivnit ochotu fyzických a právnických osob spolupracovat s orgány ochrany přírody na realizaci této ochrany. Pozornost zákonodárce by se však měla obrátit k prostředkům zajištění pozemků k ochraně přírody, neboť praxe naráží na velké problémy s intepretací a aplikací předmětných ustanovení. Dalším velkým problémem současné právní úpravy je relativně nové znění § 66 ZOPK, které rovněž způsobuje značné obtíže při interpretaci tohoto ustanovení a popírá původní význam zákazu či omezení činnosti jako jednoho z nejsilnějších prostředků ochrany přírody a krajiny.

4.7. Shrnutí ZOPK poskytuje širokou paletu právních prostředků využitelných při ochraně ZCHD druhů ptáků, které jsou součástí rybničních ekosystémů. V tomto smyslu je pro ochranu ptáků jednoznačně nejdůležitějším právním předpisem z pera českého zákonodárce. Jsou do něj také přeneseny závazky z oblasti mezinárodního a komunitárního práva. Celkově jde dle mého názoru o předpis poměrně kvalitní a srozumitelný, stále korespondující s moderními trendy ochrany přírody, jako je důraz na ochranu celých ekosystémů a možnost využití i jiných než administrativních nástrojů ochrany, např. smluvních nebo finančních. Zároveň však obsahuje celou řadu problematických ustanovení, např. §§ 50 odst. 3, 60 nebo 66 odst. 2. Legislativní 133

PEKÁREK, Milan. Několik poznámek k ust. § 66 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody (ve znění pozdějších předpisů)., op. cit.

80

změny prováděné v ZOPK po jeho vzniku nezřídka směřovaly spíše k oslabení ochrany přírody, než k jejímu posílení a zefektivnění. Za nejsilnější prostředky ochrany ZCHD ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce obsažené v ZOPK pokládám ochranu v rámci ptačích oblastí, ochranu v rámci ZCHÚ (zejména prostřednictvím vyhlašování a ochrany NPR), zvláštní druhovou ochranu a možnost omezení nebo zákazu činnosti podle § 66. Významně se na ochraně ptáků podílí i vydávání závazných stanovisek jako podkladu pro rozhodování správních úřadů podle jiných zákonů. Jako motivace ke spolupráci subjektů práva na ochraně přírody slouží finanční nástroje popsané v podkapitole 4.6, oddílu 4. 6. 2. Pro ochranu rybničního ekosystému a je velmi důležitý rovněž institut VKP.

81

5. Zvláštní část: Analýza ochrany ZCHD ptáků na rybníce Nesyt v období let 2007 – 2014 5.1. Právní režimy ochrany přírody na rybníce Nesyt Rybník Nesyt byl vybudován v 15. století jako součást soustavy rybníků na potoce Včelínek, která tvoří jádro dnešní NPR a PO Lednické rybníky. Nesyt je prvním v soustavě, největším a nejstarším z těchto rybníků. Jeho vodní plocha zaujímá 250 ha a litorální porosty dalších 39 ha. Vlastníkem všech Lednických rybníků je Česká republika a na základě § 78 odst. 8 ZOPK jsou s výjimkou Zámeckého rybníka ve správě AOPK. To samé ustanovení ji zavazuje k tomu, aby se při hospodaření s majetkem státu řídila schváleným plánem péče o NPR. Rybník Zámecký je ve správě Národního Památkového Úřadu.134 Počátky ochrany ptáků na Lednických rybnících se datují už do 17. století, na území hospodařil rod Liechtensteinů a ten zde vyhlásil loveckou rezervaci. V roce 1953 bylo území vyhlášeno Státní přírodní rezervací (nyní NPR). Ochranné pásmo nebylo stanoveno, je jím tedy podle § 37 ZOPK ex lege území do vzdálenosti 50 m od hranic NPR. Od roku 1990 jsou Lednické rybníky zařazeny mezi mokřady mezinárodního významu (RS4) pro účely Ramsarské úmluvy. V roce 1996 byl Lednicko-valtický areál, jehož je NPR Lednické rybníky součástí, zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a od roku 2003 je NPR Lednické rybníky součástí Biosférické rezervace Dolní Morava. V roce 2004 byla nařízením vlády ČR č. 601/2004 Sb. vymezena Ptačí oblast Lednické rybníky (CZ0621028). Nařízením vlády č. 301/2007 Sb., byla na území rybníků Nesyt, Hlohovecký rybník, Prostřední rybník a Mlýnský rybník vyhlášena Evropsky významná lokalita Lednické rybníky (CZ0620009).135 Oblast Lednických rybníků je hnízdištěm nebo tažnou zastávkou mnoha ZCHD ptáků, některé z nich jsou přímo uvedeny jako hlavní předmět ochrany NPR Lednické rybníky. Podle Plánu péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012-2020 (dále jen „platný plán péče“) jsou to např. lžičák pestrý, bukač velký, bukáček malý, břehouš černoocasý,

134 135

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021, op. cit, s. 13-18 Tamtéž, s. 14

82

rybák obecný, tenkozobec opačný, kvakoš noční a další.136 Jedná se o jednu z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v České republice. Jako každý rybník je pak Nesyt chráněn i jako VKP podle § 4 odst. 2 ZOPK. Z ptačích druhů chráněných podle mezinárodního práva jsou zde zastoupeny jak druhy uvedené v přílohách Bernské úmluvy (např. tenkozobec opačný, volavka červená, kvakoš noční nebo bukáček malý) tak druhy zastoupené v přílohách Bonnské úmluvy a v příloze 2 úmluvy AEWA (např. rybák obecný nebo tenkozobec opačný). Z evropsky významných druhů lze jmenovat kvakoše nočního, bukáčka malého, rybáka obecného a další. Hlavním cílem ochrany a péče o NPR Lednické rybníky je podle platného plánu péče zabezpečení odpovídajících stanovištních a potravních podmínek pro vodní a mokřadní ptáky a zvýšení početnosti především zvláště chráněných druhů, včetně zvýšení úspěšnosti jejich hnízdění. Nedílnou součástí tohoto cíle je udržení a zlepšení stavu mokřadních ekosystémů mělkých rybníků, na ně vázané flóry a fauny i celkového stavu krajinného rázu.137 Z výše uvedeného vyplývá, že veřejný zájem na ochraně přírody je na Nesytu, stejně jako na zbývajících Lednických rybnících, velmi silný. Pro hospodaření na Nesytu je v současné době určující platný plán péče, který stanovuje podmínky, jimiž se musí takové hospodaření řídit. Platný plán péče říká, že „chov ryb a rybí společenstva jsou nedílnou součástí péče o rybníky, avšak je třeba je v tomto případě chápat výhradně jako prostředek k dosažení optimálního stavu rybničního ekosystému, nikoliv jako cíl lidského konání v tomto území.“138 Tento plán péče rovněž zohledňuje i ochranu podle jiných právních režimů, než je územní režim NPR. Samotné hospodaření pak vykonává pachtýř na základě pachtovní smlouvy (dříve nájemce na základě nájemní smlouvy), ve které se zavazuje respektovat stanovené ochranné podmínky. Tímto nájemcem bylo do roku 2011 Rybníkářství Pohořelice a. s., poté byla uzavřena nová nájemní (resp. pachtovní) smlouva s Rybářstvím Hodonín, s. r. o.139

136

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021, op. cit s. 5-7 tamtéž s. 8 138 tamtéž, s 25 139 Lednické rybníky změnily po dvaceti letech nájemce. [online] vyd. 26. 9. 2011, ČT Brno. © 1996 – 2016 Česká televize [cit. 13. 3. 2016]. 137

83

Základní předpoklad pro ochranu ZCHD ptáků které jsou součástí ekosystému Nesytu – k přírodě šetrné rybářské hospodaření – má být tedy naplňován soukromoprávní cestou. AOPK označuje tento druh řešení za obvyklý. Podmínky hospodaření stanovené v nájemní smlouvě však mají být vždy v souladu s ochrannými podmínkami ZCHÚ a plánem péče. V pachtovních smlouvách bývají zahrnuty zákazy a omezení (např. zákaz používání biocidů, melioračního vápnění), podmínky povinné údržby (např. údržba porostů na hrázích, údržba a drobné opravy technických objektů), stanovený způsob hospodaření, parametry rybí obsádky a další.140 Dle mého názoru se jedná o poměrně efektivní a elegantní řešení v situaci, kdy AOPK nemá praktickou možnost, jak hospodaření sama zajistit. Předpokládá se také, že díky tomu, že základem takového vztahu mezi AOPK a nájemcem je konsenzus na smluvních podmínkách, bude ochrana přírody vyvolávat méně sporů mezi oběma stranami, než by tomu bylo v případě aplikace administrativních nástrojů. Že to tak ale nemusí vždy fungovat, se ukazuje na událostech z roku 2007 a medializované kauze letnění Nesytu (viz následující podkapitola, oddíl 5.2.1.). Mgr. Jan Sychra, Ph.D. mne při osobní konzultaci upozornil na častý problém rybničních rezervací, a to odlišnost ochranných podmínek stanovených v plánu péče a v pachtovní smlouvě. V praxi si rybníkáři často vyjednají mírnější podmínky, např. jiné hodnoty průhlednosti vody. Lze z toho usuzovat, že orgány ochrany přírody v těchto případech jednají v rozporu s ustanovením § 38 odst. 6 ZOPK, které jim ukládá povinnost se plánem péče řídit. Ekosystém Nesytu, včetně populací ZCHD ptáků, které jsou jeho součástí, byl v minulosti poškozen intenzifikací chovu ryb a nedostatečným zohledněním zájmů ochrany přírody při hospodaření na tomto rybníce. Do roku 1994 se zde provozoval i chov kachen, který znamenal pro ekosystém další zátěž. Podmínky pro hnízdění ptáků se zhoršily i vinou nevhodných managementových zásahů, jako bylo vyhrnutí bahna ze dna rybníka na jeho břeh v letech 1986 až 1990.141 Takové hospodaření vedlo k eutrofizaci rybníka, zvyšování rybí obsádky a jejich negativním dopadům, které jsou popsány v první kapitole, podkapitole 1.3 této práce. Degradace ekosystému vedla k úbytku biodiverzity a znehodnocení rezervace.

140 141

Hospodaření s majetkem státu. AOPK ČR [online] © 2016 AOPK ČR [cit. 16. 3. 2016]. Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021, op. cit., s. 21

84

Problémem podle platného plánu péče zůstává přítomnost invazivních druhů ryb v Lednických rybnících, např. karase stříbřitého.

5.2. Managementové zásahy provedené za účelem ochrany ptáků na Nesytu v období let 2007 – 2014 Pro zodpovězení otázky, jaké managementové zásahy byly provedeny na rybníce Nesyt v předmětném období a na základě jakého právního titulu, jsem se obrátil na AOPK, RP Jižní Morava se žádostí o informace podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Jako odpověď mi byla zaslána následující tabulka:

Rok realizace 2007 2007 – 2014

2011-2014

Typ managementu Letnění rybníka Udržování stále hladiny v období 15.3. -15.7 Schvalování rybích obsádek Omezování rybích obsádek stanovením parametrů, které musí rybník splňovat (průhlednost, submerzní vegetace, litorální porosty, střední zooplankton) Dvouhorkové hospodaření

2013

Odbahňování loviště a stoky

2014

Obnova štěrkového ostrova

2007 – 2011 2011-2014

Právní titul Plán péče, nájemní smlouva Nájemní resp. pachtovní smlouva, plán péče nájemní smlouva Nájemní resp. pachtovní smlouva

nájemní resp. pachtovní smlouva, plán péče Nájemní resp. pachtovní smlouva výjimka

Uvedená informace potvrzuje tezi vyjádřenou v předchozím oddílu, tedy že na rybníce Nesyt převážná část ochrany ptactva probíhá na základě nájemní smlouvy navázané na plán péče o NPR Lednické rybníky. Z navazujících neformálních vyjádření pracovníka AOPK Ing. Vlastimila Sajfrta vyplývá, že „výjimkou“ při obnově štěrkového ostrova je myšlena výjimka ze zákazu vstupovat a vjíždět na území NPR podle § 43 ZOPK, a že ostrov byl rekonstruován za účelem ochrany rybáka obecného. Do tabulky nebyly zahrnuty zásahy, které přímo nesměřují k ochraně ZCHD ptáků, jako je běžná údržba rybníka jako vodního díla nebo budování infrastruktury pro monitoring ptáků.

85

5.2.1. Letnění Nesytu v roce 2007 z pohledu práva Jak již bylo naznačeno výše, letnění Nesytu v roce 2007 bylo předmětem sporů mezi tehdejším nájemcem, Rybníkářstvím Pohořelice, a AOPK. Do sporu byla zapojena i odborná a laická veřejnost. Rybníkáři varovali před negativním dopadem vypuštění Nesytu jako největšího Lednického rybníka na vodní bilanci v celé soustavě, před možným nedostatkem kyslíku ve zbytku vody v rybníce a ve výtažnících pod rybníkem, který by mohl vyústit v úhyn ryb, což by bylo mimo jiné v rozporu se zásadami welfare ryb. Dále upozorňovali na problém zarůstání dna rybníka vegetací, jejíž následné zaplavení a rozkládání by mohlo vyústit v kyslíkový deficit a tvorbu toxinů v rybníce v následujícím roce. Rybníkáři a jimi oslovení odborníci měli veskrze za to, že kóta vodní hladiny Nesytu pro letnění byla ze strany AOPK stanovena příliš nízko, na 173, 00 m. n. m. V důsledku velkého sucha, které oblast v roce 2007 zasáhlo, klesla vodní hladina Nesytu i pod tuto nařízenou kótu, čímž se vodní plocha ještě více zmenšila a muselo se přistoupit k záchrannému odlovu zbývajících ryb a ke kosení vegetace ze dna rybníka.142 Tato zkušenost byla pravděpodobně zohledněna při zpracovávání nového plánu péče platného od roku 2011, neboť ten stanovuje kótu pro částečné letnění Nesytu na 173,40 m. n. m., nicméně počítá i s možností úplného letnění.143 Spor vyústil v podání několika podnětů ČIŽP ze strany rybníkářů na zahájení správního řízení o porušení ochranných podmínek NPR (§29 ZOPK), ochranných podmínek ZCHD (§50 ZOPK) a porušení povinností vlastníka vodního díla vyplývající z § 59 VZ a z platného povolení k nakládání s vodami. Tyto podněty podala společnost APH rybníky s. r. o. hospodařící v té době jako nájemce na dalších rybnících soustavy Lednických rybníků a porušení se měla svými zásahy dopustit AOPK. Rybníkáři si rovněž stěžovali na obecně nevstřícný postoj orgánů ochrany přírody a na nesrovnalosti při uzavírání nájemní smlouvy k Nesytu; zejména na fakt, že tato smlouva obsahovala ustanovení odkazující na platný plán péče, který však nebyl v době uzavírání smlouvy ještě schválen. Vyjádření odborníků k výše uvedeným rizikům letnění se však liší v hodnocení závažnosti těchto rizik. Zatímco Richard Faina, Tomáš Randák a Zdeněk 142

Z neformálního vyjádření Mgr. Jana Sychry, Ph.D. ze dne 27. 3. 2016 vyplývá, že je toho názoru, že kosení vegetace nebylo potřeba a na výsledný stav ekosystému nemělo vliv. Jednalo se prý spíše o ústupek rybníkářům ze strany AOPK. Kosení však bylo provedeno bez schválení výjimky z ochranných podmínek NPR pro vjezd traktoru na území NPR, čehož rybníkáři využili k podání podnětu ČIŽP na zahájení správního řízení proti AOPK. Myslím si, že tato informace dokresluje kolorit vyhrocené situace a „žabomyších válek“ o letnění Nesytu v roce 2007 a dává názorný příklad toho, jakým problémům musí ochrana ptáků na rybníce také čelit. 143 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021, op.cit., s. 26

86

Adámek považovali rizika a hrozby spojené s letněním za velmi závažné, Ivo Přikryl ve svém rozsáhlém posudku argumenty výše uvedených odborníků mírnil a v závěru vyslovil názor, že nevratné škody na Nesytu v důsledku letnění nehrozí, ale že tento zásah může způsobit komplikace v dalších letech. 144 Stanoviska výše jmenovaných odborníků viz Přílohy č. 4 až 7. Ornitologové zaznamenali jednoznačně velice pozitivní vliv letnění na prioritní předměty ochrany NPR Lednické rybníky, které byly v tehdy platném plánu péče vymezeny jako populace vodních a mokřadních ptáků s důrazem na předměty ochrany Ptačí oblasti a zvláště chráněné druhy.145 Z dostupných vyjádření aktérů kauzy Letnění Nesytu vyplývá, že jednou z hlavních příčin sporu byl nedostatečný konsenzus na tom, jaké funkce rybník Nesyt plní a jakou mají tyto funkce při hospodaření na něm prioritu. Rybníkáři zdůrazňovali funkci produkční, vodohospodáři funkci retenční a vodohospodářskou, pracovníci AOPK funkci ekologickou. Jako laik v oborech biologie, rybářství i vodohospodářství nejsem kompetentní ke kritickému zhodnocení vyjádření odborníků a vyvození závěru o tom, zda letnění Nesytu v roce 2007 znamenalo ohrožení či poškození rybníka, budu se však dále zabývat právní analýzou této kauzy, zejména otázkou zohlednění ochrany přírody jako účelu či funkce rybníka ve správních rozhodnutích k rybníku Nesyt. Jak je uvedeno v první kapitole, podkapitole 1.4 této práce, chceme-li se zabývat právním určením účelu, resp. funkce vodního díla, musíme sáhnout po kolaudačním souhlasu a povolení k nakládání s vodami týkajícího se předmětného vodního díla. Z odpovědi na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, která byla poskytnuta Městským úřadem Břeclav, odborem životního prostředí, dne 20. 10. 2015 (viz Příloha č. 8) vyplývá, že kolaudační souhlas, projektová dokumentace ani jiný spisový materiál týkající se povolování stavby rybníka Nesyt nebyl

144

Srov. VYBÍRAL, Jan. Zkušenosti z letnění rybníka Nesyt v roce 2007 a stav Lednických rybníků na jaře 2010 [online] vyd. duben 2010 © 2009 Dolní Morava [cit. 15. 3. 2016].a ADÁMEK, Zdeněk., Stanovisko k situaci na rybníce Nesyt a navazujícím systému výtažníků vyvolané snížením hladiny Nesytu v roce 2007 (viz Příloha č. 4), FAINA, Richard., Stanovisko k letnění Nesytu pro rok 2007 (viz Příloha č. 5) a RANDÁK, Tomáš. Vyjádření ve věci tzv. „částečného letnění“ rybníka Nesyt (viz Příloha č. 6) a PŘIKRYL, Ivo. Odborné stanovisko ke snížení hladiny rybníka Nesyt v roce 2007 (viz Příloha č. 7) 145 Srov. SYCHRA, Jan a kol. Letnění rybníka Nesyt v roce 2007. In: Živa, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Divize Nakladatelství Academia. 2008, č. 4, s. 198 – 192

87

v archivech tohoto úřadu, ani v Okresním archivu Mikulov, nalezen. Jediným takovým dokumentem, který bylo možné najít, je kolaudační rozhodnutí k úpravě kádiště a loviště Nesytu, které však jakoukoli zmínku o účelu rybníka postrádá. AOPK by tedy měla dle mého názoru zažádat příslušný vodoprávní úřad o vydání kolaudačního rozhodnutí pro rybník Nesyt a vymezit v žádosti účel užívání stavby tak, aby byl dostatečně zohledněn veřejný zájem ochrany přírody. 5.2.2. Vztah letnění a povolení k nakládání s vodami Povolení k nakládání s vodami k rybníku Nesyt (viz Příloha č. 8) vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje 6. 11. 2006 k akumulaci, vzdouvání a odběru povrchových vod z vodního toku Včelínek „pro potřeby chovu ryb nebo vodní drůbeže, případně jiných živočichů za účelem podnikání, k jinému nakládání zohledňující ochranu přírody.“ Ochrana přírody je tedy v tomto povolení zahrnuta, ovšem poměr mezi zájmem na ochraně přírody a zájmem na ekonomicky výnosném chovu ryb zde není nijak ošetřen. Navíc takové povolení nezohledňuje další funkce Nesytu: retenční, vodohospodářskou, závlahovou aj. Dle mého názoru by bylo vhodné, aby AOPK jako orgán, kterému je povolení k nakládání s vodami vydáno, podala žádost o jeho změnu. Nové povolení by mělo obsahovat označení ochrany přírody jako prioritního veřejného zájmu na předmětném vodním díle a měly by být ošetřeny podmínky manipulace s vodním dílem tak, aby bylo možné realizovat ochranná opatření obsažená v plánu péče. Mimo jiné je nutné v něm ošetřit podmínky letnění, aby se předešlo sporům o porušení kóty minimální provozní hladiny, která je ve stávajícím povolení stanovena na 174,36 m. n. m. Aktualizace stávajících povolení k nakládání s vodami je dle platného plánu péče jedním z administrativněsprávních opatření, která je nutné k ochraně Lednických rybníků realizovat.146 Např. na rybníku Prostřední již k vydání nového povolení k nakládání s vodami došlo a pozice ochrany přírody v něm byla posílena.147 Rozpor kóty letnění a kóty minimální provozní hladiny stanovené v povolení k nakládání s vodami a nevymezení ochrany přírody jako priority při nakládání s vodami byly

146

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021, op. cit., s. 8 Rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. MUBR-S 45499/2014 OŽP/Sch. Veřejná vyhláška Rozhodnutí změna povolení k nakládání s vodami Prostřední rybník [online] 147

88

také jedny z důvodů pro opakované neschválení manipulačního řádu rybníka Nesyt krajským úřadem a v odvolacím řízení Ministerstvem zemědělství. Ve finálním rozhodnutí Ministerstvo zemědělství zmínilo také obavy z nehospodárného hospodaření s vodou ve srážkově deficitní oblasti a také to, že v návrhu manipulačního řádu nebyly stanoveny podmínky odstranění vegetace ze dna letněného rybníka a nezohlednění podmínek pro přežití vodních živočichů v období letnění, zejména došlo-li by k vyschnutí celého rybníka. Dá se říci, že otázka letnění měla pro posouzení návrhu manipulačního řádu z rukou AOPK zásadní význam. Na základě žádosti o informace podle zákona č. 123/1998 Sb. a následného telefonického rozhovoru s pracovníkem Krajského úřadu Jihomoravského kraje Michalem Bouškem ze dne 19. 3. 2016 jsem zjistil, že k tomuto datu stále nebyl žádný manipulační řád pro rybník Nesyt schválen. Z výše uvedené tabulky managementových opatření by čtenář mohl nabýt dojmu, že žádné další letnění nebylo na Nesytu v posuzovaném období realizováno. Opak je však pravdou, v souladu s platným plánem péče.148 Toto letnění nebylo do odpovědi na žádost o informace zahrnuto zřejmě chybou pracovníka AOPK, který odpověď vypracovával. Byla-li vodní hladina snížena na kótu letnění podle plánu péče, tedy na 173,40 m. n. m., lze z toho usuzovat opětovné porušení povolení k nakládání s vodami, které stanovuje minimální provozní hladinu na 174,36 m. n. m. Za takové počínání hrozí podle §125c odst. 3 písm. c) VZ AOPK od vodoprávního úřadu pokuta až do výše 500 000 Kč. Před dalším letněním je tedy bezpodmínečně nutné zajistit změnu povolení k nakládání s vodami.

5.3. Shrnutí Lokalita Lednických rybníků je jak odborníky, tak národním i mezinárodním právem, uznávaná jako vysoce cenné území, zejména z pohledu ochrany ptactva. Rybník Nesyt, stejně jako na něj navázané druhy ptáků, je chráněn prostřednictvím celé řady ochranných režimů podle různých právních předpisů, jejichž ochranné podmínky se však často překrývají. Dokládá to ale, jak velký je veřejný zájem na ochraně tohoto území. Souhlasím s názorem orgánu ochrany přírody vyjádřeným v platném plánu péče, že hospodaření na Nesytu by mělo být v první řadě zaměřeno na ochranu přírody. Nemělo by však docházet k takovým sporům jako

148

ŠŮLOVÁ Karolína. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky: Částečně vypuštěný rybník Nesyt přilákal nebývalé množství ptáků. In: Ekolist.cz [online] vyd. 3. 8. 2012© BEZK [cit. 19. 3. 2016].

89

v případě letnění Nesytu v roce 2007. Zároveň by se měly orgány ochrany přírody snažit lépe komunikovat své zásahy vůči veřejnosti a médiím, která měla jistě svůj podíl na eskalaci konfliktu vydáváním článků emotivně varujících před ekologickou katastrofou.149 K posílení pozice ochrany přírody na Nesytu by mohlo dojít při zkolaudování rybníka, pokud by ochrana přírody byla označena jako jeden z účelů stavby, s vymezením priority a jejích limitů vůči k ostatním účelům. K realizaci plánu péče, zejména k dalšímu letnění Nesytu, je nutná změna platného povolení k nakládání s vodami. I s přihlédnutím k výše zmíněným nedostatkům se dle mého názoru ochrana přírody na Nesytu dlouhodobě ubírá správným směrem a managementová opatření na něm činěná jsou vesměs v souladu s platným plánem péče. K uklidnění situace možná přispěla také změna nájemce Nesytu.

149

Srov. VOJTEK, Milan. Největší moravský rybník přestal existovat. In: Novinky.cz [online] vyd. 27. 5. 2007, © 2003–2016 Borgis, a.s. © Copyright © 2016 Seznam.cz, a.s. Copyright © ČTK, DPA, Reuters a fotobanka Profimedia. [cit. 10. 3. 2016]. a FRYŠTAVSKÝ, Tomáš. Boj o letnění Nesytu se přiostřuje. In: Břeclavský Deník.cz [online] vyd. 21. 8. 2007 © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2005 – 2016. [cit. 10. 3. 2016].

90

Závěr Tato práce měla za cíl pojednat o ochraně ZCHD ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce. Výsledkem mého úsilí měla být komplexní analýza ochrany ptáků v prostředí rybničního ekosystému. Snažil jsem se při jejím zpracovávání nalézt a rozebrat všechny hlavní souvislosti ochrany ptáků, rybníkářského a vodního hospodaření, a to jak z pohledu práva životního prostředí, tak z pohledu vodního práva, rybářského práva a dalších, zejména veřejnoprávních, právních okruhů. Pokusil jsem se čtenáři zprostředkovat i alespoň základní vhled do hydrobiologických procesů v rybníce, jak jsou ovlivněny způsobem hospodaření na rybníce a jaký mají vliv na populace ptáků na daném rybníce. O spojení teorie s praxí jsem usiloval i při zpracovávání obecné části a zejména pak při zpracovávání části zvláštní. Pro uchopení zpracovávaného tématu v širších souvislostech jsem v první kapitole rozsáhleji pojednal o rybníku jako vodním díle a jeho úpravě ve VZ a ZoRyb, podobně jako o právních aspektech hospodaření na rybníce. V této souvislosti jsem se věnoval možným výkladům definice rybníka v §2 písm. c) ZoRyb, kterou považuji za problematickou z důvodu zahrnutí priority produkční funkce rybníka mezi pojmové znaky rybníka. Poukazoval jsem na problém, že z pohledu veřejného zájmu na využívání některých lokalit je hlavním účelem rybníků na území těchto lokalit ochrana přírody, nezřídka právě ochrana ZCHD ptáků. Právní status takového rybníka a jeho rybářského obhospodařování je z toho důvodu komplikovaný, neboť fakticky nesplňuje definici rybníka podle ZoRyb a právní úprava rybníka by se na něj neměla vztahovat. Stejný problém pak nastává u definice rybníkářství. Nastínil jsem možná řešení v rámci současné úpravy, jako je např. kolaudace ekologicky cenného rybníku jako vodního díla sui generis s analogickou aplikací právní úpravy rybníka a rybníkářství na takové vodní dílo. Za nejvhodnější řešení ale považuji legislativní změnu definici rybníka v ZoRyb a to tak, aby žádná z funkcí rybníka nebyla ex lege před ostatními zvýhodněna. V dalších kapitole jsem se věnoval mezinárodnímu právu v oblasti ochrany ptactva a biodiverzity jako celku. Dle mého názoru je třeba umět se na danou problematiku podívat jak z hlediska lokálního, což jsem splnil rozborem ochrany přírody podle národního práva a zejména zpracováním zvláštní části této práce, ale i z hlediska globálního. Jak již bylo řečeno, environmentální problémy neznají hranice států a u migrujících druhů ptáků to platí

91

dvojnásob. Při zpracovávání předmětné kapitoly mne překvapilo zejména to, že cíle, které byly mezinárodními prameny práva v oblasti ochrany biodiverzity, ochranu ptáků nevyjímaje, vytýčeny, se dlouhodobě nedaří naplňovat a nelze předpokládat, že by se tento trend měl v příštích letech změnit. A to navzdory varováním vědců a odborníků, navzdory veškerým poznatkům o nebezpečích úbytku biodiverzity a degradace ekosystémů a navzdory všeobecnému konsenzu o nutnosti nalezení cesty k trvale udržitelnému rozvoji. Dalo by se tedy říci, že ochrana biodiverzity a ochrana ptáků na mezinárodním poli spíše selhává. Přesto však věřím, že i přes zjevné neúspěchy v naplňování vytýčených cílů má mezinárodní úsilí na ochraně ptactva smysl a pozitivní výsledky některých opatření na jeho základě přijatých se mohou projevit až po delší době. Za velký přínos analyzovaných mezinárodních úmluv považuji vytvoření, shromáždění a zveřejnění velkého množství vědeckých poznatků, které mohou dále posloužit ochraně přírody. Zabýval jsem se i prameny evropského komunitárního práva vztahujícími se k tématu mé práce. Jedná se zejména o směrnici o ptácích a směrnici o stanovištích, které společně daly vzniknout evropské soustavě chráněných území Natura 2000, u nás reprezentované Ptačími oblastmi a Evropsky významnými lokalitami. Myslím si, že se jedná o projekt, který má díky vysoké míře spolupráce členských států EU oproti mezinárodnímu společenství v dlouhodobém horizontu šanci dosáhnout svých cílů. Jako velmi vhodné se mi jeví zaměření ochrany na ochranu všech biotopů, které splňují dané podmínky, včetně těch, které byly de facto vytvořeny člověkem. To je dle mého názoru důležitým krokem na cestě k trvale udržitelnému rozvoji. Stěžejní problematikou této práce však byly právní prostředky ochrany ptactva podle ZOPK, neboť právě tento právní předpis je hlavním pramenem právní úpravy ochrany přírody v České republice, absorbujícím do sebe i výše zmíněné mezinárodní závazky. Jak jsem uvedl již v úvodu své práce, její téma klade důraz na ochranu ZCHD ptáků, tu však nelze posuzovat ani uplatňovat nezávisle na jiných, např. územních formách ochrany. Pro efektivní ochranu ZCHD ptáků se v praxi často vyhlašují ZCHÚ, v případě rybničních biotopů se jedná zejména o NPR nebo PR. Pro ZCHD ptáků chráněné rovněž podle směrnice o ptácích se v rámci soustavy Natura 2000 vymezují ptačí oblasti. Tam, kde z nějakého důvodu není vhodné nebo možné aplikovat územní ochranu v režimu ZCHÚ nebo Natury 2000, je možné užití institutu

92

přechodně chráněné plochy podle § 13 ZOPK. Tato forma ochrany bývá aplikována na některých rybnících v době hnízdění vodních ptáků. Samotná zvláštní druhová ochrana poskytuje poměrně silnou právní ochranu každému jedinci ohroženého druhu zapsaného na seznam podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Důležitým aspektem tohoto ochranného režimu je to, že společně s jedinci ZCHD ptáků je chráněn i konkrétní biotop, ve kterém žijí. Přesto se však vyhlašování chráněných území jeví jako vhodný prostředek ochrany ZCHD ptáků, zejména díky konkrétněji upraveným ochranným podmínkám, a to jak obecným ochranným podmínkám uvedeným přímo v zákoně, tak bližším ochranným podmínkám obsaženým ve zřizovacím předpisu daného chráněného území. V souvislosti se zvláštní druhovou ochranou nelze nezmínit rozpor § 50 odst. 3 ZOPK se směrnicí o ptácích. Jmenované ustanovení zmírňuje ochranu ZCHD klasifikovaných pouze jako „ohrožené“, rozpor se směrnicí je dán v případě výjimky ze zvláštní druhové ochrany pro ohrožené ptáky kvůli běžnému obhospodařování nemovitosti, neboť tento důvod není důvodem ke zmírnění ochrany volně žijících ptáků podle zmíněné směrnice. Ohrožené druhy ptáků jsou v tomto smyslu paradoxně lépe chráněny v režimu ochrany volně žijících ptáků podle §§ 5a a 5b, než v režimu zvláštní druhové ochrany. Mnou zvolený přístup k tématu mé diplomové práce, spočívající v jeho analýze z pohledu návaznosti ochrany ptáků na hospodaření na rybníce, mi nedovolil neupozornit na některé právní prostředky zahrnuté do ZOPK, které se jinak jako prostředky ochrany ptáků běžně neoznačují. Mám na mysli zejména institut VKP, kterým je rybník ex lege, dále ochranu dřevin, které dotvářejí rybniční ekosystém, nebo ochranu krajinného rázu. Do tohoto výčtu lze zařadit i právní prostředky popsané ve čtvrté kapitole, podkapitole 4.6. Domnívám se, že prostor, který jsem těmto otázkám v rámci své práce věnoval, odpovídá jejich významu pro ochranu ptactva v souvislosti s hospodařením na rybníce. Zpracováním zvláštní části o rybníku Nesyt vyvrcholila moje snaha o praktické uchopení tématu práce. Tento rybník mne zaujal jak svým mimořádným ekologickým významem, tak mediálně známým sporem o jeho letnění z roku 2007. Pokusil jsem se na jeho příkladu přiblížit čtenáři problémy, na které ochrana ZCHD ptáků na rybníce naráží, nalézt její rezervy ve využívání dostupných právních prostředků a případně označit chyby, kterých se z pohledu práva ochranáři dopouští.

93

Při zpracovávání této práce jsem se snažil o porovnávání teorie s praxí a o kritické zhodnocování síly a využitelnosti jednotlivých prostředků pro ochranu ptáků na rybníce. Měl jsem v úmyslu napsat takovou práci, která obohatí čtenáře z řad právníků o znalost přírodních dějů v ekosystému rybníka a o znalost důsledků intenzivního rybníkářství na populace ptáků na rybníce, a čtenáři z řad ochranářů nebo biologů naopak nabídne hlubší právní analýzu daného problému a třeba i nová právní řešení některých situací. Případné zhodnocení, zda jsem tohoto svého cíle dosáhl, nechám na samotném čtenáři.

94

Seznam použitých pramenů 1. Primární prameny¨ a. Mezinárodní a komunitární právní předpisy Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva publikovaná pod č. 396/1990 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 4. 8. 2015]. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů publikovaná pod č. 127/1994 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 3. 8. 2015]. Úmluva o biologické rozmanitosti publikovaná pod č. 134/1999 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit.1. 8. 2015]. Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, publikovaná pod. č. 107/2001 Sb. m. s. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 8. 2015]. Smlouva o Evropské unii, konsolidované znění publikované pod č. 2012/C 326/01. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 5. 8. 2015]. Smlouva o fungování Evropské unie, konsolidované znění publikované pod č. 2012/C 326/01 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 5. 8. 2015]. Agreement on the Conservation of African-Eurasian Migratory Waterbirds (AEWA) [online] UNEP/AEWA Secretariat [cit. 8. 8. 2015]. Dostupné z: http://www.unepaewa.org/sites/default/files/basic_page_documents/aewa_agreement_text_2016_2018_FIN AL.pdf Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 7. 10. 2015]. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 7. 10. 2015]. Commission implementing decision 2011/484/EU, of 11 July 2011, concerning a site information format for Natura 2000 sites. In: EUR-Lex [legal information system]. Publication office [cit. 5. 1. 2016]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/?qid=1452026641208&uri=CELEX:32011D0484

b. Právní předpisy ČR 95

Zákon č. 102/1963 Sb., zákon o rybářství In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 23. 9. 2015]. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 22. 9. 2015]. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 23. 9. 2015]. Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 16. 1. 2016]. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 27. 2. 2016]. Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 27. 2. 2016]. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 11. 2015]. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 10. 2015]. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 22. 12. 2015]. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 10. 2015] Zákon č. 214/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 10. 2015] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 10. 12. 2015] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 2. 10. 2015].

96

Zákon č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 18. 1. 2016]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 23. 12. 2015]. Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 6. 1. 2016]. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 2. 10. 2015]. Zákon č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 15. 1. 2016].Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 3. 10. 2015]. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS Consulting. [cit. 12. 10. 2015]. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 8. 8. 2015]. Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 1. 10. 2015].

2. Sekundární prameny a. Knižní díla ADÁMEK, Zdeněk a kol. Aplikovaná hydrobiologie. 2. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010, 350 s., ISBN 978-8087437-09-4 DARMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C. H. BECK, 2010, 629 s., ISBN 978-80-7400-338-7 Ekosystémy a kvalita lidského života: Rámec pro hodnocení. Ministerstvo životního prostředí Praha, 2003 1. vydání, 31 s., ISBN 80-7212-266-5 97

HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 501 s. ISBN 978-80-7380-104-5 HORÁČEK, Zdeněk a kol. Vodní zákon č. 254/2001 v úplném znění s komentářem. 5. vyd. Praha: SONDY, 2011, 423 s. ISBN 978-80-86846-39-2 CHVÁTAL, Marek. Ptačí oblasti České republiky: Special protection areas of the Czech Republic. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Aventinum, 2009, 88 s. ISBN 9788087051535. MIKO, Ladislav a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 607 s ISBN 978-80-7179-585-8 MIKO Ladislav, HOŠEK Michael: Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu 2009. 1. vyd. Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009. 102 s. ISBN 978-80-87051-70-2 PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí I. Díl., 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2009, 323 s. ISBN 978-80-210-4926-0 PRCHALOVÁ, Jana. Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000. 2. vyd. Praha: Linde, 2010, 431 s., ISBN 978-80-7201-806-2 PRŮCHOVÁ, Ivana a kol. Voda v právních vztazích. 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, 238 s. ISBN 978-80-210-7155-1 STEJSKAL, Vojtěch. Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. 1. vyd. Praha: Linde. 2006. 591 s. ISBN 80-7201-609-1 STEJSKAL, Vojtěch.: Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, 302 s. ISBN 978-80-87146-65-1 STRNAD, Zdeněk a kol. Vodní právo. 1. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2013, 226 s. ISBN 978-80-87437-45-2 ŠÍMA, Alexander. Zákon o rybářství Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 154 s. ISBN 978-80-7357-924-1 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích 1. vyd., Praha: DIDEROT, 1999, ISBN 80902555-2-3

b. Kvalifikační práce FIRLOVÁ, Veronika., Karas stříbřitý (Carassius gibelio) a jeho vliv na ekosystémy stojatých vod v nepůvodním areálu. Brno, 2013, 47 s., Bakalářská práce. Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Vedoucí práce: Jan SYCHRA GREGUŠOVÁ, Katarína. Vliv potravní ponuky bezobratlých na výskyt vodních ptáků na rybnících. Brno, 2015, 65 s., Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Vedoucí práce: Jan SYCHRA 98

HAVLÍČKOVÁ, Veronika. Správní trestání na úseku životního prostředí. Brno, 2013, 62 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Ivana PRŮCHOVÁ KYSELOVÁ, Hana. Územní ochrana přírody. Brno, 2011, 83 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Jana DUDOVÁ MACH, Petr., Právní aspekty institutu smluvní ochrany přírody. Brno. 2006. 67 s., Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce: Milan PEKÁREK MELICHAR, Martin., Vodní dílo jako věc v právním smyslu. Brno, 2012, 53 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Jana DUDOVÁ ONDŘEJOVÁ, Hana. Právní úprava vodních děl se zaměřením na rybník. Brno, 2015, 90 s., Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Jana DUDOVÁ PIŠKULOVÁ, Markéta. Trestně právní odpovědnost v právu životního prostředí. Brno, 2013, 83 s., Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce Ilona JANČÁŘOVÁ SÝKOROVÁ, Veronika. Vliv kvality potravy na růst a přežívání sladkovodního zooplanktonu. Praha, 2010, 34 s., Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Vedoucí práce: Veronika SACHEROVÁ ŠEVEČKA, Miroslav. Rybářství v České republice. Brno, 2010, 93 s., Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Vedoucí práce: Ivana PRŮCHOVÁ c. Články z odborných časopisů a další publikace BÍLEK, Ondřej. Ochrana evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000 v České republice. In: Nika, 2008, roč. 29, č. 3, s. 8-10, ISSN 0862-514X HANÁK, Jakub. Vyvlastnění z důvodu ochrany přírody a krajiny. In: Acta Universitatis Carolinae/Iuridica, Karolinum, 2015, roč. 2015, č. 2, s. 25-35. ISSN 0323-0619. JELÍNKOVÁ Jitka, MLČOCH Svatomír. Zásadní otazníky nad změnou § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. In: Správní právo, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013, roč. 46, č. 3, s. 155 – 165. ISSN 0139-6005 MACHÁČEK, Petr. Lednické rybníky. In: Sylvia, 2000, roč. 36, č. 1, s. 12-14, ISSN 0231-7796 MUSIL, Petr. Monitoring hnízdních populací vodních ptáků. In: Sylvia, 2000, roč. 36, č. 1, s. 6-11, ISSN 0231-7796 MUSIL, Petr. Rybníky a jejich obhospodařování. In: Sylvia, 2000, roč. 36, č. 1, s. 75 – 80, ISSN 0231-7796

99

PEKÁREK, Milan. Několik poznámek k ust. § 66 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody (ve znění pozdějších předpisů). In: Acta Universitatis Carolinae/Iuridica, Karolinum, 2015, roč. 2015, č. 2, s. 77 – 85. ISSN 0323-0619. SYCHRA, Jan a kol. Letnění rybníka Nesyt v roce 2007. In: Živa, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Divize Nakladatelství Academia. 2008, č. 4, s. 198 – 192, ISSN 0044-4812 VOMÁČKA, Vojtěch. Zákon o ochraně přírody a krajiny: Lex specialis nebo lex generalis?. In: SEHNÁLEK, David; VALDHANS, Jiří; DÁVID, Radovan; KYNCL, Libor; Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno, Masarykova univerzita, 2009, 9 stran, ISBN 978-80-210-4990-1

3. Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, čj. 2 As 64/2010-131 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 1. 10. 2015]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 5/2008-93 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 31. 12. 2015]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2008, č. j. 9 As 8/2008-80. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 27. 2. 2016]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2003, č. j. 7 A 28/2000-47. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 27. 2. 2016]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 5 As 12/2011 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting. [cit. 7. 10. 2015]. Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 7 Ca 133/2004-64 In: BAHÝL, Ján. Příklady a judikatura z práva životního prostředí. 1. vyd. Praha: Leges, 2010, 208 s. ISBN 978-80-87212-46-2

4. Elektronické prameny a. Zprávy a jiné dokumenty vydávané orgány veřejné správy a dalšími organizacemi Decision of The Conference of Parties X/2 Strategic Plan for Biodiversity 2011-2020. [online] Convention on Biological Diversity © CBD Secretariat [cit. 3. 8. 2015]. Dostupné z: https://www.cbd.int/decision/cop/?id=12268 Global Biodiversity Outlook 4. [online] Montréal: Secretariat of the Convention on Biological Diversity, 2014, 155 s. [cit. 13. 2. 2016] Dostupné z: https://www.cbd.int/gbo/gbo4/publication/gbo4-en-hr.pdf Ministerstvo životního prostředí. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky [online] Praha. Ministerstvo životního prostředí, 2005, 129 s. ISBN 80-7212-380-7

100

[cit. 3. 8. 2015]. Dostupné http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/107/014760.pdf?seek=1373448761

z:

Ministry of the Environment of the Czech republic. The fifth national report of the Czech republic to the Convention on Biological Diversity. 2014 [online]. Convention on Biological Diversity © CBD Secretariat [cit. 3. 8. 2015]. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/world/cz/cz-nr-05-en.pdf Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021. [online], AOPK ČR, Správa CHKO Pálava, 90 s. [cit. 22. 10. 2015] Dostupné z: http://palava.ochranaprirody.cz/res/archive/081/012027.pdf?seek=1371224232 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období 2012–2021. [online], AOPK ČR, Správa CHKO Pálava, 34 s. [cit. 22. 2. 2016] Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/250/Knihovna%20k%20projektu/Opora%3A%20P%E 9%E8e%20o%20chr%E1n%ECn%E1%20uzem%ED%20p%F8%EDrody%20%20PCU/lednicke_rybniky_plan_pece.pdf Rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. MUBR-S 45499/2014 OŽP/Sch. Veřejná vyhláška Rozhodnutí změna povolení k nakládání s vodami Prostřední rybník [online]. Dostupné z: http://breclav.eu/file/22996 Státní politika životního prostředí 2012 – 2020. [online] Ministerstvo životního prostředí © 2008–2015 Ministerstvo životního prostředí. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/statni_politika_zivotniho_prostredi/$FILE/OEDN -statni_politika_zp-20130110.pdf.pdf The European environment — state and outlook 2015 — synthesis report. [online] European Environment Agency, 2015 [cit. 8. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/soer-2015/synthesis/report/3-naturalcapital#figure3-2

Vyhodnocení plnění Státní politiky životního prostředí České republiky za období 2004 – 2010 [online] Ministerstvo životního prostředí © 2008–2015 Ministerstvo životního prostředí. [cit. 27. 7. 2015] Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/statni_politika_zivotniho_prostredi/$FILE/OEDN -vyhodnoceni_spzp-20111111.pdf.pdf b. Odborné články a publicistické zprávy online ČERMÁKOVÁ, Martina. Kormorán velký už nebude ohrožený druh, rybníkáři přijdou o miliony. In: iDNES.cz [online]. vyd. 23. 11. 2012, © 1999–2016 MAFRA, a. s [cit. 10. 2. 2016]. Dostupné z: http://hobby.idnes.cz/kormoran-ohrozeny-druh-0vh/rybareni.aspx?c=A121123_083025_rybareni_mce FRYŠTAVSKÝ, Tomáš. Boj o letnění Nesytu se přiostřuje. In: Břeclavský Deník.cz [online] vyd. 21. 8. 2007 © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2005 – 2016. [cit. 10. 3. 2016]. Dostupné z: http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/nesyt_letneni.html

101

Historický magazín: Historie rybníkářství. [online]. vyd. 3. 1. 2009,Archiv ČT 24 © 1996 – 2015 Česká televize [cit. 4. 12. 2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1427968-historie-rybnikarstvi-v-cechach CHOBOT, Karel. Zpráva o stavu biotopů a druhů podruhé. In: Ochrana přírody [online] vyd. 27. 1. 2014 © 2008 — 2016 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 3. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/zprava-o-stavubiotopu-a-druhu-podruhe/

Lednické rybníky změnily po dvaceti letech nájemce. [online] vyd. 26. 9. 2011, ČT Brno. © 1996 – 2016 Česká televize [cit. 13. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/147747-lednicke-rybniky-zmenilypo-dvaceti-letech-najemce/ MOŠ, Pavel. Proč jste pokáceli stromy u rybníka? Zlobí se lidé. In: Prostějovský deník [online]. vyd. 4. 3. 2011 © 2005 – 2016 VLTAVA-LABE-PRESS [cit. 23. 9. 2015]. Dostupné z: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/proc-jste-pokaceli-stromy-u-rybnika-zlobi-selide.html ŠŮLOVÁ Karolína. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky: Částečně vypuštěný rybník Nesyt přilákal nebývalé množství ptáků. In: Ekolist.cz [online] vyd. 3. 8. 2012 © BEZK [cit. 19. 3. 2016]. ISSN 1802-9019 Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/castecne-vypusteny-rybnik-nesyt-prilakalnebyvale-mnozstvi-ptaku?add_disc=1 VOJTĚCHOVSKÁ, Eva. Zpráva o stavu druhů přílohy I směrnice o ptácích. In: Ochrana přírody. [online] vyd. 4. 5. 2015 © 2008 — 2016 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 3. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-adokumentace/zprava-o-stavu-druhu-prilohy-i-smernice-o-ptacich/ VOJTEK, Milan. Největší moravský rybník přestal existovat. In: Novinky.cz [online] vyd. 27. 5. 2007, © 2003–2016 Borgis, a.s. © Copyright © 2016 Seznam.cz, a.s. Copyright © ČTK, DPA, Reuters a fotobanka Profimedia. [cit. 10. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/115804-nejvetsi-moravsky-rybnik-prestal-existovat.html c. Ostatní elektronické prameny Biomonitoring: Druhy z Přílohy I [online]. © 2007 Biomonitoring [cit. 4. 1. 2016] Dostupné z: http://www.biomonitoring.cz/druhy-ptaci.php CMS. Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals [online]. © 2015 UNEP/CMS Secretariat [cit. 8. 8. 2015] Dostupné z: http://www.cms.int/en/legalinstrument/cms Co je Natura 2000? [online]. vyd. 19. 6. 2006 © 2006 Natura 2000 [cit. 15. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.nature.cz/Natura2000-design3/subtext.php?id=2102&akce=&ssHledat=

102

Dotace: Národní dotace. [online] © 2009— 2016 Ministerstvo zemědělství [cit. 25. 2. 2016] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/narodni-dotace/ Dotace: Operační program rybářství na rok 2014 – 2020 [online] © 2009 — 2016 Ministerstvo zemědělství [cit. 25. 2. 2016] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/operacni-program-rybarstvi-na-obdobi-1/ Financování ochrany životního prostředí: Fondy a programy EU. [online] © 2008 — 2016 Ministerstvo životního prostředí [cit. 25. 2. 2016] Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/fondy_programy_eu Financování ochrany životního prostředí: Národní programy. [online] © 2008 — 2016 Ministerstvo životního prostředí [cit. 25. 2. 2016] Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/narodni_programy History of the Ramsar Convention.[online] ©2014 The Ramsar Convention Secretariat [cit. 11. 8. 2015]. Dostupné z: http://www.ramsar.org/about/history-of-the-ramsarconvention Hospodaření s majetkem státu. AOPK ČR [online] © 2016 AOPK ČR [cit. 16. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/hospodareni-smajetkem-statu/ Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bernská úmluva [online] © 2016 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti. [cit. 7. 8. 2015] Dostupné z: http://chm.nature.cz/dalsi-mezinarodni-zavazky/bernska-umluva/ Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bonnská úmluva [online] © 2016 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti. [cit. 7. 8. 2015] Dostupné z: http://chm.nature.cz/dalsi-mezinarodni-zavazky/bonnska-umluva-cms/ Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti: Bonnská úmluva. AEWA [online] © 2016 Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti. [cit. 7. 8. 2015] Dostupné z: http://chm.nature.cz/dalsi-mezinarodni-zavazky/bonnska-umluva-cms/aewa/ Seznam ptačích oblastí: CZ0311038 – Dehtář. [online]. © 2006 Natura 2000 [cit. 23. 9. 2015]. Dostupné z: http://www.nature.cz/Natura2000design3/web_lokality.php?cast=1804&akce=karta&id=1000104334 Ústřední seznam ochrany přírody: Smlouva o chráněném území SCHÚ Ficků rybník. AOPK ČR [online] Systém ® T-WIST [cit. 6. 12. 2015]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/scan_vyhlasky/brow.php?frame&ID_DOC=22540&F ROM_ZCHRU=13198&cacheid=1444579317195 Ústřední seznam ochrany přírody: Přehled k dnešnímu dni za celou ČR. AOPK ČR [online]. Systém ® T-WIST [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/sumarizace/index.php?frame

103

VYBÍRAL, Jan. Zkušenosti z letnění rybníka Nesyt v roce 2007 a stav Lednických rybníků na jaře 2010 [online]. vyd. duben 2010 © 2009 Dolní Morava [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.dolnimorava.org/attachments/Nesyt_zkusenosti_s_letnenim.pdf Výkon státní správy v druhové ochraně. AOPK ČR [online] © 2016 AOPK ČR [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/vykon-statni-spravy-vdruhove-ochrane/

5. Jiné prameny ADÁMEK, Zdeněk., Stanovisko k situaci na rybníce Nesyt a navazujícím systému výtažníků vyvolané snížením hladiny Nesytu v roce 2007 (viz Příloha č. 4), FAINA, Richard., Stanovisko k letnění Nesytu pro rok 2007 (viz Příloha č. 5) Odpověď ČIŽP na žádost o informace podle zákona č. 123/1998 o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů ze dne 22. 10. 2015, týkající se kácení dřevin na břehu rybníka Na Střelnici v Konici v roce 2011 (viz Příloha č. 1) Odpověď Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí, na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 20. 10. 2015, prostřednictvím které jsem žádal o zaslání kopie kolaudačního rozhodnutí k rybníku Nesyt. (viz Příloha č. 8) Odpověď Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí, na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 20. 10. 2015, prostřednictvím které jsem žádal o kopie rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami k rybníku Nesyt platné k právnímu stavu 30. 5. 2007 a rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami k rybníku Nesyt platné k právnímu stavu ke dni posouzení žádosti o informace. (viz Příloha č. 9) Odpověď na žádost o informace podle zákona č. zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů týkající se managementových opatření uplatněných na Nesytu za účelem ochrany ZCHD ptáků v období let 2007 – 2014 (viz Příloha č. 3) PŘIKRYL, Ivo. Odborné stanovisko ke snížení hladiny rybníka Nesyt v roce 2007 (viz Příloha č. 7) RANDÁK, Tomáš. Vyjádření ve věci tzv. „částečného letnění“ rybníka Nesyt (viz Příloha č. 6) Rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice o vyhlášení přechodně chráněné plochy – rybníka Dehtář (viz Příloha č. 2)

104

Přílohy Příloha č. 1: Odpověď ČIŽP na žádost o informace podle zákona č. 123/1998 o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů ze dne 22. 10. 2015, týkající se kácení dřevin na břehu rybníka Na Střelnici v Konici v roce 2011. Viz čtvrtá kapitola, oddíl 4.2.6.

105

106

107

Příloha č. 2: Rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice o vyhlášení přechodně chráněné plochy – rybníka Dehtář (viz čtvrtá kapitola, oddíl 4.2.8.)

108

109

110

111

112

Příloha č. 3: Odpověď na žádost o informace podle zákona č. zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů týkající se managementových opatření uplatněných na Nesytu za účelem ochrany ZCHD ptáků v období let 2007 – 2014 (viz pátá kapitola, podkapitola 5.2.).

113

Managementové zásahy za účelem ochrany zvláště chráněných druhů ptáků – rybník Nesyt

Rok realizace 2007 2007 – 2014

2011-2014

Typ managementu Letnění rybníka Udržování stále hladiny v období 15.3. -15.7 Schvalování rybích obsádek Omezování rybích obsádek stanovením parametrů, které musí rybník splňovat (průhlednost , submerzní vegetace, litorální porosty, střední zooplankton) Dvouhorkové hospodaření

2013

Odbahňování loviště a stoky

2014

Obnova štěrkového ostrova

2007 – 2011 2011-2014

Právní titul Plán péče, nájemní smlouva Nájemní resp. pachtovní smlouva, plán péče nájemní smlouva Nájemní resp. pachtovní smlouva

nájemní resp. pachtovní smlouva, plán péče Nájemní resp. pachtovní smlouva výjimka

114

Příloha č. 4: Stanovisko RNDr. Zdeňka Adámka CSc. k letnění Nesytu v roce 2007 ze dne 26. 7. 2007

115

116

Příloha č. 5: Stanovisko RNDr. Richarda Fainy k letnění Nesytu v roce 2007 ze dne 2. 8. 2007

117

Příloha č. 6: Stanovisko Ing. Tomáše Randáka, Ph.D. k letnění Nesytu v roce 2007 ze dne 25. 7. 2007.

118

119

Příloha č. 7: Stanovisko RNDr. Ivo Přikryla k letnění Nesytu v roce 2007 ze dne 3. 8. 2007

120

121

122

123

Příloha č. 8: Odpověď Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí, na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 20. 10. 2015, prostřednictvím které jsem žádal o zaslání kopie kolaudačního rozhodnutí k rybníku Nesyt.

124

125

126

Příloha č. 9: Odpověď Městského úřadu Břeclav, odboru životního prostředí, na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 20. 10. 2015, prostřednictvím které jsem žádal o kopie rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami k rybníku Nesyt platné k právnímu stavu 30. 5. 2007 a rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami k rybníku Nesyt platné k právnímu stavu ke dni posouzení žádosti o informace.

127

128

129

130

131

132

Právní prostředky ochrany zvláště chráněných druhů ptáků v návaznosti na hospodaření na rybníce

Recommend Documents