František LaLiisUw Ric^ci v Senuloch.
ze zdravého
horal podkrkonošských
statnýcli
národu
V^yrostl
narodil se 10. pros. 1818
kmene eského,
—
nejmén porušeného nátlakem
pocházel
z
ze
jádra
cizoty, z téch
tíd
stedních, jež nesklonny jsouce balvanem roboty a poddanství zachovaly
v sobe více samorostlého rázu a ne-
závislosti vnitní.
Pedkové
Riegrovi od sedmnáctého
mlynáského, a otec
jeho,
vku
byli stavu
zámožný mlyná Semilský,
muž vážný a rozšafný, požíval všeobecné úcty a vážnosti, práv tak jako matka Riegrova Terezie, rodem Wagenknechtová, byla pro vlídnost a velikou dobroinnos svou milována po všem okolí. Byla žena ryzího srdce, neobyejné síly ducha a neúmorné energie. Její zásluhou bylo, že syn dán byv na gymnasium do Jiína setrvati mohl ve svých studiích. Otec pál si míti syna mlynáem, a tento již za mladého vku, mezi studiemi svými, piuuje se zárove svému povolání budoucímu nauil se jak náleží sekerou vlasti. Rozuml svému emeslu a uml usekati poteby mlynáské, jak to mlynái jmenují, lépe než mnohý jiný chasník. Byl také svým asem pijat za uedníka, to-
poádku mlynáského. mladého hocha nesla se jiným smrem,
varyše a potom za mistra
Ale touha
vzdlání vyšším a psobnosti širší. V této snaze byla mu mocnou podporou dobrá matika, kteráž po celou dobu studií synových z roka do roka podnikala tichý, neúnavný zápas, aby synovi volnos sebeurení po
zachovala. Již
pízniv
od mládí vyrstal Rieger v pomrech, jež zvlášt
se býti již
nm
samostatnos ducha a vle. Zdá samými zákony pírody podmínno, že na
rozvíjely v
—
a také mohutnjší silou horalé podkrkonošští, potomci nkdejších Charvát eských, ani v dob nejvtších útisk nikdy nesklánli
horách duch svobody vane
svých
tak nízko jako bratí jejich v nížinách.
šíjí
Tato horská nepoddajná a vytrvalá ráznos jako by se byla soustedila v duši
mimo
úinkovaly
svoboda, jež vislosti.
mu
to
tradice
byla
pána
nm
Záhy v
útisku a ponížení
mladého hocha, v níž mocné
—
klíil
zvláštní
a
rodinné
vdomí
hrdosti,
budoucí nezá-
duch odporu
proti
všemu
duch jeho hesla: Nedejme se!
pomr
Mezi tím, co spolužáci jeho vyvinuvše se za mén šastných nemohli se sebe setásti pouta stísnnosti, nejistoty a ponížené pokory, Rieger již v letech
sob
s
pitažliv
v
studentských vedl jež psobilo
hrdým sebevdomím, mysli soudruh, kteíž se záhy jistotou a
kolem nho podrobujíce se jeho vedení. U professor nkterých vynikající schopnosti i smlý duch mladého hocha dobývaly mu zvláštní privileje vtší volnosti a pátelské dvry, ale jmdy zase nepoddajnos a odvážlivos jeho zavdávala podnt ke mnohým sporm kupili
a nesnázím.
Káze byla tehdáž ve škole písná a neváhala prostedk nyní neslýchaných užívati — když pak jednou Rieger v Jiín odsouzen byl kleeti, odepel poslušnos. Mamy byly domluvy a hrozby, marno násilí — stlaen k zemi vždy zase vzpímil se do výše. K hrozb, že bude vylouen, odpovdl, že pjde sám, a sebrav své knihy odešel ze školy.
Ale
pece smlý
rušitel
ádu
Z lásky k nmu a z uznání jeho talentu a povahy pozapomnli professoi na písné požadavky dslednosti, potrestali jej prvnikou školního
z
nebyl
mravv,
i
vylouen ze
studoval dále.
studií.
í)
Tso
se zvláštní i)rízni
nabýval Rieg(n*
i
mimo
nktervcli professor svých
školu, ze knihoven jejich a v ho-
vorech soukromých, píležitosti ku
rove pak
za pobytu v
k životu národní
Jiín
vzd^^lání
svému. Zá-
probouzelo se v jeho duši
vdomí, probouzelo
se
v
nni tením
{eských knih.
Každý z nových plod literatury, jež v té dob ponkud astji zaaly se objevovati, byl v kruzích prvovlastenc vítán dtinnou radostí a hluným nadšením a od té chvíle, kdy mladý Rieger jal se ke knihkupci
—
mu
matika
byla na pilepšenou
pinesla, kdy zahloubal se do tení
tch ješt dojemn
odnášeti, co
starostlivá
prostých a chudikých prvotin literatury naší chvíle
marnými ony
se staly
jeho bude jednou po
nm
nadje pana
—
otce,
od
té
že syn
v Semilech mlynaiti.
Syn zatoužil do Prahy, do toho ohništ vlasteneckých snah, a matka vymohla mu splnní horoucího pání jeho, aby mohl poslední dva roky gymnasia, poesii a rhetoriku, absolvovati v Praze pod ízením Jungman110 vým.
Jungmann záhy se zvláštní láskou pilnul k nadanému žákovi a vyznamenával jej i matku jeho pi každé píležitosti upímnými projevy své srdené pízn. Ani to mladému žákovi ve zlé nevykládal, že mu svým smlým vystupováním proti nkterým professorm v nesnadném úad jeho pipravil mnohou krušnou chvilku, když o to šlo, jak by jej smíil s rozhnvanými professory.
Vychází bytosti
toho
zejm
na jevo, že
již
tehdáž v celé
ohnivého mladíka spoívalo jakési kouzlo, jež
poutalo k i
z
dvru
nmu
nejen srdce mladých hochv, ale budilo
a nadji ve vážných tichých mužích, jako byl
Jungmann, kteí
okem
prozíravým
pátrali
v
mládeži
po nových rekrutech práce, po dlnících ochotných vzdlávati zanedbanou roli národní. Soudruzi Riegrovi mívali
píležitos pozorovati, jaké nadje Jungmann skládal da Spolužák jeho Tomíek, budoucnosti mladého Riegra. kterýž býval premiantem a
astji Jungmanna
provázel,
nesa za ním jeho knihy, sdlil s námi, jak jednou, když s Jungmannem ubíral se ze školy, tento z nenadání na se zastavil
ulici
a
k
nmu
se obrátil slovy:
„Slyšíte,
Tomíku, z toho lliegra bude jednou veliký muž!" V dob, kdy Rieger do Prahy phbyl, bylo tu práv na gymnasiu a ve filosofických studiích mnoho nadaných mladík citem vlasteneckým roznícených, tak zvlášt Václav Štulc, Zikmund, Bojislav Pichi, Tomíek, Tomek, Vrátko, Rubeš a Hajniš, Václav Svoboda, Beti-
—
njaký rok ped nimi Karel Eugen Tupý, Pravoslav Trojan, Strobach, Karel Hynek Mácha
slav Trojan
a o
a Karel Jaromír Erben. Rieger záhy
s
nimi se spáteliv
tm
tužbám a snahám, jimiž byly nadšeny první vlastenecké kruhy eské. Tehdejší armáda národní byla tak málo etná, že k
pilnul celou duší
pijímali se rekruti trnáctiletý
jako
i
z
ady
Rieger
nejmladších.
gymnasista pispíval
již
svými peklady
do Svétozora, jejž vydávali Haasovci ízením Šafaíkovým. Sotva pak postoupil z gymasia do tak zvané filosofie, již
jako patnáctiletý a šestnáctiletý
mladík pipojil
se
do kruhu spisovatel eských, zasýlaje první své básniky, prvotiny své literární innosti, do
pak
i
dále pispíval, a zejména
báse na smr Máchovu. Literární kruhy eské tábory.
Starší
ás
r.
Kvt
(r.
1835),
kamž
183G podal dojemnou
rozstoupily se tehdáž na dva
spisovatelstva,
jež
dbala
po
ped-
správnos jazyka a klassinos forem, jako Viiiaickv, Chinelenský, Jakub Malý, sestoupili se kolem nosti
o
eskou Velu snahy mladklonících k novovkému ro-
elakovskélio, jeuž redigoval ších literát, rozhodn(^ji se
mantismu, a i
mídy sted svj ve Kvtech, jež
Tyl
vedl
velý pomr pátelský pojil s Tylem Máchou, byl ovšem pi stran Kvtist. V tomto pátelském kruhu mladých duch, v nmž
líieger, s
;
jejž
Rieger se pohyboval,
klíily a rašily
tisíceré
touhy a
mohlo vzdlání a sebevdomí mileného národa povznésti. Bylo rozkoší mladých student, když plány, jak by se
zasedaly v
kavárn u erveného
orla
Celetné
v
ulici
aneb ve starém Ungelte, naslouchajíce tam hovoru
stenc starších Když pak
o
potebách národa
a
vla-
zvelebení literatury.
nastaly prázdniny, tu Rieger se soudruhy
a pátely svými Máchou, Strobachem, Betislavem Tro-
janem,
Vrátkem
a jinými
podnikal
že poznali rodnou
jež prospívaly jim nejen tím, ale že též utužili
pátelský
po echách,
cesty
pomr svj
zemi,
a rozncovali
svou vlasteneckou horlivost. Zvlášt zajímavá byla cesta, již
Rieger podnikl, absolvovav
druhý rok
filosofie
(tak
pítelem svým Antonínem Jaroslavem Vrátkem na Slovensko. Na pouti své namnoze pší prošli celým Slovenskem a navštívili veškeré elnjší vlastence a spisovatele slovenské. Tak pozdrželi se v Prešpurce u Palkovie, Hodže a Hurbana, u Jana zvanou
fysiku),
r.
1834
s
Kollára v Pešti, u Ludevíta Štúra, jenž byl tehdáž vy-
chovatelem u barona Prónaye, dále u
J.
Chalupky, To-
mašíka, Fejerpátakyho a jiných. ilé národní hnutí mezi
mládeží slovenskou nebylo tehdáž siln, jako se
dechu.
Mezi
dje
nyní,
utlaováno tak ná-
dopouštno jim
studentstvem
a
více volného
zejména mezi
theology
:
8 a kandidáty protestantskými utvoily se v
marku spolky
literární
Prešov a Kež-
zdárn psobící. Rieger pozdržev
Levoi, hledl mezi mládeží slovenskou v duchu národním úinkovati a enil k nim s kathedry v síních školních. Záhy tu doneseno na vyšší se v Kežmarkii a v
místa, že prý se mezi mládeží slovenskou vyskytli panslavistití emissai,
k vyšetení
té
ale
vci,
než
byli již
úady
a policie
pikroily
Rieger a Vrátko nastoupili
cestu k domovu.
Bylo tžkou. ranou pro mladého Riegra, jenž celou
proudu národního hnutí, když po druhém roce filosofie odvolal jej do jeho rodišt rozkaz otce, jenž již poínal postonávati.
myslí vžil se do jarého
hospodástvím a mlýnem, v odlouenosti své od Pražských kruh literárních, alespo pilné docházel do blízké Libun, kdež u dkana Antonína Zabývaje
Marka
se
scházívali
„na slovanský a literární
se
snm"
vlastencové z okolí, zejména Sír, Vetešník, Šolc a
V
duši své kojil se nadjí, že se
rozhodnutí otcovo zvrátiti, jež
jiní.
mu pece podaí
k domovu poutalo.
jej
Dal se potají zapsati za posluchae práv a zajev pod jinou záminkou do Prahy, pedložil pak otci z
prvního roku práv.
Pekvapený
„Již vidím,
že z tebe
umíš, a
kam
jdi,
t
mlyná
otec pravil
nebude.
s
vysvdení resignací
Dlej, jak
roz-
srdce táhne."
—
Druhý rok práv roku 1838 39 poslouchal Rieger ve Vídni, a pobyt tamjší podal mu píležitost, aby vešel ve styky
s
mnohými
studujícími
z jiných
ských, zvlášt s Poláky a Horvaty.
zemí slovan-
Mv prve úmysl stu-
dovati každý rok na jiné universit, odhodlal se Rieger
pece
zase do Prahy
jíti,
aby jednak se súastnil ruchu
vlasteneckého a zárove byl po vli
otci,
jenž
pál
si
!
syna na blízku míti, cít, že
zemel po
chorob
delší
nechav vedení mlýna
sil
rukou
v
mu
stále ubývá. R. 1841
otec Kiegrv.
plicní
Syn za-
své pelivé a energické
kamž spoleenském
nuitky, odebral se za dalšími studiemi do Prahy,
vedla
touha, psobiti také
vroucí
jej
život pro
vc
V
dob
té
ve
národní.
1840
(r.
— 41)
zídil Kieger se soudruhy
svými ítárnu ve spoleném byt, jejž
si
najal s
Frantou
Šumavským, Pichlem a Beklem v dom Koppmanském v ulici Templové. Za píspvky, jež od úastník vybírány, pedplaceny asopisy domácí, cizozemské i slovanské, a scházeli se tu nejen mladší spisovatelé eští, ale
hosté
též
a
studující
z jiných
zemí slovanských,
když práv do Prahy zabloudili. Hlavními navštvovateli
ítárny
byli Tyl,
Strobach,
nemla
Tupý, Erben, Tomíek, Rubeš, Storch,
Pospíšil,
dlouhého
baron
trvání,
Villani.
pece
Akoli ítárna
sblížení
ta
tch, kteí se
zde scházeli, pispívalo nemálo ku zdaru prvních zábav
eských. Jak úzké bylo tehdáž pole innosti, na nmž dopáno volnosti snahám a horoucímu nadšení našich prvovlastencv Absolutismus dusil jako
neruchaný všecko
balvan
hnutí politické, a život spoleenský svíraly pouta ješt krutjší,
pouta tradic a všemocné vládkyn
—
mody,
rozmarnjší a tyranštjší než všecek absolutismus politický.
Zstavena našim národovcm jen
ta
skromná a tichá
práce literární, zstávaly jim jen ty rozmluvy a porady
pátelské, plány
ve kterých
do budoucnosti
steskm svým osnovali.
A
ulevovali a nové
v tchto
pátelských mezi soudruhy Riegrovými uzrál
besedách
zámr
od-
10 vážný, jak by se uvedla zanedbaná a opovržená popelka
eské
ei
také do veejného života
spoleenského
—
na hladké parkety tanení sín.
—
skuten
revo-
vzpoura proti všemohoucí
mód,
Poeštní tanení sín luní myšlénka,
to byla
zvlášt pohlaví ženskému jsouc kruhy
vyššími
nejkrutjší
ze
nému
vládnoucí,
na vše,
vrhala
svých klateb:
mluviti bylo dle
to byla
klatbu
ktera'ž
co
anebo
eského,
bylo
sprostoty.
mínní tehdáž obecného
lidu dovoleno
diktována
esky
jen nevzdla-
tm pemrštncm,
kterýmž
íknlo „vlastenci" anebo též „to jsou echové" a na
se
nž
usedlos a rozšafnos se dívala s patra. ve slušné spolenosti mohlo veejn esky
šosácká
Že by
se
mluviti, zdálo se
vcí neslýchanou
a proto se tím horlivji
radili
a
pravd nepodobnou,
mladí vlastenci, jak by
svtu dopáli podívání na ten div svta: eské plesy v echách. Tanení zábava, již ochotníci divadla Kajetánského pod vedením Tylovým sob uchystali, povzbudila touhu a piní uspoádati tanení zábavu eskou ve vtších rozmrech, kterouž by se soustedily veškeré kruhy vlastenecké.
5.
Jaký to byl šum, jaké vtipkování po Praze, když února 1840 ml v sále Konviktském býti první eský
ml
ješt ráz více zábavy soukromé. \^šak ani povsti pro postrach a posmch rozšiované, že u vchodu professor Koubek bude krásnou ple z eské
ples,
jenž
grammatiky
zkoušeti,
neodstrašily
sliných
navštvo-
pítomní odcházeli z plesu v radostném rozjaení. Bylo mnohým, jako by náhle byli nový svt vatelek, a všichni
objevili
ejn
—
poznali, že jest
skuten
možno, aby se ve-
ve slušné spolenosti mluvilo esky, a že jim
pi
