Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu analýza vybrané judikatury

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo Katedra občanského práva

Diplomová práce

Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu – analýza vybrané judikatury Helena Pastierová

Akademický rok 2013/2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu – analýza vybrané judikatury zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

……………………. Helena Pastierová

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu této diplomové práce JUDr. Pavlu Koukalovi, Ph.D. za jeho pomoc při zpracovávání této práce. Dále bych chtěla upřímně poděkovat mému příteli Romanovi Žákovskému za všechnu jeho podporu a trpělivost. Najväčšie poďakovanie však patrí bratovi Viktorovi a mojej mame, Alene Slobodníkovej, ktorá ma po celých päť rokov štúdia podporovala po všetkých stránkách. Je najdôležitejšou osobou v mojom živote a táto práca je jej venovaná.

3

Obsah   Úvod ........................................................................................................................ 8 1

Co je to design? ............................................................................................. 11 1.1 1.2 1.3

2

Duševně vlastnické formy ochrany předmětů módního průmyslu .......... 16 2.1 2.2 2.3

3 4

Ochrana formou nezapsaného průmyslového vzoru ..................................... 16 Autorskoprávní ochrana .................................................................................. 19 Známkoprávní ochrana .................................................................................... 21

Fashion law neboli módní právo – nová právní disciplína ....................... 27 Judikatura zahraničních soudů z oblasti módního průmyslu .................. 28 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

5

Právní regulace designu ................................................................................... 12 Kategorizace designu ........................................................................................ 13 Módní design ..................................................................................................... 14

Crocs Inc. v. Holey Soles LTD. ........................................................................ 28 Benetton Group SpA v. G-Star International BV ......................................... 29 Louis Vuitton Malletier S.A. v. Dooney & Bourke, Inc. ............................... 30 Louis Vuitton Malletier S.A. v. Nadia Plesner Joensen ................................ 33 Christian Louboutin v. Zara France ............................................................... 34 Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc. ................... 36 Gucci America, Inc. v. Guess, Inc. .................................................................. 39 Burberry Limited v. Taiwan Intellectual Property Office ............................ 41

Judikatura tuzemských soudů z oblasti módního průmyslu .................... 43

Závěr..................................................................................................................... 46 Seznam použitých pramenů ............................................................................... 48 Seznam použitých obrázků................................................................................. 56

4

Abstrakt Cílem této práce je teoretická analýza možností právní ochrany designu. Práce se věnuje zejména právní ochraně dostupné módním designérům, s důrazem na známkoprávní ochranu. Kromě teoretické analýzy jsou v práci představeny soudní rozhodnutí z praxe, zejména zahraničních soudů v oblasti právní ochrany módního designu. Dále je prostor věnován také autorskoprávní ochraně módních produktů a možnostem právní ochrany formou nezapsaných průmyslových vzorů či patentů. Pro účely pochopení vybraných soudních sporů jsou krátce představeny jednotlivé módní společnosti a jejich návrháři. Abstract The aim of this thesis is a theoretical analysis of the possibilities of legal protection of design. Thesis is dedicated in particular to legal protection available to fashion designers, with emphasis on trademark protection. In addition to theoretical analysis, the thesis introduces judicial decisions, particularly the decisions issued by foreign courts in the area of legal protection of fashion design. Various parts are further devoted also to fashion products copyright and other possibilities of legal protection of design in the form of unregistered industrial design and patent protection. There is also a brief introduction of individual fashion companies and its designers for the purposes of better apprehension of legal disputes.

Klíčová slova Design, ochranná známka, spory o ochranné známky, průmyslové vzory, autorská práva, módní návrhářství, módní průmysl, módní právo, napodobování. Key words Design, trademark, trademark disputes, industrial design, copyright, fashion design, fashion industry, fashion law, counterfeit.

5

Seznam použitých zkratek AutZ Zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (vyhl. č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední revize v Paříži ze dne 24. 7. 1971 CDPA Copyfright, Designs and Patent Act 1988 – Zákon o právu autorském, průmyslovém a patentovém z roku 1988, Velká Británie Lanham Act Title 15 Chapter 22 United States Code (Trademarks Act), primární právní úprava ochranných známek ve Spojených státech amerických Nařízení č. 2/2006 Nařízení Rady ES č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech Společenství NOZ Zákon č. 89/2012 Sb. (Nový občanský zákoník), ze dne 3. února 2012 OHIM The Office of Harmonization for the Internal Market (Trade Marks and Designs), Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Pařížská úmluva Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížská unijní úmluva) ze dne 20. 3. 1883, ve znění poslední revize ve Stockholmu dne 14. 7. 1967 (vyhl. č. 64/1967 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.) Směrnice 2008/95/ES Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) TRIPS Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.)

6

ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví (Česká republika) WIPO World Intellectual Property Organization, Světová organizace duševního vlastnictví ZOZ Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů ZoPV Zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

7

Úvod Estetická zajímavost a zároveň užitnost předmětu. To jsou dva hlavní cíle designéra při vytváření vzhledu určitého produktu, tedy hlavně zapůsobit na zrakové smysly lidí určitým výrobkem plnícím jeho užitnou funkci. Myslí však designéři na potřebnou pozdější ochranu výsledků jejich tvůrčí činnosti? Po vnuknutí myšlenky napsat diplomovou práci na toto téma jsem si položila otázku, jaké jsou dnes možnosti právní ochrany tvůrčí činnosti především módního designéra. Této problematice s nadnárodním záběrem se intenzivně, a to zejména na akademické úrovni, věnuje například profesorka Uma Suthersanen1 z univerzity Queen Mary v Londýně. Inspirací pro diplomovou práci jsou pro mne rovněž publikace Barbary Kolsun2, která se naopak pohybuje hlavně v právní praxi a je jednou z nejvyhledávanějších amerických právních zástupkyň pro módní společnosti a jejich návrháře. Dále také využívám poznatky americké profesorky Fordhamovy univerzity, Susan Scafidi3. Dovolím si nazvat ji hlavní průkopnicí takzvaného módního práva4, které se specializuje na právní ochranu módních designérů a společností. Mezi mé tuzemské inspirace patří doktor Koukal 5 a profesor Ivo Telec 6 , kteří jsou známí publikacemi věnujícími se aspektům práva duševního vlastnictví. Institut, kterému se v této diplomové práci věnuji, spadá právě pod odvětví práva duševního vlastnictví, jenž je pro jednotlivce i společnost poměrně důležité. Mnoho podnětů k tvorbě této diplomové práce jsem získala také z internetových blogů týkajících se aspektů práva duševního vlastnictví, do nichž přispívají mnozí odborníci. Komplexním cílem této diplomové práce je vymezení a popis módního průmyslu jako společenského fenoménu a analýza právní roviny fenoménu 1

SUTHERSANEN, Uma. Design Law: European Union and United States of America. 2nd edition. London: Sweet & Maxwell, 2010. 2 JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013. 3 Blog módního práva [online]. Counterfeit chic by Susan Scafidi [cit. 22. 11. 2013]. 4 Překlad autorkou z anglického pojmu „fashion law“. 5 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 6 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994.

8

fashion law, jenž čtenáři detailněji představím. Dalším z hlavních cílů této diplomové práce je v její první části, kromě definování zmíněných pojmů a fenoménů, také analyzovat jejich význam, a to zejména na nadnárodní úrovni. Budu se věnovat jednak možnostem ochrany designu, jak ji nabízí mezinárodní dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen TRIPS), Bernská úmluva nebo úmluva Pařížská. Předmětem mé analýzy bude rovněž otázka, zda se jedná o dvě možnosti ochrany a to formou nezapsaného průmyslového vzoru nebo jako autorské dílo, jak je tato problematika pojata doktorem Koukalem 7 , anebo je u módních designérů využívaná i forma známkoprávní ochrany. Charakterizuji tak obecně pojem průmyslový vzor a důvody, proč se design módního produktu pojímá jako průmyslový vzor, a z kterého hlediska jako autorské dílo. Následně poukážu na možnosti ochrany designu, které nabízí vnitrostátní úprava, která je silně ovlivněna vstupem České Republiky do Evropské unie. V právním prostředí České Republiky je tak ochrana designu příznačná jistou dvoukolejností právní ochrany poskytované dle komunitárního a českého práva. Vybrané instituty duševního vlastnictví, které spadají pod téma této diplomové práce, budu srovnávat dle kontinentálního právního systému a angloamerického common law. Diplomovou prací reaguji na institut poměrně nový. Ve srovnání s rozvinutějšími západními státy jako je Francie nebo Spojené státy americké, je to institut v České republice zatím nevyužívaný. Předměty módního návrhářství vytvořené kombinací vlastní kreativity, vědeckým pokrokem a uměním, mají módní návrháři možnost chránit nejčastěji jako výše uvedený, nezapsaný průmyslový vzor, a to z důvodu krátkodobosti užívání módních produktů a rychle se měnících módních trendů. Jak se tato krátkodobost módních trendů projevuje v aplikační praxi soudů budu analyzovat v samostatné kapitole. Práce se rovněž soustředí na otázku, jaké podmínky musí splňovat předměty módního návrhářství pro to, aby byly uznatelné jako průmyslové vzory,

7

KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012.

9

autorská díla či aby byly způsobilé k zápisu ochranné známky. Dále se budu zamýšlet nad smyslem ochrany výše uvedených předmětů a nad registračními požadavky, které musí tyto předměty módního návrhářství pro národní i mezinárodní zápis ochranných známek splňovat. Charakterizuji tedy definiční znaky autorského díla, jak je nepřímo používá Bernská úmluva8, dle které musí jít pojmově o výtvory, tedy výsledky procesu lidské tvorby (autorským dílem proto nemůže být výsledek mechanické činnosti nebo výsledek práce počítače).9 Z teoretické části diplomové práce se v její druhé části přesunu do analýzy praktických případů, kterých v poslední době strmě přibývá. Z důvodu odlišné úrovni trhu se jedná zejména o rozhodnutí zahraničních soudů a kompetentních orgánů, které kromě početných žádostí o zápis ochranné známky řeší i častá obvinění ze vzájemného kopírování tvůrčí činnosti módních designérů. Spory vznikají zejména v situacích, kdy módní společnosti při tvorbě své vlastní kolekce neoprávněně používají velice podobný druh nebo barvu látky, typ kůže, tvar produktu nebo vzhled drobných částí produktu jako jiná, obvykle větší a známější módní společnost. Zpravidla se tedy nejedná o spory mezi jednotlivými návrháři navzájem, ale spory u soudu probíhají přímo mezi módními společnostmi. Zaměřím se zejména na stoupající počet soudních rozhodnutí v průběhu posledního desetiletí. Při zkoumání rozhodovací praxe soudů si kladu za cíl prozkoumat a sjednotit odůvodnění rozhodnutí a charakterizovat, v čem se soudy rozcházej rovněž si kladu otázku, zda v rámci angloamerického obyčejového práva již existují precedenty k případům týkající se právní ochrany módního designu, a tedy zda soudy rozhodují dle určitých jednotících prvků nebo fenoménů.

8

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9.9.1886. KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 95. 9

10

1

Co je to design? „Design je vyjádřením možností lidského ducha překročit svoje hranice.“10 George Nelson

Všichni máme rádi hezké a zajímavé věci a naši pozornost poutají věci nové, neobvyklé nebo něčím specifické. Někdo si všimne a ocení, že lžička, kterou denně používá, má nějaký designový tvar, ale na druhou stranu u něj nemusí vzbudit zájem nejnovější typ kabelky módního designéra. Kamkoliv se podíváme, uvidíme něco, co bylo někým navrženo. Jednoduše řečeno, je to uskutečněná myšlenka určitého designéra. Vnější vzhled předmětu ovšem neoceňujeme jenom u výrobků jako je nábytek, textilní výrobky, šperky, budovy, automobily, ale také u internetových stránek, obalů, etiket či logotypů, tudíž se jedná o design sloužící k propagaci výrobků. K pojmu design si dovolím přidat i přívlastek estetičnost, neboli cit pro krásu. Následně je důležité design zachytit na určitém užitném předmětu v podobě hmotné, jako je například lampa či textilní výrobek, nebo i v podobě fakticky nehmotné v případě výše uvedených internetových stránek. Naplněním těchto dvou hlavních znaků designu, resp. po realizaci myšlenky designéra, vzniká užitný předmět. Spojení designu s užitnými předměty je důležité zejména z hlediska jeho právní ochrany. V zákoně o průmyslových vzorech je v prvním odstavci § 5 vyjádřena individuální povaha průmyslového vzoru jako jedna z podmínek pro jeho právní ochranu. Ve srovnání s předchozí právní regulací jde o určitou inovaci ve stanovení podmínek právní ochrany průmyslového vzoru. Toto kritérium vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES o právní ochraně průmyslových

vzorů

a

bylo

zavedeno

z důvodu

požadavku

vlastníků

10

Překlad citátu autorkou z anglického originálu: „Design is a manifestation of the capacity of the human spirit to transcend its limitations.“ FIELL, Charlotte & Peter. Design of the 20th Century. Taschen, 2012, s. 7.

11

průmyslových vzorů, aby ochrana průmyslového vzoru šla nad rámec prosté ochrany proti identické reprodukci vzhledu svého výrobku. Designér je tedy už od začátku tvorby limitován určitým užitným účelem, ke kterému je výrobek určen a jeho tvůrčí rozsah je tedy omezen. V případě, že takový užitný účel produkt navržený designérem postrádá, vystavuje se riziku, že nebude mít právní ochranu. Ve srovnání tvorby průmyslového či produktového designu mají poměrně větší míru tvůrčí volnosti designéři při tvorbě logotypů, internetových stránek nebo právě módního designu. 1.1

Právní regulace designu

V dnešním světě právo zasahuje do téměř každé oblasti života člověka, a stejně tak je bezpochyby důležitá i právní regulace tvůrčí činnosti člověka při vytváření vzhledu určitého produktu. Design určitého produktu je jako výsledek estetického vnímání a kreativity člověka také právem regulovaný. Nicméně je právem chráněna jenom ta složka, která vytváří vzhled produktu a nikoliv vzhled vyplývající z technické povahy výrobku či užitného předmět.

11

Jednotná

relevantní zákonná definice designu se však v českém právním řádu hledá obtížně. V průběhu rozhodovací praxe soudy postupně sjednocují určité definiční znaky pojmu design. Charakteristické znaky designu vychází z vybraných důkazních prostředků využitých v obhajování před americkými soudy, kde je design pojímán jako účel nebo záměr v kombinaci s plánem nebo jen s naznačovanou myšlenkou, dále jako výraz umění, který dává vizuální formu koncepci myšlenkové, nebo je vnímán i jako nákres či znázornění původní koncepce pro neobvyklý model, tvar, nebo konfigurace, které mají být použity ve výrobním, textilním i výtvarném umění. Jde hlavně o dekorativní či ornamentální charakter.12 Zákonnou definici nabízí první odstavec britského zákona o ochraně zapsaných průmyslových vzorů Registered Designs Act z roku 1949, kde je uvedeno, že design je vzhled celého produktu, nebo jeho části, vyplývající z jeho funkcí, zejména z linií, obrysů, 11 12

Srov. § 10 odst. 1 ZoPV. What is design? [online]. The law dictionary [cit. 22. 1. 2014].

12

barev, tvaru, struktury nebo materiálu výrobku, nebo zdobení.13 Téměř shodnou definici najdeme v tuzemské právní úpravě, kde je v § 2 Zákona o ochraně průmyslových vzorů14 podobně právně regulován průmyslový vzor. Slovo design se však v české autorskoprávní úpravě nenachází, dá se však říci, že se jím chápe průmyslový vzor. Ve Spojených státech amerických je oblast autorského práva upravena na úrovni federace a v U. S. Code neboli v americkém právním řádu, kde je v článcích 17 a 35 design zmiňován, avšak rovněž ne výslovně. Po prostudování článku 17 týkajícího se autorského práva resp. copyright, osobně chápu design jako zrakem vnímatelný soubor prvků, aplikovaných na určitém výrobku, jde tedy o vzhled výrobku. Nejvýstižnější zákonná definice designu je dle mého názoru výše uvedena definice upravena v britském zákonu o ochraně zapsaných průmyslových vzorů. 1.2

Kategorizace designu

Aplikací designu na určité předměty se nabízí jeho kategorizace a to zejména na čtyři hlavní kategorie: design produktový, průmyslový, grafický design a konečně módní design15. V případě produktového designu se jedná o jeho aplikaci na předměty obvykle sloužící k běžnému a každodennímu spotřebitelskému užívání jako osvětlení, nábytek, kuchyňské zařízení, elektronika či hračky. 16 Produktový design je často zaměňován s průmyslovým designem, který je aplikován na výrobky určené k průmyslovému účelu či výrobě jako například pracovní nástroje, mechanická zařízení nebo obráběcí stroje. U průmyslového designu je důležité, aby byl designér dostatečně seznámen s technickou stránkou předmětu, kterého vzhled navrhuje, protože propojení technické a estetické

13

Srov. section 1 Registered Design Act 1949. Srov. § 2 ZoPV. 15 SUTHERSANEN, Uma. Design law: European Union and United States of America. 2nd edition. London: Sweet & Maxwell, 2010, s. 24-27. 16 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 8. 14

13

stránky je v tomto případě zásadní.17 Grafický design, i když ho často přehlížíme, nás všude obklopuje, či už prostřednictvím produktů, které si kupujeme, nápisů, které čteme i pokojů, které obýváme. Ve srovnání s předchozími dvěma jsou grafičtí designéři ve své možné míře tvořivosti podstatně méně limitováni užitnou funkcí předmětu, jelikož loga, etikety výrobků, webové stránky, propagační letáky či titulní stránky novin slouží pouze jako identifikační symbol nebo komunikační prostředek.18 Konečně se dostávám k módnímu návrhářství neboli tzv. fashion design, který je stěžejním pro tuto diplomovou práci. Módní design bych rozdělila na podkategorie a to na design šperků a textilní design. S módním designem úzce souvisí i nově vytvořená právní disciplína tzv. módní právo19, kterému se podrobněji věnuji v kapitole 3.4 Fashion Law. Kromě uvedeného základního členění druhů designu pokládám za ještě praktičtější jeho detailnější rozdělení, inspirované Australským institutem designu20 na interiérový design, design filmu, divadla, osvětlování či televize, design budov, navrhování úprav krajiny a měst, design her a další. 1.3

Módní design

Stejně jako předcházející druhy i módní design je součástí našeho každodenního života. Oblečení, boty i doplňky nosíme všichni, ne každý z nás se však zajímá a oceňuje tvůrčí činnost módních designérů. Ti jsou při aplikaci designu na textilní a jiné módní produkty ve velké míře ovlivněni rychle se měnícími módními trendy a do jisté míry jsou rovněž limitováni užitnou funkcí produktů, které od oblečení či bot společnost vyžaduje. Nejdůležitější roli při tvůrčí činnosti módního designéra hraje jeho znalost materiálů, vynalézavost při práci s barvami, tvary či vzory a v neposlední řadě taky schopnost předvídat nová přání 17

Industrial design basics [online]. [cit. 18. 1. 2014]. The Universal Arts of Graphic Design [online]. [cit. 18. 1. 2014]. Dostupné z: http://video.pbs.org/video/2311391293/. 19 JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013, s. 3. 20 Design institute of Australia, [online]. [cit. 18. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.design.org.au/index.cfm?id=240. 18

14

spotřebitelů. Obsáhlé nové kolekce oblečení či bot se objevují minimálně dvakrát ročně a tato rychlost permanentního obměňování trendů a stylů má ovšem vliv na to, že koncoví zákazníci produkty obvykle dlouho nevyužívají. Skutečnost krátkodobosti tudíž výrazně působí na právní ochranu předmětů módního designu. S ohledem na výše uvedené fakty právní úprava módnímu designérovi nabízí ochranu jeho tvůrčí činnosti formou nezapsaného průmyslového vzoru dle bodů 16 a 17 Preambule Nařízení 6/2002. V článku 25 odst. 2 Dohody TRIPS 21 je výslovně zakotven požadavek neformálnosti speciálně ve vztahu k textilním průmyslovým vzorům. Následně se v rámci Evropské unie nabízí módním designérům ochrana formou registrace ochranné známky v souvislosti s článkem 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES a nebo jako autorské dílo v souvislosti s § 2 odst. 1 autorského zákona.22 Pro srovnání se zaměřím i na možnosti právní ochrany módních produktů, jak je nabízí právní úprava Spojených států amerických, a to z toho důvodu, že se na jejich území odehrávala většina významných soudních sporů, které analyzuji v druhé části práce.

21 22

Srov. čl. 25 odst. 2 Dohody TRIPS. Srov. § 2 odst.1 AutZ.

15

2

Duševně vlastnické formy ochrany předmětů módního průmyslu

Jelikož zmiňovaná kreativita a inovativní přístupy designérů bezpochyby potřebují být právně chráněny, oblast práva duševního vlastnictví nabízí různorodé varianty právní ochrany tvůrčí činnosti módních designérů a působí pro ně mimo jiné i jako podnět k tvorbě esteticky atraktivnějších a rozmanitějších produktů v rámci shodných funkčních či technických vlastností. Tímto se poptávka po produktech módního průmyslu zvyšuje a stejně tak i jejich vývozní potenciál. V této souvislosti se dostáváme k stimulační funkci práva duševního vlastnictví. Kromě funkce stimulační je podstatná i funkce osvětová, která se odráží ve výchově k úctě k výsledkům činnosti cizích osob, zejména k výsledkům jejich tvorby a k hodnotám všeobecně významným pro společnost.23 Různorodé varianty právní ochrany tvůrčí činnosti módních designérů, které oblast práva duševního vlastnictví nabízí, budu zkoumat a analyzovat nejdřív v souladu s komunitárním právem, které je účinné na našem území a pro srovnání následně popíšu formy právní ochrany nabízené právní úpravou Spojených států amerických. 2.1

Ochrana formou nezapsaného průmyslového vzoru

Právní ochrana průmyslového vzoru současně představuje ochranu investic vložených do jeho vývoje, následné reklamy a propagace designu produktu a je prostředkem k získání a udržení pozice na trhu v prostředí konkurence. Co je to průmyslový vzor a skutečnost, že pod tímto termínem chápe český právní řád design, jsem vysvětlila výše. Právním pramenem disponujícím největším významem v souvislosti s právní ochranou průmyslových vzorů je v rámci komunitárního práva nařízení Rady ES č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech Společenství. Již ze Zelené knihy o právní ochraně

23

TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 30.

16

průmyslových vzorů24 jasně vyplýval úmysl Evropské komise unifikovat úpravu průmyslových vzorů a výsledkem bylo právě výše uváděné Nařízení 6/2002. Společenství jím založilo institut průmyslového vzoru, a to ve formě zapsaného nebo nezapsaného průmyslového vzoru. Účinnost mají obě formy na celém jednotném teritoriu Evropské unie, tj. v 28 členských státech. Ochrana produktů oděvního průmyslu formou nezapsaného průmyslového vzoru je neformální. Povinnost registrace zde odpadá a ochrana průmyslového vzoru tak vzniká již pouhým zpřístupněním společnosti způsobem stanoveným v nařízení. Znaky novosti a individuální povahy však musí nezapsaný průmyslový vzor splňovat stejně jako vzor zapsaný a nesmí také odporovat veřejnému pořádku či dobrým mravům. Co se týká délky doby ochrany, není na ni kladen takový důraz. V případě nezapsaného vzoru činí tři roky ode dne, kdy byl průmyslový vzor poprvé v rámci Společenství zpřístupněn veřejnosti. 25 V článku 11 Nařízení č. 6/2002 je specifikováno, že nezapsaný vzor se považuje za zpřístupněný veřejnosti ve Společenství v případě, že byl zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost takovým způsobem, že v průběhu běžných obchodních činností se mohly tyto události dostat na vědomí v odborných kruzích aktivních v rámci Společenství a specializovaných v daném oboru. Avšak v případě, že byl průmyslový vzor sdělen pouze třetí osobě pod výslovnou nebo mlčky předpokládanou podmínkou jeho utajení, se za zpřístupněný veřejnosti nepovažuje. Dále se nabízí otázka, kde musí být vzor zpřístupněn veřejnosti, aby mohl užívat ochrany nezapsaného průmyslového vzoru Společenství. Z článku 110a 26 Nařízení č. 6/2002 lze jednoduše vyčíst, že takto musí být učiněno výlučně na území Společenství. Zápis průmyslového vzoru pro volně tvořící designéry obvykle představuje vysoké finanční náklady a forma nezapsaného průmyslového vzoru

24

Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů. Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [online]. [cit. 22. 1. 2014]. 25 Srov. čl. 11 odst. 2 Nařízení Rady ES č. 6/2002. 26 „podle čl. 11 průmyslový vzor, který nebyl zpřístupněn veřejnosti na území Společenství, nepožívá ochrany jako nezapsaný průmyslový vzor.“

17

proto může sloužit jako východisko v takové situaci vzhledem k bezplatné neformální ochraně. Při

vymezení

podmínek

nabytí

právní

ochrany

prostřednictvím

nezapsaného průmyslového vzoru je hlavní kritérium novosti a individuální povahy. Kritérium je upraveno v ustanovení § 4 ZoPV, které vychází z článku 4 Směrnice 98/71/ES, kde se uvádí, že průmyslový vzor je považován za nový „nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor.“ V průběhu dokazování týkajícího se okamžiku zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti přijal Odvolací senát27 Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen OHIM) různé důkazní

materiály.

Rovněž

výsledky

nejpoužívanějšího

internetového

vyhledávače Google jsou považovány za zpřístupnění veřejnosti, avšak jen v případě, že je toto zveřejnění na internetu možné datovat. V článku 6 Nařízení 6/2002 je definován další z požadavků pro účinnou právní ochranu průmyslového vzoru a to požadavek individuální povahy právě s modifikací pro nezapsaný průmyslový vzor Společenství, kdy se jeho individualita posuzuje od okamžiku, kdy byl poprvé zpřístupněn veřejnosti. Požadavek individuální povahy je nejdůležitější z důvodu celkového dojmu, který u informovaného spotřebitele nový průmyslový vzor vyvolává. Jak je stanoveno ve třináctém bodu odůvodnění Směrnice 98/71/ES28, celkový dojem by se měl významně lišit a rozhodující faktor je také charakter výrobku jako takového a průmyslové odvětví, do kterého spadá. Namísto individuální povahy je v rámci Spojeného království pro uznání originality zavedena podmínka „neběžnosti v obchodních kruzích“.29 V právní úpravě Spojených států amerických je situace o něco složitější. Průmyslovým vzorům, resp. designům, je tady poskytována ochrana různými způsoby, a tudíž se liší i kritéria pro získání právní ochrany určitého designu. Kromě autorskoprávní ochrany tvůrčí činnosti designérů, které se věnuji 27

Board of Appeals Odůvodnění Směrnice 98/71/ES [online]. EurLex [cit. 22. 1. 2014]. 29 Srov. čl. 213 odst.4 Copyright, Designs and Patents Act. 28

18

v následující podkapitole, nabízí právo duševního vlastnictví ve Spojených státech další tři možnosti ochrany. Jednak prostřednictvím ochrany před nekalou soutěží neboli trade dress, vyplývající z článku 1125a Lanham Actu, dále ochranu formou patentů a konečně variantu právní ochrany registrací ochranné známky neboli trademark protection. Hlavním právním pramenem, který upravuje ochranu patentových designů, je United States Patent Act, článek 35 U.S. Code. Pro srovnání může být v rámci komunitárního práva design chráněn formou zapsaného průmyslového vzoru tak, jak jej americký zákonodárce chrání formou patentu. Aby byl design uznaný za patent, musí tudíž zanechávat esteticky příjemný dojem, který není předurčen technickou funkcí. Originalita je však nejdůležitějším požadavkem a kromě kritéria novosti musí být zároveň splněn zásadní požadavek vynálezecké činnosti. Módní návrháři a společnosti si formou patentu chrání zpravidla výrobní technologie, druh látky nebo tvar bot či textilií. Jedním z posledních revolučních patentů je technologie „dýchacích“ bot italské společnosti Geox, která má výlučné právo vyrábět boty, jejichž podrážky tvoří membrány odvětrávající botu na místech, kde se noha člověka nejvíc potí a tyto membrány zároveň nepropustí vnější vlhkost ani prach. Prodyšné boty president společnosti Mario Polegato30 dal patentovat jen v roce 2013.31 2.2

Autorskoprávní ochrana

V návaznosti

na

členství

České

republiky

v Evropské

unii

analyzuji

autorskoprávní ochranu módních designérů v rámci komunitárního práva. Ostatně tuzemské zákony zahrnující aspekty autorského práva jsou upraveny dle vzorů početných mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázaná. Možné mylné zařazení produktů módního návrhářství pod pojem umělecké dílo vyvrací autorský zákon, který pod umělecké dílo řadí pouze výkon

30

Informace dostupná z: http://www.geox.biz/english/ir_organi_soc.asp Espacenet (Evropský patentový úřad). [online]. [cit. 22. 1. 2014].

31

19

herce, zpěváka, tanečníka apod. 32 Autorskoprávní ochranu produktů nejen módních designérů nabízí jejich zařazení pod díla tzv. užitého umění. Tento pojem je v autorském zákonu zařazen obecně pod pojem autorské dílo33, není však dále v zákoně ani v důvodové zprávě34 nikde vysvětlen. Skutečnost, že díla užitého umění představují nejčastější formu autorskoprávní ochrany designu, vyplývá i z Bernské úmluvy, která je odlišuje od průmyslových vzorů 35 chráněných zvláštním zákonem. 36 Díla užitého umění jsou obvykle díly výtvarného umění, jenž kromě vlastního estetického působení plní i funkci uspokojování každodenních potřeb člověka. Tuto funkci umožňuje jakýsi hmotný nosič. Předměty užitného umění jsou tedy kromě módních produktů a textilií také umělecké sklo, lustry, umělecká bižuterie a šperky, umělecký nábytek, umělecký příbor, hračky, loutky a mnoho dalších podobných předmětů.37 Autorská práva jsou právy absolutními a působí vůči všem resp. erga omnes. Prostřednictvím autorského zákona a obdobně Bernské úmluvy jsou módním návrhářům přiznána práva osobnostní38 a majetková39. Proti tomu však práva plynoucí z porušení autorských práv jsou práva relativní, tudíž působí vždy mezi stranami resp. inter partes, v tomto případě mezi návrhářem a osobou, která se dopustila porušení či ohrožení autorských práv. Módní návrhář se tak může v souvislosti s § 40 autorského zákona domáhat, aby bylo například určeno jeho autorství daného módního produktu, aby byl jakýkoliv neoprávněný zásah do jeho práv zakázán, aby byly odstraněny následky tohoto zásahu do práva a také poskytnuto přiměřené zadostiučinění za případnou způsobenou majetkovou újmu.

32

Srov. § 67 odst. 1 AutZ. Srov. § 2 odst. 1 poslední věta AutZ. 34 Důvodová zpráva k zákonu č. 121/2000 Sb. (autorský zákon), ze dne 15. 9. 1999. [online]. [cit. 22. 1. 2014]. 35 Srov. čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy. 36 Srov. § 2 ZoPV. 37 SCHULZE, Gernot; LOEWENHEIM, Ulrich. Handbuch des Urheberrechts. München: Verlag C. H. Beck, 2010, s. 126-128. 38 Srov. § 11 AutZ, obdobně viz čl. 6 bis, 12 Bernské úmluvy. 39 Srov. § 12 AutZ, obdobně viz čl. 8 až 11 ter, čl.14 Bernské úmluvy. 33

20

Osobnostní práva, jakožto práva bytostně spjata s osobností tvůrce40, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Autor se jich zásadně nemůže vzdát. V této souvislosti si dovolím poukázat na zajímavost v právní úpravě Spojených států amerických. Převod autorských práv a práv s nimi souvisejících z tvůrce na jinou osobu, je totiž dle amerického práva možný. Tato možnost vykonání převodu autorských práv je upravena v článku 17 § 204 U. S. Code.41 Podmínkou platného převodu autorských práv jsou právoplatné dokumenty v písemné formě opatřené všemi potřebnými podpisy. Přesto je ve Spojených státech autorské právo k módnímu produktu spjato s tvůrcem od momentu jeho vytvoření. Jakmile je dílo přetvořeno v hmotný předmět, je chráněno federálním autorským právem a autor se ho může jeho ochrany domáhat. Není rovněž nutné se tohoto práva někde domáhat, či si o něj podat přihlášku, aby bylo uznáno. Nicméně je nutné si dílo zaregistrovat u Autorskoprávního úřadu42. Přední světoví módní návrháři, kteří tvoří ve jménu velké společnosti obvykle nesoucí jejich jméno, formu autorskoprávní ochrany obvykle nevyužívají. Jejich snahou je zejména zaregistrovat ochrannou známku pro určitou barvu, znak, tvar či celkový design, který designéra resp. společnost specifikuje a dle kterého ji zákazníci identifikují. Autorskoprávní ochrana je příznivá a efektivní například pro české módní návrháře, kteří působí na nižší úrovni trhu a do zahraničí expandují podstatně méně. 2.3

Známkoprávní ochrana

Registrace ochranné známky je nejčastěji využívaná forma právní ochrany světovými módními designéry a společnostmi. Domnívám se, že je to z důvodu očekávání nejúčinnější ochrany před kopírováním, napodobováním či jiným nekalým soutěžním jednáním, kterou registrace ochranné známky disponuje.

40

TELEC, Ivo, TUMA, Pavel. Autorský zákon, komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 159. 17 U. S. Code § 204, Execution of transfers of copyright ownership [online]. Legal Information Institue [cit. 22. 1. 2014]. 42 Can „Fashion“ be copyrighted? [online]. Fox Rothschild LLP [cit. 22. 1. 2014]. 41

21

Z praktických případů, jež analyzuji v samostatné kapitole č. 4, lze však vyčíst, že ochranná známka nemusí jejího majitele vždy důkladně ochránit. Ochranná známka je především nehmotný právní statek, jež spadá do okruhu práv na ochranu průmyslového vlastnictví. Pojmu ochranná známka používaném v českém jazyce odpovídá v angloamerických zemích pojem trademark, jenž byl také převzat do anglického znění mnoha právních předpisů, mimo jiné i těch vydaných v rámci Evropského společenství či Světovou obchodní organizací. Ve francouzštině se například setkáme s pojmem la marque déposée a v němčině s pojmem Warenzeichen Všechny tyto jazykové varianty právního institutu ochranné známky mají shodný účel, jež je označení specifického výrobku či služby, ať už jeho výjimečnost spočívá kupříkladu v použitých

materiálech,

způsobu

zpracování

či

třeba

samotné

osobě

poskytovatele služby nebo zhotovitele výrobku. Definice

ochranné

známky

je

v členských

zemích

Evropského

společenství identická43 a byla harmonizována podle článku 2 Směrnice 2008/95 ES, který stanoví následující: „Ochrannou známkou může být jakékoliv onačení, schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar zboží nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků.“ Z uvedené definice ochranné známky je možné vyčíst tři elementární atributy neboli nutné podmínky pro zápis. Ochranná známka musí být v první řadě tvořena označením, které je následně schopné grafického znázornění a navíc musí být způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Grafická znázornitelnost je demonstrativně svěřena v § 1 slovům, barvám, 43

Srov. § 1 ZOZ: „Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem, jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.“ §1 odst. 1 zákona o ochranných známkách 1994 (Trade marks Act 1994): „(1) In this Act a trade mark means any sign capable of being represented graphically which is capable of distinguishing goods or services of one undertaking from those of other undertakings. A trade mark may, in particular, consist of words (including personal names), designs, letters, numerals or the shape of goods or their packaging.”

22

kresbám,

písmenům,

číslicím,

tvarům

výrobku

nebo

jeho

obalům.

Všechny zmíněné varianty kromě barvy nepůsobí větší problém. V případě barvy, která má být ochrannou známkou, je nutné zdůraznit, že předmětem ochrany může být pouze zcela přesně vymezený odstín. Základní barvy totiž musí být přístupné všem a nelze si je tedy přivlastňovat.44 Podmínkou zápisu ochranné známky je zejména její jasné vymezení, aby i pro konkurenci bylo srozumitelné, čeho se ochranná známka týká. V praxi to znamená, že ochranná známka je jakýmsi symbolem, dle kterého si zákazník vybírá určitý produkt. Ochranná známka umožňuje odlišení od konkurence, které je v módním průmyslu významné. V některým zemích se právní ochrana vztahuje i na ochranné známky nezapsané, nicméně užívané. Takovou ochranu nabízí například institut passing off,

který

je

v angloamerickém

právním

systému

určitým

druhem

občanskoprávního přestupku. Aby mohl majitel nezapsané ochranné známky úspěšně žalovat viníka, který jeho ochrannou známku používá, musí kromě prokázaní, že ochranná známka je jeho, dokázat také, že na základě ní vybudoval určitou reputaci a konečně, že užití této ochranné známky jinou osobou ho poškodilo.45 Ochranná známka je svým způsobem označení, avšak nikoliv každé označení bez dalšího. Jejím specifikem je totiž nutnost splnění určitých zákonných požadavků, na základě nichž je známka zapsána do příslušného rejstříku či evidence. Teprve tímto zápisem do Rejstříku se z pouhého označení stává ochranná známka v právním smyslu daného pojmu, čímž dále získává mimo jiné zákonem stanovenou ochranu před zneužíváním či napodobováním. Ochranné známky jsou samozřejmě v teorii i praxi rozmanitě členěny. Dovolím si alespoň pro ilustraci nabídnout demonstrativní výčet druhů ochranných známek, mezi něž patří například ochranné známky slovní, tvořené pouhými slovy; ochranné známky obrazové tvořené například kresbou 44

HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. s. 366. 45 MACQUEEN, Hector; WAELDE, Charlotte; LAURIE, Graeme; BROWN, Abbe. Contemporary intellectual property Law and Policy. 2. vyd. New York: Oxford University Press, 2010, s. 761.

23

či nákresem; dále ochranné známky kombinované, v nichž se mísí druhy známek prvně uvedených a v neposlední řadě kupříkladu ochranné známky prostorové, chránící trojrozměrný tvar či design. Následně lze ochranné známky dělit i podle důvodu registrace či způsobu využití na typy, mezi něž lze zařadit například ochranné známky výrobní, registrované s cílem nezaměnitelného a rozlišovacího označení vyráběného zboží či poskytované služby; ochranné známky zásobní pro případ výroby budoucí nebo také ochranné známky blokující, jenž byly registrovány pouze s cílem znemožnit jejich registraci jinému, především konkurenčnímu, subjektu. Všeobecně známá známka je také považována za označení nezapsané. Ochrana této známky totiž není založena zákonným formálním postupem. Zavádí ochranu všeobecně známých známek Pařížská unijní úmluva. I v dohodě TRIPS v čl. 16, se vyskytuje zmínka o všeobecně známé známce, která s odkazem na Pařížskou unijní úmluvu představuje vodítko pro určování, zda je ochranná známka všeobecně známá, kdy stanoví, že: „bude Člen brát zřetel na to, zda je ochranná známka známa v příslušném okruhu veřejnosti, včetně známosti u dotyčného Člena, získané jako důsledek propagace této ochranné známky.“ Svůj závazek Česká republika splnila zařazením písm. d) do § 3 ZOZ, kde se uvádí, že starší ochrannou známkou je i všeobecně známá známka, jejíž ochrana vznikla před datem podání přihlášky pozdější ochranné známky a k tomuto datu dosud trvá. Takovým označením fakticky chráněným je např. Tiffany nebo také Jaguar.46 Základním právem vlastníka je přirozeně právo ochrannou známku užít, a to ve spojení s výrobky či službami, pro které byla daná přihláška registrována. ZOZ připouští, aby vlastník ochranné známky spolu s ní používal značku ®. Pojem užívání dle § 13 ZOZ „řádné užívání, je definován v ZOZ, jako užívání ochranné známky v podobě, která se od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, liší prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost. Nejčastějším způsobem užívání je umisťování ochranné známky na výrobcích nebo na jejich 46

SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2007. s. 127.

24

obalech, přičemž pro dodržení řádného užívání postačuje takto označovat výrobky pouze pro účely vývozu. Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo v obchodním styku užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky a služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána. Dále nelze užívat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny ze strany veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, stejně jako označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Už dříve bylo zmíněno, že vlastník ochranné známky je oprávněn práva k jejímu užívání poskytnout třetí osobě. Úprava licenční smlouvy se v rámci rekodifikace soukromého práva přesunula do nového občanského zákona, který však žádní zásadní změny v tomto institutu nepřinesl. Licenční smlouvu doposud upravovali dva právní předpisy a to autorský zákon a obchodní zákoník. Jedná se tedy spíš o změnu v systematice jelikož došlo k sjednocení úpravy. Pro licenční smlouvu je povinně stanovena písemná forma, v případě, že se poskytne licence výhradní a následně se zapíše do veřejného seznamu, jenž je příklad licence k ochranné známce. Zapisuje se na základě žádosti do rejstříku ochranných známek a účinnost vůči třetím osobám nabývá právě tímto zápisem. K předmětům průmyslového vlastnictví je možné uzavřít licenční smlouvu také bezúplatně, co předtím obchodní zákoník neumožňoval. V praxi se to projevovalo uzavíráním početných nepojmenovaných smluv. Ohledně odměny za poskytnutí licence platí, že autor má v případe jejího neujednaní v závislosti na výnosech z využití licence právo na přiměřenou dodatečnou odměnu a tohoto práva se vzdát nemůže. To samé platí v situaci, kdyby odměna byla nízká a v značném nepoměru k zisku z využití licence. K postoupení licence novým nabyvatelem, může dojít

25

v případě, že tato možnost byla ujednána v hlavní licenční smlouvě. Postoupit licenci, resp. udělit podlicenci, může nový nabyvatel zcela nebo i z části a je k tomu potřebný i písemný souhlas poskytovatele. Poskytnutí úplné licenci znamená, že se vztahuje na všechny výrobky či služby, nebo jen částečné, zatímco může být poskytnuta i jako licenci výlučná. Tím se vlastník zavazuje neposkytnout ji další osobě a dokonce ani neužívat ochrannou známku sám. Pro poskytnutí licence může být územní vymezení jednak celá Česká republika, ale také určitá menší lokalita.47 V právní úpravě Spojených států amerických se v článku 1127 Lanham Actu, ochrannou známkou rozumí „jakékoliv slovo, jméno, symbol nebo nápis, či jakákoliv kombinace uvedeného, která je používána osobami v obchodním styku k označování o odlišování zdroje zboží, i když je tento zdroj neznámý“. 48 Přesto, že je americká a evropská definice ochranné známky téměř shodná, interpretace amerických soudů v posuzování způsobilosti ochranných známek pro zápis u Patentového a známkoprávního úřadu, se liší jejího výkladu evropskými soudy. Tuto skutečnost lze vyčíst z judikatury amerických soudů, kterou analyzuji v kapitole 4.

47

Srov. § 2358 a násl. NOZ. The Lanham Act, článek 1127: “The term “trademark” includes any word, name, symbol, or device, or any combination thereof- (1) used by a person, or (2) which a person has a bona fide intention to use in commerce and applies to register on the principal register established by this chapter, to identify and distinguish his or her goods, including a unique product, from those manufactured or sold by others and to indicate the source of the goods, even if that source is unknown.” 48

26

3

Fashion law neboli módní právo – nová právní disciplína

Módním právem se rozumí oblast práva, která se zabývá každodenními obchodními problémy v oblasti módního průmyslu. Je to právní subdisciplína relativně nová a dá se říci, že v sobě zahrnuje prvky z různých právních odvětví obdobně jak obdobně nová právní disciplína sportovní právo. Jsou to zejména prvky z práva duševního vlastnictví, obchodního práva, pracovního práva, práva reklamy, nemovitostního práva či závazkového práva. Vůbec první kurz módního práva byl veden v roce 2006 na Americkém institutu módní technologie a první kurz pro právníky a studenty práva na právnické fakultě Fordhamovy univerzity, rovněž ve Spojených státech amerických v roce 2008. Potřeba koncentrovat právní agendu týkající se zejména vedení obchodní činnosti módních společností vznikla v průběhu praxe advokátů a advokátních kanceláří. Dnes už mnohé z nich do rozsahu své působnosti uvádějí schopnost řešení otázek týkajících se módního průmyslu. Stejně jak právníci obchodních společností i zástupci módních společností musí být dokonale seznámeni s prostředím svých klientů. „Módní“ advokátní zástupci se musí snažit pro své klienty dosáhnout co nejširší právní ochranu obzvlášť z geografického hlediska. Je finančně a časově náročné dosáhnout, aby módní společnost disponovala například ochrannou známkou v rámci jurisdikcí různých zemí, je proto potřebné se soustředit na státy, v kterých má daná módní společnost klíčový trh.49 V módním průmyslu intenzivně narůstá počet vznikajících módních konglomerátů. Přední a rozsáhlé módní společnosti expandují a absorbují menší. Louis Vuitton Moët Hennessy je v současnosti největším mezinárodním konglomerátem. Patří pod něj například módní společnost Louis Vuitton, Fendi, Donna Karan, Hublot, Givenchy či Marc Jacobs, a neustále usiluje o akvizici dalších a nejen módních společností.50

49

JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013.str. 3-32. 50 LVMH Group. [online]. [cit. 24. 2. 2014].

27

4

Judikatura zahraničních soudů z oblasti módního průmyslu

4.1

Crocs Inc. v. Holey Soles LTD.

Gumové sandály připomínající dřeváky s dírami zná i v České republice téměř každý. Společnost Crocs, která je původním autorem těchto sandálů, však tuto zrealizovanou myšlenku překvapivě nemá právně chráněnou. Mezi společností Crocs a Holey Soles došlo ke sporu ohledně podmínky novosti a individuální povahy průmyslového vzoru, které jsou stěžejní pro jeho zápis. Společnost Crocs, nejznámější výrobou gumových sandálů, podala žádost o zápis průmyslového vzoru Společenství se vznikem práva přednosti ke dni 28. května 2008. Společnost Holey Soles však požádala o zrušení tohoto zápisu s námitkou nedostatku novosti i individuální povahy. Společnost Crocs předložila důkaz, že v průběhu posledních 12 měsíců před vznikem práva přednosti, prodala 10 000 párů sandálů, kromě toho je vystavovala na výstavách a zobrazovala je i na svojí internetové stránce, avšak prohlásila, že tyto skutečnosti nemohly být známé pro odborné kruhy činné v rámci Společenství ve smyslu článku 7 Nařízení 6/2002. Se společností Crocs však Odvolací senát OHIM nesouhlasil a rozhodl, že „Vystavování nového produktu na veletrhu, nahrání produktu na internet či jeho prodej na trhu nejsou činnosti, které by byly navíc vykonávány po dobu několika měsíců a jsou právě tím druhem činnosti, která mohla vejít ve známost v obchodním styku komukoliv činnému ve stejném oboru.“ 51 V této situaci, do které se společnost Crocs dostala, spatřuji pochybení z její strany, jelikož o ochrannou známku mohla a měla požádat v době, kdy s rozsáhlým prodejem gumových sandálů teprve začínala. V otázce individuální povahy průmyslového vzoru byla sporná skutečnost, že gumové sandály vyráběné společnosti Crocs, jenž podala žádost o jejich zápis, 51

Rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM R 9/2008-3 Crocs, INC. proti Holey Soles: „Exhibiting a new product at a fair, uploading it on the Internet and selling it on the Marketplace - these activities having been furthermore carried out over a period of several months - are precisely the sort of activities that may become known ‘in the course of business’ to anybody active in the same field.”

28

nevyvolávají u informovaného uživatele jiný celkový dojem než gumové sandály společnosti Holey Soles. Společnost Crocs přiznala, že jediný odlišující znak jejich sandálů je pásek přes patu, který sandály společnosti Holey Soles nemají. Odvolací senát OHIM se ve své argumentaci ztotožnil s námitkou společnosti Holey Soles a rozhodl následovně: „informovaný uživatel bude vnímat pásek přes patu jako to, co to skutečně je: příslušenství, jehož jediným ‚raison d‘être‘ je, aby byla noha pevně uvnitř sandálu. Pásek přes patu je ve skutečnosti volitelné příslušenství, tedy něco, co se někdo nosící sandály může, nebo nemusí rozhodnout použít a lze ho jen stěží označit za významnou část průmyslového vzoru.“52 4.2

Benetton Group SpA v. G-Star International BV

Soudní dvůr Evropské unie se v následujícím případě zabýval otázkou tvaru zboží. Tvar dává zboží podstatnou hodnotu, jenž je zase potřebná pro patřičné odlišení zboží od jiných výrobků. Nizozemská módní společnost G-Star měla od roku 1997 v Beneluxu zapsány dvě prostorové ochranné známky chránící tvar a provedení džínových kalhot, jenž jsou stěžejním produktem společnosti. Italská společnost Benetton na trh uvedla kalhoty mající stejné prvky jak výše uvedené kalhoty společnosti G-Star chráněné ochrannou známkou. Na její následní žalobu společnost Benetton reagovala argumentací, že dotčené tvary v široké míře určují tržní hodnotu výrobků svou krásou nebo originalitou a požadovala výmaz těchto ochranných známek. Nejvyšší soud Nizozemska (Hoge Raad der Nederlanden) se však obrátil na Soudní dvůr Evropské unie s otázkou, jestli existuje možnost zápisu ochranné známky jakožto tvaru, který dává zboží podstatnou hodnotu. Ta však nevyplývá z jeho samotné podstaty ale rozlišovací způsobilost ochranné známky získali v důsledku reklamní kampaně. 52

Rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM R 9/2008 – 3 Crocs proti Holey Soles. „The informed user will perceive the strap for what it clearly is: an accessory whose only ‚raison d’être‘ is to keep the foot firmly inside the clog. The heel strap is, in fact, an optional accessory, i.e. something that anybody wearing the clog may decide to use or not and may hardly be qualified as a significant part of the design.“

29

Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí potvrdil i rozhodnutí ve věci Philips proti Remington a vyslovil následující: „článek 3 odst. 1 písm. e) Směrnice 95/2008/ES musí být vykládán v tom smyslu, že tvar zboží, který dává zboží podstatnou hodnotu, nemůže tvořit ochrannou známku na základě článku 3 odst. 3 této Směrnice, jestliže před podáním přihlášky k zápisu získal přitažlivost z důvodu své obecné známosti jakožto rozlišujícího označení v důsledku reklamních kampaní propagujících zvláštní vlastnosti dotčeného zboží.“ Uvedenému rozhodnutí se dá vykládat tak, že v případě, kdyby bylo označení zapsáno na základě získání rozlišovací způsobilosti reklamní kampaní, díky které ale dané označení dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu, takovéto označení dále nesplňuje podmínky zápisné způsobilosti.53 4.3

Louis Vuitton Malletier S.A. v. Dooney & Bourke, Inc.

Před více než deseti lety, v době, když si módní značky a jejich designéři teprve začali uvědomovat potřebu právní ochrany jejich tvůrčí činnosti, proběhl soudní spor týkající se zneužití designu módní společnosti světového jména54. Myslím si, že i módně nezainteresovaný člověk v dnešní době rozpozná klasickou kabelku či kufr francouzské značky Louis Vuitton. Je to díky dlouhé tradici používaní monogramového vzoru, který je tvořen ze zapletených iniciálu „LV“ obklopených specifickým diamantem a čtyřlístkovým květem. Z historie společnosti je známé, že tento vzor používala již od roku 1896 na tmavě hnědém plátně55, ale v roce 2002 pod záštitou spolupráce s japonským designérem Takashim Murakamim uvedla novou kolekci, ve které známý monogramový vzor aplikovala ve třiceti třech různých barevných variacích na černém a bílém podkladě.56 Jen několik měsíců poté, co společnost Louis Vuitton zveřejnila tuto barevnou kolekci, předvedla nový design kabelek i konkurenční americká společnost Dooney & 53

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie, věc C – 371/06. Louis Vuitton Malletier v. Dooney & Bourke, Inc., 454 F.3d 108 [online]. Open jurist [cit. 14. 2. 2014]. 55 Louis Vuitton: Savoir-Faire [online]. [cit. 14. 2. 2014]. 56 Louis Vuitton: Friends of the house [online]. [cit. 14. 2. 2014]. 54

30

Bourke. Použila zářivé barvy v kontrastu s bílým podkladem a využití monogramu „DB”. Podobnost v designu kabelek obou značek byla viditelná (viz obrázek č. 1). Americká společnost se dle mého názoru jednoznačně inspirovala designem Louis Vuitton, jednalo se ale o zneužití jejich autorských práv dle platného práva?

Obrázek č. 1

Společnost podala dle federálního práva i dle práva státu New York žalobu57 proti nekalému soutěžnímu chování, zneužití obchodní známky a nesprávnému značení. Žalobu podala u obvodního soudu jižního města New York a požádala o vydání předběžného opatření, aby byl soudním příkazem zakázán další prodej kabelek společnosti Dooney & Bourke, na kterých byl aplikován údajně zneužitý design. Obvodní soud však vydání předběžného opatření zamítnul s odůvodněním, že možnost záměny kabelek společností není na trhu pravděpodobná, jelikož jsou na nich použity odlišné iniciály. Myslím si, že s tímto výrokem soudu se dá souhlasit, jelikož jak uvádím výše, zákazník díky tradici společnosti Louis Vuitton v používaní monogramového vzoru, společnosti rozezná. Soud navíc shledal, že možná mentální asociace designu kabelek není dostatečným důvodem pro vydání předběžného opatření, nezpůsobuje totiž znehodnocení jedinečnosti 58 známé značky. Tady si však dovolím s vyjádřením soudu nesouhlasit, protože jsem toho názoru, že k určitému znehodnocení značky dochází tím, že lidé následně dávají přednost levnější variantě. Společnost Louis Vuitton podala 57 58

District court proceedings [online]. Open jurist [cit. 24. 1. 2014]. Překlad autorkou z anglického pojmu: dilution of the trademark.

31

odvolání, kterému odvolací soud ve velké míře vyhověl a věc vrátil obvodnímu soudu k přehodnocení relevantních faktorů, zejména nekalé soutěžní chování a pravděpodobnost záměny kabelek na trhu. Odvolací soud navíc shledal, že nové barevné značení Louis Vuitton splňovalo podmínky pro zápis nové ochranné známky u Patentového a Známkoprávního úřadu Spojených států. Obvodní soud při dalším projednávání věci odkázal na ustanovení 1127 Lanham Actu a přesný pojem ochranná známka s tým, že k tomu, aby značka disponovala právní ochranou, musí být dostatečně osobitá. Pro posouzení, zdali byla záměna kabelek společností pravděpodobná, aplikoval soud tzv. Polaroid faktory59: sílu značky, vzájemnou podobnost obou značek, blízkost produktů daných značek, skutečnou záměnu, pravděpodobnost překlenutí mezer žalobcem, zdali měl žalovaný úmysl zaregistrovat ochrannou známku jako vlastní v dobré víře, dále kvalita produktů žalovaného a sofistikovanost zákazníků. Následně soud aplikoval i test „dvou argumentů“ z jiného tematicky obdobného soudního sporu60, který tudíž řešil dvě otázky: zdali je značka žalobce oprávněná k ochraně a zdali je pravděpodobné, že použití obdobného značení žalovaným způsobí u zákazníka zmatení. Nicméně obvodní soud prohlásil, že ani jeden z výše uvedených faktorů není jasně prokazatelný, a proto, aby bylo uznáno, že došlo k znehodnocení jedinečnosti známé značky, není její asociace s produkty žalovaného dostačujícím důvodem. Soud proto případ uzavřel pro neunesení důkazního břemena žalobcem. S jeho závěry se osobně ztotožňuji, protože i v případě, že produkty žalovaného mohou veřejnosti připomínat ty žalobcovy, nejedná se ještě o protizákonné napadení ochranné známky. Značky resp. iniciály společností jsou od sebe dostatečně odlišné a nemyslím si, že by v závěru společnost Louis Vuitton měla závažné finanční ztráty z důvodu uvedení kolekce s podobně barevným designem kabelek společnosti Dooney & Bourke.

59

Polaroid factors. Test pro určení porušení ochranné známky, který byl použit v případě Polaroid v. Polarad 287 F. 2d 492 [online]. [cit. 10. 2. 2014]. 60 Two prong test. Gruener + Jahr USA Publ’g v. Meredith Corp. 991 F.2d 1072 [online]. [cit. 10. 2. 2014].

32

Představený případ nese důležitý právní vzkaz pro budoucí obdobné situace a osobně v něm spatřuji relevantní snahu o nalezení určité možné míry vzájemné inspirace mezi designéry. Taková hranice se však hledá obtížně, protože pro lidi není přirozené se vypořádat s faktem, že někdo okopíruje naši myšlenku, třebaže jen z části. Stanovisko soudu v tomto případě nabízí designérům oprávnění použít stejnou myšlenku nebo dokonce i podobný design jiného návrháře bez jakékoliv zodpovědnosti za zneužití ochranné známky, dokud budou značky od sebe dostatečně odlišné. Tato rozdílnost resp. individualita byla v analyzovaném případě spatřena právě v rozličných iniciálách módních společností. 4.4

Louis Vuitton Malletier S.A. v. Nadia Plesner Joensen

Má svoboda projevu větší váhu než práva vyplývající z ochranné známky? Francouzská módní společnost Louis Vuitton i v roce 2011 bránila svoji výše uvedenou ochrannou známku. U obvodního soudu v Haagu podala žalobu proti dánské umělkyni Nadu Plesner, která je autorkou níže uvedeného obrazu. V této koláži, kterou se snaží přitáhnout pozornost na válečné zločiny a na tehdejší těžkou situaci v Súdánském Darfúru, použila jako repliku kabelku, jejíž design je téměř shodný s designem kabelek luxusní módní společnosti Louis Vuitton. Umělkyně se však dovolávala61 svého základního lidského práva na svobodu projevu v souvislosti s článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv 62 a soud nakonec rozhodl v její prospěch, když ve verdiktu 63 vyslovil,

že

důležitost

svobody

projevu

v tvorbě

umělkyně

převažuje

nad důležitostí právní ochrany společnosti Louis Vuitton a využití jednoho z designů společnosti se v tomto případě považuje za úměrně funkční. S rozhodnutím soudu se dle mého názoru dá souhlasit, protože základní lidská práva, pokud ovšem nejsou zneužívaná, by v obdobných případech měla mít 61

Artistic freedom v. Louis Vuitton‘ community design right. Caroline Hooper [online]. Lexis nexis [cit. 24. 1. 2014]. 62 Srov. čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 63 Louis Vuitton Malletier S.A. v. Nadia Plesner Joensen. [online]. [cit. 3. 3. 2014].

33

přednost. Myslím si však také, že ze strany umělkyně šlo o určitou formu urážky resp. pomluvy, protože módní společnost nenese žádnou odpovědnost za situaci v Dárfúru.

Obrázek č. 2

4.5

Christian Louboutin v. Zara France

Barvy a kombinace barev mají rostoucí význam při rozlišování produktů a při identifikaci

jejich

originality.

Připomenu

například

modrostříbrnou

plechovku energetického nápoje společnosti Red Bull, specifickou tyrkysovou barvu společnosti Tiffany, známé díky luxusním šperkům, fialovou barvu obalů čokolády Milka a lakovanou červenou barvu s přívlastkem čínská červená představovanou na podrážkách bot navržených Christianem Louboutinem. S tímto známým francouzským módním návrhářem, po kterém je pojmenovaná i společnost vyrábějící luxusní boty, se pojí právě červená barva lakovaného odstínu na podrážkách bot. Filozofií francouzského designéra je, že červené podrážky mají zákazníkům dodat výjimečný pocit, jako by chodili po červeném koberci.64 Tento design červených podrážek si propůjčily další dvě módní společnosti a v roce 2008 společnost Louboutin podala první žalobu 65 proti francouzskému vedení španělské značky Zara. Žalovali zejména její nekalé 64

Z rozhovoru s návrhářem. Christian Louboutin interview [online]. You Tube [cit. 18. 2. 2014]. Christian Louboutin v. Zara France, RG No. 06/16750 (CFI Paris Nov. 4, 2008). [cit. 5. 3. 2014]. 65

34

soutěžní jednání a zneužití její ochranné známky (viz obrázek č. 3 a 4, na obrázcích je vždy vlevo umístěna bota společnosti Louboutin a vpravo bota žalované společnosti, která si design propůjčila).

Obrázek č. 3

Žalovaná společnost argumentovala neplatností ochranné známky červených podrážek společnosti Louboutin. Soud první instance v Paříži však nejdřív zamítnul stížnosti obou procesních stran. Jednak tedy tvrzení o neplatnosti ochranné známky společnosti Louboutin a také tvrzení žalobce, že ze strany žalované společnosti došlo k zneužití ochranné známky s odůvodněním, že zde není pravděpodobnost záměny módních značek z pohledu zákazníků, jelikož obě působí na odlišné úrovni trhu. 66 Soud však také rozhodl, že žalovaná společnost Zara musí uhradit náhradu škody, protože z prodeje bot s červenými podrážkami patřičně profitovala. Spor pokračoval k odvolacímu soudu v Paříži, který se však následně zabýval validitou ochranné známky červených podrážek Louboutin a pro nedostatek osobitosti neboli výraznosti ji označil za neplatnou. Odvolací soud navíc zamítnul i tvrzení žalobce o nekalém soutěžním jednání, s odůvodněním, že se nemůže dovolávat žádného monopolu na červenou barvu podrážek bot. Spor směřoval dále k Vrchnímu soudu, ten však také rozhodl v neprospěch žalobce a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu. Soud shledal, že by ochranná známka mohla být zapsaná jako prostorová. V závěru však musela být ochranná známka červených podrážek tudíž ve Francii prohlášena za neplatnou. 66

Cena páru bot značky Louboutin je přibližně desetinásobně vyšší než pár bot značky Zara.

35

Odvolací senát OHIM naopak shledal přihlášku společnosti Louboutin na ochrannou známku pro lakovanou červenou barvu za přijatelnou. Dle Úřadu se tato barva podstatně odchyluje od norem i zvyklostí v dané oblasti podnikání a je proto vnímaná jako vynalézavá, neobyčejná a neočekávaná. 67 Úřad dále vyslovil neobyčejnou důležitost důkazům předloženým žadatelem, jako byly například útržky z mezinárodního tisku, kde bylo zřetelně vidět, že v rámci odpovídajícího trhu se červené podrážky propojují se žadatelem. Americká profesorka a ředitelka institutu módního práva na Fordham University School of Law New York Susan Scaffidi se k tomuto případu výstižně vyjádřila na blogu módního práva, který sama v průběhu právní praxe založila. Položila si otázku, zdali rozhodnutí francouzského Vrchního soudu znamená, že nyní může každý svévolně prodávat boty s červenými podrážkami. Zrušení ochranné známky pro červené podrážky je však účinné jen na území Francie a žádná univerzální celosvětová ochranná známka neexistuje, neočekává tedy masovou produkci bot s červenými podrážkami.68 4.6

Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc.

Za zajímavější považuji druhý soudní spor týkající se stejné problematiky, který proběhl ve Spojených státech amerických a ve srovnání se závěry francouzských soudů byl výsledek pro výše představenou francouzskou společnost Louboutin příznivý. I v tomto případě se společnost Louboutin prostřednictvím žaloby bránila, že byla porušena její práva vyplývající z ochranné známky, kterou disponují podrážky bot červené lakované barvy. Obvodní soud jí však ve svém rozhodnutí69 nevyhověl a zásadně se vyslovil, že barvy mají neodmyslitelný funkční význam při tvorbě módních produktů, a proto rozhodl, 67

Překlad autorkou z anglického originálu: „color departs significantly from the norm or customs of the sector and would ''therefore be perceived as imaginative, surprising and unexpected.” Rozhodnutí Stížnostního úřadu OHIM ze dne 16. června 2011, Case R2272/2010-2 (semelle rouge). [online]. OHIM [cit. 22. 2. 2014]. 68 Zara defeats Louboutin in trademark case, does this open the door for more red sole imitators? [online]. Susan Scafidi, Fordham university [cit. 22. 2. 2014]. 69 Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America Holding, Inc., No. 11 Civ. 2381(VM). [online]. [cit. 8. 3. 2014].

36

že módním designérům by nemělo být umožněno se jakkoliv domáhat a odvolávat na ochrannou známku barvy bez ohledu na to, jak intenzivně je s produktem spjatá. Odůvodnění dále spočívalo ve skutečnosti, že odstín barvy má estetický účel a nebylo by praktické, kdyby se po vzoru společnosti Louboutin i další společnosti domáhaly právní ochrany například červenému provedení vnitřní částí boty. Tuto argumentaci obvodního soudu považuji za bezpředmětnou a myslím si, že věc posuzoval z jiného úhlu pohledu. Dle mého názoru je tady nejdůležitější právě spojitost červených podrážek se společností Louboutin. Žalovaná společnost Yves Saint Laurent uvedla v roce 2011 kolekci bot s celými červenými podrážkami (viz obrázek č. 4). Na rozdíl od žalované společnosti Zara z předcházejícího sporu, se tato společnost

pohybuje na stejné úrovni trhu jako

žalobce Louboutin. Když se spor dostal k odvolacímu soudu, opět se řešila zejména otázka platnosti ochranné známky žalobce. Odvolací soud však názory soudu obvodního nepodpořil a pronesl, že by pro módní svět nemělo platit žádné speciální pravidlo resp. zákaz zapsat barvu pod ochrannou známku. V jednatřicetistránkovém, netrpělivě

očekávaném

soudním

rozhodnutí

70

soudce

podpořil

žalobce

a ochrannou známku pro červenou lakovanou barvu podrážek luxusních bot uznal za platnou. Ochranné známce však přidělil omezení, které ostatním módním návrhářům umožňuje design červené barvy podrážky použít v případě, že i celá bota bude červené barvy. Tento design bot však měla i žalovaná společnost Yves Saint Laurent, a tudíž bylo žalobcovo předběžné opatření o zákazu prodeje sporných bot zamítnuto. Odvolací soud toto omezení žalobcovy ochranné známky nařídil provést i Americkému patentovému a známkoprávnímu úřadu71. Ochranná známka společnosti Louboutin pro výhradní používání červené barvy podrážek bot je tedy na území Spojených států amerických platná, ale jen v situacích, kdy bude tato červená podrážka v kontrastu s vrchní části boty.72 70

Chsitian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc. Dkt. No. 11-33030cv (September 5, 2012), [online]. [cit. 8. 3. 2014]. 71 U.S. Patent and Trademark Office 72 Ochranná známka společnosti Louboutin je k vidění na internetových stránkách Amerického patentového a známkoprávního úřadu. [online]. [cit. 9. 3. 2014].

37

Obrázek č. 4

Odvolací soud své závěry opřel o precedent Nejvyššího soudu, který v podobném sporu o možnosti zaregistrování barvy jako ochranné známky rozhodl pozitivně. V případě společností Qualitex v. Jacobson šlo o neobvyklou zlatozelenou barvu potahů pro žehlicí desky, které vyráběla společnost Qualitex a Nejvyšší soud tuto barvu uznal za způsobilou pro zápis, a tudíž tímto ostatním společnostem umožnil domáhat se právní ochrany i pro barvu. Aby však zabránil možnosti vzniku monopolu, jak to umožňuje patent nebo autorská práva, musí potencionální žadatelé o zápis barvy jako ochranné známky prokázat i výjimečný přenesený význam a spojitost určité barvy se samotnou společností. Uvedené

soudní

spory

jsou

pravděpodobně

nejznámějšími

a

nejdiskutovanějšími v módním průmyslu. Výsledek soudního sporu společnosti Louboutin a Yves Saint Laurent dává módním designérům větší naději na ochranu jejich tvůrčí činnost prostřednictvím ochranné známky. Soud v rozhodnutí navíc připomněl i v té době neúspěšnou snahu Rady amerických módních designérů73 o prosazení práva na ochranu módního designu na federální úrovni zákonem upravujícím ochranu designu. V souvislosti

s výše

analyzovanými

soudními

spory

považuji

za pozoruhodné, že společnost Louboutin se prostřednictvím svých internetových stránek snaží vlastní zákazníky informovat o skutečnostech, kterými mohou zabránit tomu, aby se stali obětí prodejců padělaných bot. Společnost zákazníky 73

Council of fashion designers of America. [online]. [cit. 27. 1. 2014].

38

odkazuje na internetové stránky příslušných úřadů souvisejících s ochranou práva duševního vlastnictví v různých zemích.74 Považuji to za účelnou snahu o ochranu nejen vlastních produktů, ale i zákazníků. Problematiku padělání produktů luxusních módních společností považuji za aktuální a zajímavou, nicméně cílem této práce je poukázat na skutečnosti, kvůli kterým dochází k poškozování mezi módními návrháři navzájem. 4.7

Gucci America, Inc. v. Guess, Inc.

V následujícím soudním sporu se podobně jako v těch předcházejících jednalo o domáhaní se žalobcem ochrany jeho porušených práv vyplývajících z ochranné známky. Americké vedení italské společnosti Gucci podalo žalobu75 u obvodního soudu jižního města New York proti americké společnosti Guess, která pro design bot použila vzhled ochranné známky italské společnosti, ovšem v rozdílném barevném provedení. Stejnou žalobu proti tomuto jednání podala italská společnost i v zemi svého původu u obvodního soudu v Miláně, čímž se nabízí srovnání rozhodnutí italského soudu s americkým, jenž tento paralelní spor vidí rozdílně. Spor módních společností trval ve Spojených státech amerických tři roky. Žalobce obvinil americkou módní společnost z imitace hned několika jeho ochranných známek a domáhal se kromě náhrady nákladů, především zdržení se tohoto protiprávního jednání prostřednictvím vydání předběžného opatření. Odkázal zejména na článek 43 Lanham Actu. Ochranné známky, které byly dle žalobce napadeny, jsou například vzor červenozeleného pruhu na vrchní části boty, opakující se propletené iniciály „GG“ nebo také originální nápis „Gucci“ (viz obrázek č. 5). Žalobce však důkazní břemeno neunesl zcela kompletně, nepodařilo se mu totiž u soudu prokázat, že by žalovaná společnost Guess skutečně způsobila u zákazníků zmatek v souvislosti s použitím některých obdobných vzorů na svých módních produktech. V rozhodování soud odkázal také na případ Louis Vuitton v. Dooney & Bourke, v němž se žalobci obdobně 74 75

Stop fake actions. [online]. Christian Louboutin [cit. 27. 1. 2014]. Original Complaint, ze dne 9. 5. 2009 [online]. Trademarkscroll [cit. 9. 3. 2014].

39

nepodařilo prokázat nekalé soutěžní jednání (viz podkapitola 4.2). V závěru soud argumentoval, že žalovaný zneužil tři z pěti žalobcem registrovaných ochranných známek a způsobil tím pravděpodobnost záměny produktů společností na trhu. Soud navíc také uvedl, že ze strany žalovaného nesporně došlo k určitému znehodnocení tradice světoznámé módní společnosti, mimo jiné i tím že imitoval vzory, jenž dlouhodobě užívá a snažil se to zastírat jinými barevnými kombinacemi. V souladu s tímto rozhodnutím byl žalovaný povinen společnosti Gucci zaplatit částku, která představuje celkový zisk, jenž měl žalovaný z prodeje produktů disponujících sporným designem.76 Ve stejné věci soud první instance v Miláně naopak odmítnul všechna tvrzení žalobce ohledně nekalého soutěžního jednání či jeho nároky na odškodnění za porušení práv plynoucích z ochranných známek. Soud shledal vzhled produktů žalovaného odlišným z důvodu jiného typu písma, tloušťky i dispozice použitých iniciál. K tomu navíc nařídil prohlášení neplatnosti tři ochranných známek patřících italské módní společnosti z důvodu postrádání význačné osobitosti.77 Uvedené soudní spory jsou příkladem toho, jak může následování průměrných módních trendů porušovat práva plynoucí z duševního vlastnictví v oboru

módy.

Ztotožňuji

se

s názorem

prezidenta

Evropské

asociace

78

reprezentující zájmy majitelů ochranných známek Andrease Lubbergera, který řekl, že rozhodnutí milánského soudu není běžné, a zároveň je neobvyklé zásadně odlišné závěrečné rozhodnutí soudů dvou států v téže věci. Podobně jak Lubberger jsem toho názoru, že v soudních sporech tohoto typu by mělo být riziko ze zaměňování produktů dvou módních společností na trhu posuzováno především dle faktů, že jedna společnost má v zájmu profitovat na pověsti

76

United States district court, southern district of New York (Manhattan) rozhodnutí č. 09 Civ. 4373 (SAS), ze dne 21. 5. 2012. Gucci America v. Guess?, Inc. [online]. Trademarkscroll [cit. 9. 3. 2014]. 77 Guccio Gucci Spa v Guess? Inc, and Guess Italia Srl, Tribunale di Milano, Sezione specializzata in materia di impresa (Sez A), Rozhodnutí č. 6095/2013, RG 36857/2009, ze dne 10. 1. 2013. [online]. [cit. 9. 3. 2014]. 78 Marques - European association representing the interests of trade mark owners. [online]. [cit. 10. 3. 2014].

40

resp. prestiži jiné společnosti. Hlavním činitelem u rozhodování soudu by tudíž nemělo být pouze kopírování jako takové.79

Obrázek č. 5

4.8

Burberry Limited v. Taiwan Intellectual Property Office

Jak už bylo uvedeno výše, právní ochrana tvůrčí činnosti módních designérů se v různých jurisdikcích států liší, a stejně tak i pohledy soudů na ni. Britská módní společnost s dlouhou historií, Burberry, disponuje právní ochranou registrované ochranné známky ikonického kostkového vzoru, který aplikuje na většinu svých produktů (viz obrázek č. 6). Čínská lidová republika se však rozhodla, že nadále tento vzor nebude jako ochrannou známku akceptovat. Iniciativou pro toto rozhodnutí byly námitky čínského textilního producenta, který obchoduje pod jménem Polo Santa Roberta. Argumentoval zejména názory, že britská značka neoprávněně vlastní monopol na vzor, který navíc reprezentuje skotskou kulturní tradici a britská společnost ho v Číně nepoužila v průběhu posledních tří let.

80

Diskutovaný vzorek je skutečně veden jako jeden

ze skotských látkových vzorů pod názvem Burberry, britská módní společnost

79 80

Gucci to appeal against Guess trademark ruling [online]. World IP review [cit. 11. 3. 2014]. Burberry appealing trademark decision in China. [online]. [cit. 11. 3. 2014].

41

ho začala používat u výroby módních produktů a od té doby se stal jejím symbolem i jejím jménem.81 Po mnoha žádostech odepřených Taiwanským známkoprávním úřadem se ho společnost Burberry rozhodla žalovat a domáhat se svého práva u soudu. Ve svých argumentech společnost zejména poukazovala na historii využívaní kostkového vzoru trvající přes sto čtyřicet let a vyžadovala výlučné právo využívat vzor při výrobě parfémů, bot, oblečení, šátků či kosmetiky. Kromě toho se společnost bránila tvrzením, že ve světě je rozšířená spojitost uvedeného kostkového vzoru právě s ní a rovněž je i respektována její osobitost. Zamítnutí vzoru Taiwanským známkoprávním úřadem společnost Burberry označila za neopodstatněné a v tom se společností určitě souhlasím, jelikož kostkový vzor je bez jakýchkoliv kontroverzí uznaný a registrovaný ve Spojených státech amerických, Velké Británii, Evropské unii, Japonsku a i celosvětově organizací WIPO. Žalovaná strana argumentovala, že společnost nepředložila dostatečné důkazy o aktivním obchodování se svými produkty na Taiwanu. Soud tomuto výroku žalované strany vyjádřil souhlas a potvrdil, že společnost Burberry skutečně na území Taiwanu dlouhodobě nevyužívala jí příslušící kostkový vzor a jeho uznání za ochrannou známku jinými státy nepovažuje za směrodatné.

Soud tedy

rozhodl

ve

prospěch

žalovaného

známkoprávního úřadu a to závazně bez možnosti dovolání se.

Taiwanského

82

Obrázek č. 6

81

The Scottish Register of Tartans. [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Burberry’s B&W check markheld non-distinctive Court decision on Burberry’s action is final and conclusive. [online]. [cit. 10. 3. 2014]. 82

42

5

Judikatura tuzemských soudů z oblasti módního průmyslu

Za jeden z dílčích cílů této diplomové práce jsem si stanovila také analýzu tuzemských soudních rozhodnutí týkajících se právní ochrany módních produktů. I přes vyhledávání v různých přístupných databázích soudních rozhodnutí jsem však dospěla k závěru, že v České republice nebyl doposud publikováno jediné soudní rozhodnutí, týkající se sporu módních návrhářů. Myslím si, že je to z důvodu menší konkurence, kterou mají tuzemští módní návrháři ve srovnání s módními společnostmi světových jmen. Neznamená to však, že se právní ochrana jejich tvůrčí činnosti netýká. Jednoho z nejznámějších českých módních návrhářů - Jakuba Polanky jsem se proto prostřednictvím emailu dotázala, jak a jestli vůbec řeší právní ochranu svých produktů a kolekcí. Pan Polanka mi odpověděl, že ochranu svých návrhů téměř vůbec neřeší, protože jakmile je nějaký model zpřístupněn veřejnosti a zároveň datován, automaticky disponuje určitou ochranou odpovídající autorskému dílu (viz podkapitola 2.2). Zároveň mi pan Polanka také potvrdil moji domněnku, když mi napsal, že jeho tvorba představuje spíš limitované kolekce a že se nepohybuje na tak finančně důležitém trhu, aby mělo smysl se s někým eventuálně soudit. Kdyby však v České republice případně došlo k soudnímu sporu obdobnému těm zahraničním, myslím si, že by potom soud mohl u rozhodování potencionálně použít argumentaci z následujícího judikátu Nejvyššího správního soudu 83 . Jednalo se v něm o střet práv z průmyslového vzoru s ochrannou známkou osvěžovačů vzduchu. Úřad průmyslového vlastnictví totiž zamítnul žádost o zápis nového průmyslového vzoru, jelikož byl velmi podobný starší ochranné známce (viz obrázek č. 7, který představuje původní ochrannou známku a obrázek č. 8, jenž reprezentuje vzhled osvěžovače žadatele o jeho zápis formou průmyslového vzoru).

83

Rozhodnutí NSS, sp. zn. 7 As 53/2008-158.

43

Obrázek č. 7

Obrázek č.8

Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který k účelu známkoprávní ochrany vyslovil, že nabízí možnost uvádět do oběhu výrobky ochrannou známkou označené a naopak se domáhat zákazu užívání označení shodného či obdobného na jiných výrobcích, jenž by byly z pohledu spotřebitele zaměnitelné s výrobky nesoucími ochrannou známku či by svým označením asociovaly výrobek vlastníka ochranné známky, a de facto by těžily ze známosti, oblíbenosti nebo například dobré pověsti výrobků vlastníka ochranné známky. Podle Nejvyššího správního soudu slouží právní ochrana formou průmyslového vzoru k „ochraně tvůrčí práce designéra při vytvoření zcela nového originálního vzhledu výrobku. Jedním z jeho obsahových charakteristik je ochrana před kopírováním

takto

chráněného

vzhledu

výrobku,

neboť

by

konkurent

bez vynaložení potřebné tvůrčí činnosti těžil z úsilí vlastníka průmyslového vzoru.“ Po srovnání účelu známkoprávní a vzorové právní ochrany dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že obě tyto formy ochrany tvůrčí činnosti zaručují ten samý cíl a to možnost vlastníka zabránit výrobě nebo uvádění takových výrobků, jenž porušují a zasahují do práv z průmyslového vzoru nebo ochranné známky na trh. V případě, že by účastníky takového sporu byli módní návrháři, dovolím si předpokládat, že by soud rozhodl obdobně, jelikož i pouhé obměnění tvaru ochranné známky znamená zásah do práv z ní vyplývajících. Někteří tuzemští módní návrháři mají zaregistrované svoje jméno v grafické podobě ve formě ochranné známky (viz obrázek č. 9 a 10).

44

Po rozsáhlém vyhledávání v databázích ÚPV jsem však dospěla k závěru, že tuzemští módní návrháři nemají kromě grafického znázornění vlastního jména zaregistrovanou pod ochrannou známkou žádnou zvláštní barvu nebo tvar módního produktu.

Obrázek č. 9

Obrázek č. 10

45

Závěr „Móda se mění, ale styl je věčný.“84 Coco Chanel Slova ikonické francouzské módní návrhářky potvrzují skutečnost, že předměty módního návrhářství se obměňují velkou rychlostí a tudíž to má vliv na jejich právní ochranu. Nicméně i přes tuto krátkodobost módních trendů jsou módním designérům k dispozici mnohé varianty právní ochrany jejich myšlenek, produktů či technologických vynálezů. Tyto možnosti jsem interpretovala zejména v teoretické části diplomové práce, v které jsem se nejdříve věnovala pojmu design obecně a následně jsem se přesunula do módního průmyslu a designu. Kromě elementární autorskoprávní ochrany jsem zpracovala i možnosti právní ochrany

módních

produktů

formou

nezapsaných

průmyslových

vzorů,

dále patentů. Jedním z hlavních cílů této práce byla především analýza ochranných

známek

a

jejich

využitelnost

v praxi

módními

návrháři

či společnostmi. Po vyhledání a následné analýze vybrané judikatury, jsem dospěla k závěru, že právě známkoprávní ochrana je návrháři či společnostmi nejčastěji využívaná forma právní ochrany módních produktů. Z analyzované judikatury lze dále vyvodit, že ani úspěšný zápis ochranné známky nemusí znamenat její následní respektování a nedotknutelnost, a naopak její úspěšný zápis a uznání v jednom státě se ne vždy dá očekávat i v jiném státě. V rámci úvah de lege ferenda však dle mého názoru není nutné přijímat zásadní legislativní změny, ale známkové úřady by měli být přísnější a opatrnější v případě povolování zápisů různých elementů jako ochranných známek. Úřady by si v průběhu řízení o přihlášce ochranné známky měli také vždy položit otázku, jestli je daná barva, tvar, symbol, vzor či jiné grafické znázornění schopné bez

84

Překlad citátu autorkou z anglického originálu: „Fashion changes but style endures.“ [online]. [cit. 11. 3. 2014].

46

dalšího průměrnému spotřebiteli poskytnout informaci o původu zboží. V případě, že by to tak nebylo, měl by příslušný známkoprávní úřad přihlášku zmítnout. Domnívám se, že ani početné možnosti právní ochrany designu nezabrání určité míře imitace některých prvků jinými módními návrháři resp. společnostmi. Jedním z důvodů, proč je design luxusních módních společností často kopírován, je dle mého názoru i finanční nedostupnost těchto produktů pro větší část veřejnosti. Módní společnosti pohybující se na nižší tržní úrovni se proto snaží nabídnout obdobnou a zároveň finančně příznivější variantu těchto luxusních produktů, i když ne vždy legálním způsobem. Za vhodné východisko proto považuji například spolupráci těchto společností, které jsou považovány za méně luxusní s ohledem na kvalitu a cenu produktů, s předními designéry. Hlavní designér francouzské společnosti Chanel Karl Lagerfeld nebo americká samostatná

návrhářka

se společností H&M.

Stella

McCartney

takto

například

spolupracovali

85

Cíle, které jsem si stanovila v úvodu této práce se mi podařilo dosáhnout a se zřetelem na to, aby bylo poukázáno zejména na zásadní problémy objevující se v souvislosti se známkoprávní ochranou, jsem jí věnovala nejvíce pozornosti.

85

Intellectual property in the fashion world. Kristina Scheurle. [online]. [cit. 14. 3. 2014].

47

Seznam použitých pramenů •

Monografie, publikace

1. FIELL, Charlotte & Peter. Design of the 20th Century. Taschen, 2012, 767 s. ISBN 978-3-8365-4106-0. 2. HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 484 s. ISBN 978-80-7400-417-9. 3. JIMENEZ, Guillermo C.; KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013, 350 s. ISBN 978-1-56367-778-6. 4. KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 156 s. ISBN 978-80-7357-886-2. 5. MACQUEEN, Hector; WAELDE, Charlotte; LAURIE, Graeme; BROWN, Abbe. Contemporary intellectual property Law and Policy. 2. vyd. New York: Oxford University Press, 2010, 1058 s. ISBN 978-0-19-957532-9. 6. SCHULZE, Gernot; LOEWENHEIM, Ulrich. Handbuch des Urheberrechts. München: Verlag C. H. Beck, 2010, 2428 s. ISBN 978-3-406-58518-0. 7. SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2007, 215 s. ISBN 80-86920-08-9. 8. SUTHERSANEN, Uma. Design Law: European Union and United States of America. 2. vyd. London: Sweet & Maxwell, 2010, 344 s. ISBN 978-1-84703906. 9. TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, 344 s. ISBN 978-80-2100-885-4. 10. TELEC, Ivo; TUMA, Pavel. Autorský zákon, komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, 974 s. ISBN 978-80-7179-680-4.

48

•

Právní předpisy

Mezinárodní smlouvy a zahraniční předpisy 1. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (vyhl. č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední revize v Paříži ze dne 24. 7. 1971. Autorské právo [online]. [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.autorskepravo.cz/dokumenty.html 2. Evropská úmluva o ochraně lidských práv [online]. European Court of Human Rights [cit. 24. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf 3. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.). In: Úřad průmyslového vlastnictví [online]. Dohoda TRIPS [cit. 21.1. 2014]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/pravnipredpisy/mezinarodni/dohoda-trips.html 4. Nařízení Rady ES č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech Společenství. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32002R0006&qid=1396119948600&fro m=EN 5. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížská unijní úmluva) ze dne 20. 3. 1883, ve znění poslední revize ve Stockholmu dne 14. 7. 1967 (vyhl. č. 64/1967 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.). In: Úřad průmyslového vlastnictví [online]. Dohoda TRIPS [cit. 11.1. 2014]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvyspravovane-wipo.html 6. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32008L0095&qid=1396119072765&fro m=EN

49

7. Odůvodnění Směrnice 98/71/ES [online]. EurLex [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31998L0071:cs:HTM L 8. Copyfright, Designs and Patent Act 1988. Zákon o právu autorském, průmyslovém a patentovém z roku 1988, United Kingdom legislation. [online] [cit. 21.1. 2014]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1988/48/contents 9. Title 35 Chapter 25 United States Code (Patent Act). Office of the Law Revision Counsel [online]. [cit. 21.1. 2014]. Dostupné z: http://uscode.house.gov/view.xhtml?path=/prelim@title35/part3&edition=prel im 10. Title 15 Chapter 22 United States Code (Trademarks Act). Office of the Law Revision Counsel [online]. [cit. 22.1. 2014]. Dostupné z: http://uscode.house.gov/view.xhtml?path=/prelim@title15/chapter22&edition =prelim

Národní právní předpisy 11. Zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 12. Zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2. 2014]. 13. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 2. 2014]. 14. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 2. 2014].

50

•

Soudní a správní rozhodnutí

Zahraniční rozhodnutí

1. Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 20. září 2007. Benetton Group SpA proti G-Star International. Věc C-371/06. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=62978&doclang =CS 2. Rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM R 9/2008-3 Crocs, INC. proti HOLEY SOLES HOLDINGS LTD. Dostupné z: https://oami.europa.eu/eSearchCLW/ 3. United States Court of Appeals, Second Circuit. Louis Vuitton Malletier v. Dooney & Bourke, Inc., 454 F.3d 108 (2d Cir. 2006) [online]. Open jurist [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://openjurist.org/454/f3d/108/louisvuitton-malletier-v-dooney-and-bourke-inc-04-4941-cv 4. Court of the Hague’s decision. Louis Vuitton Malletier S.A. v. Nadia Plesner Joensen. [online]. [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nadiaplesner.com/upl/website/simple-living-darfurnica1/VerdictEnglish.pdf 5. Cour d’ Appel de Paris décision. Christian Louboutin v. Zara France, RG No. 06/16750 (CFI Paris Nov. 4, 2008). [online]. [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://newsletter.cabinet-ores.com/Paris%2022%20juin%202011-%20Louboutin.pdf 6. Rozhodnutí Stížnostního úřadu OHIM ze dne 16. června 2011, Case R2272/2010-2 (semelle rouge). [online]. [cit. 22. 2. 2014]. Rozhodnutí je dostupné ke stažení na internetové stránce Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu: https://oami.europa.eu/eSearchCLW/#basic/semelle%20rouge///* 7. United States District Court, S. D. New York decision and order. Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America Holding, Inc., No. 11 Civ. 2381(VM). [online]. [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/scholar_case?case=5176392495342625969&hl=e n&as_sdt=6&as_vis=1&oi=scholarr&sa=X&ei=NsmU6ndKNCUhQeu2YG4DA&sqi=2&ved=0CCwQgAMoADAA

51

8. United States Court of Appeals, Second Circuit. Chsitian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc. Dkt. No. 11-33030cv (September 5, 2012), [online]. [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.ca2.uscourts.gov/decisions/isysquery/8a711951-095b-4a1b8ebc-9248ae64a274/1/doc/113303_opn.pdf#xml=http://www.ca2.uscourts.gov/decisions/isysquery/8a7 11951-095b-4a1b-8ebc-9248ae64a274/1/hilite/ 9. United States district court, southern district of New York (Manhattan) rozhodnutí č. 09 Civ. 4373 (SAS), ze dne 21. 5. 2012. Gucci America v. Guess?, Inc. [online]. Trademarkscroll [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://trademarkscroll.com/sites/default/files/Court%20Documents/Trade mark%20Infringement/Second%20Circuit/Gucci%20America%20v.%20G uess%20Inc%3B%20Opinion%20of%205.21.2012%3B%20109-cv04373-SAS-JLC.pdf 10. Tribunale di Milano. Sezione specializzata in materia di impresa (Sez A), Guccio Gucci Spa v Guess? Inc, and Guess Italia Srl, Rozhodnutí č. 6095/2013, RG 36857/2009, ze dne 10. 1. 2013. [online]. [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.sugamele.it/allegati/05-07-2013SP_SOC_13TribMi_aliprandi_s.pdf Česká rozhodnutí

11. Usnesení Nejvyššího Správního soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 7 As 53/2008 - 158. Nejvyšší Správní soud [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0053_7As__080015 8A_prevedeno.pdf

•

Elektronické prameny

1. The law dictionary [online]. http://thelawdictionary.org/design/

[cit.

12.

3.

2014].

Dostupné

z:

2. Industrial design basics [online]. [cit. 18. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.wipo.int/designs/en/. 3. Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů. Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [online]. [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http:// http://aei.pitt.edu/1785/.

52

4. Geox company. [online]. [cit. 12. http://www.geox.biz/english/ir_organi_soc.asp

3.

2014].

Dostupné

z:

5. Espacenet (Evropský patentový úřad). [online]. [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://worldwide.espacenet.com/publicationDetails/biblio?DB=EPODOC&II= 9&ND=3&adjacent=true&locale=en_EP&FT=D&date=20131111&CC=TW &NR=I414248B&KC=B 6. Důvodová zpráva k zákonu č. 121/2000 Sb. (autorský zákon), ze dne 15. 9. 1999. [online]. [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Duv.htm 7. Execution of transfers of copyright ownership. [online]. Legal Information Institue [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/uscode/text/17/204 8. Can „Fashion“ be copyrighted? [online]. Fox Rothschild LLP [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.foxrothschild.com/uploadedFiles/practiceareas/fashionLaw/practic alAdvice_fashionCanFashionBeCopyrighted2.pdf 9. LVMH Group. [online]. [cit. 24. http://www.lvmh.com/the-group/lvmh-group

2.

2014].

Dostupné

z:

10. Louis Vuitton: Savoir-Faire [online]. [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.louisvuitton.com/front/#/eng_US/Journeys-section/Savoir-Faire 11. Louis Vuitton: Friends of the house [online]. [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.louisvuitton.com/front/#/eng_US/Journeys-section/Friends-of-theHouse/FRIENDS-OF-THE-HOUSE/Takashi-Murakami 12. District court proceedings [online]. [cit. 24. 1. 2014]. Dostupné z: http://openjurist.org/454/f3d/108/louis-vuitton-malletier-v-dooney-andbourke-inc-04-4941-cv 13. Polaroid factors. Test pro určení porušení ochranné známky, který byl použit v případě Polaroid v. Polarad 287 F. 2d 492 (2nd Cir. 1961) [online]. [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://scholar.google.com/scholar_case?q=Polaroid+Corporation+v.+Polarad+

53

Electronics&hl=en&as_sdt=4,60,107,112,114,122,127,129&case=229382761 7926067028&scilh=0 14. Two prong test. Gruener + Jahr USA Publ’g v. Meredith Corp. 991 F.2d 1072 (2d Cir. 1993). [online]. [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.casetext.com/case/gruner-jahr-usa-publg-v-meredithcorp#.UzAQUfRdW1I 15. Chriatian Louboutin interview. [online]. You Tube [cit. 18. 2014]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=kpvBitlFx1M

2.

16. Council of fashion designers of America. [online]. [cit. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://cfda.com/ 17. Stop fake actions. [online]. Christian Louboutin [cit. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://stopfake.christianlouboutin.com/stopfake_en/home/actions.html 18. Gucci to appeal against Guess trademark ruling [online]. World IP review [cit. 11. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.worldipreview.com/news/gucci-toappeal-against-guess-trademark-ruling 19. The Scottish Register of Tartans [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tartanregister.gov.uk/tartanDetails.aspx?ref=440 20. Intellectual property in the fashion world. Kristina Scheurle. [online]. [cit. 14. 3. 2014]. Dostupné z: http://wolterskluwer.corsearch.com/acton/attachment/4234/f-0062/1/-/-/-//Article_Fashion_Sept13.pdf 21. Amerciký patentový a známkoprávní úřad. [online]. United States Patent and Trademark Office [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://tsdr.uspto.gov/#caseNumber=3,361597&caseType=US_REGISTRATI ON_NO&searchType=statusSearch 22. Zara defeats Louboutin in trademark case, does this open the door for more red sole imitators? [online]. Susan Scafidi, Fordham university [cit. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://law.fordham.edu/faculty/26755.htm

54

23. Marques - European association representing the interests of trade mark owners. [online]. [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.marques.org/aboutus/welcome.asp 24. Burberry’s B&W check markheld non-distinctive Court decisionon Burberry’s action is final and conclusive. [online]. Tiplo [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tiplo.com.tw/en/tn_in.aspx?mnuid=1284&nid=44904 25. Burberry appealing trademark decision in China. [online]. [cit. 11. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.trademarksandbrands.com/2013/12/02/burberryappealing-trademark-decision-in-china/ 26. Coco Chanel quotes. [online]. http://www.cocochanelquotes.org/

[cit. 11.

3.

2014].

Dostupné

z:

27. Original Complaint, ze dne 9. 5. 2009 [online]. Trademarkscroll [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://trademarkscroll.com/sites/default/files/Court%20Documents/Trademark %20Infringement/Second%20Circuit/Complaints/Gucci%20America%20v.% 20Guess%20Inc%3B%20Complaint%3B%205.6.2009.pdf 28. Artistic freedom v. Louis Vuitton‘ community design right. Caroline Hooper. [online]. Lexis nexis [cit. 24. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.lexisnexis.com/legalnewsroom/intellectual-property/b/copyrighttrademark-law-blog/archive/2011/04/27/artistic-freedom-v-louis-vuitton-scommunity-design-rights.aspx

55

Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1 Srovnání designů kabelek značky Louis Vuitton a Dooney & Bourke. Dostupné z : http://nymag.com/thecut/2008/06/dooney_bourke_wins_in_louis_vu.html

Obrázek č. 2 Sporný obraz Darfurnica umělkyně Nady Plesner. Dostupné z: http://www.nadiaplesner.com/upl/website/simple-living-darfurnica1/Darfurnicalarge20110.jpg

Obrázek č. 3 Srovnání designů bot značky Louboutin a Zara a jejich červených podrážek. Dostupné z: http://redbottomshoesinformation.files.wordpress.com/2013/09/13395782263.jpg

Obrázek č. 4 Srovnání designů bot značky Louboutin a Yves Saint Laurent

a jejich červených

podrážek. Dostupné

z:

http://blogs.wsj.com/law/2012/10/16/the-other-shoe-drops-in-ysl-louboutin-shoe-

dispute/

Obrázek č. 5 Srovnání designů bot značky Gucci a Guess. Dostupné z : http://1.bp.blogspot.com/fmVovwFEGaY/T4GjMfx40EI/AAAAAAAABt4/EW_t1hG5TaQ/s1600/Guess.jpg

Obrázek č. 6 Ukázka kostkového designu, který je kombinací velbloudí, červené a černé barvy. Společnost Burberry je tímto designem známá. Dostupné z: http://us.burberry.com/haymarket-check-clutch-bag-p38073201

Obrázek č. 7 Ukázka původní ochranné známky osvěžovače vzduchu. Dostupné z: https://oami.europa.eu/eSearch/#details/trademarks/000091991

56

Obrázek č. 8 Ukázka vzhledu osvěžovače vzduchu, s kterým se žadatel snažil o zápis průmyslového vzoru. Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.det?xprim=278360&lan=cs

Obrázek č. 9 Grafické znázornění jména přední české módní návrhářky Kláry Nademlýnské v podobě ochranné známky. Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.det?pozk=140364&plan=cs

Obrázek č. 10 Grafické znázornění jména přední české návrhářky Blanky Matragi v podobě ochranné známky. Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.det?pozk=155224&plan=cs

57

Téma/varianta: Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu – analýza vybrané judikatury Název anglicky: Legal Protection of Design and Trademarks in the Fashion Industry - Analysis of Case law Vedení: JUDr. Pavel Koukal, Ph.D. Oficiální zadání: Diplomantka se zaměří především na zkoumání a řešení následujících otázek: 1.

Duševně-vlastnické formy ochrany předmětů v módním průmyslu

2.

Rozbor vybrané tuzemské a zahraniční judikatury v oblasti vzorové a známkoprávní ochrany módních artefaktů

Práce vyústí v závěry, z nichž budou patrné výsledky vědecké analýzy, včetně shrnutí stěžejních závěrů, které vyplývají z diplomantkou vybrané literatury a judikatury.

58