1
Pratchett Terry, Kidby Paul Výtvarné umění Zeměplochy
2
3
4
5
6
7
ZEMĚPLOCHA - PŘEDMLUVA - TERRY Zeměplocha je fantastický svět, jasně, který putuje vesmírem na krunýři velké ţelvy atd. atd. To uţ ale víte, proto jste si koupili tuhle knihu, pokud jste si ji ovšem nekoupili omylem místo knihy Pomoc, nejsem celebrita: sežeňte mi dobrého agenta! Občas si přeji, abych byl vynechal ten kousek s ţelvou. Je to úctyhodný světový mýtus, ale mohl by v některých důkladnějších čtenářích vyvolat dojem, ţe knihy - nejsou - seriózní. Abych řekl pravdu, ţelva nemá s většinou zeměploš ských příběhů nic společného, neţ jen... abychom tak řekli, být základem, nebo ještě spíš nosnou plochou pro jednotlivé zápletky. Původně jsem ţelvu pouţíval jako signál: pozor, tohle je svět fantasy se všemi neobvyklými moţnostmi a postavami, jako jsou čarodějky, mágové, bohové a hrdinové. Zádrhel je jen v tom, ţe je potřeba ho brát váţně, ne jako fantasy, ale jako svět. V tomhle se cítím být dluţníkem G. K. Chestertona, který při mnoha příleţitostech zdůraznil, ţe fantastično, pokud se na něj díváte tím správným způsobem, je mnohem nudnější (a mnohem méně fantastické) neţ věci všední. Vezměte si například magická světla. Mág luskne prsty a objeví se světlo. A co jako? Dělá jen to, co mágové dělají. Úţasné je to, ţe kdysi dávno jakási tlupa opic zřejmě nedělala, co obvykle dělávala, během půl milionu let se naučila, jak rozebrat vesmír na kousky a pak ho sloţit tak, ţe jeho součástí byla i elektrická ţárovka. Takţe Zeměplocha více méně funguje. Lidé tam ořou pole, třídí věci, vyrábějí svíčky, doručují dopisy, pěstují plodiny a plodí děti, tisknou noviny a denně provádějí tisíce jiných malých zázraků, které musí nakrmit celé město. Magie má skoro stejné místo jako atomová energie - kdyţ je pod kontrolou, je uţitečná - dalo by se říci, ţe téměř běţná, ale kdyţ se na ni někdo spolehne příliš, můţe ho to stát aţ neúměrně mnoho a jenom šílenec by ji vyuţil například k tomu, aby si nachytal pár ryb... 8
Zeměplocha se teď skládá z nějakých třiceti knih, spolu s knihami, diáři, povinnou kuchařkou, z průvodce Zeměplochou.... dokonce i knihy kvízů a několika divadelních scénářů. Nebude to dlouho trvat a bude se hrát nebo připravovat k uvedení amatérskými i profesionálními divadelními společnostmi skoro dvacet divadelních her v těch nejrůznějších koncích světa, je jistě jen otázkou času, neţ někdo začne vyrábět tapety se zeměplošskými motivy (doufám, ţe to bude opravdu dlouhý čas). Kolem Zeměplochy a na ní je prostě dost rušno, asi jako při stavbě levných rodinných domů. Zatím ještě neexistuje film. Uţ několikrát jsme tomu byli opravdu blízko, ale jak jeden ze zúčastněných řekl: „Neţ se vám podaří prodrat se mezi všemi těmi nickami dole, je nahoře u vesla nějaký nový boss" (on tedy ve skutečnosti řekl „Neţ si to vyřídíte se všemi těmi Treeny, nahoře změnili Mekona", ale já to přeloţil pro děti a cizince...). Projekt Mort byl zamort... ehm... zamordován, snad aby byl jednoho dne vzkříšen. Pro mě byla ale Zeměplocha vlastně vţdycky film. Stačilo mi zavřít oči a viděl jsem své postavy ţivě před sebou, slyšel jsem, jak mluví. Jak jsem zjistil teprve později, pouţil jsem vlastně i v konstrukci některých částí příběhu filmových postupů.
9
Vţdycky mě velmi zajímalo, jak různí umělci zachytí podoby hrdinů Zeměplochy. Vţdyť i já jsem si v hlavě vytvořil jejich podoby. Mnoho let zachycoval svět Zeměplochy Josh Kirby, umělec, který do své smrti v r. 2001 vytvořil obálky pro všechny zeměplošské příběhy. Josh si kreslil své obrázky a byl velmi vstřícný vůči mým opatrným a nesmělým návrhům a občas se podle nich dokonce zařídil. (Sám sebe dokonce na obálku zeměplošské knihy nakreslil. Jestli mág na zadní straně Čaroprávnosti není Josh, tak..., ale on to je Josh, a hotovo.) Josh dobře věděl, co dělá, a zatímco pečlivě dbal na to, aby neudělal chybu v reáliích (například, aby hrdina neměl jiné šaty, neţ jak popisovala kniha), tiše bránil své právo na to vidět věci svýma očima. Paul vidí věci z pětasedmdesáti procent mýma očima, coţ znamená, ţe mi buď čte myšlenky, nebo ţe mé představy jsou natolik tvárné, ţe na sebe vezmou přesnou podobu aţ v okamţiku, kdy uvidím jeho obrázky. Navíc si pamatuje minulost a různé podrobnosti ze ţivota postav způsobem, který je skoro strašidelný, takţe jednoduché ilustrace obsahují podrobnosti sesbírané ve dvaceti knihách. Vzhledem k tomu, ţe neexistuje ţádný film a chvíle, kdy si budete moci koupit potah na záchod s portrétem Stařenky Oggové, je, dá Bůh, ještě daleko, předkládáme vám tady pestrobarevnou Zeměplochu, kterou se můţete bavit a kochat, aniţ byste si museli lámat hlavu, kam zaparkovat auto, jak se probojovat do sálu „W" a hlídat souseda, aby vám nevyklopil popcorn na nové kalhoty... 10
ZEMĚPLOCHA - PŘEDMLUVA – PAUL Je to víc neţ deset let, co jsem objevil Zeměplochu. Moje sestra mi poslala k narozeninám Barvu kouzel. Do té doby jsem se ţivil jako kreslíř a malíř na volné noze a pracoval jsem pro reklamu a dělal návrhy obalů na zboţí, coţ nebyla nijak zvlášť tvůrčí práce a já na tom taky nebyl nijak zvlášť. Zeměplocha mi poskytla onu inspiraci, po níţ jsem tak dlouho touţil. Postavy uţ byly tak dokonale propracovány Terrym, takţe jsem měl dojem, ţe je jen převádím ze slovní do grafické podoby. Terryho tvorba je podloţena logikou, která vám umoţňuje uvěřit, a já se právě snaţím zachytit onen realismus, který je součástí textů. Kromě toho, kreslit takovou škálu postav je skvělá zábava. Je vţdycky příjemné, kdyţ lidé říkají, ţe jim moje obrázky někoho připomínají, ale největší poklonou pro mě je, kdyţ mi někdo řekne, ţe právě tak si představoval tu či onu postavu. Vyrostl jsem v západním Londýně, ale měl jsem to štěstí, ţe jsem prázdniny trávil ve Skotsku a Walesu. Ţivot ve městě byla klaustrofobní záleţitost, a tak jsem se z něj v roce 1988 odstěhoval. Ted jsem zakotvil na venkovském Wiltshire. Okolní krajina je pro mě velkou inspirací a vplíţila se do mnoha mých kreseb a obrazů, zvláště do Svobodného národa a Klobouku s oblohou. Kdyţ jsem venku a potuluji se krajinou, vţdycky si dělám v duchu poznámky, pozoruji tváře lidí a jejich charakteristická gesta a okamţitě přemýšlím, kteréţe zeměplošských postav by tak nejvíc slušely. Při tvorbě kreseb jsem hrozně pomalý, ale neobyčejně pečlivý. Ze všeho nejdůleţitější je pro mě zachytit historickou atmosféru, a proto jsou mé barvy často lomené, tmavé a nevýrazné, coţ je dosti diskutabilní záleţitost v době, kdy se očekává, ţe barvy budou jasné, ostré a veselé. Pracuji s papírem, tuţkou, barvou a paletou, s olejovými i akrylátovými barvami, v dnešním mnohomediálním světě, plném digitálních zázraků, si o mně patrně mnoho lidí myslí, ţe jsem dinosaurus - ale co se mě týče, nic se nedá srovnat s uspokojením v okamţiku, kdy v ruce drţíte hotové dílo. 11
Vytvořit něco jen s pomocí štětce, barvy a času vţdy zůstane mou největší radostí a láskou. Na těchto stránkách je pouţito mnoho černobílých kreseb a přípravných studii k barevným obrazům. Trávím nad tuţkovými náčrty a studiemi co moţná nejvíce času a mnohé z nich jsou tady uveřejněny vůbec poprvé. Další stadium je předkreslení, které předchází obrysové kresbě a práci s barvou.
12
Velká A 'Tuin To, co jsem se na tomto obrázku pokoušel zachytit, je pocit astronomické velikosti. Kdyţ jsem se probral větším mnoţstvím knih o ţelvách - prakticky všemi, které se mi podařilo sehnat -,jako nejvhodnější se mi zdála ţelva zelenavá, protoţe nejvíce vyhovuje představě většiny lidí o tom, jak ţelva vypadá. Pak jsem prozkoumal fotografie Měsíce a jeho kráteru. Mé výzkumy jsem nakonec uplatnil na krunýři ţelvy, abych jí dodal vzhled tvora, který se pohybuje hlubinami vesmíru a je bombardován vším moţným vesmírným svinstvem, meteority počínaje. Pro další zdůraznění velikosti jsem jednu z ploutví pozvedl přes Zeměplochu. Pohyb mořské ţelvy ve vodě se podobá spíše pomalému letu a to bylo přesně to, čeho jsem chtěl na obrázku dosáhnout - chtěl jsem, aby měl divák pocit, ţe Velká A'Tuin pluje vesmírem. Podoba čtyř slonů na jejím krunýři, kteří nesou Zeměplochu na svých ramenou, je odvozena od podoby afrických slonů, měl jsem pocit, ţe jsou větší, ale mají navíc i mírně posmutnělý vzhled, jako kdyby si plně uvědomovali sloţitost a tíhu ţivota. Slunce právě vyšlo a po Zeměploše se pomalu rozlévá světlo, takţe na jedné její polovině je uţ ráno a druhá polovina je stále ještě zahalena tem notou.
Uveřejněno Magazínem SFX. Originál je teď v Terryho vlastnictví.
13
14
. . . tak dobrý, že ho pojmenovali Ankh-Morpork Kdyţ jsem byl dítě, měl jsem jisté sklony nevěřit ve fantastická města. Příliš se podobala kulisám na jevišti. Připadalo mi, ţe nemohou fungovat. Město s půl milionem obyvatel zaměstná denně celou armádu farmářů, rybářů a vozků s koňmi, to znamená lidí, kteří sami ve městě nebydlí. Teď, kdyţ roste jídlo na policích supermarketů, uţ jsme na to zapomněli a existují docela chytré děti, které nevědí, co znamená slovo „orat". Jenţe velké město vyţaduje tisíce neviditelných věcí a činností, které musí navazovat a zapadat do sebe jako kolečka v hodinách, protoţe od chaosu ho dělí jen několik jídel. To abych citoval z Noční hlídky. Aby mohlo město ţít, musí za ně denně poloţit své ţivoty stovka krav, stejně jako stáda ovcí a prasat a bůhví kolik tisíc hus, kachen a kuřat. Mouka? Slyšel jsem něco o osmdesáti tunách, stejném mnoţství brambor a nějakých 15
dvaceti tunách slanečků. Slepice musí denně snést pro město minimálně čtyřicet tisíc vajec. Kaţdý den míří do města stovky vozů, tisíce loděk a člunů naloţených rybami, ústřicemi, chobotnicemi, medem, dřevem, zelím, olivami, úhoři a bůhví čím ještě. A pak si představte všechny ty koně, kteří táhnou vozy... a větrné mlýny... a všechnu vlnu a len, které denně proudí do města, látky, tabák, koření, rudy, dřevo, sýr, uhlí, tuk, lůj, seno... a to všechno KAŢDÝ ZATRACENÝ DEN… Během příběhů jsem se pokusil zachytit náladu města, které by fungovalo i kdyby příběhy skončily. Někde tam daleko pak budou všichni ti lidé pokračovat v pečení chleba, výrobě špendlíků, kování koní a zásobování města. Plán města, který byl navrţen s nemalým přispěním Stephena Briggse, mi při tom opravdu hodně pomohl. Místo aby mé moţností omezil, čehoţ jsem se bál, plán mé moţnosti naopak rozšířil a nabídl mi mnoho nových. Začal jsem objevovat nová sousedství, vesnice, které byly pohlceny 16
rozrůstajícím se molochem města, způsob, jakým město rostlo. Všechno je třeba posuzovat s přihlédnutím k historii - ulice, jejichţ jména uţ nedávají ţádný smysl. Staré uličky, křivé úzké uličky, které se stáčely kolem městských hradeb, dávno zbouraných nebo posunutých o kus dál. Od té doby jsem začal být tak trochu posedlý tím, zachytit věci v knihách správně. V Barvě kouzel si můţe Mrakoplaš pobíhat městem, jak se mu zlíbí, protoţe v té době jsem měl město vytvořeno jen velmi nepřesně, a to ještě jen ve vlastní hlavě. V Noční hlídce byly pohyby Sama Elánia přesné jak do prostoru, tak času. Samozřejmě, ţe honička po střechách přes Neviditelnou univerzitu, která se odehrává na začátku knihy, byla psána podle Mapy místa a jednoho z omezeného počtu modelů vyrobených Bernardem Pearsonein. Cesta a jednotlivé pohledy musely být v pořádku, jinak by si čtenáři stěţovali. Kdyţ jsem začínal s navrhováním Ankh-Morporku, neměl jsem na mysli ţádné konkrétní město. Bylo to prostě konfekční středověké evropské město uzavřené hradbami, kterým se klikatí řeka. Ale kdybyste se měli drţet mé představy, pak byste vzali velký kus obchodního města Tallinu a smíchali ho s velkou částí staré Prahy - Karlovu mostu chybí jen sochy hrochů, aby mohl představovat Mosazný most. Obě ta města jsem kvůli Zeměploše navštívil a bylo to, jako kdyţ se vracím domů. Kdyţ dovolíte, pokud byste chtěli koktejl Ankh-Morporku opravdu doladit, museli byste k němu přidat ještě kapku Londýna osmnáctého století, Seattlu století devatenáctého a New Yorku století dvacátého. Všeobecně vzato, města nejsou jen věţe. Většinou jsou to obchodníci, lodě, vykládající v přístavu zboţí, a podniky, které perou peníze. Mám rád Ankh-Morpork. Je to starodávné město, které nikdy nespí. Připouštím, ţe to můţe být kvůli blechám. 17
18
„Vetinari si vždycky myslel, že být myslícím tyranem je mnohem těžší než být vládcem, kterého vládou pověřil nějaký přitroublý systém, jako je třeba demokracie. Když nic jiného, on mohl lidem tvrdit, že si za něj můžou sami.“ Lidé říkali o lordu Vetinarim, ţe je machiaveliánskou postavou, a on opravdu je - do jisté míry Machiavelliho. Ten, kdo by si vzal skutečně Machiavelliho jako vzor, by byl mnohem krutější a věřil by, ţe je lepší, kdyţ se ho lidé bojí, neţ aby ho milovali. Vetinari věřil, ţe lepší neţ být nenáviděn či milován je mít neochvějnou pozici. Likviduje velké nepříjemnosti, dokud ještě jsou malými nepříjemnostmi. Vyvolává třenice mezi různými mocenskými skupinami a stará se, aby byli všichni alespoň trochu vlivní lidé zaměstnáni vyděláváním peněz nebo intrikováním proti svým konkurentům a rivalům natolik, ţe nepovaţují za vhodné ani výhodné intrikovat proti němu. On je principálem celého toho cirkusu a ve svém úsilí chránit město je naprosto bezohledný. Spoléhá na svou schopnost odhadnout touhu kaţdého muţe a nejspíš i slabost kaţdé ţeny. Jeho sevření 19
je velmi hebké a ohledu-plné, přesně té kvality, jakou má pavoučí sít. Krátce a dobře řečeno, udělal sám sebe nepostradatelným. Samozřejmě, ţe i jeho postava se s příběhy vyvíjela. Začal jako vzorový tyran a postupně se z něj vyvinul uhlazený, sloţitý muţ, protoţe takový potřebuje být. Stejně jako Smrtě a Knihovníka se ho snaţím vyuţívat málo, jinak se zmocní kaţdého příběhu. Pokud vím, má vlastní klub fanoušků, převáţně dam.
20
21
Výkvět Ankh-Morporku: Městská hlídka
Kdysi opomíjené odpadky společnosti, teď důleţití hráči ve hře městské reálné politiky. Kdysi mívala čtyři členy, dnes je jich přes stovku. Celá ta změna byla z větší části urychlena příchodem svobodníka (později kapitána) Karotky, ale byl to velitel Samuel Elánius, kdo z ní vytvořil sílu, s níţ je třeba počítat. Bezpochyby je to městská organizace s nejpestřejším rasovým a tvarovým sloţením a jediná rasová skupina, která v ní není zastoupena, jsou upíři. Zčásti proto, ţe jim Elánius nedůvěřuje, ale moţná i proto, ţe jsou upíři výjimečně inteligentní, a proto ţádného z nich ani nenapadne, aby se stal policajtem. Na druhé straně je skoro jisté, ţe je jen otázkou času, kdy se v Hlídce první upír objeví. Z Hlídky se prostě stal skvělý oddíl muţů... no, řekněme raději policistů, kteří v současnosti vyřeší mnohem více zločinů, neţ napáchají. Původně byli pouţiti proto, ţe v klasických fantasy příbězích takové oddíly nakonec poslouţí jako krmení pro meče. Běţný hrdina je dokáţe 22
zabíjet po čtyřech. Chtěl jsem jim popřát chvíli na výsluní, ale nakonec se to zvrhlo v dovolenou v tropech.
23
Kdysi kapitán Sam Elánius, dnes jeho lordstvo, vévoda Samuel Elánius, velitel Městské hlídky ... ... ale v srdci pořád ten starý dobrý policajt, který je zvyklý patrolovat v ulicích. Urazil dlouhý kus cesty. Částečně proto, ţe na tom mělo zájem několik různých lidí, dorostl beze zbytku do své funkce. Odmítá být loutkou komukoliv. (To jen potvrzuje, jak jemně dokáţe Vetinari tahat za nitky, i kdyţ Elánius dokáţe dodnes tu a tam překvapit i jeho.) Nikdy jsem neměl v úmyslu udělat z Elánia hlavní postavu. V první verzi knihy Stráţe! Stráţe! měl být hlavním hrdinou Karotka. On jím svým způsobem i byl, ale jen podobným způsobem, jakým Zeppo Marx hraje hlavní roli ve filmech bratří Marxů. Technicky to tak Často bylo, ale nikdo by nešel do kina jen proto, ţe ve filmu hraje Zeppo. Potřeboval jsem se dostat do něčí hlavy, a Elániova hlava byla v té chvíli prázdná, takţe najednou jsem začal slyšet jeho myšlenky... Vţdycky se mi tak trochu zdálo, ţe Elániova postava má podobný charakter jako postava Bábi Zlopočasné. Oba se obávají a věří, ţe mají ve své duši kus temné noci, a hledají něco, čím to vytěsnit. U Elánia je to policejní odznak. Je to jeho štít a pouţívá ho k tomu, aby chránil jak sebe, tak veřejnost. Ten kousek mačkaného plechu ho udrţuje na té legální straně, alespoň Elánius si to myslí. Paul ho vţdycky kreslil tak, jako by se podobal Clintu Eastwoodovi, ale já si ho naopak představoval mladšího, jako trošku ramenatějšího Petera Postlethwaitea. 24
25
26
Noby Nóblhóch a seržant Tračník Kdysi mizerný policista Noby Nóblhóch. Narychlo uplácaný z toho, co bylo po ruce, se stal populární postavou především díky své dokonalé nevýkonnosti spíš nachází neţ krade různé tretky, k nimţ se právě nikdo nehlásí. Moţná je to tím, ţe skoro kaţdý potkal takového Nobyho, rozhodně kaţdý, kdo byl v ozbrojených silách. Zašívá se, mlţí, švindluje a zatlouká, zná ALFRÉD TRAČNÍK: kaţdou fintu a kaţdý podfuk, a důstojnost zákona... kdyţ kouří cigaretu, máte dojem, ţe se účastní tajného spiknutí. Noby je muţ dost chytrý na to, aby udělal jeden krok vzad, kdyţ mají vystoupit dobrovolníci. A přece, jak se zdá, Noby nikdy nikomu neublíţil, a kdyţ je to v jeho zájmu, dokáţe být i dost odváţný. Má i své, milosrdně skryté, tajné hlubiny a mohla by mu v ţilách kolovat šlechtická krev - proč ne, kdyţ mu v ţilách proudí od kaţdé jiné krve trocha - a nikdy neudělá ani za nehet práce. Jeho záliby v lidových tancích, zbraních a křiklavém oblečení dodávají jeho osobnosti sloţitosti, kterou naštěstí ani Paul nedokáţe dostat na papír. Vídáme ho hlavně ve společnosti serţanta AlfrédaTračníka, líné staré pouliční obludy, který má minimální odvahu, průměrnou inteligenci a impozantní břicho. Hlavní smysl jejich přátelství spočívá v tom, neposkytnout tomu druhému ani chvilku k samostatnému myšlení. Policisté, kteří si přišli dát podepsat knihu (ani jeden si nevzal uniformu a nešel se postavit do fronty, ale vplíţili se do obchodu pěkně potichu a 27
zadem), mi říkali, ţe na kaţdé policejní stanici mají svého Nobyho nebo Tračníka. Je zvláštní, ţe jednou to byl právě takový „Noby", kdo mi to vyprávěl. NOBY NÓBLHÓCH: Pokud nebudete vědět, kolik je hodin, může to být i tím, že vám štípnul hodinky
28
Kapitán Karotka Rudykopalsson Je pravděpodobně nemoţné, aby se v Ankh-Morporku našel někdo, kdo by nevěděl, ţe obyčejný policajt je dědicem pradávného, červotoči proţraného městského trůnu? Jenţe on s tím nechce nic dělat a zdá se, ţe je šťastný tam, kde je. Je přesvědčený, ţe osud dává člověku na vybranou a kaţdý jest sám osudu svého strůjcem. Na druhé straně si můţe člověk jen představovat, co by se stalo, kdyby městu nebylo vládnuto (je jedno kým) podle jeho představ, a jednoho dne se to moţná dozvíme. Karotka dostal své jméno proto, ţe v době, kdy jsem psal Stráţe! Stráţe!, nám doma prováděl nějaké úpravy zedník, jehoţ rudohlavý učedník měl přezdívku Karotka a to mi najednou přišlo jako přiléhavé jméno pro mladíka Rudykopalssonovy postavy. Byl vytvořen jako atleticky vypracovaný, ale nevinný mladík, který spadne přímo doprostřed ankh-morporské společnosti fungující díky v ústavě zakotvené korupci, s přesvědčením, ţe cokoliv se od té chvíle stane, bude zajímavé. Zdá se, ţe jak řada knih přibývá, jeho nevinnosti mírně ubývá, protoţe můţete být bud policajt, nebo neviňátko, ale v ţádném případě oboje. Je naprosto jasné, ţe za tím jeho nevinným chlapecky upřímným výrazem se něco děje, zatímco osud ho udrţuje naţivu a stará se o to, aby se všechny ošklivé věci stávaly jeho nepřátelům. Paul ho vystihl skvěle - kdyţ se podíváte na obrázek, cítíte prakticky mýdlo. 29
Budoucí vyhlídky: Velmi dobré. Je v Městské hlídce muţem č. 2, všichni o něm mají neobyčejně vysoké mínění, říkají, ţe je to mládenec, který stojí pevně na nohou. Kdyby lord Vetinari náhodou nepřeţil příští atentát, byla by Karotkova budoucnost doslova zářící. Jenţe... kdyby se z úradku osudu stal dědicem trůnu... přeţilo by to jeho manţelství s vlkodlačicí? Je mnoho lidí, kteří nesnášejí, aby jim psi polehávali nebo posedávali po nábytku, zvláště kdyţ ten kus nábytku, o němţ hovoříme, je královský trůn . . .
Karotka Čtenářská veřejnost běžně přirovnává Karotku k Arnoldu Schwarzenegjrerovi, ale já si ho představuju spíše jako mladšího Liama Neesona.
30
Létající oddíl Městská hlídka neustále posouvá hranice policejní práce k větší dokonalosti. V poslední době přijala skřítčího policistu z národa Nac mac Fíglů, piktmuţíka Cvrčka Cvrkala, a změnila ho ve své nebeské oko. Prohlídky poštovních holubů a dopravili hlášení jsou pro patnácticentimetrového Cvrčka denním chlebeni. (Navíc, prakticky vzato, je Cvrček také nejlépe placeným policistou na světě. Je úţasné, jak obrovský se můţe zdát plat průměrného policajta, kdyţ si za penci koupí jídlo na celý den.)
31
Jeden dlouhý zlatý vlas denně Serţantka Angua, příslušnice Hlídky, je vlkodlačice. Potíţ je v tom, ţe to je většinou všechno, co lidé chtějí vědět. Málokdo z nich se zdrţí déle, aby si vyslechl, ţe jste v běţném ţivotě vegetarián a dáváte si velký pozor, abyste se drţeli zákona i za úplňku (i kdyţ je lepší neptat se na kuřata). Klacík vám hodí mnohem víc lidí neţ upírům (a vy ho musíte chytit, ten kus psa ve vás se nezapře), protoţe upíři vypadají odmítavě a prudce nedýchají. Alespoň většinou ne. Jedno z jasných míst Anguiny kariéry je, ţe a) uţ skoro kaţdý ve městě ví, ţe v Hlídce slouţí vlkodlak a b) téměř stejný počet si jich myslí, z celkem jasných důvodů, zeje to desátník Nóblhóch. Navíc právě proto, ţe je Ankli-Morpork, jaký je, do výbavy současných zločinců teď patří i anýzové bomby a peprmintový sprej, takţe její dokonalý nos uţ není tak obrovskou předností jako kdysi. Na druhé straně je velmi bystrá a inteligentní v jakékoliv podobě, takţe je v hierarchii Hlídky (bez ohledu na pohlaví) de facto muţ č. 3. Má stálou známost, tedy alespoň tak stálou, jak to za daných okolností jde, s kapitánem Karotkou. V Paulově provedení měla vţdycky mírně nejistý vzhled, jako by byla neustále připravena obrátit se a dát se na útěk... Na druhé straně, kdyţ se nad tím zamyslíte, dává to smysl... Lidé se mě ptají na její jméno. Vymyslel jsem si ho, ale teď uţ by bylo těţké představit si pro ni jméno jiné. Budoucí perspektivy: Nejisté. 32
Nemá ţádný domov, kam by se mohla vrátit, a Hlídka je její ţivot. Na druhé straně musí její románek s kapitánem Karotkou nějakým způsobem vykrystalizovat nebo brzo skončit. V tomhle směru bych nějaký ten nápad měl...
Angua Přál jsem si, aby měla Angua stejný výraz očí ve své lidské i vlčí podobě, aby to byl mezi jejími dvěma podobami jakýsi spojovací prvek.
33
34
Navážka Pravděpodobně je to jedna z postav, která dosáhla v průběhu našich příběhů největšího osobního úspěchu. Na scéně se objevil poprvé v Barvě kouzel, kde byl přikován řetězem u dveří hospody, v níţ fungoval jako rozpleskávač (totéţ co vyhazovač, ale vyhazuje mnohem větší silou). Teď je starším serţantem v Městské hlídce. Je velmi spolehlivý - odvádí dobrou práci, poslouchá příkazy, je celkem chytrý, i kdyţ poněkud hrbolatým, trollím způsobem, a shrnuto a podtrţeno, patří mezi těch několik, o jejichţ úspěchu se ve městě vyprávějí příběhy. Zeměplošští trollové byli stvořeni jako logická odpověď na otázku: Proč se trollové ráno mění v balvany? A odpověď zní: Ne kvůli slunci, jak většina lidí věří, ale proto, ţe přehřátí hlavy způsobí, ţe jim dočasně přestane fungovat jejich silikonový mozek. (To jim ovšem na druhé straně nebrání v tom, aby se v době odpočinku nenalévali roztavenými minerály. Konec konců, přílišná konzumace alkoholu způsobí, ţe přestává fungovat i lidský mozek, ale to je v obou případech tak nějak součástí té věci.) Kdyţ jsem ještě chodil do školy, často jsem si kreslil Naváţku a jeho kamarády trolly do učebnic a pokoušel se psát fantastické příběhy z jejich pohledu. Poněkud se mě dotýkalo, ţe většina knih, které jsem četl, popisovala trolly jako velké, silné, a proto zlé. Coţpak oni nemají rádi své děti? A proto je také Ankh-Morpork sídlem Silikonové ligy proti pomluvám…
35
36
37
Neobvyklí podezřelí Skutečnost, ţe Městská hlídka je zaměstnavatel, který zcela upřímně nabízí pracovní příleţitosti kaţdému a bez rozdílu, z velké částí vyplývá z omezeného a cynického pohledu velitele Elánia na lidi jako takové: jsou policajti a pak ti ostatní. Trollové, pidimuţíci, trpaslíci, golemové... je jedno, kým a čím jste byli. On uţ dohlédne na to, aby z vás byl policajt skrz na skrz. 38
Je to, všeobecně vzato, velmi moderní síla, která disponuje vzdušnou hlídkou (skřítek policista Cvrkal na různých druzích ptáků), a dokonce i ekvivalentem fotoaparátů s okamţitým zhotovením obrazu. Nedaleko Pseudopolského dvora je bývalá továrna na limonády, nyní výcvikové středisko pro nováčky. Jiná města Zeměplochy dokonce platí za to, aby tam mohli studovat jejich policisté, a lord Vetinari pečlivě dohlíţí, aby se jim dostalo skutečně dobrého výcviku. Nakonec to není špatná představa, ţe policisté v městech aţ k horám Beraní hlavy byli vycvičeni k tomu, aby salutovali veliteli Elániovi.
39
40
Cech vrahů: S pýchou pozvednete cizí hlavu Cech vrahů je bezesporu nejbohatší a rozhodně nejvznešenější z cechů, které ovládají město Ankh-Morpork. Jedno z prvních poučení, kterých se nově nastupujícím ţákům dostane, je, ţe vraţedné atentáty nejsou obyčejným zaměstnáním, ale přímo posláním pro gentlemany a v poslední době (od chvíle, kdy byla otevřena kolej Černé vdovy a Kudlanky náboţné) stále častěji i pro dámy. Cech se teď, v moderních časech, stále důrazněji snaţí distancovat od obyčejných mordýřů, kteří zabíjejí kvůli nějakým obyčejným penězům. Členové cechu zabíjejí jen kvůli velkým balíkům peněz. Přestoţe prostředky a způsob, jakým je pouţívali oni vznešení gentlemani (potaţmo vznešené dámy), byly díky přísným pravidlům poněkud neohebné a často komplikované, řadily se vraţedné atentáty vţdycky k velmi důleţitým politickým nástrojům. Na druhé straně se mnoho členů cechu někdy celý rok dýky a pláště ani nedotklo. Je to sounáleţitost společného Členství, co se počítá, a pak, samozřejmě, absolvování školy a znalost toho, co se na ní vyučuje, je velmi vhodným existenčním minimem pro kaţdého, kdo by se mohl, později ve svém ţivotě, terčem takového politického KRUXMINOR atentátu stát. 41
Navíc kaţdý gentleman dá přednost tomu, být zabit příslušníkem své vlastní společenské třídy, zvláště, kdyţ se můţete spolehnout, ţe to nepokazí a moc při tom nenadělá. Představeným Cechu vrahů je lord Odkraglli, který do této funkce nastoupil po tragické smrti Dr. Kruxminora, oddaného sluţebníka Cechu vrahů, jenţ padl za oběť první a také poslední ruč-nic(e), která se ve ZLORF FLANELNOHA městě objevila. Odkraglli je ještě uhlazenější a jemnější gentleman neţ zesnulý dr. Kruxminor a patří k hlavním politickým hráčům města. Je zkušeným travičem, i kdyţ ani u jediného mrtvého, s nímţ měl lord Odkraglli co do činění, nebyla zjištěna otrava. To ovšem nabízí moţnost, ţe je dr. Odkraglli nejen zkušeným, ale i výjimečně dokonalým travičem.
42
SLEČNA ALICE GUERILOVÁ Mistr ČASNAČAJ
HUPTAM STRUSKA EDUARD ZE MŘELÍ
72HODINOVÝ ACHMED
43
DR. BĚLOBRAD 44
Dům veselí Koleje Cechu vrahů vznikly tak, ţe jsem vzal klasickou anglickou školu a otočil všechny ovládací knoflíky, zvláště ten označený násilí, do polohy „jedenáct". Cech šašků a kašparů je zaloţen na dvou základních pravdách: Humor jako profese je velmi těţký chlebíček a lidé se většinou v přítomnosti klaunů necítí ve své kůţi. Jeden by si skoro myslel, ţe dostávají poselství tam odněkud Zvenčí. Moţná je to tím, ţe mají stejně strnulý úsměv jako lidská lebka. A ten úsměv jako by se vysmíval nám a klauni to vědí. Jsou ve styku s něčím pradávným nekontrolovatelným. Proto je cech ubohé místo, plné starých vyčichlých vtipů a nudných komediálních klišé, která se musí ţáci učit zpaměti. Nově vymyšlená se nesmí veřejně uţívat, dokud nejsou celá desetiletí testována ve stěnách cechu. Je to něco podobného jako přísnější středověký klášter, jen bez toho bodrého smíchu, který se v takových klášterech často ozýval. Mnoho absolventů cechu odchází jako šašci a kašpaři do těch nejvznešenějších domů, a tak má cech špeha prakticky u kaţdého dvora. Není tedy divu, ţe je cech velmi bohatý. Své bohatství však rozhodně nezískal tím, ţe by se za břicho popadal. Lord Vetinari, který je podle měřítek tyranie velmi tolerantní, programově stíhal a zavíral mimy. Ten člověk prostě ví své. Paulův obrázek dr. Bělobrada to dokonale shrnuje. Za klaunským úsměvem je vidět zachmuřená tvář muţe, který je smrtelně váţný. Na Zeměploše, stejně jako jinde, klaunovou podobou je jeho tvář, ale makeup, návrh klaunského malování, můţe zdědit. Posledních tři sta let byl vţdycky někdo doktorem Bělo-hradem. Lidé přicházejí a odcházejí, ale klaun je věčný.
45
NEJISTÝ CÍL
46
47
48
Cech žebráků: Když se vám smůla lepí na paty Ţebrácký cech je nejstarší cech ve městě a je poměrně mocný, kdyţ uţ kvůli ničemu jinému, pak kvůli mnoţství svých členů. Vytvořil jsem ho volně podle starých ţebráckých „cechů", jejichţ rozkvět trval několik staletí aţ do dob Tudorovců. Ţebráci se dostanou všude a vyslechnou mnoho věcí a byli to prakticky oni, kdo se šourali celým městem a stali se „městskou šeptandou". Ţebráci vţdycky věděli, kdo s kým, kde, co, proč a jak, věděli, kdo je právě na výsluní a koho šoupli do chládku, jaké tajemství kdo na koho vyhrabal a čí mrtvolu kde zakopali... Potrhané hedvábné roucho představeného Cechu ţebráků nosí královna Molly, která je pod všemi svými bradavicemi velmi mazanou dámou. Vládne ještě další silou, která se obvykle se ţebráky nespojuje. Bohatstvím. Cech je nesmírně bohatý, protoţe je třeba uvědomit si, ţe ţebráci nic nekupují a za nic neplatí. Všechny ty z milosrdenství darované mince, šestáky, grešle, měďáky a pence se díky tomu hromadí roky a roky a jen úroky z úroků přinášejí skvělý výnos. Ve městě jsou lidé, kteří si najímají velmi vznešené domy, a někteří z nich by byli opravdu šokováni, kdyby se dozvěděli, kdo jsou jejich domácí (kteří samozřejmě stojí na konci dlouhého řetězu agentů a realitních kanceláří). Kopat do ţebráků na ulicích Ankh-Morporku je velmi nerozumné, je jednodušší a rozumnější darovat jim pár pencí (a jistě i méně namáhavé). Mimo to má karma v Ankh-Morporku zvyk otáčet se rychle a často s sebou přinese i soudní úředníky. Je zvláštní, ţe nejproslulejší ţebráci ve městě, Starý Smrďa Rum a Pokrytecká parta, jejímiţ členy jsou Jindra Rakvář, Podříznutý Arnold a Kachní muţ, jsou jen čestnými členy cechu, protoţe jejich přirozený génius se nedá spoutat obyčejnými pravidly. Chodí ţebrat dokonce i do cechu a vycházejí odtamtud bohatší. Kaţdý má své hrdiny.
49
STARÝ SMRĎA RUM
KACHNÍ MUŽ
50
51
52
Dav Ankh-Morpork ţije především na ulicích. Nedostatek obytných prostor uţ přestal byt před delší dobou kritickým problémem, teď uţ se změnil v něco metafyzického. Ulice je to místo, kde ţijete, jíte a bavíte se, zatímco čekáte, aţ na vás přijde řada v posteli. Celé město je... něco jako protodav.1 Novinky putují šeptandou rychle, protoţe šeptalové jsou blízko u sebe a díky tomu, ţe tvoří tak hustou sít, dokáţí polapit i nejdrobnější novinku. A pak se tihle lidé, z nichţ mnozí vlastní fungující, téměř plnohodnotný mozek, náhle změní v Dav, jehoţ IQ má úroveň toho, co můţete oškrabat z podráţek farmářovy holínky. To, z čeho Dav sílí, čím se ţiví, jsou události. Všeobecně je přátelský. Bude stejně pohotově jásat na svatbě jako při veřejné popravě. Směje se vtipům a pláče na pohřbech. Máloco tak vyšperkuje jeho den jako atraktivní sebevraţda, zvlášť kdyţ hlavní účastník skáče odněkud z velké výšky, ale stejně tak bude aplaudovat i odváţnému zachránci. Dá se snadno vyplašit, ale rychle se zase vrací, aby se podíval, před čím to vlastně utíkal. Dav miluje pestré barvy a věci, kterým se dá snadno porozumět.
1
Pozn. překl: Rozuměj, jako protoplazma nebo Protopopov.
53
OTTO SCHRECKLICH
54
55
Udělejte mu nabídku, kterou nemůže pochopit Lidé říkají: „Dvojici Tulipána a Zichrhajce jste vytvořil podle..." a pak doplní jména některé z půltuctu vymyšlených proslulých dvojic. Odpověď zní ne, ale pravděpodobně je mám ze stejného zdroje. Je to Zákon příběhu, ţe kdyţ máte dvoučlenný zločinný tým (duogang), jeden z členů bude mozkem trustu, zatímco druhý jeho svalstvem a bude tak i mluvit. Poněkud zvláštní drogové návyky pana Tulipána a jeho obdiv pro nejkvalitnější umělecká díla, jak se zdá, docela zabraly, stejně jako jeho časté pouţívání výrazů -ný, -nýho, -nýmu atd., coţ je koncovka jednoho ze známých proklínajících přídavných jmen, které pouţívá s pravidelností dávkovacího automatu. Kdyţ jsem si představil, jak kráčí v noci muzeem výtvarného umění a trousí za sebou -ný kuličky proti -nejm molům a znalecké poznámky o tý -ný agateánský keramice z toho -nýho osmýho století, musel jsem to prostě dostat na papír. Dostal jsem se pak do jistých rozpaků, kdyţ jsem obdrţel svazeček dopisů od převáţné většiny ţáků jedné třídy jede- náctiletých, kteří knihu četli ve škole. Pan Tulipán se jim zdál prostě skvělý. Na druhé straně, našlo se dost dospělých, kteří si právě na to -ný stěţovali, coţ je dost zvláštní, kdyţ si uvědomíte, ţe to není nic jiného neţ jedna krátká a napůl polknutá slabika. OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ: Má vydavatelka v té době vyslovila přání, aby pan Tulipán nezemřel. Bylo jí ho líto kvůli jeho hroznému mládí. Chtěla, aby se objevil ještě v některé z dalších knih. Nedokázal jsem se postavit tváří v tvář jejímu ustaranému úsměvu, takţe jsem se v poslední verzi příběhu utekl ke kompromisu.
56
57
Tavící kotlík s velkými kousky Ankh-Morpork je mnohonárodní komunita, obohacená a posílená směsicí mnoha ras. Tím se samozřejmě chlubí i mnoho jiných měst, ale o Ankh-Morporku to můţete tvrdit s upřímnou tváří a bez zkříţených prstů. Je to svobodné město. Připouštím, ţe můţete být svobodně ubodáni noţem v některé zapadlé uličce, ošizeni nebo můţete svobodně zemřít hladem, ale to je tím, ţe „svoboda" je nebezpečná věc a podle lorda Vetinariho se neskládá jen z těch příjemných kousků. Jediná záruka - přesněji řečeno útěcha - je to, ţe je velmi nepravděpodobné, ţe byste byli probodnuti, naraţeni na kůl, prostřeleni stříbrnou kulkou nebo pouţiti jako zahradní ozdoba v rámci vládní politiky. To je důvod, proč je město tak přitaţlivé pro uprchlíky z jiných, méně osvícených společností. Dokonce ani hymnu městského státu ankh-morporského nenapsal některý z jeho synů, ale návštěvník, upír, hrabě Henrik Schlaftrünke von Überwald (narozen 1703, zemřel 1782, znovu zemřel 1784 a také v r. 1788, 1791, 1802/4/7/8, pak 1821, 1830, 1861, probodnut kolíkem 1872). Udělal si dlouhé prázdniny, aby unikl jistým lidem, kteří by s ním rádi probrali podrobněji otázku uřezání jeho hlavy, a kdyţ se ocitl ve městě, prohlásil, ţe na něj udělal obrovský dojem vládní systém, který vyuţívá k udrţování klidu a pořádku ve městě systém vydírání, úplatků a kdyţ uţ to jinak nejde, tak nabídne svým protivníkům takovou cenu za jejich zbraně (z nichţ většina byla vyrobena v Ankh-Morporku), ţe ji prakticky nikdo nedokáţe odmítnout. I kdyţ teď ve městě ţijí příslušníci alespoň deseti ras, zabydleli se tam především trollové a trpaslíci. Abychom se vyjádřili přesně, trollové jsou v menšině, ale potom, co jste potkali na ulici svého prvního trolla, je těţké si něco takového připustit. Existuje jistá škola, která praví, ţe ankh-morporští trpaslíci jsou ţidé, i kdyţ ţidovští fanouškové, kterým to občas řeknu, jsou s tím, jak se zdá, docela spokojeni. (Jak víte, trpaslíci tvrdě pracují, drţí se zákonů, jsou ochotní se dohodnout, chovají v úctě psané památky a tradice, i kdyţ se o 58
nich někdy přou. Cítí lehký pocit viny za to, ţe pracují ve městech, daleko od rodných hor a dolů, a přesto nebo snad proto respektují tamní ultratradicionalisty, i kdyţ ti, jak se zdá, nedokáţou kráčet s dobou...) Kaţdému, co jeho jest: Já se pouze pokoušel vymyslet trpaslíky, kteří by se hodili do moderní fantasy, a zároveň pracovali. Nikdo nedokáţe strávit celý ţivot kopáním kamene v šachtách. A ţivot je něco víc neţ jen umění nabrousit sekeru. Proto v současné době ţije v Ankh-Morporku uţ druhá či třetí generace trpaslíků, kteří nikdy nebyli v dole a nemají ani v úmyslu do ţádného vlézt. A existují dokonce lidé, kteří milují trpasličí kuchyni. Tedy jsou ochotni ji jíst. Kdyţ mají hlad. Ankh-Morpork má v těchto dnech tak početnou skupinu moderních trpaslíků, ţe dokáţí ovlivnit dění aţ ve své tisíce mil vzdálené domovině. Svět se mění.
59
Trollové přišli do města později. Připomínám, ţe jsou to v mém podání mírně upravené verze klasických trollů, kteří byli chlupatí. Byli ovlivněni i známými pověstmi o tom, ţe se trollové mění v kameny ráno, nebo, abych to řekl jinak, kdyţ se ohřejí, nebo ještě jinak - kdyţ se jejich mozek zahřeje natolik, ţe se vypne. Tam daleko v horách trollové bezpochyby reagují jako horští trollové, ale ti, kterým se podařilo úspěšně dostat do toho, čemu se tak přehnaně říká civilizace, se naučili v přítomnosti blátivých, čvachtavých lidí našlapovat opatrně. Našlapují ještě opatrněji v přítomnosti trpaslíků, protoţe tyhle dvě rasy se nenávidí neobyčejně intenzivním, jedovatým způsobem. V sebeobraně neustále bojují mezi sebou, a to uţ tak dlouho, ţe ani jedna strana nemá moţnost na protivníka zaútočit. Ona moderovaná nechuť, jiţ si dávají najevo v Ankh-Morporku, je v porovnání s tím bratrskou láskou. Chrysopras je předseda Silikonové Ligy proti pomluvám, majitel klubu Jeskyně a vůdčí postava ankh-morporské trollí společnosti. Pochopitelně není ani v nejmenším namočen ve všech těch nelegálních obchodech a činnostech a rozhodně byste o tom neměli mluvit, pokud nejste připraveni riskovat to, ţe vám někdo utrhne hlavu. Trollové Trollové se od mých prvních náčrtků Naváţky dost změnili a nikdy provedu poměrné velkou změnu, jen abych vyhovil svým představám. Jako dítě jsem strávil hodné času sbíráním minerálů a myslel jsem, ţe bych se mohl stát geologem. Kdyţ jsem v přírodě, mám pořád ještě sklony nacpávat si kapsy minerály a kamínky. Svou sbírku jsem pouţil jako inspiraci pro zpodobnění trollů.
60
Rubína Pouţil jsem Terryho odkazy, podle kterých vypadá jako bohyně plodnosti lovců mamutů. Má Široké boky a ňadra mohutná jako kameny. 61
62
Bez draků to nejde ... Jak byste tomu mohli jinak říkat fantasy? Abychom pokryli všechna hluchá místa, má Zeměplocha dva dračí druhy. Tak především tady existují vznešení draci, takoví ti klasičtí „létající dinosauři". Jsou výplodem lidské fantazie, coţ není totéţ, jako kdyby se řeklo, ţe neexistují. Jsou celkem nudní a známí. Pak jsou tady bahenní draci, kteří pravděpodobně vznikli ve vesmíru, kde dorůstají délky několika mil (Errol, ten drak s obráceným reaktivním pohonem, s nímţ jsme se setkali v knize Stráţe! Stráţe!, je spíše krok zpět neţ mutace). Mohou se ţivit prakticky čímkoliv, jsou velmi přizpůsobiví, mnoţí se rychle a nadšeně a mnoho samečků během říje vybuchne díky kombinaci přepjatých nervů a zaţívacího traktu, který je prakticky velkou a velmi nestálou chemickou továrnou. Myslím, ţe jsou mnohem zajímavější neţ ti první. Uţ si ani nevzpomínám, jak jsem na ně přišel. Jak se často stává, nejspíše vznikli tak, ţe jsem vzal váţně něco, co vlastně ani váţné být nemělo. Jenţe na mě udělala velký dojem kniha Petera Dickinsona Let draků (The Flight Of Dragons), která se snaţila úţasným způsobem vysvětlit vše o dracích, od toho, jak je moţné, ţe se tak obrovský ţivočich udrţí ve vzduchu (draci, jak víte, byli více méně řiditelní), aţ k tomu, proč se nepodařilo najít ţádné jejich kosti. Paul kreslí draky rád. 63
64
65
Okružní jízdenka Zeměplocha vznikla jako skutečná turistická past. Měl jsem v úmyslu cestovat známými fantazijními vesmíry, kde se charaktery lidí mění, kde mohou úţasní barbarští hrdinové zestárnout, mágové se dávají na útěk a se Smrtěm si můţete popovídat. 66
Postava turisty mi proto přišla jako velmi vhodná, zvláště kdyţ je to turista, který věří v hrdiny a mágy a jak se zdá, nevnímá skutečnost, ţe ti, s nimiţ se setkal, nejsou stejní jako ti, o nichţ četl v knihách. Tak vznikl Dvoukvítek. Neustálý optimista, velkorysý, dobré mysli a s pevnou vírou, ţe v kaţdém člověku je kus něčeho dobrého. Většina těch, s nimiţ se potkává, věří ovšem spíše v to, ţe je-li to tak, je třeba to u toho člověka najít a ukrást mu to. Dvoukvítek vstoupil na scénu jako mladý turista reportér. Kdysi jsem navštěvoval „mediálně zajímavé" občany v doprovodu fotografa. Vţdycky jsem znovu a znovu ţasl nad tím, jak dokáţe muţ s fotoaparátem ovládat lidi, kteří se původně ani nechtěli dát fotografovat. Jen jeden obrázek, prosím... kousíček doleva, ještě jednou, co takhle jednu s tou kočičkou, ještě jednu, ustupte o kousek, no to je úţasné, a ještě jednou... Během dvacátého století jsme to museli mít v genech. Všude, s výjimkou vojenských prostorů, mají lidé v západním světě2 sklony dělat to, co jim řekne nějaký šílenec s fotoaparátem nebo kamerou.
2
Pozn. překl.: Proč jen v západním světě? Nechápu...
67
68
69
Mrakoplaš Mrakoplašovým zaměstnáním je setkávat se se zajímavými lidmi. Čtenáři se doţadují jeho dalších příhod, ale s postavou, která je zbabělá a navíc je jí ještě jedno, kdo se to dozví, jsou vaše moţnosti omezené. Další potíţ je v tom, ţe takový hrdina nemá příliš bohatý vnitřní monolog. Má jedno přání, aby ho všichni nechali na pokoji a on si mohl v klidu třídit nezajímavé kameny (ti, kdoţ nečetli ţádnou ze zeměplošských knih, by měli vědět alespoň to, ţe díky obrovským vzdálenostem, které urazil na svých útěcích v těch nejexotičtějších prostředích, byl jmenován mimořádným profesorem Krutého a neobvyklého zeměpisu). On a Zavazadlo zůstávají jakýmsi symbolem celé série, bez ohledu na to, ţe jsou jen vedlejšími hrdiny. Potíţ je v tom, ţe největší hrdinové se stávají z lidí, kteří hrdiny být nechtějí, takţe - ach jo - čeká ho v budoucnosti ještě alespoň jedno dobrodruţství. Patří k těm hrdinům, na které se Paul zaměřil, Mrakoplaš na Čtyřiksu je dokonalý. Jak vzniklo Zavazadlo, uţ jsem zapomněl, a tak jsem si to asi znovu vymyslel, ale je to asi takhle: Byl to trik, který jsem vyuţíval, kdyţ jsem psal pro své přátele hry na hrdiny. Kdyţ jste zkoumali své imaginární katakomby, ukládali jste všechno, co jste našli, tedy kořist, spodní prádlo i zbraně do zavazadla, které i kdyţ bylo výjimečně uţitečné, dělalo jen to, co jste mu řekli. A kdyţ jste mu pak v jedné chvíli zapomněli dát příkazy, spadlo vám s celým obsahem z útesu do hlubiny. Jak jsme se nasmáli. V té době jsme se museli bavit sami. Myslím si ale, ţe se vynořilo z mysli mnohem lepšího spisovatele, který si půjčuje můj mozek v době, kdy spím. Ty nejlepší nápady mě napadají během několika minut, kdyţ se ráno probouzím.
70
Tak uţ se s tím jednou vyrovnej! Jsi závislý na erteplích 71
Mrakoplaš Mrakoplaš je první zeměplošská postava, kterou jsem nakreslil. Potom, co jsem si přečetl Barvu kouzel a Lehké fantastično, vynořil se mi před očima hotový, do poslední podrobnosti a já věděl přesně, co chci zachytit. Chtěl jsem podat tohohle milého outsidera v duchu Fagina, jak ho podal Ron Moody, a Catweasla (postavička dětského TV seriálu z r. 2002). Na Zeměplochaconu r. 2002 mni bylo také zdůrazněno (mladičkou dívkou), ze jeho vzhled má hodné společného s Shaggym ze Scooby Doo - je to přirovnání, které mé nikdy nenapadlo. ale uvědomil jsem si, ţe je výstiţné. Oba mají stejný vyhublý vzhled a oba jsou nesmírní zbabělci.
Křičící Mrakoplaš Tohle je parodie na Munchův proslulý obraz Výkřik. Nervózní Mrakoplaš mi připadal jako skvělá postava právě k tomuto účelu. Nakreslil 72
jsem jej pro paperbackové vydání knihy Poslední hrdina. Na obálce byla pouţita část ilustrace s tím, ţe se celá objeví uvnitř knihy. Bohuţel, uvnitř knihy se pak objevila ještě menší část obrázku. Tady tedy poprvé vidíte ilustraci celou. Teď konečně pochopíte, proč Mrakoplaš křičí.
73
74
Alma Pater: Neviditelná univerzita Jméno je odvozeno od společnosti vědců dalších učených muţů, která existovala v osmnáctém století a byla známa pod názvem Neviditelná univerzita. Vzhled onoho místa vám bude poněkud připomínat Oxford. Mágové NU se během příběhů hodně změnili. Historie univerzity byla zpočátku téměř vulkanická. Rychlost, s jakou se střídali arcikancléři, v člověku budila obavy. To všechno se změnilo, protoţe jsem s dokonalou jasnozřivostí usoudil, ţe vytvořit nějaké příběhy kolem magické koleje tohoto typuje prakticky nemoţné, a proto jsem chtěl NU poněkud stabilizovat, abych si vytvořil prostor pro další příběhy. Oficiálně k tomu došlo s nástupem arcikancléře Vzoromila Výsměška a vybudováním budovy Silnoproudé magie, coţ byly 75
dva faktory, které téměř vedly k odumření zvyku zajistit si postup odstraněním nadřízeného, a tedy k poklesu počtu mrtvých na ţebříčku funkcí ústavu. Univerzita se vyvíjela spolu s městem pod vládou Vetinariho. Teď uţ si NU nemohla dovolit ponechat svou správu v ruce hrstky maniaků, protoţe je to špatné nejen pro chod ústavu, ale především pro obchody. Výsměšek vládne NU slabými náznaky a silným hlasem. NU vyučuje, jak pouţívat magii, ale také jak ji nepouţívat, coţ je velmi těţké. Dalo by se říci, ţe NU ţije prací, i kdyţ přesnější by bylo říci, ţe spíš ţije, neţ pracuje, a Výsměšek se stará, aby zaměstnal myšlenky svých kolegů něčím neškodným, jako jsou třeba výbory a komise všech druhů. Stejně jako Ankh-Morpork nebo Zeměplocha, i NU byla dosti sloţitě popisována, aniţ měla svou konkrétní formu (a tak to má být). Byl vyroben omezený počet jejích modelů, které se teď přesouvají mezi sběrateli za nemalé peníze. Modely byly velmi podrobné, nechyběly v nich ani ony pověstné vytahovací cihly, s jejichţ pomocí se mágové studenti vraceli na univerzitní půdu po zamčení bran. 76
Vláda se do věcí NU neplete. Nepokoušeli se o to ani ti nejšílenější Patricijové, kteří kdy byli u vlády. Univerzita souhlasí s tím, ţe by měla kaţdoročně zaplatit daně, a město zase s tím, ţe ji o to kaţdoročně zapomene poţádat. To místo je prakticky akademickým nebem, protoţe celý, i kdyţ nezmiňovaný účel existence NU je dát mágům něco, čím by se zaměstnali a co by bylo méně destruktivní neţ vraţda. Mágové nemají rádi administrativu, papíry jsou k tomu, aby se hromadily na stolech, ne aby se četly, a kdybyste se nějakým způsobem dostali dovnitř, našli si prázdnou kancelář, tvářili se zaměstnaně, chodili pravidelně k jídlu a dokázali udrţet nit konverzace, spojili byste se s tkanivem dění univerzity zcela beze švu. Říkali mi, ţe něco podobného bylo v Oxfordu moţné ještě v šedesátých letech minulého století.
77
78
Mágové Většina dnešních mágů vystudovala NU, i kdyţ je známo, ţe existují i další magické koleje, k nimţ můţeme počítat i slibně se rozvíjející Prašnekovu univerzitu v Pseudopolisu. Starší mágové mají sklony tloustnout, nebo přinejmenším nabrat nějaké to důstojné kilo. NU má velkou tělocvičnu, která je tam pro případ, ţe by o ni někdo stál. Pokud o ni nikdo nestojí, tělocvična tam není. Mágové málokdy provedou něco magického, s výjimkou nějaké drobné ekvilibristiky, malé levitace nebo potřebné ohnivé minikoule k zapálení dýmky, protoţe provádět něco většího neţ to, je jako vytáhnout kartu ze základu domečku z karet. Kdyţ to uděláte, pak je ta karta, jiţ jste vytáhli, to nejmenší, s čím pak budete mít starosti. A teď si představte, ţe všechny ty karty budou mít okraje ostré jako břitva. Navíc v posledních dnech má magická část NU sklony stáčet se kolem budovy Silnoproudé magie, účelově postavené moderní budovy, která právě z toho důvodu prosakuje a za vichřice odpuzuje vítr. Právě v této budově vzniklo mnoho výjimečných vynálezů jako suši pizza a podobné nové objevy, které posouvají hranice magična. Mnohé z místních objevů přispěly nesmírnou měrou k dobru lidstva, nebo alespoň té části lidstva, která ţije v NU. Dnes tam uţ mají dokonce i ústřední vytápění...
79
80
Veda na Zeměploše I. a II. Tyhle dva svazky, k nimţ se brzo připojí třetí, napsali biolog Jack Cohen a matematik lan Stewart, kteří se postarali o tu vědeckou stránku knih. Já udělal ty ostatní texty. Odrazovým můstkem pro jejich napsání bylo naše přesvědčení, ţe většina lidí na planetě Zemi si představuje vesmír způsobem, který by se mnohem více hodil právě na Zeměplochu. Teď uţ si nejsem tak docela jistý, jak to vlastně začalo, protoţe kdyţ tak o tom přemýšlím, naše první společné plánovací schůzky spočívaly v tom, ţe jsme se překřikovali, abychom dostali některé ze svých vybraných východních jídel. Abych řekl pravdu, lan a Jack do knihy zahrnuli prakticky cokoliv, o čem si mysleli, ţe je zajímavé, coţ tedy znamená všechno, takţe chápete, ţe naše práce byla velmi zábavná. Moje úloha spočívala v tom, ţe jsem říkal věci jako: „Tomu nevěřím", „Tenhle kousek by potřeboval vysvětlit" či „A to je váţně pravda?" Kaţdá kniha také obsahuje více méně 30 000 slov „klasického" zeměplošského příběhu, který mi poskytuje logický (alespoň do jisté míry významu slova „logický") způsob, jak spojit zeměplošské postavy s osobnostmi z naší historie. Pravda je, ţe to funguje celkem snadno jak můţete vidět na Paulově parafrázi Wrightova Experimentu se vzduchovou pumpou. Zdá se, ţe velcí muţi s plnovousy, kteří zastrašují lidi a chovají se, jako kdyby měli ty nejskvělejší mozky v celém vesmíru, jsou doma v kaţdém století. Hraje v tom jistou roli šířka ... 81
82
Technika Zeměplochy Zeměplocha je magické místo, ale magie se tam pouţívá v běţném denním provozu velmi málo. Proč? Protoţe je hloupá, těţkopádná, nespolehlivá a pokud se má pouţít správně, je tak obtíţně proveditelná, ţe je jednodušší přestat se ţivit ţábami a brouky, věnovat péči dokonalému image, nacvičit si nějaký ten vhodný postoj a aţ vám řeknou „teď!", dělat ze sebe prince. Magická stvoření jsou ovšem povolena - nejpřesnější hodinky jsou poháněny šlapajícími skřítky, které je moţno vycvičit i k tomu, aby malovali něco jako „fotografie" (ikonografie) a poháněli celou řadu ODOček (neboli osobních disorganizérů), z nichţ kaţdý následující má mnohem protivnější vlastnosti neţ ty předchozí. HEX, myslící stroj NU, stále ještě potřebuje k provozu mraveniště a tisíce stop skleněného potrubí, ale přenavrhl a přestavěl se natolik, zeje více méně celý magický (technicky je HEX vlastně to, čemu se říká „obchodní fetiš": mágové nejdřív postavili něco, co vypadalo jako počítač, a do toho pak teprve vstoupila počítačovost). Všeobecně vzato je však ve světě, kde je pára nespoutaný ţivel a kde elektřinu pouţívají jen šílení vědci, aby lepili na strop kočky a malé děti, třeba pracovat s nesmírnou vynalézavostí. Několik generací, které uţ vyrůstaly ve světě elektroniky, si nedokáţe uvědomit, jak sloţitý a záludný byl neelektrický svět, o světě neelektronickém ani nemluvě. Velká linka, kterou tvořilo více neţ 350 semaforových věţí, je zeměplošský telegrafní systém a něco jako tamější internet. Jeho provoz i pouţití jsou drahé, ale jeho technici uţ ovládli způsob, jak přenášet obrázky. V procesu přenášení obrazu není vyuţito magie, ani co by se za nehet vešlo, aţ na... no dobrá, něco magického tady je. Mágové mají zařízení, které se jmenuje Omniscop neboli Vzděvid, kterým se lze podívat kamkoliv. Vzděvidy jsou magické, a tedy dosti nudné. To magické věci často bývají. Nemůţete se podívat dovnitř, abyste viděli, jak kolečka fungují. A pak... i to, ţe ty uţ zmíněné opice, kterým se nechtělo být na stromech, nakonec vymyslely 83
technologii, s jejíţ pomocí přenesete obrázek během několika hodin na vzdálenost tisíce mil, je vlastně velká magie.
84
85
Vzestup člověka: Knihovník Zeměplošská teorie evoluce zní, ţe opice se nepochybně vyvinuly zpětným procesem z lidí, kteří neměli čas na nic, ani na to, aby se ohlídali. Moţná, ţe je to teorie chybná, ale knihovník na Neviditelné univerzitě se více neţ pravděpodobně vyvinul z doktora Horáce Paklobúka, který vedl nezávadný ţivot aţ do chvíle, kdy mu Magická nehoda pozpřeházela geny. On je hmatatelným důkazem toho, ţe tady se dal vývoj tou správnou cestou, protoţe knihovník je v podobě orangutana velmi šťastný a má strach, ţe jeho pravé jméno někdo zneuţije k tomu, aby ho změnil do původní lidské podoby, přesně tak, jak se to při starých magických obřadech dělá (většinou ale obráceným směrem). Zašel dokonce tak daleko, ţe upravil univerzitní záznamy, aby zakryl události kolem svého vývoje. Jeho obavy jsou však neopodstatněné, ale na druhé straně je jasné, ţe kaţdý, kdo se jmenuje Paklobúk, má ve své minulosti místa, k nimţ by se velmi nerad vracel. Kaţdopádně jsou teď všichni spokojeni s tím, ţe největší knihovnu ve vesmíru vede lidoop (univerzitní knihovna obsahuje kaţdou knihu, která kde vyšla, vychází, vyjde i měla vyjít, v kaţdém jazyce tohoto i jiných 86
vesmírů, i kdyţ je pravda, ţe některé z nich musíte dost dlouho hledat). Knihovník se ţivě zajímá o dění ve městě a stále ještě je speciálním členem Městské hlídky. Jako přátelský tvor je všude vítán. Jen málokteré dveře se neotevřou stopadesátikilovému orangutanovi. Byl vytvořen jako ţert. Je to smutné, aleje to tak. Potřeboval jsem proměnit knihovníka v něco legračního a orangutan se mi prostě hodil (později jsem potkal dospělého orangutana v divoké přírodě a teď vím, ţe smích nebo pouhé vycenění zubů je něco, co by si měl v přítomnosti tohoto lidoopa kaţdý váţně rozmyslet). Není ale sám. Smrť a Stařenka Oggová byli stejně jako on výplody vzniklé z náhlého popudu a vytvořené více méně pro jednu scénu. Sam Elánius nikdy neměl být hlavním hrdinou. Lord Vetinari se prostě jaksi „udál". A vidíte, pokračují a stali se z nich oblíbenci, zatímco autor marně přemýšlí, jak se to stalo. Knihovníka, stejně jako Zavazadlo a pochopitelně Smrť, je třeba vyuţívat málo. Dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří by si přáli vidět ho jako hlavního hrdinu v některé z dalších knih. Bohuţel, musím říci, ţe je to velmi nepravděpodobné. S vni třním monologem sloţeným ze samých „ook" by nás daleko nedovedl. Kromě toho je mnohem zábavnější, kdyţ nevíte, co si vlastně myslí. 87
88
Ticho, prosím Tento obrázek má zachycovat knihovníka, který se pokouší v klidu přečíst kus knihy, aleje při tom obklopen řadou rušivých elementu. Byla legrace kreslit ho s tímto nevrlým výrazem. Na náčrtu tuţkou si můţete všimnout knih, které má za zády, a doufám, ţe aţ budu mít čas, podaří se mi je přidat i do konečné verze ilustrace. Nakladatelství Gollancz pouţilo střední část obrázku na obálku knihy Nový průvodce Zeměplochou.
Knihovník na sebe vzal svou podobu po tom, co jsem prohlédl řadu knih o primátech, sledoval přírodovědecké programy v televizi a navštívil Opičí svět v Dorsetu, kde jsem nějakou dobu pozoroval orangutany. Jeho vývoj můţete vidět, kdyţ porovnáte mé první obrázky knihovníka s těmi nejnovějšími. Orangutaní samečkové obvykle mají velké lícní vaky, které hlásají jejich dominanci, ale protoţe knihovník není dominantní 89
(proč, to najdete v knihách), obdaroval jsem ho namísto nich zdůrazněnými nadočnicovými oblouky. Mám pocit, ţe to umocňuje jeho orangutaní vzhled.
90
Smrť a spol. Smrť se na Zeměploše objevil, aby zafungoval v několika ţertíčcích. Stalo se to v Barvě kouzel. Najednou se z něj stala jedna z nepopulárnějších postav a vydrţelo mu to celých dvaadvacet let aţ dodnes. Píší mi lidé, kteří by si přáli, abych v některé z knih padělal jeho podpis. Píší mi ale i jiní, kteří vědí, ţe uţ se s ním brzo setkají, a já jen doufám, ţe jsem ho vystihl dobře. Jsou to dopisy, které mě většinou přinutí nějaký čas sedět a nepřítomně zírat do stěny... Jenţe... Jedno vede k druhému. Lidé mi občas říkají „Vy ale musíte mít představivost", jenţe mnoho prací ze Zeměplochy funguje jen proto, ţe se opatrně snaţím představivost omezovat. Můj přístup k některým věcem je doslova dětinský. Dospělí vám svou nedůvěru nedají najevo, děti se ale klidně zeptají a doţadují se odpovědi. Kdyţ Smrť jezdí na bílém koni, tak kde ten kůň bydlí? A chodí Smrť na záchod (věčná otázka)? Jak můţe být najednou na jednom místě a současně i na všech ostatních? A tak pomalu vznikala Smrťova domácnost a jednoduše nahozená kostra domu a zahrady se začala pomalu vyplňovat materiálem. Zemplošská verze praví: Od podoby se odvíjejí funkce. Jestliţe tedy personifikujeme smrt, dostáváme stvoření, které musí mít nějaké rozměry a lidské vlastnosti - jako třeba zvědavost. Bude chtít vědět, například, na základě čeho lidé fungují, protoţe co způsobí, ţe fungovat přestanou, ví velmi dobře. 91
Je trochu zvláštní, ţe ačkoli má Smrť některé emoce, nezdá se být sentimentální. Je však jisté, ţe postupem času ve své roli maličko znejistěl, ale víme i to, ţe tu a tam maličko upraví pravidla, ale kdo ví, co si Smrť doopravdy myslí. Tak postupně vznikla Smrťova říše. Není přesně umístěna, i kdyţ je prakticky blízko, velmi blízko po ruce. Připadá nám známá. Jeho dům vypadá jako dům venkovského gentlemana. Roční období jsou tam však volitelná a mohou být v rozdílných částech zahrady různá. A bez ohledu na to, jak jasný a svěţí jarní vzhled zahrada má, ve vzduchu se vţdycky vznáší vzdálený náznak podzimu. Smrť neumí nic vytvořit, ale dovede cokoliv okopírovat. To ovšem není tak skvělé, jak to na první pohled vypadá, protoţe dokáţe okopírovat jen to, co vidí. To rychle zjistili ti zřídkaví návštěvníci jeho domu, kteří se tam pokusili pouţít koupelnu. Je samozřejmě úţasná, ale Smrť neví, ţe trubky by měly být duté a ručníky by neměly být jako prkno. Tam někde venku v zahradě je bludiště, i kdyţ Smrť se nedokáţe ztratit, a golfové hřiště, přestoţe se Smrť velmi snaţí v jakékoliv hře nevyhrát. Jeho jediná slabina v této oblasti jsou šachy, kde si nedokáţe zapamatovat, jak táhne král. 92
Lidé se Smrťovi smějí - vím to jistě, protoţe kdyţ si krátce zastepoval na scéně v českém profesionálním představení Soudných sester, diváci se bouřlivě doţadovali přídavku ale lebky, přestoţe se usmívají, nejsou příliš veselé. Potěšil mě způsob, jak ho Paul kreslí - je to lebka a usmívá se, aleje vidět, ţe má k pozorovateli jaksi laskavě blízký přístup.
93
94
95
Smrť Smrťje jedna z mých nejoblíbenějších postav a za ty roky, co jej kreslím, se také vyvinul Je vţdycky zábavné kreslit Smrtě, protoţe pracujete v rozporu s mnoho set let zaţitou představou Pochmurného ţnece. Terry ho stvořil tak příjemného, ţe je pro mé vţdycky velkou výzvou, kdyţ se pokouším zachytit ty rysy, které mé i vás nutí s ním sympatizovat a ne se otřást při pohledu na lidskou lebku.
Lancreská gotika Tohle je parodie na obraz Granta Wooda Americká gotika, jedné z nejproslulejších maleb v dějinách amerického umění. To byl Terryho nápad a já jsem se s potěšením pokusil zachytit výraz paní Zahořalé.
96
97
98
99
Pochmurný kvíkal Dělá to ta kápě. Na kostnatém čeníšku vyčuhujícím z kápě je něco legračního. Promiňte, ale je to tak. A tak se ve Smrťově domácnosti objevila další postava. Varování začínajícím spisovatelům. Vţdycky si dávejte pozor na malé postavičky, které tvoříte, protoţe o nich moţná budete psát ještě po letech. Člověk nemůţe nemít slabost pro postavičku tak jednoznačně veselou, která si navíc vede svůj vlastní dialog.
100
101
Albert Albert, kdysi velmi mocný mág, teď kuchař, slouţící a zahradník, došel k názoru, ţe je lepší kráčet Smrťovi po boku neţ mu stát v cestě. Jako bývalý mág, který ţil v dobách zdaleka ne tak gentlemanských jako dnes, si nadělal spoustu nepřátel. A mezi nimi i hodně mrtvých nepřátel. Nijak nespěchá, aby se s nimi znovu setkal. Součástí pracovní smlouvy Smrťova osobního sluhy je nesmrtelnost a jeho povinnosti jsou jednoduché. Prádla pravděpodobně není mnoho, a i kdyţ je známo, ţe má Smrť rád kari, jí prakticky jen ve společnosti. A i kdyţ jí, je otázka, zda někdy okusil cokoliv z toho, co uvařil Albert, který smaţí víc věcí neţ texaská babička. Albert by byl schopen smaţit i ovesnou kaši. Albertovo nitro ukrývá neprobádané hlubiny, i kdyţ bych nikomu nedoporučoval v nich lovit.
Kontroluje svůj seznam Kdyţ jsem kreslil tenhle obrázek, pocítil jsem najednou, ţe se mi podařilo zachytit přesné ten výraz Smrtě, o jaký uţ jsem se dlouho marně pokoušel. 102
103
104
Mort a Ysabell Smrťův bývalý učedník se oţenil se Smrťovou adoptivní dcerou. Měli holčičku a to, co se zdálo být počátkem dlouhého šťastného ţivota, skončilo náhlou a tragickou smrtí obou rodičů. Moţná jen odešli někam jinam. Smrť se odmítá dát zatáhnout do jakéhokoliv rozhovoru na toto téma.
Mort Smrťova učedníka jsem musel vytvořit tak, abych ho mohl na obrázku Rodinné hodnoty nechat poněkud zestárnout. Terry jasně určil, ţe má být v kalhotách, takţe jsem mu dal jakoby alţbětinský vzhled.
Ysabell Další'náčrt zhotovený proto, abych si postavu trochu nacvičil, neţ začnu pracovat na obraze Rodinné hodnoty.
105
106
107
Zuzana: Má to prostě v kostech Zuzana Stohelitská, Smrťova vnučka, jediný potomek Morta a Ysabell. Vzhledem k původu rodičů by u ní měla platit základní genetická pravidla bez jakýchkoliv stop nadpřirozena, jenţe kdyţ máte v rodině Smrtě, je všechno jinak... Zdědila jistá... nadání. Takţe... během dne je to rázná a nepříliš shovívavá učitelka, kterou děti kupodivu bezmezné milují. Někdy se ovšem objeví nepopulární povinnosti. Dokáţe vystoupit z proudu času. Dokáţe stát jednou nohou na tomto a druhou na onom světě. Vidí bubáky, víly Zubničky a další stvoření soumraku, a kdyţ je to potřeba, umí jim taky jednu pořádnou ubalit. Dokáţe procházet stěnami. S takovým ţivotem je těţké zůstávat člověkem. Má to ovšem i své dobré stránky. To, ţe je ve třídě pořádek a kázeň, je samozřejmé, a hodiny dějepisu a zeměpisu získávají další rozměr. Zuzana raději učí menší děti, protoţe kdyţ se malé děti vrátí domů a vyprávějí o tom, jak nás paní učitelka Zuzana vzala najedno starý bojiště a tam byli pánové v brnění a mečovali se a všecko, a viděli jsme, jak si sekaj hlavy a tak, a pak jsme si cvičili čtení potichu", mají rodiče sklony spíš prohlásit „jakou má to dítě obrazotvornost" neţ zavolat Městskou hlídku. Schůzky rodičů její třídy jsou tiché záleţitosti, rodiče tam chodí, aby jim slečna Zuzana řekla, jak si vedou, a většinou z jejích slov vycítí, ţe se musí ještě hodně snaţit. Učení je pro Zuzanu kotva, kterou je připoutána v realitě. Míchaná vůně křídy, slaných rohlíků a základní hygieny je mocné sérum proti nadčasovému, soumračnému světu jejího druhého ţivota. Zuzana je další postavou, která se s knihami vyvíjela. Je dosti chladná, zčásti proto, ţe příliš neumím tvořit „milé a jemné" dívčí hrdinky (všechny jsou uvnitř tvrdé), ale i proto, ţe jsem neměl moc na výběr. Prostě se mi zdálo, ţe kdyţ zjistíte, ţe je Smrť váš příbuzný, a máte i jistý talent k tomu, vykonávat jeho práci, můţete se z toho buď dokonale zbláznit, nebo se stát dokonale příčetným, coţ můţe být ještě mnohem děsnější. Pomalu se 108
přesouvá, díky onomu podvědomému vývoji, který provází všechny mé postavy, od své prapůvodní podoby k trochu divoké Mary Popins. Paul skvěle zachytil tu podobu „ocelové magnolie", ten pocit, ţe vám stačí říci jediné nesprávné slovo a bude to také vaše slovo poslední…
109
110
Tuhle verzi Zuzany jsem nakreslil, abych si načrtl její kostým, postavu a drţení léta k obrazu Rodinné hodnoty. Tady vypadá mnohem více jako Smrťova vnučka neţ na obrázku vpravo, kde ji vidíme ve Školní uniformě.
Zuzanka z Otce prasátek Tohle je má představa Zuzany, jak podle mě vypadala v Otci prasátek, obklopená bubáky. Oblékl jsem ji do viktoriánského kostýmu, protoţe to podle mé odpovídalo její roli vychovatelky malých dětí.
111
112
113
Ten, který odešel, než se proslavili Stejně jako Smrť, i další příšerní jezdci se objevili jako ţert. Poprvé se s nimi setkáváme jako se čtveřicí u bridţe. Je to klasická čtveřice - nebo lidé je alespoň za klasickou čtveřici povaţují - proslulí čtyři příšerní jezdci z Knihy zjevení. Populární čtveřice. A v tom je moţná ten první popud. Protoţe zhruba těch patnáct let od chvíle, kdy byla napsána Barva kouzel, jsem se občas zabýval myšlenkou na to, ţe jich původně bylo pět. Delší dobu se ten pátý v mých myšlenkách jmenoval Opravy dálnice M5, protoţe koncem osmdesátých let jsem čekáním na té zatracené silnici strávil aţ příliš mnoho zbytečného času. A byl jsem si jistý, ţe odešel dříve, neţ se stali slavnými. Poznámka pro lidi, kteří jsou mnohem mladší neţ já: Muţ, který odešel, neţ se stali slavnými, byl klasický rock-and-rollový fenomén, který začal v šedesátých letech Petem Bestem, bývalým Beadem. Následovala celá řada dalších, kteří se tu a tam objevili v televizi, kde obvykle říkali, ţe svým bývalým kolegům jejich úspěch nezávidí, ale přejí, coţ od nich bylo rozhodně velmi hezké. A nebylo ani tak těţké přijít na to, proč se takové věci stávaly. Kdyţ jste spali několik nocí v malé dodávce a místo polštáře vám slouţila 114
bubeníkova noha, pak se vám jistě mohlo zdát to místo, co vám nabídli minulý týden v řemeslnickém druţstvu, poměrně atraktivní.
115
116
Lancre Říká se, ţe Tolkienovo Shire má věrnou podobu venkova jiţního Midlandu. V tom případě by se dalo říci, ţe Lancre se podobá několika vybraným zákoutím jiţního Bucksu. Ta oblast, kterou jsem znal jako dítě, a tím myslím opravdu znal, tak, ţe jsem poznal kaţdý strom a věděl, kde rostou které houby, měla sotva tři čtyři kilometr) čtvereční. Kromě jezírka dost velkého, ţe se na něm dalo plout na voru, mělo to území všechno, co předtelevizní generace potřebovala.
117
Pak jsem jen přidal hory a hlubokou říční soutěsku, abych ho trochu ohraničil, a tak vzniklo Lancre. Neexistují tam ţádné skutečné hranice, které by bylo třeba bránit, stačí jen několik silničních zátarasů. Ţádnou zemi menší neţ Lancre, coţ by znamenalo velikost fotbalového hřiště, by ani ve snu nenapadlo na Lancre zaútočit a ţádné zemi větší by se Lancre stejně neubránilo. Útoky na Lancre mají sklony být poněkud metafyzické.
118
Myslím, ţe jsem si přál, aby Lancre bylo vším tím, čím Ankh-Morpork není. Malé, mírumilovné, zákonů dbalé místečko, které se skoro nemění. Chtěl jsem, aby bylo tohle královstvíčko takové, jak si lidé myslí, ţe bývala Anglie v těch dobách, kdy se zelí vařilo, aţ bylo ţluté, a za večerů lidé sedávali a čekali na to, aţ někdo vymyslí televizi. Je to takové věcné, skutečné místo. Lidé se drţí svého zaměstnání. Monarchie, jak se zdá, funguje, tak u ní zůstávají. Jsou věrní koruně, alespoň tak dlouho, dokud je koruna věrná jim. Jestliţe král dělá věci špatně, pak se spolehněte na to, ţe mu to někdo brzo řekne. Je to místo, kde ţijí lidové báje, pověsti a platí folklor, i kdyţ někdy i proti zdravému rozumu. V té krajině je samozřejmě kus mého dětství a dětství většiny venkovských dětí, jaké bylo předtím, neţ auta a televize změnily svět. Obdaříte krajinu malými místními bohy a obludkami. Kaţdá podrobnost je důleţitá. Ale za prvními keři vzdáleného lesa, za posledními poli, které znáš, tam začínají podivná a neznámá místa. Ta místa jsou na jednu stranu stejná jako ta známá, ale přece jen jiná. Na krátkou chvíli se mohou změnit v cokoliv. V takové zemi najdete čarodějky, poctivé staré čarodějky s botami od bláta. Jsou to čarodějky, které nepovaţují úplněk za nic víc neţ prostředek k šetření svíčkami a jsou mnohem méně pověrčivé neţ lidé, kteří věří na čarodějky. Tam není místo pro magii, která potřebuje peníze nebo knihy. Tam se daří spíše magii, která umí vyléčit krávy. 119
Lancreské čarodějky jsou vymyšlené, ale skládal jsem je z místních ingrediencí. Umí provádět kouzla, ale ta se rychle mění v iluzi, mam nebo hlavologii Bábi Zlopočasné. Jejich hlavním posláním je být místními porodními babičkami, sestrami, přírodními léčitelkami a duševním ekvivalentem důlního kanárka3. To souhrnně znamená „někdo, kdo ví" a přesně „někdo, kdo ví, co vy nevíte". Jak chytit jednoroţce nebo zastavit krvácení z nosu, to všechno je v kompetenci čarodějek. Přinášejí do příběhů schopnost dobrat se podstaty věcí, nedat se zaskočit okolnostmi a zdravý selský rozum (který se poslední dobou změnil, protoţe byl u mnoha obyčejných lidí vytlačen nezdravým selským rozumem, coţ je jen 3
Pozn. překl.: Pokud nevíte, proč je řeč právě o důlním kanárovi, dohledejte si.
120
jiné jméno pro těţkopádné a tvrdohlavé myšlení s nedostatkem představivosti). Co se čarodějek týče, sáhl jsem po pěkně osvědčeném, starém modelu: stará ţena, která ve společnosti, kde se vše předává ústním podáním, ví víc neţ kdokoliv jiný. Protoţe ji rodina neupálila, má čas přemýšlet a moţná, tu a tam, podniknout i nějaký experiment. Zjistí, ţe trocha „divadýlka" pomůţe k polknutí léku, a hokus pokus, kterým lék doprovází, také způsobí, ţe se kolem ní lidé začnou pohybovat trochu opatrněji. Konec konců, čarodějka je jen stará ţenská, která navíc ţije sama. Teď přidejte skutečné magické nadání a máte Bábi Zlopočasnou. Několik čtenářů mi napsalo, ţe se jim nelíbí podoba Bábi Zlopočasné, jak ji zachytil Paul, protoţe vypadá jako mrzutá stará ţenská. To je ale nějaká mýlka, protoţe Bábi Zlopočasná, ať uţ je jinak jakákoliv, je mrzutá stará ţenská. Je nabroušená, nevrlá, prohnaná a od přírody nestydatá podvodnice s obrovským egem, které ji hlodá zevnitř. Je dobrá čarodějka, protoţe je příliš pyšná, neţ aby byla jiná, ale to neznamená, ţe kvůli tomu musí být i milá. Ale jak řekli jiní, mít ji na své straně je lepší neţ mít moţnost nechat si splnit tři přání. Není přísnějšího kritika Bábi Zlopočasné, neţ je sama Bábi Zlopočasná. Paul podle mě vystihl podobu Bábi Zlopočasné aţ se šokující přesností. Zpodobnění Bábi zamlada mě překvapilo, protoţe to je nepopiratelně ona. Podívejte se jí do očí a najdete v nich její budoucnost. Bábi je onen příslovečný starý pistolník, který musí jednou denně projít hlavní ulicí. Je ze všech nejlepší, ale svět se mění a za ní se do fronty stavějí zástupci několika generací... 121
Ze všech postav v celé řadě se snad právě ona vyvíjela nejvíc. Opravdu nevím, kd e se většina z ní vzala. Myslím, ţe Magráta vyšla z nějaké hipícké komuny konce sedmdesátých let. Takových, jako byla ona, se pak objevilo hodně, kdyţ „Květinová síla"" uvadla. Myslím, ţe Paulova Magráta ještě není konečná, ale kaţdá Magráta, kterou jsem viděl nakreslenou, vymodelovanou nebo na jevišti, jí byla hodně blízko.
122
123
124
Magráta je stav mysli. Kdysi jsem měl tu čest předat cenu Magrátě roku a myslím, ţe mohly vyhrát všechny soutěţící (kromě toho mladíka, ale i ten zcela přesně chápal, o co jde). Agnes Nulíčková je citlivá dívka. Napadlo mě, ţe musím najít jinou mladou ţenu, kdyţ se Magráta stala matkou, a myslím, ţe ještě není docela hotova. Třetí členka malého lancreského sabatu je od toho, aby dělala ty obyčejné práce. Jako Magráta je i Agnes vytvořena na základě všeobecných pozorování, aniţ má - alespoň co já vím nějaký reálný protějšek v tomto světě (i kdyţ myslím, ţe jich denně potkáváme celou řadu, zvláště v USA). Na druhé straně Stařenka Oggová měla v tomto světě svou předlohu, starou paní, která milovala dobrý doutník a ráda se od srdce zasmála, ale tolik čtenářů mi tvrdilo, ţe znalo Stařenku, ţe Stařenka byla jejich příbuznou, nebo, v některých případech, dokonce jsou Stařenkou Oggovou, ţe uţ si myslím, ţe nějakou Stařenku Oggovou najdeme skoro v kaţdé ulici. Je maličko jako z kreslených vtipů, ale ne zase tolik, jak někteří američtí čtenáři tvrdí. U nás pořád ještě takové staré dámy vyrůstají, věřte mi. Pijí guinness nebo podobné místní pivo. Jejich smích snadno zaslechnete. A pak tady máme i mladou Stařenku (Monu Oggovou). Cítíte, jak právě ta pomáhá Stařence utrhnout ze ţivota to nejlepší. 125
Vţdycky jsem měl své podezření, ţe Stařenka je ta nejmocnější čarodějka a část jejího kouzla spočívá ve způsobu, jak dokáţe lidem zabránit v tom to zjistit. Stařenka nepovaţuje svou rodinu za zátěţ, naopak je mnohem šťastnější, kdyţ můţe být zátěţí pro svou rodinu. Taková osoba, se svou tolerantní myslí a slovníkem plným (velmi mírně řečeno) ostrých a úderných slov, je postavou, o níţ psát je radost. Jejím úkolem je udrţovat příběh v chodu, zatímco Bábi Zlopočasná je hrdinkou Velkých scén.
126
127
128
Oggfakta 1: Kuchařka Stařenky Oggové byla takový malý úspěšný pokus vydělat nějaké peníze 11a Fond orangutanů a původně neměla být napsána v lidovém jazyce Stařenky Oggové. Kdyţ ale všichni říkali: „Tak by to znělo mnohem líp!", přetlumočil jsem to během jedné neděle s pomocí láhve Brown Brothers Flora Muskat. která nepochybně napomohla autentičnosti. Oggfakta 2: Gaelský výraz pro jeţka zní Granniéhog4. To je čiročirá náhoda. Oggfakta 3: Čtenáři Zeměplochy se občas najdou na velmi podivných místech, kde vládnou neméně podivnými silami. Proto se jeden ze zkamenělých druhů mesozoické flóry úředně jmenuje Gingoites nannyoggiae. Stařenka Oggová Je to jedna z těch několika postav, které se kreslí velmi snadno, je dokonale přímočará, a co se její podoby týkalo, měl jsem o ní vţdycky velmi jasnou představu. Vrásky jsou moc vhodné pro doladění výrazu, zvláště ty od smíchu, a těch má Stařenka hodně. Rád si myslím, ţe kaţdý z nás zná někoho, jako je Stařenka, osobu, která se ráda napije a vedla slastný a plný ţivot. Podoba Stařenky Oggové vytváří dobrý kontrast k Bábi Zlopočasné a jako by odráţela rozdíl v jejich temperamentech. 4
Pozn. překl.: V angličtině se jmenuje Stařenka Oggová Nanny Ogg.
129
130
Silver Silver Inspirací pro jeho podobu byl náš kocour Dan, který má výraz a povahu, s jejichţ pomocí jsem načrtl Silvera. Pozoroval jsem ho mnoho let, a proto se mi dařilo celkem snadno zachytit jeho typickou kočičí podobu, pozice a výrazy.
Zeměplocha je plná vedlejších postav a postaviček, které se občas objevily jen pro danou chvíli, aby oţivily příběh nebo ho poposunuly kupředu a uţ zůstaly. Silver začal jako kocour čarodějky. Krutý, zlomyslný tvor, který se snaţí manipulovat s lidmi kolem, a taková je mimochodem většina koček, ale stejné jako mnoho koček, které u někoho vyrostly, jsou pro svého majitele pořád tím malým chlupatým klubíčkem a hravým koťátkem jako před lety. Jeho kariéra začala strmě stoupat ve chvíli, kdy dostal schopnost proměnit se v dobách nouze a zmatku v člověka, kterou ovšem 131
nedokáţe ovládat. Jeho tělo prostě ví, ţe musí mít tu podobu a tvar, která ho dostane z nesnází. Vytvořil jsem ho podle starého kocoura, který uţ prošel tolik rvaček, ţe jeho hlava vypadala jako sevřená pěst porostlá tu a tam srstí. Umí v tom chodit. Vţdycky se nejdřív vlichotí do přízně lidí, pak vyrazí ven a přizabije kaţdého kocoura, na kterého narazí. Na první pohled vypadá jako náš elegantní kocour známého plemene Ruská modrá, který nedávno proskočil do domu oknem metr nad zemí s velkým divokým králíkem v tlamě, dokáţe přeběhnout patnáct metrů trávníku, neţ stačí holub roztáhnout křídla, a mozek má sloţitý asi jako kancelářská sponka, i kdyţ bych se nedivil, kdyby mě výrobci kancelářských potřeb obvinili z nactiutrhání. V přítomnosti lidí, které zná, však propadá doslova záchvatům mazlení a hravosti, jimiţ projevuje náklonnost. Paulův obrázek Silvera v lidské podobě je jedním z těch, které povaţuje za nejdefinitivnější. Udělal velký dojem na mnoho fanynek, které mně o něm psaly velmi roztouţeným tónem. Mám takové tušení, ţe právě on je tím hlavním důvodem, proč dostáváme spoustu ţádostí od různých skupin, abychom připravili divadelní verze románů Maškaráda a Dámy a pánově, protoţe tam se Silver objevuje hrdinsky a chvástavě okalhotován. Já osobně ale nevidím nic smysluplného na tom mít přítele, který seţere své jídlo pod stolem, a kdyţ chce ven, začne škrabat na dveře. Ale moţná, ţe je v tom něco, co mně uniklo.
132
133
Silver, pohlednice Tenhle obrázek jsem nakreslil v r. 1995jako druhý ze série samostatných obrázků určených pro tisk. Uţil jsem si dost zábavy, kdyţ jsem vymýšlel, co všechno na ilustraci umístím. Všechny předměty mají nějaký vztah k čarodějkám, Bábi, Stařence a Magrátě.
134
Skuteční lidé Velmi častá otázka, kterou lidé autorovi kladou, zní: „Jsou ve vašich knihách nějací skuteční lidé?" Pokud autor aspoň trochu myslí, musí znít jediná logická odpověď: „To doufám."
Některé z postav jsou ovšem poněkud skutečnější a objevují se v obou světech. Tak například Dave Hodges je Hodgesaargh (v češtině Červenka Červenkauva), protoţe jsem potřeboval do příběhu nějaké informace o sokolnictví, on mi poradil a pak uţ nějak v knize zůstal. Je pořád ještě sokolníkem, ale teď ještě navíc stlouká dohromady velké kusy kovu. Vypadá přesně jako Hodgesaargh, coţ není nic divného, a má jako on stejně přímý přístup k ţivotu. Je tady ještě několik podobných. Klíčem k tomu je mít zajímavé jméno a/nebo zajímavou podobu a zkříţit mi někdy cestu. Oni se poznají. 135
Dostávají ale malé role, protoţe kdyby to bylo jinak, nebylo by to fér k poměrně velké skupině dalších, kteří se do příběhů Zeměplochy dostávají díky procesu, jemuţ říkáme „přislazování", coţ znamená, ţe přispějí značnou částko u na dobročinné účely. To není v tomto ţánru nic výjimečného, naopak, v posledních letech se to stává stále populárnější. Ken Follett zaplatil skutečně velkou částku peněz za to, aby se mohl stát politicky mazaným dr. Follettem (česky dr. Šoulet), představeným Cechu vrahů.
Je to celkem zábavné, aleje třeba to provádět opatrně, aby postavy do příběhu hladce zapadly. Jeden americký novinář se kdysi zmínil o „legračních jménech", která se v příbězích o Zeměploše objevují. Jak jsem řekl, jakkoliv legračně mohou znít, vsadil bych se, ţe bych alespoň jedno z nich našel během několika vteřin v telefonním seznamu. Rozhodně bych nepotřeboval více 136
neţ minutu, abych tam našel nějakého Weadierwaxe (česky Zlopočasného). V New Yorku jsem se kdysi setkal s finančníkem, který se jmenoval Preserved Fish (česky asi Trvanlivá Ryba). Tak to by si člověk těţko vymýšlel.
Lancreští lidoví tanečníci Tančí lidové neboli Morrisovy tance v kostýmech a s rolničkami. Je to vlastně soutěţivý sport, ty hole, které nosí, mají svůj účel. Proto je v oněch krajích samozřejmé, ţe kdyţ se ozvou rolničky morrismanů, zděšení opilci berou nohy na ramena, ale v Lancie prchají proto, aby se náhodou neocitli mezi morrismany a barem. A lancreští tanečníci jsou jedinou skupinou, která umí tančit Temného Morrise, toho, jehoţ je třeba tančit na uvítání zimy... Nebo to alespoň dokázali. Od chvíle, kdy jsem se o něm poprvé zmínil v Sekáči, byl tančen několikrát dokonce i na planetě Zemi. Viděl jsem ho provést jednu taneční skupinu tak, ţe tančila v černém oblečení, s umlčenými rolničkami a po prvních několika úderech bubnu mlčky, bez hudebního doprovodu. Přísahám, ţe se na tom místě citelně ochladilo... 137
Nejistě leží hlava... ... na níţ spočívá koruna lanereská, zvláště kdyţ ta hlava ví, kolik toho dluţí čarodějkám, které na ni tu korunu vloţily. Jenţe král Verence byl podle velmi nenáročných měřítek kladených na královské funkce velmi dobrým panovníkem a za jeho opatrný přístup k mnoha věcem můţeme děkovat jeho výchově v Cechu šašků a kašparů, která dokáţe vymazat smích z duše kohokoliv. A co je nedůleţitější, ţe v té době získal morbidní hrůzu ze šlehačkových dortů. Král Verence je tady zachycen se Stařenkou Oggovou, která je v hravém rozmaru.
138
Ti, kterým je nutno se vyhýbat Nejsem si jist, zda existuje jediná královna elfů nebo zda jejich mnoho, které jsou vlastně všechny dohromady královnou jedinou. Nemá ve skutečnosti podobu, v níţ se vám ukáţe. Není totiţ jen nějakou obyčejnou královskou osobností. Královna elfů nikdy nenavštívila jedinou nemocnici a nepokřtila jedinou loď. Mým zdrojem nejspíše byla irská mytologie zčásti ovlivněná rozborem a podstatou slova „fey". Jak říká, myslím, Bábi Zlopočasná: Démonům můţete důvěřovat. Můţete věřit alespoň tomu, ţe budou démoničtí. Elfům nemůţete věřit vůbec nic. Zcměplošští elfové jsou zlomyslní a neznají lidské city. Stejně jako jejich protějšky v „lidském světě" nevidí nic špatného v tom, unést dítě jen proto, aby si z něj udělali hračku. Jejich přístup k věcem je stejně egocentrický jako u běţné kočky. Protoţe dostali do vínku kouzlo, krásu a styl a protoţe jejich ţivot je snadný, nemusí prakticky myslet. A znovu, jako u koček, 139
jakmile se vám jednou podaří uniknout jejich drápům a narušit jejich klid, nepodlehnout omamnému zpěvu a osobnímu kouzlu, dají se snadno oklamat. Královna není nijak zvlášť uţitečná a nemohu ji pouţít častěji. Je to atraktivní nepřítel, ale pro toho, kdo jednou odhalí její nitro, uţ není příliš nebezpečná. Zajímavá je aţ ve chvíli, kdy začíná přemýšlet. Mám p odezření, ţe mnoho celebrit na seznamu C jsou vlastně elfové - nehledě na to, ţe sám koncept celebrity je elfského původu: Jsem proslulý, protoţe existuji. Elfové si myslí, ţe by se tím měl řídit celý vesmír.
140
141
Nac mac Fíglové Svobodnej národ se vynořil, kdyţ jsem byl na podpisové akci v Invernessu, aby dohlédl na to, abych přeţil. Přeţil jsem. Fíglové dluţí za mnohé Arturovi Lulu Pošukovi, lovci hlodavců a jiných malých tvorů, z příběhu Nohy z jílu. Byl velmi malý, velmi silný, neustále vzteklý a schopný porazit dospělého člověka, natoţ nějakou tu krysu. Artur je jedna z těch vedlejších postav, která se prostě nedala vypudit. V románu Carpe Jugulum uţ jich byly stovky a Nac mac Fíglové se začali vyvíjet. Je dost pravděpodobné, ţe jejich vzdálení prapředci byli skřítci z knih Denyse Watkins-Pitchforda Malí Šedí mužíčci a Po třpytivém proudu. Umí mluvit se zvířaty, ale není v nich moc pohádkového, ţijí ve světě plném nebezpečí.
Fíglové museli být obyvateli pahorkatiny a museli zhruba naplňovat představy, které mají o skřítcích v severozápadní části Evropy - to znamená, nejsou automaticky přátelští a potrpí si na pití. Protoţe, jak se zdá. se mezi nimi ţeny vyskytují jen výjimečně, musel jsem vytvořit společenskou strukturu podobnou včelímu úlu. Pak jsem cílil, ţe bych měl vysvětlit, proč jsou aţ nepřirozeně odváţní a bojovní, a vymyslel jsem 142
tohle: Myslí si, ţe jsou mrtví a ve svém ekvivalentu Valhaly, kde patří pití a boj ke kaţdodenním radovánkám. Uţ nemusíte být tiší a hodní a poslušní, to všechno uţ jste byli a teď jste tady, abyste si uţili svou odměnu. To je alespoň to, co si Fíglové myslí, a kdyţ jde o to, jestli je někdo ţiv nebo mrtev, pak musí názor onoho dotyčného něco znamenat. A kromě toho se mi docela zamlouvala představa, ţe jeden svět je pro někoho světem a pro druhého nebem. Nejsem si jist, kde se v jejich řeči vzal ten kousek Glasgowanů, ale nějak se tam objevil, jako kdyby tam byl neustále. Jejich řeč je hatmatilka vytvořená z upravené gaelštiny, lámané staré skotštiny, jisté dávky glasgowského slangu a nějakých nesmyslů, ale nesmyslů vycházejících ze skutečných ingrediencí (v češtině pak ze směsky nářečí brněnského, moravskoslezského a nářečí Moravského Slovácka doplněných nějakými nesmysly, ale nesmysly atd. viz výše). Jsou odváţní, nebojácní a věrní, ale nejsou milí. Malý národ, jak se říká, nikdy milý nebyl. Fíglové by jen těţko pózovali dvojici malých děvčátek s fotoaparátem, ale kdyby došlo k boji, rozhodně by byli mnohem uţitečnější neţ armáda květinových víl. Paul je vystihl velmi dobře. Roba Kterýtena dokonce vymodeloval a ten mi teď sedí na knihovně a hrozí mi.
143
Potom, co jsem přečetl Carpe Jugulum, všechno mě nutilo k tomu, abych začal pracovat na Nac mac Fíglech. Chtěl jsem, aby vypadali jako kmen se silným skotským vlivem. Jejich vzhled je směskou podob proslulých skotů - Billyho Connollyho, Ewana McGregora a Lulu. Mac Fíglové mají šlachovité postavy, velké ruce a velké nohy, vystouplé ţíly, vystupující nadočnicové oblouky a klouby a to vše jim dodává onu příslovečnou 144 sílu. Navzdory tomu, ţe jsou jen patnáct centimetrů vysocí, chtěl jsem, aby drţení jejich těl vyjadřovalo jejich potenciální sílu, stejné jako stočené pero.
Dokonalý pendl Zemčplošské čarodějky - kaţdopádně alespoň ty starší pouţívají prakticky cokoliv, jako kdyby to bylo jejich vlastní. Čarování je něco, co děláte, nekupujete. Náhodné sebraná hůl se stane kouzelnou hůlkou, blátivá kaluţ se stane křišťálovou koulí. Kdyţ na něco přilepíte hvězdu, nebude to pak magické, jen drahé. Jenţe kdyţ paní Klíšťová sestavila ve Svobodném národě pendulu (tam to ještě bylo „zařízení"), zdálo se, ţe je to... na místě, jak by řekla Bábi Zlopočasná, je to všechno jenom hlavologie, způsob, jak si srovnat vědomí. Pendula je kříţenec mezi kolébkou z provázků, kterou jsme přebírali jako malí, a 145
mobilem, vyrobeny v potřebném okamţiku z čehokoliv, co máte právě v kapsách. Musí ovšem obsahovat něco ţivého, třeba čerstvé vajíčko nebo brouka, kterého máte sice čiročirou náhodou, ale neobyčejné vhodně v kapse v krabičce od sirek. V tom ale samozřejmě spočívá umění penduly: Byt s ledabylou jistotou přesvědčen, ţe mám v kapse natolik zajímavou sbírku předmětů, ţe mi kdykoliv umoţní sloţit nějakou pendulu s pocitem, ţe to dělám úplné náhodou. Hotová pendula se pouţívá jako magický vyhledávač, prostředek k přivolávání nebo k obraně, je to lancreský armádní noţík magických situací. Mladší čarodějky rády nosí malé penduly, aby se ukázaly a vypadaly zajímavější, ale fungující pracovní pendula se musí vytvořit pokaţdé znovu. Mágové by nejspíše řekli, ţe je to jen jednoduchý způsob, jak ustálit zvratné postavení v magickém fázoprostoru, ale co ti vědí? Poznámka k pendulám: Paul přišel s myšlenkou, ţe ta zkamenělina v Toniččině pendule by měl být onen prastarý druh mořské jeţovky jménem Pastýřova koruna. A já s ním souhlasím.
146
Tonička Bolavá ...začalo to na první straně knihy Svobodnej národ dívenkou leţící na břehu řeky. Moţná by to znělo amatérsky, kdybych řekl, ţe postavy se vytvářejí samy, a v pravém slova smyslu to tak není. Je to jen taková zkratkovitá fráze. Je samozřejmé, ţe si je vymýšlí autor, ale zatímco tvůrčí proud plyne, vyplují s ním různé zasuté vzpomínky a myšlenky, někdy k upřímnému úţasu jejich vlastníka. Kdyţ jsem jako malý chodil do školy, musel jsem projít kolem velké křídové jámy. To byl můj úvod do geologie. Ten pomačkaný, měkký bílý kámen s drobnými zkamenělinami byl kdysi dnem prastarého moře. Vzniklo z kostí bezpočtu mrtvých malých věcí. Tedy, nemyslel jsem tím... No nic. Jednoduše mě to fascinovalo. Neustále jsem byl přesvědčen o tom, ţe ještě slyším hukot moře. A také jsem se naučil přečíst mnoţství slov, aniţ jsem věděl, jak se vyslovují. Celé roky mi trvalo, neţ jsem zjistil, ţe ty odporné obludy v mnoha tradičních pohádkách a pověstech se nejmenují ogaři. V popisech krajiny je hodně z mé minulosti, na podrobné mapě bych vám dokázal ukázat dokonce i ten břeh řeky z drobného štěrku. Mnoho míst z té knihy patří k místům, kam bych mohl zajít teď. Mám rád Toničku a ráda ji mají i děvčátka z oddílu nejmladších skautek, jehoţ jsem čestným členem, která se usnesla, ţe jsem 147
napsal skutečnou devítiletou holčičku (podívejte, pomáhal jsem jim s přípravou výstupu na oddílovém odpoledni a ony mě za to jmenovaly čestným členem, jasné? Šátek mám schovaný!). Je chytrá, ale zase ne přespříliš, tichá, všímavá, umí udělat dobrý sýr a vlastní odhodlání pevné jako kus dubového dřeva. Napadlo mě, ţe bude zajímavé sledovat její vývoj přes... dejme tomu... nějaké tři čtyři knihy a v kaţdé jí přidat dva tři roky. Také jsem si pomyslel, ţe by její příběh mohl poslouţit k přeformulování zeměplošského pohledu na magii (magije je hlavně o tom, jak ji nepouţívat, kdyţ se tomu můţete jen trochu vyhnout) a vztahů mezi mágy, čarodějkami a mezi těmi, kterým můţeme s jistou rezervou říkat obyčejní lidé. A konečně je to způsob, jak se podívat na Zeměplochu z jiné strany, a jiný úhel pohledu je vţdycky uţitečný. Knihy Wintersmith a I Shall Wear Midnight (druhá kniha v řadě se jmenuje Klobouk s oblohou, vyjde česky pravděpodobně do konce tohoto 148
roku) moţná budou napsány, a moţná taky ne, a pokud ano, mohou se jmenovat úplně jinak. Jak se říká: tolik knih a tak málo času... Paulova představa Toničky je naprosto konečná - vidíte, jak se jejím strachem dopředu prodírá vzdor.
149
150
151
Vítejte v Überwaldu, zemi tuku
Überwald je samozřejmě zeměplošská verze Transylvánie a její jméno znamená více méně totéţ. Na zeměplošské mapě je uţ mnoho let, ale viditelnou podobu na sebe začínala nabírat aţ v románech Carpe Jugulum a Pátý elefant. Není celá zaloţena na jediné zemi, ale doly na tuk a celá legenda o pátém slonovi mě napadly, kdyţ jsem byl na návštěvě v Polsku. Navzdory varování svého vydavatele jsem se rozhodl zajít do typické polské restaurace. Menu obsahovalo mnohem více tuku, neţ s jakým se obvykle setkávám, a to včetně předkrmu, který se skládal ze dvou potravin (tuku a krémového sýra). Pak jsme se vyjeli podívat na venkov, kde jsem viděl v polích opuštěné staré továrny z oné úţasné, ekologii nakloněné komunistické éry, kdy šlo především o člověka. Není divu, ţe při pohledu 152
na ně se lidé dostávali do zvláštního stavu mysli a nakonec je pokřtili „doly na sádlo". Überwald je směska různých zemí. Většina z nich je hornatých a plných řek. Je tam řada horkých pramenů. Podzemí celé oblasti je pravým bludištěm trpasličích dolů, cest a chodeb, které ani za mák nedbají hranic zemí tam nahoře na povrchu. Ještě dále pak jsou dědičné trollí země a domovy ještě mnohem podivnějších věcí. Pochopitelně, ţe tam ţijí i upíři a vlkodlaci, jichţ jsou tam celá společenstva. Nejsou tam povaţováni za nadpřirozené, i kdyţ to není totéţ, jako kdyţ je někdo povaţován za populárního. V horách také často zuří bouře. Opravdu mnoho bouří. Jinak řečeno je Überwald zaloţen na většině hororových filmů, které jste viděli, především na těch, které vyrobily Hammer Films, v nichţ ţádný povoz nemůţe cestovat po podezřelé venkovské cestě, která neskýtá jediný úkryt, rychleji neţ osm kilometrů za hodinu, polovina obyvatel jsou pomilováníhodné osmnáctileté dívky a přísahal bych, ţe tam mají jeden jediný obrovský zdobený svícen, který se objevuje v kaţdém filmu. Na sedadlech za dolar a šest pencí (v nových penězích asi 500 £) jsem viděl Christophera Leeho zemřít snad tuctem různých způsobů. Tam jsem taky zjistil, ţe kdyţ se změníte na hromadu větrem hnaného popela, nemusí to ještě nijak zvlášt změnit vaše plány do budoucna. Tak vznikl i hrad Drţsedál. Hradním příkopem pochopitelně protéká voda. Uvnitř najdeme celou řadu předmětů, které se dají snadno přeměnit v náboţenské či magické artefakty, a velké okno obrácené k východu, které je zataţeno nepříliš pečlivě 153
připevněnými závěsy. Bylo jasné, ţe Dracula byl celkem fér chlap. Všechno to byla hra. Filmy společnosti Hammer, na celý svět vzdálené filmům společnosti Slasher, mi teď, při zpětném pohledu připadají jako velmi krotké a stylizované lidové veselice. Víte přesně, co dál uvidíte, a to včetně zmíněného svícnu. Hammerovy horory byly zasazeny do Überwald, kde je krev jasně červená a moc se jí neprolévá... Überwald začal vznikat nejspíše v době, kdy mi bylo čtrnáct. Někde tam nahoře na půdě moţná pořád ještě leţí ten starý sešit na domácí úkoly, kde jsem si je nahrubo načrtl. Byl tam tajemný hrabě, to je jasné, a Igor - v té době ještě jediný, a celá společnost trollů, a to aţ ke trollím koním a trollím kachnám. Trollí kachny neplavaly, a proto chodily po dnech rybníků. Byla tam také rasa maličkých tvorů, většinou muţského pohlaví, kteří se ţivili těţbou sýra. Byla tam dokonce oblast, která, jak mi to dnes připadá, se hodně podobala Lancre. Hmm. To by byl moţná vhodný materiál pro něčí literární výzkumy. Asi bude nejlepší, kdyţ sešit zůstane tam, kde je.
154
Igor: Muž mnoha podivných kousků Kaţdý šílený vědec má asistenta jménem Igor. To ví kaţdý (a i kdyţ to není pravda, na Zeměploše ví kaţdý, ţe je to velmi důleţité). Takţe jich musí být hodni, a touhle dobou uţ jistě povýšili chirurgii na krásné umění. Řekl bych, ţe v zemědělsky orientované společnosti, kde se neustále pouţívají ostré nástroje všeho druhu, si jistě lidé uvědomují, ţe znát takového Igora můţe být velmi výhodné. Kdyţ vám pásová pila právě nešťastnou náhodou uřízla ruku, pak hlas, který se vám ozval za zády: „Mhohl bhych vám nhějak bhomoct, bháne?" bude hlas velmi vítaný. Samozřejmě součástí ceny pak bude to, ţe dovolíte, aby si Igor, pokud zesnete, poslouţil několika potřebnými kousky, ale to uţ budete mrtev, ne? Igorové jsou uţiteční. Ovládají základy elektřiny, dovedou mţikem oka obvázat, zalepit a sešít raněného hrdinu a jsou velmi chytří. Moţná bych dokázal napsat knihu, v níţ by byl Igor hlavním hrdinou, ale oni by si to asi nepřáli, protoţe oni „exhistují, jen abhy shlouţili".
155
156
157
Zmírající světlo Z některých míst se ozvaly námitky a kritiky, které se týkaly přebalu knihy Poslední hrdina, protoţe je na něm zamračený stařík s kloubnatými končetinami a vůbec nesignalizuje „fantasy". Mně se naopak zdálo, ţe to naprosto jasně říká „humoristická fantasy". Nedokáţu si představit, ţe by byl nějaký jiný přebal pro tento účel lepší. Staří muţi, kteří se chovají, jako kdyby byli tak mladí, jak se cítí, jsou legrační (to si často říkám, kdyţ se mi začnou po delší chůzi třást kolena). Kdyţ jsem v Zajímavých časech poprvé představoval Stříbrnou hordu, bylo mi jasné, ţe jim stačí jednou natáhnout pero a oni uţ půjdou sami. To se stalo a já pak hledal příleţitost, jak je dostat do nějaké další knihy. Je na nich něco neodolatelného. Byli všude, dokázali všechno a ukradli, co se dalo, jen aby to vzápětí zase rozfofrovali. Jediné, co je zajímá, kdyţ se někdy mluví o Temném údolí smrti, je, jestli tam mají záchod. Ano, museli zemřít a já byl velmi smutný. Na druhé straně, on zemřel i král Artuš, ale nezdá se, ţe by to jeho kariéru nějak poškodilo, a navíc jsem měl pocit, ţe smrt by pro tuhle partu ještě nemusela být konečnou stanicí. Jedna z těch skvělých věcí na Paulově práci je to, ţe si přesně pamatuje podrobnosti, takţe do ilustrací automaticky zahrnuje drobnosti zmíněné ve většině předchozích knih. 158
159
160
Zvláštní bohové Zeměplošský panteon začal v helénském duchu a postupně se vyvíjel. Nemá ţádnou logiku, protoţe to je oblast, v níţ ţádná logika neplatí. Na druhé straně, protoţe v ní přece jen trochu logiky je, funguje to tam takto: Bohové (oproti Stvořitelům) se vyvíjejí, aby naplnili něčí potřeby. Jenţe staří bohové teď vykonávají nové činnosti. Otec prasátek, ten bodrý duch Svátku prasečí hlídky, býval kdysi temným bohem obětišť, zrozeným v modrých stínech nejtemnějšího období roku. Teď nosí marcipánové párečky a šunčičky dětem a jeho divocí kanci jsou tak krotcí, ţe uţ celá staletí nikoho neporazili a neohlodali na kost. Krev rozlitá ve sněhu se změnila ve veselý červenobílý kostým. Přeškolení a pře- cvičení jsou klíčem k přeţití. (Stejné jako v tom světě, kterému my tak potěšené říkáme reálný, se museli staří bohové Británie vykoupat, převléci, udělat si něco s vlasy a stát se svatými nové generace. Je nutné chovat se neustále zaměstnaně a ukazovat se co nejvíce na veřejnosti, aby na vás nezapomněli.) Kdyţ vám pak kaţdoročně napíše několik milionů dětí, vaše přeţití bylo zajištěno. Méně jisté je to u takového skřeta Bradavčáka. Ta základní myšlenka je 161
ale správná: Kdyţ můţe tak dlouho existovat víla Zubnička, která odnáší vaše vytrţené zuby, proč by nemohl stejně dlouho fungovat vše pronikající duch, který by věci přinášel? Nikdo přece netvrdí, ţe víly musí být hodné. Kdysi lidé věřili v domácí bůţky, láry a penáty. Ti potřebovali, jen to, aby na ně člověk nezapomínal a tu a tam jim obětoval nějakou tu maličkost. Janek Mrazík má mnohem zdravější původ. Kolik dětí ve vytápěném západním světě vidělo na okně mrazivé květy? A je jasné, ţe ty květy někdo malovat musí, protoţe není moţné, ţe by při normálním procesu mrznutí vody mohly vzniknout ty úţasné, kapradinám podobné kresby na skle. Kromě toho, jak by mohla voda vědět, jak vůbec takové kapradiny vypadají.... no řekněte?
162
163
164
Leonardo z Quirmu Leonardo z Quirmu je evidentně zeměplošský Leonardo da Vinci, který je nepochybně sám o sobě postava, která jako by vystoupila z fantasy. Zapadl na Zeměplochu velmi snadno. Muţ, který vynalezl zámky, kuličková loţiska, nemluvě o tancích a helikoptérách, by jistě jen vzkvétal na světě, kde je dokonce i kosmická cesta jen jeden neopatrný krok stranou. Báječná věc na da Vincim, jako na modelu, je to, ţe kolem sebe trousil nápady jako jiskry. Kdyby si byl nějaký Medici vzpomněl, ţe chce ponorku a byl by za ni ochoten zaplatit, Leonardo by mu ji zřejmě vymyslel a dal postavit. Leonardo z Quirmu je jen Leonardo da Vinci, který má potřebné vybavení a jemuţ někdo dodává odvahy. Část sebevědomí mu moţná dodala Gytha „Stařenka" Oggová, dáma výjimečně ctnostná (to znamená, ţe nějaká ta ctnost u ní byla jen výjimkou). Jeho dva obrazy, Mona Ogg zamlada a Mona Ogg teď, a jeho náčrt k dalšímu dílu, který nápadně nenápadně připomíná obraz Holmana Hunta The Hireling Shepherd (Nájemný pastýř), naznačují, ţe za svých mladých dnů strávil jisté velmi šťastné období v Lancre. (Zeměplošský Leonardo v sobě má navíc i kousek sira George Cayleye. To byl skutečný otec aeronautiky, shrnul vědecké poznatky, provedl mnoţství výpočtu a důvod toho, ţe se inu nepodařilo postavit první létající stroj, který by unesl člověka, byl jen v tom, ţe spalovací motor byl vynalezen aţ po jeho smrti. Zkoumal ale, stejně jako Leonardo, moţnosti stroje poháněného střelným prachem.)
165
A tak zatímco slunce pomalu klesá pod okraj... ... říkáme sbohem. Nikdy si nejsem jist, kam Zeměplocha zamíří příště. Kdysi jsem si myslel, ţe je to fantasy. Teď si myslím, ţe vyuţívá fantasy a dělá za mě spisovatele fantasy stejným způsobem, jakým jsou Donald Westlake nebo Carl Hiassen spisovateli detektivek. No, vlastně, koho to zajímá? Spisovatelé by o takových věcech asi neměli přemýšlet. Na začátku jsem řekl, ţe to pro mě byl vţdycky vizuální svět. A zdá se, ţe stejné je to se čtenáři. Uţ dávno jsem ztratil přehled o počtu zeměplošských kostýmů, které jsem viděl, a kdyţ uţ o tom mluvím, i o 166
počtu zeměplošských her, které byly odehrány a jsou ještě hrány po celém světě, na kaţdém světadíle včetně Antarktidy (pokud jsem dobře informován, tak právě tam Australany.). Existují divadelní skupiny, které je berou jednu po druhé. Lidé vidí Zeměplochu. Moţná biograf zase tak moc nepotřebujeme. Moţná, se objeví knihy, v nichţ uţ bude biograf zabudován. Terry Pratchett
167
168
169
Možné představy budoucnosti, neboli duchové z minula Hledání nové podoby přebalů knih nikdy nekončí. Působí lépe nějaké grafické kompozice, nebo by bylo lepší něco podobného ikonám? Jdeme s časem, nebo s námi čas uţ vyběhl? Můţe se to stát nebo také ne. Budoucnost je zavřená kniha...
170
171
172
173
