Pravidla hospodářské soutěže v kontextu s Evropskou unií

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Pravidla hospodářské soutěže v kontextu s Evropskou unií Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Dana Zapletalová, Ph.D.

Kateřina Bimková

Brno 2012

Poděkování Je mou milou povinností poděkovat JUDr. Daně Zapletalové, Ph.D., která mi při zpracování této práce pomáhala. Děkuji za její cenné rady, připomínky a metodické vedení mé bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Pravidla hospodářské soutěže v kontextu s EU“ vypracovala samostatně a použila jen těch pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 20. 5. 2012 _________________ Kateřina Bimková

Abstract BIMKOVÁ, K. Competition rules in the context of the European Union. Bachelor thesis. Brno, 2012. The bachelor thesis deals with the problems of the economic competition within the frame of the Czech Republic and European Union. It describes legal rules, authorities of the regulation of the economic competition and the individual terms typical for its. The works also includes the summaries of significant “case law” of the European Union court of justice, relating to violation of the dominant position. At last the work analyses the decision of international courts and the Office for the protection of competition. Keywords The European Union, competition, a national law, a law of EU, prohibited agreements, abuse of dominant position, merger, state aid, European Union Court of Justice, Office for the Protection of Competition.

Abstrakt BIMKOVÁ, K. Pravidla hospodářské soutěže v kontextu s Evropskou unií. Bakalářská práce. Brno, 2012. Bakalářská práce komplexně rozebírá problematiku hospodářské soutěže v rámci České republiky a Evropské unie. Popisuje její právní normy, orgány regulace hospodářské soutěže a jednotlivé pojmy, které jsou pro ni typické. Součástí práce je i shrnutí významných judikátů Soudního dvora Evropské unie, týkajících se porušení dominantního postavení. Dále jsou pak analyzovány rozhodnutí vnitrostátních soudů a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Klíčová slova Evropská unie, soutěž, vnitrostátní právo, právo EU, zakázané dohody, zneužití dominantního postavení, spojení soutěžitelů, státní podpory, Soudní dvůr Evropské unie, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Obsah

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl práce a metodika

13

3

2.1

Cíl práce ................................................................................................... 13

2.2

Metodika .................................................................................................. 13

Literární rešerše

14

3.1 Podstata hospodářské soutěže, vymezení věcné působnosti soutěžních předpisů ............................................................................................................ 14 3.2

Přednost evropského soutěžního práva .................................................. 14

3.3

Právní úprava hospodářské soutěže v ČR ............................................... 16

3.4

Orgány regulace hospodářské soutěže v ČR ........................................... 17

3.5

Právní úprava hospodářské soutěže v EU ...............................................18

3.6

Orgány regulace hospodářské soutěže v EU ........................................... 19

3.7

Hlavní změny úpravy soutěžního práva po vstupu ČR do EU............... 20

3.8

Účel soutěžního práva Evropské unie ..................................................... 21

3.9

Předmět soutěžního práva.......................................................................22

3.9.1

Zakázané dohody/Kartelové dohody...............................................22

3.9.2

Zneužití dominantního postavení ...................................................27

3.9.3

Fúze, spojování soutěžitelů..............................................................32

3.10 Řízení a sankce ........................................................................................34 3.11 Státní podpory .........................................................................................35 4

Rozbor vybraných judikátů 4.1

37

Škoda automobilová, a.s..........................................................................37

4.1.1

Strany sporu.....................................................................................37

4.1.2

Skutkové okolnosti případu............................................................ 38

4.1.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ...................39

4.1.4

Argumenty stran a závěry soudu .....................................................39

4.1.5

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci .......................................... 40

4.2

Dattelkabel, a.s. ...................................................................................... 40

Obsah

4.2.1

Strany sporu ....................................................................................40

4.2.2

Skutkové okolnosti případu ............................................................40

4.2.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže-I. Instance 42

4.2.4

Argumenty stran a závěry orgánu ................................................... 43

4.2.5

Rozhodnutí – II. Instance ............................................................... 45

4.3

Český Telecom, a.s. / Telefónica O2 Czech Republic, a.s. ...................... 45

4.3.1

Strany sporu .................................................................................... 45

4.3.2

Skutkové okolnosti případu ............................................................ 45

4.3.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže-I. Instance 47

4.3.4

Argumenty stran a závěry orgánu ...................................................48

4.3.5

Rozhodnutí předsedy ÚOHS – II. Instance.................................... 52

4.3.6

Argumenty stran a závěry soudu..................................................... 52

4.3.7

Rozhodnutí Krajského soudu.......................................................... 53

4.3.8

Argumenty stran a závěry orgánu ................................................... 53

4.3.9

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ....................................... 54

4.3.10 Argumenty stran a závěry orgánu ................................................... 54 4.3.11 4.4

Rozhodnutí Ústavního soudu ......................................................... 55

CHIQUITA BANANAS ............................................................................ 55

4.4.1

Strany sporu .................................................................................... 55

4.4.2

Skutkové okolnosti případu ............................................................ 56

4.4.3

Rozhodnutí Evropské komise ......................................................... 56

4.4.4


4.4.5

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ...................................58

4.5

HOFFMANN-LA ROCHE .......................................................................58

4.5.1

Strany sporu ....................................................................................58

4.5.2

Skutkové okolnosti případu ............................................................58

4.5.3


4.5.4

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ...................................60

4.6

Vyvozené závěry ......................................................................................60

5

Závěr

63

6

Literatura

65

Obsah

A

6.1

Literární zdroje........................................................................................65

6.2

Internetové zdroje ...................................................................................65

6.3

Právní prameny ...................................................................................... 66

6.4

Rozhodnutí ..............................................................................................67

6.5

Ostatní zdroje ..........................................................................................67

6.6

Zdroje tabulek..........................................................................................67

6.7

Zdroje obrázků........................................................................................ 68

6.8

Zdroje grafů ............................................................................................ 68

Statistika ÚOHS

70

Seznam obrázků

Seznam obrázků Obr. 1

Organizační struktura ÚOHS (leden 2012)

18

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Zvýšení cen

41

Tab. 2

Porovnání nákladů a cen za programovou nabídku MINI 42

Tab. 3

Nárůst klientů

42

Úvod

11

1 Úvod Soutěžní právo představuje významné odvětví, které se týká správného fungování ekonomiky. První zmínku o kartelovém právu můžeme najít již v § 4 rakouského koaličního zákona č. 43 z roku 1870, kdy docházelo hlavně k domluvě živnostníků ohledně navyšování cen vůči konečným zákazníkům. K další úpravě práva proti omezování soutěže došlo po vzniku Československé republiky, a to v roce 1933 zákonem č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech. Tento zákon pak byl zbaven účinnosti v únoru 1948. Dalším vývojem prošlo soutěžní právo v roce 1966– 1968, a to vládním nařízením č. 100/1966 Sb. a zejména pak jeho novelou č. 169/1969 Sb., ve kterém bylo formulováno jednání omezující soutěž. Další právní normou byl zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jenž byl v průběhu své účinnosti dvakrát novelizován. Po vstupu České republiky do Evropské unie pak došlo k tomu, že primární právo Evropské unie se pro právnické či fyzické osoby se sídlem či trvalým bydlištěm na území naší republiky stalo přímo aplikovatelným. Na tento zlomový rok se ovšem Česká republika připravovala od roku 1995 podepsáním Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR a Evropskými společenstvími. Od roku 1999 pak probíhala příprava současného zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění. Tato právní úprava byla srovnatelná s právními úpravami v zemích Evropské unie. Důležitými prameny v soutěžním právu nejsou pouze právní předpisy, ale v neposlední řadě i analýza a hodnocení rozhodovací praxe soutěžních orgánů a soudní judikatury. Při rozhodnutí soutěžních autorit, které jsou si v mnoha věcech podobné, lze vyvozovat určité „obecně platné závěry“, které jsou dále využitelné. Dá se říci, že je to určitý návod či vodítko při posuzování obdobných kauz. Jedná se o možnost posouzení předpisů a následné řízení se dle předpisů, aby nedocházelo ke zbytečným rizikům a ztrátám ve formě sankcí apod. Je třeba zmínit, že hospodářská soutěž se neustále vyvíjí jak v oblasti porušování pravidel, tak i v její regulaci. Snaha o získání nejlepšího postavení na trhu je obrovská, a je tedy důvodem její obrovské dynamiky, jelikož je třeba určit a hlavně nalézt nové způsoby jak dosáhnout vysokých zisků, dobré pozice na trhu a předstihnout tak své konkurenty. To vede i k deformování soutěže. Pokud nastalo porušení práv právě nedovolenou soutěží, pak ten, komu byla způsobena újma, může proti rušiteli podat žalobu. Žalobou může dosáhnout nejen toho, aby se takového jednání rušitel v budoucnu zdržel, ale i odstranění dosavadního stavu, náhrady způsobené škody a také navrácení neoprávněného obohacení právě svým protisoutěžním jednáním, které správnost hospodářské soutěže narušuje. Vzhledem k dlouhému trvání celého procesu žaloby až po vynesení pravomocného a vykonatelného rozsudku je možno vydat předběžné opatření k nápravě poměrů do doby, než bude ve věci rozhodnuto. Právní ochrana hospodářské soutěže nám tedy nejen vymezuje, co povolené je a co je naopak zakázané, ale také slouží k zamezení tohoto jednání. Dále pak

Úvod

12

odstraňuje bariéry vstupu na trh, tím chrání konkurenční prostředí a dává možnost vstupu na trh i menším podnikatelským subjektům.

Cíl práce a metodika

13

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem bakalářské práce je sestavení uceleného přehledu a mechanismu kontroly regulace hospodářské soutěže, který by mohl sloužit jako doporučení pro soutěžitele. Budu se snažit o vytvoření příručky koncipované jako přehledný návod, který by měl čtenáři poskytnout ucelenou představu o tom, co je to hospodářská soutěž, jakými pravidly se řídí a jak v hospodářské soutěži postupovat, aby se soutěžitel nedostal do rozporu s právními předpisy České republiky a práva EU. Dalším dílčím cílem je pak analýza jednotlivých případů z oblasti hospodářské soutěže. Výběr jednotlivých případů bude obsahovat definici klíčových pojmů hospodářské soutěže, skutkové okolnosti případu, námitky a závěry účastníků řízení a rozhodnutí orgánů.

2.2 Metodika V teoretické části bude proveden rozbor příslušných právních předpisů, rešerše odborné literatury a bude vykonána komparace vnitrostátní legislativy s evropskou. Dále se pak budu zabývat soudním systémem České republiky a Evropské unie pro oblast hospodářské soutěže a také ústředním orgánem státní správy, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Bude rozebrána problematika hospodářské soutěže a budou definovány klíčové pojmy pro tuto oblast. V praktické části práce bude proveden rozbor vybraných judikátů. Bude se jednat o rozbor aktů aplikace práva nejen soudů, ať už vnitrostátních, anebo Soudního dvora Evropské unie, ale i intence rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozhodnutí jsou obsažena a zveřejněna ve sbírkách rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nastínění skutkových okolností případu a právních argumentů stran nám pomůže poukázat na řešený spor z právního hlediska obou stran a budeme moci odhadnout, na čí straně by mělo být právo. Ze získaných poznatků a informací pak budou vyvozeny závěry včetně jejich odůvodnění.


14

3 Literární rešerše 3.1 Podstata hospodářské soutěže, vymezení věcné působnosti soutěžních předpisů Ustanovení § 41 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, v aktuálním znění (dále jen obchodní zákoník) uvádí následující: „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“1 V odstavci 1 § 41 obchodního zákoníku se dále uvádí, že: „Zneužití účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání (dále jen nekalá soutěž) a nedovolené omezování hospodářské soutěže.“2 „Za nekalé soutěžní jednání lze považovat takové jednání v rámci hospodářského soutěžení, které přímo útočí na jiný subjekt, jenž je vůči takto jednajícímu subjektu v postavení konkurenčním, anebo v postavení zákaznickém, přitom toto útočení je způsobilé bezprostředně vyvolat u adresátů takového útoku škodu či jinou újmu.“3 Jako další zneužití hospodářské soutěže se chápe nedovolené omezování hospodářské soutěže, tímto je „pak považován útok na soutěž samotnou, jenž se vůči konkrétním subjektům projeví až následně.“4

3.2 Přednost evropského soutěžního práva Do Evropské unie Česká republika vstoupila dne 1. 5. 2004, a to spolu s dalšími devíti kandidátskými státy. Právě tímto krokem, jenž znamenal vstup do společné evropské spolupráce, se pro Českou republiku hodně změnilo. Jednalo se hlavně o sladění (aproximaci) českého právního řádu s právem Evropské unie (dále jen EU) v nejširším slova smyslu, sladění pravidel a zvyklostí. Ačkoliv velká část suverenity a kompetencí v oblasti legislativy v naší republice zůstaly nezměněné, další oblasti jsou regulovány závaznými společnými pravidly, na kterých se členské státy dohodly, případně v primárním právu převedly část své suverenity na orgány EU. Mezi jednotná pravidla, která představují cestu k vytvoření jednotného vnitřního trhu, patří pravidla pro regulaci hospodářské soutěže. Děje se tak právními nástroji EU, ale také vnitrostátními předpisy, které se rovněž vyznačují postupným slaďováním. Při rozhodování o tom, zda se jedná o soulad, nebo rozpor s pravidly hospodářské soutěže, například v případech zakázané dohody, zneužití dominantního § 41 zákona č. 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku, v aktuálním znění § 42 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku, v aktuálním znění 3 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 3. ISBN 80-251-0394-3 4 Tamtéž, s. 4 1

2


15

postavení a spojování podniků, se musí určit, který právní řád bude v šetření a případném řízení aplikován, zda vnitrostátní, anebo komunitární5. Jde o důležitý aspekt i z toho důvodu, že je rozhodný pro určení soutěžního úřadu, který bude kompetentní pro řešení konkrétního případu. Zásada přednosti řeší právě otázku, která se týká konfliktu mezi evropským a vnitrostátním soutěžním právem. Aplikace práva EU nastane tehdy, pokud je předpoklad, že delikt ovlivní obchod mezi členskými státy EU. Naopak vnitrostátní soutěžní právo bude aplikováno tehdy, pokud je jednání soutěžitelů takového rázu, že nemůže ovlivnit obchod mezi členskými státy, ale může ovlivnit trh uvnitř státu, v našem případě uvnitř České republiky. „Obchodem mezi členskými státy se rozumí jakákoliv hospodářská aktivita ve formě poskytování zboží přes hranice nejméně dvou členských států Evropské unie. Zbožím tu nelze rozumět pouze výrobky, s nimiž by bylo obchodováno, ale jakoukoliv aktivitu bez ohledu na to, zda je podnikatelského charakteru, a to například včetně poskytování služeb či jejich zprostředkování.“6 Hlavním mezníkem právě pro oblast hospodářské soutěže a pro posuzování, které předpisy budou aplikovány, byl rok 1969, kdy Evropský soudní dvůr7 v kauze Wilhelm v. Bundeskartelamt8 dospěl k závěru, že je možno vést řízení podle národního práva, pokud již bylo ve věci rozhodnuto Komisí podle práva EU, a naopak. Později, v důsledku neustálého vývoje, prohlubování i rozšiřování spolupráce v rámci EU, bylo vydáno Nařízení 1/2003, z něhož vyplývá, že „vnitrostátní právo nesmí mít přednost před plnou a komplexní aplikací evropského práva.“9 Jednou ze změn vyplývajících z Lisabonské smlouvy je zrušení tří pilířů EU: 1.

Evropská společenství

2. 3.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika Spolupráce v oblasti vnitřních záležitostí a justice

Při podepsání Lisabonské smlouvy došlo k tomu, že Evropské společenství, na jehož základech byla vybudována EU, ztratilo svou základní funkci a EU tímto získala právní subjektivitu, jež až doposud patřila bývalému Společenství. „Komunitární“ právo se využívalo právě jako právo Evropského společenství a oblasti druhého a třetího pilíře jsou nazývány jako „právo EU“. Do nynějšího „evropského práva“ tedy patří jak komunitární právo, tak i právo EU, ale vzhledem k tomu, že pojem „evropské právo“ se nepovažuje za zcela přesný pojem, pak ho nahradíme právě Více viz 3.3 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 43. ISBN 80-251-0394-3 7 Komentář autorky: po podepsání Lisabonské smlouvy z roku 2009 je Evropský soudní dvůr přejmenován na Soudní dvůr Evropské unie (Hlava III., čl. 13 a čl. 19 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy) 8 Případ 14/68 Walt Wilhelm a ostatní v. Bundeskartellamt, [1969] 9 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 541. ISBN 80-7179-430-9 5 6


16

„právem EU“. Ovšem v některých případech bude stále ještě používán pojem „komunitární právo“.

3.3 Právní úprava hospodářské soutěže v ČR Hospodářská soutěž je v České republice regulována jak soukromoprávními prameny práva10, tak prameny veřejnoprávními. Právě veřejnoprávní úprava byla ovlivněna komunitárním právem a v období, kdy se náš stát připravoval na přijetí do EU, byl přijat nejdůležitější veřejnoprávní pramen, jehož předmětem je hospodářská soutěž. Jde o zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění (dále jen ZOHS). Spolu s účinností ode dne 1. 7. 2001 nového zákona bylo přijato osm prováděcích vyhlášek Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zákon je rozdělen do čtyř částí a celkově do deseti hlav: hlava I Úvodní ustanovení hlava II Dohody narušující soutěž hlava III Dominantní postavení a jeho zneužívání hlava IV Spojování soutěžitelů hlava V Úřad hlava VI Řízení u úřadu hlava VII Správní delikty hlava VIII Povinnost mlčenlivosti a zachování obchodního tajemství hlava IX zrušena hlava X Společná, zmocňovací, přechodná a zrušovací ustanovení ZOHS definuje jednání, která jsou zakázána právem komunitárním, nyní právem EU, kterým „se rozumí souhrn právních norem zajišťujících institucionální soustavu Evropských společenství (dále jen ES) a fungování společného trhu ležících na pomezí práva mezinárodního a práva vnitrostátního.“11 České právo společně s právem EU zahrnuje hlavní tři oblasti regulace hospodářské soutěže a jsou to: • zákaz kartelových dohod, • zákaz zneužití dominantního postavení,

Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoníku, v aktuálním znění. Komentář autorky: Objekt chráněný soukromoprávními soutěžními normami a objekt chráněný veřejnoprávními soutěžními normami je rozdílný. Veřejnoprávní právní norma upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení. Ustanovením obchodního zákoníku však platí, že subjekty hospodářské soutěže jsou fyzické i právnické osoby, které se hospodářské soutěže účastní, a to i za předpokladu, že nejsou podnikateli, kdy nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům 11 Články: Výklad pojmu právo Evropské unie. Epravo.cz [online]. 9. 6. 2005 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vyklad-pojmu-pravo-evropske-unie-33552.html 10


17

• kontrola spojování podniků. Další pramen práva představuje novela ZOHS zákon č. 155/2009 Sb., v aktuálním znění a vyhláška k ZOHS Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 252/2009 Sb. Dále jsou to také oznámení, vydaná Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tzv. „soft law“12, o zakázaných dohodách, zneužití dominantního postavení, spojení soutěžitelů a o významné tržní síle. Ta nejsou sice právně závazná, ovšem slouží jako postupy v řízení.

3.4 Orgány regulace hospodářské soutěže v ČR Hlavním ústředním orgánem pro regulaci hospodářské soutěže je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen Úřad, ÚOHS). Působnost Úřadu je upravena zvláštním právním předpisem, a to zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v aktuálním znění. „Zákon České národní rady č. 173/1991 Sb. ze dne 26. dubna 1991 zřídil Český úřad pro hospodářskou soutěž, který zahájil činnost k 1. červenci 1991. Sídlem Úřadu se stalo Brno, což mělo deklarovat nezávislost rozhodování. V roce 1992 byl tento úřad nahrazen Ministerstvem pro hospodářskou soutěž. Tato změna byla odůvodněna tehdy probíhající ekonomickou transformací a především úlohou, kterou plnilo Ministerstvo v privatizačním procesu. V současné době je orgán přejmenován na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, kdy pod tímto názvem začal fungovat od 1. listopadu 1996, přičemž navázal na činnost dřívějšího ministerstva. Úřad v letech 2000–2004 rozhodoval i o slučitelnosti poskytování veřejné podpory s právem EU, tato pravomoc ovšem přešla od 1. 5. 2004 plně na Evropskou komisi. ÚOHS je ústředním orgánem státní správy, který je zcela nezávislý ve své rozhodovací činnosti.“13 Cílem Úřadu je mimo jiné to, že „vede soutěžitele k tomu, aby se chovali v souladu s principy soutěžního práva. Zasahuje proti praktikám, jež narušují hospodářskou soutěž, jako jsou např. kartelové dohody, zneužití dominantního postavení aj. a současně však dává podnikům možnost, aby své nezákonné jednání, které dosud nemělo závažné dopady na trh, mohly samy napravit.“14 „Úřad kromě pravomocí podle jiných ustanovení: a) vykonává dozor nad tím, zda a jakým způsobem soutěžitelé plní povinnosti vyplývající pro ně z tohoto zákona nebo z rozhodnutí Úřadu vydaných na základě tohoto zákona, Pravidla pro alternativní řešení soutěžních problémů, Zásady stanovování pokut, Leniency program, Oznámení „de minis“, Oznámení o výpočtu obratu, Oznámení o pojmu spojujících se soutěžitelů, Oznámení o uskutečňování spojení před jeho povolením a výjimkách z něj a mnoho dalších. 13 O úřadu: Historie úřadu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006-2012 [cit. 2012-0430]. Dostupné z: http://www.compet.cz/o-uradu/historie-uradu/ 14 O úřadu: Poslání a kompetence. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006-2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.compet.cz/o-uradu/poslani-a-kompetence/ 12


18

b) zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí.“15 „Úřad vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek a vykonává další působnosti stanovené zvláštními zákony.“ 16 Při vývoji správního soudnictví se s postupem času vyvíjela i věcná působnost k rozhodování o žalobě vůči soutěžnímu úřadu. Dalšími orgány, které působí ve spolupráci s Úřadem, jsou hlavně vnitrostátní soudy, přesněji Krajský soud v Brně, poté Nejvyšší správní soud a dále je to Ústavní soud. Obr. 1

Organizační struktura ÚOHS (leden 2012)

Zdroj: www.compet.cz

3.5 Právní úprava hospodářské soutěže v EU Současná evropská úprava hospodářské soutěže představuje uspořádaný souhrn norem práva primárního a sekundárního. Základ je obsažen v čl. 3 odst. 1 písm. b) § 20 odst. 1 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění O úřadu: Informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006, 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.compet.cz/o-uradu/informace-podle-zakonac-1061999-sb/

15

16


19

konsolidovaného znění Smlouvy o fungování EU, kdy má Unie výlučnou pravomoc v „oblasti stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu.“17 Dále jsou pak soutěžní opatření zakotveny v hlavě VII., „Společná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů“, kapitole 1 „Pravidla hospodářské soutěže“ a oddílu 1 „Pravidla platná pro podniky.“ Ústřední právní normou pro hospodářskou soutěž v rámci EU je tedy Smlouva o fungování Evropské unie, ve které se soutěže týkají články 101 až 107 (dále jen Smlouvy), což jsou bývalé články 81 až 87 Smlouvy o založení Evropského společenství. Je zde možno zařadit i články 108 až 109 (bývalé články 88 až 89), které se týkají státní podpory. Sekundární právo je v oblasti soutěže vydáváno na základě ustanovení obsaženého v čl. 103 Smlouvy, které Evropskou radu zmocňuje k vydávání nařízení a směrnic, které „Rada přijímá na návrh Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.“18 Nejvýznamnějším prováděcím předpisem bylo Nařízení rady č.17/62, které se vztahovalo na články 101 a 102 Smlouvy a které bylo v roce 2003 nahrazeno Nařízením rady č. 1/2003. Nařízení mělo charakter určité modernizace soutěžního práva, kdy došlo k významné změně, a to v posuzování kartelového jednání a také ve změně pravomocí a procesních oprávnění, které byly uděleny Komisi. Došlo tedy k decentralizaci kontroly a k převedení kompetencí Komise na orgány členských států a také k zefektivnění kontroly. V rámci sekundárního práva byla přijata další opatření, jako například Nařízení o kontrole fúzí, o průběhu řízení vedeného Komisí a o jednání ve vzájemné shodě a mnoho dalších. 19

3.6 Orgány regulace hospodářské soutěže v EU Rozhodující postavení ve správním řízení má Komise. „Komise zahajuje formální řízení, provádí vyšetřování, je vybavena dalšími působnostmi vést řízení a činit rozhodnutí, včetně rozhodnutí o sankcích.“20 Komise se skládá z generálního ředitelství, které má 3 divize a každá z nich odpovídá za určitou oblast hospodářství. Dále je to hlavní ekonom zaměřený na hospodářskou soutěž a úředníci pro slyšení, přičemž jejich práce spočívá v „dohlížení na dodržování náležitých postupů, zajišťovaní stranám procesní práva a přispívání ke kvalitě rozhodování v antimonopolních řízeních ES a řízeních ES týkajících se fúzí.“21

čl. 3 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování EU čl. 103 Smlouvy o fungování EU 19 Více informací na stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v sekci Legislativa hospodářské soutěže EU, www.compet.cz 20 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 581. ISBN 80-7179-430-9 21 Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž: Politika hospodářské soutěže v Evropské unii. Evropská komise [online]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/competition/index_cs.htm 17

18


20

Další subjekt, jenž je zúčastněný na řízení, je Poradní výbor, ten hraje významnou roli ve věcech, které se týkají spolupráce Komise a dalších členských států. Každý stát má dále Národní soutěžní úřad, který je vlastně obdobou soutěžních úřadů jednotlivých členských států EU. Tudíž máme celkově 27 Národních soutěžních úřadů, které řeší nejen vnitrostátní spory, ale právě i nadnárodní konflikty. Národní soutěžní úřady mezi sebou spolupracují a předávají si informace pomocí fóra „Evropská soutěžní síť“ (ECN). „Základy fungování ECN jsou položeny ve „Zprávě komise o spolupráci v síti soutěžních autorit“ a ve „Společném prohlášení Rady a Komise o fungování sítě soutěžních úřadů“.“22 Dalším účastníkem je Soudní dvůr Evropské unie. Na tento soud se mohou obrátit jednotlivé státy, nadnárodní korporace, podniky i jednotlivci v případě, že mají důvod domnívat se, že nějaký z orgánů EU pochybil, v našem případě tedy Evropská komise.

3.7 Hlavní změny úpravy soutěžního práva po vstupu ČR do EU Vzhledem k tomu, že rok vstupu České republiky do EU prostřednictvím členství v Evropských společenstvích byl také vstupem dalších kandidátských zemí a většiny z bývalého socialistického bloku, nastalo největší rozšíření Evropské unie, a to z 15 na 25 států (v dnešní době je to již 27 států). To zapříčinilo i velké změny v soutěžním právu jako takovém, jelikož se potřebovalo určitým způsobem sjednotit a vytvořit pravidla, která se budou striktně dodržovat a která způsobí efektivní fungování soutěže. Ta pak zvýší konkurenceschopnost a také hlavně ekonomický růst celé EU. Úprava hospodářské soutěže/soutěžního práva: • „V České republice nově současně platí české i komunitární právní předpisy upravující problematiku ochrany hospodářské soutěže. Komunitární soutěžní právo je v České republice přímo aplikovatelné Komisí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, českými soudy a některými orgány veřejné správy. • Okruh soutěžních deliktů se nezměnil. • Zvýšila se hranice „de minimis“23 pro tolerantnější posuzování vertikálních i horizontálních dohod mezi soutěžiteli. • Byl opuštěn systém udělování individuálních výjimek ze zakázaných dohod Úřadem. Tento systém byl plně nahrazen systémem výjimek vyplývajících přímo z obecně závazných právních předpisů. Je tedy na každém soutěžiteli, aby sám

Mezinárodní spolupráce: European Competition Network. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže:[online]. 28. 1. 2010 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.compet.cz/hospodarskasoutez/mezinarodni-spoluprace/european-competition-network/ 23 K tomu více viz 3.9.1 22


21

posoudil, zda jsou smluvní ujednání, která v praxi používá, v souladu se soutěžními předpisy. • Soutěžní úřady členských států EU (dále jen Národní soutěžní úřady), včetně Úřadu, spolu začaly spolupracovat v rámci tzv. Evropské soutěžní sítě. • Správní řízení je vedeno před orgánem, který k tomu má objektivně nejvhodnější předpoklady. Za tímto účelem si jednotlivé Národní soutěžní úřady a Komise mezi sebou mohou řízení postupovat. • Komise získala široké pravomoci pro šetření jednání soutěžitelů na území České republiky. Současně došlo k rozšíření vyšetřovacích pravomocí Úřadu. • Spojení soutěžitelů již do budoucna není třeba ohlašovat paralelně v České republice a EU, ale vyžaduje se pouze jediné oznámení, a to buď podle komunitárních, anebo českých právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže. • Ve vztahu k řízení o povolení spojení soutěžitelů byla odstraněna lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení.“24

3.8 Účel soutěžního práva Evropské unie „Soutěžní právo má za cíl zajistit, aby existující soutěžní vztahy na trhu zůstaly neporušeny a nedocházelo k jejich ohrožování, a případně podpořit rozvoj soutěžních vztahů tam, kde jejich kvalita není dobrá.“25 Nyní je potřeba si definovat trh jako takový, s tím nám pomůže pojem relevantní trh. „Relevantním trhem se tedy rozumí trh se zbožím, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.“26 Rozlišujeme trh věcný, teritoriální a časový. • Věcný trh zahrnuje všechno zboží, které je z pohledu spotřebitele vzájemně zastupitelné.

Články: Soutěžní právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Epravo.cz [online]. 1999–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/soutezni-pravo-po-vstupu-ceskerepubliky-do-evropske-unie-29445.html 25 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 4. ISBN 80-251-0394-3 26 DOLEČEK, Marek. Hospodářská soutěž: Vymezení některých pojmů. BussinessInfo: oficiální portál pro podnikání a export [online]. 7. 6. 2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/hospodarska-soutezopu/1000818/47329/#b12 24


22

• „Teritoriální trh vymezuje, v jak širokém území se může kupující pokoušet o nalezení alternativních zdrojů dodávek výrobků, předtím již vymezených jako předmět věcného trhu.“27 • Časový trh má za úkol hodnotit postavení soutěžitelů (tržní podíl) za určitý časový rámec.

3.9 Předmět soutěžního práva Soutěžní pravidla EU se týkají tří oblastí. První z nich jsou „zakázané dohody“, které upravují dohody podniků a jejich sdružení, jenž omezuje soutěž a vnitřní trh. Dále je můžeme také nazvat „kartely“ a „kartelové dohody“. Kartelová dohoda je „dohoda o sdružení nebo o spolupráci mezi samostatnými podniky“28. Jedná se o dohody, které se zabývají například určováním cen prodeje či nákupu, dále určitým teritoriálním rozdělením trhu a znevýhodňováním obchodních partnerů nerovnými podmínkami. „Zneužití dominantního postavení“ je další oblastí soutěžního práva, kdy je zneužití chápáno jako určitá diskriminace a nadvláda dominantního soutěžitele nad ostatními subjekty vnitřního trhu. V neposlední řadě do této problematiky patří i spojování podniků, tzv. fúze „splynutí, sloučení“29. 3.9.1

Zakázané dohody/Kartelové dohody

Podstata zakázaných dohod je podle generální klauzule („zákonné ustanovení obecně popisující určitou právní zásadu“30) taková, že „některá z forem zakázaných dohod je zakázaná, pokud splňuje podmínku, že narušuje hospodářskou soutěž anebo ji narušit alespoň potencionálně může.“31 „Společným znakem všech dohod a jednání je vědomé, úmyslné a záměrné působení více podniků za účelem koordinace jejich působení v soutěži.“32 Jedná se o vytvoření tzv. „umělého“ prostředí, které si soutěžitelé mezi sebou navzájem vybudují. Jedná se o prostředí, které vyhovuje přímým účastníkům, jenž se na

OLIVA, Leoš; ŠUMBERA, Miroslav. Zákon o ochraně hospodářské soutěže / úplné znění/ : komentář /. Brno: Sekurkon, 1995, s. 29. 28 Kartel: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/kartel/ 29 Fúze: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/fuze-fuse/ 30 Generální klauzule. ABZ slovník cizích slov [online]. 2005–2006 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/generalni-klauzule 31 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 5253. ISBN 80-251-0394-3 32 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 546. ISBN 80-7179-430-9 27


23

dohodách podílí, ovšem které poškozují ostatní účastníky, což jsou další soutěžitelé a spotřebitelé. Jednotlivé typy kartelových jednání, které narušují hospodářskou soutěž ve zdravém soutěživém prostředí, jsou také neslučitelné i se společným trhem a tím pádem jsou všechny zakázány. Zákaz v tomto slova smyslu znamená „přímý právní následek na jednání nebo na skutkovém stavu postižených Smlouvou.“33 Pokud se jedná o zakázané dohody, nemusí existovat pouze písemná forma určité dohody, jelikož dohoda může být uzavřena jak písemnou formou, tak i ústní, případně jiným neformálním způsobem. Mezi existenci a průkaznost takové existující dohody můžeme zařadit vzájemnou korespondenci, vzájemné kontakty či pravidelné schůzky. Horizontální a vertikální dohody „Dohoda horizontální je dohoda, uzavíraná mezi soutěžiteli působícími pro účely této dohody na stejné úrovni trhu, tj. mezi konkurenty a dohoda vertikální se uzavírá mezi vzájemně si nekonkurujícími soutěžiteli.“34 Vzájemně si nekonkurující soutěžitelé jsou takoví, kteří jsou na různých hospodářských pozicích a mají různý podíl na trhu. U dohody horizontální se pak může jednat jak o existující konkurenty, tak i o konkurenty potencionální. Právo ale postihuje pouze ty vertikální a horizontální dohody, pokud splňují podmínky, které mají protisoutěžní charakter a narušují tak hospodářskou soutěž. Dohody mezi podniky Dohody jsou vlastně „ujednání, ve kterých je vyjadřována vůle jejich subjektů v postavení soutěžitelů určitým předem stanoveným způsobem v budoucnu jednat.“35 I zde platí, že dohoda nemusí být uzavřena podle formálních náležitostí, ale stačí i ústní ujednání. Ovšem je potřeba dbát i na to, že za zakázanou dohodu mezi podniky může být považována i taková dohoda, která oficiálně již neplatí, čili pozbyla účinnosti, ale i nadále narušuje soutěž. Podle judikatury je „skutková podstata dohody mezi podniky naplněna tehdy, jestliže strany vyjádřily svoji společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem.“36 Rozhodnutí sdružení podniků Lze jím chápat „veškerý formálně podchycený projev vůle soutěžitelů, který vyplývá z určité formy konsensu, přičemž takový konsensuální projev vůle lze chápat i jako pouhý souhlasný zájem několika soutěžitelů sdružit se a následně určitým způsobem

TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 547. ISBN 80-7179-430-9 34 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 52. ISBN 80-251-0394-3. 35 Tamtéž, s. 54 36 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 547. ISBN 80-7179-430-9 33


24

postupovat.“37 Dále můžeme říci, že „rozhodnutí sdružení soutěžitelů je projev vůle směřující vůči soutěžitelům od orgánu, jenž reprezentuje útvar, který si tito soutěžitelé založili.“38 Jedná se o určité rozhodnutí, které vychází z právního úkonu. Je velmi těžké rozhodnutí sdružení podniků identifikovat, jelikož se může jednat o dohody jak vertikální, tak horizontální. Jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě Zde je základním znakem „určitý společně koordinovaný postup, který vědomě nahrazuje rizika jinak běžně probíhající účinné soutěže praktickou kooperací mezi soutěžiteli.“39 Zjednodušeně se jedná o „sdělování určitých informací, přičemž na základě takto sdělených informací předpokládá jejich odesílatel a jejich adresát shodu ve vzájemném postupu, která se sdělenou informací koresponduje. Jedná se o takovou formu srozumění mezi soutěžiteli, která nedosahuje takové intenzity, aby ji bylo možno oprávněně nazývat „dohodou v užším slova smyslu“.“40 (Dohoda v užším slova smyslu připomíná smlouvu běžnou a právně vynutitelnou, s popsaným a srozumitelným obsahem.) Jednotlivé typové příklady kartelových praktik • Stanovení cen: Tento typ kartelových dohod je, zdá se, nejčastějším typem a jsou brány jako jedny z nejtěžších při porušení pravidel soutěže, tzv.“hard-core“. Jedná se o stanovení cen nabízených produktů, což úplně anuluje konkurenční boj na trhu a tím pádem i zdravé soutěžení. Mohou být jak horizontální, tak i vertikální. „V případě horizontální cenové dohody soutěžitelé usilují o dosažení společné nebo na základě předem stanovených pravidel odlišné ceny určitého zboží pro jeho prodej. V případě vertikální cenové dohody je jejím obsahem stanovení ceny pro konečného spotřebitele v případě navazujícího prodeje.“41 Zakázané nejsou jenom pevně stanovené ceny, ale také rozmezí cen, ať už se jedná o minimální, anebo maximální částku. Dohody se také mohou vést ohledně výše marže a sjednání kalkulačních modelů. • Stanovení jiných obchodních podmínek: „Dohodnou-li se dva konkurenti v horizontálním vztahu na tom, že vůči svým odběratelům budou uplatňovat jednotnou politiku ohledně jiných obchodních RAUS, David. Formy a vybrané typy zakázaných kartelových dohod a jejich posuzování z hlediska zákazu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže – I. část. Obchodní právo. Praha: Prospektrum, 2004, s. 12, vol 2/2004. ISSN 1210-8278 38 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 59. ISBN 80-251-0394-3 39 Tamtéž, s. 56 40 Tamtéž, s. 56 41 Tamtéž, s. 62 37


25

podmínek, než je cena, pak taková dohoda může eliminovat jejich vzájemný soutěžní vztah. Stejně tak i vertikální dohoda mezi dodavatelem a odběratelem, podle níž odběratel nebude potvrzovat objednávky dalších navazujících odběratelů za jiných podmínek, než které dodavatel stanoví.“42 • Omezení nebo kontrola výroby a odbytu, technického rozvoje a investic: Jedná se o takový zásah na trhu, který způsobí snížení množství nabízených produktů a služeb na trhu a tím pádem musí nastat i další jev, který je s tímto omezováním spjat, a to zvýšení cen. Pokud se jedná o horizontální kartel, tak příklad může být takový, že si „navzájem konkurující soutěžitelé mezi sebou ujednají, že svou produkci množstevně omezí a na trh budou dodávat jen určité množství svých produktů“43, a to v každé situaci a nezávisle na poptávce. „Vertikální dohoda je taková, že přímo dodavatel bude odběrateli určovat, kolik a jaký druh zboží bude na trh dodávat.“44 • Rozdělení trhů a zdrojů zásob: Taková dohoda vznikne tehdy, pokud si soutěžitelé rozdělí trh na různé segmenty, ať už se jedná o jakékoliv rozdělení, například „podle státního území, podle specializace, druhů produktu, podle zákazníků, podle skupin odběratelů apod.“45 Tím nastává další známý jev, a to vznik monopolů.46 Co se týče rozdělení zdrojů zásob, vzniká situace, kdy je na trhu pouze jediný odběratel či spotřebitel. „Horizontální kartel na nabídkové straně spočívá v tom, že soutěžitelé se dohodnou, že každý z nich bude prodávat určitému typu odběratelů. Vertikální dohoda se naopak na obou stranách, jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, vyznačuje tím, že je určeno, od koho mohou zboží nakupovat či komu mohou dále dodávat anebo je určeno území, na kterém mohou zboží dodávat anebo odebírat.“47 • Diskriminace obchodních partnerů: „Jsou to dohody, podle nichž soutěžitelé svým obchodním partnerům při rovnocenném plnění poskytují bezdůvodně nerovnocenná protiplnění.“48 Jedná se o uplatňování různých podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům. Ti soutěžitelé, kteří RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 63. ISBN 80-251-0394-3 43 Tamtéž, s. 64 44 Tamtéž, s. 64 45 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 551. ISBN 80-7179-430-9 46 Výhradní právo, rozhodující postavení subjektu v určité oblasti. Zdroj: Monopol: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006-2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizichslov.net/monopol/ 47 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 65. ISBN 80-251-0394-3 48 Tamtéž, s. 66 42


26

nedostanou rovnocenné podmínky jako ostatní, předem domluvení účastníci dohody, jsou pak znevýhodněni a získávají tak horší postavení na trhu. Opět mohou být uzavírány jak smlouvy vertikální, tak i horizontální. • Junktimy: „Podstatou tohoto typu jednání je dohoda o tom, že zúčastnění soutěžitelé budou podmiňovat uzavření smlouvy se třetími osobami dodáním dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy nesouhlasí. Soutěžitelé se vzájemně zavážou vůči třetím osobám postupovat jednotně v otázce akceptací smluv s těmito třetími osobami tak, že uzavření těchto smluv budou vázat na splnění určitých podmínek.“49 Takové dohody jsou pak dohodami vázanými, které mohou mít charakter protisoutěžního jednání, jelikož při nich dochází k vynucenému odběru produktů, které by si zákazník za běžných okolností nejspíše nekoupil. • Bojkotové dohody: „Dohoda o tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu.“50 Tento druh dohody znamená také to, že „skupina dodavatelů souhlasí dodávat pouze prostřednictvím určitých distribučních kanálů.“51 Výjimky ze zákazu: Pokud dohoda splňuje materiální podmínku pro narušení hospodářské soutěže, pak je zakázaná, ovšem neznamená to, že účastníci této dohody nemají možnost, aby jejich dohoda byla z tohoto zákazu vyňata. Splní-li „dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě formální a materiální předpoklady použití předpisů o vynětí ze zákazu kartelu, pak mají zúčastněné podniky v zásadě nárok na výjimku ze zákazu.“52 Možnosti vyjmutí dohod jsou tři: a) Vyjmutí dohody ze zákazu podle jejich obsahu. Aby byla dohoda ze zákazu vyjmuta, musí splňovat podmínky, kdy „dohoda přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuci zboží anebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích. Dále, že neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů a neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody.“53 b) Vyjmutí dohody aplikací práva „de minimis“, kdy vynětí dohod „de minimis“, jsou dohody, které jsou bagatelní a jejichž protisoutěžní účinek je minimální. RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 67. ISBN 80-251-0394-3 50 § 3 odst. 2 písm. f) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 51 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 553. ISBN 80-7179-430-9 52 Tamtéž, s. 556 53 § 3 odst. 4 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 49


27

Vyjmutí bagatelních dohod je posuzováno podle tržního podílu účastníků těchto dohod a také závisí na obsahu dohody. 54 c) Vyjmutí dohody na základě použití některé z obecných výjimek. Jedná se také o výjimky blokové, které jsou vyňaty, „pokud je prokázáno, že narušení soutěže, ke kterému by bloková výjimka vedla, je převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitele.“55 Tudíž pokud mají dopad na trh vesměs pozitivní a jsou spíše přínosem nežli hrozbou trhu, pak mohou být tyto dohody tolerovány, i když naplňují materiální podmínku narušení hospodářské soutěže. 3.9.2

Zneužití dominantního postavení

„Zneužití dominantního postavení je na rozdíl od dohod narušujících soutěž jednostranným protisoutěžním útokem. Aktu, jehož cílem je vyloučit, omezit anebo narušit soutěž, se zde dopouští osoba, která má na trhu specifické, tj. dominantní vlastnosti.“56 „Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.“57 Musíme zde ale zmínit, že být v dominantním postavení není zakázáno, a to ani v českém, ani v soutěžním právu EU. To znamená, že subjekt, který má dominantní postavení, není na trhu jinými subjekty omezen či vystaven přímé konkurenci, a to konkurenci významné. Pokud by nastala situace, že nějaký subjekt diskriminuje svého odběratele, pak má odběratel možnost přejít k jinému dodavateli a původní subjekt ztratí své zisky, a tudíž konkurence zde funguje. Naopak pokud by na trhu působil dominantní soutěžitel, pak zmiňovaný odběratel nebude moci přejít k jinému dodavateli. A to i proto, že jiný odběratel nabízí jiné cenové podmínky, nebo nemá dostatečnou kapacitu a zdroje. Tím pádem odběratel bude muset akceptovat podmínky dominantního subjektu a bude znevýhodněn a tím se oslabí konkurence na trhu. U zneužití dominantního postavení na trhu se nemůže soutěžitel domáhat vynětí svého jednání ze zákazu, jak je tomu u zakázaných dohod. Z daného vyplývá, že „aby došlo k zakázanému zneužití, musí být zároveň splněny 3 podmínky: a) jednání se dopustila osoba, na kterou dopadá působnost soutěžních předpisů, zároveň b) taková osoba je v dominantním postavení, zároveň

Pravidlo „de minimis“ viz § 6 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 55 § 4 odst. 2 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 56 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 92. ISBN 80-251-0394-3 57 § 10 odst. 1 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 54


28

c) jednání má znaky zneužití dominantního postavení.“58 59 Kritéria určení existence dominantního postavení Dominantní postavení soutěžitele je určeno pomocí tržní síly. „Tržní sílu Úřad posuzuje podle hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek, nebo nákupu na trhu daného zboží (tržní podíl) dosaženého soutěžitelem či soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je zkoumáno podle tohoto zákona a podle dalších ukazatelů, zejména podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů.“60 „Nebude-li pomocí ukazatelů podle odstavce 2 prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu menší než 40 % tržní podíl.“61 • Tržní podíl: O monopol se jedná tehdy, pokud je tržní podíl 100 %. Pokud dosahuje o něco nižší procentuální část na trhu, ale pořád převládá, můžeme tento subjekt nazvat dominantním subjektem. Pokud zaujímá velmi malou část na trhu, pak se dominance vylučuje. Ovšem ani ve vnitrostátním, ani v právu EU nejsou přesně vymezeny tyto hranice.62 Pokud chceme opravdu reálně určit tržní podíl, musí se přesně definovat relevantní trh, jinak dosáhneme zkreslených představ. „Řádné vymezení relevantního trhu ve všech jeho složkách umožní spolehlivě určit celkovou skupinu zboží, vůči níž bude tržní podíl vymezován, neboť vždy tvoří zlomek objemu veškerých dodávek takového zboží na celém relevantním trhu.“63 Dalším postupem je vymezení základní jednotky, a to buď ve fyzické jednotce produkce, anebo v peněžním vyjádření produkce.

RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 95. ISBN 80-251-0394-3 59 Komentář autorky: Osobní působnost soutěžních předpisů znamená působnost, na koho se soutěžní právo vztahuje. Mohou to být jak právnické osoby, tak fyzické, různá seskupení bez právní subjektivity. V dominantním postavení může být pouze jak na straně nabídky, tak pouze i na straně poptávky, dokonce může nastat situace dominance jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, což je ovšem vzácné. 60 § 10 odst. 2 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 61 § 10 odst. 3 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 62 Komentář autorky: Podle rozhodovací praxe evropských soudů: dominantní postavení je vyloučeno při menším než 30 % podílu na trhu, mezi 30 %-40 % je možný vznik dominance, ovšem musí to potvrdit i jiná kritéria tržní síly a nad 40 % se dá o dominanci reálně uvažovat. 63 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 100. ISBN 80-251-0394-3 58


29

• Hospodářská síla: Mezi hospodářskou sílu patří „vlastnictví práv a jiného duševního vlastnictví, technologický náskok před konkurenty, přístup k lepším distribučním kanálům, výrazně vyšší výrobní kapacita, diverzifikace výroby a s tím spojené snížení rizika a existence výhradních smluv nebo práva výhradního přístupu ke vstupním surovinám atd.“64 • Finanční síla: Jedná se o finanční zdroje, které se dále mohou použít v účasti na hospodářské soutěži. Pokud má některá firma větší finanční sílu, dá se o ní hovořit jako o dominantní a má tedy konkurenční sílu. Finanční zdroje pak mohou být na trhu využity různě. • Překážky vstupu na trh, překážky expanze: „Překážkami vstupu na trh se rozumí obtíže, které musí být překonány těmi, jež na relevantním trhu doposud nepůsobili, avšak chtějí na něj nově vstoupit. Naopak překážky tržní expanze brání stávajícím účastníkům trhu rozšířit své působení na relevantním trhu nad rámec současného stavu.“65 Logicky lze odvodit, že čím větší jsou překážky vstupu na trh, tím větší je problém tyto překážky překonat, a tudíž subjekt, který již na trhu působí a má větší tržní podíl, bude i subjektem dominantním. A to platí i přesně naopak v situaci malých překážek pro vstup na trh. Překážky můžeme rozdělit na zákonné a na ostatní překážky a dále na stálé překážky, které mohou být překonány, a překážky, které lze překonat. Řadíme sem například: cla, dovozní kvóty, technické normy, povolovací a certifikační mechanismy a mnoho dalších.66 • Stupeň vertikální integrace: „Soutěžitel, jenž má snadný přístup na vertikálně navazující trhy, disponuje značnou výhodou oproti svým konkurentům, kteří takový vstup nemají. Jedná se o situaci, kdy dotyčný subjekt je součástí vertikálně uspořádaného holdingu, který prostřednictvím jednotlivých dceřiných a sesterských společností působí na různých úrovních trhu.“67 • Kupní síly odběratelů: „Vysoká tržní síla dodavatele určitého zboží může být za určitých okolností vyvážena, popř. dokonce převážena kupní sílou odběratelů. V tomto případě nemusí RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 104. ISBN 80-251-0394-3 65 Tamtéž, s. 105 66 Více viz ŠILHÁN, Josef. Pojem a význam překážek vstupu na trh z pohledu soutěžního práva a ekonomie. Antitrust. 2010, č. 4. ISSN 1804-1183 67 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 107. ISBN 80-251-0394-3 64


30

ani vysoký tržní podíl znamenat existenci dominantního postavení, neboť dodavatel si i přes svůj vysoký podíl nemůže zajistit úplnou nezávislost svého jednání na reakcích svých odběratelů.“68 Princip kolektivního dominantního postavení Dominantní postavení může být individuální, což znamená, že jednotlivý soutěžitel má na trhu postavení, díky kterému může být na svých konkurentech a odběratelích/spotřebitelích nezávislý, a dále kolektivní. Kolektivní dominantní postavení znamená to, že na trhu zastávají větší tržní postavení dva nebo více soutěžitelů, tzv. oligopol, kteří ovšem nejsou nezávislí na ostatních subjektech soutěže. I zneužití toho dominantního postavení je proto také zakázané. Opět zde existují podmínky, za kterých může tato situace vzniknout: a) „podmínky na relevantním trhu jsou dostatečně transparentní na to, aby jednotliví členové oligopolu mohli snadno kontrolovat společnou strategii na trhu, b) existuje společná motivace všech zúčastněných soutěžitelů společnou strategii dodržovat a existuje i mechanismus případné sankce za odchýlení se od aplikace společné strategie, c) aplikace společné strategie a její výsledky nejsou ohrožovány možnými reakcemi ostatních nezúčastněných účastníků trhu.“69 Druhy zneužití dominantního postavení: Hranice mezi dovoleným užíváním tržní síly a mezi zneužitím dominantního postavení je velmi tenká. Jednání, jako zneužití dominantního postavení, musí postihnout konkurenty a ostatní spotřebitele na trhu. • Nepřiměřené podmínky: „Přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění, vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí.“70 Jedná se o prosazení podmínek, které jsou pro dominantního soutěžitele výhodnější. Vynucování se může dít „přímo, kdy v případě jejich neakceptování ze strany obchodního partnera následuje odmítnutí obchodu, anebo nepřímo, kdy neakceptování diktovaných podmínek má za následek zhoršení jiných aspektů

RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 107. ISBN 80-251-0394-3 69 Tamtéž, s. 109–110 70 § 11 odst. 1 písm. a) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 68


31

obchodního vztahu.“71 Může se jednat o cenové podmínky, nepřiměřené doby dodání a záruční doby, splatnosti faktur a mnoho jiných. • Vázané obchody: „Vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí.“72 Jedná se tedy o to, „že dominantní subjekt podmiňuje dodání určitého zboží současným dodáním jiného zboží.“73 • Diskriminace: „Uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni.“74 • Restrikce výroby, odbytu a obchodování: „Zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů.“75 Jedná se například o zastavení výroby určitého produktu, bez ohledu na nynější poptávku. To způsobí chybějící produkty pro ostatní subjekty na trhu a subjekty, i když produkt poptávají, jej tak nemohou dostat. Poté padne rozhodnutí o znovuvyrábění produktu, ovšem už za mnohem vyšší ceny, než byly ty původní. • Predátorské ceny: „Dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže.“76 Mohli bychom říci, že v českém právu je tento druh zneužití dominantního postavení přesně uveden v právní úpravě, ale v právu EU tomu tak není, ovšem splňuje podmínky generální klauzule. Obvykle se jedná o cenu, která je dlouhodobě nižší než průměrné variabilní a celkové náklady. • Odmítnutí přístupu k zásadnímu řízení: „Odmítnutím poskytnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních či jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních, nebo RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 117. ISBN 80-251-0394-3 72 § 11 odst. 1 písm. b) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 73 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 118. ISBN 80-251-0394-3 74 § 11 odst. 1 písm. c) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 75 § 11 odst. 1 písm. d) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 76 § 11 odst. 1 písm. e) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 71


32

jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat. Totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví anebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu.“77 Za další typy zneužití dominantního postavení, které nejsou výslovně uvedené v zákoně ani „evropském“, ani českém soutěžním, patří: bojkot, výhradní obchodování, užívání věrnostních rabatů, zneužití práv k duševnímu vlastnictví, jednání „quite life“, odmítnutí poskytnutí nezbytných informací a křížové subvencování.78 3.9.3

Fúze, spojování soutěžitelů

„Ke spojení soutěžitelů dochází fúzí dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů.“79 „Kontrola fúzí je určitou preventivní fází ve vztahu k ochraně soutěže před vznikem tržní síly a předstupněm ochrany soutěže proti dominantnímu postavení.“80 Fúze se skládá ze dvou forem, a to spojení podniků a získání kontroly nad podnikem. Spojení (sloučení, splynutí) podniků „Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se považuje i nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho části smlouvou, na základě dražby nebo jiným způsobem podniku. Částí podniku se pro účely tohoto zákona rozumí rovněž ta část podniku soutěžitele, které lze jednoznačně přiřadit obrat dosažený prodejem zboží na relevantním trhu, i když netvoří samostatnou organizační složku podniku.“81 „Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jednoho soutěžitele, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, zejména a) nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují jiného soutěžitele kontrolovat.“82

§ 11 odst. 1 písm. f) zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění Více informací viz RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 121-124. ISBN 80-251-0394-3 79 § 12 odst. 1 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 80 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 569. ISBN 80-7179-430-9 81 § 12 odst. 2 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 82 § 12 odst. 3 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 77

78


33

Jednoduše lze říci, že „sloučením se rozumí přechod jmění jednoho či více podniků do podniku jiného, který přetrvává a se kterým se slučovaný podnik sloučí. Splynutím se rozumí převedení všech aktiv a pasiv dvou nebo více podniků do třetího podniku.“83 Získání kontroly „Kontrolou se pro účely tohoto zákona rozumí možnost vykonávat na základě právních nebo faktických skutečností rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele, zejména na základě • vlastnického práva nebo práva užívání k podniku kontrolovaného soutěžitele nebo jeho části, anebo • práva nebo jiné právní skutečnosti, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování a rozhodování orgánů kontrolovaného soutěžitele.“84 Získání kontroly tedy znamená změnu kontrolující osoby a kontrolující osobou se stává ten, kdo má rozhodující vliv. Rozhodující vliv se posuzuje z hlediska akcií, podílů, hlasů anebo majetkových hodnot anebo smluvních vztahů. „Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže: a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky 1. v případě spojení podle § 12 odst. 1 alespoň jedním z účastníků fúze, 2. v případě spojení podle § 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí, 3. v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola, nebo 4. v případě spojení podle § 12 odst. 5 alespoň jedním ze soutěžitelů vytvářejících společně kontrolovaný podnik je vyšší než 1 500 000 000,- Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000,- Kč.“85 „Čistým obratem spojujících se soutěžitelů se rozumí čistý obrat dosažený jednotlivými soutěžiteli pouze při činnosti, která je předmětem jejich podnikání. Nejsou-li soutěžitelé podnikateli, rozumí se čistým obratem pouze obrat dosažený při činnosti, k níž byli založeni nebo kterou běžně vykonávají.“86 Výpočet obratu najdete v § 14 zákona č.143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění.

TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 570. ISBN 80-7179-430-9 84 § 12 odst. 4 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 85 § 13 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 86 § 14 odst. 1 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 83


34

Výjimky Existují tři výjimky z pojmu spojení soutěžitelů. „A to banky a pojišťovny, jestliže nabytí majetkové účasti je pouze dočasné a slouží následnému zcizení. Dále se jedná o situaci, kdy nositel získá kontrolu veřejného pověření v důsledku konkurzu, narovnání, nesolventnosti a podobných situací. A dále jsou to poskytovatelé investičních služeb, jestliže hlasovací práva spojená s nabytými podíly vedou pouze k zachování plné hodnoty investic a nepoužívají se k tomu, aby přímo nebo nepřímo určovala soutěžní chování příslušných podniků.“87

3.10 Řízení a sankce Sankce Je-li prokázáno, že došlo k porušení pravidel pro fungující hospodářskou soutěž, pak je soutěžní úřad, který kauzu řeší, oprávněn uložit takovým soutěžitelům pokutu. „Přesná výše pokuty není nikde stanovena a je výsledkem zvážení všech okolností případu, ovšem vychází se z principu, že každá pokuta musí mít pro soutěžitele negativní dopad a musí být natolik citelná, aby soutěžitele od takového jednání v budoucnu odradila.“88 „Úřad může rozhodnout o uložení pokuty a) do výše 300 000,- Kč nebo do výše 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období tomu, kdo zaviněně neposkytne Úřadu ve stanovené lhůtě požadované podklady a informace nebo tyto podklady a informace poskytne neúplné, nepravdivé či nesprávné, nevydá požadované obchodní knihy nebo jiné obchodní záznamy nebo neumožní jejich prověření způsobem podle § 21 odst. 5, popřípadě se jiným způsobem odmítne podrobit šetření podle tohoto zákona anebo pokud byla porušena pečeť umístěná podle § 21 odst. 5, b) do výše 100 000,- Kč tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví k nařízenému ústnímu jednání nebo odmítne svědeckou výpověď, popřípadě jinak ztěžuje průběh řízení.“89 „Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000,- Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 nebo neplní opatření uložená podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo podle § 18 odst. 5. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona.“90 V případě kartelových dohod soutěžitelé, kteří spolupracují se soutěžním úřadem, mohou využít „Leniency program“. Ten je vyhlášen na úrovni práva EU, TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 571. ISBN 80-7179-430-9 88 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 89. ISBN 80-251-0394-3 89 § 22 odst. 1 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 90 § 22 odst. 2 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 87


35

ovšem je publikován i na stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jako prohlášení předsedy toho úřadu. „Úřad nabízí v rámci tzv. Leniency programu účastníkům kartelů shovívavost a případně i možnost neudělení pokuty. Pokud soutěžitel kartel ohlásí a poskytne k němu veškeré jemu dostupné informace a důkazy, může se kompletně vyhnout postihu či dosáhnout alespoň podstatného snížení pokuty.“91 Soutěžitelé mohou ohledně pokuty namítat, že: a) pokuta byla uložena mimo povolené rozpětí, b) pokuta sice byla uložena v povoleném rozpětí, ale je natolik vysoká, že působí likvidačně, c) není řádně odůvodněna výše pokuty, d) k zaplacení pokuty byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta. Řízení Vede-li řízení komise, pak účastníci řízení mohou podat žalobu k Soudu první instance. Rozhodnutí Soudu první instance pak lze přezkoumat a napadnout u Soudního dvora Evropské Unie, ale pouze v případě použití práva EU. Pokud vede řízení Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, pak lze napadnout rozhodnutí u předsedy tohoto úřadu, opravný prostředek je tzv. rozklad. Poté rozhodnutí předsedy putuje ke Krajskému soudu v Brně, pokud by i zde chtěl účastník podat opravný prostředek, pak podá kasační stížnost a to k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by snad nastal konflikt pravomocí soutěžních úřadů, pak se tento konflikt řeší v Nařízení 1/2003 v čl.11/6 a 13, a tudíž zde platí zásada přednosti. Soutěžitelé mají povinnost poskytnout soutěžnímu úřadu veškeré podklady a informace, jež mají k dispozici. Údaje musí být poskytnuty v úplné a nezkreslené formě a soutěžní úřad je oprávněn si jejich správnost a úplnost ověřovat, dále je oprávněn vstupovat do prostor, v nichž má šetření probíhat. Dále má úřad možnost při šetření vstupovat i do jiných než obchodních prostor, je-li podezření, že jsou v těchto prostorách ukrývány listiny, které jsou pro již zmiňované šetření důležité.92

3.11 Státní podpory „Členské státy EU někdy využívají veřejné zdroje na podporu určitých hospodářských činností nebo k ochraně domácích výrobních odvětví. Tento druh státní podpory může některé podniky zvýhodnit a tím narušit hospodářskou soutěž. Smlouva o fungování EU proto obecně státní podporu zakazuje. Výjimkou jsou podpory odůvodněné společným zájmem. Okolnosti, za nichž je možno státní podporu povolit, uvádí Smlouva. Evropská komise odpovídá za Leniency program: Hospodářská soutěž. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006– 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/zakazane-dohody-azneuziti-dominance/leniency-program/ 92 Více viz § 21 zákona č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění 91


36

sledování této podpory a vyvážení příznivých a nepříznivých účinků na hospodářskou soutěž.“93 „Určitý postup či opatření je státní podporou, jestliže má následující znaky: a) musí být poskytována členským státem, tj. musí existovat souvislost mezi jednáním státu a jeho prostředky na straně jedné a podporou na straně druhé, b) musí pocházet z veřejných prostředků, a tedy zatěžovat veřejné prostředky. Za poskytování státních podpor se považují různé příspěvky, daňové osvobození, osvobození od dávek a para-fiskálních dávek, příplatků na úroky, převzetí záruk, poskytnutí pozemků nebo budov, dodávky zboží nebo služeb, převzetí ztrát, dluhů a podobná opatření stejného účinku.“94 „Cílům Evropské unie může prospívat naopak podpora zaměřená na rekonstrukci určitých sektorů průmyslu či národního hospodářství, kde by jinak hrozila nezaměstnanost. Podpory mohou být určeny pro překonání bezprostředních vážných obtíží zaviněných nepředvídatelnými okolnostmi.“95 96

Hospodářská soutěž. Evropská komise [online]. 2010, 4/2010 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/youreurope/business/profiting-from-eu-market/competing-fairly/index_cs.htm 94 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 593. ISBN 80-7179-430-9 95 Tamtéž, s. 595 96 Více k této problematice viz SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 4.vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. s. 362. ISBN 978-80-7400-334-9 93

Rozbor vybraných judikátů

37

4 Rozbor vybraných judikátů Pro rozbor judikátů jsem si vybrala případy takové, v nichž nastalo porušení § 11 zákona 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění, ve vnitrostátním právu a porušení článku 102 Smlouvy o fungování EU v právu EU, jedná se tedy o zneužití dominantního postavení. Nejdříve budou určeny strany sporu a nastíněny přesné skutkové podstaty a okolnosti případů. Dále pak bude uvedeno rozhodnutí příslušného orgánu, který v I. instanci případ řešil. Dále si určíme argumenty stran/účastníků, které byly použity ať už v opravném prostředku proti rozhodnutí, žalobě stěžovatele, kasační stížnosti anebo i v ústavní stížnosti. Stanovíme si závěry a vyjádření orgánů k těmto námitkám a poté opět uvedeme rozhodnutí orgánů dalších instancí. V analýze judikátů Evropského soudu pak opět určíme skutkové okolnosti případu, argumenty účastníků a odůvodnění rozsudku Soudního dvoru Evropské unie. Vzhledem k předešlé části mé bakalářské práce se konkrétním pramenem práva v nynějším úseku již nebudu zabývat, jelikož vše podstatné jsem již nastínila v literární rešerši. Pouze opět poukáži na skutečnost, že v době průběhu řízení byly „odlišné právní prameny“. Proto je uvádím dle původního označení. Ovšem článek 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství je přejmenován na článek 101 a 102 Smlouvy o fungující Evropské unii. A v rámci národního práva se jedná o zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, kdy tento zákon již pozbyl účinnosti a nahradil ho zákon č.143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění.

4.1 Škoda automobilová, a.s. 4.1.1

Strany sporu

První účastník sporu je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kapitána Jaroše 1926/7, 602 00 Brno-Černá Pole. Proti němu stojí Škoda automobilová, a.s., se sídlem třída Václava Klementa 869, 293 00 Mladá Boleslav. Jedná se o žalobu proti rozhodnutí ministra pro hospodářskou soutěž ze dne 20. 5. 1996 č. j. R 26/95, kdy tímto rozhodnutím změnil ministr pro hospodářskou soutěž na základě žalobcova rozkladu ze dne 13. 7. 1995 rozhodnutí ministerstva pro hospodářskou soutěž č. j. 843/95-230 ze dne 22. 6. 1995.97

Komentář autorky: ÚOHS vznikl 1. 7. 1991 jako Český úřad pro hospodářskou soutěž, v letech 1992–1996 působil jako Ministerstvo pro hospodářskou soutěž, od 1. 11. 1996 je to již zmíněný ÚOHS

97


4.1.2

38

Skutkové okolnosti případu

Dne 22. 3. 1995 zahájilo Ministerstvo pro hospodářskou soutěž správní řízení proti společnosti Škoda automobilová, a.s., dále jen Škoda, ve věci zneužití dominantního postavení na trhu. Jednání účastníka spočívalo v tom, že „zastavil výrobu plechových náhradních dílů na vozidla Škoda Favorit a Škoda Forman v měsíci srpnu 1994, aniž by bylo řádně zajištěno zásobování tuzemského trhu těmito výrobky a jejich výroba u jiného výrobce, což způsobilo v období od měsíce října 1994 do měsíce března 1995 podstatný nedostatek uvedených náhradních dílů na trhu České republiky.“98 Jednalo se o náhradní díly: levý přední blatník, pravý přední blatník a víko motorového prostoru. Dále pak účastník řízení tvrdil, že výroba plechových náhradních dílů byla na základě harmonogramu o převodu výroby přemístěna do společnosti VAB, přesněji do závodu této společnosti v Rapotíně u Šumperka. Dále pak uvedl, že důvod byla nutnost uvolnění výrobních prostor pro výrobu nového typu vozidla Škoda Felicia. Subdodavatel pak výrobu zahájil v listopadu a prosinci 1994. Hlavní myšlenkou Škody tedy byla jasně výroba nového automobilu a nikoliv již výroba náhradních dílů. Bylo přiznáno, že došlo k nedostatečnému přiřknutí důležitosti na převod výroby jednotlivými pracovníky. Dále pak bylo uvedeno, že Škoda neměla se svým subdodavatelem uzavřenou písemnou smlouvu, a tudíž ho nemohla sankciovat pro neplnění smluvních podmínek, a tak nemohla být garantována požadovaná výroba náhradních dílů. VAB musela přednostně dodávat výrobky do závodů účastníka pro výrobu jeho automobilů, což se plnilo na 100 %, ovšem až zbylé díly, které překračovaly množství dodávané do Škody, se poskytovaly dále jako ty náhradní. K nápravě došlo až na konci února 1995. Z dalších důkazů bylo zřejmé, že nebylo zajištěno dostatečné předzásobení náhradních dílů, kdy prioritou byla dodávka dílů do Škody, a ne autorizovaným dealerům. Výběr subdodavatele bylo plánovaný, proto si mohl účastník vybrat obchodního partnera s dostatečným předstihem, a mohlo tak být o převod výroby postaráno tak, aby nevznikly prokazatelné problémy na trhu. Je zde nutno uvést, že „z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže není samostatné zastavení výroby soutěžitelem v monopolním či dominantním postavení protizákonné, jak uvádí § 9 odst. 3 písm. d) zákona, nezíská-li tím soutěžitel neoprávněný majetkový prospěch na úkor kupujících, ale že za porušení zákona zastavením výroby monopolistou či soutěžitelem v dominantním postavení se však považuje i to, že tímto způsobem vznikne vážnější újma spotřebiteli, a to v důsledku neuspokojení jeho poptávky anebo tím, že je nucen platit za nedostatkové zboží podstatně vyšší než obvyklou cenu.“99 Úřad dále označil za porušení zákona také lhostejnost při zajišťování převodu výroby. Dalším aspektem, jenž zde figuroval, bylo to, že v té době občané České republiky vlastnili pouze jeden automobil, za který museli vynaložit nemalé náklady, a to nejméně 2 průměrné roční platy. Škoda má na trhu plechových dílů monopolní 98 99

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 6/96 ze dne 14. 11. 1996 Tamtéž


39

postavení a svým chováním, které spočívalo v zastavení výroby, přivodila jejich zákazníkům újmu, která přinutila vlastníky jejich vozů nevyužívat svá vozidla anebo je využívat, ovšem se značnými riziky, protože došlo k využívání i poškozených náhradních dílů. 4.1.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Škoda automobilová, a.s. zneužila svého dominantního postavení na trhu plechových náhradních dílů, čímž porušila zákaz takového jednání uvedeného v § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů a účastníkovi řízení se za toto zneužití ukládá pokuta ve výši 3 500 000 Kč. 4.1.4

Argumenty stran a závěry soudu

Argumenty Škoda automobilová, a.s.: • Žalobce namítnul, že zákon není určen přímo k ochraně spotřebitelů, jelikož spotřebitelům se dostává ochrany tím, že jsou jim zákonem zajištěny výhody plynoucí ze zdravého soutěžního prostředí na trhu. • Dále tvrdí, že výroba nebyla zastavena za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu na úkor kupujících. • Vytknutí nesprávného časového relevantního trhu, kdy účastník argumentuje tím, že časový trh by měl být chápán od okamžiku nabytí dominantního postavení až po jeho skončení. Škoda je tedy dominantem po celou dobu své existence, a tedy 5 měsíců domnělého zneužívání svého postavení spočívá opravdu pouze v poruše zásobování. • Použití nesprávného razítka. • Námitka nesprávného doručení rozhodnutí žalovanému. Závěry soudu: • Soud nezpochybňuje tvrzení, že smyslem zákona není ochrana spotřebitele, ale soutěže. Ovšem zákon chrání hospodářskou soutěž, skrze ochranu zájmu veřejného, jiných soutěžitelů a nakonec i spotřebitelů. Proto tuto námitku zamítá. • Žalovaný prokázal existenci újmy spotřebitelů, jenž jim vznikla tím, že po určitou dobu neměli k dispozici náhradní díly, které jsou nepostradatelné pro bezpečnost vozu. Prokázalo se i to, že žalobce nepostupoval tak, aby k tomuto výpadku dodávek nedošlo, a to z důvodu preference výroby nových vozů. Námitka tedy nebyla oprávněná. • Z hlediska věcného trhu a geografického trhu shledal soud toto určení za správné. Ovšem námitkou byla krátká doba trvání zneužití dominantního postavení. Soud dospěl k závěru, že by nemělo být posuzováno, zda došlo ke zneužití výjimečně, anebo zda se jedná o pravidelné chování. Ke zneužití tedy může dojít byť jediným činem soutěžitele, jestliže splňuje podmínky, obsažené


40

v § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Proto námitku neshledává opodstatnělou. • Soud dospěl k závěru, že použití nesprávného razítka není způsobilé zapříčinit neúčinnost právního aktu. • Ani námitka nesprávného doručení rozhodnutí nemá opodstatnění, jelikož účastník zplnomocnil na základě plné moci svého zástupce k zastupování ve správním řízení, a to ve všech úkonech s tímto řízením spojených. Vzhledem k tomu, že nedošlo k vypovězení plné moci, pak Úřad postupoval správně. Soud tedy neshledal žádné důvody, které by svědčily o nezákonnosti postupu Úřadu. 4.1.5

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci

Žaloba se zamítá. Soud potvrdil rozhodnutí Ministra pro hospodářskou soutěž č. j. R 26/95 ze dne 20. 5. 1996.

4.2 Dattelkabel, a.s. 4.2.1

Strany sporu

Jako první zde figuruje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kapitána Jaroše 1926/7, 602 00 Brno-Černá Pole. Jako další účastník je Dattelkabel, a.s. se sídlem Závišova 5, 140 00 Praha 4, IČ: 25621637 a dále nástupnická společnost ke dni 3. 5. 2002 zaniklé společnosti Dattelkabel, a.s., a to UPC Česká republika, a.s. se sídlem Závišova 5, 140 00 Praha 4, IČ: 00562262. Jedná se o rozklad č. j. R 29/2002, který proti prvostupňovému rozhodnutí č. j. S 85/2000 ze dne 22. 12. 2000 podal účastník řízení a ve kterém namítá, že závěry Úřadu nemají oporu ve skutkových zjištěních a že je posouzení chybné. 100 4.2.2


Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vedl správní řízení se společností Dattelkabel, a.s. ve věci možného zneužití dominantního postavení. Společnost byla založena v roce 1997 a je zde potřeba zmínit, že účastník je dceřinou společností nizozemské společnosti UPC Czech Holding B. V. Jednání spočívalo v nepřiměřeném zvýšení cen za programové nabídky, a to u produktu MINI o 289 %, u programu KLASIK o 141 % a u programu KLASIK + HBO o 98,8 %. Účastník je soutěžitelem na trhu televizního vysílání prostřednictvím televizních kabelových rozvodů a jeho působnost je zaměřena na některé městské části v Praze. Na začátku října oznámil účastník svým klientům změnu v ceníku za služby, které jim poskytuje s tím, že bývalý vlastník společnosti zaměřil svou cenovou politiku k získání Komentář autorky: Dnem 1. 7. 2001 nabyl účinnosti zákon č.143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění, který rušil zákon č.63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. 100


41

co největšího podílu na trhu, s cílem co nejvíce zvýšit svou hodnotu společnosti v okamžiku jejího prodeje, a proto byly jejich ceny podstatně nižší než u konkurence. Dále bylo uvedeno, že z těchto nastolených cen nelze pokrýt ani náklady na provoz, a proto byl vlastník UPC nucen zvýšit ceny. K nárůstu ceny došlo k 1. 1. 2001. Dále ovšem byly tyto služby nově oceněny pouze u některých klientů. Dalším klientům, kteří měli podepsanou smlouvu o „zřízení a provozování televizního kabelového rozvodu“, byly účtovány stejné ceny a to až do uplynutí doby sjednané ve smlouvě. Tab. 1

Zvýšení cen

Rok 1998 1999 2000 2001

MINI 25,- Kč 38,- Kč 38,- Kč 148,- Kč

KLASIK 157,- Kč 157,- Kč 378,- Kč

KLASIK+HBO 173,- Kč 173,- Kč 344 ,- Kč

Zdroj: Vlastní práce autorky Data čerpána z: Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: S 85/2000-1789/00-230 ze dne 22. 12. 2000

Společnost se tedy soustředila v minulosti na získání co největšího počtu zákazníků, a to bez ohledu na své náklady, kdy jí ovšem muselo být jasné, že tato situace není trvale udržitelná. Dále byl vymezen relevantní trh jak věcný, tak geografický a nakonec i časový. Věcně byl trh vymezen jako „dodávka televizního signálu prostřednictvím sítě televizního kabelového rozvodu.“101 Geografický trh byl vymezen lokalitami, kde byl televizní signál dodáván prostřednictvím dodavatele, a to na základě rozhodnutí rady České republiky pro rozhlasové vysílání. Lokality a geografický trh jsou tedy „Praha 4, Praha 5, Praha 10, Praha 6 – Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hradčany, Horní Šárka, Jenerálka, Střešovice, Vokovice, Praha 7 – Holešovice, Letná.“102 Časové vymezení trhu je „trh s trvalými dodávkami.“103 Úřad měl za prokázané, že účastník zaujímá monopolní postavení na tomto trhu. Společnost Dattelkabel, a.s. namítala, že zvýšení cenové nabídky je adekvátní k nákladům a také to, že se jejich klienti dostanou na stejnou cenovou úroveň jako ostatní zákazníci společnosti UPC. Účastník uvedl, že díky cenové politice, která byla dříve používána, se společnost dostala do ztráty 143 milionů Kč. Důvodem tedy bylo snížení ztrátovosti společnosti. Další příčinou zvýšení cen byla také konsolidace sítí a programové nabídky, kdy proběhla konsolidace celé skupiny UPC v České republice, a tedy všech jejích dceřiných společností. Dále společnost argumentovala tím, že zvýšení avizovala s dostatečným předstihem právě proto, aby si klienti pořídili alternativu pro příjem televizního signálu. To odůvodnili i tím, že nastal úbytek

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: S 85/2000-1789/00-230 ze dne 22. 12. 2000 102 Tamtéž 103 Tamtéž 101


42

zákazníků v rozmezí 10 %-15 %. Ovšem spousta klientů neměla žádnou jinou možnost, a to z důvodu kvality signálu. Co se týče cenotvorby, tak Úřad sledoval i chování účastníka v minulosti, kdy dospěl k závěru, že po celé tři roky účastník i přes vyšší náklady než, je stanovený ceník, cenu nezvýšil ani na hranici nákladů v jednotlivých letech, a když už ji změnil, tak ji zvyšoval postupně, a tudíž nedošlo k šokovému nárůstu ceny. A dále uvedl, že vzhledem k tomu, že zvýšení ceny postihlo jen určité klienty bez „smlouvy“, zcela vyvrátilo tvrzení, že jedním z důvodů bylo sjednocení ceny v rámci společnosti UPC. Tab. 2

Porovnání nákladů a cen za programovou nabídku MINI

Rok

Náklady

1998 1999 2000

94,- Kč 106,- Kč 202,- Kč

Cena za poskytnutou službu 25,- Kč 38,- Kč 38,- Kč


Dále zde bylo potvrzeno, že účastník soustředil svou politiku na získání nových klientů, které lákal na nízké ceny za své služby. Vzrůst ceny znamenal nízký nárůst klientů, ale ponecháním ceny si zaručili nový přísun zákazníků. Účastník řízení tedy realizoval „predátorské ceny“. Tab. 3

Nárůst klientů

Rok 1998 1999 2000

Počet klientů 35 000 38 000 55 000


4.2.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže-I. Instance

„Účastník řízení zneužil svého dominantního postavení na trhu televizního vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů na újmu konečných spotřebitelů podle § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Pokračování v dalším zneužívání dominantního postavení způsobem shora uvedeným se účastníkovi řízení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) téhož zákona zakazuje. Účastníkovi se ukládá pokuta v souladu s § 11 odst. 1 písm. h) a § 14 odst. 4 téhož zákona ve výši 7 800 000 Kč.“104 Při vyčíslení pokuty také Úřad Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: S 85/2000-1789/00-230 ze dne 22. 12. 2000

104


43

přihlédnul k přitěžujícím okolnostem, jako je klamání klientů, že ceny jsou stabilní a odpovídající. Dále účastník klamal, co se týče společné cenové politiky UPC, tvrzením, že nárůst ceny bude v případě spojení podniků mírnější, a dále pak nemožností potencionálních konkurentů vstoupit na trh z důvodu podnákladových cen. Dále se pak nařizuje opatření k nápravě jeho jednání, kdy splnění nápravných opatření pak musí účastník prokázat ve stanovené době. 4.2.4

Argumenty stran a závěry orgánu

Argumenty Dattelkabel, a.s.: • Nesouhlas s vymezením geografického trhu, kdy účastník řízení trvá na tom, že trhem je celé území České republiky, jelikož se může kdykoliv rozhodnout dodávat signál i do jiných lokalit. • Nesprávnost v posouzení dominantního postavení, které bylo vyvozeno z geografického trhu. Kdy dále argumentuje tím, že nebylo prokázáno dominantní postavení ani v lokalitách blíže specifikovaných Úřadem. Úřad v této lokalitě přiřkl účastníkovi podíl na trhu 85 % v roce 1998 a 90 % v roce 2000, což je podle účastníka nepřezkoumaný fakt a sám poukazuje na to, že jeho podíl nepřesahuje 30 %. • Dále poukazuje na tvrzení Úřadu o neplnohodnosti televizního signálu prostřednictvím individuálních či společných televizních antén s příjmem televizního signálu prostřednictvím TKR. • Napadá i tvrzení o zneužití dominantního postavení, kdy navýšení ceny bylo odůvodněné, a byly předloženy důkazy o nákladech na jednotlivé služby. Tvrdí, že svými nízkými cenami nemohl ani poškozovat svou konkurenci a nové soutěžitele na trhu, jelikož se kabelové televize mezi sebou nestřetávají ve vztahu ke spotřebiteli. Dále pak popírá, že zvýšení cen bylo dáno za účelem uhradit ztráty z minulých let, ale aby se jeho ztráty dále neprohlubovaly, jelikož žádného podnikatele nelze nutit ke ztrátovému podnikání. • Označil tvrzení Úřadu „o přesvědčení svých zákazníků, že nebude docházet ke zvyšování cen“105 za spekulaci. • Dále pak uvedl, že Úřad neprokázal vědomý záměr účastníka ovládnout trh vyloučením konkurence pomocí podnákladových cen. Závěry orgánu: • Věcný i časový trh byl vymezen správně. Co se týče geografického, pak podle prvostupňového orgánu nelze relevantní trh vymezit jako celou Českou republiku, jelikož na celém území nepůsobí. Každá společnost dodávající televizní signál totiž působí na odlišném území, kde vlastní své kabelové rozvody. Dále pak poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který uvedl, že „lokality, v nichž kabelové společnosti působí, se liší. Kabelové společnosti si 105

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 12/1998 ze dne 29. 4. 1996


44

proto nekonkurují, neboť postrádají schopnost ve shodném čase poskytnout zastupitelnou službu.“106 Proto považuje vymezení geografického trhu za správné. • Dále se rozhodovalo o postavení účastníka na trhu. Dle ČSÚ bylo v Praze koncem roku 2000 registrováno asi 436 tisíc televizních přijímačů a po přezkumu a výpočtech bylo zjištěno, že v roce 1998 tedy byl podíl na trhu skutečně 85 % a v roce 2000 pak 90 %. Proto i tržní podíly považuje za správné a námitku zamítá. • Otázka funkční zastupitelnosti jednotlivých způsobů příjmu televizních signálů a tedy zaměnitelnosti kabelových rozvodů „TKR“ byla zkoumána dále s individuálními televizními anténami „IA“, společnými televizními anténami „STA“ a satelitním přijímačem či multikanálovým mikrovlnným distribučním systémem „MMDS“. TKR je založen na jednorázovém poplatku a pravidelných platbách za dodávaný signál, kdežto v příjmu signálu prostřednictvím AI, STA či satelitu vynakládá uživatel pouze jednorázovou finanční částku, a to na vybudování anebo na pořízení toho prostředku. Pokud by se měla hodnotit i kvalita signálu, pak je TKR o několik tříd výše nežli ostatní prostředky pro příjem televizního signálu. Proto opět námitku zamítl a dal za pravdu prvostupňovému orgánu, jelikož dospěl k závěru, že TKR jsou zastupitelné pouze s MMDS, a to pouze z hlediska funkčního. • V další části pak bylo řešeno skutečné zneužití dominantního postavení, kdy ovšem nebyly hodnoceny ekonomické důvody pro zvýšení cen. Dále bylo konstatováno, že „zvýšení cen za služby na úroveň odpovídající nákladům a přiměřenému zisku není samo o sobě zneužitím dominantního postavení, a tak porušením zákona. Dominantní soutěžitel má ovšem zvláštní odpovědnost za své jednání, které je označené jako nepřípustné, pokud dochází k újmě spotřebitelů a konkurence.“107 Zkoumalo se, zda existuje takový důvod, jenž by byl objektivně ospravedlnitelným k šokujícímu nárůstu cen. Zjistilo se, že vzhledem k velkým bariérám vstupu na trh a hlavně finanční náročnosti nelze předpokládat vstup nového soutěžitele. Ovšem cenová politika účastníka spočívala v nízké hladině cen, a to až hluboko pod úrovní nákladů, a tím byla namířena i proti potencionálním konkurentům a nově vstupujícím soutěžitelům na trh. Proto důvodem nemůže být pokrytí ztrát z předchozích let. Dále zde existuje i nemožnost zajištění srovnatelné náhrady dodávky televizního signálu, proto je jeho chování nepřípustné a neospravedlnitelné, pokud by totiž existovala zdravá konkurence, pak by účastník jednal tak, aby neztratil své stávající zákazníky, a tudíž i bombasticky nezvyšoval ceny. Proto bylo zneužití dominantního postavení prokázáno. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže neshledal žádné důvody, které by svědčily o nezákonnosti postupu Úřadu.

106 107

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 12/1998 ze dne 29. 4. 1996 Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: R 29/2002 ze dne 17. 10. 2003


4.2.5

45

Rozhodnutí – II. Instance

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pak pouze z formulačního hlediska upravil dřívější rozhodnutí S 85/2000-1000/02-VO ze dne 25. 4. 2002 a poté rozhodnutí a výši pokuty potvrdil.

4.3 Český Telecom, a.s. / Telefónica O2 Czech Republic, a.s. 4.3.1

Strany sporu

Prvním účastníkem je zde opět Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Třída Kapitána Jaroše 1926/7, 602 00 Brno-Černá Pole. Dalším pak Český Telecom, a.s. se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3. Jednalo se o správní řízení vůči druhému zmiňovanému účastníkovi, kdy nejprve bylo vydáno Rozhodnutí Úřadu S 127/2004 pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 4. 2005, vůči kterému byl poté podán rozklad. Problematika případu byla přezkoumána a vzniklo nové rozhodnutí č. j. R 08/2005 ze dne 24. 11. 2005. Toto rozhodnutí bylo opět napadeno a byla podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Krajským soudem v Brně byl vydán Rozsudek č. j. 10 Ca 13/2006-106 ze dne 12. 10. 2006. Rozsudek byl opět napadnut a tentokrát účastník podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který vydal vlastní rozhodnutí sp.zn. 5 Afs 10/2008 ze dne 31. 10. 2008. Poté stěžovatel podal ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. 108 4.3.2


Úřad zahájil správní řízení ze svého vlastního podnětu, a to 12. 8. 2004. Jednalo se o případ věrnostních rabatů, který Český Telecom, a.s., dále jen ČT, nabízel a uzavíral pak se svými zákazníky cenové plány, tím došlo ke zneužití dominantního postavení na trhu. “ČT je držitelem licence Českého telekomunikačního úřadu ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a licence k poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě. ČT je soutěžitelem ve smyslu § 2 zákona a působí na trhu poskytování telekomunikačních služeb.“109 „Jednalo se o plány110, v rámci kterých je zákazníkům v každém zúčtovacím období poskytována jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice finanční částka ve formě hovorového kreditu, do jehož výše je cena za uskutečňované hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou

Komentář autorky: Dne 1. července 2006 vznikla Telefónica O2 Czech Republic, a to přejmenováním Českého Telecomu, provozujícího pevné telefonní linky, a jeho sloučením se společností Eurotel Praha, provozující mobilní síť Eurotel. 109 Rozsudek Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. 127/01-3210/05 ze dne 20. 4. 2005 110 HOME MAXI, HOME MAXI PLUS, BUSINESS STANDARD PLUS, BUSINESS MAXI, BUSINESS MAXI PLUS, ISDN2 BASIC, ISDN2 STANDARD, ISDN2 STANDARD PLUS, ISDN2 MAXI, ISDN2 MAXI PLUS, ISDN30 STANDARD a Business Standard 108


46

zákazníkům účtovány zvlášť. Dále pak cenové plány111, v rámci kterých jsou zákazníkům jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice poskytovány volné minuty, do jejichž výše je cena za uskutečňované hovory součástí cenového plánu a předmětné hovory nejsou zákazníkům účtovány zvlášť. Jsou to cenové plány112, v rámci kterých je pro státní hovor stanovena minimální délka hovoru podléhající zpoplatnění na 1 hodinu za cenu 9,90 Kč bez DPH. Dále pak cenový plán Telefon Volno, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech, svátcích a mimo špičku zdarma. A dále pak cenový plán Telefon Víkend, v rámci kterého získávají zákazníci během prvních 30 minut provozu volání o víkendech a svátcích zdarma. Dále pak cenový plán113 v rámci tzv. „balíčku Internet Expres“, kterým zákazníci dostávají zvýhodněnou cenu za používání hlavní telefonní stanice. Došlo tak k vytváření bariéry pro rozvoj konkurence vázáním služeb na trhu. Účastník zavedl i nadstavbové balíčky „Volno“ a „Víkend“, které mohou zákazníci užívat v kombinaci pouze s některými cenovými plány114. Pak se tedy jednalo o diskriminaci zákazníků.“115 Co se týče relativního trhu, pak relevantní trh věcný je charakterizován jako „trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím, trh poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům, trh poskytování veřejných telefonních služeb určených bytovým stanicím prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, trh poskytování veřejných telefonních služeb určených podnikatelským subjektům prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, trh poskytování přístupu bytovým stanicím ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, trh poskytování přístupu podnikatelským subjektům ke službám sítě Internet komutovaným připojením veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi, trh zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi provozovatelům veřejných pevných telekomunikačních sítí a poskytovatelům telekomunikačních služeb, trh poskytování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi koncovým zákazníkům.“116 Geografický relevantní trh je určen lokalitami na území České republiky, kde jsou nataženy veřejné pevné telekomunikační sítě a po stránce časové jde o trhy HOME INTERNET, Internet 780, Business 100, Business 300, Business 500, Business 100 ISDN, Business 300 ISDN, Business 500 ISDN, Telefon 120, Telefon 240, Telefon 70, Business 60, ISDN ADSL, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Business Internet, Internet Business 600, ISDN2 Internet 600 a ISDN2 Internet 780 112 Telefon Universal dialog a Business universal dialog 113 Telefon Universal, Telefon Universal dialog, Business Universal a Business Universal dialog 114 Telefon 70, Telefon 120, Telefon 240, Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660, Internet 780, Telefon Universal a Telefon Universal dialog 115 Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. R 8/2005 ze dne 24. 11. 2005 116 Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. 127/01-3210/05 ze dne 20. 4. 2005 111


47

trvalé, charakterizované pravidelně se opakujícími dodávkami v průběhu celého roku. „V případě společnosti ČT vzal Úřad v úvahu jednak vysoké tržní podíly účastníka řízení, které činí na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím i na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům cca 97 %. ČT je bývalým monopolním poskytovatelem hlasových služeb na území České republiky a disponuje značnou tržní silou, která je dána mj. i jeho dlouholetým působením na trhu či vlastnictvím téměř celé veřejné pevné telekomunikační sítě, která je pro ostatní operátory nezbytná, aby jejím prostřednictvím mohli i oni poskytovat koncovým zákazníkům například veřejné telefonní služby či ADSL nebo dial-up přístup k Internetu. Silné finanční postavení společnosti ČT dokumentuje také například jeho získání 100 % podílu v největším tuzemském mobilním operátorovi, společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o.“117 Úřad bral také v potaz vyjádření se dalších konkurentů na trhu a společně pak dospěli k závěru, že důsledkem zavedení tzv. hovorového kreditu je pro účastníka nezbytností používat telefonní službu od společnosti ČT, aby mu vznikl nárok na snížení pravidelné měsíční ceny, čímž ČT zneužívá své postavení na trhu, neboť nutí zákazníky platit předem za služby, které nemusejí chtít od této společnosti odebírat. Touto cenovou politikou ČT přesunuje část svých příjmů z hovorného do „monopolní“ složky (paušálu) a alternativní operátoři dle svého vyjádření mohou konkurovat společnosti ČT jen v hovorném přesahujícím hovorový kredit. Dále zde figuruje i fakt, že při využití služby předvolba operátora nebude mít zákazník, který tuto službu využije, v takových cenových plánech žádný přímý způsob, jak svůj hovorový kredit u ČT využít. Dále pak platí i to, že koncoví zákazníci nemohou být jednoznačně a transparentně informováni o ceně za pronájem účastnického vedení a koncového zařízení při prodeji a vyúčtování cenových programů společnosti ČT, což znemožňuje srovnání s cenovou nabídkou služeb poskytovaných alternativními operátory. Proto je toto chování nepřípustné a brání zdravé konkurenci na trhu. Zákazník tak platí předem stanovenou částku, ke které se zaváže a čímž získá i službu navíc. Pokud má zákazník možnost si vybrat cenový plán bez hovorového kreditu, anebo naopak s hovorovým kreditem, pak pokud si zákazník vybere tu bez hovorového kreditu, je „sankciován“ tím, že za použití telefonní linky bude platit vyšší cenu. 4.3.3

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže-I. Instance

Rozhodnutí znělo zneužití dominantního postavení dle článku 82 Smlouvy o založení Evropského společenství. Za porušení čl. 82 ukládá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže společnosti Český Telecom, a.s., se sídlem Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ 60193336, dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění, pokutu ve výši 210 000 000 Kč. Dále pak dle § 11 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním 117

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. 127/01-3210/05 ze dne 20. 4. 2005


48

znění, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jeho jednání do budoucna zakazuje a nařizuje mu opatření k nápravě. Splnění nápravných opatření pak musí účastník prokázat ve stanovené době. 4.3.4


Argumenty Český Telecom, a.s.: • Otázka liberalizace na telekomunikačních trzích v posuzovaném období, kdy účastník poukazuje na skutečnost, že v důsledku státní politiky a za cenu svých vlastních nákladů se stal vlastníkem rozsáhlé komunikační infrastruktury v ČR, kdy si stav a náklady vyžadují další investice. Dále pak tvrdí, že veškeré jeho tarify podléhají přímo anebo zprostředkovaně cenové regulaci a kontrole ze strany Českého telekomunikačního úřadu, dále jen ČTU. Cenová rozhodnutí ČTU regulují obchodní politiku účastníka řízení, přičemž v tomto důsledku nemůže patřičně investovat. Dále pak namítá, že jen díky vlastním nákladům a investicím splnil veškeré povinnosti, které se ho, jako vlastníka telekomunikačních sítí, týkají, a poukazuje na to, že se zasloužil o působnost dalších svých konkurentů. • Přímým konkurentem jsou také mobilní operátoři, kdy účastník dodává, že právě oni jsou velkými konkurenty na trhu hlasových služeb a vysokorychlostního připojení na Internet. • Kritika posouzení tržních podílů na relevantních trzích. • Provázanost přístupových trhů s trhy hovorného. • ČTÚ zavedl nové cenové regulace, kdy do té doby účastník řízení nezvažoval strukturu cenových plánů zavést. ČTÚ zavedl cenové plány s hovorovými kredity, a proto nebylo možné se těmto plánům nepodřídit i u dalších jejich cenových plánů. Dále uvádí, že 60 % klientů užívá plány regulované dle stanoviska ČTÚ a zbylých 40 % pak plány neregulované. • Popírá volnost účastníka při tvorbě neregulovaných plánů, přičemž uvádí, že tvorba cenových plánů s hovorným byla prakticky vynucená od ČTÚ. • Nesouhlasí s tvrzením, že účastník neměl žádné ospravedlnitelné důvody ke svému jednání. Poukazuje tak na „rebalancování cen“, „tj. aby ceny za jednotlivé služby pokrývaly náklady spojené s jejich poskytováním.“118 • Pomíjivost ustanovení zákona o cenách, podle kterých byly ceny sestaveny. • Nesprávné posouzení skutkového stavu. • Některé plány již nebyly v době řízení nabízeny, ale zároveň nemohly být jednostranně ukončeny. Dále pak konstatují, že služby nejsou poskytované pod náklady. • Úřad nebral na vědomí již realizovaná nápravná opatření. 118

Tisková zpráva SPT Telecom ze dne 29. 10. 1998


49

• Porušení procesní zásady „ne bis in idem“119, jelikož otázka cenových plánů již byla jednou řešena v jiném řízení a správní řízení bylo v této věci zastaveno. Jedná se o správní řízení č.j. S 222/03. • Porušení vyšetřovací zásady, kdy podklady a důkazy nejsou použitelné, jelikož jde o výslechy konkurentů a ti jsou proti účastníkovi řízení podjatí. • Předmět správního řízení nebyl dostatečně vymezen. Účastník argumentuje tím, že jeho jednání vůbec nepodléhá zákonu o ochraně hospodářské soutěže a ani čl 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES. • Neexistence bariér vstupu. • Tvrzení, že telefonie fixní je substitutem telefonie mobilní.

Závěry orgánu: • Proces liberalizace. V tomto bodu předseda uvádí, že nové cenové plány byly zaváděny sice až s tímto procesem, přičemž ale nové plány zaváděla i v průběhu tohoto správního řízení. Proto tuto námitku zamítá, jelikož liberalizace znesnadnila i vstup na trh a další působení operátorů. • Správní orgán vymezil celkem 8 trhů. Předseda toto potvrdil a vytkl, že ke zneužití došlo pouze na trzích poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům. • Správní orgán stanovil tržní podíl 97 % na výše zmíněném trhu, pokud bychom se řídili dle Rozhodnutí Hoffman-La Roche vs. Komise, pak vyplývá, že vysoký tržní podíl se dá považovat již 75 %. Vzhledem k tomu, že byla dle předsedy dostatečně prokázána dominance na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě bytovým stanicím a na trhu poskytování přístupu do veřejné pevné telekomunikační sítě podnikatelským subjektům, pak námitku na nedostatečné prokázání dominance na všech relevantních trzích zamítnul s tím, že není potřeba již toto prokazovat. • Co se týče otázky konkurentů a mobilních operátorů, pak předseda potvrdil, že telekomunikační služby lze sice poskytovat prostřednictvím mobilních a pevných telekomunikačních sítí v obdobné kvalitě, ovšem služby poskytované veřejnými mobilními telekomunikačními sítěmi jsou nezastupitelné se službami prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě. Hlavním odlišným znakem je mobilita koncového zařízení, která brání právě zastupitelnosti. Závěry se opírají o rozhodnutí Evropské komise viz Telia/Telenor. I v tomto bodu dal tedy předseda za pravdu Úřadu. • Výše uvedeným pak dodal, že mobilní telefonní služby nejsou substitutem služeb pevné telefonie. Zákaz nového stíhání obviněného pro týž skutek, latinsky: „ Ne dvakrát o tomtéž.“ Zdroj: Články: Podstata zásady ne bis in idem. SLAVÍKOVÁ, Mgr. Hedvika. Epravo.cz [online]. 7. 5. 2003 [cit. 201204-18]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/podstata-zasady-ne-bis-in-idem-21638.html 119


50

• K otázkám na bariéry vstupu na trh argumentuje tím, že subjekt, který chtěl vykonávat telekomunikační činnosti, musel splňovat přísné podmínky a také disponovat obrovskou finanční částkou, aby se mohl ucházet „o licenci“, jenž má účastník řízení. Dále pak účastník namítal, že částky, jež mu platí operátoři, nejsou dostačující. Částky hrazené operátory za poskytované služby jsou dány ceníkem mezi ním a účastníkem řízení anebo cenovými rozhodnutími ČTÚ. Navíc účastník měl až do konce roku 2000 zaručený státní monopol na poskytování hlasových služeb, který se poté prodloužil. Této námitce opět nebylo přisvědčeno. • Namítaná provázanost přístupových trhů s trhem hovorného nebyla potvrzena, jelikož nelze jednoznačně říci, že subjekt vlastnící infrastrukturu musí automaticky poskytovat s ní navazující služby. • Skutková podstata případu dle čl. 82 Smlouvy o založení ES. Úřad jím shledal zneužití dominantního postavení, kdy dominance byla, jak už víme, prokázána. Pro další konstatování porušení pravidel je nezbytné prokázat, že soutěžitel zneužil svého postavení, a poslední podmínkou je prokázat, jaký to může mít vliv na obchod mezi členskými státy. Vázání služeb způsobuje, že účastník si předem zajišťuje pevnou minimální část příjmů z hovorného a přístupu k internetu, kterou dosáhne, i když jeho služby nejsou využívány. Pro další skutečnost, a to tu, že zákazníci získávají hovorový kredit a volné minuty zdarma, lze konstatovat, že jsou pro ně výhodnější než cenové plány bez těchto služeb. Zákazníci jsou tak méně ochotni realizovat odchozí volání přes ostatní operátory, neboť by přišli o něco, co získali zdarma. Tímto chováním tak dochází k omezování konkurence a zdravé konkurence na trhu. Dále pak dochází i k újmě spotřebitelů, a to tím, že zákazníci nejsou schopni vzhledem k netransparentnosti cenových nabídek srovnat výhodnost nabídek jiných operátorů. Co se týče obchodu mezi členskými státy, pak „dopustí-li se soutěžitel v dominantním postavení pokrývajícím území celého členského státu jednání, které má charakter zneužití dominantního postavení vylučovacího charakteru, pak takové jednání zpravidla ovlivňuje obchod mezi členskými státy.“120 Proto je skutková podstata prokázána. • Cenové rozhodnutí ČTÚ stanovilo maximální cenu za služby, které jsou součástí služeb univerzálně poskytovaných účastníkem řízení. Ovšem jedná se o podmínky regulovaných cenových plánů a ty nebyly předmětem sporu. Předmětem jsou pouze ty neregulované. Neregulované cenové plány nemusí mít strukturu shodnou s plány ČTÚ. • Nebylo prokázáno, že by rebalancování změn ospravedlňovalo protisoutěžní jednání. • Opatření, jenž provedl účastník v průběhu trvání řízení, nelze akceptovat, jelikož dle ustanovení § 11 odst. 3 až 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění, je pak možné takové opatření přijímat jen za podmínek, že účastníci řízení od podání návrhu na přijetí opatření až do rozhodnutí Úřadu 120

Rozhodnutí předsedy pro ÚOHS č. j. 8/2005 ze dne 24. 11. 2005


51

o přijetí takového opatření nesmějí postupovat způsobem, jenž je předmětem výhrad ze strany Úřadu. • Porušení zásady „ne bis in dem“. „Jednání společnosti ČT, které bylo posuzováno ve správním řízení sp. zn. S 222/03, je způsobilé narušit obchod mezi členskými státy Evropské unie ve smyslu čl. 82 Smlouvy. Vzhledem k výše citovanému ustanovení článku 3 odst. 1 Nařízení 1/2003 tak byl orgán prvního stupně povinen aplikovat v dané věci též článek 82 Smlouvy.“121 Správní řízení sp. zn. S 222/03 ve věci porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění, rozhodnutím č. j. S 222/03-4434/04ORP ze dne 21. 7. 2004 zastavil, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl: "S ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy vyšší právní sílu ustanovení čl. 81 a 82 Smlouvy ES než zákon č. 143/2001 Sb., přímou aplikovatelnost těchto článků, povinnost Úřadu aplikovat tyto články na případy jejich možného narušení, možnou způsobilost jednání ČT narušit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 82 Smlouvy ES a v neposlední řadě se zohledněním práv a právem chráněných zájmů účastníka řízení na spravedlivém projednání této věci, rozhodl Úřad o zastavení tohoto správního řízení bez toho, aby o věci meritorně rozhodl.“122 Rozhodnutí o meritu věci bude předmětem řízení vedeného pro možné porušení čl. 82 Smlouvy ES. „Předpokladem ovšem je, že jde o totožnou pravomocně rozsouzenou věc. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. O totožnost předmětu řízení jde v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za podmínky, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně.“123 Lze tedy konstatovat, že podstata skutku je doplněna o subjekt, subjektivní stránku a dále o objekt správního deliktu. Subjekt a subjektivní stránka je stejná, ovšem objekt a minimálně jeden ze znaků jsou rozdílné. „Na základě české vnitrostátní úpravy zákona o ochraně hospodářské soutěže bude „pouze“ zájem na ochraně hospodářské soutěže či svobodná soutěž jako taková, kdežto objektem jednání postihovaného na základě komunitární soutěžní úpravy (Smlouva o založení ES, Nařízení Rady (ES) č. 1/2003) bude obchod mezi členskými státy, když zájem na ochraně

Rozhodnutí předsedy pro ÚOHS č. j. 8/2005 ze dne 24. 11. 2005 Rozhodnutí ÚOHS č. j. S 222/03-4434/04-ORP ze dne 21. července 2004 123 Nález č. II. ÚS 83/03 ze dne 25. 3. 2004 121

122


52

hospodářské soutěže na společném trhu bude objektem vedlejším.“124 Proto se námitka zamítá. • Co se týče porušení zásady vyšetřovací, ani zde nebylo námitce vyhověno. Úřad veškeré skutečnosti, jež se staly podkladem pro řízení, uvedl a hodnocení důkazů je povinností správního orgánu. • Tvrzení, že předmět správního řízení je vymezen nedostatečně, předseda nevyhovuje, jelikož v oznámení o řízení bylo patrno, kdo jej činí a které věci se týká. • Námitka o tom, že jednání nepodléhá zákonu o ochraně hospodářské soutěže, se také nevyhovuje. Účastník tvrdí, že je v regulovaném sektoru, a tudíž je mimo čl. 81 a 82 Smlouvy o založení ES. Výjimku ale tvoří pouze soutěžitelé, kterým bylo svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského významu. 4.3.5

Rozhodnutí předsedy ÚOHS – II. Instance

Bylo prokázáno zneužití dominantního postavení. Byly provedeny pouze některé formulační změny, které byly ve výrokové části. Změna nastala až u pokuty, kterou předseda tímto snížil na 205 000 000 Kč. Další výroky opět potvrdil, ovšem pouze s malými formulačními změnami. 4.3.6


Argumenty Český Telecom, a.s.: • Pravidlo „ne bis in dem“. • Neurčité vymezení předmětu správního řízení. • Retroaktivita, což je zpětná platnost. • Námitky procesní povahy a proti výši uložené pokuty. Závěry soudu: • Soud zdůraznil, že co se týče „ne bis in dem“, tak ačkoli „postup, k němuž se správní orgán uchýlil, není procesně zcela správným, nejde o nesprávnost, jež by se měla jakkoliv dotknout stěžovatelových práv, zejména porušit některou ze zásad, jimiž je ovládáno správní řízení. Dále pak správně tvrdí, že správní řízení č. j. S 222/03 nebylo ukončeno rozhodnutím ve věci, nýbrž rozhodnutí, o zastavení řízení.“125 Proto tuto námitku opět nerespektuje. • Neurčité vymezení předmětu ze stejného důvodu, jako předchozí orgány, námitku zamítnul. • „Žalovaný v období bezprostředně následujícím po 1. 5. 2004 nevypořádal s problematickou otázkou samotného přechodu na dvouúrovňovou paralelní 124 125

Rozhodnutí předsedy pro ÚOHS č. j. 8/2005 ze dne 24. 11. 2005 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j 10 Ca 13/2006 – 106 ze dne 12. 10. 2006


53

aplikaci komunitárního a vnitrostátního soutěžního práva, zároveň však zřetelně vyloučil retroaktivní aplikaci komunitárního soutěžního práva hmotného na jednání žalobce před 1. 5. 2004. Z rozhodnutí žalovaného Úřadu podle soudu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl sankcionován za jednání, které uskutečňoval až po 1. 5. 2004; aplikoval-li proto Úřad právo účinné od 1. 5. 2004, pak evidentně v této aplikaci není prvek retroaktivity obsažen."126 Proto se opět námitka nepřijímá. • I tuto námitku o výši pokuty neshledal soud jako opodstatnělou. 4.3.7

Rozhodnutí Krajského soudu

O žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10. 2006 č. j. 10 Ca 13/2006 – 106 tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. 4.3.8


Argumenty Telefónica O2 Czech Republic, a.s.: • Pravidlo „ne bis in dem“. • Retroaktivita (zpětná platnost). • Nesprávné posouzení vlivu jednání na soutěž. • Porušení zásady „in dubio pro reo“.127 • Specifikace relevantního trhu. • Námitka k výši pokuty. • Porušení zásady materiální pravdy. • „Pozbytí“ pravomoci Úřadu v oblasti hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu. Argumenty soudu: • Vzhledem k přihlédnutí ke svému předchozímu rozhodnutí dospěl k názoru, že zásada se „na paralelní aplikaci evropského a českého soutěžního práva nevztahuje, neboť v případě takovéto aplikace nejde o procesní otázku, ale o hmotněprávní otázku souběhu deliktů a je nutno zkoumat skutečnosti, jež takový souběh vylučují.“128 Dále pak dodává že, „trestněprávní teorie trvajícího deliktu jako jednoho skutku je prolomena ukončením výhradní národní Rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j 10 Ca 13/2006 – 106 ze dne 12. 10. 2006 Pokud je v konkrétní věci tak, jako verze obžaloby, stejně možná a pravděpodobná verze obviněných a dalšími důkazy již není možné reálné objasnit, která z úvah verzí je věrohodnější, nelze obviněné s ohledem na zásadu in dubio pro reo uznat vinnými. Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Tz 172/2001 ze dne 13. 9. 2001 128 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 9/2008 ze dne 31. 10. 2008 126 127


54

jurisdikce.“129 Uvedl tedy, že ve správních řízeních S 222/03 a v S 127/04 šlo o samostatné delikty. • Soud uvedl, že nelze směšovat retroaktivitu právního předpisu s použitím důkazů v dřívějším správním řízení, a dále pak rozhodl, že pokud byl samostatný skutek posouzen z hlediska článku 82 Smlouvy o Evropském společenství, nelze zde mluvit o aplikaci právního předpisu se zpětnou účinností. • Soud jasně potvrdil, že použití cenových plánů vedlo k újmě soutěžitelů. • I otázku „in dubio pro reo“ shledal soud neopodstatnělou. • Soud jasně opět potvrdil, že nelze hovořit o zastupitelnosti mobilní telefonie a telefonie pevné. Účastník se odvolával na jiné rozhodnutí ČTÚ130, kdy označil tento fakt jako silnou substituci. Soud pak shledal, že se tak jednalo již v jiné situaci na trhu a budoucnost substitutů nebylo možné předvídat. • Soud zvážil veškeré aspekty při hodnocení pokuty a ty potvrdil. Pokuta byla uložena v plně přiměřené výši. • Soud námitku nemateriální pravdy odmítl s tím, že skutková zjištění mají oporu ve spisech a dokazování bylo dostatečné. Proto zamítl i námitku proti nepřesnému určení předmětu správního řízení. • Účastník řízení tvrdil, že správní orgán „pozbyl“ v průběhu řízení pravomoc věc projednat, neboť od 1. 5. 2005 až do 30. 4. 2007 platila ustanovení, jimiž zákonodárce vyloučil pravomoc v oblasti soutěžního práva na telekomunikačním trhu ve prospěch ČTÚ. „Smyslem § 1 odst. 9 ZOHS nebylo vyloučit z působnosti ZOHS jakékoli jednání soutěžitelů, které je porušením zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v aktuálním znění, ale pouze ty případy, kdy zákon o elektronických komunikacích ve vztazích upravených ZOHS obsahuje vlastní (speciální) právní úpravu, a tudíž ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) [pozn. správně zřejmě písm. f)] ZOHS na daný případ nedopadá.“131 4.3.9

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Kasační stížnost se zamítá. 4.3.10 Argumenty stran a závěry orgánu Argumenty Telefónica O2 Czech Republic, a.s.: • Zásah do základních práv správním orgánem, porušení zásady „ne bis in dem“. • Nepřiměřená výše za sankce, kdy se výše pokuty odrážela i na jednání před dnem 1. 5. 2004.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 93/2008 – 92 ze dne 10. 4. 2009 Cenové rozhodnutí ČTÚ ze dne 23. 4. 2008 č. CEN 1/04.2008-1 131 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 8Afs16/2007-705 ze dne 30. 7. 2009 129

130


55

• „Pozbytí“ pravomoci Úřadu v oblasti hospodářské soutěže na telekomunikačním

trhu. Závěry soudu132: • „Nová jurisdikce (ještě komunitární) se na národní území vztahuje až po přístupu k EU. Nelze než dovodit, že změna jurisdikce spojená s přistoupením země k EU ukončila protisoutěžní jednání, k němuž do té doby docházelo na národním území a které podléhalo výlučně národní jurisdikci a mohlo být postihováno výlučně dle vnitrostátní úpravy (ZOHS). Okamžik vstupu také nijak nebrání tomu, aby národní úřad toto jednání postihl, pokud neuplynuly lhůty, v nichž tak může učinit. Nejde tedy o svévolné vytržení části trvajícího deliktu žalovaným, a tudíž ani o dvojí postih téhož jednání.“133 Šlo tedy o dva samostatné právní delikty a zastavení správního řízení S 222/03 nemohlo bránit postihu účastníka ve správním řízení S 127/04. Opět se zde ale řeší otázka ukončení správního řízení „zastavením správního řízení“, ve které dal soud za pravdu předchozím orgánům a potvrdil, že námitka „ne bis in dem“ je neopodstatnělá. • Rozhodnutí o výši pokuty Ústavnímu soudu nepřísluší, jak bylo zmíněno výše. • Ústavní soud potvrdil správnost řešení ohledně „pozbytí pravomoci Úřadu“. A to stejnými argumenty, které přednesl Nejvyšší správní soud. 4.3.11

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní stížnost se odmítá.

4.4 CHIQUITA BANANAS 4.4.1

Strany sporu

Prvním účastníkem je společnost United Brands Company, dále jen UBC. Dnes už je tato společnost přejmenovaná na Chiquita Brands International, se sídlem v Cincinnati, ve státě Ohio. Dalším účastníkem je Evropská komise, která zahájila proti společnosti UBC řízení pro porušení čl. 82 Smlouvy o založení Evropského společenství. Společnost UBC poté usilovala o zrušení rozhodnutí Komise IV/2699 ze dne 17. 12. 1975, ve kterém ji sankciovala za zneužití dominantního postavení na trhu.

Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a neposuzuje proto rozhodovací činnost obecných soudů v každém případě, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Zdroj: Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 2770/09 ze dne 5. 1. 2012 133 Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 2770/09 ze dne 5. 1. 2012 132


56

Byla tedy podána žaloba na neplatnost k Soudnímu dvoru Evropské unie, dále jen ESD. 4.4.2


Na společnost UBC byla podána stížnost od dánské společnosti Ollesen pro porušení svého dominantního postavení na trhu. Její zneužívání spočívalo v uplatnění rozdílné cenové politiky v různých členských státech Evropské unie. UBC byla v době procesu největším producentem banánů na světě, kdy její podíl na světové produkci banánů činil 45 %. Společnosti patřily plantáže v Kolumbii, Kostarice, Hondurasu a Panamě o rozloze neuvěřitelných 30.000 ha. V 60. letech 20. století pak slavila úspěch s novou odrůdou banánů pod názvem „ Chiquita“. „Její dceřiná společnost United Brands Continental BV, dále jen UBCBV, se sídlem v Rotterdamu, byla pověřena koordinací odbytu banánů ve všech členských státech s výjimkou Velké Británie a Itálie. Od roku 1967 pak UBC zakázala svým distributorům prodej jiných banánů než těch, které jim dodávala, a dále zakázala i další prodej banánů ve prospěch konkurence.“134 Poté, co si společnost Ollesen našla jiného distributora banánů pro Dánsko, přestala s ní UBC spolupracovat. Na tento popud pak podala stížnost k Evropské komisi. Banány Chiquita se dovážely do dvou přístavů. Náklady na vyložení z přepravních lodí jsou pro všechny odběratele totožné. Náklady na dozrávání banánů hradí odběratelé, z toho by mělo plynout, že prodejní cena banánů by měla být ve všech členských státech stejná. Ovšem nebylo tomu tak a ceny se lišily. Například existoval až 10 % rozdíl v ceně mezi Irskem, kde poptávka banánů nebyla až tak velká, a Dánskem, kde byla poptávka naopak velmi vysoká. Dále zde byl asi „7 % rozdíl mezi cenami společnosti UBC a mezi cenami jejích nejsilnějších rivalů a pak asi 30 %-40 % rozdíl mezi cenami UBC a ostatními neznačkovými soutěžiteli. Z toho plyne, že zde byly využity přemrštěné a diskriminatorní ceny.“135 4.4.3

Rozhodnutí Evropské komise

Evropská komise uznala UBCBV vinnou porušením soutěžních pravidel a byla jí uložena pokuta. Dále pak nařídila UBC snížit ceny banánů o 15 %, a to všem distributorům kromě irských. 4.4.4


Argumenty UBC a UBCBV: • Nesprávně určený trh. Argumenty spočívaly v tom, že banány jsou součástí trhu s čerstvým ovocem, a tudíž netvoří samostatný trh. Mají srovnatelnou cenu a obdobný užitek a své tvrzení podložili studií, kterou provedla Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Dále se pak jednalo o tvrzení nesprávnosti posouzení Soutěž: Judikatura. TICHÝ, Luboš et al. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2002, s. 605. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-337-8 135 Tamtéž, s. 605 134


57

i geografického trhu, jelikož lze tímto trhem vymezit pouze taková území, kde existují homogenní podmínky soutěže. • Nesprávné posouzení dominantního postavení. Vzhledem k nesprávnému určení trhu pak došlo k chybnému posouzení tržního podílu. Dále pak uvedli, že ceny jsou odvíjeny od ročních období, díky kterým se liší poptávka po banánech. Závěry soudu: • Komise uvedla, že neexistuje substitut k banánům, a tudíž je trh posouzen správně. Dále pak vyvrátila výzkumy společnosti UBC, co se týče dostupnosti a ceny, jelikož šlo pouze o krátkodobý a nevýznamný vliv. ESD pak prozkoumal veškeré dostupné informace a dospěl k závěru, že „neexistuje žádná obecná zaměnitelnost mezi banánem a jiným sezónním ovocem. Banán totiž zraje nezávisle na ročním období“136 a díky svým specifickým vlastnostem ho nelze označit za substitut jakéhokoliv ovoce. Komise dále pak vymezila geografický trh137, kde dochází ke zneužívání, a vyjmula jiné členské státy138, ve kterých byly odlišnosti v právních úpravách dovozu. Tyto státy měly preferenční dovoz banánů ze zemí bývalých kolonií. UBC tvrdí, že i v ostatních státech jsou podmínky nestejné, a tak je nelze považovat za jednotný trh. ESD zamítnul námitku a potvrdil závěry Evropské komise. • Komise zjistila, že UBC má nespornou převahu nad svými konkurenty, a to tržními podíly, kvalitou výrobků, organizací výroby a dopravy, odbytovým systémem a reklamními kampaněmi i svou hospodářskou činností atd. K této námitce pak soud dospěl k názoru, že zde dominantní postavení skutečně existuje, jelikož „dominantním postavením se dle čl. 86 Smlouvy chápe jako hospodářské postavení podniku, které staví podnik do situace bránit další existenci účinné soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost chovat se nezávisle vůči svým konkurentům, odběratelům a konečně spotřebitelům, a to ve značném rozsahu. Skutečnost, že podnikatel zakazuje svým řádně jmenovaným distributorům další prodej určitého výrobku, znamená za určitých podmínek zneužití dominantního postavení, protože omezuje trh ke škodě spotřebitelům a ovlivňuje obchod mezi členskými státy zejména tím, že rozděluje národní trhy. Podnik v dominantním postavení může zabrzdit dodávku zákazníkovi, jestliže příkazy dané zákazníky jsou nečestné. Ovšem zde se jedná o rozkaz podniku neprodávat, což by ohrozilo trh ke škodě spotřebitelů a mohla by vyloučit i ostatní soutěžitele.“139 Cenová politika, jelikož se jednalo o uplatňování odlišných cen pro odlišné dodavatele, je sama sebou zneužitím dominantního postavení.

Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Chiquita Bananas č. 27/76 ze dne 14. 2. 1978 Spolková republika Německo, Dánsko, Irsko, Holandsko, Belgie a Lucembursko 138 Francie, Itálie a Velká Británie 139 Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Chiquita Bananas č. 27/76 ze dne 14. 2. 1978 136 137


4.4.5

58

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie

„Zrušuje se článek 1 písm. c) rozhodnutí Komise ze 17. 12. č. 1975 – IV/26699. Snižuje se pokuta uložená UBC a UBCBV na 3 077 000 NLG. Co do zbytku se žaloba zamítá.“140

4.5 HOFFMANN-LA ROCHE 4.5.1

Strany sporu

Prvním účastníkem sporu je společnost Hoffmann-La Roche, dále jen La Roche, se sídlem ve Švýcarsku, dalším je pak Evropská komise. Právě Evropská komise zahájila proti společnosti La Roche řízení pro porušení čl. 82 Smlouvy o založení Evropského společenství. Rozhodnutím Komise IV/29.020 ze dne 9. 6. 1976 byla společnost La Roche shledána vinnou ze zneužívání dominantního postavení na trhu. Proti tomuto rozhodnutí pak společnost podala žalobu na neplatnost k Soudnímu dvoru Evropské unie. 4.5.2


Společnost La Roche byla obviněna ze zneužití svého dominantního postavení a to kvůli výlučným dodávkám svého zboží. Jednalo se o smlouvy, které La Roche podepsala se svými obchodníky, ve kterých jim přislíbila věrnostní rabaty ve formě množstevní slevy, pokud budou nakupovat několik druhů vitamínů pouze od La Roche. Společnost La Roche byla významným výrobcem vitamínů. Své dominantní postavení zaujímá na trhu vitamínu A s podílem 47 %, vitamínu B3 s 41 %-51 % a vitamínu B6, kde měla podíl na trhu více než 80 %. Společnost měla uzavřené smlouvy s více jak 22 velkými distributory a prodejci, přičemž někteří z nich souhlasili s prodejem zboží pouze od La Roche. „Některé smlouvy byly uzavřeny na žádost kupujícího, který si přál mít jistotu, že jeho požadavky budou splněny. V jiných případech kupující souhlasil s tím, že koupí většinu své poptávky od La Roche, a La Roche souhlasil s tím, že poskytne takovému kupujícímu věrnostní rabaty, což byly slevy, které se staly účinnými vůči kupujícím. Smlouvy obsahovaly tzv. anglickou klauzuli, dle které, jestliže zákazník obdržel lepší nabídku od jiného soutěžitele než La Roche a La Roche odmítl snížit svoji cenu, aby se této nabídce přiblížil, zákazník mohl získat dodávky od jiného soutěžitele bez ztráty rabatu. “141 La Roche dále uzavřel smlouvu se společností Merck, ve které se zavázal prodat této společnosti vitamíny, které přesahovaly jeho výrobní kapacitu, jelikož ji mínil navýšit. La Roche mu tak nabídl 20 % slevu, kterou přijal, a dále potvrdil, že nebude

PÍTROVÁ, Lenka; POMAHAČ, Richard. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1.díl. Praha: Linde, 2000. ISBN 80-7201204-5. 141 TICHÝ, Luboš et al. Dokumenty ke studiu evropského práva. Soutěž: Judikatura. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2002, s. 611. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-337-8 140


59

nakupovat jiné vitamíny se slevou než od La Roche. Za stejných podmínek se dohodli i o nákupech výrobků fosforu od Mercka. Věrnostní slevy byly určeny nikoliv kvůli úspoře nákladů, ale pro vědomé poškození své konkurence. Dále se pak jednalo o cenovou diskriminaci, jelikož pokud už prodejci a distributoři jednou nakupovali u La Roche, nechtěli pak již nakupovat u jiných soutěžitelů, jelikož u prvního zmiňovaného měli nižší ceny. Navíc zde platí, že byla použita odlišná obchodní politika, kdy někteří odběratelé měli platit různé ceny za stejné množství produktů, a to za stejných podmínek. Jednalo se tak o uplatňování jiných obchodních podmínek pro distributory, kteří dostávali dodávky produktu pouze od La Roche, a pro distributory, kteří přijímali dodávky i od jiných soutěžitelů. 4.5.3


Argumenty Hoffmann-La Roche: • Anglická klauzule, účastník měl za to, že tato klauzule ruší negativní dopad na soutěž ve formě věrnostních rabatů, jelikož každý zákazník by využil atraktivnější cenové nabídky. • Nesprávně určený podíl na trhu. La Roche tvrdil, že výpočet jeho podílu na trhu je odlišný, nežli mu vypočetla Evropská komise. • Opomenutí zkoumání jeho chování na relevantních trzích, kde poukázal na skutečnost, že byl nucen snížit své ceny vitamínů v rámci cen ostatních konkurentů, a to jasně prokazuje existenci zdravého soutěžního jednání. Závěry soudu: • Soud odmítl argument o anglické klauzuli. „Anglická klauzule má jen omezené účinky, neboť je použitelná za velmi omezených okolností. Anglická klauzule je způsobilá zhoršovat vykořisťování dominantních pozicí velmi zneužívajícím způsobem.“142 • Závěr komise o relevantním trhu byl takový, že „La Roche má dominantní postavení na sedmi relevantních trzích- A, B2, B3, B6, C, E a H. Bylo to určeno vzhledem k jejich poměrům podílů na trhu k jeho konkurentům a také proto, že La Roche je ve svém chování tak nezávislý, že může v rámci společného trhu vyloučit účinnou soutěž a získat tak dominantní postavení na těchto trzích.“143 Dále pak soud vyzdvihl tvrzení, že „za dominantní postavení ve smyslu hospodářského mocenského postavení podniku se považuje, že podnik je v situaci, že může bránit existenci účinné soutěže na relevantním trhu, tedy jestliže mu je dána možnost chovat se vůči svým konkurentům, svým odběratelům a konečně i vůči svým spotřebitelům ve významné míře nezávisle.“144 Další okolnosti, které pak mají podíl na dominanci, jsou: rozdíly Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Hoffmann-La Roche č.85/76 ze dne 13. 2. 1979 Tamtéž 144 Tamtéž 142 143


60

mezi podíly La-Roche a jejich menších soutěžitelů, širší nabídka produktů, výška obratu, patenty a technologické vymoženosti a rozsáhlá síť odbytu. • Námitku soud neshledal opodstatnělou. 4.5.4

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie

Snižuje výši pokuty uložené Hoffmann-La Roche AG, stanoveného podle čl. 3 odst. 1) rozhodnutí Komise ze dne 9. června 1976 (IV/29.020), na 732 000 DM. Co do zbytku se žaloba zamítá.

4.6 Vyvozené závěry Podrobným rozborem judikátů jsem chtěla srovnat české a právo EU v praxi soutěžních autorit. Jednalo se mi o posouzení „téhož“ dominantního postavení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže až po Ústavní soud a naopak řešení Evropské komise, jejíž přezkum měl na starosti Evropský soudní dvůr. Před ohodnocením tržní moci subjektu je nutné vymezit trh, abychom mohli zjistit, jaké postavení na něm zkoumaný soutěžitel zaujímá. Zde je nutno poznamenat, že komunitární soutěžní právo mluví o subjektu jako o podniku, kdežto ve vnitrostátním právu je to soutěžitel. Ovšem pro nás není označení důležité, důležitost má pouze jejich činnost na trhu. Pokud se jedná o společné rysy každého z případů, pak je to námitka relevantního trhu, zvláště pak určení relevantního trhu geografického a věcného. Věcné posouzení spočívá v zastupitelnosti výrobku anebo služby s jinými produkty na trhu. Geografické posouzení pak řeší oblasti, ve kterých se tento produkt nachází, tedy určuje pomyslné „území“ zastupitelnosti a homogenity. V popsaných případech jsme mohli vidět, jaké problémy s tímto určením mohou vzniknout a na jakých banálnostech mohou postavit obranu a „protiútok“ vůči rozhodnutím správních orgánů, jenž pro ně znamená hlavně velkou finanční ztrátu a nutnost opravných opatření. Účastník řízení totiž vynaloží co největší maximální úsilí, aby konečný relevantní trh byl co „největší“. Platí zde totiž nepřímá úměra, čím větší relevantní trh, tím menší podíl na trhu a tím pádem pak orgány nebudou moci dominantní postavení prokázat. Judikát Chiquita Bananas měl klíčový význam v bližším vymezení některých pojmů, které se právě relevantního trhu týkají, kdy za významný pojem považuje již zmiňovanou „zaměnitelnost“ produktu. Dále rozpracovala i geografickou stránku trhu, kde závisí hlavně na homogenních podmínkách soutěže. Dále se pak jedná o území, na kterém se lze dopustit zneužití, ovšem podmínky soutěže musí být i tak pro všechny podniky stejné. Dalším argumentem proti rozhodnutí bylo nedostatečné prokázání či nesprávně určený podíl na trhu. Podle původního zákona o ochraně hospodářské soutěže lze 30 % podíl na trhu považovat již za dominanci podniku. V tomto případě vyřešil otázku dominantního postavení judikát Hoffmann-La Roche, který ve svém rozsudku právě dominantní postavení rozpracoval a poukázal na fakt, že za dominantním postavením nestojí jenom podíl na trhu. Podíl je sice nejdůležitějším kritériem, ovšem je to jedno z mnoha kritérií. Dominantní postavení spočívá v chování se


61

podniku samostatně a nezávisle nejen vůči konkurenci, ale i odběratelům a konečným spotřebitelům. Dále pak rozsudek přispívá závěrem, že nutné je zkoumat i strukturu na trhu, tedy působení soutěžitele na trhu, odstup podílu dominantního soutěžitele od podílu ostatních soutěžitelů, odbytové sítě, rozsah sortimentu soutěžitele dominanta a jeho konkurentů a mnoho dalších, jako i technologická vybavenost a náskok, také hospodářský obrat dominanta a také bariéry vstupu na trh. Dominantní podnik podléhá určité zvláštní odpovědnosti za své chování na trhu. Dalo by se totiž říci, že kdyby tomuto stejnému chování odpovídalo chování jednoho z jeho „menších“ konkurentů, a tedy ne dominanta, pak by toto chování bylo akceptovatelné a nebylo by postihnuto, dominant ovšem za něj bude stíhán. Odpovědnost za své chování tedy narůstá s tržní silou soutěžitele. Tento problém se objevil u společnosti Dattelkabel, a.s. Co se týče výtek o nesprávném posouzení zneužití, pak lze říci, že se v našich správních řízeních jednalo buď o zneužití vůči konečným spotřebitelům, anebo o zneužití vůči konkurentům, a tudíž vyloučení ostatních soutěžitelů na trhu. V některých případech se jednalo i o zneužití vůči oběma těmto subjektům. Jak už bylo zmíněno, nezákonné není dominantní postavení, ale chování dominanta a jeho skutkové podstaty. U českých rozhodnutí jsme se setkala s cenovým zneužitím, a to buď nepřiměřenými, nízkými, anebo predátorskými cenami. Hlavně třetí zmiňované zneužití porušuje soutěživost na trhu, jelikož stanovuje další bariéry pro vstup na trh, u nízkých cen se pak jednalo o to, že jejich cenová politika byla pro zákazníky atraktivnější, a tudíž nevyužívali nabídek ostatních soutěžitelů na trhu. Tyto skutkové podstaty byly projednávány v případě společnosti Dattelkabel, a.s. Dalším prokázaným zneužitím zde byla cenová diskriminace a věrnostní rabaty. Diskriminace spočívala ve stanovování odlišných cen za stejné produkty, a to i za stejných podmínek. Tato diskriminace se objevila se u společnosti United brands company. U věrnostních rabatů se pak zákazník zavazuje k odběru zboží či služeb od dominanta, čímž je pak finančně zvýhodněn a již nemá potřebu hledat další možnosti odkupu u jiných soutěžitelů. U případu Hoffman-La Roche se pak jednalo i o smlouvy, kterými si dominant zavázal zákazníky k výhradnímu odběru právě od něj za použití dalších věrnostních rabatů. U společnosti Český Telecom, a.s. pak bylo používáno věrnostních rabatů, díky kterým zákazníci získali další služby plynoucí z jejich platby. Jako součást pravidelné měsíční platby za používání telefonní stanice dostávali „odměny“ ve formě hovorového kreditu či volných minut. U tohoto samého případu pak docházelo i k vázaným obchodům. Další skutkovou podstatou, kterou jsem rozebírala, je pak omezení anebo zastavení výroby na úkor soutěžitele, kdy dominant, v našem případě Škoda automobilová, a.s., nezajistil náhradního výrobce či distributora k dodávce náhradních dílů. Pokud jednání projednávané národním soutěžním orgánem naplňuje znaky čl. 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí být použito kromě národního práva i právo komunitární. V případu Českého Telecomu, a.s. toto ustanovení bylo využito, jelikož ČT namítal, že už jednou byl stíhán ve věci cenových plánů, a správní řízení bylo zastaveno. ČT byl ovšem stíhán pouze národním právem a vzhledem k tomu, že toto jednání je způsobilé narušit obchod mezi členskými státy, tedy naplňuje článek 102 Smlouvy, pak je orgán povinen aplikovat právě tento článek, jelikož právo EU má


62

vyšší právní váhu nežli to vnitrostátní. Pokud se jedná o pravidlo „ne bis in dem“, pak bylo určeno, že totožnost věci je dána totožností účastníků a předmětu řízení. Bylo zjištěno, že objekty správního deliktu jsou rozdílné od předchozího řízení, a to tím, jelikož na základě národního práva je objektem „zájem na ochraně hospodářské soutěže či svobodná soutěž jako taková“, ale na základě komunitárního práva je objekt „obchod mezi členskými státy“ a zájem o ochraně hospodářské soutěže je až druhořadý. Další námitkou ČT pak byl jeho obecný hospodářský význam. Ovšem „podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie.“145

145

Článek 106, odstavec 2 Smlouvy o fungování EU

Závěr

63

5 Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo zformulovat určité „doporučení“ pro soutěžitele v oblasti hospodářské soutěže. Práce by měla poskytnout ucelenou představu o tom, co je to hospodářská soutěž, jakými pravidly se řídí a jak v hospodářské soutěži postupovat, aby se soutěžitel nedostal do rozporu s právními předpisy ať už České republiky, anebo práva EU. Nejdříve jsem nastínila vývoj právního mechanismu regulace ochrany hospodářské soutěže v minulosti a zjistila, že Česká republika se již přibližně od roku 1995 připravovala na „sjednocení“ právní úpravy s úpravou komunitární a později s právní úpravou Evropské unie. Ke sjednocení pak došlo zákonem 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění. Dnem vstupu České republiky do Evropské unie se pak stalo právo EU na našem území přímo aplikovatelné. Jako první jsem v teoretické části popsala podstatu hospodářské soutěže a vymezila věcnou působnost právních předpisů. Dále jsem se zabývala předností evropského soutěžního práva. Základem jednotných pravidel pro všechny členské státy je vytvoření jednotného vnitřního trhu, kdy hlavními nástroji nejsou pouze nástroje Evropské unie, ale i ty vnitrostátní. Právní úprava EU bude tedy použita tehdy, když protisoutěžní jednání ovlivní obchod právě mezi členskými státy, vnitrostátní úprava je aplikovatelná tehdy, pokud delikt negativně ovlivní trh uvnitř státu. Ovšem dle Nařízení Rady 1/2003 vnitrostátní právní předpis nesmí mít nikdy přednost před právem EU. Dále jsem určila právní prameny pro regulaci hospodářské soutěže jak v České republice, tak i důležité prameny v rámci Evropské unie. Ale důležitými prameny hospodářské soutěže nejsou pouze právní předpisy, ale i rozhodovací praxe soutěžních orgánů a soudní judikatury. Popsala jsem fungování orgánů regulace hospodářské soutěže, kdy u nás jde hlavně o Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a vnitrostátní soudy. V Evropské unii je to Evropská komise a Soudní dvůr Evropské unie, ale i Národní soutěžní orgány, které mezi sebou navzájem spolupracují. Definovala jsem si účel hospodářské soutěže a předmět soutěžního práva. Soutěžní pravidla se týkají tří oblastí, a to zakázaných dohod, zneužití dominantního postavení a spojení soutěžitelů, tj. fúzí. Společným znakem všech těchto oblastí je vykazování určitého protisoutěžního jednání na trhu za účelem ovlivnění trhu a jeho koordinaci a dále porušování zdravého soutěžního mechanismu. Vysvětlila jsem klíčové a nejdůležitější pojmy, které se objevují v obou právních přepisech, a pokusila se zdůraznit jejich negativní dopad na soutěž. Vymezila jsem ve všech případech výjimky, které mohou být ze zákazu vyňaty. Zabývala jsem se i možností, kterou poškození soutěžitelé, spotřebitelé, ale i „narušitel“ soutěže může využít ke své obraně právě poté, co došlo k porušení soutěže a zdravého konkurenčního prostředí. Otázka státních podpor byla také zodpovězena, jelikož členské státy využívají veřejné zdroje EU na podporu určitých hospodářských činností anebo k ochraně domácího odvětví. Vzhledem k tomu, že některé podpory zvýhodňují podniky, a narušují tak soutěž, pak je ve Smlouvě o fungování EU přesně vymezeno, jaký znak musí podpora mít, aby byla schválena. Tím znakem je samozřejmě tedy „společný zájem“.

Závěr

64

Pro svou praktickou část jsem si zvolila rozbor vybraných judikátů, které řešily jednotný problém, a to zneužití dominantního postavení. Z českých judikátů jsem využila nejen rozsudků a rozhodnutí soudů, ale také rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která jsou zveřejněna ve sbírkách rozhodnutí ÚOHS. Zvolila jsem si judikáty Škoda automobilová, a.s., Dattelkabel, a.s. a Český Telecom a.s./Telefónica O2 Czech Republic, a.s. V každém případě následovaly žaloby na rozhodnutí ať už ÚOHS, anebo jednotlivých soudů a v posledním případě se řízení dokonce dostalo až k samotnému Ústavnímu soudu, který rozhodl ve prospěch Úřadu, a Telefónica O2 Czech Republic, a.s. tak byla sankciována zatím nejvyšší pokutou v České republice vůbec. Rozepsala jsem argumenty všech stran vůči protisoutěžnímu jednání a podložila jsem je tvrzeními orgánů, které byly odůvodněny dle zákona anebo dle rozhodnutí jiných orgánů. Z evropských judikátů jsem si vybrala dva, které jsou velmi známé, Chiqiuta Bananas a Hoffmann-La Roche. Oba účastníci podali žalobu na neplatnost k Evropskému soudnímu dvoru, dnes již Soudnímu dvoru Evropské unie. Tyto judikáty jsou používané dodnes. V případu Chiquita Bananas došlo k vymezení kategorie, která sice není v primárním právu zmíněná, ale je nepostradatelná k určení a definici dominantního postavení. Je jím relevantní trh a hlavně tedy pojem „zaměnitelnost“ produktu. V případu Hoffmann-La Roche došlo k dalšímu rozpracování pojmu „dominantního postavení“. Zde se neobjevuje pouze výpočet tržního podílu k určení dominance, i když je právě on v mnoha případech určující, ale klade se důraz i na situaci podniku vzhledem k ostatním soutěžitelům, a tudíž na jeho chování, spočívající v nezávislosti vůči nejen soutěžitelům, ale i spotřebitelům a smluvním partnerům. Závěrem bych ráda dodala, že je důležité bojovat proti omezování hospodářské soutěže, jelikož pokud hospodářská soutěž prakticky neexistuje, anebo je výrazně omezena, pak se nejen zpomalí vývoj společnosti, ale zároveň se zpomalí její růst a pokrok. Hospodářská soutěž tedy díky protisoutěžnímu jednání upadá a s ním i ekonomika státu anebo v našem případě celé Evropské unie.

Literatura

65

6 Literatura 6.1 Literární zdroje OLIVA, Leoš; ŠUMBERA, Miroslav. Zákon o ochraně hospodářské soutěže / úplné znění/ : komentář /. Brno: Sekurkon, 1995. PÍTROVÁ, Lenka; POMAHAČ, Richard. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1. díl. Praha: Linde, 2000, s. 359. ISBN 80-7201204-5. RAUS, David. Formy a vybrané typy zakázaných kartelových dohod a jejich posuzování z hlediska zákazu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže – I. část. Obchodní právo. Praha: Prospektrum 2004, vol. 2/2004, ISSN 1210-8278 RAUS, David; NERUDA, Robert. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU: dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. 1. vydání. Brno: CP Books,a.s., 2005, s. 359. ISBN 80-251-0394-3 SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 362 ISBN 978-80-7400-334-9 ŠILHÁN, Josef. Pojem a význam překážek vstupu na trh z pohledu soutěžního práva a ekonomie. Antitrust. 2010, č. 4. ISSN 1804-1183 TICHÝ, Luboš et al. Dokumenty ke studiu evropského práva. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2002, s. 942. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201337-8 TICHÝ, Luboš; SVOBODA, Pavel; RAINER, Arnold; ZEMÁNEK, Jiří; KRÁL, Richard. Evropské právo: Soutěž. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 910. ISBN 807179-430-9

6.2 Internetové zdroje Články: Podstata zásady ne bis in idem. SLAVÍKOVÁ, Mgr. Hedvika. Epravo.cz [online]. 7. 5. 2003 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/podstata-zasady-ne-bis-in-idem-21638.htm Články: Soutěžní právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Epravo.cz [online]. 1999–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/soutezni-pravo-po-vstupu-ceske-republikydo-evropske-unie-29445.html Články: Výklad pojmu právo Evropské unie. Epravo.cz [online]. 9. 6. 2005 [cit. 201204-30]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vyklad-pojmu-pravoevropske-unie-33552.html DOLEČEK, Marek. Hospodářská soutěž: Vymezení některých pojmů. BussinessInfo: oficiální portál pro podnikání a export [online]. 7. 6. 2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnichukonech/hospodarska-soutez-opu/1000818/47329/#b12

Literatura

66

Fúze: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/fuze-fuse/ Generální klauzule. ABZ slovník cizích slov [online]. 2005–2006 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/generalni-klauzule Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž: Politika hospodářské soutěže v Evropské unii. Evropská komise [online]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/competition/index_cs.htm Hospodářská soutěž. Evropská komise [online]. 2010, 4/2010 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/youreurope/business/profiting-from-eumarket/competing-fairly/index_cs.htm Kartel: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006–2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/kartel/ Leniency program: Hospodářská soutěž. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006–2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/zakazane-dohody-a-zneuzitidominance/leniency-program/ Mezinárodní spolupráce: European Competition Network. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže:[online]. 28. 1. 2010 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/mezinarodni-spoluprace/europeancompetition-network/ Monopol: význam slova. Slovník cizích slov [online]. 2006-2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/monopol/ O úřadu: Historie úřadu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 20062012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.compet.cz/o-uradu/historieuradu/ O úřadu: Informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006, 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.compet.cz/o-uradu/informace-podle-zakona-c-1061999-sb/ O úřadu: Poslání a kompetence. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006-2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.compet.cz/ouradu/poslani-a-kompetence/

6.3 Právní prameny Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie Lisabonská smlouva Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 Smlouva o fungování Evropské unie Vládní nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, neplatí Vládní nařízení č. 169/1969 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství (novela), neplatí

Literatura

67

Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v aktuálním znění Zákon České národní rady č. 173/1991 Sb., o zřízení Českého úřadu pro hospodářskou soutěž, neplatí Zákon č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech, neplatí Zákon č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, v aktuálním znění Zákon č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, v aktuálním znění Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neplatí Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v aktuálním znění

6.4 Rozhodnutí Nález č. II. ÚS 83/03 ze dne 25. 3. 2004 Případ 14/68 Walt Wilhelm a ostatní v. Bundeskartellamt, [1969] Rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j 10 Ca 13/2006 – 106 ze dne 12. 10. 2006 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 93/2008 – 92 ze dne 10. 4. 2009 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 8Afs16/2007-705 ze dne 30. 7. 2009 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 9/2008 ze dne 31. 10. 2008 Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. 8/2005 ze dne 24. 11. 2005 Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j.: R 29/2002 ze dne 17. 10. 2003 Rozhodnutí ÚOHS č. j. S 222/03-4434/04-ORP ze dne 21. července 2004 Rozhodnutí ÚOHS č. j. 127/01-3210/05 ze dne 20. 4. 2005 Rozhodnutí ÚOHS č. j.: S 85/2000-1789/00-230 ze dne 22. 12. 2000 Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 2770/09 ze dne 5. 1. 2012 Rozsudek ESD ve věci Hoffmann-La Roche č. 85/76 ze dne 13. 2. 1979 Rozsudek ESD ve věci Chiquita Bananas č. 27/76 ze dne 14. 2. 1978 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2A 6/96 ze dne 14. 11. 1996 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Tz 172/2001 ze dne 13. 9. 2001

6.5 Ostatní zdroje Cenové rozhodnutí ČTÚ ze dne 23. 4. 2008 č. CEN 1/04.2008-1 Tisková zpráva SPT Telecom ze dne 29. 10. 1998

6.6 Zdroje tabulek Tab. 1, 2, 3: Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: S85/20001789/00-230 ze dne 22. 12. 2000

Literatura

68

6.7 Zdroje obrázků Obr. 1: O úřadu: Organizační struktura ÚOHS. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2006, 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z:http://www.compet.cz/ouradu/organizacni-struktura/

6.8 Zdroje grafů Graf. 1, 2: Informační centrum: Statistiky. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2011 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.compet.cz/informacnicentrum/statistiky/statistiky-hs/

Přílohy

69

Přílohy

Statistika ÚOHS

70

A Statistika ÚOHS Graf č. 1 Počty zahájených správních řízení v oblasti hospodářské soutěže ÚOHS

Počty zahájených správních řízení v oblasti hospodářské soutěže 80 60

61

55

61

57

20 0

45

40

40 54

53

2005

2006

16 3

21

10

2008

2009

2010

9

0 2007

Rok Zakázané dohody

ZDP

Fúze

Zdroj: Vlastní práce autorky Data čerpána z: www.compet.cz Graf č. 2 Výše uložených sankcí ÚOHS

Výše uložených sankcí 1200 956

1000 800 600

492

574

mil. Kč

298

400 200

18

88

0 2005

2006

2007

2008 Rok

Zdroj: Vlastní práce autorky Data čerpána z: www.compet.cz

2009

2010

Pravidla hospodářské soutěže v kontextu s Evropskou unií

Recommend Documents