Pravá tvář učitele J. Goje

Šk. rok 2014/15

2.číslo

Pravá tvář učitele J. Goje

Kdo jsme

Duel: Známkovat, nebo ne?

Dopisy bývalých žáků

Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.

Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy

Editorial Zprávy o škole Dopisy bývalých žáků Život ve škole Žáci Za dveřmi školy Ze života Dopisy jinak Duel Co jsme plácli Věřte-nevěřte Anglická příloha Literatura Doporučujeme si knížky… Komiks

3 4 5 8 11 15 17 19 20 21 22 24 25 30 33

Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.

CHAOS TEENAGERŮ

Editorial (úvodní slovo redakce) Ahoj všichni,

Adresa redakce: Základní škola a mateřská škola Ostrava-Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Bohumíra Dvorského 1049/1 700 30 Ostrava-Bělský Les

Redakční e-mail:

jaro se nezadržitelně blíží a Vy, milí čtenáři, se můžete opět těšit na nové číslo našeho časopisu. Co v něm tentokrát najdete? Nechceme být neskromní, ale je toho opravdu dost. Tak třeba dopisy našich bývalých žáků o tom, jak to chodí na středních školách, holky z 8.B odhalily pravou tvář pana učitele Goje, nechybí „zaručeně pravdivá“ zpráva o skřítkovi, který může za všechen ten binec a poztrácené věci ve škole a mnoho dalšího. Tentokrát jsme taky mysleli více na naše kamarády z prvního stupně a v časopisu najdete hlavně jejich obrázky. Příjemné čtení přeje Redakce

[email protected]

Šéfredaktorka: Michaela Bolková

Vedoucí učitel: Mgr. Jan Goj

Obrázky: Ing. Gabriela Bezručová

Rubriky: Top zprávy o škole: J. Škarek, M. Bolková, 9.B Život ve škole: B. Schaffelhoferová, 9.B Žáci: L. Jemelková, 9.B Duel: J. Škarek, 9.B Ze života: J. Riedel, 9.B, V. Vymazalová, 8.B Za dveřmi školy: M. Bolková, 9.B Co jsme plácli: redakce Knihy: R. Plachta, 7.B Věřte-nevěřte: S. Lukešová, 9.B Literární příloha: redakce Recepty: B. Schaffelhoferová, M. Bolková, J. Riedel, 9.B Komiks: Aneta Lindovská, 8.B Grafika J. Riedel a J. Škarek 9.B, J. Chwalek, 7.B Obr. titulní str.: Nykola Nyklová, 8.B

Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.

TOP ZPRÁVY O ŠKOLE Navštívili zahraničí

nás

studenti

ze

Celý jeden únorový týden byli v naší škole na návštěvě studenti z Brazílie, Tádžikistánu, Japonska, Korey, Číny, Ukrajiny a Thaiwanu, aby žákům anglicky povídali o svých zemích a kulturách. Návštěva byla součástí mezinárodního programu Edison. Red.

Kateřina Pročková a Sebastián Piper získali ocenění v literární soutěži Katka Pročková z 6.B a Sebastián Piper z 8.B byli oceněni v literární soutěži Stáří očima ostravských dětí a mládeže, kterou organizuje občanské sdružení My50+. Jejich texty – Sebastiánův Rap pro prarodiče a Katčina Babi Boža – budou publikovány v knížce, kterou organizátoři sestavují z nejlepších příspěvků zaslaných do soutěže. Oba autoři i jejich rodinní příslušníci jsou rovněž pozváni na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže, konané 25. března ve Středisku volného času Ostrčilova. Red.

Z největší soutěže v ČR si naši modeláři přivezli 3. místo V pátek 13. února proběhl 15. ročník Papírového království v Brně – Lužánkách, největší soutěže papírových modelů v ČR. V dosud největší konkurenci 21 klubů jsme obsadili skvělé 3. místo. Soutěžní kluby přijely nejen z celé ČR, Polska a Slovenska, ale i z daleké Litvy. Martin Svoboda, ŠD Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.

DOPISY BÝVALÝCH ŽÁKŮ Trochu jiný pohled na střední školu Ahoj, jsem Michal Raška a mnoho z vás si mě nejspíš pamatujete. Minulý rok jsem dokončil ZŠ Dvorského a nastoupil na Střední školu hotelnictví a služeb do Opavy na obor Cestovní ruch. V minulých letech psala nějaká bývalá žákyně o své střední škole a popisovala tam, jak je všechno mnohem těžší a tak dále. Já bych vám rád poskytl trochu jiný pohled na věc. Přijdu do třídy a tam absolutní ticho… Jakmile jsem nastoupil, ze začátku následovaly jen dvě "divné" věci. Tou první je to, že vám všichni hned vykají. Ale na to si přivyknete do týdne. Tou druhou je, že se tam (v tom horším případě) s nikým neznáte. A to byl přesně můj případ. První den se mi stal takový drobný zásek, kdy jsem (po příjezdu na 8. hodinu ranní) zjistil, že máme být až v půl dvanácté v kulturáku v Opavě. No okey. Druhý den jsem vešel do třídy a tam… Absolutní ticho. Nikdo se tam s nikým neznal a na rozdíl od "uřvané" základky (na kterou doteď rád vzpomínám) to byl opravdu nezvyk. Měl jsem ale to štěstí, že už třetí den jsme jeli na adaptační pobyt. Tam jsme se dostatečně seznámili a dál už to bylo v pohodě. Učitelům je jedno, jestli si píšete zápisky Něco málo k metodě učení. Samozřejmě každá škola to má jinak. Učitelům je srdečně jedno, jestli si píšete zápisky, nebo ne. Jak s oblibou říkají u nás: „Jestli vás to nebaví,

5

DOPISY… můžete odejít. Střední škola není povinná“. Písemky jsou sice o něčem jiném, ale to asi závisí na kantorovi. Jsou učitelé, kteří dávají do testů přesně to, co mají v prezentaci, nebo i takoví, kteří vám řeknou někdy na začátku učiva zdánlivě bezvýznamnou blbost, a rázem je to otázka za deset bodů. Co se týče omluvenek, s danou slečnou Můžeme mít maximálně souhlasím. Můžeme mít maximálně 25% 25% zameškaných hodin, zameškaných hodin, jinak děláme „opraváky“. Rodinné důvody neexistují, na delší jinak děláme „opraváky“. absenci (nad dva dny) musí být razítko. Na druhu stranu, když mi ujel vlak (tzn. nějakých 35 minut absence), kantorka jen mávla rukou, řekla něco ve smyslu, že vám to pro jednou omluví, ale ať už se to neopakuje. Všechny učebnice jsme si kupovali sami Ať tomu dám nějaký závěr, tak SŠ mi přijde taková uvolněnější, vyspělejší (ne každý projde přes síto přijímaček) a celkově taková v klidu. Zase vám ale nic nebudou vysvětlovat dopodrobna, jen vám řeknou, ať si píšete poznámky, zatrháváte do učebnic a tak dále. Když mluvím o těch učebnicích, tak jsme si je všechny kupovali sami. Takže začátek roku bývá docela výrazně nákladný. Je dobré se na to připravit. Jen si fakt dejte pozor, kam se hlásíte, protože tam potom zůstanete čtyři roky. Michal Raška

Tak jsem slyšela, že vás gymply nelákají Zdravíčko, lidičky! Pamatujete si ještě vůbec loňské deváťáky? Věřím, že aspoň z části jo (na některé diamantové kousky se nedá zapomenout). Sice jsem se s vámi už loni loučila, ale rozhodla jsem se, že ještě sem tam zkusím něco napsat, protože i když jsem teď na střední, Chaosek je pořád srdcovka. Některé z vás v blízké době čekají přijímačky – ještě, že už je mám za sebou. Už jsem vás o nich informovala loni, takže si když tak přečtěte předchozí čísla. Slyšela jsem, že vás moc gymnázia nelákají – jaká škoda! Já od září chodím na jazykové gymnázium P. Tigrida v Porubě a povím vám, i když je to neskutečný stres a námaha, začínám pociťovat něco jako… nevím jak to říct, asi pokrok?

6

DOPISY… Ono je pravda, že gymnázia jsou takové super duper těžší základky (asi tak o 50 levelů), a také je pravda, že většinu potřebných věcí jsme se učili už předtím (ono komu kdy v životě bude odčítání mocnin ve zlomcích, když je na jazykovce, žejo), ale konečně si připadám tak nějak chytřejší.

I na gymplu se předbíhá ve frontě na oběd Jestli si někdo z vás říká, že na gymnáziu budou vyspělejší studenti, mýlíte se. Není to zas tak moc jiné. Tak například, úplně mě berou mory, když musíme čekat, než se starší ročníky „vypakujou“ z naší třídy při přemisťování se po učebnách. Nebo to, jak předbíhají ve frontě: Važte si toho, že tady učitelé aspoň dodržují dozor a posílají některé nezbedníky na konec řady – u nás jim to prochází naprosto v klidu (koho zajímá, že mají do čtyř, já mám taky hlad!). Asi to zatím vypadá trošku negativně (a to jsem vás chtěla nalákat), tudíž ihned přeskočím do pozitivního hodnocení. Je to celkem paráda, občas odpadají ranní hodiny, takže si přismažím do školy hezky před devátou (nebo dokonce desátou) hodinou raňo-dopolední a je mi fajn. Představte si, místo šaten máme vlastní skřínky, proto se všichni Šatny jsou umístěny cítíme jako na nějaké americké „haj-skůl“ – do v suterénu – původně skřínek si dáváme vlastně všechno, boty, bundy, protiatomovém knížky, tělocvik a cokoliv vás napadne. Většinou jsme v takové jedné úzké skřínce po dvou, takže si krytu. asi dovedete představit, jak to tam vypadá (konkrétně v naší je takový bordel, že občas nemůžu najít tu zpropadenou knížku do fyziky, která je docela malá). Tyhle šatny jsou umístěny v suterénu – původně protiatomovém krytu, takže vcházíme dveřmi s průměrem metr a půl (cítíme se tam tak bezpečně!) – a je tam fakt málo místa na to, kolik lidí se tam musí vejít. To byste měli vidět, když jsme tam čtyři třídy a všichni se chceme obléct, poněvadž spěcháme na busík.

Škoda, že nemáme školní časopis Na škole máme taky nezávislý bufet - nebo spíš bistro. Není to jen takové hladové okénko jako tady na ZŠ. Je to podzemní třída s posezením – uvaří vám tam, prodají svačinu… Je u nás taky jídelna, která je menší než ta malá u vás (problém najít místo k sezení je pomalu rutinou). Třídy jsou v pohodě, některé novější, některé ne, ale to ani nemáte čas vnímat při výuce. Ta je trochu tužší než na ZŠ, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Hodiny angličtiny jsou super! Každý den máme jednu, plus ve čtvrtek ráno anglickou konverzaci (je úžasné, jak se od britské královské rodiny dostaneme k tomu, že Harry Potter je v překladu Jirka Hrnčíř), ale samozřejmě máme i všemi „milovanou“

7

matiku – naštěstí jen třikrát do týdne (to úplně stačí, jelikož tak trochu propadám – ale jen z matiky a fyziky, to bacha). Místo tělocviku občas chodíme do posilovny nebo bruslit, což je taky fajn. Písemky si můžeme domluvit na různé termíny a rozvrh máme smysluplný. Jednou týdně, v úterý, máme nultou hodinu (chudáci 1. B, ti mají třikrát za týden). Bohužel jsem nějak nezaslechla o školním časopisu, ačkoliv nějaký by měl vycházet. A i když to zní hrozně, gympl není zas takový teror – obzvlášť tenhle, měli byste zvážit studium cizích jazyků. Angličtina má budoucnost, to mi věřte. To je prozatím všechno, ale určitě vám ještě napíšu. Hrozně mi chybí všichni naši-vaši učitelé (všechny pozdravuju!) a obzvlášť Chaos teenagerů (časopisu gratuluju ke skvělému výsledku v soutěži). Jak říkám, rozhodně pošlu nějaké další články, třeba až se zase stane něco zajímavého. A redaktoři, koukejte makat, ať na vás pan učitel Goj může být hrdý! Eva Pavlíková

ŽIVOT VE ŠKOLE 8

Jan Goj aneb Osvícený kazatel Náš milý pan učitel Jan Goj byl vzhledem a chováním přirovnán k Ježíši Kristovi. Když na něj pořádně upnete svůj zrak, máte chuť na něj zasvítit zezadu baterkou, aby se tak vytvořila svatozář. Věříme, že někdy v budoucnu bude jeho socha zdobit vchod naší školy. Každá z nás ho vidí jako milého pána s roztaženýma rukama, jenž čeká objetí. Šetří životní prostředí, nejraději jezdí na kole a my čekáme, až se jednoho krásného dne jeho dopravní prostředek vznese a nad našimi hlavami doletí k nebi. Cestou nám zamává a řekne: „Věřte ve mne, děti!“ A děkovně se na nás usměje. I kdyby světlo zářilo z toho nejvzdálenějšího kouta, ozářilo by právě jeho a nikoho jiného.

ŽIVOT VE ŠKOLE My živoříme v temnotách, však on se stále prochází na světle a září. Čekáme, kdy k nám přijde a podá nám svou čistou dlaň a pomůže nám do nebe. Vždycky jen klidně sedí na svém křesle a v případě, kdy se rozčílí, se děje něco strašného. Všude kolem se objeví oheň, jen on zůstane osvícený a klidný. V té chvíli na největšího hříšníka ukáže prstem a prohlásí: „Ty budeš nyní uvržen do temnoty pekelné!“ Hříšník shoří a pan učitel Goj se jen spokojeně usměje a zašeptá sám k sobě: „O hříšníka méně.“ Doufáme, že nás všechny za příspěvky do školního časopisu pošle do nebe. Aneta Lindovská, Nikola Nyklová, Valerie Vymazalová a Tereza Sulková, všechny 8.B

Reportáž Povětrnostní podmínky aneb Jsme snad vzducholoď? V této reportáži vám budeme popisovat naši cestu do Brna na vyhlášení výsledků soutěže školních časopisů. Bohužel jsme netušili, tato cesta se nám (Honzovi, Dominikovi a Báře) promění v ledové peklo… 6:30 - Sraz jsme měli na nádraží Ostrava-Svinov ve skleněné hale. 6:47- Odjeli jsme rychlíkem z nádraží, směr Brno. 9:00 - Přijeli jsme do Brna na hlavní nádraží, potom jsme přesedli na tramvajovou linku číslo 2 na zastávku Celní, od zastávky to bylo asi deset minut pěšky, poté nás přivítali na Střední škole polytechnické Brno. 10:30 - Rozdělili jsme se do skupin na workshopy, my jsme si vybrali téma novinařina, kde nám pan Kantor povídal, jak se správně tvoří časopis, poté byla přestávka, kde každý dostal placku „časopis roku“, bagetu a pití. 12:50 - Začalo vyhlášení výsledků, dlouho jsme netrpělivě čekali, ale nakonec jsme se dočkali 1. místa za obsah časopisu a 3. místa za nejlepší časopis v celé ČR. Po

9

ŽIVOT VE ŠKOLE rozloučení jsme se odebrali na tramvajovou zastávku směr hlavní nádraží. Jelikož šli všichni z akce na nádraží, tramvaj byla tak napěchovaná, že jsme se divili, že jsme z ní nevypadli. Byla zároveň plná protivných lidí včetně jedné dámy, která jednomu z nás řekla, ať vystoupí, aby tady bylo víc místa. 15:06 - Konečně sedíme ve vlaku směr domov. 15:50 - Vlak z důvodů povětrnostních podmínek (na což jeden z nás namítl, že nejsme vzducholoď) musel zastavit. Ozval se strojvedoucí: „Zpoždění může trvat až 50 minut.“ Samozřejmě nechyběly ani poznámky typu, že náš vlak obsadili Mozkomorové, že jsme přimrzli ke kolejím, a že nám České dráhy popřejí příjemný 24 hodinový pobyt. Bohužel jsme nebyli až tak daleko od pravdy… O hodinu později… naše vtipy se začaly naplňovat. Už to byla hodina a my stále trčeli ve vlaku, počítali jsme, že tam přespíme. Přibližně 22:00 - jeden člen posádky už to vzdal a ulehl do spánku. Asi o půl hodiny později, když pan učitel ulehl do spánku, jsme se všichni tři vydali na prohlídku po vlaku a poté jsme si zabrali vlastní kupé, kde jsme se zabavili po svém… Cca 00:00 - Zapřáhli malou motorovou mašinu, která nás posouvala kupředu, přičemž jsme se radovali, že konečně jedeme domů, ale bohužel jsme se mýlili. Po asi půl hodince jsme se opět zastavili. Cca 1:30 - po té co jsme se seznámili a pokecali s různými lidmi se stejným osudem, jsme se konečně (sice pomalu a zastavovali jsme v každé du*ě) rozjeli. 3:30 - po přibližném zpoždění 900 minut jsme konečně dojeli na Svinov a alou domů. Po tomhle zážitku nenávidíme vlaky a obzvlášť České dráhy a povětrnostní podmínky!!! Dominik Kalocsai a Jan Škarek, oba 9.B

10

ŽÁCI Kapybara - Legenda 8.B Podle třídy 8.B je kapybara míšenec psa, koně a morčete. Někteří jedinci si přejí kapybaru adoptovat nebo domestikovat (například Nikola Nyklová, Tereza Sulková, Valerie Vymazalová). Kapybaru jsme si vybrali podle jejího perfektního vzhledu, její úzké bočky, nádherný úsměv a její krásná kopýtka nás oslnila. Na kapybaru jsme přišly v hodině přírodopisu u paní učitelky Tomášové, když hovořila o hlodavcích. Nějak moc nás to nezajímalo, ale když najela na obrázky a vyjela tam kapybara, hned všichni věděli, že je to

jejich opravdová láska, jejich osud. Nemůžeme na ní přestat myslet. Hodně z nás si jí přeje jako vánoční dáreček. Jednou, když byla jedna z nás zkoušená, jediné co věděla, byla KAPYBARA, zajímavé, že? Mnoho z nás ji má například zarámovanou za obalem žákovské knížky (jenom jedna). Od té doby je kapybara naše vášeň. A doufáme, že se z tohoto textu poučíte o tom, že se nikdy nemáte zamilovat do hlodavců! Valerie Vymazalová a Tereza Sulková, 8.B

11

ŽÁCI Můj pohled na hudbu aneb Poslouchám metal! Myslím si, že v poslední době mají všichni stejný pohled na hudbu. Všichni poslouchají to samé, buď jsou tady tací, co poslouchají rap nebo ti, co zbožňují One Direction. Samozřejmě, že existují i ti, co poslouchají něco jiného, ale myslím si, že v poslední době převládá 1D, rap nebo nějaké americké písně.

Jak to můžeš poslouchat?! Znám z mojí třídy situaci, kdy někdo začne pouštět písničku třeba Justina Biebera, japonské písničky nebo dokonce i rap a všichni začnou říkat, co to je nebo jak to můžou poslouchat. Lidi nedokážou v poslední době pochopit, že každý si může poslouchat, co chce.

Metal!!! Já třeba poslouchám metal. Všichni se tomu strašně diví, že neposlouchám co ostatní. Myslím si, že metal je dobrá muzika. Hodně lidí si pod pojmem „metal“ představí hudbu, ve které se řve, ječí. Ne všichni zpěváci nebo zpěvačky tohle zpívají. Je tu několik žánrů jako třeba: metalcore, deathcore,deathmetal …(je jich samozřejmě i víc). Deathmetal a detahcore patří k těm horším až spíše lépe řečeno „uřvaným“. Zatímco metalcore je podle mě jeden z mnoha žánrů, který je méně uřvaný. V metalu se často používá i takzvaný screaming. Je to agresivní hrdelní řev podobný growlingu. Growling má výšku tónů velmi hlubokou a barvu hlasu hrubou a chraplavou. Moje nejoblíbenější skupiny jsou: Bring Me The Horizon, Asking Alexandria, Suicide Silence, Slipknot a další. Já osobně neznám moc lidí, co by se zajímali o takový typ hudby. A líbí se mi to, protože je to pro mě velmi zajímavá hudba a já ji mám ráda. Tereza Sulková, 8.B

Boxer Marek Macej: Je to krásný pocit, odcházet z ringu jako vítěz… Marek Macej z 9.B necelý rok boxuje za tým Boxing Club Poruba, kam dojíždí čtyřikrát týdně na tréninky. Na svém kontě už má i velký úspěch – 3. místo z mistrovství republiky, které se konalo 13. až 15. února v Mostě.

12

ŽÁCI Proč ses dal zrovna na box? Dlouho jsem nedělal žádný sport, skončil jsem s fotbalem i hokejem. To trvalo asi dva roky, chodil jsem jenom ven a tak. Pak jsem si vzpomněl, že jsem kdysi dávno viděl film Rocky o slavném americkém boxerovi. Tak jsem to zkusil a sedlo mi to. Líbí se mi na tom, že box spojuje sílu a obratnost. A navíc – zlepšuje psychickou kondici, člověk se cítí jistěji. Jaké úspěchy máš za sebou? Absolvoval jsem mistrovství republiky, byl jsem třetí. To je pro mě zklamání, bohužel jsem dostal hodně silného soupeře. Ze svého výkonu ale zklamaný nejsem. Boxoval jsem taky mnoho oblastních kol, jak v Moravskoslezském, tak v Jihomoravském kraji. 13

Nemáš strach, když nastupuješ do zápasu? Každý boxer musí počítat s tím, že dostane nějaký ten úder, že může prohrát. Když s tím nepočítáte, tak vás může soupeř překvapit a můžete skončit velice rychle. V prvních zápasech jsem měl velkou trému, abych nezklamal sebe ani trenéra. Záleží na typu člověka – někdo se bojí ran, někdo nechce hlavně zklamat, já jsem ten druhý typ. Při zápasu ty rány stejně necítíte, to spíš druhý den vás bolí hlava. Jaká zranění jsi při boxování utržil? Schytal jsem maximálně modřiny, jinak nic vážného. Jednou se mi taky stalo, že jsem byl asi deset sekund omámený, ale boxoval jsem dál.

ŽÁCI Jak vypadají tréninky - jaké činnosti zahrnují? Máme speciální cvičení na úvod, kdy běžíme dokola a trenér do toho běhu řekne pokyn – třeba tři kliky – a my musíme zareagovat. Pak přejdeme do chůze a rozcvičujeme jednotlivé části těla. Další cvičení je třeba nácvik techniky, ke konci jsou pytle – na rychlost a na sílu. Máme to rozdělené na stanoviště – jeden třeba bije do pytle a druhý cvičí břicho nebo kliky a podobně. Co na to říkají rodiče? Nebojí se? Je to přece jen dost tvrdý sport? Taťka to bral tak, že můžu zkusit cokoli, hlavně ať mě to baví. Navíc se v tom vyzná, protože kdysi dělal třeba karate. Teď mě v tom hodně podporuje. Mamka, tak ta ze začátku nesouhlasila, ale pak jsem ji přemluvil. Teď už si zvykla. Máš nějaké boxerské vzory? 14

Ano, jistě. Manny Pacquio, to je filipínský boxer, bratři Kličkovi z Ukrajiny, Američan Mike Tyson a určitě legendární Muhammad Ali. Co je tvůj cíl v tomto sportu? Chtěl bych vyhrát republiku, dostat se do reprezentace a jezdit po světě. Když vás jednou vezmou do reprezentace, je to dobré, protože vám sportovní svazy můžou zaplatit vybavení a tak. No prostě, chtěl bych být v tomto sportu co nejlepší a být vzorem pro ostatní. Redakce

Proč se dnes děti chovají hrozně? Hodně z nás si vyslechlo od rodičů větu „Za mého mládí…“ A nejčastěji jak se chovali jinak ke svým rodičům, učitelům, spolužákům a podobně. Ale proč? Podle mého názoru je to i tím, jak k nám rodiče přistupují mírně, a ty různé vymoženosti, hlavně ty elektronické.

ŽÁCI Kde je kázeň a úcta k starším? Už není taková kázeň, jaká bývala. I když se rodiče snaží aspoň nám pohrozit, že dostaneme domácí vězení nebo cokoliv jiného, většinou odpovíme něco v tom smyslu jako: „No a co? Můžu zavolat sociálku!“ Ano, i tak to někdy bývá, a protože vás rodiče milují, tak radši ustoupí, aby vás neztratili, přesto vše nás mají rádi, milují nás! A my si toho vůbec nevážíme, ale naopak, využíváme toho.

Kouřit, pít a dělat ze sebe borce Někteří z nás kouří, pijí a podobně a tím si myslí, že kdo ví, co nejsou, chovají se k učitelům jako k rodičům a je jim to úplně jedno. Kdysi děti chodily v tomto věku ven s míčem a podobě, ale teď chodí ven maximálně tak na nějakou party nebo ať se můžou opít, „zhulit“ a dělat ze sebe něco co nejsou. Kdyby se zkusili nad sebou zamyslet, věděli by, co dělají, no, teda jen možná. Někteří si to uvědomují už teď, ale chtějí zapadnout a dělat ze sebe borce. Když se podíváte kolem sebe, co vidíte? Ano, už je jen málo dětí, co se chovají na svůj věk, je to k nepochopení, co se děje. Je lepší být svůj, než se předvádět před někým, kdo s vámi manipuluje. Chlubit se tím, že jste včera pořádně „zapařili“ a že si ani už nic nepamatujete, pardon, ale toto je trapné, ve 14, 15,16 letech, když toto naši rodiče zažívali kolem 18… Pak se nedivte, proč jste dopadli tak, jak jste dopadli. Michaela Bolková, 9.B

ANKETA Jak rodiče trestají žáky 6. a 7. tříd za špatné známky? Ptali jsme se společně s mým kolegou Radkem: Jak rodiče trestají svoje děti, když donesou domů špatné známky. Je zvláštní, že mě osobně netrestají, ale řeknou mi, že se svět nezboří, ale mám se to pokusit opravit. Já osobně s tím zkušenosti nemám. Většinou přinesu domů známky dobré. Ale co ostatní?

15

Martina, 6.A Za špatné známky ze všech předmětů musím psát nějaká cvičení nebo texty do češtiny. René, 6.B Já dostanu zákaz používat počítač a dívat se na televizi. Jakub, 7.B Rodiče mě za špatné známky trestají fyzicky – dostanu pár facek. Barbora, 7.A Rodiče řvou a chtějí po mně, abych se to naučila a opravila si to. Vojtěch, 7.A Za špatné známky dostávám pohlavky. Jiří Chwalek a Radomír Plachta, oba 7.B 16

Masopust na Slezskoostravském hradě Dne 14. února se konal na Slezskoostravském hradě masopust. Bylo tam ještě více lidí než na vánočních trzích. Lidé mohli vidět kromě hradu mučírnu, výstavu zbraní, mohli si vyložit karty u kartářky, navštívili místnost, ve které se konají svadby, a plno jiných místností z dob králů a královen. Nesměly chybět ani suvenýry. Každý si mohl vybrat z různých stánků se zbožím. Lidé si doma vytvořili masku, a pak se s ní šli pochlubit na hrad. Proto

tam asi bylo tolik lidí, každý se chtěl asi pochlubit s tím, co si vyrobil nebo co si koupil. Viděl jsem třeba vodníka, princeznu, čarodějnici, čerta, medvěda, sedláka, kovboje a jiné krásné masky. Zkrátka, kdo se doma o víkendu nudil, tak se přišel podívat na masopust na Slezskoostravském hradě, a něco krásného si tam určitě i koupil. Jiří Chwalek, 7.B

ZE ŽIVOTA… Noční děs Jak jsme se dívaly na horor Jednoho dne jsem se odhodlala, že půjdu k Míši a měly jsme chuť podívat se na horor. Otevřela jsem počítač a začala stahovat horor Ouija. Neuplynulo ani pět minut a

17

ZE ŽIVOTA stáhlo se to, problém byl, že jsme další půl hodinu hledaly jakýkoliv Fleš Disk. Našli jsme jeden, ale ten byl úplně plný, takže jsme musely něco odstranit a mám takový pocit, že jsme vymazaly něco, co její sestra potřebovala do školy.

Začala řvát na celý panelák… Zkoušely jsme to dát do televize, ale nejelo to, tak jsme se dívaly na počítači. Začátek byl i celkem srandovní, ale někde uprostřed to začalo být dost strašidelné, Míša na mě řvala, ať to vypnu, a já ji ignorovala. Říkala to furt dokola: „Vypni to, vypni to!“ V tu dobu asi pochopila, že ji neposlechnu, tak to změnila a začala na celý panelák řvát: „Tak aspoň rožni, prosím, aspoň rožni!!!“ Nic jsem nedělala, koukala jsem mezi prsty dále na film a po pár sekundách rozsvítila sama.

Málem jsme dostaly infarkt! Jak film skončil, začaly se dít divné věci. Na Míšině tabletu se objevila nějaká fotka. Nevěděly jsme koho, prostě divná fotka se objevila na hlavní tapetě. Potom se rozsvítila a zhasla lampička, to jediné, co nám tam svítilo! Málem jsme dostaly infarkt. (Ta fotka byla Míša, její tablet ji vyfotil, protože dala špatné heslo, a ta lampička byla špatně daná v zásuvce.) Obě jsme šly do koupelny, nejprve já a potom Míša. Já jsem se mezitím schovala za rohem v obývacím pokoji. Míša se bála, tak vzala ručník a třískala s ním před sebou a furt volala: „Baruno, nedělej si ze mě srandu, já se bojím!“ Spadla jsem na kolena ze smíchu a Míša si oddechla. Potom jsme se ještě podívaly na seriál, abychom mohly usnout, a chvíli jsme si povídaly a usnuly. Barbora Schaffelhoferová a Michaela Bolková, obě 9.B

18

DOPISY JINAK Dopis v čínštině 您好，妈妈。我在维也纳给您写这封信。这 里非常漂亮。我在这里有很多的朋 友，但是我不能说德语，我们说英语。我想念您！您亲爱的儿子：kuba Výslovnost čínského textu

Překlad čínského textu

Ni hao, mama. Wo zai wei ye na gei ni xie zhe feng xin. Zhe li fei chang piao liang. wo zai zhe li you hen duo de peng you, dan shi wo bu neng shuo de yu, wo men shuo ying yu.wo hen Xiang nian ni. Nin qin ai de er zi : Kuba

Ahoj mami, píšu Ti z Vídně. Je to tady moc pěkné. Mám tu hodně přátel. Neumím mluvit německy, ale mluvíme anglicky. Chybíš mi, Tvůj drahý syn Kuba.

Dominik Kalocsai, 9.B

Autorem čínského textu je Dominikova kamarádka „Cindy“ z Číny, se kterou se seznámil na táboře.

19

DUEL Známkovat, nebo ne? Je to v jedna z nejčastěji diskutovaných otázek školství – jsou klasické známky vhodným typem hodnocení žáků, nebo by měly být nahrazeny jiným systémem, například slovním hodnocením, portfoliem prací žáka a podobě? Přečtěte si, co o tom soudí autoři těchto textů, jako vždy v této rubrice s protikladnými názory.

Proč zrušit známky? Myslíme si, že známky přesně nevystihují pořádné schopnosti dotyčného. Člověk může třeba být schopný lepšího výsledku, než je učiteli oznámkován. Když se totiž správný žák učí na den písemky či zkoušení, všechny informace nejspíš vstřebá, ale druhý den je zase zapomene, takže je to k ničemu. Proto si myslíme, že známkování může být nahrazeno čímkoliv jiným (portfolio, prezentace, slohové práce, výrobky). A navíc při špatné známce si o vás udělají špatné mínění, ale přitom jste třeba měli jenom špatný den. Takže kdyby to bylo na nás, známky zrušíme a osvobodíme vás od učení na poslední chvíli a výprasku doma. Nikola Nyklová a Aneta Lindovská, obě8.B

Známkování je v pořádku. Špatnou známku si můžeme opravit Ve většině škol se známkuje číslicemi. Jsem pro, aby se zanechaly známky. Když se učíme na testy, někdy můžeme dostat špatnou známku, ale skoro vždycky si ji můžeme opravit. Kdybychom dostali vysvědčení ve škole, kde žáci dělají jen projekty místo testů, bylo by nudné číst ty dlouhé věty: „V zeměpisu umí ukázat na mapě, ale nejdou mu nebo jí testy.“ Ani by mě nebavilo napsat za rok třeba dvacetistránkový referát. Vysvědčení a známkování mi vyhovuje takové, jaké máme tady ve škole. Radomír Plachta, 7.B

20

CO JSME PLÁCLI Učitel se zeptal v šesté třídě: „Máme v České republice nějaké sopky?“ Žák odpověděl: „Ano, třeba Lysá hora.“ Redakce

Skutečný rozhovor mojí kamarádky s její dcerou, která k nám chodí do třetí třídy: Dcera: Mami, dej mi stovku.

21

Matka: Na co potřebuješ stovku? Dcera: Víš, mně se líbí jeden kluk a ten říkal, že když mu dám stovku, tak mě bude milovat! Poznámky: Tipněte si, do které třídy chodí ten malý obchodník s láskou? Do první! J. Goj

VĚŘTE -NEVĚŘTE Příběh o ztracených věcech Za všechno může skřítek Bordelníček, který se pohybuje po naší škole! V odpoledních hodinách byl spatřen skřítek odborným názvem zvaný Bordelníček. Tohoto skřítka spatřili pouze tři žáci naší redakce, když odcházeli jako poslední ze školy. Došlo jim, že to on stojí za všemi těmi zločiny, jako jsou ztrácení bot, přezůvek, bund, mikin, čepic, nebo slavné motání sluchátek. A nyní šokující výpověď těchto tří žáků: Byl by to úplně normální čtvrtek, kdybychom nespatřili skřítka, kterého jsme pojmenovali Bordelníček, pojmenovali jsme ho tak, protože jsme zjistili, že to on schovává a přemisťuje naše věci, například bundy, boty, čepice a další A tímto činem způsobuje neskutečný binec ve všech šatnách.

Svázal nás ve své temné skrýši! Ihned potom, co jsme ho zahlédli, jsme se vydali do temných chodeb naší školy. Sledovali jsme ho až k jeho skrýši. Jeho skrýš byla tajemná, všude byly pavučiny a ztracené věci. Jen jsme nahlédli a hned nás spatřil. Začali jsme utíkat, ale on byl rychlejší, chytil nás, svázal a

22

VĚŘTE-NEVĚŘTE zamknul nás ve své skrýší a vydal se zase na lov věcí. Za chvíli se vrátil s plným pytlem věcí, odložil ho, šel zase krást, mezitím jsme se snažili rozvázat. Nepovedlo se. Jeho pytel s kradenými věcmi se převrátil a vykoukly z něj jedny fialovo-růžovo-bílé boty, které se ztratily jedné naší kamarádce. Mezitím se zase vrátil Bordelníček a začal se nám vysmívat, že už se z jeho skrýše nikdy nedostaneme. Ale všimli jsme si také kradených nůžek, ale byl tady menší problém. Museli jsme odlákat jeho pozornost, tak jsme mu řekli: „Pozor, jsou za tebou děti.“ Bordelníček se lekl, otočil se a my jsme mezitím utekli, ale při útěku jsme zjistili, že chybí jeden z nás, ale nevěděli jsme, jak jí pomoct, proto jsme neváhali a utíkali za ní.

Věci vrátil a všichni ho mají rádi Potom jsme ale uviděli ztracené věci z tajné Bordelníčkovy skrýše a šli jsme po jeho stopách, až jsme došli k němu. Seděl na zemi a byl smutný. Zeptala jsem se ho: „Co se děje?“ A on mi odpověděl, že se cítí sám, protože ho nemá nikdo rád, protože krade věci a schovává je. A děti ho proto nemají rády. A my se rozhodli, že to tak nenecháme, řekli jsme mu, že mu pomůžeme vrátit ty věci a že ho potom budou mít děti rády. Tak jsme vraceli věci a Bordelníček se omlouval všem dětem, kterým něco ukradl. A potom v klidu chodil po škole a všichni ho měli rádi a bavili se s ním. Radka Wasiková a Jakub Riedel, oba 9.B

23

ANGLICKÁ PŘÍLOHA School from early morning to the evening? The students from abroad told us this information and much more China, Tajikistan, Brasil, Taiwan, Japanese, Korea and Ukraine, people from this countries were in our school. They told us about their culture and habits. They was in a trip with us in Landek park too. We learned something about other countries. On 9th of February arrived studnets from abroad to our school. Every class has two students every day, which told them something about their countries. For example in taiwan they have school from 7:00am20:00pm and boy from Taiwan sad he always go dance after school and he love funky. And in Brasil are many people from many countries, For example boy from Brasil is Italian. Girl from Ukraine sad as too her opinion on a war in Ukraine. It and much more we learned in a one week english full week. Dominik Kalocsai, 9.B

24

LITERATURA Jednou odpoledne Aneta Lindovská, 8.B

(úryvek z povídky) Zase jsem viděl, jak ten kretén lískl svou holku. Už jsem se neudržel a vlétl na něj. Mlátil jsem ho hlava nehlava, a když už byl na maděru, přiběhli další dva jeho kamarádi, a začali mě mlátit. Snažil jsem se, ale už mi nezbývaly síly. Po chvilce jsem nabyl vědomí. Nikdo už tam nebyl, jen nějaký kluk. Byl opravdu zvláštní, na kluka velmi maličkého vzrůstu. Měl černé vlasy a zelené oči. Koukal opravdu ustrašeně, ale když jsem se posadil, v jeho očích se objevila úleva. Vztáhl ke mně ruku a zmáčkl mi bouli na čele. Zakřičel jsem, protože to opravdu bolelo! Měl jsem chuť ho praštit, ale on mi to čelo začal hladit. Nevím, co se mu v té jeho hlavičce dělo. 25

Vzal jsem jeho ruku, aby mě přestal hladit, a zeptal jsem se: „Jak se jmenuješ? Nikdy jsem tě tu neviděl.“ „Já jsem Oliver.“ Usmál se. „Jsem celkem nenápadný, takže se nedivím, že mě neznáš. Viděl jsem, jak jsi zachránil tu holku. Bylo to boží, ale pak tě začali mlátit ti kluci a já jsem dostal strach a… a… nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem aspoň počkal, než se probereš.“

LITERATURA Podíval se oddaně. Čuměl jsem se jak idiot. Opravdu nevím, co to bylo. Ten klučina ve mně vyvolal značné rozpaky. Zazmatkoval jsem, a tak jsem se zvedl a šel bez jediného slova pryč. Jenže Oliver zakřičel: „Ještě se uvidíme!“ Když to zakřičel, rozpaky jako kdyby ze mě spadly. Otočil jsem se a chtěl jsem na něj zakřičet své jméno, ale zatočil se mi celý svět a já jsem spadl na zem. Slyšel jsem, jak ke mně někdo běží. Všechno bylo jak mlha, nevěděl jsem, co se stalo. Cítil jsem, jak mi cizí slzy stékají po tváři a slyšel jsem Oliverův křik: „Matte!! Matte!! Co je ti?! Pomozte mi někdo! Matte!!“ Byl jsem skoro v bezvědomí, ale jeho slova jsem slyšel. Jak to že zná mé jméno? Počkat… teď mi něco došlo. Vždyť Olivera znám! Byl to můj nejlepší kamarád na základce! Jak jsem na toho pošuka mohl zapomenout? Najednou se setmělo a přestal jsem vnímat… Probudil jsem se až v nemocnici. Pomalu jsem se posadil a rozhlížel se kolem. Měl jsem zavázanou hlavu. Někdo mi tahal za peřinu. Pohrdavě jsem se podíval, abych zjistil, kdo se to opovážil udělat. Ležel tam Oliver. Vztáhl jsem k němu ruku, abych mu mohl oddělat ofinu, která mu padala přes oči. Zvedl ke mně hlavu a mžoural očkama. Aniž bych chtěl, chytl jsem jej za ramena, a vytáhl jej k sobě na postel. Cítil jsem, jak Oliverovi zrychluje srdce. „M…moc se ti omlouvám…“ řekl. Slyšel jsem, jak se mu hlas skoro v polovině zlomil. Nic jsem mu neřekl. Vždy měl citlivější myšlení a byl lehce naivní. Nemělo cenu říkat, že za nic nemůže. Mlčky jsem jej tedy objal. Slyšel jsem, jak mu srdce ještě více zrychlilo. Objal jsem ho pevně a zabořil jsem hlavu do jeho vlásků. Cítil jsem, jak mi jeho ruce jedou po zádech. V polovině se zastavily a chytly mě za košili.

26

LITERATURA Oliver se opřel o moji hruď a potichu pronesl: „Blbečku…“ V tu chvíli mě napadala spousta věcí, co bych mu za to jeho „blbečku“ udělal! Zachoval jsem však chladnou hlavu a jenom jsem přitakal: „Jsem, já vím…“

Osud anděla Nikola Nyklová, 8.B (ukázka z povídky zaslané do literární soutěže Do nebe) Když jsem byl malý kluk, věřil jsem na anděly. Vždy jsem pobíhal po naší zahradě s nataženýma rukama a se zakloněnou hlavou. Čekal jsem na to, až se mi přímo do dlaní snese peří. S rozzářenýma očkama jsem poskakoval ve sklánějící se trávě a doufal, že jednomu z andělů, již poletují na nebi, do křídel zafouká silný vítr a z jasných bílých křídel se odtrhne jedno z jeho peří. Pírko jsem si toužil navždy schovat a čerpat z něj tu energii a moc. Ale ať jsem pátral kdekoli, anděla ani jediné peří jsem nenašel. Nadávky ostatních mě stále oddalovaly od mého snu. Vlastní rodiče mě nutili s tímhle sněním přestat. Ne, nemohl jsem. Ačkoliv jsem po andělech přestal pátrat, v srdci mi touha je spatřit navždy zůstala.

27

„Raz, dva, tři.“ Počítal jsem potichu své kroky. Mokrá tráva se mi otírala o staré boty a bahno se mi lepilo na podrážky. Zastavil jsem se a rozhlédnul se kolem sebe. Všude byla tma, sotva jsem viděl. Dokázal jsem však spatřit siluety

LITERATURA stromů a vysokých křoví. Nebylo divu, před malou chvilkou odbila pátá ranní hodina. „Jsem prostě cvok,“ zamumlal jsem sám pro sebe. Svěsil jsem hlavu a snažil se neusnout. Víčka mi únavou cukala a nutila mě na chvíli si odpočinout. Ale tohle jsem nemohl, vydržím to přece. Je mi patnáct, nejsem malý slabý děcko. Trhl jsem sebou a snažil se pořádně probudit. Roztáhl jsem paže a podíval se za sebe. Kontroloval jsem tak svou polohu stání. „Jo, jsem tu přesně,“ podivil jsem se. „Tak proč se nic neděje?!“ zařval jsem do ticha. Můj rozčílený hlas se nesl celým lesem, ozvěna zněla dlouho. Začal jsem zběsile dýchat a sípat. Byl jsem skoro šílený vzteky. Serval jsem ze sebe maskáčovou košili a hodil s ní na zem. Jednou jsem po ní vztekle dupnul a nechutně ji tak uplácal bahnem a seschlými kusy trávy. Dal jsem ruce v bok a zavřel oči. Snažil jsem na nic nemyslet a pročistit si hlavu. Zvednul jsem ruku a prohrábnul si černé vlasy. Ale to mě donutilo upravit si dva páry sponek, které mi na levé straně hlavy spínaly vlasy. Přes jedno oko mi tak padala ofina dlouhá přes celý obličej. Zničehonic se mě zmocnil strach. Pár kroků za mnou něco vydalo šustivý zvuk. Byl jsem přece v lese sám, kdo by se touhle dobou vydal na procházku. Zvuky zesilovaly a blížily se blíž a blíž ke mně. Zaťal jsem pěsti, byl jsem připraven se bránit. Ale obavy, které se mě zmocňovaly, mi to nedovolily. Chtěl jsem se dát na útěk, ale nemohl jsem se ani pohnout. Ztuhnul jsem na místě, neschopný pohybu. Zpanikařil jsem. Šustivé zvuky ustály a něčí ruka se dotkla mého ramene. „Héj, Iljo! Myslel jsem, že na mě počkáš!“ ozval se známý hlas. Oddychl jsem si a pomalu se otočil na svého nejlepšího přítele Renyho. „Ani jsem nevěděl, že přijdeš,“ uculil jsem se na něj. „V tomhle chceš být nenápadný?“ poukázal jsem na jeho oblečení a sám si ho prohlédnul ještě jednou. Modrá bunda zářila všude kolem, stejně jako šíleně zelená

28

LITERATURA čepice, která přímo bila do očí. Pokrývka hlavy mu schovávala čistě blond vlasy, ale konečky mu z ní stále trčely. Aspoň šedé kalhoty mu splývaly s okolím. Reny nad tím jen mávnul rukou. „Myslím, že tohle budeš potřebovat.“ Mrknul na mě a v rukách držel tmavou složku narvanou spoustou papírů. Natáhl ruce ke mně a vybídl mě tak složku si vzít. „Díky, ale nepotřebuju to. Všechno, co je uvnitř, znám nazpaměť. Sám jsem to psal,“ opáčil jsem. „Jak chceš, ale až nebudeš vědět, jaký je další krok, neřeknu ti to,“ zazubil se a sednul si na blátivou zem. Na nohy si položil složku a prohlížel si papíry. Kleknul jsem si k němu a pozoroval ho. Ne, že by mě zajímalo, jakou z mých poznámek si zrovna čte, ale nuda mě příšerně užírala. „Teď musíme počkat na bouřku,“ zašeptal jsem. Sam se na mě utrápeně otočil. „Co když to nevyjde. Co když jsme na špatném místě nebo dokonce -.“

Školní předměty hovoří (hádejte, který předmět to vypráví)

Jako vždy na mě plácli haldu sešitů a učebnic. Krátká bolest mnou projela a cítila jsem se jako předtím. Cítila jsem se jako obyčejná samozřejmá věc, které je na světě všude dost. Tak proč bych měla být potřebná? Zničehonic do mě třískly ulepené ruce nějakého neurvalého děcka. V ten moment jsem něco spatřila. Pohled mě nepřekvapil, ale jako obvykle jsem byla nervózní a vyděšená zároveň. Zavál ke mně nechutný a omamný pach fixu, který huberťák právě otevřel. Toužila jsem utéct, ale nebylo možné se pohnout. Sledovala jsem, jak ruka se ruka s černým nesmývatelným fixem sune ke mně. Byla to jen marná

29

LITERATURA snaha, nemyslet na to, nešlo to, věděla jsem, co mě čeká. Pocítila jsem, jak se vlhký studený hrot sune po mém povrchu. Když jsem si na tento pocit zvykla, neklidnost mě opustila. Zkrátka jsem si byla vědoma toho, že mě tohle dítě zohyzdilo, jako každé jiné, co si ke mně přisedlo. Už jsem si zvykla na ty nechutné vulgární nápisy či obrázky. Mé čtyři nohy mě tu držely a já si řekla, že musím být silná. (lavice) Nikola Nyklová, 8.B

Dnes bych vám chtěla doporučit ne jen jednu knížku, ale celou sérii knih. Předem předesílám, že jeho knihy nejsou pro každého. Doopravdy se v některých chvílích nevyplácí slabá povaha, protože byste z toho nemuseli mít hezké sny!

Darren Shan 30

Demonata (série deseti knih) Žánr: fantasy O čem to zhruba je: První díl je o chlapci Grubitchi, kterému se během minuty zhroutí celý život a stráví dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně. Poté si ho vyzvedne jeho strýček, který mu vysvětlí, kvůli komu se mu zhroutil svět. Grubitch tomu poprvé nechce věřit, podle strýčka jsou to démoni! Ovšem okolnosti celé situace Grubitche donutí jednat a bojovat s démony, protože na jeho kamaráda (o kterém si myslí, že je jeho bratranec) začne působit rodová kletba nemoc lykantropie (při této kletbě se člověk začne proměňovat ve vlka…). Proč doporučuji: Autor umí skvěle psát a člověk se tak vcítí do té situace, jako by tam byl taky. Libuše Jemelková, 9.B

DOPORUČUJEME Obrazový atlas Astronomie Bernhard Mackowiak Tato nádherná obrazová publikace představuje vesmír studentům zajímavým způsobem. Začíná známými nebeskými tělesy Sluncem, Měsícem a Zemí. Následuje podrobný a ilustrovaný popis Sluneční soustavy, informace o planetách, o jejich atmosférách a například o prstencích. Kniha mimo jiné obsahuje informace a ilustrace galaxií a jiných hvězdných systémů a vysvětlí nám různé teorie vzniku a vývoje vesmíru. Najdeme zde fotografie mlhovin, například Koňské hlavy. Je zde seznam největších a nejvíce svítících hvězd. Konec knihy je věnován historii astronomie a výzkumu vesmíru.

31

Zajímavosti: V knize najdeme také informace o oblaku nabitých částí ze Slunce, který zasáhl hlavně provincii Québec a okolní kanadské provincie a některé státy Spojených států amerických dne 13. března 1989 a vyvolal elektrickou katastrofu. Také si můžeme přečíst o tom, že 15. února 3379 př. Kr. sledovali a zapsali Mayové zatmění Měsíce. Radomír Plachta, 7.B

DOPORUČUJEME Osady a samoty Zadních hor v historii a obrazech Petr Andrle a kolektiv Zadní hory je část Moravskoslezských Beskyd. Tato kniha nabízí tipy na výlety po Beskydech, osudy lidí, kteří zde žijí nebo žili, zajímavosti a fotografie. V knize je několik kapitol o tipech na výlet a například kapitola a fotografie o tom, jak se budovala vodní nádrž Šance. Tato kniha se mi líbí, protože v blízkosti vodní nádrže Šance máme chatu. Knihu jsem dostal od prarodičů na Vánoce. Radomír Plachta, 7.B

32

Komiks Aneta Lindovská, 8.B Pokračování…

33

34

35

36

Naše škola, foceno 4. 3. 2015 Autor: Dominik Kalocsai, 9.B