ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA KATEDRA ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY
Teze k diplomové práci:
Vybrané aspekty nezaměstnanosti v souvislosti s evropskou integrací
Autor diplomové práce:
Olga Pešková
Vedoucí diplomové práce:
doc. Ing. Ivana Boháčková, CSc.
© 2003
Jedním ze „staronových“ jevů, se kterými se musí v dnešní době potýkat Česká republika, je nezaměstnanost. Právě tímto tématem se zabývá tato diplomová práce, která si klade za cíl popsat nezaměstnanost v České republice a v Evropské unii. Předpokládá se, že Česká republika vstoupí pravděpodobně v polovině roku 2004 do Evropské unie a stane se tak součástí jednoho z největších hospodářských celků na světě. Nezaměstnanost je v dnešní době aktuálním tématem. Stále více lidí u nás, ale i v Evropské unii, získává statut nezaměstnané osoby, což má dopad nejen ekonomický, ale i sociální. Existuje mnoho definic nezaměstnanosti, které se liší podle jednotlivých autorů. Vybrala jsem následující: „Nezaměstnaným nazveme jen toho, kdo nemá práci a nějakou si hledá. Hledání zaměstnání je nezbytným znakem nezaměstnaného. Člověka, který není zaměstnán, ale který ani žádnou práci nehledá, nemá smysl nazývat nezaměstnaným.“ [1] NEZAMĚSTNANOST V ČESKÉ REPUBLICE Bezprostředně po změně politických poměrů na přelomu let 1989 a 1990 došlo v naší ekonomice k rozsáhlým přesunům pracovních sil. Nejvíce postiženo bylo odvětví zemědělství a lesnictví, kde zanikly téměř dvě třetiny z původního počtu pracovních míst. Naopak vzniklo mnoho nových pracovních míst v odvětvích terciární sféry. Míra nezaměstnanosti stoupla za sledované roky o 6,2 % (z původních 2,9 % na 9,8 % - stav brán vždy k 31. 12. daného roku). Nejnižších hodnot bylo dosaženo v období 1995 a 1996. V následujících letech nastal rapidní růst registrované míry nezaměstnanosti až na 9,8 %. Nejvyššího počtu volných pracovních míst bylo dosaženo v roce 1995 a 1996, od roku 1997 byl zaznamenán prudký klesající trend, který zvrátil až vývoj v roce 2000. V roce 2002 připadalo na 1 volné pracovní místo téměř 10 uchazečů (což je rapidní nárůst oproti roku 1995, kdy na 1 volné pracovní místo připadal pouze 1,7 uchazeč). Každý rok je provázen podobným vývojem míry nezaměstnanosti. V prvních měsících roku dochází vždy k růstu nezaměstnanosti díky ukončení sezónních prací. Poté se 2
nezaměstnanost většinou pomalu snižuje. Ovšem druhé pololetí je charakterizováno opětovným nárůstem a to z důvodu příchodu absolventů škol a mladistvých na trh práce. Tržní tlaky na výkonnost zvýhodnily ve struktuře zaměstnanosti kvalifikovanou pracovní sílu, naproti tomu narostly obtíže v uplatnění méně kvalifikované pracovní síly, která ve větší míře zůstává nezaměstnaná nebo opouští pracovní trh. Tabulka č. 1 – Míra nezaměstnanosti v ČR 1995 - 2002 Období Míra nezaměstnanosti
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2,9
3,5
5,2
7,5
9,4
8,8
8,9
9,8
Zdroj: Statistické ročenky trhu práce v ČR 1995 – 2001, www.mpsv.cz Pozn.: údaje brány vždy k 31. 12. daného roku V ČR se problém nezaměstnanosti snaží vyřešit státní politika zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti je soubor opatření, která upravují konkrétní situaci na trhu práce a jsou vyhlašována vládou. Státní politika zaměstnanosti usiluje o: [2] -
dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách,
-
produktivní využití zdrojů pracovních sil,
-
zabezpečení práva občanů na zaměstnání.
a v České republice je zabezpečena: − Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, − Úřady práce. NEZAMĚSTNANOST V EVROPSKÉ UNII Evropská Unie je v současnosti uskupení 15 členských států. Pojem „Evropská unie“ byl zaveden tzv. Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii, schválenou v prosinci 1991. Smlouva vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Za jeden z nejdůležitějších problémů, kterým momentálně Evropská unie čelí je považována nezaměstnanost. Problémem nezaměstnanosti se v Evropské unii zabývá sociální politika. Evropská unie jako celek neprovádí politiku zaměstnanosti či sociální politiku a ani za ní nenese jakoukoli odpovědnost. Odpovědnost spočívá v podstatě na členských státech, 3
přičemž orgány Evropské unie pečují o jejich koordinaci a harmonizaci. Nejenom však členské státy provádějí sociální politiku, spolu s nimi se na jejím vytváření podílejí i různá sdružení a nevládní organizace. Hlavní úkoly evropské sociální politiky jsou popsány v článku 136 Smlouvy o ES: „Společenství (EU) a členské státy (…) si stanovují za cíl podporovat zaměstnanosti, zlepšovat životní a pracovní podmínky a umožňovat tak jejich harmonizaci při udržení dosažených zlepšení, prosazovat vhodnou sociální ochranu, dialog mezi vedením podniků a pracovníky, rozvoj lidských zdrojů s cílem udržení vysoké zaměstnanosti a boje proti sociálnímu vyloučení“. [3] Politiku zaměstnanosti uvádí Evropská unie do praxe díky jednomu ze strukturálních fondů – Evropskému sociálnímu fondu (ESF). Tento fond je důležitým finančním nástrojem Evropské unie pro investování do lidí. Jeho hlavním posláním je podpora opatření pro prevenci a boj s nezaměstnaností, rozvoj lidských zdrojů, rovné příležitosti pro muže a ženy, rozvoj hospodářské a sociální soudržnosti. Období 2000 – 2006 je pro tento fond důležité, protože díky němu se zavede do praxe Evropská strategie zaměstnanosti. V rámci této strategie spolupracuje patnáct členských států na dosažení společně dohodnutých cílů, aby připravily lidi na práci a vytvořily lepší prostředí pro pracovní místa. Tabulka č. 2 – Míra nezaměstnanosti v EU 1995 - 2002 Období
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
EU - 15
10,1
10,2
10
9,4
8,7
7,8
7,3
7,6
Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ Míra nezaměstnanosti v EU je již od 80. let na vyšší úrovni než v USA či Japonsku. Nezaměstnanost v EU je však rozložena velmi nerovnoměrně – značné rozdíly neexistují pouze mezi zeměmi, ale také mezi jednotlivými regiony. Evropská unie se potýká se třemi základními problémy a to s: − dlouhodobou nezaměstnaností, − nezaměstnaností mládeže, − nezaměstnaností různou dle pohlaví. 4
INTEGRACE ČR DO EU V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI Pokud se mluví o dopadu vstupu ČR do EU nelze nezmínit přechodné období, které se bude týkat volného pohybu osob – pracovníků. V podstatě to znamená, že lidé z kandidátských zemí si budou muset pro práci v EU obstarat pracovní povolení (jako je tomu nyní). Systém přechodného období v oblasti volného pohybu osob by měl vypadat následovně: •
Po 2 letech Komise vydá zprávu o situaci a členské státy budou nuceny oznámit, jaký systém si přejí dále uplatňovat. Předpokládá se, že restriktivní opatření ohledně vydávání pracovních povolení si ponechá jen málo členských zemí.
•
Po dalších 3 letech budou členské státy vyzvány k otevření svých pracovních trhů. V případě, že členská země prokáže, že má oprávněné obavy z migrace, která by závažně porušila podmínky na jejím trhu práce, může nadále vyžadovat dvouletý „odklad“ – čili povinná pracovní povolení.
•
Po těchto 2 letech již nebude existovat žádná výjimka a žádná členská země nebude smět požadovat po pracovnících z jiných zemí pracovní povolení.
Získaných znalostí a poznatků jsem v závěru práce využila k přibližnému popisu, jak bude náš trh práce vypadat po vstupu do silného ekonomického společenství, jakým bezesporu Evropská unie je.
5
CITACE [1]
HOLMAN, Robert. Ekonomie, 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 714. ISBN 80-7179-387-6
[2]
JÍROVÁ, Hana. Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999.
[3]
MPSV ČR. Evropská politika zaměstnanosti a sociální politika pro občany. Praha: MPSV ČR, 2002, s. 6. ISBN 80-86552-06-3.
6
