1. Úvod Biologická rozmanitost neboli biodiversita, zahrnuje veškeré formy života v navzájem provázaných ekosystémech, kde se jednotlivé nebo interferující environmentálně-antropogení faktory podílí na vzniku rozličných variací v genetickém potenciálu biot, jakožto základu biologické stability globálního environmentálního systému. Genetické zdroje mají pro lidstvo nevyčíslitelnou hodnotu, ať již jsou využívány v tradičním zemědělství, konvenčním či moderním šlechtění a nebo v genovém inženýrství. Jsou unikátním a nenahraditelným zdrojem genů a genových komplexů pro další genetické zdokonalování biologického a hospodářského potenciálu produkčních organismů - rostlin, mikroorganismů a zvířat v zemědělství a biotechnologiích. Se ztrátami či poškozením genetického základu takových zdrojů se snižují i možnosti dalšího genetického zlepšování zemědělských plodin a lesních dřevin v intaktních a semi-intaktních ekosystémech. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství, pro zajištění vyšší potravinové bezpečnosti, zlepšení životních podmínek a kvality života. Na genofondových pokusných a demonstračních plochách Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin, ZF Lednice, ŠP v Žabčicích, MZLU Brno, je soustředěno množství odrůd a genotypů vybraných ovocných druhů, mezi něž náleží kolekce netradičních druhů ovoce, zahrnující dřín obecný (Cornus mas L.), rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.), zimolez jedlý (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz. ex. Freyn.) a aronii černoplodou (Aronia mellanocarpa (MICHX.) Elliot). Druhy ovocných dřevin, jenž jsou zahrnuty v genofondu, jsou hodnoceny z hlediska morfologických, hospodářských znaků, zdravotního stavu a obsažených nutriceutik. Výsledky hodnocení netradičních druhů ovoce, jsou výchozími daty pro evaluaci a následné začlenění do širokého aplikačního spektra, jehož podstatou je introdukce umožňující racionální využití produkčních, ekologických a nutričních aspektů takových druhů. Nejčastěji lze jejich plody využít v alternativních komoditách zemědělské produkce a následně v potravinářství, kde právě profily biologických hodnot, mohou důvodem pro přehodnocení vhodnosti a účelnosti suplementace farmaceutickými doplňky stravy, namísto preference ovoce, zeleniny, případně dalších potravin rostlinného původu. Prokázaný biologický efekt přirozeně vázaných nutriceutik v plodech, může stimulovat a usměrňovat pěstitelskou a šlechtitelskou činnost. Méně rozšířené ovocné druhy prakticky nelze zastoupit pěstováním jiných dřevin.Většina těchto druhů je na stanovištní podmínky i pěstitelsky nenáročná, předností je jejich časný vstup do plodnosti a téměř
pravidelná sklizeň ovoce. V souvislosti s ekologickými benefity, spojenými s introdukcí minoritních druhů dřevin, je v současnosti diskutována jejich role ekologicko-stabilizační. Méně obvyklé ovocné dřeviny jsou velmi důležitým elementem využívaným v oblasti vyváženého druhového zastoupení v nově implementovaných systémech ekologické stability, ale i v původních, často ekologicky nestabilních biotopech, kde plní funkci posílení ekologických vazeb. Netradiční ovocné dřeviny nachází praktické uplatnění při ochraně půd. Mimo meliorační, mohou plnit funkci izolační, asanační, kulturní, estetickou (Genius Loci), naučně-vzdělávací, anebo rekreační.
2. Literární přehled
Biologické charakteristiky méně pěstovaných ovocných dřevin - ekologické, botanické a morfologické, funkční
2.1. Dřín obecný (Cornus mas L.) 2.1.1. Geografický původ a ekologický profil dřínu obecného (Cornus mas L.)
Dřín obecný (Cornus mas L.) je v rámci území České republiky alochtoním rostlinným druhem. Keře dřínu obecného, který je původním druhem horských biocenóz Kavkazu, se z původního stanoviště postupně šířily, nejprve po izotermě, přes území Turecka, Rumunska a Bulharska do jižní Evropy, odtud pak dále do severní Francie, Švédska, České republiky, Slovenské republiky a Maďarska. Rod Cornus je dnes rozšířen na ekologicky různorodé ploše. Některé druhy rostou v západní Asii, Evropě, jiné druhy se nacházejí v tropické Africe a také v Severní Americe. Jako zahradnickou specialitu uvádějí dřín i v Holandsku a Rakousku (ŠIMÁNEK, 1977). V rámci Československa byl výskyt dřínu obecného uváděn na 7 větších lokalitách Strážovská hornatina, Vihorlatské vrchy, Bíle Karpaty, Slánské vrchy, Slovenský kras, Moravské předhoří a Silická planina (ŘEZNÍČEK, SALAŠ 2002). Dřín obecný je řazen mezi teplomilné, méně rozšířené ovocné druhy. Keře rostou do nadmořské výšky 1400 m. n. m. Druh je vysoce tolerantní k abiotickým a biotickým faktorům a je schopen přežít a přinést dobrou úrodu i v horších podmínkách. Kvete velmi brzy, je pylodárnou dřevinou (ŘEZNÍČEK 2007). Vyskytuje
se
na
výslunných
svažitých
polohách,
dle
BENEDÍKOVÉ
a
KYSELÁKOVÉ (2006) na okrajích prosvětlených a suchých lesů, hlavně ve světlých šipákových a subxerofilních doubravách, častěji na vápnitých podkladech. Vyhovují mu půdy kamenité, mělké, vysýchavé, neutrální až slabě alkalické. I přes veškeré dostupné poznatky, které byly o tomto druhu publikovány lze konstatovat, že dřín obecný (Cornus mas L.), náleží do skupiny nedostatečně prozkoumaných taxonů (MADĚRA, ÚRADNÍČEK 2001).
2.1.2. Taxonomické zařazení dřínu obecného (Cornus mas L.)
Ze systematického hlediska je rod Cornus L. komplikovaný. Systematické členění dle KRÜSSMANNA (1976) je následující:
Říše: Plantae Podříše: Viridaeplantae Kmen: Magnoliophyta Podkmen: Spermatophytina Infrakmen: Angiospermae Třída: Magnoliopsida Podtřída: Cornidae Nadřád: Cornanae Řád: Cornales Čeleď: Cornaceae Podčeleď: Bombinae Tribus: Bombini Rod: Cornus Druh: mas Botanický název: Cornus mas L.
Dle KRÜSSMANNA (1976) jsou nové druhy rozlišovány jako nové rody a jdou v následujícím sledu:
Cornus L. – 4 druhy v Evropě Afrocrania – 1 druh v tropické Africe Benthamidia – 3 druhy ve střední a severní Americe Chamaepericylmenum – 2 cirkumpolární druhy Dendrobenthamia Hutch. (Cynoxylon) – 12 druhů v Himalájích a východní Asii Swida Opitz. (= Thelycrania [Dumort.] Fourr.) – 36 druhů v severní části mírného pásu, 3 v Mexiku a 1 v Severních Andách Ze všech zmíněných, pouze Cornus mas L., Swida sanguinea (L.) Opitz, Swida australis (C.A. Mey.) Pojarkova, a Swida hungarica (Karpati) Sojak., se vyskytují přirozeně na území Slovenska, doplňuje MERCEL (1988).
Seznam kultivarů, dle KRÜSSMANNA (1976) je následující:
cv. Alba – plody téměř bílé cv. Elegantissima – listy částečně růžové až bílé (=f. aureomarginata Schelle). cv. Flava – žluté ovoce (f. xanthocarpa Bean). cv. Macrocarpa – ovoce výrazně větší, hruškovitého tvaru (pěstován na Balkáně) cv. Nana – růst zakrslý, tvar kulatý cv. Pyramidalis – růst těsně vzpřímený, větve pouze nepatrně rozptýleny. Objeven pouze v Austrálii. f. sphaerocarpa – ovoce kulovité, objeven v Rumunsku. cv. Variegata – listy pravidelné s bílým ohraničením (= var. argenteomarginata Schelle). cv. Violaceae – ovoce fialové, červené, vzácné
2.1.3. Morfologie keře dřínu obecného (Cornus mas L.)
Dřín se vyskytuje ve formě keře nebo stromu. Keř je nezahuštěný, s kulatou korunou, dorůstající do výšky 2,8 - 3,5 m a netrpí poleháním. Pro strom je typická hustší, pravidelná a široce vejčitá koruna. Jeho výška se pohybuje v rozmezí 3 - 8 metrů. Na povrchu kmene se nachází tenká, tmavohnědá až šedohnědá borka s mělce brázditou strukturou, odlupující se v tenkých šupinkách. U vyšlechtěných odrůd se pohybuje výška keřů dřínu v rozsahu od 3,3 – 4,1 m (KLIMENKO 1990). Boční obrost je krátký, zpravidla převislý. Květní pupeny se tvoří na jednoletých výhonech (ŘEZNÍČEK, SALAŠ 2002). Dřín se vyznačuje bohatou kořenovou soustavou, která ho udržuje v půdním podkladu. Hlavní kořen má kulový tvar a zasahuje obvykle velmi hluboko. Pokud se jedná o boční kořeny, jsou také dlouhé a bohatě rozvětvené. Proto dochází k nasávání vody i z větších hloubek (ŠIMÁNEK 1977). Listové pupeny vyrůstají proti sobě a mají úzce oválný – eliptický tvar. Květní pupeny jsou kulovité. Listy jsou postaveny protistojně, oválně – eliptické, na konci ostré (TIBOR, BLAHO 2001). MERCEL (1988) charakterizuje listy jako protistojné, kopíjovité, až vejčité k vrcholu dlouze zašpičatělé, na bázi klínovitě zúžené, dlouhé 50 – 100 mm a široké 20 – 30 mm. Květy
se utvářejí před rašením listů v kulatých okolících, květní stopka 5 – 8 mm, listeny 4 malé, žluté až žlutozelené, 6 – 10 x 3 – 6 mm, šupinky 2 – 2,5 mm, kopíjovité, žluté. Květy umístěny v okolíkových svazečcích s podepírajícími čtyřmi vypouklými šupinami. V okolíku najdeme 25 - 40 oboupohlavních, samosprašných květů s malým spodním semeníkem. Okvětní plátky mají tvar protáhlý až špičatý. Potom se v květu vyskytují pylové váčky na úrovni zelenožluté blizny s velkým množstvím žlutých pylových zrn. Pestík je 1-2 mm dlouhý (KLIMENKO 1990). Plody jsou dvojsemenné peckovice s načervenalou dužinou (výjimečně žlutou, nebo bílou), (ŘEZNÍČEK, SALAŠ 2002). ŠIMÁNEK (1977) určil hmotnost pecek v rozsahu 3,5 – 5,1 g a poměr pecky k dužnině v rozsahu od 13,7 do 22,4 %.
2.1.4. Chemické složení plodů dřínu obecného (Cornus mas L.)
Plody dřínu obsahují především sacharózu, pektín, organické kyseliny, karotenoidy, antokyany, vitamín C, fenolkarbonové kyseliny, katechiny a antokyany. V kůře keřů jsou obsaženy organické kyseliny a terpenoidy. Listy obsahují sekologanin, vitamíny C a E, fenolkarbonové kyseliny, flavonoidy a to hlavně quercin a kempferol (JEFREMOV a ŠRETER 1996). KLIMENKO (1990) na základě chemických analýz plodů z volně rostoucích a vyšlechtěných genotypů za pětileté období, určila obsah sušiny v rozsahu 17,7 - 23,2 %, celkový obsah cukrů 5,2 – 8,95 %. Obsah redukujících cukrů se pohybuje v rozmezí 2,02 – 5 ,66 % (GULERYUZ, BOLAT, PIRLAK 1996). DEMIR a KALYONCU (2003) stanovili při studiu 6 typů dřínu obecného obsah cukrů 6,92 – 8,43%, obsah redukujících cukrů 6,9 % - 8,43 %. Obsah tříslovin uvádí KLIMENKO (1990) 0,47 – 1,18 %. Třísloviny, (především tanín), se vyskytují nejen v plodech ale i v listech, kořenech a v kůře. Způsobují u plodů silně svírající trpkou chuť. Vlastní chutnost plodu je způsobena vzájemným poměrem množství cukru, kyselin a tříslovin. Procenticky vyjádřená hodnota tříslovin činí dle CEREVITINOVA (1952) 0,606 %. Odrůda s nejvyšším obsahem taninu z výsadby dřínu ZF MZLU Brno, je dle ŘEZNÍČKA (2007) odrůda Vyšegorodský (0,937 mg . kg-1). Z organických kyselin je
v plodech dřínu obecného nejvíce zastoupena kyselina jablečná, jejíž obsah v plodech činil u odrůdy Fruchtal dle až 1,18 %. Plody dřínu obecné jsou velmi bohaté na obsah vitamínu C: ŘEZNÍČEK a SALAŠ (2002) udávají, že dřínky obsahují 100 – 300 mg.100 g -1 dužniny vitaminu C. Takové zastoupení může znamenat až desetinásobek obsahu vitamínu C v citrónu. Plody dřínu, které podrobil rozboru na obsah vitamínu ERCÍSLÍ (2004) vykazovaly hodnoty od 36 – 122 mg . 100 g-1. Obsah vitamínu E je dle BRINDZY (2006) 0,0053 – 0,0056 mg . 100 g -1. Antokyany jsou rostlinná barviva, patřící do skupiny hydrochromů. Jsou obsaženy ve vakuolách a způsobují modré, červené, fialové až černé zbarvení. Antokyany mění barvu se změnou pH buněčné šťávy obsažené ve vakuolách. Výrazně zastoupeným antokyanem v plodech
dřínek
je
kyanidin-3-glykosid,
jehož
obsah
stanovili
PANTELIDIS,
VASILAKAKIS, MANGANARIS a DIAMANTIDIS (2006), jeho hodnota činila 223 mg ve 100 g−1 čerstvého ovoce. O rok dříve, byly v jiných zástupcích rodu Cornus (Cornus alternifolia, Cornus controversa, Cornus kousa a Cornus florida) na základě separace extraktních komponent vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií detekovány další významné antokyany: delphinidin-3-O-glykosid
(1),
delphinidin-3-O-rutinosid
(2)
a
kyanidin-3-O-glucosid
(VAREED 2005). SEERAM, et al. (2005) experimentálně potvrdili, že plody dřínu obecného obsahují z antokyanů hlavně pelargonin, kyanidin a delphinidin galaktosid. Zjistlili v příbuzném druhu Cornus alba L. přítomnost skupiny antokyanů delphinidin 3-O-β-galactopyranosid-3′,5′-di-O-β-glukopyranosid
(1),
delphinidin-3-O-β-
galaktopyranosid-3′-O-β-glukopyranosid (2) a kyanidin, 3-O-β-galattopyranosid-3′-O-βglukopyranosid (3) které isolovali z bobulí. Výsledky, jichž dosáhli JAYAPRAKASAM, OLSON, SCHUTZKI, MEI-HUI TAI, NAIR (2005), poukazují na fakt, že antokyany a triterpenická kyselina ursolová, obsažena v plodech dřínu obecného výrazně snižuje riziko diabetes melitus a riziko srdečních onemocnění. Z fenolických látek, dále obsažených v plodech dřínu obecném (Cornus mas, L.), jsou zastoupeny kyselina galová a nilocitin (BRINDZA 2006). Obsah a složení popelu v % hmotnosti, dle CEREVITINOVA (1952) je uveden v tabulce 1.
Tabulka. 1. Obsah a složení popelu (%)
Dřínky Popel
K2O Na2O CaO MgO Fe2O3 P205
SO3 SiO2
CO2
Cl
9,34
20,09 0,59
[%] 0,74
49,37
2,74
7,61
3,04
0,40
6,58
0,61
Dusíkaté látky lze rozlišit na bílkoviny, aminokyseliny, dusíkaté soli, amidy aminokyselin, soli amoniaku, kyseliny dusičné. Z této skupiny jsou určující bílkoviny, které obvykle v ovoci přesahují i obsah ostatních dusíkatých látek. V tabulce 2 je uvedeno jejich zastoupení v plodech dřínu obecného:
Tabulka. 2. Obsah dusíkatých látek v čerstvém ovoci (CEREVITINOV 1952).
Obsah látek
g na 100 ml šťávy
Celkové množství N
0,0366
Dusík ve formě srážejících se bílkovin
0,0000
Dusík ve formě čistých bílkovin
0,0056
Dusík ve formě srážejících se bílkovin s alkoholem
0,0086
Dusík ve formě amidů
0,0053
Dusík ve formě amoniaku
0,0032
Kyselost přepočtená na kyselinu vinnou
0,8800
2.1.5. Agrotechnika pěstování keřů dřínu (Cornus mas L.)
2.1.5.1 Výsadba dřínu obecného (Cornus mas L.) S ohledem na značnou dlouhověkost zodpovědně vybíráme trvalé stanoviště pro pěstování, vhodné jsou slunné polohy, půdy propustné s dostatkem obsahu Ca a Mg. Před výsadbou doplníme organická a minerální hnojiva a povrch pozemku kultivačně upravíme. Vzdálenost řad volíme dle úrodnosti půdy 5,0 – 6,0 m, větší spon volíme na kvalitních stanovištích Zahuštěné výsadby pro nedostatek světla málo a nepravidelně plodí, plody dlouho a nestejně dozrávají. V řadách se vzdálenost pohybuje od 3,0 do 4,0 m. Ve vhodných podmínkách vysazujeme na podzim – do konce října, nebo brzy z jara začátkem dubna. Vysazují se jedno až dvouleté sazenice s bohatou, hustou kořenovou soustavou. Kořenovou i nadzemní část při výsadbě nezkracujeme. Agrotechnika spočívá v mělkém zpracování půdy v meziřadí do 100 mm, v příkmenném pásu do 40 – 50 mm. V 8. až 10. roce keře se zapojí do pásu a zabrání růstu plevelů. V období plodnosti se přistupuje u keřů k nejnutnějšímu sanitárnímu řezu, odstraňují se polámané křížící se větve a výhony. U kmenných tvarů s výškou kmene 0,50 – 0,70 m a korunou, obsahující 5 – 7 kosterních větví, jsou řezové práce náročnější. Řez sleduje prosvětlení koruny a odstranění podrůstajících větví. Snadno se koruny tvarují, některé semenáče vytváří převislé partie, které se využívají pro tvarování palmet (dvouramenná palmeta). Semenáče se zpravidla tvarují jako keř s výškou nízkého kmene 0,30 – 0,50 m s 5 - 7 kosterními větvemi (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Všechny řezové práce však musí být provedeny velmi brzy na jaře, a to ještě do období rašení. Při opožděném řezu je vyvoláno slzení – nadměrné proudění mízy. Rozmnožování dřínu není jednoduché. Keře dřínu lze množit generativně - pomocí semen. Zde však existuje značný problém s přeléhavostí semen, zapříčiněnou dvojitou dormancí, která je podmíněna morfologií semen (velká mocnost osemení, intenzivní sklerotizace), a rovněž i fyziologicky (vysoká koncentrace endogenní ABA). Problematice se podrobněji věnuje ve své práci ŘEZNÍČEK (2007), a v současnosti je dále řešena.
2.1.5.2. Množení keřů dřínu obecného (Cornus mas L.) Semena klíčí až v druhém roce po jednoroční stratifikaci, pro klíčení jsou vhodné lehčí půdy. V růstové fázi dvou dobře vyvinutých listů, je vhodné rozesadit semenáče na vzdálenost 15 x 30 cm. V budoucím roce v srpnu se roubuje za kůru. Rouby se odebírají z vyselektovaných jedinců. V praxi to znamená, že generativní rozmnožování má význam jen pro získání podnožového materiálu. Do kořenového krčku se roubuje tehdy, když chceme získat keříčkový sadbový materiál. Pokud je požadavkem dopěstovat kmenové tvary, tak o rok později roubujeme v požadované výšce, a to do boku za kůru v měsíci srpnu anebo v předjaří kopulací. Do této doby odstraňujeme na podnoži boční obrost a ponecháme pouze jeden terminální výhon. V našich podmínkách dosahujeme dobrých výsledků roubováním na kořenový krček, roubováním do boku v srpnu a roubováním družením v období vegetačního klidu. Vegetativní způsob množení dřínu, praktikován štěpováním, množením dřevitými řízky, oddělky, hřížením a řízkováním, je z důvodu přeléhavosti semen, pěstiteli více využíván. Dřín je možné rozmnožovat i odkopky z mateřských keřů. Výhony potom potápíme a nahrnujeme. Na podzim odebíráme zakořeněné odkopky, které přeškolkujeme. Z jednoho výhonku můžeme získat přiměřeně 10 zakořeněných odkopků (ŠIMÁNEK 1977), (ŘEZNÍČEK 2007).
2.1.5.3. Sklizeň plodů dřínu obecného (Cornus mas L.) Optimální sklizňové období je charakterizováno stupněm zralosti, ve kterém sklizené plody nejlépe snášejí transport i skladování a současně dosahují nejlepší kvality. Proto jsou rozlišovány následující stupně zralosti:
1. Fyziologická zralost je fáze, ve které končí dělení buněk plodů. Buňky se dále jenom zvětšují. 2.Technologická zralost je fáze, v které jsou plody vhodné pro daný způsob zpracování. 3. Obchodní zralost je fáze, ve které musíme sklízet ovoce určené na prodej, přičemž ovoce dosáhne požadovaného stupně zralosti během transportu, distribuce. 4. Konzumní zralost nastává, když ovoce dosáhne správného poměru jednotlivých nutričních a biologických složek.
5. Sklizňová zralost, tj. stupeň zralosti nejvhodnější pro sklizeň plodů, i když obsah látek v plodech často není optimální pro konzum nebo zpracování (IVIČIČ 1985).
Plody odebíráme vždy v technologické zralosti kdy jsou již vybarveny a typicky aromatické. Dřínky bývají sklízeny ručně, přesto je sklizeň relativně jednoduchá a rychlá. Plody, setřesené na podložené široké pásy PVC fólie jsou ve správně zvoleném termínu bez příměsi listí. Nesprávné je tvrzení, že dřínky se mají obírat až po prvých mrazech. Takové plody jsou mrazem znehodnocené, ztrácejí značné množství obsahových látek a na zpracování jsou méně vhodné. Vyselektované klony dozrávají od srpna do poloviny října. V příznivých podmínkách můžeme z dospělých keřů nebo stromů pravidelně sklízet 30 - 40 kg ovoce ročně (ŠIMÁNEK 1977).
2.1.6. Využití dřínu obecného (Cornus mas L.)
2.1.6.1. Využití dřínu obecného (Cornus mas L.) ve farmacii a přírodní medicíně Léčivé účinky plodů dřínu byly známy již v době starověku. V tradiční medicíně Kavkazu a centrální Asie, je dřín obecný užívaný více než 1000 let. Přirozené léky vyrobené z listů, květů a plodů, jsou využívány na léčbu bolesti krku, zažívacích problémech, vyrážkách, chudokrevnosti, játrových (hepatitida A) a ledvinových onemocnění v tradiční medicíně. Jedlé plody byly užívány proti průjmovým onemocněním (diarrhea enteritis), což není medicínou ignorováno ani v současnosti. Kůra kořene a výhonky byly využívány proti horečkám s podobným efektem jako dřevo „Kichone“, extrakty z kůry dřínu léčí svrab psů. Kůra a plody mají některé léčivé vlastnosti a jsou samozřejmě významné i z nutričního hlediska. Plody se využívají při střevních těžkostech a proti horečce a jsou využívány i při léčení cholery. Léky z kůry a zahuštěné šťávy se v tradiční medicíně používají při léčbě kožních poranění a furunkulózy. Dužnina plodů a olej z kostky jsou využitelné na léčbu a regeneraci poškozených vnitřních
a vnějších epidermálních tkání. Plody, kůra a listy
projevují mikrobiální aktivitu vůči Staphylococus aureus, Escherischia coli, Proteus vulg. a Pseudomonnas aeruginosa (BRINDZA 2006). JAYAPRAKASAM, OLSON, SCHUTZKI, MEI-HUI TAI, NAIR (2005) rovněž prokázali, že se kombinace antokyanů a kyseliny ursolové obsažených v plodech dřínu
obecného velmi dobře osvědčuje při dietách u pacientů s extrémní nadváhou, indukovaných intolerancí glukózy v organismu a následným zvýšeným ukládáním lipidů do jater. Vitamín C se podílí především na významných hydrooxidačních reakcích probíhajících v organismu. Je významným antioxidantem, inhibuje tvorbu nitrosoaminů a působí jako modulátor mutageneze a karcinogeneze. Vitamín se neukládá do zásoby. V současné době se přibližně denní příjem pohybuje v rozmezí 60 - 200 mg. Veškerá potřeba je kryta vitamínem z potravy, ovoce je jeho zdrojem z 35% (VELÍŠEK 1999). Kyselina galová, obsažená v plodech dřínu obecného, vstupuje jakožto ochranný faktor do reakcí iniciovaných při fyziologickém ataku ROS (formy volných kyslíkových radikálů), způsobující poškození buněčných struktur vlivem indukce stresových reakcí.
2.1.6.2. Využití dřínu obecného (Cornus mas L.) v potravinářství a konzervárenství Dřínky se používaly už ve starověku jako pochoutka. Byly konzervovány nakládáním do pohárů, sušili a následně konzumovány v zimním období (ŠIMÁNEK, 1977). Plody lze v domácnosti všestranně upotřebit. Je možno připravit relativně široké spektrum výrobků, výhodné je kombinovat dřínky s jinými plody, méně hodnotných ovocných druhů. Často jsou vyráběny kompoty a džemy. Dřínky lze upotřebit na výrobu marmelády, připravit můžeme i dřínkový čaj, pro výrobu likéru je možno dřínky macerovat v lihu, vyrobit lze i dřínkové víno. Z přehledu chemického složení plodů dřínu je zřejmé, že dřínky jsou jako potravina atraktivní nejen vzhledem k sensorickým vlastnostem jimiž disponují, ale právě pro obsah bioaktivních látek, díky nimž lze předpokládat vysoký benefit pro lidské zdraví a wellfare. Právě vysoký obsah kyseliny askorbové výrazně zvyšuje možnosti využití dřínu obecného v potravinářství. Přírodní askorbát, je v konzervárenství požíván k fortifikaci výrobků určených zejména pro děti (VELÍŠEK 1999), (UHEROVÁ 2002).
2.1.6.3. Využití dřínu obecného (Cornus mas L.) v lesnictví, dřevařství, regionálních programech rozvoje biodiverzity a jeho další přínosy pro zemědělství Jedním z úkolů Národního lesnického programu podle usnesení vlády (č. 53 ze 13. 1. 2003), je uchování biodiverzity ekosystémů, kam náleží i problematika keřů, zahrnující i dřín obecný (Cornus mas L.) Dřín patří do skupiny ovocných dřevin zabraňující erozi půdy. Důvodem je bohatý kořenový systém umožňující zpevňování půdy zvláště na svazích. Mezi další výhody dřínu obecného patří odolnost proti chorobám i škůdcům. Z hlediska dendrologické aplikace existuje možnost vysazovat dříny i v ekologicky poškozených oblastech, kde mohou bezesporu přispívat ke zlepšení životního i přírodního prostředí. Využití najde též tvrdé a velmi kvalitní dřínové dřevo, vhodné k výrobě násad a rukojetí. Jelikož se navíc dřínové dřevo dobře leští, lze z něho vyrábět užitkové a ozdobné předměty (ŠIMÁNEK, 1977). Pro velmi časný vstup do fenofáze kvetení, sehrávají v ekosystému keře dřínu významnou roli, jakožto pylodárná dřevina.
2.2. Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
2.2.1. Geografický původ a ekologický profil rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides, L.) Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) je společně s hlošinou (Eleagnus L.), šeferdií (Shepherdia Hutt.) řazen do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae Juss.). Název Hippophae pochází z řečtiny. V překladu toto slovo znamená „třpytící se kůň“. Staří Řekové si totiž všimli, že zvířata pasoucí se v oblastech, kde rostl rakytník, nabírají na váze a mají lesklou srst. Rakytník se také někdy označuje jako "citroník severu", z důvodu vysokého obsahu vitamínu C (LEUGNEROVÁ 2007). Přirozený areál rakytníku řešetlákového je velmi disjunktní. Zahrnuje pobřeží západní a jižní Evropy, Skandinávie. Původní domovinou je střední Asie - Afghánistán, Tádžikistán a Uzbekistán, avšak jeho současné rozšíření je dosti široké. Zahrnuje značnou část Evropy a Asie. Značné plochy přirozených porostů se vyskytují na Sibiři (kde byly vyšlechtěny první kulturní formy) a ve střední Asii. Je dřevinou poříčních a říčních ostrovů, alpských stepí i krasových strání. Snáší i zakouřené prostředí průmyslových oblastí. (SALAŠ, ŘEZNÍČEK 2001). Kolekce odrůd a forem (Hippophae rhamnoides L.) jsou soustředěny na vědeckých pracovištích ve Strasburgu, Toulose a St. Petersburgu (POKORNÝ a kol. 1994). První kulturní formy jsou spojovány s r. 1934 a Altajskou šlechtitelskou stanicí. Produkční plantáže jsou založeny v Povolží, na Altaji a v severovýchodním Německu. Na území ČR se volně rakytník nachází pouze v planých formách. Keře jsou vysazovány podél komunikací z důvodů dekorativních, ale zejména pro svou odolnost vůči exhalacím (DLOUHÁ 1999). Popisovaný druh je nenáročný na půdní prostředí. Roste na suchých a chudých půdách, stejně jako na lokalitách vlhkých a zasolených. Vhodný je i do půd písčitých, upřednostňuje však dostatek vápníku. Je druhem světlomilným a nesnáší zastínění. Při zastínění slábnou výhony i obrost, málo kvete a plodí, rovněž dochází ke snížení jejich kompetitivní schopnosti (CHITTENDON 1956), (DLOUHÁ 1999). Východní a západosibiřské populace se vyznačují mrazuvzdorností, snáší poklesy teplot v období podzimu i zimy a naopak i vysoké denní teploty v létě. Ve svém původním
areálu na Sibiři, keře rakytníku běžně překonávají mrazy až -50 °C. Předností je jeho adaptabilita na ekologické a geografické zvláštnosti stanoviště (SALAŠ, ŘEZNÍČEK 2001). Rostliny rakytníku řešetlákového vykazují vysokou symbiotickou relaci s bakteriemi rodu Frankia a Rhizobium (SMALL, CATLINK, LI 2007).
2.2.2. Taxonomické zařazení rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.)
Říše - Plantae Podříše - Virideaplantae Kmen - Tracheophyta Podkmen - Spermatophyta Infrakmen - Angiospermae Třída - Magnoliopsida Řád - Rhamnoides čeleď - Eleagnaceae Rod - Hippophae L. Druh - Hippophae rhamnoides L.
Taxonomie dle: Natural Resources Conservation Service, (ITIS 2008).
2.2.3. Morfologie keře rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.)
Rakytník je vysoký, hustě větvený, opadavý keř až strom, dorůstající výšky 0,5 – 8 m. Koruna keře je tvořena soustavou větví s různým zastoupením výhonů. Rozvětvené kolcovité větvě jsou v mládí stříbřitě zbarvené. Rakytník je rostlinou dvoudomou s oddělenými pestíkovými a prašníkovými květy, a je proto nutno pěstovat samčí i samičí rostliny (FLOWERDER 1995). Borka rakytníku je černohnědá, šupinatá, letorosty trnité, hustě kryté stříbrnými hvězdicovitými trichomy, pupeny střídavé, malé 2 - 3 mm dlouhé, kulaté až vejčité s bronzově hnědými 2 - 3 šupinami. Listy jsou krátce řapíkaté, čárkovitě kopinaté, celokrajné. Čepel je dlouhá 2 - 8 cm, 0,2 - 0,8 mm široká, lícní strana hnědozelená, na rubu je list hnědavě až žlutostříbřitě plstnatý. Čtyřčetné květy jsou hnědavě zelené, samčí v kláscích na bázi letorostů 3 - 4 mm dlouhé s češulí kratší než kališní cípy. Samičí květy jsou situovány ve svazečcích 2 - 4 mm dlouhé, po 2 - 5 v paždích letorostů. Velikost nepravých peckoviček elipsoidního tvaru je 0,6 - 1 cm délky a šířka dosahuje 0,4 - 0,6 cm. Pecka je tmavohnědá až černá, plody dozrávají v září, (LEUGNEROVÁ 2007). Doba jeho kvetení je ovlivňována klimatickými poměry (suma efektivních teplot pro začátek kvetení 192 – 204 °C, pro plné kvetení 192 – 318 °C) a bývá zpravidla 6 – 12 dní (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Plodem je oranžová, žlutá, ale i červená peckovička oválného, okrouhlého, vejčitého, opakvejčitého, válcovitého tvaru. Doba od začátku kvetení do plného vyzrátí plodů bývá 12 – 15 týdnů. Velikost peckoviček bývá různá, u semenáčů 100 plodů představuje 25 – 45 g, u odrůd až 60 g. Plody rakytníku zrají v září až říjnu a setrvávají na keřích přes celou zimu až do jara (KOTT 1985).
2.2.4. Chemické složení plodů rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.) Řapíky a listy obsahují 4 - 5 % taninu (HUXLEY 1992). Menší větve a listy jsou často lisovány a extrakt využíván ve farmacii pro obsah katechinu a kvercetinu. Semena obsahují 12 - 13 % velmi viskózního oleje (CHOPRA, NAYAR 1986), (CHEVALLIER 1996). Obsah vitamínů v plodech rakytníku (v mg ve 100g plodů): Plody obsahují kyselinu askorbovou od 200 do 1300 mg, provitamin A 0,9 - 40 mg %, vitamíny P jsou zastoupeny množstvím 75 – 100 mg %, B1 0,016 – 0,039 mg %, B2 0,03 – 0,056 mg %, B6 0,05 – 0,79 mg %, E 8 – 18 mg %, K1 0,9 – 1,5 mg %, F 2000 – 3000 mg %, cukry 2,0 – 8,7 %, organické kyseliny 1,16 – 3,80 %, třísloviny 0,21 – 0,29 %, minerální látky, železo, hořčík, mangan, bór, síru, hliník, křemík, titan a další (JANČA, ZENTRICH 1996). VALÍČEK a kol., (2001) uvádí, že semena rakytníku obsahují až 13% oleje, který z největší části tvoří kyselina olejová, linolenová a palmitová.
2.2.5. Agrotechnika pěstování rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides, L.)
2.2.5.1. Výsadba a ošetřování rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides, L.)
Výsadbu rakytníku lze provádět na jaře i na podzim. Nejvhodnější jsou slunná stanoviště na rovině či na mírném svahu. Vhodné jsou půdy lehčí, písčité, propustné, bohaté na vápník, pH 6,5 – 7. Uspokojivě roste i na vlhčích stanovištích a zasolených půdách (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Podle DLOUHÉ (1999), váže rakytník na kořenech hlízky s bakteriemi (hlízkové bakterie) schopnými poutat vzdušný dusík, který je rostlinou využíván. Před výsadbou je nutno půdu dobře zpracovat a dle potřeby přihnojit. Při zakládání výsadby, ale i v dalších letech je doporučeno nehnojit dusíkem. Jelikož je rakytník rostlina dvoudomá, musíme společně vysadit samčí i samičí rostliny. Doporučený poměr rostlin ve výsadbě je 1 : 6 – 8. Poměr stran sponu je vhodné stanovit v závislosti na charakteru odrůdy. Osvědčený je rozsah sponu o délkách 4,0 x 4,0 – 6,0 m. Ve větších výsadbách se osvědčuje 5 – 6 řad samičích a 1 řada rostlin samčích (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). SALAŠ a ŘEZNÍČEK (2001) uvádí, že je výhodný každoroční asanační řez v období jara, kdy se odstraňují všechny zaschlé, polámané, či jinak poškozené partie keře.
DOLEJŠÍ a kol. (1991) doporučuje rakytník občas hlubším řezem zmladit. Řez spočívá v odstraňování neplodícího obrostu a starých kosterních větví, abychom zabránili přesunu plodnosti na obvod rostliny. K řezu přistupujeme u rostlin v období 6 – 8 let stáří. Rakytník řešetlákový není postihován značným výskytem chorob a škůdců. Ze škůdců se může vyskytovat zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes Walk.). V případě silného přemnožení mšic je nevyhnutelná chemická ochrana (HRIČOVSKÝ a kol. 2002). Větším problémem je vadnutí rakytníku, které způsobují houby z rodu Fusarium (VALÍČEK, HAVELKA 2008).
2.2.5.2. Sklizeň rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides, L.)
Vstup do plodnosti bývá již v třetím roce po výsadbě. Sklizeň je nejnáročnější prací při pěstování rakytníku. Složitá introdukce rakytníku řešetlákového do našich podmínek spočívá právě v obtížnosti ruční sklizně plodů z trnovitých keřů a komplikací jsou také jeho složitější opylovací poměry. Plody jsou sklízeny v období technologické zralosti, což bývá obvykle na přelomu srpna a září. Rakytník si své nutriční vlastnosti ponechává, je tudíž možno sklízet později, i v zimě. Nezralé plody drží pevně na obrostu, přezrálé praskají (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Nejnáročnějším způsobem je ruční sklizeň otrháváním či odstříháváním plodů nůžkami. Jinou možností je odstříhávání celých větviček zahradnickými nůžkami. SALAŠ a ŘEZNÍČEK (2001) však uvádějí, že při oddělování i jednoletých partií zapříčiňuje oslabení keřů, a současně dochází k redukci sklizně v dalším roce. Třetím způsobem sklizně je česání pomocí speciálních hřebenů a nádobek, které nesmí být ze železa, mosazi, mědi nebo zinku, aby se vysoký obsah vitaminu C v plodech neznehodnocoval (BODLÁK 1995). V Rusku a Mongolsku, bývá úroda sklízena setřesením zmrzlých bobulí (během zimy v přirozených podmínkách a nebo z odstříhaných větévek uměle zmražených) a jejich odtržení dochází vlivem intenzivního proudu vzduchu. Praktické využití obou metod je spojeno s určitými problémy. Jedná se o ztráty při sklizni plodů mražených v přirozených podmínkách, vysokou cenu, poškození rostlin při umělém zmrazení.
Sekundární metabolity, vyznačující se rychlou antioxidační kinetikou radikálového zhášení, dosahují maximálních hodnot vlivem chladných a deštivých klimatických podmínek (GRIEVE 1984), (CHIEJR 1986). 2.2.5.3. Způsoby množení rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) Rakytník řešetlákový je možno rozmnožovat způsobem generativním i vegetativním. Generativní množení není limitováno dlouhou dormancí, stratifikace osiva tedy není nutná. Taková vlastnost umožňuje vysévat ihned po sklizni, ale také v období, kdy bylo suché osivo již skladováno. Způsob generativního množení je sice nejjednodušší, ale nebývá příliš praktikován, jelikož při tomto způsobu je podíl samčích i samičích jedinců 1:1, což není příliš rentabilní poměr. Rovněž dochází k inhibici transferu znaků z mateřské rostliny na potomstvo (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Vegetativním způsobem množení zajišťujeme geneticky jednotný výsadbový materiál. Rakytník můžeme množit kořenovými výběžky (odkopky, hřížením), či různými metodami řízkování. Nejvíce bývají používány řízky polovyzrálé – pro bylinné řízkování, ale i řízky dřevité. Řízkování provádíme na podzim, ještě za přítomnosti listů, které jsou následně odstraněny. Řízky vysazujeme přímo do množícího záhonu, kde přečkají období, o délce ekvivalentní dobrému zakořenění řízků. Po vytvoření dostatečného kořenového systému vysazujeme rostliny do písčité půdy v pařeništi nebo fóliovníku (KRÁL 1998). DLOUHÁ (1999) stanovila parametry růstového optima valenčním rozmezím 25 – 30 º C a 90% vlhkostí, po dobu dvoutýdenní inkubace. Při množení pomocí kořenových výběžků je možné použít pouze rostliny do stáří 4 – 5 let. U starších rostlin se výmladky od silných kořenových výběžků těžko odstraňují. Možné je také rozmnožování roubováním. Dle ŠIMÁNKA (1977) se v praxi nejlépe osvědčilo roubování kopulací. 2.2.6. Možnosti využití rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides, L.)
Zmínky o využití bobulí rakytníku řešetlákového, pocházejí již z doby antiky. Pravděpodobně nejznámější jsou dochované poznatky z doby alexandrijské, kdy vojáci Alexandra Makedonského používali plody rakytníku jako součást stravy (LI 1996). V medicíně jsou využívány zejména plody. Nejvíce proklamovanými léčebnými efekty jsou: astringenční účinnost (detoxikační schopnost taninu tvořit nereaktivní komplexy s
alkaloidy a bílkovinami), efekty vasoprotektivní, protirakovinné, tonické a specificky baktericidní. Antibakteriálně účinné složky šťávy působí proti růstu stafylokoků a salmonel. Ze skupiny sekundárních metabolitů, jsou zastoupeny vitamín A, B, C a tanin. V rakytníku byl poprvé u rostlin objeven alkaloid hippophein - prekursor serotoninu, s výrazným protinádorovým účinkem. Při lisování šťávy z plodů je nutno respektovat protektivní opatření z důvodu vysokého antioxidačního potenciálu vitamínu C. Vitamin C posiluje obranyschopnost a antioxidační potenciál organismu. Blahodárných účinků je využíváno ve výživě člověka často formou vitaminových preparátů. Extrakt je stomachikem, vykazuje schopnost snižovat hladinu cholesterolu a obsahu cukrů a tuků v lidském těle. Konzumace bobule rakytníku podporují trávení a vylučování žluči. Z plodů bývá lisován olej bohatý na esenciální více nenasycené mastné kyseliny, účinné při léčbě kardiovaskulárních chorob, v dermatologii je využíván na popáleniny a k zmírnění působení radiace (DIRR, HEUSER 1987), (PHILLIPS, FOY 1990), (CHEVALLIER 1996). Rakytník má také použití v gynekologii při léčbě karcinomu děložního krčku, kdy je aplikován transdermálně - impregnací sterilních tamponů, nebo také v kožním a očním lékařství. Vyšetřováním akutní i chronické krevní toxicity, bylo zjištěno, že olej z rakytníku je bezpečný (KVASNIČKOVÁ 2003). Dřevo rakytníku řešetlákového je velmi tvrdé a má velmi dobré vlastnosti, což ocení hlavně řezbáři. Dříve se používalo k výrobě kulečníkových koulí, hůlek, držadel, ozdobných předmětů apod. Halofilní vlastnosti keře jsou prekvizitou pro výsadbu v přímořských oblastech k výsadbám větrolamů a pokrytí stínového garé. Vzhledem k rychlému růstu je kořenový bal využíván jakožto impenetrační bariéra, je používán v sanačně rekultivačních opatřeních (POLUNIN 1969), (SHEPHERD 1974). Dřevina je neobyčejně vitální. Je proto vhodná do parků a zahrad, do extrémních stanovišť a devastovaných půd pro jejich rekultivaci, či pro ozelenění neplodných ploch, je oblíbenou dekorační dřevinou, používá se jako solitér, ale i do skupinových výsadeb. Jelikož vytváří četné kořenové výmladky, nachází uplatnění i při zpevňování písčitých půd a v protierozních opatřeních (HRADIL a kol 2000). Rakytník je využíván při sanačních a rekultivačních opatřeních, jako revegetační rostlina. Je přirozeně odolný proti poškození environmentálními vlivy, proti pesticidům. Z kontaminované půdy zachytává rezidua pesticidů. Na erozně ohrožených půdách bývá zejména na severu USA využíván jako přirozená bariéra. Vysoký potenciál rakytníku jako antierozní rostliny je využíván v Číně, kde bylo v rámci rekultivačních a asanačních opatření
vysázeno 2,5 mil akrů rakytníku. V Kanadě byl úspěšný program půdně-sanitátních opatření "Shelterbelt", jehož cílem byla distribuce 1 milionu semenáčů rakytníků, na výsadbu větrolamů (SMALL, CATLING, LI 2007). Vzhledem k širokému spektru možností aplikace rakytníku řešetlákového, je nutnost založení jeho globální genové rezervy urgentní.
2.3. Zimolez jedlý (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
2.3.1. Geografický původ a ekologický profil zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
Rod zimolezů je velmi obsáhlý. Je zastoupen téměř 180 druhy, které jsou rozšířeny v zóně mírného pásma severní polokoule. Většina druhů má pro člověka málo chutné plody a tyto jsou využívány pouze jako okrasné keře či popínavé rostliny s dekorativními a nejedlými plody. Z hlediska ovocnářského se pěstují taxony Lonicera edulis Turcz. ex Freyn, Lonicera kamtschatica (Sevast) Pojark, Lonicera turczaninowii Pojark. Ovocnářsky pěstované jsou společně označovány za „kamčatské borůvky“, které mají plody příjemně sladké, někdy s mírnou nahořklostí (ŘEZNÍČEK 2007). Často jsou pro určitá zpracování či konzumaci vyžadovány i plody s mírnou hořkostí (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Keře s plody bez výraznější hořkosti jsou autochtoním druhem na Kamčatce, Hokaidu a některých oblastech východní Sibiře. Ze sladkoplodých genotypů byla sestavena původní kolekce šlechtitelkou Dr. Plekchanovou (St. Petersburg). Její kolekce se stala základem mnoha vysazovaných odrůd. Genofond byl založen z materiálů původních semen, shromážděných v průběhu botanicko-ekologických expedic, na odlehlých částech uvedených lokalit. Z genofondu v Stankt Petersburgu a Vladivostoku, byl materiál postupně rozšířen do Estonska a USA, z důvodu potřebné evaluace vlastností genotypů, v odlišných ekologických podmínkách (ARUS, KASK 2007). Zimolez je rostlinou světlomilnou. Snáší i mírné zastínění, ale při zastínění dosahuje menších výnosů. Ve své domovině roste ve světlých hájích nebo pasekách, na rašeliništích či močálech nebo podél řek a jezer. Náročnost na půdní podmínky je velmi nízká. pH pro něj není stěžejní, roste na kyselých i zásaditých půdách, snese půdy písčité i jílovité. Na obsah živin v půdě je též nenáročný, dobře roste i na půdách chudých. Špatně však snáší půdy suché. Je proto vhodné tyto keře udržovat pod pravidelnou zálivkou. Keř je vysoce mrazuvzdroný, a to až do – 45 οC (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008).
2.3.2. Taxonomické zařazení zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
Říše - Plantae Podříše - Virideaplantae Kmen - Tracheophyta Podkmen - Spermatophyta Infrakmen - Angiospermae Třída - Magnoliopsida Podtřída - Cornidae Nadřád - Dipsacanae Řád - Dipsacales Čeleď - Caprifoliaceae Tribus - Lonicereae Rod - Lonicera Druh - Caerulea Poddruh - Edulis
Specifické označení dle naleziště druhu a autora názvu - Turcz. ex. Freyn (KRÜSSMANN 1976).
Zimolez jedlý, v západních zemích známý jako Blue Honeysuckles nebo Swamp fly Honeysuckles nebo HonneyberriesTM, získal anglický název odvozením od japonského označení bobulí Haskappu. Doslovný překlad tohoto termínu "modře-medová nevinnost", má jistou vypovídací hodnotu (BORS 2007).
2.3.3. Morfologie keře zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
Druh L. cerulea je opadavou dřevinou keřovitéhu tvaru, s habitem hustě větveného keře. Obvykle se setkáváme s keři dosahující výšky asi 1,6 m, u některých vzrůstných odrůd dosahují hodnoty 2,5 m. Lonicera caerulea, subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn., je diploidním genotypem zimolezu jedlého, autochtoním v povodí řeky Amur. Keř je tvořen 12 - 15 hlavními větvemi, formujícími korunu o průměru 1,5 m. Typickou vlastností (Lonicera caerulea L.) je tvorba podrůstajících letorostů – výmladků. Letorosty jsou barvy nazelenalé až fialově hnědé, a to v závislosti na přítomnosti antokyanu. Některé odrůdy mají letorosty jemně ochlupené, u některých toto ochlupení vůbec neexistuje. Nové výhony o délce 0,5 - 0,9 m, mohou vyrůstat i z latentních pupenů (MARKOVÁ 2001), (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Listy zimolezu jsou jednoduché, celokrajné, okrouhlé, oválné, vejčité až opak vejčité, barva listů bývá žlutozelená až modrošedá, obvykle se vyskytuje temně zelené zbarvení. Listová čepel bývá lysá nebo ochlupená. Pro mnoho druhů a odrůd je charakteristická existence velkých, diskovitých palistů. Jelikož zimolez pochází z oblasti, s krátkým vegetačním obdobím, zasychají jeho listy v podmínkách ČR už v průběhu července. Velké pupeny, charakteristické svým rozmístěním na letorostu, jsou pokryty tvrdými krycími šupinami. Keř vykvétá od února do dubna, a kvete drobnými, žlutými až žlutozelenými kvítky, jejichž velikost je až 3 mm. Nejčastěji dvoukvětá květenství s jedním 3 - 8 mm semeníkem kvetou 7 – 10 dnů. Plodem zimolezu je souplodí dvou srostlých bobulí o délce v rozmezí 15 - 35 mm, průměru 6 - 15 mm a hmotností od 0,7 do 1,4 g. Plody japonských selekcí mohou vážit až 2,4 g. Bobule, jsou zbarveny světle modře až fialově, v závislosti na pěstované odrůdě (ARUS, KASK 2007), (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Vývoj fenologických fází keřů zimolezu studoval v lokálních klimatických podmínkách Matuškovič (MATUŠKOVIČ a kol., 2002). Na pokusné lokalitě SPU v Nitře, začíná tvorba květních pupenů zimolezu zpravidla brzy v únoru. Počátek fenofáze kvetení následuje o měsíc později. Iniciace tvorby plodů bývá u odrůd zimolezu časově relativně stálá, zpravidla v termínu 10 - 20 dubna. Plody dozrávají v prvním a druhém týdnu května, konzumní zralosti dosahují v posledním týdnu měsíce. Keř ukončuje růst na přelomu srpna a září. V průběhu posledních dvou zářijových týdnů dochází k opadu listů. Do období
vegetačního klidu vstupují keře zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn v posledním zářijovém týdnu a počátkem října.
2.3.4. Obsahové látky v plodech zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn. V plodech zimolezu jedlého je obsaženo 10 - 17 % sušiny, relativní podíl sacharidů (převážně redukujících cukrů) je 5 - 10 % (glukóza, fruktóza, galaktóza, sacharóza a ramnóza, významně zastoupeny jsou rovněž mikroelementy, zejména na hořčík, draslík, hořčík, fosfor a vápník (ARUS, KASK 2007). Obsah organických kyselin kolísá v rozmezí 1,5 - 4,5 %, převažuje kyselina citrónová (90 %), zastoupeny jsou však i kyselina jablečná, jantarová a šťavelová. Plody obsahují často významného množství kyseliny L-askorbovové v rozmezí hodnot 20-70 mg . 100g -1
-1
,
-1
provitaminu A (0,05 - 0,32 mg . 100 g ), vitamínu B1 (2,8 - 3,8 mg . 100 g ), obsažen je i riboflavin (2,5 - 3,8 mg . 100 g-1) a kyselina listová - B9 (7 - 10 mg .100 g-1). Bobule se vyznačují vysokým obsahem aktivních polyfenolických látek Komplex P-aktivních polyfenolů je tvořen anthokyany (kyanidin-3-rutinosid, kyanidin-3-monoglykosid) v množství 900 - 1400 mg .100g-1, proanthokyany- (OPK) 720 mg . 100 g-1, volné katechiny - 120 - 620 mg . 100g-1, fenolkarbonové kyseliny - 15 - 100 mg . 100g-1. Celkový obsah flavonoidů činí v plodech zimolezu 70 mg . 100 g-1. Nejvíce je obsaže rutin - 48 mg . 100g-1, isokvercetin 5 12 mg . 100g-1, kvercetin 2 - 10 mg . 100g-1, luteolin 5-14 mg .100g-1 and diosmin into 5 mg.100g-1 (MARKOVÁ 2001). Celkový obsah bezdusíkatých pigmentů v plodech taxonu L. edulis dosahuje hodnot 54 - 157 mg . 100 g-1, což představuje až trojnásobné množtví ve srovnání s extrakty plodů L. kamtschatika (MATUŠKOVIČ - POKORNÁ 2003), (POKORNÁ a kol., 2005). V sérii evaluačních analýz biologických hodnot (TAC) a HPLC profilů plodů vybraných méně pěstovaných ovocných dřevin (ŘEZNÍČEK, et al. 2008), byly v "kamčatských borůvkách" detekovány významné koncentrace farmakologicky aktivních komponent, zvyšující biologickou hodnotu ovoce. Kvantifikací metodami stanovení polyfenolů isokratickou separační analýzou a gradientovou eluční separací s UV-VIS a ECD detekcí, bylo dvěma odlišnými způsoby u genotypů zimolezu stanoveno 60 - 69 mg . 100 g-1 kyseliny galové, 38 mg . 100 g-1 kyseliny 4-aminobenzoové (PABA), fyziologicky významný obsah rutinu v plodech činil 17 až 28 mg .100 g-1, v extraktu plodů odrůdy V/8 Sinoglaska byla zaznamenána
přítomnost vysoce antioxidačně účinného polyfenolu quercitrinu. Obsah antioxidačních komponent rychlou reakční kinetikou zhášení ROS,
reprezentovaných vitamínem C,
dosahuje mnohdy hranice 300 mg . 100 g-1 askorbátu. Pravděpodobná dispozice pro vyšší obsah bio-aktivních triterpenů, je v souvislosti s možností jejich izolace pro farmakologické syntézy rovněž diskutována.
2.3.5. Agrotechnika pěstování zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
2.3.5.1. Výsadba keřů zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn. Výsadbu je nutno zakládat na podzim, a to na rovinatých, prosvětlených místech. Při výsadbě zimolezu jedlého, nelze opomenout fakt jeho cizosprašnosti. Počet alespoň dvou pohlavně indiferentních rostlin, je tedy při zakládání výsadby nezbytným kriteriem (MATUŠKOVIČ a kol., 2002), (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Zmlazovací řez je vhodné provádět v 8. – 10. roce po založení výsadby. Řez má být proveden v podzimním či časně jarním období. U mladých výsadeb provádíme řezy pouze asanační (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Autoři rovněž uvádí, že v případech odrůd Zoluška‘a Sinaja ptica‘ se keře „rozvalují“, kosterní větve se široce rozkládají, často až na půdu, což činí složitosti při ošetřování a sklizni. Takové partie odstraňujeme u základu keře a podporujeme vzpřímený tvar kosterních větví. Zmlazovací řez je možný i u velmi starých zanedbaných keřů, kde kosterní větve zkrátíme asi na 0,3 – 0,4 m délky vyčnívající nad povrchem substrátu, hlubší zkrácení nemusí vytvořit požadovaný počet letorostů ze spících pupenů. V následujících dvou létech přistoupíme k redukci letorostů. Ve třetím roce po řezu se ponechá 10 – 15 nejsilnějších kosterních větví. Zimolez je rostlina nenáročná. Nevhodné jsou extrémně zamokřené, či naopak suché pozemky. V době kvetení, intenzivního růstu letorostů a při nasazování a zrání plodů je žádoucí uměle dodaná závlaha. Lokality vhodné pro jeho pěstování, se vyznačují průměrnou teplotou asi 7 ºC a průměrnými ročními srážkami 500 – 700 mm. Suché a teplé počasí při dozrávání plodů zvyšuje obsah cukrů, barviv i tříslovin. Za chladného a deštivého počasí se zvyšuje celková kyselost a obsah kyseliny L-askorbové (MATUŠKOVIČ a kol., 2002), (POKORNÁ a kol., 2005).
Při snížené intenzitě hydrologické bilance rostlin L. edulis aplikované v rámci studie zaměřené na možnosti ovlivnění sekundárního metabolismu keře in-vivo POKORNÁ (2005), byl zjištěn nárůst koncentrace antokyaninů ve výliscích, zatímco v extraktu plodů byla zjištěna klesající tendence. Zajímavého poznatku dosáhly při hodnocení produkčních ukazatelů zimolezu (LINA et KALJU 2007), když ve své studii vymezily odrůdy vykazující "immediate drop effect", nebo-li zvýšenou dispozici k opadu plodů při sklizni a několik genotypů inklinujících ke snadnému mechanickému poškození při sběru. Do skupiny vyznačující se "dotykovým efektem" lze zařadit odrůdy Bakcarskaja, Tomička a Roxana.
2.3.5.2. Množení zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn. Zimolez lze množit způsobem vegetativním i generativním. U generativního způsobu množení je nevýhodou, že semenáčky mají vlastnosti matečných rostlin jen z části. Je proto žádoucí, věnovat v prvních letech velkou pozornost selekci rostlin. Semena určená pro generativní způsob množení se získávají z plodů, které dosáhly plné zralosti. Taková semena ke svému vyklíčení potřebují dvouměsíční indoor stratifikaci. Lze je rovněž přirozeně stratifikovat ve venkovních podmínkách v průběhu zimního období. Následně vysazené a vyklíčené semenáče se přesazují do samostatných nádob, jsou-li dostatečně velké pro manipulaci. Rostliny množené generativně, obvykle vstupují do plodnosti ve 3 - 4 roce po výsevu. Při vegetativním způsobu množení, zůstávají odrůdové vlastnosti zachovávány. K vegetativní množení se v praxi nejčastěji používá bylinných či dřevitých řízků. Lze však využít i alternativních způsobů reprodukce. Zdrojem řízků jsou matečné rostliny. Explantáty lze získat již ve druhém roce po výsadbě. Předpokladem pro jejich úspěšné zakořenění, je geneticky podmíněná schopnost indukce růstu podzemní biomasy, založená na syntéze nativních růstových hormonů. Regenerační schopnost koreluje se stupněm juvenility rostlinných pletiv. K vnějším vlivům ovlivňujícím zakořeňování řízků patří teplota reprodukčního substrátu a vzduchu v inkubačním prostředí, složení substrátu, aplikace syntetických regulátorů růstu – stimulace řízků, intenzita a doba osvětlení, vlhkost vzduchu a vlhkost substrátu. Množení dřevitými řízky je z důvodu nízkého počtu jednoletých výhonů na keřích zimolezu v praxi méně časté. V případě množení dřevitými řízky, odebíráme jednoleté výhony v době vegetačního klidu. Za vhodné jsou považovány výhony o průměru 5 – 7 mm, které upravujeme běžným způsobem na délku 0,15 – 0,18 m, přičemž spodní řez
provádíme pod pupeny a horní řez nad nimi. Do termínu výsadby by měly být řízky skladovány v chladném prostředí, protože vyšší teploty indukují jejich rašení. Na jaře provádíme vysazování řízků do množících záhonů, nejlépe s řádky ve sponu 0,20 x 0,10 m. Horní dva pupeny zůstávají nad povrchem půdy. Záhony udržujeme pod závlahou, možností je přikrytí výsadby polyethylenovou fólií. Tvorba kořenů nastává za 30 – 45 dní po zavedení řízků do substrátu. Úspěšnost zakořenění je i při správném postupu množení dřevitými řízky poměrně nízká, zpravidla do 30 %. Reprodukční materiál zůstává v záhonu po dobu dvou let. Jinou možností získávaní nových rostlin zimolezu je hřížení. Vyzrálé letorosty ohnuté k zemi, následně po zásypu zeminou zakořeňují (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008).
2.3.6. Využití zimolezu jedlého (Lonicera caerulea) subsp. Edulis – Turcz. ex Freyn.
Vzhledem k velmi časnému vstupu do plodnosti a dobré adaptabilitě na běžně se vyskytující hodnoty půdní reakce (pH 5,8 - 6,6), vybočuje svou nenáročností zimolez jedlý z pomyslné řady konvenčně pěstovaných ovocných druhů (ŘEZNÍČEK 2007). HRIČOVSKÝ a kol. (2002) uvádí, že plody, květy, listy, větve i kůra zimolezu byly v zemích přirozeného výskytu využívány v lidovém léčitelství, pro svůj antiseptický účinek při léčbě angín a některých chorob žaludku. Odvar z listů se používal při léčbě chorob krku a očí apod. Nyní jsou kamčatské borůvky v oblasti intrinsických potravin vyhledávaným nutraceutikem, za zdraví prospěšné jsou považovány vzhledem k předpokladu vysokého obsahu flavonoidních O-glykosidů (rutinu, quercitrinu) i aglykonů (quercetin). Výčtem farmakologických účinků aktivních složek, nepodložených studií farmakokinetiky a fyziologických efektů zkoumaných látek, je řadou odborníků považován za nedostačující. Jejich fyziologické funkce, například: léčba hemoragií, inhibice alergizujících mediátorů, hypertense, možnosti aplikace při infekčních onemocnění, suprese nádorového bujení, přehledně popisují:(LAKHANPAL, DEEPAK, KUMAR 2007), (BOKKENHEUSER, SHACKLETON, WINTER 1987), (DAY, BAO, MORGAN, WILLIAMSON 2000), (MIDDLETON, ANNE 1995). Otázka možnosti širší implementace do alternativních komodit evropského zpracovatelského průmyslu zůstává stejně jako u jiných méně využívaných druhů otevřena. Analogická situace existuje v USA v případě plodů Amelanchieru, jejich nutričně-dietetické vlastnosti jsou obdobné pro druh Lonicera (LINA et KALJU 2007).
Příčinou komplikovaného zařazení takových druhů ovoce mezi složky běžné stravy, je složitá interpretace biologických hodnot plodů, implikující možnost jejich začlenění mezi funkční potraviny (ŘEZNÍČEK et al. 2008). Na základě praktických zkušeností, lze plody: konzumovat přímo, nebo zpracovat procesem sterilizace při výrobě marmelád a džemů, výborně doplňují běžnou stravu jako dezertní ovoce, chutné jsou i po zmražení. Možnosti využití kamčatských borůvek zahrnují různorodé způsoby přípravy rozličných, geograficky specifických produktů, některé v přehledu uvádí BORS (1998): ovocná pyré, dietetické doplňky v podobě nápojů ale i kosmetické přípravky. Zimolez jedlý je v porovnání s konvenčně vysazovanými keři dlouholetou dřevinou. 80 leté produkční období je nespornou výhodu nejen z hlediska ovocnářského, ale zahrnuje i mnohé další aspekty, dobře využitelné zejména v ekologicko-sanitárním využití keřů. Pro svou silnou barvící schopnost se nachází uplatnění jako přírodní barvivo (LINA et KALJU 2007). Keře lze jakožto dekorační rostlinu vysazovat jako živé ploty či podrost, anebo solitérní rostliny pro zastínění nevhodných míst.
2.4. Aronie černoplodá (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
2.4.1. Geografický původ a ekologický profil aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
Rod aronie, řazený do čeledi růžovitých (Rosaceae) je v této jednotce zastoupen třemi druhy, navzájem botanicky příbuznými a podobnými jeřábům. Ze Severní Ameriky pochází temnoplodec planikolistý - (Aronia arbutifolia L.) Pers. a temnoplodec třešňolistý - (Aronia prunifolia, (Marsch), Redh). Třetím druhem, který se v poslední době stal opět předmětem pěstitelského i šlechtitelského zájmu, je aronie černá, nebo-li temnoplodec černý - (Aronia melanocarpa, (Michx.) Elliot). V Evropě byla zpočátku pěstována pouze jako dekorativní keř (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK 1991). Nyní je aronie rozšířena ve všech státech severní polokoule (USA, Finsko Dánsko, Švédsko), ale hlavně v oblastech bývalého Sovětského svazu. Pěstuje se i v Německu, Rakousku, Rumunsku, Maďarsku i na Slovensku (HRIČOVSKÝ 2002). Americké kultivary jsou diploidní (2n = 34), německé a ruské (2x = 68) kultivary jsou tetraploidní (STRIK, WROLSTAND, FINN 2003). Z původních tří druhů aronie se na území České republiky pěstuje jediná šlechtěná odrůda Nero, která prospívá i ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách. Domovinou aronie je totiž drsná oblast Severní Ameriky, kde vládne klima s chladnými
zimami a
horkými léty (FOREJTOVÁ 2006). Aronie je na půdu nenáročná, prosperuje však na humózních půdách s dobrou zásobou živin. Má vysoké nároky na světlo, proto při pěstování volíme slunnou jižní polohu. Snáší nízké teploty, nejlépe se jí daří ve vyšších a vlhčích oblastech (RICHTER a kol. 2002). Nevhodná jsou zastíněná stanoviště a zamokřené půdy (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008).
2.4.2. Taxonomické zařazení Aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
Taxonomie Aronia melanocarpa (Michx.) Elliot (s.l), dle klíče: (ROBERTSON and PHIPPS)
Říše: (Plantae) Oddělení: (Magnoliophyta) Třída: (Rosopsida) Řád: (Rosales) Čeleď: (Rosaceae) Rod: (Aronia) Druh: (Aronia melanocarpa)
2.4.3. Morfologie aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
Aronie černoplodá je 0,5 - 2 m vysoký opadavý keř, v kultuře rovněž strom (je-li (naroubován na "kmínek" jeřábu), tvarem koruny je nápadně výběžkatý. Stromy mají korunu spíše kulovitého tvaru. 20 - 60 mm dlouhé listy aronie jsou sytě zelené, jednoduché, celokrajné, lesklé. Keř aronie tvoří chocholíky bílých květů, které se na koncích větví objevují v květnu. Aronie je dřevinou samosprašnou (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Plody dozrávající ve druhé polovině srpna jsou barvy temně fialové až černé, tvaru kulovitého a průměru do 1 cm, jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí hodnot 2,4 - 2,8 g. Na chocholíku může vyrůst 15 až 20 plodů (STRIK, WROLSTAND, FINN 2003). SVOBODA (2004) uvádí, že plody vydrží na stromě dlouho zralé, aniž by se zkazily, a proto je můžeme sklízet postupně a konzumovat je vždy čerstvé. Poměr velikosti stromku a hmotnosti úrody je až neobvyklý. Aronie dosahuje zajímavých výnosů i ve špatné půdě a
v nepříznivých klimatických podmínkách. Plody je však třeba brzy sklidit, protože jsou vyhledávanou pochoutkou ptactva.
2.4.4. Chemické složení plodů aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) V plodech aronie se obvykle nachází 50 - 70 mg . 100 g-1 vitamínu C. Ovoce však obsahuje výrazně vyšší množství bezdusíkatých barviv, která se účastní významných fyziologických dějů. V plodech je zastoupen i bioflavonoid - rutin a další flavonoidy s kurativním účinkem na stěnu cévní. Cukry jsou obsaženy 12 %, v pletivu slupky a dužnině plodů jsou uloženy karoteny a antokyany, které jsou svou abnormální koncentrací 560 1050 mg . 100 g-1 nejvýznamnější bioaktivní komponentou aronie. V obsahovém profilu aronie jsou zahrnuty i vitamíny PP, B2, B9, pektinové látky, třísloviny a 4 - 6 % fenolických sloučenin (STRIK, WROLSTAND, FINN 2003). Za přijatelné jsou považovány odrůdy jeřabin (tzv. sladké), u nichž je obsah kyseliny sorbové nižší než 0,5 %. Aronie tento limit splňuje. Sorbit je náhražkou cukru pro nemocné cukrovkou, povolený denní příjem kys. sorbové je 25 mg . kg-1. tělesné hmotnosti. Plody obsahují značný obsah železa, vápníku a mikroelementů: bóru, jódu, fluoru, manganu, mědi, kobaltu a molybdenu. Plody bez semen obsahují až 40 mikrogramů jódu na 100 g (v půdách dobře zásobených jódem až 400 mikrogramů ve 100 gramech ovoce. Jód je esenciálním prvkem zejména pro těhotné a kojící ženy a děti a pro osoby žijící v oblastech s nedostatkem jódu v půdě nebo v oblastech se znečištěným životním prostředím. U dětí má jód důležitou roli při rozvoji mozkových tkání, při prevenci zubního kazu. U dospělých i dětí je jód důležitý pro činnost štítné žlázy, hormonální rovnováhu a ochranu před radioaktivním jódem. Vysokým obsahem jódu je toto ovoce blízké plodům feijoja - Orthostemon - nebo kiwi.) Bioflavonoidy působí v organismu synergicky s vitamínem C (NOSRETI 2005).
2.4.5. Agrotechnika pěstování aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
2.4.5.1. Založení a péče o výsadby aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
HRINČOVSKÝ (2002) uvádí, že při vysazování keřů je vhodné dodržovat potřebnou vzdálenost mezi rostlinami alespoň 2 až 3 m. U výsadeb Aronie hraje významnou roli expozice, podle níž lze předpokládat výšku keře. Doporučený spon je 2 m2. Prořezávaní keřů je vhodné po osmi letech od založení výsadby. Protože je aronie dřevinou s pomalým růstem, provádíme řez dle potřeby většinou ve 4 letém intervalu (STRIK, WROLSTAND, FINN 2003). Velmi podobného názoru je i DOLEJŠÍ, KOTT a ŠENK (1991), dle nich nepotřebuje aronie, jakožto nenáročná dřevina žádný pravidelný řez. V průběhu pěstování postačí řez prosvětlovací. Samozřejmostí je též řez asanační, u kterého odstraňujeme odumřelé výhony. Výnosy mezi pěstovanými kultivary jsou průkazně rozdílné, avšak produkční potenciál keře je značně vysoký (STRIK, WROLSTAND 2003). Plody vydrží na stromě dlouze zralé, aniž by se kazily, takže je můžeme sklízet postupně a konzumovat je vždy čerstvé. Tyto dozrávající plody je třeba chránit sítěmi proti ptactvu, protože jsou pro ně vyhledávanou pochoutkou. Z jednoho keře můžeme obrat až 10 kg plodů, které lze ve vhodných podmínkách uskladňovat až 2 měsíce, aniž by utrpěly na jakosti (PAPRSTEIN, ŘEZNÍČEK 2008). Mechanismy rezistence ke chladu zapříčiňují odolnost ještě při mrazech -29 οC, při kvetení však bývá citlivá na jarní mrazy (KASK 1987). 2.4.5.2. Množení aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
Keřové sazenice můžeme získat řízkováním, odnožemi (kořenovými odkopky), hřížením, dělením keřů a také ze semen, protože potomstvo získává vlastnosti matečné rostliny. Je však třeba sledovat vyvíjející se semenáčky a při případných negativních vlastnostech (nízká plodnost, náchylnost na mráz, drobné plody apod.) nekvalitní jedince odstraňovat (SVOBODA 2004).
2.4.6. Využití aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) v oblasti farmakognosie a ve zdravé výživě
Aronie má značně široké spektrum využití. Důležitou roli sehrává její význam ve zdravotnictví. V lidovém lékařství byl hojně zastoupen již v dávných dobách. S jeho léčivými vlastnostmi, dietetickými vlivy na lidský organizmus byly kdysi spojeny i pověsti o zázračné moci (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK 1991). Aronie je nejen okrasná, ale též pro člověka a jiné živočichy velmi prospěšná. Má jedlé černé plody, sice s "nižším" obsahem vitamínu C (10 - 60 mg. 100 g-1), ale s velkým množstvím dalších fyziologicky cenných látek. Plod aronie působí na štítnou žlázu nejen prostřednictvím jódu, takže dokáže regulovat více druhů poruch činnosti tohoto orgánu, jmenovitě hyperfunkci (zvýšenou činnost) i hypofunkci (sníženou činnost). Hovoříme o regulaci, harmonizaci činnosti štítné žlázy a je dnes již doloženo mnoho případů úspěšného léčebného působení na štítnou žlázu pomocí plodů aronie. Aronie léčí také zvýšený krevní tlak. Dobře využitá může být v kardiologii, vedle jiného i proto, že svou kombinací vitamínu C a bioflavonoidů působí při pravidelné konzumaci výrazně protiskleroticky. Plody aronie působí dobře i při gastritidách. Je vhodné je doplnit vitamínem C v tabletách nebo ovocem s vyšším množstvím vitamínu C zejména při zpevňování kapilár, léčbě hypertenze, aterosklerózy, nachlazení a zápalu plic (NOSRETI 2005). Bylo zjištěno, že působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého se vyrovnávají procesy přenosu nervových signálů mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Izraelští vědci prokázali, že šťáva z plodů jeřabin má ze všech typů ovocných šťáv pravděpodobně nejvýraznější pozitivní vliv na imunitní systém, a to zejména ve smyslu jeho posílení. Vzhledem k příbuznosti lze takové působení na obranyschopnost organismu předpokládat i u plodů aronie. Jejich extrakt bývá doporučován i jako účinný detoxikační prostředek (NOSRETI 2005). Plody poskytují po vylisování až 60% šťávy. Tato šťáva se dá s úspěchem také použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv k výrobě biologicky aktivního, neškodného potravinářského barviva. Plody obsahují přírodní konzervant vitamín C, a proto nepodléhají působení plísní, kvasinek a bakteriální hnilobě; mají delší trvanlivost než jiné druhy ovoce. Vzhledem k delší trvanlivosti, nemusí být plody aronie zpracovány ihned po sklizni a produkty z nich vyrobené, obsahují mnohem méně plísňových toxinů než například
podobné produkty z jablek nebo jahod. Rozdíl je zvláště patrný při průmyslovém zpracování, kdy není kvalita jednotlivých plodů dostatečně kontrolovaná (NOSRETI 2005). RICHTER a kol. (2002). uvádí, že plody aronie je možno konzumovat přímo, ale lze je též sušit, zmrazovat, mohou být zpracovány na marmelády, džemy, kompoty, želé, sirupy, vína či likéry.
3. Cíl práce Cílem diplomové práce bylo studium a následné zhodnocení růstových a sklizňových parametrů vybraných odrůd a genotypů u souboru dřínu obecného (Cornus mas L.), zimolezu obecného, (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn), rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.) a aronie černoplodé (Aronia mellanocarpa (MICHX.) Elliot) na genofondové ploše MZLU v Žabčicích v průběhu let 2005 – 2007. U vybraných druhů a genotypů byly sledovány růstové znaky, délka přírůstků a kubatura keře. Současně byla zjišťována velikost dosažené sklizně. Zjištěné parametry byly následně vyhodnoceny a jednotlivé odrůdy byly navzájem srovnány. Na základě takového vyhodnocení byla doporučena rajonizace jednotlivých odrůd.
Experimentální část
4. MATERIÁL
4.1. Popis oblasti Všechny údaje byly zaznamenány na pokusném a demonstračním objektu Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin při ZF MZLU Brno, v areálu ŠZP Žabčice, kde jsou situovány genofondové plochy. Prostory nemají pouze významu udržení kolekcí gene poolu, ale jsou také využívány v rámci pedagogické činnosti ústavu (výuka, diplomové, doktorské práce), výzkumné činnosti (grantové projekty), a rovněž poskytují množitelský materiál řadě školkařských závodů u nás i v zahraničí.
4.1.1. Širší územní vztahy Školní zemědělský podnik Žabčice se nachází ve vzdálenosti asi 25 km jižně od města Brněnské konglomerace. Vzdálenost pracoviště je asi 500 metrů od železniční stanice Žabčice. Z Brna je obec dostupná také po dálniční komunikaci, směr Bratislava, sjezdem na komunikaci II. třídy na trasu Blučina - Židlochovice a následně na periferní komunikaci vedoucí do asi 3 km vzdálených Žabčic. Po stránce územního rozdělení náleží genofondová plocha ŠZP Žabčice do územního celku Jihomoravského kraje, okresu Brno - venkov. Pozemky výzkumných ploch jsou součástí katastru obce Žabčice.
4.1.2. Geomorfologické poměry Studované území náleží podle geomorfologického členění (CULEK a kol.1995) k soustavě Vněkarpatských sníženin, k podsoustavě Západních Vněkarpatských sníženin, k celku Dyjskosvrateckého úvalu, podcelkům Dyjskosvratecké nivy a Rajhradské pahorkatiny. Nížinný plochý reliéf vznikl na mocných komplexech neogeních a kvartérních sedimentů.
Dyjskosvratecká niva vytváří rovinu se střední nadmořskou výškou 185,7 m. n.m. Rajhradská pahorkatina má charakter ploché pahorkatiny se střední nadmořskou výškou 275,2 m n.m. Velkou část povrchu Dyjskosvrateckého úvalu pokrývají spraše, v okolí vodních toků se nachází údolní nivy. Značný plošný rozsah mají písčité, štěrkopísčité a stěrkovité plošiny akumulačních říčních teras. Největší hydrogeologický význam z nich má tzv. Vranovická terasa, která tvoří s údolní nivou jednotný, vodárensky významný celek.
4.1.3. Geologické poměry Geologický útvar, na kterém se pozemky nacházejí, je reprezentován čtvrtohorními štěrky a částečně aluviálními naplaveninami. Pokryvné útvary zde vytváří pleistocénní odvápněné spraše a poměrně mocné vstupy pleistocénních štěrkopískových teras. Na geologické stavbě zájmového území se podílejí paleogenní, neogenní a zejména kvarterní uloženiny. Paleogení sedimenty jsou zastoupeny vápenitými jíly až jílovci, neogenními usazeninami jsou jíly karpatské formace. Kvarterní fluviální uloženiny tvoří jednak údolní nivu a jednak štěrkopísčité terasy ležící v několika výškových úrovních nad údolní nivou.
4.1.4. Pedologické poměry Půdním podkladem je aluviální štěrk. Na této původní pískové terase se drnovým procesem nahromadil humus a organické látky. Půdy jsou velmi hluboké, písčitohlinité až hlinitopísčité s velmi nepříznivým stavem živin. Dodané živiny jsou velmi snadno vyplavovány do spodiny. Obsah humusu se pohybuje v rozmezí 1,2 - 1,5 %. Půdní reakce je neutrální, aktivní pH se pohybuje v rozmezí 7,2 - 7,4. Půdu je možno označit jako fluvizem glejovou (FMG), s obsahem 63 % jílnatých částic v Au horizontu. Glejový horizont je vazký, studený. Nacházejí se zde půdy s neutrální až mírně alkalickou reakcí.
Agrochemický rozbor vzorků půdy ( MEHLICHA III. ): pH/H2O = 7,75 pH/KCl = 7,07
Obsah prvků: Fosfor = 157,00 mg . kg-1(dobrý) Draslík = 242,00 mg . kg-1(dobrý) Hořčík = 240,00 mg . kg-1(dobrý) Vápník = 1420,00 mg . kg-1 Dusík (N - NO3) = 29,70 mg.kg-1 Půdní profil je pod stálým vlivem podzemní vody, která se nachází v hloubce 1,80 m. Půdní stanovištní podmínky ve většině odpovídají nárokům pěstovaných méně známých druhů ovoce.
4.1.5. Klimatické poměry Klima v oblasti Žabčic není pro zemědělskou výrobu zvlášť příznivé. Území leží v jihomoravské suché oblasti s typickým vnitrozemským klimatem s průměrnými ročními srážkami 450 - 550 mm a průměrnou roční teplotou 9,3 °C. Suchost klimatu zvyšují větry, které způsobují velký výpar půdní vláhy. Vodní srážky ve vegetačním období jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Délka vegetačního období je průměrně 290 dní, což dovoluje pěstovat náročné teplomilné rostliny a kultivary. Z těchto dnů bývá více než 15 dní tropických (+ 30 °C a výše). Podle klimatické klasifikace (QUIT 1975) patří zájmové území do teplé klimatické oblasti, jednotky T4, pro kterou jsou charakteristické velmi dlouhé, velmi teplé a velmi suché léto, velmi krátká a teplá přechodná období, krátká, mírně teplá a suchá zima, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Počet letních dnů (tj. dnů s průměrnou teplotou nad 25 °C) v roce je 60 - 70, počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a vyšší je 170 - 180, počet mrazových dnů (dnů s min. teplotou pod 0,1 °C) je 100 - 110, počet ledových dnů (maximální teplota rovna nebo menší než 0,1 °C) je 30 - 40. Průměrná teplota měsíce ledna se pohybuje od -2 do -3° C,
průměrná teplota v červenci dosahuje 19 - 20°C, průměrná teplota v říjnu a v dubnu je 9 10°C. Průměrný počet dnů se srážkovým úhrnem l mm a vyšším, je 80 - 90, srážkový úhrn ve vegetačním období se pohybuje v rozmezí 300-350 mm, srážkový úhrn v zimním období je 200 - 300 mm. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 40 - 50 (QUIT 1975).
4. METODY
4.2. Růstové charakteristiky
Z naměřených růstových hodnot byla vyhodnocována délka přírůstků a celková kubatura keřů a korun jednotlivých dřevin. Růstové údaje byly hodnoceny v době vegetačního klidu a to v polovině měsíce února. Délkový přírůstek byl hodnocen u sledovaného souboru dřínu a zimolezu, a to s přesností na setiny metru. Kubatura
byla
hodnocena
u
souboru
odrůd
dřínu,
zimolezu
a
aronie
v jednotkách metrů krychlových s přesností na setiny. Kubatura koruny keře byla vypočítána podle Neumannova vzorce.
Neumannův vzorec: Vk = Pp2 . v / koeficient dle typu výsadby (1,91) [m3] kde Pp - průměrná šířka koruny v - výška koruny keře Pp = (S1+S2) / 2 S1 - šířka koruny ve směru S - J S2 - šířka koruny ve směru V - Z
4.3. Sklizňové charakteristiky
V době zralosti plodů se vyhodnocovaly charakteristiky sklizňové. Byly vyhodnoceny všechny odrůdy a genotypy, stanovila se celková hmotnost plodů jednotlivých odrůd dřevin v gramech.
4.4. Charakteristika výsadby
4.4.1. Dřín obecný (Cornus mas L.)
Výsadba odrůd dřínu byla na genofondové ploše v Žabčicích založena v roce 2000. Byl použit pásový typ výsadby,vzdálenost řad 4,0 m, v řadě byly rostliny vysazeny na 2,5 m. Meziřadí je pravidelně kypřeno 4 – 5krát za vegetační období. Jarní a podzimní přihnojení spočívá v dodání kombinovaného hnojiva Cererit Z v dávce 35g . m-2. V průběhu pěstitelského období nebylo zaznamenáno poškození chorobami ani škůdci. Preventivně nebyl použit žádný chemický zásah.
Popis sledovaných odrůd dřínu obecného Bylo sledováno a měřeno celkem sedm odrůd dřínu obecného:
Odrůda Elegantní Odrůda Elegantní zraje středně raně, a to koncem srpna a v září. Dosahuje výšky až 3,5 metru, zahuštění větví je středního charakteru. Je mrazuodolná, a též odolnost vůči suchu je vysoká. Plody této odrůdy jsou barvy tmavě višňové, středně velké až velké, lahvicovitě protáhlé s krčkem, pravidelného tvaru.
Odrůda Fruchtal Nízký, hustý keř dorůstající do výšky 2,5 m. Ve spodních partiích jsou větve poléhavé. Snáší nízké teploty, je odolný vůči suchu a celkově velmi přizpůsobivý. Plody dozrávají středně raně, koncem srpna a v průběhu září. Jsou pravidelného, oválného tvaru, barvy červené až tmavě červené. V chuti jsou příjemně nakyslé.
Odrůda Jaltský Tato odrůda dorůstá do výšky 3,5 m, má rozložitou, řídkou korunu. Vytváří kosterní větve, na kterých obrůstají jednoleté výhony. Odolává dobře poklesům teplot a též suchu. Oválné plody jsou střední velikosti, barvy tmavě červené, dozrávají raně. Chutí jsou výrazně nakyslé.
Odrůda Jolico Vytváří nízké, husté keře, pyramidálního tvaru. Je mrazuodolná, náchylnější však na stanoviště, které rozhoduje o velikosti slizně. Dozrává pozdě, až v druhé polovině října. Pravidelné, oválné plody jsou barvy tmavě červené, při přezrání opadávají. V chuti jsou sladce nakyslé.
Odrůda Lukjanovský Odrůda, která dozrává koncem srpna až do poloviny září. Keře jsou o průměrné výšce okolo 3,3 m, koruna je vzpřímená, se středním zahuštěním větví. Má vysokou odolnost vůči nízkým teplotám a suchu. Plody jsou velké, mají tvar baňkovitý až hruškovitý, barvy tmavě červené. Sklizeň je pravidelná, každoročně vyrovnaná.
Odrůda Vydubecký Středně hustý keř, široce rozložitý. Dosahuje výšky až 3,5 m, vytváří silné kosterní větve. Je velmi odolný vůči poklesům teplot i suchu. Dozrává od konce prázdnin a v průběhu září. Červeně zbarvené plody jsou tvaru protáhle oválného až hruškovitého.
Odrůda Vyšegorodský Vyšegrodský je odrůda vyznačující se rozložitým, pyramidálním tvarem keře se středně hustým obrostem. Vůči nízkým teplotám je velmi odolný, snáší též dobře suchá stanoviště. Doba dozrávání plodů je koncem srpna. Plody jsou tvaru oválně válcovitého se značnou rozdílností. Jejich barva je tmavě višňová, slupka je tenká, lesklá.
4.3.2. Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
Výsadba odrůd rakytníku řešetlákového byla založena etapovitě. Část výsadby byla založena v roce 1996 a část v roce 1997. Výsadbový materiál byl získán od firmy ADAVO se sídlem ve Velkém Oseku. Byl zvolen pásový typ výsadby, dřeviny byly vysazeny ve sponu 3,50 x 1,70 m. V meziřadí této výsadby je udržován černý úhor, a prostor kolem stromů je pravidelně okopáván. Výživa je zajišťována jarním hnojením přípravkem Cererit, a to v dávce 25g . m-2. Každoročně se provádí jarní řez, který má účel především asanační. Odstraňují se zaschlé a převislé partie nad povrchem půdy.
Popis sledovaných odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového U souboru rakytníku řešetlákového bylo pozorováno a hodnoceno celkem dvanáct různých odrůd a genotypů.
Odrůda Aromat Raná odrůda, dozrávající ve druhé dekádě srpna. Plody jsou tvaru okrouhlého, barvy oranžově červené. V chuti jsou hořko kyselé. Odrůda dosahuje nižší výnosové hodnoty.
Odrůda Botanický Termín dozrávání této odrůdy je koncem srpna. Plody mají tvar protáhlé oválný, barvy žluto oranžové. Jejich chuť je hořko kyselá.
Genotyp Buchlovický 1 Okrouhlé plody jsou barvy žluto oranžové, v chuti hořko kyselé. Dozrává koncem srpna. Genotyp Buchlovický 2 Plody tvaru vejčitého dozrávají v první dekádě září. Barvy jsou tmavě oranžové, jejich chuť je kyselá.
Odrůda Dar Katuni Vytváří hustou a kompaktní korunu. Větévky má málo trnité. Plody jsou světle oranžové barvy, vejčitě oválného tvaru, dozrávající začátkem září. Hmotnost sklizených plodů u 6 –7 letého keře bývá 12 – 17 kg. Jejich chuť je hořko – kyselá. Tato dosahuje velmi nízké sklizně.
Odrůda Hergo Dozrává začátkem září. Vyznačuje se středním vzrůstem a delšími výhony. Plody jsou světle oranžové barvy, tvaru protáhle oválného a přímo dosedají na větévky. Jejich chuť je sladce kyselá.
Odrůda Leicora Vyznačuje středním vzrůstem a delšími výhony bez trnů. Termín dozrávání je koncem září. Tvar plodů je oválný, se sytě oranžovou barvou. V chuti je sladce kyselá. Odrůda dosahuje velmi vysoké plodnosti, je vhodná pro pěstování na různých stanovištích.
Odrůda Ljubitělna Dozrává koncem srpna, začátkem září. Plody jsou tvaru oválného, barvy oranžové, kyselé chuti.
Novosť Altaja Je velmi ranou odrůdou, dozrává již v první polovině srpna. Vyznačuje se malým počtem trnů. Korunu je široká, s dlouhými větvemi. Plody jsou barvy oranžové, okrouhlého tvaru. Hmotnost sklizně u 6 – 7 letého keře dosahuje 10 –17 kg plodů. Jejich chuť je příjemná, sladce kyselá.
Odrůda Peterburský Růst keřů této odrůdy je poměrně řídký. Plody jsou oválného tvaru středně oranžové barvy, v chuti jsou hořko kyselé.
Odrůda Trofimovský Vytváří pravidelnou, dobře větvenou korunu. Plody jsou barvy jasně žluté, oválného tvaru. Jejich chuť je kyselá.
Genotyp Velkoosecký Termín dozrávání je ve druhé dekádě září. Tvar plodů je vejčitý, barvu mají tmavě oranžovou. V chuti jsou kyselé.
Odrůda Pollmix tvoří bohatě rozvětvený široký tvar keře s nižším vzrůstem. Je samčí odrůdou.
4.3.3. Zimolez jedlý (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn)
Zimolez je na genofondové ploše vysazen od roku 2000, ve sponu 2,0 x 1,2 m, přičemž meziřadí je zatravněno. Tato trávníková plocha je pravidelně kosena vždy po 3 týdnech. V jarním období je výsadba přihnojena ledkem vápenatým v dávce 20g . m-2, později přípravkem Cererit Z v dávce 40 g . m-2. Závlahu zajišťuje kapkový zavlažovací systém "NADIR", rozvod je zajištěn tenkostěnnými polyetylenovými hadicemi s roztečí kapkovačů 0,25 m. Voda je dávkována rychlostí 1,7 l . h.-1. Popis sledovaných odrůd zimolezu jedlého Pro zakládání výsadeb se uplatňují odrůdy vyznačující se mrazuodolností, vysokou plodností, požadovanou velikostí plodů i odpovídajícími chuťovými vlastnostmi. Na genofondové ploše MZLU je vysázeno celkem 16 odrůd a genotypů zimolezu. Rané odrůdy – zrající v polovině června: Altaj, Goluboje vereteno, Tomička, Morena. Středně rané odrůdy – Vasjuganská, Gerda, Zoluška, Sinaja ptica. Středně zrající odrůdy – Amfora, Amur, Bakcarskaja, Viola, Nimfa. Středně pozdní odrůdy – Kamčadalka, Roksana, Fialka.
Odrůda Altaj Bujně rostoucí odrůda, byla vyšlechtěna na VÚOOD
Bojnice z druhů Lonicera
kamtschatica x Lonicera turczaninowii. Tvoří kompaktní poměrně vysoké tvary. Kosterní větve jsou mírně rozložité. Odolnost proti mrazu je vysoká. Tmavě modré plody se silným ojíněním jsou velké, podlouhlé, ke konci výrazně zúžené s hrbolatým povrchem.Chuť je sladce nakyslá, výrazně aromatická, dužnina je šťavnatá. Dozrává velmi častě. Maximální plodnost 2,8 kg na keř, opad plodů před sklizní je slabý.
Odrůda Amur Odrůda vznikla na VÚOOD Bojnice z potomstva volného opylení odrůdy Gerda. Keře tvoří středně vysoký, hustý, kompaktní tvar. Mrazuodolnost je vysoká. Hladké plody jsou středně velké, oválného až hruškovitého tvaru, tmavě modré barvy, se silným ojíněním. Dužnina je šťavnatá, sladká, s mírným aromatem. Termín dozrávání je středně ranný, maximální plodnost 2,5 kg na keř. Opad plodů je zanedbatelný.
Odrůda Amfora Tato odrůda má svůj původ v Pavlovské výzkumné stanici VIR jako semenáč odrůdy Roksana. Vyznačuje se Keře středním růstem, okrouhlým tvarem, kosterní větve rostou mírně šikmo. Je vysoce mrazuodolná. Tvar plodů je džbánkovitý, barvy fialkově modré se silným voskovým náletem. Plod je příjemné chuti, nakysle sladký. Má silnější, ale hladkou slupku. Doba zrání střední, maximální plodnost 2,7 kg na keř, opad plodů nebyl zjištěn.
Odrůda Bakcarská Nadprůměrně mrazuodolná odrůda, která vznikla v Bakcarské zkušebně severního ovocnářství Tomské oblasti výběrem semenáčů No 15/63 z Primorska. Roste silně, hustě, do okrouhlého tvaru. Tvar plodů je kapkovitě protáhlý, modrofialové barvy s voskovým nádechem. Chuť je kysele sladká s příjemnou hořkostí a aromatem. Povrch zhrbolený se silnou slupkou, ale jemnou dužninou. Doba zrání střední, maximální plodnost 2,8 kg na keř, střední opad zralých plodů. Odrůda Fialka Vysoce mrazuodolná odrůda, vznikla na Pavlovské výzkumné stanici VIR jako semenáč odrůdy Roksana z volného opylení. Výchozím druhem byl zimolez kamčatský. Keře je střední velikosti,koruna oválná, mírně rozložitá, husté kosterní větve jsou silné, směřují šikmo. Plody jsou velké, modré-bleděmodré barvy s voskovým náletem, protáhle džbánkovitého prohnutého tvaru. Povrch je hladký, konzistence vláknitá, chuť nakysle sladká, bez aromatu. Doba zrání středně pozdní, maximální plodnost 1,8 kg na keř, opadavost plodů před sklizní je slabá.
Odrůda Gerda Středně silně rostoucí mrazuodolná odrůda, která byla vyšlechtěna v NPO „Sady Sibiri“, a to křížením odrůdy Sinaja ptica“ se směsí pylu kamčatského zimolezu. Keře tvoří okrouhlý kompaktní a hustý tvar. Výhony jsou krátké, vzpřímené. Hladké plody s tenkou slupkou mají fialovou modrou barvu se slabým ojíněním, protáhle oválného tvaru. Chuť je kyselo sladká. Dozrává středně raně, maximální plodnost je 1,6 kg na keř, předsklizňový opad plodů je slabý.
Odrůda Goluboje vereteno Odrůda byla vyšlechtěna v NIISS M. A. LISAVENKA, sadařství Sibiře, jako semenáč z volného opylení kamčatského zimolezu. Keře jsou vyšší (střední) velikosti, tvoří okrouhlý, řídký tvar, výhony jsou vzpřímené, silné, vysoce mrazuodolné. Plody jsou velké, modrofialové až bleděmodré barvy se silným voskovým náletem, protáhle vřetenovitého tvaru. Slupka je pevná, ale dužnina jemná.V chuti je sladce kyselá s jemnou hořkostí. Doba zrání raná, maximální plodnost 2,5 kg na keř, Vyznačuje se silným opadem zralých plodů. Odrůda Kamčadalka Kamčadalka vznikla v Bakcarské zkušebně severního ovocnářství v Tomské oblasti, ze semenáče zimolezu kamčatského z volného opylení. Keře, střední velikosti roste středně silně, tvoří úzký opak kuželovitý tvar, kosterní větve jsou krátké, silně vzpřímené, uzlovité. Mrazuodolnost u této odrůdy je vyšší jak střední. Hladké plody, které mají střední velikost, jsou modrofialové barvy se silným ojíněním, protáhle oválného tvaru se zašpičatělým vrcholem. Chuť mají sladce navinulou se silným aromatem. Doba zrání je středně pozdní, maximální plodnost 1,8 kg z keře. U této odrůdy se nevyskytuje opadavost. Odtržení plodů je obtížné, a tímto je i náročná sklizeň.
Odrůda Morena Odrůda vznikla v Pavlovské výzkumné stanici VIR jako kříženec kamčatského zimolezu (No. 101) a elitní formy zimolezu Turčaninowa No 21-5 z Primorskeho kraje. Keře rostou středně silně, tvoří okrouhlou korunu, kosterní větve má slabě ohnuté k vrcholu. Mrazuodolnost této odrůdy je střední. Velké, protáhle-džbánkovité, téměř cylindrické plody jsou barvy modré až bleděmodré se silným voskovým náletem. Povrch plodů je mírně zvlněný, slupka slabá, dužnina nakysle sladká se slabým aromatem. Dle doby zrání se řadí mezi rané odrůdy. Maximální plodnost dosahuje 1,9 kg na keř, předsklizňový opad plodů je střední.
Odrůda Nimfa Odrůda Nimfa byla vyšlechtěna ve Pavlovské výzkumné stanici VIR jako radiomutant semenáče odrůdy Leningradskij velikan, a to volným opylením.
Keře dosahují střední
velikosti.Koruna, tvoří okrouhlý, hustý tvar. Kosterní větve jsou přímé, dlouhé. Vyznačuje se vysokou mrazuodolností. Velké, modré plody jsou fialově modré barvy se středně silným voskovým náletem, široce vřetenovité, protáhlé. Slupka je slabá, dužnina je vláknitá sladkokyselé chuti se silným a příjemným aromatem Termín dozrávání je střední, maximální plodnost 2,8 kg na keř, opad zralých plodů je střední.
Odrůda Roksana Vysoce mrazuodolný semenáč zimolezu kamčatského z volného opylení. Odrůda vznikla v Bakcarské zkušebně severního ovocnářství Tomské oblasti. Keře, střední velkosti, rostou středně silně. Jejich koruny tvoří kompaktní, řídký, okrouhlý tvar. Výhony jsou silné, vzpřímené. Velké, modré plody jsou silně ojíněné, široce vřetenovitého tvaru. Jejich povrch je hladký, dužnina je vláknitá, nakysle sladká se silným příjemným aromatem. Termín dozrávání odrůdy je středně pozdní. Maximální plodnost 1,8 kg na keř. Opad plodů před sklizní je slabý.Druhé kvetení na podzim je pozorováno jen velmi zřídka.
Odrůda Sinaja ptica Sinaja ptica je odrůda, která vznikla v NPO „Sady Sibiri“ jako semenáč kamčatského zimolezu z volného opylení.Keře jsou vyšší, rostou silně, tvoří široký, velmi hustý, okrouhlý tvar. Výhony jsou vzpřímené, krátké.Odolnost proti mrazu je vysoká. Středně velké plody, barvy tmavě modré, jsou silně ojíněné, protáhle oválného tvaru. Povrch těchto plodů je hladký, slupka tenká, v chuti jsou nakysle sladká, slabě aromatická. Termín dozrávání je středně raný. maximální plodnost je vcelku nízká, a to max. 1,6 kg na keř. Předsklizňový opad plodů je střední.
Odrůda Tomička Odrůda vznikla v Bakcarské zkušebně severního ovocnářství v Tomské oblasti jako semenáč elitní formy zimolezu No 68/2 (Delfín) z Primorského kraje. Keře rostou středně silně, tvoří široce rozložené, okrouhlé tvary. Výhony jsou středně silné. Plody jsou tmavě modré, slabě ojíněné, protáhle oválného tvaru. Povrch je zvlněný, slupka je tenká, konzistence dužniny je jemná, vláknitá, chuť je nakysle sladká s příjemným aromatem. Termín zrání je středně raný, maximální plodnost dosahuje 2,5 kg na keř. Předsklizňový opad plodů je velmi silný.
Odrůda Vasjuganská Odrůda, kerá byla vyšlechtěna v Bakčarském středisku NIISS v Tomské oblasti. Semenáč odrůdy Delfin. Keře jsou vysoké, mocného růstu, tvoří kupovitý tvar. Odolnost vůči mrazu je středního rázu. Plody jsou střední velikosti s zhrboleným povrchem a pevnou slupkou barvy fialově modré se slabým, bílomodrým voskovým náletem.V chuti jsou sladkokyselé, bez aroma. Vasjuganskaja je odrůda s rychlým nástupem do plodnosti. Termín dozrávání je středně raný, maximální plodnost 5,3 kg na keř. Předsklizňový opad plodů je střední. Téměř každoročně u této odrůdy nastává druhé, podzimní kvetení.
Odrůda Viola Vysoce mrazuodolná odrůda, která byla vyšlechtěna na Pavlovské výzkumné stanici VIR, mezidruhovým křížením odrůdy Sajanská 317 (zimolez altajský) x Leningradský velikán (zimolez kamčatský). Keře rostou silně, tvoří oválný, hustý tvar, kosterní větve rostou vzpřímeně. Plody jsou velké, tmavě modré s voskovým náletem střední intenzity, protáhle oválného tvaru. Slupka je tvaru nepravidelného, pevná, chuť kyselo sladká s nahořklostí. Dozrává středně raně. Maximální plodnost 4,0 kg na keř. U této odrůdy není předsklizňový opad plodů.
Odrůda Zoluška Odrůda vznikla jako semenáč kamčatského zimolezu z volného opylení v NPO „Sady Sibiri“. Vyznačuje se středně silným růstem, tvoří husté, kompaktní, okrouhlé keře. Kosterní větve jsou krátké, vzpřímené. Zoluška je vysoce odolná vůči mrazu. Plody jsou střední velikosti, modré až bleděmodré, okrouhle oválného tvaru, s plochým vrcholem. Slupka je hladká, tenká, chuť kyselo sladká s výrazným a příjemným aromatem. Doba zrání středně raná, maximální plodnost 1,3 kg z keře (střední úrodnost), předsklizňový opad je slabý.
4.3.4. Aronie černoplodá (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot)
Aronie je na genofondové ploše vysázena ve sponu 3,0 x 1,5 metr. Plocha v prostoru kolem keřů je pravidelně okopávána, je zde udržován černý úhor.
Popis odrůd aronie OdrůdaViking Odrůda je méně vzrůstná, dorůstá maximálně do výšky do 2 metrů, v květnu kvete bílými květy Doba dozrávání je v průběhu srpna. Odrůda je samosprašná, vhodná pro produkci plodů, které mají nižší obsah tříslovin.
Odrůda Nero Odrůda, která je registrovaná od roku 1973 Byla vyšlechtěna na šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách. Růst je slabší až střední. Plodnost je vysoká a pravidelná, plody mají vysoký obsah vitamínu C. Jednotlivá plodenství obsahují deset až dvacet plodů, jednotlivé malvičky jsou okrouhlé, černé a lehce ojíněné. Jejich slupka je pevná, takže dobře snáší přepravu, dužnina je tmavě fialová chuť sladce navinulá až natrpklá Tato odrůda má vysoce ceněný dekorativní význam. V létě zkrášluje okolí svými černými plody a na podzim se jeho listy nádherně zbarví.
5. Výsledková část
Korelace sklizňových charakteristik byly vypracovány za použití statistických funkcí programu Microsoft Excel 2003, aplikací Pearsonovy metody pro výpočet koeficientu regrese pro určení vzájemné závislosti faktorů. Záznamy analytických signálů byly zpracovány chromatografickým softwarem Data Station Program 3.01 (3.01.00), řídícího modulu Colochem III.
Chemické
analýzy
plodů byly vyhodnoceny metodou titrační iodometrie a chromatografickou (separační) isokratickou a gradietovou eluční metodou, analyty ve vzorcích byly detekovány pomocí UVVIS a ECD. Analytické údaje byly poskytnuty oddělením molekulární biochemie a elektrobiochemie MZLU a katedrou potravinářské chemie při VÚT, Dr. Vestpalcovou, PhD. Data polyfenolického profilu pocházejí z výzkumu netradičních druhů ovoce Prof. Řezníček, CSc., Prof. Kizek, PhD., Ing. Gazdík. Data titračních analýz byla poskytnuta Prof. Řezníčekem, CSc..
5.1. Dřín obecný (Cornus mas L.) V souboru dřínů bylo hodnoceno 7 odrůd – Elegantní, Fruchtal, Jaltský, Jolico, Lukjanovský, Vydubecký a Vyšegorodský. Mezi jednotlivými odrůdami byly rozdíly v délkách přírustků, i ve zjišťované kubatuře keřů: Tabulka 3. Srovnání délky v letech 2005 – 2007.
Odrůda Elegantní Fruchtal Jaltský Jolico Lukjanovský Vydubecký Vyšegorodský
přírůstků jednotlivých keřů dřínu obecného (Cornus mas L.)
Výška v r. 2004 [m]
Výškové přírůstky 2005 - 2007 [m] 2005 2006 2007
Celkový přírůstek 2005-2007 [m]
1,22
0,11
0,12
0,28
0,51
0,76
0,26
0,07
0,24
0,57
1,35
0,37
0,03
0,20
0,60
0,91
0,14
0,10
0,08
0,32
1,12
0,10
0,12
0,31
0,53
1,23
0,13
0,08
0,32
0,53
1,32
0,23
0,07
0,20
0,50
V roce 2005 vykazovala jednoznačně největší přírůstek biomasy odrůda Jaltský (0,37 m), s čímž také souviselo maximální zvýšení objemu u této odrůdy (graf 27). Naopak nejmenší přírůstek byl naměřen u odrůd Elegantní (0,11 m) a Lukjanovský (0,10 m) (graf 22). Rok 2006 byl u všech odrůd dřínu ve znamení krátkých délkových přírůstků (0,03 – 0,12 m - graf 23), avšak ve znamení vyšší plodnosti. V posledním sledovaném roce byl opět zaznamenán vyšší přírůstek biomasy (graf 24) a vyšší sklizeň (graf 12). Délkové přírůstky byly nejvyšší u odrůd Elegantní (0,28 m), Lukjanovský (0,31 m) a Vydubecký (0,32 m), s čímž opět souvisí největší zvýšení kubatury (graf 29) u odrůd Elegantní (0,54 m3) a Lukjanovský (0,53 m3). Nejmenší délkový přírůstek v tomto roce vykázala odrůda Jolico (0,08 m), nejmenší zvýšení kubatury (graf 29) odrůdy Fruchtal (0,15 m3) a Jaltský (0,14 m3).
Graf 1. Srovnání hodnot délkových přírůstků u jednotlivých odrůd dřínu obecného (Cornus mas L.) v letech 2005 – 2007.
2 1,8
Délkové přírůstky [m] .
1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6
1,35
1,22
0,4
1,12
1,23
1,32
0,91
0,76
0,2 0
í antn El eg
htal Fruc
ký Jalt s
Výška v r.2004
ský vský ecký orod dub j ano g y k e u š V L Vy 2005 2006 2007 Jolic
o
Nejvyšší délka přírůstků z let 2005 – 2007 byla zaznamenána u odrůdy Jaltský (0,60 m), následovala odrůda Fruchtal (0,57 m). Velmi krátký přírůstek byl naměřen u odrůdy Jolico (0,32 m).
Tabulka 4. Srovnání míry zvýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd dřínu obecného (Cornus mas L.) v letech 2005 – 2007. Zvýšení objemu v letech 2005–2007 [m3]
Objem v r.
Celkem 2005-
Odrůda
2004
Elegantní
1,50
0,91
0,7
0,54
2,15
Fruchtal
0,72
0,24
0,49
0,15
0,88
Jaltský
2,10
1,83
0,55
0,14
2,52
Jolico
0,89
0,2
0,16
0,31
0,67
Lukjanovský
1,45
1,33
0,65
0,53
2,51
Vydubecký
0,81
0,25
1,18
0,28
1,71
Vyšegorodský
0,86
1,13
0,65
0,41
2,19
2005
2006
2007
2007
V roce 2005 bylo nejvyšší zvýšení kubatury keře (graf 27) zaznamenáno u odrůdy Jaltský (1,83 m3), s čímž souvisel nejvyšší naměřený výškový přírůstek (0,37 m). Nejméně se rozvětvila odrůda Vydubecký, která dosáhla zvýšení objemu 0,81m3. Rok 2006 byl u všech odrůd dřínu ve znamení relativně nízkého navýšení kubatury (graf 28) Nejnižší hodnoty byly opět naměřeny u odrůd Jolico (0,2m3) a Vydubecký (0,25 m3). V posledním sledovaném roce 2007, bylo zvýšení kubatury (graf 29) nejvyšší u odrůd Elegantní (0,54 m3) a Lukjanovský (0,53 m3), s čímž souvisí jejich vysoký výškový přírůstek - Elegantní (0,28 cm), Lukjanovský (0,31 m). Nejmenší navýšení kubatury bylo zjištěno u odrůdy Fruchtal (0,15 m3) a Jaltský (0,14 m3). Graf 2. Srovnání navýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd dřínu (Cornus mas L.) v letech 2005 – 2007.
N avýšen í ku b atu ry keře [m 3]
Objem v roce 2004 6 5,5 5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 an Ele g
1,5
tní
2,1 0,89
0,72 htal Fruc
ký Jalts
1,45
2005
0,81
o ský Jolic ecký dský dub anov j y goro k V e u š L y V
2006
0,86
2007
Nejvyšší celkové zvýšení kubatury keřů v letech 2005 – 2007 bylo naměřeno u odrůdy Jaltský (2,52 m3) a u odrůdy Lukjanovský (2,51 m3). Nejnižší hodnota byla zjištěna u odrůdy Jolico (0,67 m3), následovala odrůda Fruchtal (0,88 m3). Tabulka 5. Výše sklizňových údajů u jednotlivých odrůd dřínu (Cornus mas L.) v letech 2005 – 2007. Sklizeň na keř [g]
Průměr
Kumulativní
Odrůda
2005
2006
2007
2005-2007
sklizeň [g]
Elegantní
2566,63
6405,33
5777,66
4916,54
14749,62
Fruchtal
1782,11
6675,00
7926,66
5461,25
16383,77
Jaltský
278,71
7011,66
5320,99
4203,78
12611,36
Jolico
2196,80
3285,00
5353,99
3611,93
10835,79
Lukjanovský
2674,30
3078,33
4051,66
3268,09
9804,29
Vydubecký
2082,02
4155,66
4427,33
3555,00
10665,01
Vyšegorodský
2225,90
2952,00
6670,66
3949,52
11848,56
V roce 2005 (graf 10) byla nejvyšší sklizeň zaznamenána u odrůd Elegantní (2566,63 g) a Lukjanovský (2 674,30 g), tedy u odrůd, které měly nejmenší přírůstky. Nejmenší sklizeň byla zjištěna u odrůdy Jaltský (278,71 g) – u odrůdy s největším výškovým přírůstkem (graf 10). Rok 2006 byl u všech odrůd dřínu ve znamení vyšší plodnosti (graf 11). Nejvyšších hodnot celkové sklizně dosáhla odrůda Jaltský (7011,66 g), nejméně plodila odrůda Vyšegrodský (2 952,00g) a Lukjanovský (3075,33 g). V posledním sledovaném roce byla opět zaznamenána vyšší sklizeň (graf 12). Hmotnost plodů v roce 2007 byla jednoznačně nejvyšší u odrůdy Fruchtal (7 926,66 g), nejmenší plodnost byla opět u odrůdy Lukjanovský (4 051,66 g).
20 000 18 000 16 000 14 000
7 927
5 778
12 000
5 321
2 674
2 082
2 226
2 197
2007 go ro ds še Vy
Lu
ký
ký
ý sk Ja lt
al ht uc Fr
El
eg
an t
ní
0
2 952
ký
279
4 156
vs
1 782
no
2 567
kja
2 000
ic o
7 012
3 078
3 285
6 675
4 000
6 671
4 052
be c
6 405
6 000
4 427
5 354
du
8 000
Vy
10 000
Jo l
H m o t n o s t s liz e n ý c h p lo d ů v [ g ] n a k e ř .
Graf 3. Srovnání objemu sklizně u jednotlivých odrůd dřínu (Cornus mas L.) v letech 2005 – 2007.
2006 2005
Z grafu vyplývá, že nejvyšší kumulativní sklizeň plodů v průběhu let 2005 – 2007 byla
zjištěna u odrůd Fruchtal (16 400 g) a Elegantní (14 700 g). Nejnižších hodnot sklizně dosáhla odrůda Lukjanovský, vzhledem ke zbývajícím čtyřem odrůdám však s relativně malou hmotnostní ztrátou.
Stanovení míry závislosti objemu sklizně na vlivu klimatických faktorů Hmotnost sklizně dřínu obecného (Cornus mas L.) byla uvedena do souvislosti s teplotami a srážkami zaznamenanými v období let 2005 - 2007. Z důvodu zvýšení vypovídací schopnosti statistické metody, byla zdrojová data doplněna o růstové hodnoty a klimadiagramy roku 2004. Koeficient regrese pro výpočet závislosti faktorů byl vypočítán dle vzorce: Pearsonův koeficient regrese: r = Sxy / (S2x* S2y)-2
Tabulka 6. Zdrojová data pro výpočet koeficientu regrese dle Pearsonova vzorce Odrůda
hmotnost
hmotnost sklizně ∑ srážek a teplot v období dorzávání plodů
Elegantní
m sklizně 2004 m sklizně 2005 m sklizně 2006 m sklizně 2007
306,07 2566,63 6405,33 5777,66
Fruchtal
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
699,00 1782,11 6675,00 7926,66
Jaltský
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
283,57 278,71 7011,66 5320,99
Jolico
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
740,10 2196,80 3285,00 5353,99
Lukjanovský
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
478,66 2674,30 3078,33 4051,66
Vydubecký
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
667,57 2082,02 4155,66 4427,33
Vyšegorodský
m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007 m sklizně 2007
464,64 2225,90 2952,00 6670,66
89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73 0 89.4 39.4 22.9 141.73
306,07 2566,63 6405,33 5777,66 699,00 1782,11 6675,00 7926,66 283,57 278,71 7011,66 5320,99 740,10 2196,80 3285,00 5353,99 478,66 2674,30 3078,33 4051,66 667,57 2082,02 4155,66 4427,33 464,64 2225,90 2952,00 6670,66
0
643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0 643.2 788.5 846.3 660.6 0
Výpočtem koeficientu lineární regrese nebyla prokázána přímá lineární závislost mezi klimatickými faktory - teplotou, srážkami ve vztahu k celkové hmotnosti sklizně. Takové zjištění však neznamená, že hodnoty celkové hmotnosti
nejsou závislé na
klimatických vlivech. Závislost však není lineární, hodnoty sklizně tedy vykazují příliš velkou proměnlivost v jednotlivých pokusných letech. Takový efekt lze vysvětlit například nízkým věkem výsadeb, stresovými podmínkami a pod.
5.2. Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
U odrůd rakytníku byly hodnoceny parametry sklizňové a nutriční. Sklizňové parametry souvisí jednak s tvarem koruny, jednak s agrotechnikou pěstování. Ve sledovaných letech 2005 – 2007 hodnoty objemu sklizně u jednotlivých odrůd rakytníku vykazovaly velkou variabilitou.
Tabulka 7. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.) v letech 2005 – 2007. Sklizeň na keř [g]
Průměr sklizně
Kumulativní
Odrůda, genotyp
2005
2006
2007
z let 2005-2007
sklizeň
Aromat
4 300
10 860
3250
6136
18410
Botanický
5 700
9 520
4200
6473
19420
Buchlovický 1
6 300
1570
5600
9200
27600
Buchlovický 2
6 600
11047
4100
7390
22170
Dar Katuni
4 500
8900
3500
5633
16900
Hergo
6 100
16740
10300
11046
33140
Leicora
10 350
23680
11500
15176
45530
Ljubitělna
4 100
11330
7150
7526
22580
Novost Altaje
5 200
9600
4500
6433
19300
Peterburský
4 700
14350
5300
8116
24350
Trofimovský
5 300
12760
6200
8086
24260
Velkoosecký
6 200
16500
8600
10433
31300
Ve všech letech (2005 – 2007) vykazovala nejvyšší hodnotu celkové produkce plodů odrůda Leicora - 45 530 g (graf 4) vyšší sklizeň vykazovaly též odrůdy/genotypy Hergo (33 140 g) a Velkoosecký (31 300 g). Nízkých hodnot sklizně dosáhly odrůdy Aromat (18 410 g), Botanický (19 420 g), Dar Katuni (16 900 g) a genotyp Novosť Altaja (19 300 g).
Graf 4. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd rakytníku (Hippophae rhamnoides L.) v letech 2005 – 2007. Hmotnost sklizených plodů v [g] na keř
50 000 45 000
11500
40 000 35 000 30 000
10300
8600
25 000
23680 4100
20 000
3250 4200
3500 16740
15 000 10 000 10 860 9 520 5600
11330 9600
14350 12760
10 350 4 100 5 200 4 700 5 300 6 200 Lj ub it ě ln a N ov os tA lta je Pe te rb ur sk ý Tr of im ov sk ý Ve lk oo se ck ý
Le ic or a
er go H
ar Ka tu ni D
Bu ch lo vic
2005
ký 1 Bu ch lo vic ký 2
0 Bo ta ni ck ý
2006
16500
8900
6 600 4 500 6 100 4 300 5 700 6 300
Ar om at
2007
4500
11047
1570 5 000
5300 6200 7150
Z grafu je patrné, že kumulativní sklizeň odrůdy Leicora (45 530 g) je o mnoho vyšší než u ostatních jedenácti sledovaných odrůd. Vyšších sklizňových parametrů dosahují ještě odrůdy Hergo (33 140 g) a genotyp Velkoosecký (31 300 g). Nízká kumulativní sklizeň byla zjištěna u odrůd Aromat (18 410 g), Botanický (19 420 g), Dar Katuni (16 900 g),Novosť Altaje (19 300 g).
Laboratorní stanovení kyseliny L-askorbové Hodnoty vitamínu C pro zdrojová data statistického stanovení koeficientu regrese, byla zjištěna metodami HPLC-ECD/(UV-VIS) a titrační Iodometrí. Kvantitativní analýza vitaminu C probíhala za podmínek chromatografické separace. Retenční čas vitaminu C je 3,46-3,72 min., doba separace byla stanovena na 5 minut. Vzhledem k faktu, že koncentrace kyseliny šťavelové (ex., MF), použité pro extrakci vitaminu C a kyseliny šťavelové zvolené pro mobilní fázi se výrazně lišily, byla detekována i samotná kyselina šťavelová, jak je patrné z chromatogramu. Jedná se o pík s retenčním časem 2,18 - 2,22 minut. Tato skutečnost byla dokázána variantou blant analýzy, v rámci níž byl proměřen 2% roztok kyseliny šťavelové, po-té vitamin C rozpuštěný přímo v mobilní fázi: Chromatogram 1. 2% MF kyselina šťavelová - výška píku
Channel A stavelov a
60 0
60 0
Retention Time
MF
40 0
40 0
m A U
20 0
20 0
2. 25 0
0
0
1
2
0
3
4
5
6
Minute s
Chromatogram 2. Kyselina L-askorbová v mobilní fázi
Channel A ascorbid acid Time Retention
60 0
60 0
MF 3. 6 7
40 0
kyselina L- askorbová
40 0 m A U
m A U
20 0
20 0
2. 2 3
0
0
1
2
0
3 Minute s
4
5
6
Tabulka 8. Stanovení koeficientu regrese zjištěných hodnot askorbátu ve vztahu ke klimatickým faktorům dle vztahu:
Pearsonův korelační koeficient: r = Sxy / (S2x* S2y)-2
Odrůda
Hodnoty vit. C ∑ srážek a teplot ve fenofázi vyzrávání plodů
Aromat
1520.19
89.4
643.2
1247.66
39.4 22.9 141.73 1 89.4 39.4 22.9 141.73 1
788.5 846.3 660.6 -1 643.2 788.5 846.3 660.6 -1
Ljubitělna
1130.3 1127 1297,30 1297,30
Novost Altaje
1008,10 1008,10 Botanický
1569.01 1436.87 1296,20 1296,20
Buchlovický 1
1525.28
89.4
643.2
2210.9 1460,50 1460,50
39.4 22.9 141.73 -1
788.5 846.3 660.6 1
1350.11
89.4
643.2
999.95 1420,10 1420,10
39.4 22.9 141.73 1
788.5 846.3 660.6 -1
1960
89.4
643.2
Buchlovický 2
Dar Katuni
1675.5 1270,60
39.4 22.9
788.5 846.3
Leicora
Peterburský
Trofimovský
1350.83
89.4
643.2
1799.89 1570,10 1570,10
39.4 22.9 141.73 -1 89.4 39.4 22.9 141.73 1
788.5 846.3 660.6 1 643.2 788.5 846.3 660.6 -1
1850
89.4
643.2
1594.78 1260,30 1260,30
39.4 22.9 141.73 1
788.5 846.3 660.6 -1
1790.01
89.4
643.2
1798.49 1480,30 1480,30
39.4 22.9 141.73 -1
788.5 846.3 660.6 1
999.72
89.4
643.2
1233.37
39.4 22.9
788.5 846.3
1346,20
V případě výpočtu závislosti obsahu vitamínu C v plodech rakytníku na počasí, byla zjištěna velmi silná lineární, nebo velmi slabá nelineární závislost mezi hodnotami fytochelatační sekundárně metabolizované komponenty plodů rakytníku - L askorbátu. Tvorba vitamínu C velmi silně závisí na velikosti srážkových úhrnu ve fenofázi dozrávání plodů u odrůd: Aromat, Botanický, Ljubitělna, Novost Altaje, Dar Katuni. V případě regrese sum aktivních teplot, byla prokázána signifikantní souvislost s askorbát-iniciační syntézou v rámci sekundárního metabolismu rostliny (Hippophae rhamnoides L.),
jakožto obranným mechanismem, a to u odrůd genotypů Buchlovický 1,
Leicora a Peterburský.
5.3. Zimolez jedlý (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn)
U sledovaných odrůd zimolezu obecného byly zjištěny velké odchylky v naměřených růstových i sklizňových parametrech. V experimentálním období byl vyhodnocován soubor celkem 16 odrůd.
Tabulka 9. Srovnání délkových přírůstků u jednotlivých druhů zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz. ex. Freyn) v letech 2005 – 2007.
Odrůda
Délka [m] v r. 2004
Altaj
Přírůstek [m] v letech 2005-2007 2005
2006
2007
Celkový přírůstek [m]
1,25
0,10
0,18
0,12
0,40
Amur
0,92
0,06
0,08
0,09
0,23
Amfora
0,72
0,13
0,05
0,05
0,23
Bakcarskaja
0,67
0,05
0,10
0,08
0,23
Fialka
1,08
0,02
0,08
0,15
0,25
Goluboje vereteno
0,98
0,07
0,07
0,09
0,23
Kamčadalka
1,05
0,15
0,08
0,02
0,25
Gerda
1,12
0,08
0,39
0,06
0,53
Morena
0,96
0,07
0,15
0,10
0,32
Nimfa
1,03
0,02
0,11
0,04
0,17
Roksana
0,71
0,07
0,06
0,07
0,20
Sinaja ptica
0,83
0,02
0,24
0,11
0,37
Tomička
0,96
0,19
0,07
0,07
0,33
Vasjuganská
1,07
0,03
0,09
0,04
0,16
Viola
1,38
0,2
0,25
0,07
0,34
Zoluška
0,89
0,31
0,06
0,05
0,42
Délkové přírůstky biomasy prokázaly v roce 2005 (graf 26) nadstandardní růstovou schopnost, zejména parametry odrůdy Zoluška (0,31 m) a dále hodnoty naměřené u odrůdy Tomička (0,19 m). Rok 2006 stával pro velký počet odrůd ve znamení vyššího délkového přírůstku (graf 27). Nejvyšší byl naměřen u odrůdy Gerda (0,39 m). Následovaly odrůdy Viola (0,25 m) a Sinaja Ptica (0,24 m), mezi ostatními ještě vynikla odrůda Morena (0,15 m). Přírůstky u ostatních dvanácti odrůd se pohybovaly v rozmezí hodnot 0,05 - 0,11 m (graf 27).
Délkový přírůstek v posledním sledovaném období (graf 28) dosáhl nejvyšších hodnot u odrůdy Fialka (0,15 m), nejkratší přírůstky byly zjištěny u odrůdy Kamčadalka (0,02 m), Nimfa (0,04 m) a Vasjuganská (0,04 m).Přírůstky ostatních odrůd se pohybovaly v rozmezí délek 0,05 - 0,12 m. Graf 5. Porovnání délkového přírůstku u jednotlivých odrůd zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn) v letech 2005 – 2007.
2 1,8
Délkové přírůstky [m]
.
1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4
1,38
1,25 1,08
0,92
0,98 1,05
1,12
0,96 1,03
0,72 0,67
0,71
0,83
0,96
1,07 0,89
0,2
A lta j A m u A r m Ba fo kc ra ar sk aja G ol ub Fi oj alk e v a K eret am en ča o da lk a G er d M a or en a N im Ro fa k Si san na a ja pt To ica V mi as čk ju ga a ns ká V io Zo la lu šk a
0
Výška v r.2004
2005
2006
2007
Nejvyšší délkové přírůstky v průběhu let 2005 – 2007 (graf 5) vykazovaly odrůdy Altaj (0,40 m), Gerda (0,53 m) a Zoluška (0,42 m). Naopak nejnižších výškových přírůstků dosáhly odrůdy Vasjuganská (0,16 m), Nimfa (0,17 m).
Tabulka 10. Srovnání zvýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn) v letech 2005 – 2007.
Odrůda
Objem [m3] v r. 2004
Zvýšení objemu [m3]v letech 2005-2007 2005 2006 2007
Altaj
1,06
0,52
0,28
0,23
1,03
Amur
0,89
0,37
0,17
0,23
0,77
Amfora
0,75
0,16
0,14
0,25
0,55
Bakcarskaja
0,72
0,03
0,15
0,32
0,50
Fialka
1,12
0,08
0,26
0,27
0,61
Goluboje vereteno
0,86
0,29
0,41
0,26
0,96
Kamčadalka
0,93
0,29
0,43
0,13
0,85
Gerda
1,99
0,11
0,28
0,18
0,57
Morena
0,85
0,05
0,50
0,28
0,83
Nimfa
1,08
0,18
0,30
0,07
0,55
Roksana
0,70
0,05
0,33
0,17
0,55
Sinaja ptica
1,03
0,12
0,25
0,36
0,73
Tomička
1,17
0,11
0,24
0,18
0,53
Vasjuganská
1,03
0,12
0,16
0,35
0,63
Viola
1,46
0,60
0,32
0,27
1,19
Zoluška
1,28
0,62
0,29
0,21
1,12
Celkem 2005 - 2007
V roce 2005 bylo zvýšení kubatury keře (graf 30) největší u odrůdy Zoluška (0,62 m3), odrůdy Viola (0,6 m3) a u odrůdy Altaj (0,52 m3). Nejmenších parametrů dosahovaly odrůdy Bakcarskaja (0,03 m3), Morena (0,05 m3) a Fialka (0,08 m3). Výpočty bylo zjištěno, že v roce 2006 bylo největší zvýšení kubatury keře (graf 31) u odrůdy Morena (0,5 m3), následovaly odrůdy Kamčadalka (0,43 m3) a Goluboje Vreteno (0,41 m3). Nejnižších hodnot dosáhly keře odrůd Amfora (0,14 m3), Bakcarskaja (0,15 m3), Vasjuganská (0,16 m3) a odrůda Amur (0,17 m3). Kubatura keře dosahovala v roce 2007 u většiny keřů nepříliš rozdílných hodnot (graf 32), nadprůměrných hodnot bylo naměřeno u odrůd Sinaja Ptica (0,36 m3) a Vasjuganská (0,35 m3), nejnižší navýšení bylo zaznamenáno u odrůdy Nimfa (0,07 m3) a Kamčadalka (0,13 m3).
Graf 6. Srovnání zvýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn) v letech 2005 – 2007.
3
Navýšení kubatury keře [m3]
.
2,5
2
1,5
1,99
1
1,46 0,5 1,06
1,12 0,89
0,75 0,72
0,86 0,93
1,08 0,85
1,03
1,17
1,28
1,03
0,7
A lta j A m u A r Ba mfo kc ra ar sk G aj ol a ub F oj ia e lk ve a re K am teno ča da lk a G er d M a or en a N im Ro fa k Si san na ja a pt i To ca m V as ičk ju a ga ns ká V io Zo la lu šk a
0
Objem v r.2004
2005
2006
2007
Nejvýraznějším zvýšením kubatury keře v průběhu sledovaných let vyniká odrůda Altaj (1,03 m3), Viola (1,19 m3) a Zoluška (1,12 m3). Nejnižší hodnoty zvýšení kubatury keřů v letech 2005 – 2007 byly naměřeny u odrůd Bakcarskaja (0,5 m3), Nimfa (0,55 m3), Roksana (0,55m3).
Kubatura keřů dřínu (Cornus mas L.) byla uvedena do souvislosti s teplotami a srážkami pro období v letech 2005 - 2007. Z důvodu zvýšení vypovídací schopnost metody byla zdrojová data doplněna o růstové hodnoty a klimadiagramy roku 2004. Koeficient regrese pro výpočet závislosti faktorů byl vypočítán dle vzorce: Pearsonův korelační koeficient: r = Sxy / (S2x* S2y)-2
Tabulka 11. Zdrojová data pro stanovení koeficientu regrese pro hodnoty kubatury V tabulce je uvedena odrůda, hmotnost sklizně, ∑ srážek a teplot v období dozrávání plodů, hmotnost
327,30
89.4
643.2
788.5
188,10
39.4
788.5
22.9
846.3
332,00
22.9
846.3
141.73
660.6
123,86
141.73
660.6
0
0
0
0
685,30
89.4
643.2
450,60
89.4
643.2
350,70
39.4
788.5
120,80
39.4
788.5
637,10
22.9
846.3
383,60
22.9
846.3
330,33
141.73
660.6
160,40
141.73
660.6
0
0
0
0
473,50
89.4
643.2
249,90
89.4
643.2
639,70
39.4
788.5
165,10
39.4
788.5
1403,50
22.9
846.3
318,80
22.9
846.3
520,33
141.73
660.6
153,83
141.73
660.6
0
0
0
0
347,30
89.4
643.2
526,30
89.4
643.2
224,80
39.4
788.5
336,70
39.4
788.5
373,70
22.9
846.3
372,00
22.9
846.3
143,73
141.73 0
660.6 #DIV/0!
115,33
141.73 0
660.6 0
576,60
89.4
643.2
89.4
643.2
702,10
39.4
788.5
Vasjuganská 305,30 224,10
39.4
788.5
1308,90
22.9
846.3
382,70
22.9
846.3
373,66
141.73 0
660.6 0
301,98
141.73 0
660.6 0
Goluboje vereteno 675,60
89.4
643.2
579,60
89.4
643.2
333,90
39.4
788.5
403,50
39.4
788.5
433,80
22.9
846.3
708,90
22.9
846.3
283,86
141.73 0
660.6 0
365,53
141.73 0
660.6 0
178,66
89.4
643.2
475,80
89.4
643.2
178,66
39.4
788.5
203,80
39.4
788.5
178,66
22.9
846.3
380,56
22.9
846.3
178,66
141.73 0
660.6 0
280,40
141.73 0
660.6 0
875,10
89.4
643.2
598,40
89.4
643.2
321,00
39.4
788.5
347,80
39.4
788.5
795,40
22.9
846.3
783,60
22.9
846.3
253,70
141.73 0
660.6 0
477,06
141.73 0
660.6 0
Altaj
Amur
Amfora
Bakcarskaja
Fialka
Kamčadalka
Gerda
742,20
89.4
643.2
979,90
39.4
1147,10 587
Nimfa
Roksana
Sinaja ptica
Tomička
Viola
Zoluška
Morena
Výpočtem koeficientu regrese nebyla prokázána přímá lineární závislost mezi počasím, teplotou a kubaturou keřů odrůd zimolezu. Takové zjištění však neznamená, že hodnoty kubatury nejsou závislé na klimatických vlivech. Závislost však není lineární, hodnoty tedy vykazují příliš velkou proměnlivost v jednotlivých pokusných letech. Takový efekt lze předpokládat u mladých výsadeb, podílet se může i vliv doby radiační expozice, případně aditivní aplikace výživy na výsadbu. Různé druhy stresových faktorů (například indiferentní UVB intenzita v jednotlivých letech) nelze rovněž vyloučit.
Tabulka 12. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn) v letech 2005 – 2007. Výše sklizně na keř [g]
Průměr
Kumulativní sklizeň [g]
Odrůda
2005
2006
2007
2005-2007
2005 –2007
Altaj
979,90
1147,10
587,00
904,66
2714,00
Amur
350,70
637,10
330,33
439,37
1318,13
Amfora
639,70
1403,50
520,33
854,51
2563,53
Bakcarskaja
224,80
373,70
143,73
247,41
742,23
Fialka
702,10
1308,90
373,66
794,88
2384,66
Goluboje vereteno
333,90
433,80
283,86
350,52
1051,56
Kamčadalka
241,20
390,70
178,66
270,18
810,56
Gerda
321,00
795,40
253,70
456,7
1370,10
Morena
347,80
783,60
477,06
536,15
1608,46
Nimfa
188,10
332,00
123,86
214,65
643,96
Roksana
120,80
383,60
160,40
221,60
664,80
Sinaja ptica
165,10
318,80
153,83
212,57
637,73
Tomička
336,70
372,00
115,33
274,67
824,03
Vasjuganská
224,10
382,70
301,98
302,92
908,78
Viola
403,50
708,90
365,53
492,64
1477,93
Zoluška
203,80
380,56
280,40
288,25
864,76
V roce 2005 (graf 16) byl nejvyšší výnos u odrůd Altaj (979 g), Fialka (702 g) a Amfora (639 g), nejnižší výsledky byly zjištěny u odrůd Roksana (120 g) Sinaja Ptica (165 g). a Nimfa (188 g) Sklizňové charakteristiky roku 2006 měly u všech odrůd oproti roku 2005 stoupající tendenci (graf 17). Nejvyšší výnosy vykazovaly odrůdy Altaj (1 147 g), Amfora (1 403 g) a
Fialka (1 308 g). Nejnižší byla sklizeň u odrůd Tomička (115 g), Nimfa (123 g), Bakcarskaja (143 g), Sinaja Ptica (153 g), následovala Roksana (160 g) a Kamčadalka (178 g). Nejvyšší sklizně v tomto roce (graf 19) dosáhly odrůdy Altaj (587 g) a Amfora (520 g), nejnižší sklizňové údaje byly zjištěny u odrůd Tomička (115 g) a Nimfa (123 g), následovaly odrůdy Bakcarskaja (143 g) Sinaja Ptica (153 g) Roksana (160 g) a Kamčadalka (178 g).
Graf 7. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn.) v letech 2005 – 2007.
Hmotnost slizených plodů v [g] na keř
3 000 2 800 2 600 2 400
587
520
374
2 200 2 000 1 800 1 600
1 147
1 400 1 200
1 404
1 309
1 000 800 600 400 200
477
366
284
115 302 709 280 124 160 154 372 980 391 374 702 383 381 332 384 319 640 404 351 334 241 321 348 188 337 224 225 204 121 165 637
144
179 795 784
434
Al ta Am j A ur Ba m fo kc ra ar sk G aj olu a bo F i je alk ve a Ka re t m en ča o da lk G a er d M a or en a Ni m Ro fa Si k sa na na ja p To tica Va m sju ičk ga a ns ká Vi o Zo la luš ka
0
254
330
2007 2006 2005
Nejvyšší kumulativní hmotnost plodů v průběhu sledovaných let byla zjištěna u odrůdy Altaj (2 714 g), Amfora (2 563,53 g) a Fialka (2 384,66 g). Nejnižší kumulativní sklizně dosáhly odrůdy Nimfa (643,96 g), Roksana (664,8 g) Sinaj Ptica (637,73 g) a Bakcarskaja (742,23 g).
Laboratorní analýzy bioaktivních komponent plodů (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn.), sklizně 2007
HPLC analytický profil byl sestaven na základě na základě softwarového transferu signálů snímaných UV-VIS a ECD detektory. Detekční šum byl z demonstračního chromatogramu
odstraněn
zapojením
guard
cely
a
předkolonky
do
systémy
chromatografického systému řízeného modulem Coulochem III. Separace složité biologické matrice probíhala na koloně reverzní fáze C18 Restec, Allure.
Chromatogram 3.HPLC profil odrůdy V/8 Sinoglaska (ECD) (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn.), sklizně 2007 - detekované komponenty náleží do skupiny polyfenolických
nízkomolekulárních látek
kyselina 4-aminobenzoová
16 2, 2 2, 47 31 4
14 0
standard a reálný vzorek
kyselina galová kyselina salicilová
ru t i n
5, 5 3 5
12 0
8, 0 7 6
quercitrin quercitin quercitri quercitrin Diosmin
10 0
9, 6 7 7
2, 0 2 2
8 0
1 2, 9 7
1 5, 2 9
2 4, 3 8 1
6 0 0
5
1
1
2
2
2 9, 5 7 3
3 1, 5 5
3 4, 8 7 1
3
[mi
Z alalytického profilu odrůdy V/8 Sinoglaska je patrné, že "kamčatské borůvky" poskytují plody bohaté na pestré spektrum flavonoidních substancí, dokonce s větším zastoupení flavonoidů, než je uvádějí autoři citovaní výše. Flavonoidní složku reprezentují
Rutin, Quercitrin a jeho (pravděpodobně) dimerní forma, Diosmin, Quercetin a Chrysin. Objevují se i stopy kyseliny chlorogenové, bohužel vlivem indiference signálu, nelze její přítomnost jednoznačně potvrdit. Bioaktivní fenolické kyseliny jsou zastoupeny kyselinou galovou, PABA a kyselinou salicilovou.
5.4. Aronie černoplodá (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) U aronie černoplodé byly sledovány a následně vyhodnocovány odrůda Nero a odrůda Viking.
Tabulka 13. Srovnání zvýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) letech 2005 – 2007. Navýšení objemu (m3) v letech 2005-2007
Celkem
Odrůda
2005
2006
2007
2005 - 2007
Nero
0,56
1,52
2,03
4,45
Viking
0,82
1,42
1,92
4,15
Zvýšení kubatury v průběhu let bylo takřka totožné.
5 4 2,03
1,91
3 2
1,52
1,42
0,9
0,82
1
2005
2006
2007
Vi kin g
0 Ne ro
Navýšení kubatury keře [m3]
.
Graf 8. Srovnání zvýšení kubatury keře u jednotlivých odrůd aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) v letech 2005 – 2007.
Tabulka 14. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd aronie černoplodé (Aronia melanocarpa) (MICHX.) Elliot) v letech 2005 – 2007. Výše sklizně na keř (g) 2005-2007
Průměr (g)
Kumulativní
Odrůda
2005
2006
2007
2005-2007
sklizeň (g)
Nero
1830,00
2890,00
3873,00
2864,33
8593,00
Viking
2836,60
8293,30
6050,00
3711,98
17179,9
V roce 2005 dosáhla sklizeň odrůdy Nero 1 830 gramů, odrůda Viking 2 836 gramů. V roce 2006 byl rozdíl již markantní – sklizeň odrůdy Nero činila 2 890 gramů plodů, odrůdy Viking bylo sklizeno 8 293 gramů. Rok 2007 byl pro odrůdu Viking ve znamení sestupné tendence. -bylo sklizeno 6 050 gramů plodů, u odrůdy Nero bylo v tomtéž roce sklizeno 3 873 gramů plodů.
Graf 9. Srovnání výše sklizně u jednotlivých odrůd aronie černoplodé (Aronia melanocarpa
Hmotnost sklizených plodů v [g] na
(MICHX.) Elliot) v letech 2005 – 2007.
20000
15000
6050
10000 8293
3873 5000
2890 2836
1830
2005
2006
2007
Vi kin g
Ne ro
0
V průběhu let 2005 – 2007 vykázala odrůda Viking dvojnásobnou kumulativní sklizeň oproti odrůdě Nero.Celková hmotnost sklizně odrůd Nero a Viking byla uvedena do souvislosti s teplotami a srážkami pro období v letech 2005 - 2007. Koeficient regrese pro výpočet závislosti faktorů byl vypočítán dle vzorce: Pearsonův korelační koeficient: r = Sxy / (S2x* S2y)-2
Tabulka 15. Pearson - koeficient regrese srážek, teplot a hodnot sklizně
Nero
Nero
sklizeň (g) Srážky
Nero
Nero
sklizeň (g)
Teploty
Viking
Viking
Viking
Viking
1830,00
39.4
1830,00
788.5
2836.66
39.4
2836.66
788.5
2890,00
22.9
2890,00
846.3
8293.33
22.9
8293.33
846.3
3873,00
141.73
3873,00
660.6
6050
141.73
6050
660.6
0
0
0
0
0
-0.02623
0
0.205266
Výpočtem koeficientu lineární regrese byla prokázána slabá lineární závislost mezi srážkami, teplotami a hmotností sklizně u odrůdy Viking. Hmotnost sklizně, tedy s příbývajícími srážkami mírně klesala, naopak se zvyšující se teplotou byl zaznamenámn vzrůstající trend. U odrůdy Nero nebyla lineární závislost zaznamenána.
6. Diskuse Na genofondových plochách ZF MZLU je soustřeďováno množství odrůd a genotypů vybraných druhů mezi než patří: dřín obecný (Cornus mas L.), rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.), zimolez jedlý - (Lonicera edulis, Turcz. ex. Freyn), a aronie černoplodá (Aronia mellanocarpa) (MICHX.) Elliot. Takové druhy jsou pěstitelsky nenáročné a poskytují ovoce s vysokou biologickou hodnotou a prakticky je nelze zastoupit pěstováním jiných dřevin (ŘEZNÍČEK 2007). Pravidelně jsou hodnoceny z hlediska morfologických charakteristik, hospodářských znaků a zdravotního stavu. Na základě získaných výsledků jsou vybírány odrůdy s optimálními specifickými vlastnostmi. Ve tříletém experimentálním období, byla získána a vyhodnocena data sklizňových, růstových a nutričních charakteristik netradičních ovocných dřevin. Ze zdrojového souboru byly pro tuto práci vybrány takové údaje, na jejichž základě lze sestavit přehled nejvýznamnějších vlastností netradičních ovocných dřevin, pěstovaných na genofondových plochách ZF MZLU. Parametry, zpracované a diskutované v předkládané práci byly vybírány v souladu s účelem výsadby netradičních ovocných druhů v rámci genofondových ploch MZLU. Parciálními cíly výzkumu je rovněž i laicizace a demokratizace takových druhů. Na základě evaluace významných vlastností se stávají netradiční ovocné druhy - jejich odrůdy a genotypy lépe prozkoumanými, což implikuje možnost jejich začlenění do konkrétních ekologických podmínek, případně jejich zařazení do funkčně-výrobní oblasti zemědělských i jiných komodit výrobní a sociálně ekonomické sféry. V souboru dřínů bylo hodnoceno 7 odrůd – Elegantní, Fruchtal, Jaltský, Jolico, Lukjanovský, Vydubecký, Vyšegorodský. Růstové charakteristiky hodnoceného souboru dřínu (Cornus mas L.) vykazovaly značnou variabilitu ve sledovaných vlastnostech. Mezi jednotlivými odrůdami byly zaznamenány rozdíly v délce přírůstků i ve zjišťované kubatuře. Jelikož se nejedná, z hlediska ekologického, o soubor disperzní, bylo veškeré statistické zpracování naměřených hodnot vztaženo ke klimatickým podmínkám obce Žabčice. V roce 2005 jednoznačně nejvíce přirůstala biomasa odrůdy Jaltský (0,37 m), s čímž souvisely i nejvyšší hodnoty objemu u této odrůdy (1,83 m3) (graf 25). Naopak nejmenší přírůst byl naměřen u odrůd Elegantní (0,11 m) a Lukjanovský (0,10 m) (graf 22).
Z hlediska dendrologické aplikace existuje možnost vysazovat dříny i v ekologicky poškozených oblastech, kde mohou bezesporu přispívat ke zlepšení životního i přírodního prostředí. Využití najde též tvrdé a velmi kvalitní dřínové dřevo, vhodné k výrobě násad a rukojetí. Jelikož se navíc dřínové dřevo dobře leští, lze z něho vyrábět užitkové a ozdobné předměty (ŠIMÁNEK 1977). Odrůda Jaltský se tedy zdá být pro takové účely vhodnou volbou. Keři obdobné konstituce jako dřín obecný, bývají v lesnické praxi často doplňována keřová patra lesních porostů, plané plody dřínu jsou biologicky hodnotným zdrojem potravy pro ptactvo. S hodnotami přírůstků souvisí i sklizňové parametry. Nejvyšší sklizeň v roce 2005 byla zaznamenána právě u odrůd Elegantní (2 566,63g) a Lukjanovský (2 674,30 g), tedy u odrůd, které vykázaly nejnižší přírůstky. Nejnižší objem sklizně byl zjištěn u odrůdy Jaltský (278,71 g) – u odrůdy s nejvyšším délkovým přírůstkem (graf 10). Rok 2006 byl u všech odrůd dřínu ve znamení krátkých délkových přírůstků (0,03 – 0,12 m) (graf 23), což pravděpodobně bylo v důsledku dlouhé zimy a nízkých teplot v jejím průběhu, avšak ve znamení vyšší plodnosti. Nejvyšší sklizně dosáhla odrůda Jaltský (7 011,66 g), nejméně zaplodila odrůda Vyšegrodský (2 952,00 g) a Lukjanovský (3 075,33 g) (graf 11). V posledním sledovaném roce – 2007 byl opět zaznamenán vyšší přírůstek (graf 24) ale i vyšší sklizeň (graf 12). Délkové přírůstky byly nejvyšší u odrůd Elegantní (0,28 m), Lukjanovský (0,31m) a Vydubecký (0,32 m), s čímž pravděpodobně souvisí největší navýšení kubatury (graf 30) u odrůd Elegantní (0,54 m3) a Lukjanovský (0,53 m3). Nejmenší délkový přírůstek vykázala odrůda Jolico (0,08 m), nejmenší navýšení kubatury (graf 30) odrůdy Fruchtal (0,15 m3) a Jaltský (0,14 m3). Hmotnost plodů v roce 2007 byla jednoznačně nejvyšší u odrůdy Fruchtal (7 926,66 g), nejmenší plodnost byla opět u odrůdy Lukjanovský (4 051,66 g). Nejvyšší celkové přírůstky z let 2005 – 2007 byly zaznamenány u odrůdy Jaltský (0,60 m), hned za ní následovala odrůda Fruchtal (0,57 m). Velmi nízký přírůstek byl naměřen u odrůdy Jolico (0,32 m). Celkové zvýšení kubatury keře v letech 2005 – 2007 bylo naměřeno u odrůdy Jaltský (2,52 m3) a u odrůdy Lukjanovský (2,51 m3). Nejnižší hodnota byla zjištěna u odrůdy Jolico (0,67 m3), následovala odrůda Fruchtal (0,88 m3). Nejvyšší kumulativní sklizeň plodů v průběhu let 2005 – 2007 byla zjištěna u odrůd Fruchtal (16 383,77 g) a Elegantní (14 749,62 g). Nejméně zaplodila odrůda Lukjanovský (9 804,29 g), vůči zbývajícím čtyřem odrůdám však s poměrně malou ztrátou.
KUTINA (1992) uvádí, že vzrostlý keř může poskytnout 32 až 36 kg ovoce a autoři DOLEJŠÍ, KOOTT a ŠENK (1991) dokonce uvádí hodnotu 40 kg. Naměřené hodnoty se od literárních pramenů liší, je to však důsledkem toho, že plná plodnost u dřínu nastává přibližně v devátém roku. Srovnáme-li navzájem sedm sledovaných odrůd v průběhu let 2005 – 2007, lze vyvodit, že z hlediska objemu sklizně jsou k doporučení odrůdy Elegantní, Fruchtal a Jaltský. Z hlediska růstových vlastností nejlépe obstála odrůda Jaltský. Do poloh s kratší dobou vegetace lze doporučit ranou odrůdu Jaltský, v polohách teplých, s delší dobou vegetace se bude dařit odrůdě Jolico, která dozrává až v říjnu. Výpočtem koeficientu lineární regrese nebyla prokázána přímá lineární závislost mezi klimatickými faktory - teplotou, srážkami ve vztahu k celkové hmotnosti sklizně. Takové zjištění však neznamená, že hodnoty celkové hmotnosti
nejsou závislé na klimatických
vlivech. Závislost však není lineární, hodnoty sklizně tedy vykazují příliš velkou proměnlivost v jednotlivých pokusných letech. Takový efekt lze vysvětlit například nízkým věkem výsadeb, stresovými podmínkami a jinými vnějším i vnitřními faktory, ovlivňujícími fyziologické procesy rostlin. Zůstává však otázkou, jakých sklizňových parametrů budou jednotlivé odrůdy dosahovat v dalších letech. Budou-li se hodnoty sklizňových údajů zvyšovat trendem lineárním, nebo zda budou keře vykazovat tendence závislosti úrody na klimatických vlivech v nepřímé závislosti. Takový vývoj bude u souboru odrůd dřínu obecného předmětem pozorování v dalším období.
Objem produkce dvanácti odrůd rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.) byl hodnocen spolu s množstvím vitamínu C, s ohledem na prokázaný pozitivní vliv konzumace plodů rakytníku na lidské zdraví. Sklizňové parametry souvisí s tvarem koruny a s aplikovanou agrotechnikou. Rok 2005 byl ve znamení velmi nízké sklizně u všech odrůd (graf 4). Jedinou odrůdou, vyčnívající nad rámec sklizňového průměru v daném roce (graf 13) byla odrůda Leicora (10 350 g). Celková hmotnost sklizených plodů u ostatních odrůd se pohybovala od 4 300,00 g do 6 600,00 g. V roce 2006 byla ze sledovaných let úroda nejvyšší a rozdíly v plodnosti u jednotlivých odrůd již byly patrné (graf 14). Nejlepší výsledek byl zaznamenán opět u odrůdy Leicora (23 680,00 g), následovaly odrůda Hergo (16 740,00 g), genotyp Velkoosecký (16 500,00 g), za zmínku stojí i genotypy Buchlovický 1 (15 700,00 g) a Peterburský (14
300,005 g). Nejnižší sklizeň byla zaznamenána u odrůd Dar Katuni (8 900,00 Kg) a Novosť Altaja (9 600,00 g). V posledním pokusném roce – 2007 klesala míra plodnosti, vyjádřená objemem sklizně rapidně dolů (graf 15), ve sledovaném souboru odrůd byly opět nepříliš zřetelné rozdíly v zjištěných údajích. Nejvyšší sklizně, tak jako v letech 2005 a 2006, dosáhla odrůda Leicora (11 500,00 g). Vysokých hodnot v daném roce dosáhly také odrůda Hergo (10 300,00 g), genotyp Velkoosecký (8 600,00 g) Ve sledovaných letech se výše sklizně u jednotlivých odrůd rakytníku vyznačovala velkou variabilitou. V každém roce (2005 – 2007) vykazovala nejvyšší úrodu (graf 4) odrůda Leicora, jejíž kumulativní sklizeň za toto období činí 45 530,00 g. Vyšší sklizeň vykazovaly též odrůda Hergo (33 140,00 g) a genotyp Velkoosecký (31 300,00 g). Nízké kumulativní sklizně dosáhly genotyp Dar Katuni (16 900,00 g), odrůda Aromat (18 410,00 g), Botanický (19 420,00 g), a genotyp Novosť Altaja (19 300,00g). Na základě těchto sklizňových parametrů můžeme pro pěstování doporučit odrůdy Leicora, Hergo a genotyp Velkoosecký. Odrůda Novosť Altaja, i přestože dosahuje velmi slabých sklizňových výnosů, si zaslouží zvláštní pozornost. Plody této odrůdy dozrávají již v polovině srpna a mají příjemně kyselkavou chuť. U většiny sledovaných odrůd a genotypů nejsou dostupné relevantní literární podklady. Odrůdy a genotypy rakytníku řešetlákového byly vyšlechtěny teprve v nedávné minulosti a jsou předmětem výzkumu. Zjištěné parametry tedy nelze objektivně srovnat s potenciálním blankem, takový bude možno nastavit po sérii evaluačních analýz v delším časovém horizontu. V případě výpočtu závislosti obsahu vitamínu C v plodech rakytníku na počasí, byla zjištěna velmi silná lineární, nebo velmi slabá nelineární závislost v souboru hodnot Laskorbátu. Tvorba vitamínu C velmi silně závisí na velikosti srážkových úhrnů ve fenofázi dozrávání plodů u odrůd: Aromat, Botanický, Ljubitělna, Novost Altaje, Dar Katumi. V případě regrese sum aktivních teplot a tvorby vitamínu C, byla prokázána signifikantní souvislost s askorbát-iniciační syntézou v rámci sekundárního metabolismu rostliny (Hippophae rhamnoides L.), jakožto obranným mechanismem, a to u odrůd, genotypů Buchlovický 1, Leicora a Peterburský. Tato dřevina má velmi široké spektrum uplatnění, vzhledem ke své nenáročnosti na stanoviště, klima a odolnosti vůči chorobám a škůdcům. Je určená do parků či zahrad, do extrémních stanovišť a devastovaných půd pro jejich rekultivaci, pro ozelenění neplodných ploch, pro zpevňování půd proti erozi či z hlediska významu dekoračního.
Z důvodu nenáročnosti této dřeviny na půdní i klimatické podmínky lze tuto dřevinu pěstovat prakticky ve všech oblastech ČR.
Soubor sledovaných keřů zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz. ex. Freyn) obsahoval celkem 16 odrůd. Podobně jako tomu bylo u keřů dřínu, byly i zde zjištěny
velké odchylky v naměřených růstových i sklizňových parametrech. Délkový přírůstek v roce 2005 (graf 25) se pohyboval v hodnotách vysoce nad několikaletým průměrem, nejvyšší hodnota byla zjištěna u odrůdy Zoluška (0,31 m) a dále u odrůdy Tomička (0,19 m). S tímto souvisí i zvýšení kubatury keře (graf 31), které bylo nejvýraznější u odrůdy Zoluška (0,62 m3), odrůdy Viola (0,6 m3) a u odrůdy Altaj (0,52 m3). U ostatních odrůd se délkové přírůstky pohybovaly od 0,02 do 0,15 m (graf 25). Při sledování hodnot hmotnosti sklizně v roce 2005 (graf 16), byl nejvyšší výnos zjištěn u odrůd Altaj (979,90g), Fialka (702,10g) a Amfora (639,70 g), naopak nejnižší výsledky byly zaznamenány u odrůd Roksana (120,80 g) Sinaja Ptica (165,10 g). a Nimfa (188,10 g). Rok 2006 byl pro většinu odrůd ve znamení vyššího délkového přírůstku (graf 26). Nejvyšších hodnot bylo naměřen u odrůdy Gerda (0,39 m). následovaly odrůdy Viola (0,25 m) a Sinaja Ptica (0,24 m), mezi ostatními vynikla i odrůda Morena (0,15 m). Přírůstky u ostatních dvanácti odrůd se pohybovaly v rozmezí od 0,05 do 0,11 cm (graf 26). Nejvyšších hodnot kubatury keře (graf 31) bylo metodickými výpočty objemu keře zjištěno u odrůdy Morena (0,50 m3), následovaly odrůdy Kamčadalka (0,43 m3) a Goluboje Vereteno (0,41 m3). Nejnižších hodnot dosáhly keře odrůd Amfora (0,14 m3), Bakcarskaja (0,15 m3), Vasjuganská (0,16 m3) a odrůda Amur (0,17 m3). Sklizňové charakteristiky měly u všech odrůd oproti roku 2005 stoupající tendenci (graf 17). Nejvyšší výnosy vykazovaly odrůdy Altaj (1147,10 g) Amfora (1403,50,00 g) a Fialka (1 308,90 g). Kvantitativně nejnižší, byla sklizeň u odrůd Sinaja Ptica (318,80 g) Nimfa (332,00 g), Tomička (372,00 g), Bakcarskaja (373,70 g), následovala Roksana (383,60 g) a Kamčadalka (390,70 g). Délkové přírůstky v posledním sledovaném roce (graf 27), byly výrazně nejvyšší u odrůdy Fialka (0,15 m), naopak nejnižší u odrůdy Kamčadalka (0,02 m), Nimfa (0,04 m) a Vasjuganská (0,04 cm).U ostatních odrůd se pohyboval od 0,05 do 0,12 m. Kubatura keře dosahovala v roce 2007 u většiny keřů nepříliš rozdílných hodnot (graf 32). Nadprůměrných hodnot bylo naměřeno u odrůd Sinaja Ptica (0,36 m3) a Vasjuganská
(0,35 m3), nejnižší navýšení bylo zaznamenáno u odrůdy Nimfa (0,07 m3) a Kamčadalka (0,13 m3). Objem sklizně, zaznamenaný v roce 2006 byl v porovnání s rokem 2007 více než dvojnásobný (tab. 7), při porovnání s rokem 2005 byla sklizeň v roce 2007 o asi pětinu menší. Není snadné, objektivně interpretovat takové rozložení hodnot. Při integraci klimadiagramů mezi produkční parametry je zřejmé, že počasí v roce 2007 nedosahuje žádných výrazných výkyvů ve srážkách, ani v teplotách, navíc výsadba zimolezu je podporována v růstu pravidelnou závlahou. Nejvyšší sklizně v tomto roce (graf 19) dosáhly odrůdy Altaj (587,00 g) a Amfora (520,33 g), nejnižší sklizňové hodnoty byly zjištěny u odrůd Tomička (115,33 g) a Nimfa (123,86 g), následovaly odrůdy Bakcarskaja (143,73 g) Sinaja Ptica (153,83g) Roksana (160,40g) a Kamčadalka (178,66 g). Dosažené výsledky reflektují pravděpodobnou tendenci korelační závislost mezi růstovými a sklizňovými ukazateli. Nejvyšší přírůstky v průběhu let 2005 – 2007 (graf 5) vykazovaly odrůdy Altaj (0,40 m), Gerda (0,53 m) a Zoluška (0,42 m), což souvisí s největším zvýšením kubatury (graf 6) - Altaj (1,03 m3), Viola (1,19 m3) Zoluška (1,12 m3) a s celkovou hmotností sklizených plodů (graf 7) Altaj (2 714,00 g), Amfora (2563,53 g), Fialka (2384,66 g). Nejnižších délkových přírůstků (graf 5) dosahovaly odrůdy Vasjuganská (0,16 m), Nimfa (0,17 m) což opět souvisí s nejnižšími hodnotami zvýšení kubatury keřů (graf 6) Bakcarskaja (0,5 m3), Nimfa (0,55 m3), Roksana (0,55m3). Bakcarskaja (742,23 g), Tyto odrůdy také vykazovaly nejnižší kumulativní sklizeň - Nimfa (643,96 g), Roksana (664,80 g) Sinaj Ptica (637,73 g). Na základě dosažených výsledků sledovaného souboru odrůd zimolezu lze z hlediska růstových ukazatelů, doporučit odrůdy Altaj, Amforu a Fialku, dále pak Morenu a Violu. Všechny odrůdy zimolezu vykazovaly horší sklizňové parametry, ve srovnání s orientačními průměry, udávanými v literatuře. Situace je zapříčiněna faktem, že tato výsadba ještě nedosáhla dospělosti, a nevykazuje proto požadované sklizňové parametry. Zimolez je nenáročnou dřevinou, pro kterou není druh půdy ( pH, či živiny) určujícím ekologickým kritériem. Lze jej pěstovat jako živé ploty, podrost či solitérní rostliny na místech nevhodných pro jiné, náročnější druhy. PAPRSTEIN a ŘEZNÍČEK (2008) uvádí, že nejranější odrůdy dozrávají již ve druhé polovině května, což je jeden z mnoha důvodů rozšířit pěstování tohoto méně obvyklého ovocného druhu.
Plody zimolezu obsahují v závislosti na druhu a pěstitelských podmínkách 10 – 14 % sušiny, 3 – 13 % cukrů, 1,1 – 1,6 % pektinů, 20 – 50 mg . 100 g -1 vitamínu C, významně jsou zastoupeny rovněž polyfenoly. Celkový obsah flavonoidů v plodech dosahuje 70 mg . 100 g 1
, nejvýznamněji je zastoupen rutin, ale i vitamíny skupiny A, B a minerální látky. Suché,
teplé počasí při dozrávání plodů zvyšuje obsah cukrů, barviv i tříslovin. Za chladného a deštivého počasí se zvyšuje celková kyselost a obsah kyseliny askorbové. Plody některých odrůd mohou být nahořklé, stupeň hořkosti nemusí být pro konzumenta vždy negativní vlastností. Často i plody s mírnou hořkostí jsou pro určitá zpracování či konzumaci vyžadovány (ŘEZNÍČEK 2007). Pro stanovení polyfenolů obsažených v plodech zimolezu jedlého genotypu V/8 Sinoglaska, které disponují nejvyšším antioxidačním potenciálem extraktu se zkoumaných genotypů, byla použita vysoce účinná kapalinová chromatografie s isokratickou separační analýzou, polyfenolické látky byly detekovány elektrochemicky z důvodu jejich vysoké antioxidační aktivity. Při elektochemické analýze extraktního roztoku, kamčatských borůvek odrůdy V/8 Sinoglaska, byly sledovány výšky píků při aplikovanýém potenciálu 950 mV. Při měření 400 krát ředěných roztoků byl identifikován quercetin, quercitrin, rutin, diosmin, chrysin, kyselina salicilová, 4 aminobenzoová a kyselina gallová. U chrysinu a diosminu byl elektrochemický signál nevýrazný. Předpokládá se, že slabý signál zapříčiňuje odlišná chemická struktura flavonoidu. U diosminu je vliv navázaného sacharidu nejpatrnější, jeho analytický signál je nejnižší ze všech studovaných flavonoidů (JIROVSKÝ 2007). Vzhledem k vysokému obsahu farmakologicky aktivních látek, vyznačujících se vysokým antioxidačním potenciálem v plodech odrůdy zimolezu jedlého V/8 Synoglaska, budou tyto aspekty biologické hodnoty nově zahrnuty v selekčních kriteriích. Identifikace a kvantifikace obsažených antioxidačních komponent, je předpokladem pro možné uplatnění takových produktů okrajových komodit zemědělství, ve skupině funkčních potravin.
U aronie černoplodé (Aronia melanocarpa (MICHX.) Elliot) byly sledovány, a následně vyhodnocovány významné znaky odrůd Nero a Viking. Zvýšení kubatury v průběhu experimentálního období bylo pro jednotlivá vegetační období takřka totožné (graf 8), což svědčí o široké ekologické valenci tohoto druhu. Při porovnávání sklizňových parametrů (graf 9), poskytla odrůda Viking, ve srovnání s odrůdou Nero v průběhu sledovaných let 2005 – 2007 dvojnásobnou kumulativní sklizeň. V roce 2005 dosáhla velikost sklizně odrůdy Nero 1 830,00 gramů, odrůdy Viking 2 836,00 gramů. V roce 2006 byl již rozdíl markantní –
hmotnost sklizně odrůdy Nero činila 2 890,00 gramů, hodnota produkce odrůdy Viking činila 8 293,00 gramů. Rok 2007 byl pro odrůdu Viking ve znamení nižší plodnosti než-li v roce 2006 - bylo sklizeno 6 050,00 gramů plodů, odrůda Nero vykázala v tomtéž roce 3 873,00 gramů sklizených plodů. Výpočtem koeficientu lineární regrese byla prokázána slabá lineární závislost mezi srážkami, teplotami a hmotností sklizně u odrůdy Viking. Hmotnost sklizně tedy s přibývajícími srážkami mírně klesala, naopak se zvyšující se teplotou byl zaznamenán vzrůstající trend. U odrůdy Nero nebyla lineární závislost zaznamenána. Takové zjištění u odrůdy Viking implikuje hypotézu o průkaznosti regrese kontinuálního zvyšování hodnoty refraktometricé sušiny, spojeného se zvyšováním hmotnosti plodů, v průběhu jejich vyzrávání. Dle PAPRSTEINA a ŘEZNÍČKA (2008) lze z jednoho keře aronie sklidit až 10 kg plodů, které se dají ve vhodných podmínkách uskladňovat až 2 měsíce. Uvedené odrůdy však nedosahují věku kdy se dostavuje plná plodnost, což zapříčinilo uvedené nižší hodnoty. Na základě tohoto porovnání sklizňových parametrů lze vyzdvihnout odrůdu Viking a tuto doporučit pro produkci plodů. Aronie se vzhledem ke svému ekologicko-valenčnímu rozhraní nepochybně řadí do skupiny nenáročných dřevin na stanoviště i klimatické podmínky. Je obdivuhodná její plodnost. Aronie plodí brzy, objem sklizně je značný. SVOBODA (2004) uvádí, že plody vydrží na stromě dlouho zralé, aniž by se zkazily, takže je můžeme sklízet postupně a konzumovat je vždy čerstvé. Poměr velikosti stromku a hmotnosti úrody je až zarážející. Dosahuje pěkných výnosů i ve špatné půdě a v nepříznivých klimatických podmínkách. V kombinaci s jejím dekorativním významem a obsahem látek není důvod tuto dřevinu nevyužít jak z důvodu potravinářského, lékařského, tak z důvodů zvyšování biodiversity a úživnosti na lokalitách chudých půd Je velmi nenáročná, doporučit ji lze do vyšších oblastí, zejména na slunná místa.
7. Závěr Cílem předkládané práce bylo studium a zhodnocení růstových, sklizňových a vybraných nutričních parametrů v souboru odrůd a genotypů netradičních ovocných dřevin dřínu obecného (Cornus mas L.), zimolezu jedlého (Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn.) rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L), a aronie temnopodé (Aronia mellanocarpa (MICHX.) Elliot), pěstovaných na genofondové ploše MZLU v Žabčicích. Tříleté experimentální období zahrnovalo roky 2005 – 2007. Ve sledovaném období byly sledovány růstové znaky: délka přírůstků a kubatura keře, současně byl zjišťován celkový objem sklizně. Tyto parametry byly následně vyhodnoceny a jednotlivé odrůdy byly mezi sebou srovnány. Na základě vyhodnocení byly optimalizovány možnosti introdukce a rajonizace.
Dosažené výsledky lze shrnout v následujících závěrech: •
Ze sedmi hodnocených odrůd dřínu (Elegantní, Fruchtal, Jaltský, Jolico, Lukjanovský,
Vydubecký, Vyšegorodský) lze pro širší pěstování doporučit odrůdy Elegantní, Fruchtal a Jaltský. Nejvyšší celkové přírůstky z let 2005 – 2007 byly zaznamenány u odrůdy Jaltský (0,60 m), za ní následovala odrůda Fruchtal (0,57 m). Velmi nízký přírůstek byl naměřen u odrůdy Jolico (0,32 m). Nejvyšší zvětšení kubatury keře v letech 2005 – 2007 bylo naměřeno u odrůdy Jaltský (2,52 m3) a u odrůdy Lukjanovský (2,51 m3). Nejnižší hodnota byla zjištěna u odrůdy Jolico (0,67 m3), následovala odrůda Fruchtal (0,88 m3). Nejvyšší kumulativní sklizeň plodů v průběhu let 2005 – 2007 byla zjištěna u odrůd Fruchtal (16 383,77 g) a Elegantní (14 749,62 g). Nejméně zaplodila odrůda Lukjanovský (9 804,29 g), vůči zbývajícím čtyřem odrůdám však s poměrně malou ztrátou. Do poloh s kratší dobou vegetace lze doporučit ranou odrůdu Jaltský, v polohách teplých, s delší dobou vegetace se bude dařit odrůdě Jolico, jejíž plody dozrávají až v říjnu. •
Genotypy a odrůdy rakytníku řešetlákového byly hodnoceny ve dvou znacích - obsahu
vitamínu C a objemu sklizně. Ve sledovaných letech se výše sklizně u jednotlivých odrůd rakytníku vyznačovala velkou variabilitou. V každém roce (2005 – 2007) vykazovala nejvyšší úrodu odrůda Leicora, jejíž kumulativní sklizeň za toto období činí 45 530,00 g. Vyšší sklizeň vykazovaly genotypy Hergo (33 140,00 g) a Velkoosecký (31 300,00 g). Nízké kumulativní
sklizně dosáhly odrůdy Dar Katuni (16 900,00 g), Aromat (18 410,00 g), Botanický (19 420,00 g), a genotyp Novosť Altaje (19 300,00 g). Na základě hodnocených sklizňových parametrů u 12 odrůd rakytníku řešetlákového lze pro pěstování doporučit odrůdy Leicora, Hergo a genotyp Velkoosecký. Odrůda Novosť Altaja, i přestože dosahuje velmi slabé sklizně, si zaslouží zvláštní pozornost. Plody této odrůdy dozrávají již v polovině srpna a mají příjemně kyselkavou chuť. Nejvyššího kumulativního obsahu vitamínu C v gramech na kilogram čerstvých plodů dosáhly odrůdy Novost Altaje (3 444.75), Peterburský (3 588.5), Buchlovický (3 736.18), nevhodnou odrůdou z hlediska biologické hodnoty se prokázala odrůda Aromat s hodnotou 2 767,85 g . kg -1. Z důvodu nenáročnosti této dřeviny na půdní i klimatické podmínky lze tuto dřevinu pěstovat prakticky ve všech oblastech ČR.
V souboru sledovaných odrůd zimolezu jedlého, byly zjištěny velké odchylky v naměřených růstových i sklizňových parametrech. Byl vyhodnocován soubor celkem 16 odrůd. Objem sklizně, zaznamenaný v roce 2006 byl v porovnání s rokem 2007 více než dvojnásobný, při porovnání s rokem 2005 byla sklizeň v roce 2007 o asi jednu pětinu nižší. Nejvyšší přírůstky v průběhu let 2005 – 2007 vykazovaly odrůdy Altaj (0,40 m), Gerda (0,53 m) a Zoluška (0,42 m), což souvisí s největším zvýšením kubatury - Altaj (1,03 m3), Viola (1,19 m3) Zoluška (1,12 m3) a s celkovou hmotností sklizených plodů - Altaj (2 714,00 g), Amfora (2563,53 g), Fialka (2384,66 g). Nejnižších délkových přírůstků dosahovaly odrůdy Vasjuganská (0,16 m), Nimfa (0,17 m) což opět souvisí s nejnižšími hodnotami zvýšení kubatury keřů - Bakcarskaja (0,5 m3), Nimfa (0,55 m3), Roksana (0,55m3). Tyto odrůdy také vykazovaly nejnižší kumulativní sklizeň - Nimfa (643,96 g), Roksana (664,80 g) Sinaja Ptica (637,73 g). •
Všechny odrůdy zimolezu vykazovaly horší sklizňové parametry, ve srovnání s
orientačními průměry, udávanými v literatuře. Situace je zapříčiněna faktem, že tato výsadba ještě nedosáhla dospělosti, a nevykazuje proto požadované sklizňové parametry. Při elektochemické analýze extraktního roztoku, kamčatských borůvek odrůdy V/8 Sinoglaska, byly sledovány výšky píků při aplikovaném potenciálu 950 mV. Při měření 400 krát ředěných roztoků jsme idnentifikovali quercetin, quercitrin, rutin, diosmin, chrysin, kyselinu salicilovou, 4 aminobenzoovou a kyselinu gallovou. Identifikace a kvantifikace obsažených antioxidačních komponent, je předpokladem pro možné uplatnění takových produktů okrajových komodit zemědělství, ve skupině funkčních potravin. Zimolez jedlý byl na základě provedených analýz stanoven nebývale hodnotným nutriceutikem na základě dalších
kvantitativních analýz obsažených komponent, bude rozhodnuto, zda budou plody tohoto ovocného druhu kandidátním produktem pro oblast funkčních potravin. • Dvě odrůdy aronie černoplodé, Nero a Viking, byly sledovány v produkčních a růstových znacích, stanovena byla rovněž kubatura keřů. Při porovnávání sklizňových parametrů vykázala odrůda Viking v průběhu sledovaných let 2005 – 2007 dvojnásobnou kumulativní sklizeň s hodnotou 17 179,9 g.. Vyšší kubatura byla zaznamenána u odrůdy Nero - 4,45 m3, hodnota objemu u odrůdy Viking činila 4,15m3. Na základě porovnání sklizňových parametrů lze vyzdvihnout odrůdu Viking a doporučit ji k pěstování. Odrůda Nero má však vysoce ceněný dekorativní význam, a proto by neměla být odsunuta ze středu zájmu. Hodnocené odrůdy a genotypy však ještě nejsou ve věku dospělosti, plné plodnosti, tudíž se naskýtá otázka, zda-li bude zvyšování sklizňových a růstových parametrů u jednotlivých odrůd a genotypů pokračovat s exponenciálním gradientem, či ve zvyšování těchto hodnot budou jisté výkyvy. Zjišťování takových výsledků bude v zájmu dalšího pozorování a měření.
8. Reference: ARUS, L., KASK, K., 2007 Edible honeysuckle (Lonicera caerulea var. edulis) – underutilized berry crop in Estonia, NJF Report • Vol 3 • Nr 1 • Year
BECKETT., G., AND K., 1979, Planting Native Trees and Shrubs., Jarrold 1979, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, www.pfaf.org 184
BENEDÍKOVÁ, M., KYSELÁKOVÁ, J. 2006, Vybrané keře našich lesů, Lesnická práce č. 12/2006, http://lesprace.silvarium.cz/content/view/75/45
BJORØY, O., FOSSEN, T., ANDERSEN., O., M., 2007, Anthocyanin 3-galactosides from Cornus alba‘Sibirica’ with glucosidation of the B-ring, Phytochemistry, Volume 68, Issue 5, March 2007, Pages 640645 http://www.sciencedirect.com/science
BODLÁK, J., 1995, Příroda léčí, bylinář na konci 20. století. – 1. vyd. Praha, Granit, 1995. – 239 s. - ISBN 80-85805-30-8
BODLÁK, J. a kol., 2004, Příroda léčí, Granit, Praha, 2004. 239 s. ISBN 80-7296-036-9
BOČKARNIKOVA, N., M., 1978, Vidy i formy žimolosti so sjedovnymi plodami prigodnije dľa kultury, Trudy paprikladnoj botanike, genetike i selekcii. Leningrad 1978, vyp., 2, s. 72-80. ISSN 05643783
BOKKENHEUSER, V., D., SHACKLETON, C., H., L., WINTER J.,1987, Hydrolysis of dietary flavonoid glycosides by strains of intestinal, Biochem. J. 1987 248, 953-956, (Printed in Great Britain)
BORS, B., 2007, Blue Honeysuckle, position of Lonicera caerulea L agriculture/plantsci/dom_fruit/articles/ blue_honeysuckle.pdf, sta.eno 17.2. 2007, http://www.usask.ca/
BRINDZA, P., 2006, Detekcia a selekcia hospodářsky významných genotypov z populácíí dřieňa obyčajného (Cornus mas. L.) pre využitie v potravinách, 2005,Autoreferát disertačnej práce, Slovenská poľnohospodárská univerzita v Nitre, s. 20
BRINDZA, P., BRINDZA, J., D. TÓTH, S.V. KLIMENKO, O. GRIGORIEVA, 2006, Slovakian Cornelian cherry (Cornus mas L.): potential for cultivation, abstrakt, ISHS Acta Horticulturae 760: IHC2006 - II International Symposium on Plant Genetic Resources of Horticultural Crops,
http://www.actahort.org/books/760/760_59.htm
CEREVITINOV, F., V, 1952, Chemické složení a fysikální vlastnosti ovoce a zeleniny, Praha: Průmyslové vydavatelství, 322s.CULEK, M, 1995, Biogeografické členění České republiky, Praha : Enigma, ISBN 80-85368-80-3347
CULEK, M, 1995, Biogeografické členění České republiky, Praha : Enigma, ISBN 80-85368-80-3347
DAY, A., J., BAO Y., P., MORGAN, M., WILLIAMSON, G., 2000, Conjugation position of quercetin glucuronides and effect on biological activity, Free Radic Biol., Med., 29, 1234–1243
DEMIR, F., KALYONCU, I., 2003, Some nutritional, pomological a physical properties of Cornelian cherry (Cornus mas L.). In: Journal of Food engieneering . Volume 60, Number 33, December 2003, pp. 335-341(7)
DIRR., M., A., HEUSER., M., W., 1987, The Reference Manual of Woody Plant Propagation., Athens Ga. Varsity Press, 1987 ISBN 0942375009, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719 www.pfaf.org
DLOUHÁ, J., Rakytník řešetlákový, Zahrádkář, 1999, roč. 31, č.4, s.6-7, ISSN 139-7761
DLOUHÁ, J., RICHTER, M., a kol.:1996, Ovoce, 1.vydání, Praha: Aventinum, ISBN:80-7151-768-2
DOLEJŠÍ A., KOTT V., ŠENKL, L., 1991, Méně známé druhy ovoce, 1. vydání, Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 152 s. ISBN 80-209-0188-4
DOSTÁL, J., 1989; Nová květena, ČSSR 1-2; Academia, Praha
DOSTÁL, J., ČERVENKA, M., 1991, Velký kľúč na určovanie vyššícccch rastlín I., Bratislava: SPN: 1991, s. 1 – 775
ENDSTRASSEROVÁ, J., 2006, Možnosti stanovení vitaminu C v rakytníku řešetlákovém (Hippophae rhamnoides,L.). Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2006. 91 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Dana Vránová, Ph.D.
ERCÍSLÍ, S., 2004, Cornelian cherry germplasm resources of Turkey, Journal of Fruit and Ornamental Plant Research, Vol 12, 2004, Special ed.
http://www.insad.pl/files/journal_pdf/journal_2004spec2/full2004-5Aspec.pdf
FLOWERDER, B., Ovoce-velká kniha plodů, Volvox globator 1995, s., 256, ISBN 80-7207-052-5
FOREJTOVÁ, I., 2006, Rakytník citroník severu, článek na webu: http://www.abecedazahrady.cz/Rostliny-na-zahrade/ Rakytník, citroník severu/ FOSSEN T., RAYYAN S., ANDERSEN Ø., 2004, Dimeric anthocyanins from strawberry (Fragaria ananassa) consisting of pelargonidin 3-glucoside covalently linked to four flavan-3-ols. Phytochemistry 65: 1421–1428
FOSSEN, T., CABRITA, L., AND O., ANDERSEN., 1998., Colour and stability of pure anthocyanins influenced by pH including the alkaline region., Food Chem., 63:435–440
GULERYUZ, M., BOLAT, I., PIRLAK, L., 1996, Selection of table Cornelian Cherry (Cornus mas L.) Types in Coruh
Valley,
Tr.
J.
Agriculture
and
forestry,
22
(1998),
357-364,
http://journals.tubitak.gov.tr/agriculture/issues/tar-98-22-4/tar-22-4-7-96062.pdf
GRIEVE, A., 1984, Modern Herbal., Puinguin, ISBN:0-14--046-440-9
HRADIL, R, a kol., 2000, Česká biozahrada. 1. vydání. Šumperk: Fontána, 2000., 184 s., ISBN 80-86179-96-X
HRADIL, a kol, 2000, Decennium, 10 let svazu PRO-BIO a ekologického zemědělství v ČR Šumperk : PROBIO 80-238-8632-0
HRIČOVSKÝ, I., 2000, Drobné ovoce a méně známé druhy ovoce. 1. vydání. Bratislava: Príroda, 2002, 104 s. ISBN 80-07-01004-1
HUXLEY., A.,1992, The New RHS Dictionary of Gardening., 1992, MacMillan Press 1992 ISBN 0-333-474945, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, www.pfaf.org
CHEVALLIER., A., 1996., The Encyclopedia of Medicinal Plants Dorling Kindersley.. London 1996 ISBN 9780751-303148, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, www.pfaf.org
CHIEJ, R., 1986 The Macdonald Encyclopedia of medicinalplants, macdonals, ISBN, 9-780751-3031-48
CHITTENDON., F., 1956., RHS Dictionary of Plants plus Supplement. 1956 Oxford University Press, 1956
CHMELAŘ, J., 1983, Dendrologie s ekologií lesních dřevin. 3. část. Méně významné domácí a cizí listnáče, SZN, Praha, Skriptum, s. 179
CHOPRA. R., N., NAYAR., S., L., AND CHOPRA. I. C., 1986, Glossary of Indian Medicinal Plants (Including the Supplement). Council of Scientific and Industrial Research, New Delhi., www.hippophae.com
INTEGRATED TAXONOMIC INFORMATION SYSTEM (ITIS), 2008, http://www.itis.gov/
IVIČIČ, a kol.:1985, Ovocnictví, Praha, SZN, 475s., ISBN 18-717884-211
JANČA, J., ZENTRICH, J., A.,1996, Herbář léčivých rostlin. 1.vydání. Praha, Eminent, 1996, s., 287, ISBN 80-85876-20-5
JAYAPRAKASAM, B., OLSON, K., SCHUTZKI, R., E., MEI-HUI TAI, AND NAIR, M., G., 2005, Amelioration of Obesity and Glucose Intolerance in High-Fat-Fed C57BL/6 Mice by Anthocyanins and Ursolic Acid in Cornelian Cherry (Cornus mas), J. Agric. Food Chem., 54 (1), 243 -248, 2006. 10.1021/jf0520342 S0021-8561(05)02034-0 Web Release Date: December 8, 2005, http://pubs.acs.org/cgi-bin/abstract.cgi/jafcau/2006/54/i01/abs/jf0520342.html
JEFREMOV, A., P., ŠRETER, A., I., 1996, Travnik dla mužšin, Acalalb, Moskva, ISBN 5-89309-001-2, s.350
JIROVSKÝ D., KOSINA P., MYSLÍNOVÁ M., STÝSKALA J., ŠIMÁNEK V., ULRICHOVÁ J.: 2007 HPLC Analysis of Rosmarinic Acid and Its Metabolites in Enriched Feed and Pig Plasma Using Dual-Channel Coulometric Detection. J. Agric. Food Chem. 55 (2007), 7631-7637. KASK, K., 1987., Large-fruited black chokeberry (Aronia melanocarpa). Fruit Var. J. 41: 47.
KLIMENKO, S., 1990, Kizil na Ukrajine, Naukova dumka, s. 174, ISBN 5-12-001787-8
KOTT, V.,1985, Ovocné a zeleninové nápoje, 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 208 s.
KOPEC, K., 1998, Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1998. 72 s. ISBN 80-86153-64-9
KRÁL, J.,1998, Rozmnožovanie menej známých ovocných ovocných druhov, Zahrádkár, 1998, roč.11 s.10-11
KRÜSSMANN, G., 1976: Manual of cultivated Broad-leaved trees & shrubs, Vol. I. B T Batsford, Ltd. London, s. 448
KUTINA, J., a kol.: 1992, Pomologický atlas 2.Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 304 s. ISBN 80-2090192-2
KVASNIČKOVÁ, A., 2003, Článek : 14559 ; Vydáno : 9.5. 2003 ; http://www.agronavigator.cz/default ¨ KYBAL, J., 1988, Naše a cizí koření, SZN Praha 1988, 1. vydání, 225 s. 259 obr.
LAKHANPAL, P., DEEPAK KUMAR D., R., 2007, Quercetin: A Versatile Flavonoid, Journal of Medical Update, Clinical Knowledge, Vol. 2, No. 2, Jul-Dec 2007
LEUGNEROVÁ, G., 2007, Hyppophae rhamnoides, - rakytník řešetlákový / rakytník rešetliakovitý, 4. 7. 2007. www.botany.cz
LI, T., S ., C ., 1996, Sea buckthorn (Hippophae rhamnoides L .): a multipurpose plant, Hort. Technology 6: 370-380
LINA et KALJU, 2007, Edible honeysuckle (Lonicera caerulea var. edulis) - under utilized berry crop in Estonia, In: Beneficial health substances fromberries and minor crops, Piikkiö, NJF Seminar 399, Finland, 1415 March 2007, www.njf.nu/filebank/files
MADĚRA, ÚRADNÍČEK, 2001, Dřeviny České republiky, s. 333, ISBN 80-86271-09-9
MANDLÍKOVÁ,L., 2005, Polyfenoly: rozdělení a zdroje v potravě, Výživa a potraviny, 2005, 60, 1, str. 11-14
MARKOVÁ, 2001., Study of vegetative, growing and ekonomic character of genus Lonicera subsect caerulea REHD., Proceedings of 9th International Conference of Horticulture, September 3th– 6th 2001 Lednice, czech Republic, Volume 1, p. 130-135. ISBN 80-7157-524-0
MATUŠKOVIČ, J., POKORNÁ–JURÍKOVÁ, T, 2007, The evaluation of growth dynamics of Lonicera kamtschatica clones. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2007, LV, No. 2, pp. 53–58
MATUŠKOVIČ, J., POKORNÁ, T., 2003, Agrobiologické faktory ovplyvňujúce úspešné pestovanie marhúľ a zemolezu kamčatského, vedecká monografia. Nitra : SPU. 2003, s. 151-199 ISBN 80-8069-289-0. MATUŠKOVIČ, J., MIKO, M., 2003, Influence of Agrobiological Measurments of Unwowen Textile and irrigation on growth dynamism of Lonicera kamtschatica (Lonicera ssp.Caeruleae). Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2003, LI, No. 3, pp. 55-62
MERCEL, F., 1988, Rozšírenie a variabilita zástupcov rodov Cornus L., Swida Opiz a Corylus L. na Slovensku, Acta dendrobiologica, VEDA, Bratislava, s. 164
MIDDLETON JR., E., ANNE, S., 1995, Quercetin inhibits lipopolysaccharide-induced expression of endothelial cell intracellular adhesion molecule-1. In: Arch Allergy Immunol. 1995; 107:435-436.
NATURAL RESOURCES CONSERVATION SERVICE, ITIS, 2008. The Center for Biological Informatics serves as the operating agent for the National Biological Information Infrastructure, datum poslední aktualizace: 2008 08:18:36 MST
NÁRODNÍ LESNICKÝ PROGRAM, 2006, podle usnesení vlády č. 53 ze 13. 1. 2003, uchování biodiverzity lesních ekosystémů, In: Lesnické práce, č.12/2006 http://lesprace.silvarium.cz/content/view/75/45/
NOSRETI, D.,: 2005, článek na URL: http://www.darius.cz/archeus/B_aronie.html, (2005) in Antonín Dolejší, Vladimír Kott, Lubomír Šenk: Méně známé ovoce, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1991., Přemek Podlaha a Jiří Savinec: Receptář prima nápadů, nakladatelství Cesty, Praha 2003., Pavel Stratil: ABC zdravé výživy, 2. díl, vlastním nákladem, Brno 1993., Pavel Chobotský: Příběhy slavných odrůd, Beta + Dobrovský a Ševčík, Praha + Plzeň 2000
PANTELIDIS, G., E., VASILAKAKIS, M., MANGANARIS, G., A., DIAMANTIDIS, G., R., 2006, Antioxidant capacity, phenol, anthocyanin and ascorbic acid contents in raspberries, blackberries, red currants, gooseberries and Cornelian cherries, Food Chemistry, Volume 102, Issue 3, 2007, Pages 777-783 http://www.sciencedirect.com/science
PAPERSTEIN, F., ŘEZNÍČEK, V., 2008 Výzkum pěstitelských technologií u méně rozšířených ovocných druhů, ZZ QF 3223, VŠÚO Holovousy, 2008, 85 s.
PAUKERTOVÁ., I., 2006., Léčivé rostliny - druhy., 10. 10. 2006, redakční publikační systém, phpRS, www.paukertova.cz
PHILLIPS., R.,& FOY., N., 1990., Herbs Pan Books Ltd. London. ISBN 0-330-30725-8, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, 244 www.pfaf.org
PLECHANOVA, M., N., 1998, Žimolosť sinjaja v sadu i pitomnike. Printed VNIIR, Pavlovsk, 1998, s., 65
PLECHANOVA, M.,N.,1988, Klasifikator roda Lonicera L. podsekcii Caeruleae Rehd., VIR Pavlovsk, Leningrad 1988., s., 25
POKORNÁ, T., 2005, Formovanie nutričnej hodnoty jedlých zimolezov v podmienkach SR, dizertačná práce, Nitra, 2005, 195s.
POKORNÁ, T., MATUŠKOVIČ, J., ANTALÍKOVÁ, M., 2005, The study of irrigation influence on nutritional value of Lonicera kamtschatica - cultivar Gerda 25 and Lonicera edulis berries under the Nitra conditions during 2001−2003, Acta horticulturae et regiotecturae, roč. 9, 2006, č. 2, Hort. Sci. (Prague), 34 (2007): 11-16
POKORNÝ, V., a kol, 2001, Zahradnický slovník naučný 2. 1. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 541 s., 1994
POLUNIN., O., 1969, Flowers of Europe - A Field Guide. Oxford University Press 1969 ISBN 0192176218, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, www.pfaf.org
QUITT, E., 1975, Klimatické oblasti ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV, 73. s
RICHTER, M., a kol., 2002, Velký atlas odrůd ovoce a révy, Lanškroun 2002, s., 158, ISBN 80-238-9461-7
RUI HAI LIU, 2006, Potential Synergy of Phytochemicals in Cancer Prevention: Mechanism of Action 1, The Journal of Nutrition, 2004, 134, 12, p.3479-3485, cit.1.3.2006, http://proquest.umi.com
ŘEZNÍČEK, V., 2006, Hodnocení růstových a sklizňových znaků – dřín obecný (Cornus mas L.), Sborník odborných příspěvků „MZLU pěstitelům“, Žabčice 2006, s.114 – 115, ISBN 80 – 7157 – 958 – 0
ŘEZNÍČEK, V., 2007, The Main Biological and Commercial Properties of a Set of Varieties of Honeysuckle (Lonicera caerulea subsp. edulis turcz. ex freyn). In Use of Genetic Resources of Cultivated Plants. 2007, s. 71-77.
ŘEZNÍČEK, V., 2007, Hodnocení genofondu méně rozšířených ovocných druhů, In CERKAL, R. -VEJRAŽKA, K. -- HRSTKOVÁ, P. -- STŘEDA, T. MZLU pěstitelům, Brno: 2007, s. 82--85. ISBN 978-807375-058-9
ŘEZNÍČEK, V., 2007, Growth and yeld characteristics of selected collection of varieties – Cornelian Cherry – Cornus mas L., Book of abstracts, Vaccinum spp. and Less Known Small Fruits: cultivation and health benefit, IPGB SAS Nitra, Slovak Republic, s. 113
ŘEZNÍČEK, V., 2007, Evaluation of the Variability of a Selected Group of Varieties of Honeysuckle - Lonicera caerulea subsp. edulis Turcz. ex Freyn. In: Vaccinium spp. and Less Known Small Fruits: Cultivation and health benefit. Nitra, SK: Institute of plants genetics and biotechnology SAS Nitra Slovak Republic, 2007, s. 48--49. ISBN 978-80-89-088-58-4.
ŘEZNÍČEK, V., 2007, Překonání dlouhé dormance osiva druhu Cornus mas L., Sborník Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, LV, No 4, s. 43 – 52 ISSN 1211-8516.
ŘEZNÍČEK, V., 2008, The Main Biological and Commercial Properties of a Set of Varieties of Honeysuckle (Lonicera caerulea subsp. edulis turcz. Ex. Freyn), In: Use of Genetic Resources of Cultivated Plants, 2007, s. 71-77 ISBN: 978-80-86836-33-1
ŘEZNÍČEK, et al. 2008, Utilization of HPLC-ED Technologies in Searchieng of Dietotherapy Components from Sources of Genetic Diversity, Hodnotienie genetických zdrojov roaslín pr výživu a poľnohospodárstvo, Pišťany, 2008, ISBN: 978-80-88872-74-0
ŘEZNÍČEK, V., BENDOVÁ, P., 2005., Genetické zdroje Lonicera caerulea subsp. Edulis – Turcz.ex Freyn – Kamčatských borůvek. Sborník ze 4. odborného semináře s mezinárodní účastí „Hodnotenie genetických zdrojov rastlin“, Máj 2005 VÚRV Piešťany, s. 81 – 91, ISBN 80 – 88790-38-7
ŘEZNÍČEK, V., SALAŠ, P., 2002, Sborník referátů ze semináře Genofond zemědělských plodin a jeho využití pro rozšíření biodiversity. VÚRV Paha – Ruzyně, s. 38, 42,43
ŘEZNÍČEK, V, 2006., Hodnocení růstových a sklizňových znaků – dřín obecný (Cornus mas L.). Sborník odborných příspěvků „MZLU pěstitelům“, Žabčice 2006, s.86 – 90, ISBN 978 - 80 – 7375 – 058 – 9
ŘEZNÍČEK, V.: Sborník referátů ze semináře Genofond zemědělských plodin a jeho využití pro rozšíření agrobiodiversity konaného 4. června 2002 ve VÚRV Praha-Ruzyně, s 41 – 45
SALAŠ, P., ŘEZNÍČEK, V., 2001, Rakytník řešetlákový – rostlina s největším množstvím vitaminu C. Zahrádkář, 2001, roč.33, č.5, ISSN 0139-7761
SHAIJU, VAREED, MUNTHA, REDDY, ROBERT, SCHUTZKI a NAIR 2005. Insulin Secretion by Bioactive Anthocyanins and Anthocyanidins Present in Fruits, Journal of Agric. Food Chem.; 2005; 53(1) pp 28 - 31; (Article)
SEERAM, N., P., LEE, R., SCHEULLER, H.., S., HEBER, D.,2005., Identification of phenolic compounds in strawberries by liquid chromatography electrospray ionization mass spectroscopy", (September 18, 2005). UCLA Center for Human Nutrition. Paper Strawberry. http://repositories.cdlib.org/chn/Strawberry
SHEPHERD., F., W., 1974, Hedges and Screens. Royal Horticultural Society. 1974 ISBN 0900629649, In: Plants For a Future, Registered Charity No. 1057719, www.pfaf.org SMALL, E., CATLING, P., M., and LI, T,.S.,C., 2007, Species by Species, Biodeiversity 3, (2) 25, In: New crop opportunity, http://newcrop.hort.purdue.edu/newcrop/proceedings1999/v4-335.html
SHAIJU, V., H.,VAREED, S., K., REDDY, M., K., SCHUTZKI, R., E., NAIR, M., G., 2005, Anthocyanins in Cornus alternifolia, Cornus controversa, Cornus kousa and Cornus florida fruits with health benefits, Life Sciences, Volume 78, Issue 7, 11. January 2006, Pages 777-784 http://www.sciencedirect.com/science
STRATIL, P., 1993, ABC zdravé výživy, 2. díl, vlastním nákladem, Brno 1993., s., 345. ISBN 80-900029-8-6, In:, NOSRETI, D., Kyselina L-askorbová; souhrnný materiál, http://www.darius.cz/archeus/LU_vitC.html
STIRK., W., A., ARTHUR, G., D., LOURENS, A.., F., NOVÁK, O., STRNAD, M., VAN STADEN, J., 2004, Changes in cytokinin and auxin concentrations in seaweed concentrates when stored at an elevated temperature, Journal of Applied Phycology, 16: 31–39, 2004,
STRIK, WROLSTAND 2003., Proc. XXVI IHC – Berry Crop Breeding, Acta Hort. 626, s., 447 ISHS 2003, Publication supported by Can. Int. Dev. Agency (CIDA) ISSN0921-8971 (Print) 1573-5176 (Online)
SVOBODA,
J,
2004,
Arónie
černá
-
temnoplodec
(Aronia
melanocarpa),
http://www.esoterika.cz/clanek/2813
ŠIMÁNEK, J., 1977, Menej známé ovocniny. 1.vydání. Bratislava: Príroda,1997, 153 s.
(2004),
TAKHTAJAN, A., 1987; Systema Magnoliophytorum, In: Russian Officina editoria ‘Nauka’, Leningrad. published in: www.oxfordjournals.org/cgi/reprint/81/2/337.pdf
TIBOR, B., BLAHO, J., 2001, Variability and Some Biophyziological Characteristics of Cornelian Cherry (Cornus mas L.) Leaves in Zvolen Basin, Salaš, P.: Proceedings of 9th International Conference of Horticulture, September 3th– 6th 2001 Lednice, Czech Republic, ISBN 80-7157-524-0, Volume 3, s. 492-496
TROFIMOV, T., T., 1988, "Oblepiha" Izdatelstvo Moskovskogo universiteta, Moscow 1988, ISBN 5-21100159-1
VALÍČEK, P., a kol., 2001, Léčivé rostliny 3. tisíciletí. 1. vydání. Benešov: Start, 2001, s., 175, ISBN 80-86231-14-3
VALÍČEK, P., HAVELKA, E., V., 2008, Rakytník řešetlákový - rostlina budoucnostisti, Start, 2008, s., 88., ISBN978-80-86231-44-0
VAREED, S., K., 2005, Anthocyanins in Cornus alternifolia, Cornus controversa, Cornus kousa and Cornus florida fruits with health benefits, Life Sciences, Volume 78, Issue 7, 11. January 2006, Pages 777-784 http://www.sciencedirect.com/science
VELÍŠEK, J., 1999, Chemie potravin 2, 1. vydání,s.384. OSSIS Tábor, 1999, ISBN 80-902391-4-5
VITKOVSKIJ, V., L., BERESTOVA, G., M., BOČKARNIKOVA, N., M., NERONOVA, N., L., BELJAEVA, T., G., KOVAL, G., K., O., 1972, Perspektivach rozdělivanja kĺukvy, golubiki, kizila i drugych malorazprostraněnych kultur. Trudy paprikladnoj botanike, genetike i selekcii., Leningrad 1972, vyp. 2, s. 225242
UHEROVÁ, R., 2002, Čo vieme o vitamínoch dnes, Malé centrum Bratislava, 2002, ISBN 80-968737-0-9
ZLOCH, ZDENĚK, 2001 Chemoprotektivní látky v potravinách-současný stav a perspektiva, zdravotnické listy, 2001, 70, 3, str.132-136
Vojenské
