Pravěká těžba v Jizerských horách Příběh kamenných seker
Pravěká těžba v Jizerských horách Příběh kamenných seker
Fotografie na obálce: Ještě v roce 2002 bylo možné na povrchu těžebního pole na Jistebsku nalézt odpad z technologického procesu výroby neolitických kamenných seker. Zadní strana obálky: 1 – 2) RNDr. Blanka Šreinová a RNDr. Vladimír Šrein, CSc. – objevitelé těžebního pole na Jistebsku. 3) třídění nálezů ze sezóny 2005 z těžební jámy 1 na Jistebsku. 4-8, 10-11) Studenti z pražské a hradecké univerzity na archeologickém výzkumu těžební jámy 1 na Jistebsku (sezóna 2004). 9) Odborná komise na závěr výzkumné etapy v těžební jámě 1 na Jistebsku v červenci 2004 (zleva: doc. PhDr. Ivan Pavlů, DrSc., PhDr. Richard Thér, Ph.D., Mgr. Markéta Končelová, Mgr. Petr Květina, Ph.D.; doc. PhDr. Radomír Tichý, PhDr. Jan Prostředník, Ph.D.; Mgr. Jean Papineschi). 12) PhDr. Milan Lička, CSc. a PhDr. et Mgr. Petr Šída, Ph.D. na Jistebsku v roce 2004.
Lokalizace oblasti s doklady pravěké těžby a zpracování metabazitu v Jizerských horách.
3
Úvod Dnešního návštěvníka Jizerských hor asi jen těžko napadne, že zde může najít zcela unikátní stopy lidské činnosti z období pravěku, které jsou dokonce starší než Stonehenge nebo egyptské pyramidy. Před více než sedmi tisíci lety zde byla těžena strategická surovina pro výrobu broušených kamenných nástrojů – seker, sekeromlatů, tesel a dalšího nářadí pravěkého zemědělce i dřevorubce. Těžba této suroviny, poněkud složitě označené jako metabazit typu Pojizeří, probíhala po dobu více jak 500 let v nepříliš rozsáhlém území mezi Tanvaldem a Jabloncem nad Nisou v úzkém pásu na okraji žulového Černostudničního hřebene. S nástroji z této suroviny, buď hotovými nebo s jejich polotovary, bylo obchodováno na sta kilometrové vzdálenosti na území střední i západní Evropy. A že šlo vskutku o zajímavý artikl, svědčí právě množství těchto nástrojů, které byly používány na sídlištích mladší doby kamenné od Porýní po Maďarsko a od Polska až po Itálii.
Historie objevu Na počátku všeho byly geologické výzkumy. Počátkem 20. století mapoval okolí Pěnčína geolog a mineralog A. Huyer. Již on si povšiml nápadných tmavě šedých až černých kamenů nalézajících se na Maršovickém vrchu. Mineralogicky je popsal a konstatoval jejich nápadnou shodu se surovinou broušenými seker prvních zemědělců. Jeho výzkum bohužel přerušilo odvedení do armády během první světové války a tragické zranění, na jehož následky těsně po válce zemřel. Huyerovy poznámky převzal J. Gränzer. Uspořádal je a kompletní Huyerovu práci pietně vydal. Pokračoval i ve vlastním výzkumu. Bohužel práce obou autorů zůstala dlouhou dobu nepovšimnuta, protože byla publikována v lokálním tisku a navíc kurentem, který se stal pro generaci českých vědců po druhé světové válce takřka nečitelný. Surovina tak po dlouhou dobu čekala na své znovuobjevení. Znovu zachycena byla v pracích místního rodáka a významného geologa Ferry Fediuka. Odbornice v oborech petrologie a petrografie Marcela Bukovanská z Národního muzea v Praze zkoumala surovinu mnoha neolitických kamenných nástrojů a jako první český autor si povšimla jisté shody suroviny kamenných nástrojů s materiálem z okolí Maršovického vrchu. Zlom poznání přineslo až nové století. Nejdříve začal Vladimír Šrein z Geologického ústavu AV ČR dlouhodobý průzkum mineralogického složení pravěkých kamenných seker a začal revidovat mineralogické složení hornin především z oblasti Jizerských hor. Postupně mohl konstatovat shodu většiny vzorků z nástrojů s materiálem z Maršovického vrchu. Navíc si v průběhu roku 2001 všiml nápadných pozůstatků staré těžby na úpatí Maršovického vrchu u osady Dolní Černá Studnice. V květnu roku 2002 pak odstartoval archeologický výzkum lokality, který trvá dodnes. V prvních pokusných sondách i na povrchu těžebního pole se objevilo velké množství charakteristického odpadu z výroby polotovarů kamenných seker prvních zemědělců. Nalezly se velmi dobře zachované pozůstatky po pravěké těžbě o stáří minimálně 7000 let. V průběhu roku ohlásil objev neolitických artefaktů stejného charakteru na lokalitě Velké Hamry I prof. Antonín Přichystal z Masarykovy univerzity v Brně. 4
Terénním mapováním se postupně rozšířil rozsah lokality na Maršovickém vrchu až na 1,1 km2. Následně bylo objeveno dalších 5 poloh, kde jsou relikty po těžbě nepoškozené. Celkově tak plocha s dochovanými viditelnými neolitickými těžebními jámami dosáhla celých 22 hektarů. Pozůstatky po pravěké těžbě se nalezly i na dalších lokalitách v okolí (Velké Hamry I a II, Zásada, Šumburk).
Pohled z rozhledny na Černé Studnici na Maršovický vrch, kde byly poprvé objeveny pozůstatky po těžbě metabazitů v mladší době kamenné.
Jistebsko I - pohled na jednu ze zasypaných pravěkých těžebních jam.
5
Jizerské hory. Podrobná geologická mapa zkoumané oblasti. Legenda: 1 – liberecký granit, 2 – tanvaldský granit, 3 – krystalinikum a ostatní horniny, 4 – interpolovaný průběh těles metabazitů, 5 – hlavní zlomy protínající granity a krystalinikum, 6 – vedlejší zlomy, 7 – průběh okraje kontaktní aureoly, 8 – okraje mapových listů 1:10 000.
6
Přehledná mapa všech lokalit s výchozy metabazitů. Legenda: 1 – nezjištěný typ metabazitu, 2 – jemnozrnný metabazit, 3 – porfyrický metabazit, 4 – tufitické fylity, 5 – jemnozrnný a porfyrický metabazit, 6 – průběh kontaktu tanvaldského a libereckého granitu s krystalinikem, 7 – průběh okraje kontaktní aureoly, 8 – plochy s nálezy metabazitů, ve většině případů se jedná o plochy rozptylu fragmentů metabazitů ve svahových sedimentech, pouze několik lokalit představují odkryvy se zachycenou polohou těles, 9 – vrstevnice (interval 10 a 25 m), 10 – okraje mapových listů 1:10 000.
7
Hornina V neolitu těžená surovina má složitý geologický název – amfibolový kontaktní rohovec. Pro archeologické potřeby používáme název metabazit typu Pojizeří. Původně, v době vzniku, se jednalo o jemný sopečný popel splavený do moře. Tam vytvořil různě mocné polohy střídané polohami jílů a písků splavených řekami z kontinentu. Tato sekvence sedimentovala přibližně před 500 miliony let. Poté prodělala dlouhý a složitý vývoj. V souvislosti se vznikem variského horstva v průběhu devonu a karbonu se sedimenty začaly zanořovat do hloubky. V důsledku toho rostl tlak a teplota v hornině a docházelo ke změnám, tak zvané metamorfóze. Po několika fázích zanořování se před 300 miliony let poloha ustálila přibližně v hloubce 10 km (v tzv. facii zelených břidlic). V tu chvíli dochází k pronikům velkých těles granitoidů, které vystupují z hloubky v kořenech variského horstva. Dvě taková tělesa se dostávají až do těsné blízkosti námi studovaných hornin. Protože tělesa granitových láv mají velký objem a teplotu okolo 700 stupňů Celsia, prohřívají své okolí a proměňují jeho minerální složení. Tento proces se nazývá kontaktní metamorfóza. Projevuje se přibližně do vzdálenosti 1 km od okraje granitového tělesa. Právě kontaktní metamorfóza byla určující pro genezi vlastností našich hornin. Ty se skládají takřka výhradně z krystalů amfibolů a bazických živců. Původní tufity metamorfované na zelené břidlice měly jemnozrnnou strukturu a nevykazovaly velkou pevnost. Hlavní složkou těchto hornin byl živec, obecný amfibol a chlorit. Při kontaktní metamorfóze začaly krystaly amfibolů rekrystalizovat a tvořit jehlicovité agregáty, které se stromečkovitě prorůstaly. Tato struktura dává hornině extrémní pevnost a houževnatost. Hornina patří mezi nejtvrdší horniny Čech. Zároveň je ale díky svému sloužení dobře štípatelná a brousitelná. Všechny tyto vlastnosti ji přímo předurčují pro výrobu seker.
Bohdalovice, nad Popelnicemi (Velké Hamry I). Jeden z největších z přítomných balvanů metabazitu.
8
Velké Hamry II. Jeden z největších balvanů metabazitu nalezených na lokalitě.
Velké Hamry II, studna u staré školy. Detail části sekvence obsahující několik poloh metabazitů střídaných kontaktně metamorfovanými fylity. Fotografie J. Klomínský.
Pohled na stěnu výkopu pro garáž se dvěma polohami metabazitu v Jablonci nad Nisou - Kokoníně.
Mikrofotografie výbrusu metabazitu z Jistebska. Snímek vlevo v procházejícím světle, vpravo v polarizovaném světle. Delší hrana fotografie je 0,7 mm. 9
Archeologický výzkum Od roku 2002 probíhá mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem systematický archeologický výzkum. Zahájen byl v lese pod osadou Dolní Černá Studnice, kde byly poprvé objeveny polozasypané těžební jámy. Pro terénní výzkum byla náhodně vybrána jedna z jam, kterých se zde nachází několik set. Výzkum probíhá pomocí dlouhých úzkých sond, které mají za cíl minimalizovat zásah do terénu a maximalizovat množství získaných informací. Při výzkumu se prokázalo, že nešlo o jednu velkou jámu, ale nejméně o pět menších, postupně vznikajících, trychtýřovitých jam, které byly při pokračující těžbě postupně zasypávány materiálem z dalších jam v okolí. Archeologický výzkum takovéto nálezové situace probíhá velice pomalu, protože všechny nalezené předměty je nutné přesně prostorově zaměřovat. Do konce roku 2010 se tímto postupem podařilo prozkoumat 38,7 m2 těžební jámy 1. Z nich bylo vyzvednuto na 10 000 kamenných štípaných artefaktů. Původní rozsah lokality byl mnohem větší, než je rozsah dnešní neporušené plochy. Těžba a produkce kamenných seker pokryla postupně celý Maršovický vrch. Jámy po těžbě zde byly patrné až do středověku, kdy byla na jižní straně kopce založena vesnice, která potřebovala pro svůj život pole. Postupně tak byly plochy se zbytky těžby odlesňovány a zarovnávány pro zemědělskou produkci. Velká část lokality tak byla zplanýrována a dnes na těchto plochách nejsou na první pohled vidět žádné stopy těžby. Ale naštěstí se dochovaly jako archeologické situace pod zemí. V roce 2009 se podařilo takto prozkoumat prostor parcely číslo 350/1, kde následně došlo ke stavbě rodinného domu. Nalezly se zde nejenom pozůstatky 4 zasypaných těžebních jam, ale byla prozkoumána také naprosto unikátní situace – zbytek pravěké dílny na výrobu kamenných seker i s ohništěm. Odpad z výroby padal přímo do okolí pracovního místa a vytvořil více jak 30 cm mocnou vrstvu, která je složena takřka výhradně z kamenných odštěpků. Na ploše jednoho metru čtverečního se tak kumulovalo přibližně šest tisíc artefaktů. Rozsahem menší archeologické výzkumy proběhly i na lokalitách Velké Hamry I a II. V roce 2010 byl také odstartován plošně koncipovaný výzkum jámy 2.
10
Jizerské hory. Přehled neolitických těžebních a výrobních lokalit na primárních výchozech suroviny na výrobu kamenných seker.
Lokality s dochovanými pozůstatky těžby na Maršovickém vrchu. Foto z roku 1938 - VTOPÚ Dobruška (c) GŠ–AČR.
11
Jistebsko. Povrchové příznaky na nepoškozené ploše (1) a porostové příznaky v okolí (2). Foto z roku 1938 - VTOPÚ Dobruška (c) GŠ–AČR.
Jistebsko I. Sondy 1 - 9, kterými jsme od roku 2002 do 2010 protnuli těžební jámu 1.
12
Velké Hamry II. Legenda: červená linie – plocha s neolitickými artefakty, červený bod – místo výzkumu. Foto z roku 1938 - VTOPÚ Dobruška (c) GŠ–AČR.
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Severojižní řez, sondy 1- 6. Na řezu jsou vyznačeny odběry zuhelnatělého dřeva pro radiokarbonová data (černé kostičky) a místa odběru pylových vzorků (kroužky).
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Sondy 2, 3 a 4 v průběhu výzkumu v roce 2004.
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Západní profil sondy 3 po dokončení (rok 2004).
13
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Pohled do sond 2, 6 a 3 po dokončení výzkumu (rok 2005).
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Západní profil sondy 4 po dokončení (rok 2004).
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Sonda 5 v průběhu výzkumu (rok 2004). Pohled od jihozápadu.
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Sonda 5 po dokončení výzkumu (rok 2004). Pohled od jihozápadu.
14
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Sonda 9 po dokončení výzkumu (rok 2010).
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Sondy 7 a 8 po dokončení výzkumu (rok 2010).
Jistebsko I. Těžební jáma 1. Celkový pohled na výzkum v roce 2010.
15
Jistebsko. Parcela 350/1. Profil výkopu pro sklep rodinného domu, na kterém vidíme 4 druhotně zasypané.těžební jámy (výzkum 2009).
Jistebsko. Parcela 350/1. Profily sondy 1. Legenda: vrstvy 1, 2, 3 a 7 tvoří druhotnou výplň těžební jámy; vrstva 4 je tvořená výrobním odpadem (4000 artefaktů na 1 m2); vrstva 5 představuje nejspodnější úroveň výrobního odpadu s ohništěm; vrstva 6 je geologické podloží. 16
Jistebsko. Parcela 350/1. Sonda 1. Severní profil těžební jámou s vrstvou dílenského odpadu.
Jistebsko. Parcela 350/1. Sonda 2. Povrch vrstvy dílenského odpadu.
Jistebsko. Parcela 350/1. Sonda 2. Detail po odebrání vrstvy dílenského odpadu, dobře je patrné propálení podloží pod ohništěm. 17
Velké Hamry I. Východní profil sond 2 a 3 těžební jámou a vrstvou splachu kryjících povrchovou vrstvu z mladší doby kamenné.
Velké Hamry II. Fotografie profilu těžební jámy při výzkumu v roce 2007. Z výplně těžební jámy pochází radiokarbonové datum 5183 - 5037 př.n.l. Jáma byla objevena při stavbě rodinného domu. 18
Velké Hamry I. Sondy 2 a 3 po dokončení (rok 2008). Pohled od jihovýchodu.
Velké Hamry II. Dokumentace profilu těžební jámy při výzkumu v roce 2007. Z výplně těžební jámy pochází radiokarbonové datum 5183 - 5037 př.n.l. Jáma byla objevena při stavbě rodinného domu.
19
Datování Z výplní těžebních jam nezískávají archeologové jenom kamenné odštěpky pocházející ze zpracování suroviny, ale také vzorky sedimentů. Z těch je možné získat po rozplavení na plavící lince zuhelnatělé dřevo či další pozůstatky rostlin. Díky měření obsahu radioaktivního izotopu uhlíku C14 je možné určit stáří, kdy datované dřevo odumřelo. Datování těžby do mladší doby kamenné bylo jednoznačně prokázáno již šesti kalibrovanými radiokarbonovými daty v časovem intervalu 4860 – 5316 př. n. l. Interval datování pokrývá celý starší neolit, celou dobu trvání kultury s lineární keramikou a starší fázi kultury s vypíchanou keramikou.
Sekvence radiokarbonových dat z těžebních jam na Jistebsku a Velkých Hamrech II (stav k roku 2010).
20
Vegetace neolitu V souvislosti s archeologickým výzkumem těžebního areálu z mladší doby kamenné na Jistebsku probíhá také výzkum botanický, či spíše paleobotanický. Analýzy zbytků rostlinných těl a pylů přinesly nadmíru zajímavé výsledky. Sedimenty, kterými jsou zaplněny těžební jámy, obsahují totiž i pylová zrna z mladší doby kamenné. Analýzou tohoto starého pylu určí paleobotanik přesně složení lesa, který v době těžby v okolí rostl. Překvapivě v podhůří Jizerských hor před sedmi tisíci lety převládala lípa s lískou (Tilia cordata, Corylus avellana), následuje bříza, dub, borovice a jasan (Betula, Quercus, Pinus sylvestris typ, Fraxinus excelsior). Tyto smíšené doubravy totiž zasahovaly až do podhorského vegetačního stupně. Složení lesa v okolí těžebního areálu ovšem bylo ovlivněno dlouhodobou lidskou činností, což se projevuje nápadnou přítomností břízy, borovice a lísky. Obdobné složení lesa bychom dnes museli hledat v teplém Polabí. Je to způsobeno tím, že průměrné teploty v období neolitu byly výrazně vyšší (v průměru až o 3 stupně Celsia). Dřevinné patro neolitického lesa bylo značně rozvolněné. Projevuje se to vysokým zastoupením bylin, zejména kapradin a trav. Lidskému vlivu odpovídá přítomnost pylu jitrocele většího (Plantago major), jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), hvězdnicovitých jazykokvětých (Asteraceae Subfam. Cichorioideae), pelyňků (Artemisia), vřesu (Calluna vulgaris) a dalších rostlin. Naopak nápadná je nepřítomnost obilovin. To je důkazem skutečnosti, že se na lokalitě odehrávala výhradně těžební činnost, zatímco zemědělské areály musely ležet ve větší vzdálenosti. Zcela vyloučena ovšem není pastva dobytka. Těžební areál si v příslušnou dobu můžeme představit jako lokálně odlesněnou paseku s vysokým podílem kapradin uprostřed jinak nevyužívané krajiny. Na otevřených plochách rostla tzv. ruderální vegetace (=člověkem ovlivněné spektrum rostlin), velkoplošně pak náhradní vegetace, kterou můžeme charakterizovat jako pasekovou. Nebývalé množství mikroskopických uhlíků, zjištěných ve výplních těžebních jam, souvisí s ohněm, který hořel v ohništích místních zpracovatelských dílen. Velmi zajímavá data přinesl archeologický výzkum i pro rekonstrukci vegetace v období středověku a raného novověku (podle radiokarbonových dat léta 1480-1650). Jde o zcela odlišné vegetační spektrum. Na přelomu vrcholného středověku a novověku se krajina v místě bývalého těžebního areálu jeví jako zalesněná. Převažuje jedle (Abies) a buk (Fagus). Ve vzorku se v malém množství objevují obiloviny (Avena typ) a nalezeno bylo i pylové zrno chrpy modráku (Centaurea cyanus) - polního plevele typického pro vrcholný středověk až novověk.
21
Snímek listnatého lesa s výrazným podílem lípy v Doupovských horách. Podobně mohl vypadat les v mladší době kamenné na Jistebsku.
Mikrofotografie příčných řezů uhlíky dominantních dřevin z Jistebska z mladší doby kamenné.
Pohled na dnešní stav lesa na Jistebsku.
Jedle a buk převažovaly na Jistebsku v závěru středověku.
22
1
4
7
10
2
5
8
11
3
6
9
12
