Pražský institut pro globální politiku - Glopolis. Klimatické změny a rozvojové země Dopady, řešení a doporučení. Briefing Paper

Pražský institut pro globální politiku - Glopolis Klimatické změny a rozvojové země Dopady, řešení a doporučení

Briefing Paper

20th Listopadu 2007

OBSAH 

 

  OBSAH ..........................................................................................................................................................1  ÚVOD............................................................................................................................................................2  1. 

GLOBÁLNÍ ZMĚNY PODNEBÍ..................................................................................................................3  1.1 PROČ JE PODNEBÍ DŮLEŽITÉ.................................................................................................................................. 3  1.2 CO UŽ VÍME S JISTOTOU ...................................................................................................................................... 3  1.3 ROZSAH ZMĚN PODNEBÍ ...................................................................................................................................... 4  1.4 DŮSLEDKY ........................................................................................................................................................ 5 

2. 

GLOBÁLNÍ ZMĚNY PODNEBÍ A LIDÉ V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH ...............................................................7  2.1 HORSKÉ LEDOVCE .............................................................................................................................................. 7  2.2. SUCHO A ZEMĚDĚLSTVÍ ...................................................................................................................................... 9  2.2.1 Srážky.................................................................................................................................................. 10  2.2.2 Sucho .................................................................................................................................................. 10  2.2.3 Úroda.................................................................................................................................................. 11  2.2.4 Hlad a podvýživa................................................................................................................................. 12  2.3 EXTRÉMNÍ VÝKYVY POČASÍ ................................................................................................................................. 12  2.4. MOŘSKÁ HLADINA .......................................................................................................................................... 14  2.5. LIDSKÉ ZDRAVÍ ............................................................................................................................................... 15 

3. 

ŘEŠENÍ................................................................................................................................................17  3.1. SNIŽOVÁNÍ EMISÍ ............................................................................................................................................ 17  3.1.1 Sázka na negawatty ........................................................................................................................... 18   3.1.2 Motivace............................................................................................................................................. 19  3.2 ADAPTACE...................................................................................................................................................... 20  3.2.1 Zemědělství......................................................................................................................................... 20  3.2.2 Voda, katastrofy, uprchlíci, zdravotnictví ........................................................................................... 21   3.2.3 Rozvojová spolupráce ......................................................................................................................... 22   3.3 ROZVOJOVÁ PŘÍLEŽITOST ................................................................................................................................... 24  3.3.1 Světlo do vesnic................................................................................................................................... 24  3.3.2 Nižší účty............................................................................................................................................. 25  3.3.3 Demokracie a svoboda ....................................................................................................................... 26  

4. 

DOPORUČENÍ .....................................................................................................................................27  4.1 ČESKÁ POMOC CHUDÝM .................................................................................................................................... 27  4.2 ČESKÝ PŘÍSPĚVEK K MEZINÁRODNÍ DOHODĚ .......................................................................................................... 28   4.3 ČESKÝ UHLÍKOVÝ ROZPOČET ............................................................................................................................... 28 

BIBLIOGRAFIE..............................................................................................................................................30 

ÚVOD 

 

  Klimatické  změny  jsou  jednou  z největších  environmentálních,  sociálních  a  ekonomických  hrozeb  pro  společnost,  zejména  v rozvojových  zemích.  Dokumentovaný  vzestup  globální  průměrné  teploty  je  podle  posledních  zpráv  Mezinárodního  panelu  pro  klimatické  změny  velmi  pravděpodobně  zapříčiněn  nárůstem  koncentrace  skleníkových  plynů v zemské atmosféře.     Dopady  klimatických  změn  zahrnují  nedostatečné  dodávky  vody,  stoupající  hladiny  moří,  intenzivnější  tropické  hurikány  a  další  extrémní  výkyvy  počasí.  Přitom  šance  chudých  venkovanů  v Asii  nebo  Africe  přizpůsobit  se  výkyvům  podnebí  jsou  přirozeně  daleko  menší  než možnosti, které má Středoevropan. Ekonomiky rozvojových zemí jsou obecně více závislé  na zdrojích z odvětví jako zemědělství, rybolov či lesnictví. Z toho důvodu jsou zranitelnější  případnými podnebnými výkyvy než státy průmyslové.     Tato studie shrnuje nejen poznatky týkající se klimatických změn, jejich příčin, rozsahu,  kauzálních  souvislostí  i  dopadů  na  rozvojový  svět.  Snaží  se  také  poskytnout  přehled  potenciálních řešení, která spočívají v adaptaci na již nevyhnutelné dopady změn podnebí a v  postupném  snižování  emisí  skleníkových  plynů.  Pro  rozvojovou  politiku  to  znamená  přinejmenším tři implikace:    • Měnící  se  podnebí  již  dnes  ovlivňuje  životy  lidí  zejména  v zemědělských  oblastech.  Rozvojová  spolupráce  by  tudíž  měla  přizpůsobit  své  strategie  a  programy  této  skutečnosti.  Jde  o  to  začít  pomáhat  lidem  v chudých  zemích  adaptovat  se  na  nové  podmínky a zároveň nepodporovat řešení, jenž by přispívala ke zhoršení klimatických  změn v budoucnu.    • Je  nutné  zavést  ambiciózní  kroky  vedoucí  ke  snižování  znečištění.  Vlády  a  průmysl  musí  investovat  do  čistých,  vysoce  efektivních  technologií,  podporovat  inovace  a  modernizace  v energetice.  Odpovědnost  leží  především  na  průmyslových  státech,  které  statisticky  produkují  mnohem  více  emisí  skleníkových  plynů  na  obyvatele  než  země rozvojové.    • Zavádění nízkouhlíkových technologií v rozvojových státech by se mělo stát prioritní  oblastí  rozvojové  spolupráce.  Ekonomický  růst  a  zvyšující  se  kvalita  života  tak  nebudou strukturálně závislé na spalování fosilních paliv. Obnovitelné zdroje energie  mohou  přivést  elektrickou  i  tepelnou  energii  do  odlehlých  venkovských  oblastí  třetího  světa  bez  budování  nákladné  infrastruktury.  Což  přispěje  jak  k jejich  energetické suverenitě, tak zabrání pokračujícímu kácení pralesů.    

1. Globální změny podnebí    Než  se  začneme  zabývat  humanitárními  důsledky,  podívejme  se  nejprve,  co  vlastně  klimatologové už o vlivu skleníkových plynů na globální podnebí vědí – a co nikoli. 

 

1.1 Proč je podnebí důležité    Podnebí  patří  mezi  hlavní  atributy  našeho  života.  Jsou  na  něm  zcela  závislé  zejména  dodávky  vody  a  zemědělství,  které  poskytuje  obživu  každému  z nás  a  živobytí  lidem  na  venkově, tedy skoro polovině lidské populace. Náš způsob života je přizpůsoben klimatickým  podmínkám  v části  planety,  kterou  obýváme.  Ekonomika  byla  vybudována  ve  stabilním,  současném klimatu. Extrémní výkyvy počasí, jako jsou povodně, hurikány nebo vlny veder a  sucha, způsobují utrpení i enormní hospodářské škody.    Posledních  několik  tisíciletí  se  lidská  společnost  těšila  poměrně  stabilnímu  podnebí.  Přirozeně docházelo k výkyvům, jako bylo středověké teplotní optimum nebo tzv. malá doba  ledová  zhruba  v 17.  –  19.  století.  Ale  variabilita  klimatu  na  severní  polokouli  v posledním  tisíciletí – i s těmito fluktuacemi – patrně nikdy nepřesáhla 2 °C. 1   K daleko větším změnám  docházelo  v  dávnější  minulosti,  především  během  opakujících  se  dob  ledových.  Ale  ty  neměly  žádný  praktický  vliv  na  lidskou  společnost,  jak  ji  známe  dnes,  protože  tehdy  ještě  žádná neexistovala.  

  1.2 Co už víme s jistotou    Jedním  z faktorů,  které  podnebí  ovlivňují,  je  koncentrace  takzvaných  skleníkových  plynů.  Hrají  velmi  důležitou  roli,  protože  nebýt  jich,  panovala  by  na  planetě  průměrná  teplota asi o 30 °C nižší oproti současné. Vzájemný vztah mezi skleníkovými plyny a teplotou  je komplikovaný, ale o hlavních bodech není pochyb:     • Vodní pára, oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4), freony a některé další  plyny  zachycují  teplo,  které  se  odráží  od  zemského  povrchu,  ale  naproti  tomu  nebrání pronikání slunečního záření. Vyšší koncentrace těchto látek ve vzduchu proto  1

Moberg, A. et al.: Highly variable Northern Hemisphere temperatures reconstructed from low- and highresolution proxy data. Nature (443), 2005, s. 613-617

vede ke zvýšení globální průměrné teploty. Nejde o žádný horký objev posledních let,  protože tuto souvislost objevil již v roce 1859 britský vědec John Tyndall.    • Průmysl  a  některé  další  činnosti  zvyšují  koncentraci  skleníkových  plynů  ve  vzduchu.  Především  spalování  fosilních  paliv  –  uhlí,  ropy  a  zemního  plynu  –  každoročně  uvolňuje miliardy tun uhlíku, který po miliony let ležel hluboko v zemi. Obsah oxidu  uhličitého v atmosféře je proto vyšší než kdykoli v posledních 650 000 letech. Pokud  nedojde  k rychlému  poklesu  emisí,  někdy  ve  druhé polovině  21.  století  dosáhne  dvojnásobku úrovně, na které byl před průmyslovou revolucí. 2     

  1.3 Rozsah změn podnebí    Klíčovou  otázkou  je  nárůst  globální  průměrné  teploty,  ke  kterému  dojde,  pokud  se  koncentrace  oxidu  uhličitého  zvýší  právě  na  dvojnásobek  předprůmyslové  hodnoty  (560  ppm).  Při  současných  trendech  emisí  by  se  tak  stalo  někdy  ve  druhé  polovině  21.  století.  Nejnovější  propočty  ukazují,  že  s největší  pravděpodobností  by  se  jednalo  zhruba  o  plus  3  °C. 3   Samozřejmě  další  přibývání  CO2  v budoucnosti  v důsledku  dalších  emisí  by  znamenalo  vyšší a vyšší teploty – a vážnější a vážnější důsledky pro lidskou společnost.     A kdo může za minulost?    Vědci  zkoumají  ještě  jeden  historický  problém.  Globální  průměrná  teplota  se  v posledních  100  letech  zvýšila  o  0,7  °C.  Rekonstrukce  ukazují,  že  je  –  přinejmenším  na  severní  polokouli  –  pravděpodobně  vyšší  než  kdykoli  v posledním  tisíciletí.  Jedenáct  ze  dvanácti  nejteplejších  roků  od  začátku  systematických  měření  připadá  na  léta  1995–2006.  Rapidně ubývá polárního ledu v Arktidě i sněhu, zvyšuje se četnost horkých dní, vln sucha i  extrémních srážek a podle novějších výsledků asi také nejsilnějších hurikánů. Zajímavá otázka  zní: co to způsobilo?    Odpověď  není  rozhodující  pro  debatu  o  budoucích  změnách  podnebí,  protože  prognózy  jsou  založeny  na  opačné  kauzální  souvislosti.  Nevznikají  extrapolací  dosavadních  trendů.  Vypočítávají  se  z  očekávané  koncentrace  skleníkových  plynů  (a  velikosti  dalších  faktorů)  a  přibližných  znalostí  o  jejich  účinku.  Vliv  znečištění  na  podnebí  byl  objeven  roku  1859.  První  propočty,  jak  velký  bude,  vznikly  v roce  1896.  Měření,  jež  ukázala,  že  k výraznému oteplování dochází, přišla o dalších asi devadesát let později.    Nicméně debata o dosavadním oteplování doprovází hlavní diskusi o budoucím vývoji.  Řada komentátorů má dokonce nesprávný dojem, že právě tohle je hlavní problém. Přesné  vyčíslení rolí, které v nárůstu teplot během posledních desetiletí sehrály přirozené faktory a  2 3

IPCC 4AR SPM Synthesis Report, s.4 IPCC 4AR WG1, s. 799

exhalace  skleníkových  plynů,  ještě  není  u  konce.  Ale  hrubé  výsledky  už  máme.  Mezivládní  panel  pro  změny  klimatu  je  shrnul:  „Většina  pozorovaného  nárůstu  průměrných globálních  teplot pozorovaného od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně vyvolána pozorovaným  nárůstem  koncentrací  antropogenních  skleníkových  plynů.“ 4   Jinými  slovy:  panel  říká,  že  znečištění je hlavní a většinovou příčinou, ale že přesný podíl (například v procentech) ještě  nevíme.     Úplně  poslední  výsledky  z léta  2007  souhlasí.  Někteří  komentátoři  soudili,  že  by  za  růstem teplot mohly být výkyvy slunečního záření. Ale aktuální statistické propočty ukázaly,  že  v posledních  dvaceti  letech  vykazuje  přesně  opačný  trend  než  globální  teploty. 5   Autoři  podotýkají,  že  Slunce  určitě  mělo  důležitý  vliv  na  výkyvy  klimatu  v minulosti  a  mohlo  se  i  významně podepsat na změnách teplot začátkem dvacátého století. Ale nemůže být příčinou  rapidního  oteplování  v  posledních  desetiletích.  Naopak:  pokud  by  na  klima  působily  pouze  přírodní faktory, planeta by se mírně ochlazovala.   

  1.4 Důsledky    Složité komputerové modely mohou kalkulovat konkrétní důsledky většího znečištění,  samozřejmě opět s jistou mírou neurčitosti:    • Nárůst teplot o několik stupňů. Konkrétní čísla samozřejmě závisí nejen na hodnotě  klimatické senzitivity (kterou nevíme přesně), ale také na velikosti znečištění (kterou  předem  znát  prostě  nemůžeme).  Soustavný  růst  emisí  zhruba  dosavadním  tempem  by do konce století vedl k oteplení o 3,4 °C (s devadesátiprocentní pravděpodobností  se  výsledek  pohybuje  v rozpětí  2,0–5,4  °C).  Pro  ilustraci:  pokud  se  emise  teď  hned  zastavily,  planeta  se  ještě  oteplí  asi  o  0,6  °C.  Příčinou  je  teplo  nahromaděné  v oceánech, odkud se uvolňuje pomaleji.     • Budou  se  měnit  srážky  –  v různých  místech  světa  různě.  Obecně  lze  říci,  že  nárůst  srážek je prognózován (obvykle s velmi vysokou jistotou) pro vysoké zeměpisné šířky:  v Arktidě,  Kanadě  a  Skandinávii  či  na  Sibiři.  Slabší  nárůst  lze  očekávat  v některých  tropických  oblastech.  Ale  mnohem  důležitější  jsou  negativní  trendy.  Většina  subtropických  oblastí  může  počítat  s podstatným  úbytkem  dešťů.  Dokonce  i  ve  scénáři, který předpokládá, že emise CO2 porostou jen do roku 2050 a posléze začnou  klesat, propočty ukazují více než dvacetiprocentní úbytek srážek v některých částech  Afriky i jinde.   

4

IPCC 4AR SPM Synthesis Report, p.5 Lockwood, M., Fröhlich, C.: Recent oppositely directed trends in solar climate forcings and the global mean surface air temperature. Proceedings of the Royal Society A 463 (2086), 2007, s. 2447-2460 5

• Horské ledovce budou tát a ubývat poměrně rychle, což způsobí radikální zmenšení  již  v nejbližších  desetiletích.  Takový  trend  je  obzvláště  důležitý  v Indii  a  Latinské  Americe. Stamiliony lidí zde závisí na řekách, které v létě zásobuje voda z odtávajících  ledovců  v Himálajích,  respektive  Andách.  Zároveň  poroste  hladina  oceánů.  Hlavní  příčinou je tepelná roztažnost vody: teplejší kapalina má větší objem, což platí i pro  moře. Až později začne klíčovou roli hrát tání polárních ledovců, které bude v příštích  desetiletích pouze dodatečným faktorem.    • Teplejší  atmosféra  obecně  vyvolává  častější  extrémní  výkyvy  počasí.  Z tohoto  důvodu  se  očekává  nárůst  počtu  silných  tropických  hurikánů  a  tajfunů,  vichřic,  povodní nebo vln horka či sucha.    • Některé  části  světa  se  úplně  změní.  Pokud  budou  pokračovat  vysoké  emise  CO2,  koncem  století  by  každé  léto  měl  prakticky  úplně  zmizet  led  ze  Severního  ledového  oceánu. Velké plochy jihoamerických deštných pralesů se promění v suchou savanu.   

2. Globální změny podnebí a lidé v rozvojových zemích    Teplejší  podnebí,  mizející  horské  ledovce,  méně  vody  v řekách,  změna  srážek  nebo  vyšší  mořská  hladina  –  to  neznamená  pouze,  že  svět  bude  vypadat  jinak,  než  jsme  jej  doposud  znali.  Ale  vzejdou  z toho  i  konkrétní  a  vážné  humanitární  důsledky  pro  stamiliony  lidí. Nejvíce postiženi přitom budou chudí obyvatelé rozvojových zemí.     „Malárie,  průjmy  a  podvýživa  zabíjejí  miliony  lidí  ročně,  většinou  děti.  Bez  účinných  opatření proti změnám podnebí a k adaptaci na ně budou tyto problémy ještě horší a bude  obtížnější  a  dražší  je  udržet  pod  kontrolou,“  říká  dr.  Margaret  Chanová,  šéfka  Světové  zdravotnické organizace (WHO). 6 

  2.1 Horské ledovce    Zatímco  svět  pečlivě  sleduje  pohyb  polárního  ledu  v  Grónsku  nebo  na  Antarktickém  poloostrově,  daleko  bezprostřednější  krize  se  nenápadně  rozbíhá  v  Himálaji,  Andách  a  středoasijských  pohořích.  Bílé  vrcholky  velehor  totiž  pro  místní  lidi  nejsou  důležité  pouze  coby  turistická  atrakce,  která  každoročně  přitahuje  výpravy  alpinistů.  Více  než  šestina  světové  populace  závisí  na  vodě  z  řek,  které  vytékají  z  horských  ledovců  nebo  sezónního  sněhu. 7  V létě či během období sucha jsou často hlavním nebo jediným zdrojem vláhy k pití,  do domácnosti, pro zavlažování a průmysl.     Ve více než 15 000 ledovců v Himálaji se skrývá 12 000 krychlových kilometrů sladké  8 vody.  Zásobují sedm velkých asijských řek: Gangu, Indus, Brahmaputru, Salween, Mekong,  Jang‐c'‐ťiang a Chuang‐che, které zase dodávají vláhu stamilionům lidí v Indii, Číně a dalších  zemích. Samotné povodí Gangy, Brahmaputry a Meghny je domovem více než půl miliardy  obyvatel. 9    Ale himálajské ledovce rychle ubývají. Pokud bude dosavadní oteplování pokračovat i  nadále,  celková  plocha  se  už  do  roku  2035  patrně  zmenší  ze  současných  500  000  km2  na  pouhých  100  000  km2. 10   Poté  bude  úbytek  pokračovat.  Tání  zprvu  povede  k větším  průtokům v řekách. Některé konsekvence ovšem mohou být i negativní. Přibude povodní a  6

7

http://www.who.int/mediacentre/news/statements/2007/s11/en/index.html

IPCC WG2 4AR, s. 187 Tamtéž, s. 493 9 Mirza, M.Q. et al.: Trends and persistence in precipitation in the Ganges, Brahmaputra and Meghna river basins. Hydrological Sciences 43 (6), 1998, s. 845-858 10 IPCC cituje WWF 8

hlavně:  voda  z  ustupujících  ledovců  se  hromadí  v desítkách  horských  jezer.  Při  náhlém  průvalu, ke kterému může dojít pod tlakem nahromaděné vody, při sesuvu půdy nebo třeba  kvůli tání ledu, vznikají ničivé povodně. Podobných případů už nyní přibývá. 11    Ale hlavní problém nastane posléze. Nové propočty ukazují, že právě Himálaj, Tibetská  plošina  a  suché  regiony  budou  patřit  mezi  oblasti  s poměrně  silným  oteplováním  v Asii. 12   Dlouhodobě  odtávání  ledovců  nakonec  povede  k trvalému  nedostatku  vody  v postižených  zemích. Mezivládní panel pro změny klimatu shrnuje:    „Ústup  a  ztenčování  ledovců  v Himálaji  lze  primárně  připsat  globálnímu  oteplování  v důsledku  antropogenních  emisí  skleníkových  plynů…Současné  trendy  tání  ledovců  vedou  k závěru, že Ganga, Indus, Brahmaputra a další toky, které křižují severoindické pláně, by se  v blízké budoucnosti vinou změn podnebí mohly stát sezónními řekami…“ 13    V Číně  na  řekách  přitékajících  z ledovců  coby  hlavním  zdroji  vody  závisí  čtvrt  miliardy  14 lidí.  Ledovce v Tádžikistánu při současném trendu zmizí během 120 let: už v letech 1949– 2000  přišly  o  35  %  svého  objemu.  Tádžikistán  dodává  více  než  polovinu  vody  v povodí  Aralského jezera. 15      Podobnému  problému  čelí  i  další  místa  na  zeměkouli.  Rapidně  ubývají  ledovce  v jihoamerických  Andách,  kde  na  vodě  z nich  závisejí  desítky  milionů  lidí. 16   Podle  IPCC  je  v Ekvádoru, Bolívii, Peru a Kolumbii už dnes problém „kritický“. 17  Většina tropického ledu má  zmizet  v letech  2020–2030. 18   Peru  v posledních  35  letech  přišlo  o  více  než  pětinu  svých  ledovců; důsledkem je dvanáctiprocentní pokles množství vody na pobřeží, na kterém žije 60  % obyvatel země, včetně dvoumilionového města Lima. 19  Mezi nejvíce postižené bude patřit  peruánská  řeka  Mantaro,  kde  se  vyrábí  40  %  elektřiny  a  jež  zásobuje  energií  70  %  průmyslu. 20      Úbytek  horských  ledovců  v posledním  století  nemá  precedent  v posledních  nejméně  5000  letech,  překračuje  rozsah  normálních  výkyvů  podnebí  a  je  patrně  způsoben  antropogenním  oteplováním. 21   Simulace  jedenácti  horských  ledovců  v různých  částech  planety  spočetla,  že  do  roku  2050  přijdou  asi  o  60  %  objemu.  Modely  ukazují,  že  mnoho  horských ledovců zcela zmizí poté, co se koncentrace CO2 ve vzduchu zvýší na dvojnásobek  oproti předprůmyslovému období, tj. někdy ve druhé polovině století.   

11

IPCC WG2 4AR, s. 477 Tamtéž, p. 478 13 IPCC WG2 4AR, s. 493 14 Tamtéž, s. 483 15 Up in smoke?: Threats from, and responses to, the impact of global warming on human development. 2004 16 IPCC WG2 4AR, s. 187 17 Tamtéž, s. 583 18 Tamtéž, s. 606 19 Tamtéž, s. 589 20 Tamtéž, s. 590 21 Tamtéž, s. 861 12

Podobné důsledky má rovněž úbytek sněhu. Dřívější tání v Tibetu, Ujgursku a Vnitřním  Mongolsku způsobí, že voda rychleji odteče a jarní měsíce budou sušší. V některých částech  Číny se kvůli tomu očekává pokles průtoku v řekách o 20‐40 %. 22   

  2.2. Sucho a zemědělství    Počátkem sedmdesátých let v Sahelu – pásu zemí na jižním okraji Sahary – najednou  prudce ubylo dešťů. Svět na televizních obrazovkách šokovaly obrázky tragických hladomorů.  Ačkoli  v posledních  asi  patnácti  letech  prší  opět  o  něco  více,  k  původním  číslům  je  pořád  ještě daleko, takže nezvyklé sucho přetrvává.     Postupující  globální  změny  podnebí  navíc  způsobí,  že  se  podobné  problémy  budou  rozšiřovat.  Vyšší  teplota,  úbytek  dešťů,  méně  vody  v řekách  a  častější  extrémní  výkyvy  počasí, jako jsou sucha či povodně, budou mít dopady zvláště na zemědělství.     Očima člověka žijícího v průmyslové zemi to nemusí být velký problém. Farmaření tady  přece  zaměstnává  jen  několik  procent  populace.  Ale  v rozvojovém  světě  je  tomu  jinak.  Přibližně  70  %  populace  v Africe  živí  zemědělství. 23   Asi  tři  čtvrtiny  extrémně  chudých  (1,2  miliardy  lidí,  kteří  žijí  o  méně  než  jednom  dolaru  denně)  navzdory  rychlé  urbanizaci  pořád  ještě žijí na venkově. 24  Proto hospodářství a živobytí většiny obyvatel závisí na zemědělství a  přírodních zdrojích.    Oteplování  už  v letech  1981–2002  snížilo  produkci  pšenice,  kukuřice  a  ječmene  o  40  milionů  tun  (5  miliard  dolarů)  ročně. 25   Ve  srovnání  s růstem  výnosů,  který  umožnil  pokrok  zemědělských technologií, jde o poměrně malou ztrátu. Ilustruje však, jak je pěstování plodin  citlivé i na malé výkyvy podnebí.    Čeští  zemědělci  o  tom  vědí  své.  Ale  v suchých  a  horkých  částech  světa  to  platí  dvojnásob  –  a  trojnásob  tam,  kde  chudí  farmáři  závisí  na  tradičních  postupech,  takže  nemohou  využívat nákladného  zavlažování  a  vysokých  dávek  agrochemikálií.  Při  větších  vlnách sucha africkým  pastýřům umírají desítky procent ovcí nebo skotu. Stačí mírná změna  klimatu, políčka závislá na dešti vyschnou a celé vesnice přijdou o úrodu, jediný zdroj obživy.  Aridní  oblasti  obývá  skoro  miliarda  lidí. 26   Asi  46  %  Afriky  je  zranitelných  desertifikací,  rozšiřováním pouští. 27  22

Tamtéž, s. 484 McGhie, J. et al.: The climate of poverty: facts, fears and hope. Christian Aid, London, 2006 24 IPCC 4AR WG2, s. 281 25 Lobell, D. B., et Field, C. B.: Global scale climate-crop yield relationships and the impacts of recent warming. Environmental Research Letters Vol. 2, No 1, January-March 2007 26 Fischer, G., Shah, M., Tubiello, F.N., et van Velhuizen, H. (2005): Socio-economic and climate change impacts on agriculture: an integrated assessment, 1990-2080, Philosophical Transactions of the Royal Society B 360, s. 2067-2083 27 IPCC WG2, s. 442 23

 

2.2.1 Srážky    Déšť je kriticky důležitý pro život lidí v suchých a horkých částech světa. Srážky – nikoli  zavlažování  –  zavlažují  devět  z každých  deseti  hektarů  polí  v Africe.  Ale  vyšší  koncentrace  skleníkových  plynů  a  postupné  oteplování  významně  promění  dešťové  srážky  v mnoha  částech planety.     V  globálním  průměru  srážek  nejspíše  přibude.  Rovněž  celkové  množství  vody  na  jednoho  obyvatele  patrně  stoupne,  a  to  navzdory  populačnímu  růstu.  Příčinou  je  ovšem  velký  nárůst průtoků v řekách jižní a východní Asie, který se soustředí do jediné části roku,  totiž do beztak velmi vlhké monzunové sezony. 28      To  ovšem  nepomůže  aridním  územím.  Globální  čísla  totiž  skrývají  skutečné  trendy,  které se hodně liší podle místa a někdy dokonce i ročního období. Propočty obecně ukazují,  že  deště  (nebo  sněhu)  bude  více  hlavně  ve  vyšších  zeměpisných  šířkách,  tedy  v polárním  a  částečně  také  mírném  pásmu. 29   Průměrné  roční  srážky  by  se  měly  zvýšit  také  v některých  tropických oblastech, například ve východní Africe nebo v Indonésii. 30  Intenzivnější by také  měly být některé silné sezónní srážky v tropech, například jihoasijské monzuny. 31    Naopak  úbytek  deště  a  vláhy  lze  očekávat  především  v subtropech. 32   Pokles  ukazují  prognózy hlavně pro Středomoří, karibskou oblast, středoamerické země, Mexiko a severní  Brazílii či obecně subtropická západní pobřeží jednotlivých kontinentů. Postihne podstatnou  část jižní Afriky – v Namibii prognózují pokles zimních srážek až o 40 % 33  – a západoafrické  státy  od  Maroka  po  Senegal,  Blízký  i  Střední  Východ  a  některá  další  místa.  Středoasijské  země zažijí pokles průměrných srážek a více velmi suchých jar, lét a podzimů. 34    V kombinaci  s táním  horských  ledovců  to  znamená,  že  vody  ubude  tam,  kde  je  jí  už  dnes  málo,  a  naopak  přibude  v místech,  která  nedostatkem  vláhy  netrpí.  Ilustrativním  příkladem  je  severozápad  indického  subkontinentu.  Řeky  vytékající  z ubývajících  ledovců  v Himálaji, které zásobují rozsáhlou Indoganžskou rovinu, budou postupně vysychat. Hlavním  zdrojem  vody  se  postupně  stane  déšť.  Ale  v suchém  zimním  období  zde  srážky  –  oproti  dosavadnímu průměru – ještě poklesnou. 35     

2.2.2 Sucho   

28

Tamtéž, s. 194 IPCC WG1 4AR, s. 750 30 IPCC WG1 4AR, s. 768-769 31 Tamtéž, s. 750 32 Tamtéž, s. 750 33 IPCC WG2, s. 443 34 Tamtéž, s. 478 35 Tamtéž, s. 478 29

Méně  srážek,  mizející  ledovce  a  méně  vody  v  řekách  znamenají  více sucha.  Prognózy  očekávají  globální  trendy  směřující  k vysychání. 36   Na  jihu  Afriky,  ve  Středomoří  nebo  severním  Mexiku  do  roku  2050  klesne  průtok  v řekách  o  10–30  %. 37   Sníží  se  také  tempo,  jakým se doplňují zásoby podzemních vod. 38      Propočty,  kolik  lidí  bude  trpět  nedostatkem  vody,  se  liší  v jednotlivých  prognózách  a  hlavně podle toho, s jakými emisemi skleníkových plynů ten který scénář počítá. Obecně se  ale  očekává,  že  v  polovině  století  bude  sucho  postihovat  asi  o  1–2  miliardy  lidí  více  než  dnes. 39  Změní se zemědělská půda. Plocha aridní a semiaridní země na africkém kontinentu  se  do  2080  rozšíří  o  60–90  milionů  hektarů. 40   Plocha  vhodná  pro  pěstování  pšenice  se  ve  stejné době na světě sníží o 15‐45 % s tím, že v Africe „by mohla prakticky zmizet“. 41    Větší proměnlivost klimatu, kterou oteplování způsobuje, s sebou přinese také častější  výskyt vln mimořádného sucha, jež dramaticky ovlivňují úrodu. 42  Velmi pravděpodobné jsou  frekventovanější  srážkové  extrémy  v teplejších  podnebích.  Při  rychlém  růstu  emisí  skleníkových plynů by se do konce století podíl souše, kde vznikají extrémní sucha, rozšířil ze  současných 1–3 % na 30 %.  43  Četnost případů mimořádného sucha se zvýší na trojnásobek a  průměrná délka šestkrát. 44    Proto klimatologové předpokládají, že v Sahelu – který přitom nepatří k místům, kde by  prognózovali  další  výrazný  pokles  srážek  –  přibude  extrémně  vlhkých  i  extrémně  suchých  roků. 45   Ale  očekávat  lze  také  častější  suché  vlny  v  létě  ve  vnitrozemí  středních  šířek,  tedy  třeba ve středoasijských republikách nebo v Mongolsku. 46     

2.2.3 Úroda    Proto i důsledky globálních změn podnebí pro zemědělství závisí na tom, o kterou část  světa nám jde. V tropických a subtropických oblastech se produkce kukuřice, pšenice i rýže  začne  klesat  už  při  nárůstu  teploty  o  jediný  stupeň  Celsia. 47   S přibývajícím  oteplováním  se  úroda samozřejmě dále zhorší. 48  Mezinárodní institut pro výzkum rýže na Filipínách zjistil, že  růst  průměrné  noční  teploty  o  každý  stupeň  snižuje  úrodu  rýže  o  10  %. 49   Růst  emisí  oxidu 

36

Tamtéž, s. 187 Tamtéž, s. 183 38 Tamtéž, s. 185 39 Tamtéž, s. 194 40 Tamtéž, s. 448 41 Fischer, G., et al.: Socio-economic and climate change impacts on agriculture: an integrated assessment, 1990-2080, Philosophical Transactions of the Royal Society B 360, 2005, s. 2067-2083 42 IPCC WG2, s. 186 43 IPCC WG2, s. 187 44 Tamtéž, s. 187 45 Tamtéž, s. 443 46 Tamtéž, s. 187 47 Tamtéž, s. 286 48 Tamtéž, s. 286 49 Peng, S., et al.: Rice yields decline with higher night temperature from global warming, Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (27), 2005, s. 9971-9975 37

uhličitého sníží ve dvaceti až čtyřiceti chudých zemích, které nemají dostatek potravin a kde  žijí 1‐3 miliardy lidí, produkci o 10‐20 %. 50    Naproti tomu ve středních a vysokých zeměpisných šířkách – tedy třeba v Evropě  – by  úroda  zpočátku  rostla.  Proto  ve  scénářích  globálních  změn  podnebí  po  prvních  několik  desetiletí  stoupá  také  světová  produkce  potravin.  Ovšem  po  překročení  3  °C  začne  klesat  také v chladnějších částech planety. Potažmo se k horšímu obrátí rovněž globální čísla.    Přitom pro život chudých lidí není důležité, kolik potravin vyrobí svět, nýbrž jaká bude  úroda na jejich konkrétním poli. Pokud klesne, nemohou jídlo nakoupit jinde, protože nemají  jiný  významný  příjem.  Proto  sebevětší  přírůst  v Kanadě  nebo  Skandinávii  nevyrovná  místní  úbytek  v suchých  částech  rozvojového  světa.  Země subsaharské  Afriky  by  postihla  čistá  ztráta asi 12 % produkce potravin. 51    Nejen  horko  a  sucho  snižují  zemědělskou  produkci.  Evidentně  se  na  ní  podepíší  také  častější povodně nebo bouře, jako jsou hurikány a tajfuny. Konkrétní propočty, jaké by měly  mít důsledky, ale zatím chybí. 

2.2.4 Hlad a podvýživa    Kalkulovat,  jak  konkrétně  se  rostoucí  teplota  projeví  na  počtu  lidí,  kteří  budou  trpět  podvýživou, je velmi složité. Místní podnebí je totiž pouze jednou proměnnou. Záleží také na  růstu populace, globalizaci obchodu s potravinami a dalších faktorech.     První  prognózy  ale  varují,  že  globální  změny  podnebí  mohou  na  několik  desetiletí  prakticky neutralizovat snahu o zmírnění světového hladu. I pokud bychom počítali se spíše  mírným  růstem  světové  populace,  jakýkoli  pokrok  se  odsune  do  třicátých,  v případě  subsaharské Afriky dokonce čtyřicátých let 21. století. 52      Dokonce  i  za  poměrně  dobrých  podmínek  –  pomalu  přibývající  emise  CO2,  silný  „hnojivý“  efekt  CO2  na  plodiny,  nepříliš  velký  růst  populace  –  počet  hladovějících  lidí  bude  kolem  roku  2080  zhruba  stejný  jako  dnes,  plus  mínus  několik  milionů.  Přitom  pokud  bude  všechno stejné, pouze odečteme globální změny podnebí, počet hladových by se do stejné  doby mohl snížit asi o tři čtvrtiny. 53 

  2.3 Extrémní výkyvy počasí    50

Fischer, G., et al. (2005), s. 2067-2083 Tamtéž 52 Fischer, G., et al. (2005), s. 2067-2083 53 Parry, M.L., et al.: Effects of climate change on global food production under SRES emissions and socioeconomic scenarios, Global Environmental Change 14, 2004, s. 53-67 51

Teplejší  atmosféra  obecně  snižuje  stabilitu  klimatického  systému,  takže  zvyšuje  frekvenci  extrémních  výkyvů  počasí.  Při  vyšší  koncentraci  oxidu  uhličitého  ve  vzduchu  se  patrně  (s  90%  pravděpodobností)  zvýší  síla  (rychlost  větru,  intenzita  deště)  tropických  hurikánů  a  tajfunů.  Celkový  počet  zřejmě  poklesne,  protože  se  zároveň  sníží  frekvence  slabších  bouří.  Víceméně  stejné  trendy  (silnější,  méně  časté)  se  očekávají  pro  bouře  mimo  tropické pásmo.     Rovněž četnost prudkých srážek, které vyvolávají povodně, se má zvýšit. Klimatologové  spočetli, že to dokonce platí i pro části světa, které budou celkově vysychat. Na první pohled  to nedává smysl. Ale deště se koncentrují do menšího počtu intenzivních srážek, střídaných  prodlouženým  obdobím  sucha. 54   „Jsou  to  obvykle  chudí  lidé,  kdo  nejvíce  utrpí  škodami  na  úrodě,  které  způsobují  povodně  nebo  sucha,  protože  často  obdělávají  marginální  půdu  a  nemohou  hromadit  zásoby  na  horší  časy,“  poznamenává  zpráva  Programu  OSN  pro  životní  prostředí. 55    Asijské  monzuny  budou  při  větší  koncentraci  skleníkových  plynů  ve  vzduchu  přinášet  silnější  deště  než  doposud.  Četnost  třicetiletých  monzunových  srážek  –  spojených  s  rozsáhlými záplavami – v různých částech jižní Asie se podle předběžných propočtů během  sta let zvýší až několikanásobně. 56      Cyklóny a další bouře či povodně způsobují lidské oběti, utrpení a ekonomický rozvrat.  Zároveň  ničí  úrodu,  na  které  závisí  živobytí.  Zvláště  tragické  důsledky  mají  v rozvojových  zemích,  kterým  chybí  infrastruktura,  výstražné  systémy,  peníze  na  výstavbu  hrází  a  další  opatření. Počty obětí nejsilnějších bouří, jako byl středoamerický hurikán Mitch (1998), zde  překračují 10 000 lidí.     V posledních  desetiletích  sice  strmě  rostou  finanční  škody  v důsledku  katastrof.  Ale  podrobnější pohled na čísla ukazuje, že příčinou je rostoucí bohatství lidí – na větším majetku  stejná povodeň napáchá větší škody – a nikoli sama četnost extrémních výkyvů počasí.    Bezmála každá větší extrémní klimatická událost vyvolává veřejnou debatu, zda nejde o  první  příznak globálních změn podnebí. Přispěly k tomu i některé práce, jež naznačují nárůst  extrémních hurikánů v posledních desetiletích 57 , případně poukazují na souvislost mezi nimi  a stoupající povrchovou teplotou oceánů. 58      Mimochodem objevil se i názor, že nejde o trend, nýbrž náhodný statistický důsledek  kvalitnějších  metod  měření. 59   Ale  v prvé  řadě:  debata,  zda  konkrétní  hurikán,  vichřice,  extrémní sucho nebo povodeň je, nebo není bezprostředně způsobena oteplováním, nedává  žádný  smysl  –  bez  ohledu  na  historický  trend.  Každá  taková  událost  (třeba  hurikán  Katrina  54

IPCC WG1 4AR, s. 782 Global Environmental Outlook 3. UNEP, 2002, s. 277 56 Palmer, T.N., et Räisänen, J.: Quantifying the risk of extreme seasonal precipitation events in a changing climate, Nature 415, 2004, s. 512-514 57 Webster, P.J., et al.: Changes in tropical cyclone number, duration, and intensity in a warming environment, Science 309, 2005, s. 1844-1846 58 Emanuel, K.: Increasing destructiveness of tropical cyclones over the past 30 years, Nature 436, 2005, s. 686688 59 Landsea, C.W.: Hurricanes and global warming, Nature 438, 2005, s. E11-E12 55

nebo české povodně v srpnu 2002) by mohla vzniknout i naprosto náhodně, v člověkem nijak  nepozměněném  klimatu.  Smysl  má  zkoumat  statistickou  pravděpodobnost:  tedy  zda  takových  událostí  přibývá  nebo  –  a  to  hlavně  –  s rostoucí  koncentrací  skleníkových  plynů  přibývat bude. 

  2.4. Mořská hladina    Nížiny kolem ústí velkých řek patří mezi nejhustěji osídlená místa na Zemi. V Bangladéši  se v průměru na každý čtvereční kilometr tísní více než 1000 lidí. Delty velkých řek indického  subkontinentu,  Mekongu,  čínských  veletoků,  Nigeru  nebo  Nilu  zároveň  patří  mezi  nejúrodnější  místa  rozvojového  světa.  Pro  miliony  chudých  rolníků  jsou  zdejší  políčka  vzácnou šancí najít poměrně kvalitní půdu.    Poměrně  pomalé  přibývání  uhlíku  v atmosféře  by  s devadesátiprocentní  pravděpodobností  do  konce  století  zvýšilo  mořskou  hladinu  asi  o  20‐40  centimetrů. 60   Při  rapidním růstu emisí horní prognóza roste na půl metru. 61  Ve všech scénářích hlavní příčinou  není tání ledovců, nýbrž tepelná roztažnost vody. 62      Dvacet  centimetrů  nebo  půl  metru  na  první  pohled  vypadá  nevinně.  Ale  pro některé  části  světa,  hlavně  delty  řek,  to  není  málo.  V Číně  by  zvýšení  hladiny  o  pouhých  30  centimetrů zaplavilo plochu větší, než je Česká republika. 63  Jenom při ústí Chuang‐che by šlo  o  21  000  čtverečních  kilometrů. 64   Následky  pro  mezinárodní  obchod  by  byly  takové,  že  je  ekonomicky  pocítí  i  Mongolsko  a  další  vnitrozemské  státy. 65   Asi  tři  čtvrtiny  postižených  žijí  v Asii.  Pokud  by  pouze  pokračoval  –  a  nezrychloval  se  –  růst  mořské  hladiny  pozorovaný  v posledních desetiletích v deltách Mekongu, Gangy–Brahmaputry a Nilu do roku 2050 přijde  o  domov  více  jak  milion  lidí. 66   V egyptských  městech  Alexandria,  Port  Said  a  Rosetta  by  si  půlmetrové zvýšení hladiny vynutilo vystěhování více než 2 milionů lidí. 67    Patrně  ještě  větší  škody  než  přímé  zatopení  by  však  způsobily  druhotné  následky.  Bouře  se  silným  vlnobitím  budou  zaplavovat  místa,  kam  moře  doposud  nedosahovalo  ani  v nejhorších  dnech.  Počet  lidí  postihovaných  pobřežními  záplavami  by  i  při  poměrně  pomalém  růstu  emisí  do  roku  2080  (a  dnešní  úrovni  hrází)  překročil  100  milionů  ročně. 68   Zemědělci přijdou nejen o bezprostředně zatopenou půdu, ale také o další pozemky, které  postihne zasolení. Slaná voda rovněž znehodnotí důležité zdroje pitné vody.   60

IPCC WG1 4AR, s. 820 Tamtéž, s. 820 62 Tamtéž, s. 820-821 63 IPCC WG2 4AR, s. 484 64 Tamtéž, s. 496 65 Darwin, R.F, et Tol, R.S.: Estimates of the economic effects of sea level rise, Environmental and Resource Economics 19, 2001, s. 113-129 66 IPCC WG2 4AR, s. 327 67 Tamtéž, s. 339 68 IPCC WG2 4AR, s. 339 61

  Později se projeví i ubývání polárních ledovců. Pokud teplota překročí určitou hranici,  dojde  k nevratnému  tání  grónského  ledového  štítu.  Trvalo  by  alespoň  několik  set  let  a  postupně  zvýšilo  mořskou  hladinu  asi  o  sedm  metrů. 69   Propočty  docházejí  k závěru,  že  kritická hranice leží někde mezi nárůstem průměrné globální teploty o 1,9 až 4,6 stupně. 70   Reálně  tedy  hrozí,  že  pokud  koncentrace  skleníkových  plynů  v atmosféře  nepřestane  růst,  teplota ještě v tomto století překročí bod, za kterým pro Grónsko nebude návratu.     Antarktický  led  bude  během  jednadvacátého  století  přibývat,  protože  tání  vynulují  větší sněhové srážky. Ale pro důležitý Západoantarktický ledový štít platí prakticky totéž jako  pro  Grónsko.  Kritická  hranice  není  známa:  předběžné  odhady  říkají,  že  někde  kolem  pětistupňového  globálního  oteplování  by  šance  mohly  být  vyrovnané. 71   Kompletní  tání  Západoantarktického  štítu  by  zvýšilo  hladinu  oceánů  o  dalších  pět  metrů. 72   Stejně  jako  v případě grónského ledového štítu by ovšem tání trvalo přinejmenším několik století, takže  během nadcházejícího století takový růst mořské hladiny rozhodně nehrozí.   

  2.5. Lidské zdraví    Očekává se, že globální změny podnebí obecně povedou k šíření některých tropických  chorob  do  míst,  která  je  doposud  nepoznala. 73   V  jižní  Africe  se  rozloha  území  postiženého  malárií  při  prognózovaném  oteplení  zvětší  na  dvojnásobek. 74   Komáři  rodu  Anopheles  se  objeví také na doposud zdravých vysočinách v Etiopii, v Keni nebo Rwandě. 75  Ne pro každého  budou  změny  k  horšímu.  Z  některých  míst v  Africe  nebo  středoamerických  státech  malárie  zmizí,  hlavně  díky  suššímu  podnebí. 76   Ale  vědci  předvídají,  že  podstatně  více  se  rozšíří,  zejména do výše položených, a doposud tedy chladnějších míst.    Šíření choroby bude tím horší, že populace v místech, kde se vyskytuje delší dobu, je  vůči ní díky genetickým adaptacím více imunní. Proto malárie nově zasáhne lidi, kterým chybí  dědičná ochrana.    Přesný  vztah  mezi  výskytem  přenašeče  a klimatem  není  jasný,  nicméně  evidentně  s  ním  souvisí  a  teplo  či  silné  deště  nejspíše  podporují  jeho  šíření. 77   Pokud  bude  ve  vzduchu  69

IPCC WG1 4AR, s. 829 Tamtéž, s. 829 71 Tamtéž, s. 830 72 Tamtéž, s. 829 73 Patz, J.A., et Kovats, R.S.: Hotspots in climate change and human health, British Medical Journal 325, 2002, s. 1094-1098 74 Nyong, A.: The economic, developmental and livelihood implications of climate induced depletion of ecosystems and biodiversity in Africa, WWF, 2005 75 IPCC WG2 4AR s. 446 76 Tamtéž, s. 408 77 Tamtéž, s. 403 70

přibývat  jedno  procento  oxidu  uhličitého  ročně,  kolem  roku  2080  horečka  dengue  zamoří  místa  obývaná  5–6  miliardami  lidí,  zatímco  bez  oteplování  by  jich  bylo  pouze  kolem  3,5  miliardy. 78   Meningitidě  vyhovuje  suché  a  prašné  prostředí.  Proto  se  bude  dobře  šířit  v aridních podmínkách, které vědci očekávají v subtropických částech Afriky. 79    Častější  povodně  či  extrémní  sucha  a  úbytek  úrody  zvýší  počet  lidí,  kteří  trpí  podvýživou.  Při  záplavách  se  rychle  šíří  některé  choroby,  například  cholera  nebo  průjmová  onemocnění. Už kolem roku 2030 bude riziko průjmů v některých regionech o 10 % vyšší, než  kdyby se podnebí nezměnilo.     Chudí  lidé  v horkých  tropických  zemích,  kteří  si  nemohou  pořídit  klimatizaci,  budou  nejvíce postiženi častějšími vlnami horka. Ve velkých městech třetího světa, jako je Mexico  City, teplejší podnebí ještě zhorší zdravotní důsledky smogu.    Nejvíce  postižení  budou  nutně  chudí  lidé.  „Chudoba  je  nejvážnější  překážkou  účinné  adaptaci“, říká Mezivládní panel pro změny klimatu v kapitole věnované dopadům na lidské  zdraví. 80   Nemají  peníze  na  lékařskou  péči  a  nové  léky,  nemohou  financovat  přístup  k čisté  vodě, nemohou se chránit před vedrem a smogem. 

78

Hales, S.: Climate change and human health: present and future risks, Lancet (367), 2006, s. 859–869 IPCC WG2 4AR, s. 400 80 Tamtéž, s. 417 79

3. Řešení    Globální změny podnebí ohrožují živobytí a zdraví milionů lidí v chudých částech světa.  Pro rolníky v Mauretánii nebo Indii, obyvatele bangladéšského pobřeží, ostrovany v Pacifiku  či Inuity v Arktidě by šlo o bezprostřední změnu každodenního života i živobytí.     Rozvojové  země  jsou  nejvíce  ohroženy  kvůli  své  zeměpisné  poloze  a  nedostatku  finančních  zdrojů  na  vyrovnání  se  s těmito  dopady.  V principu  jsou  dvě  možnosti,  co  s rostoucí koncentrací skleníkových plynů dělat:  • snížit emise, a problému tak předejít;  • adaptovat se na měnící se klimatické podmínky.    Realistický  přístup  musí  spočívat  v kombinaci  obojího.  S adaptačními  opatřeními  musíme  počítat  přinejmenším  proto,  že  už  není  možné  se  růstu  teploty  úplně  vyhnout.  I  kdyby  emise  z ničeho  nic  zcela  přestaly,  setrvačnost  klimatického  systému  způsobí,  že  teplota  během  nadcházejícího  století  stoupne  zhruba  o  0,6  °C. 81   Ruku  v ruce  s přizpůsobením musí ovšem jít prevence: účinné snižování emisí.   

  3.1. Snižování emisí    Mezinárodní  společenství  se  v Rámcové  úmluvě  OSN  o  změnách  klimatu  v roce  1992  shodlo,  že  chce  zabránit  „nebezpečným  důsledkům  vzájemného  působení  lidstva  a  klimatického systému“ (čl. 2). Proto se evropské státy už v roce 1996 dohodly, že chtějí růst  teplot udržet pod 2 °C. Takové oteplení nebude sice zcela bez následků, ale předejde alespoň  opravdu  vážným  změnám.  V březnu  2005  se  k této  ambici  přidala  také  Česká  republika.  Stejný  požadavek  vedle  EU  podporuje  i  řada  rozvojových  zemí  a  ekologické  a  rozvojové  organizace.     Podobně  jako  vědci  kalkulují  vliv  skleníkových  plynů  na  oteplování,  mohou  spočítat,  jaké  snížení  emisí  je  potřebné  k jeho  zastavení.  Pokud  chceme  s nadpoloviční  pravděpodobností udržet globální průměrnou teplotu pod limitem 2 °C, musí se koncentrace  skleníkových plynů v atmosféře zastavit na úrovni 450 ppm a poté klesnout pod 400 ppm. 82   Potom  už  je  celkem  snadné  propočítat,  jakým  tempem  musí  emise  klesat,  abychom  toho  dosáhli. Konkrétně: znečišťování by muselo do deseti let přestat růst a poté se začít rychlým 

81 82

IPCC WG1 4AR, s. 763 IPCC WG3 4AR, s. 228

tempem  snižovat.  Globální  produkce  skleníkových  plynů  musí  do  roku  2050  poklesnout  o  50–60 % oproti roku 1990.    Rámcová  úmluva  zavedla  princip „společné,  ale  odlišné odpovědnosti“  (čl.  4,  odst.  1).  Všechny státy musí přispět k řešení problému, ale zároveň musíme rozlišovat závazky podle  příspěvku každé země k jeho zapříčinění a podle ekonomické situace dané země.     Keňa  vypouští  300  kilogramů  oxidu  uhličitého  na  obyvatele  a  rok.  Indie  jednu  tunu,  Čína dvě tuny, Evropská unie asi devět tun, Česká republika dvanáct a USA dvacet. Největší  díl  zodpovědnosti  proto  mají  průmyslové  země,  jejichž  historický  příspěvek  ke  změnám  podnebí  je  mnohonásobně  větší  než  emise  rozvojových  zemí.  Proto  musí  přispět  více  než  ostatní. Úmluva navíc zohledňuje zvláštní potřeby chudých států, zvláště těch, které důsledky  měnícího se podnebí postihnou nejvíce.    Samozřejmě, platí dobré argumenty pro to, aby jednotlivé země měly emise poněkud  vyšší  nebo  poněkud  nižší,  třeba  kvůli  geografickým  podmínkám  (v  mírném  pásu  je  potřeba  v zimě topit) nebo kvůli určité závislosti na domácí skladbě paliv (některé země více závisejí  na uhlí, jiné mají více vodních zdrojů nebo potenciálu k výrobě větrné energie). Průmyslové  státy s vysokými emisemi také nemohou svoji ekonomiku z roku na rok proměnit. Ani jedno  však  není  důvod  k dlouhodobému  akceptování  řádových  rozdílů  v emisích  na  jednoho  obyvatele mezi státy. 

3.1.1 Sázka na negawatty    Většina  CO2  vzniká  ze  spalování  uhlí,  ropy  a  zemního  plynu.  Proto  klíčovou  roli  při  snižování  emisí  skleníkových  plynů  hraje  energetika.  Nová  energetická  strategie  musí  spočívat  v zajišťování  stejné  životní  úrovně  s menší  a  efektivnější  spotřebou  energie  a  také  v přesunu od fosilních k obnovitelným zdrojům.     Prvním úkolem je důraz na energetickou efektivnost. Musíme rozhýbat inovace, které  na trh dostanou vysoce efektivní technologie: namísto megawattů vyrábět negawatty, tedy  nespotřebovanou energii. Možnosti jsou enormní – například lepší izolace budov, takzvané  nízkoenergetické  domy  nebo  modernizace  průmyslové  výroby  by  samy  o  sobě  ušetřily  až  desítky  procent  našich  emisí. 83   Lepší  standardy  zajistí  vývoj  aut,  která  nás  na  stejnou  vzdálenost  dopraví  s menší  spotřebou,  a  účinnějších  elektrospotřebičů  pro  domácnosti.  Investice  do  veřejné  dopravy  a  železnic  pomohou,  aby  lidé  i  zboží  mohli  jezdit  jinak  než  osobními auty či kamiony.     Druhá  část  musí  spočívat  v zavádění  nových  energetických  technologií,  především  ve  výrobě  tepla  či  elektřiny  z  obnovitelných  zdrojů,  jako  je  vypěstovaná  biomasa,  slunce,  vítr  nebo mořské vlny. Možnosti čisté energetiky jsou velké i v České republice. IPCC spočetl, že  už  současné  technologie  umožňují  snížení  emisí  řádově  o  desítky  procent. 84   Během  asi  pětadvaceti  let  lze  produkci  skleníkových  plynů  omezit  o  množství,  které  v  přepočtu  odpovídá 16–31 miliardám tun CO2. 85    83

IPCC WG3 AR4, s. 632 Tamtéž 85 Tamtéž 84

  Snižování  emisí  je  výhodná  investice.  Ovšemže:  bude  něco  stát.  Udržení  teploty  pod  hranicí  2  °C  přijde  do  roku  2030  na  částku,  která  odpovídá  snížení  ekonomického  růstu  v průměru  o  0,12  procentního  bodu  ročně. 86   Nicméně  britský  ministr  financí  si  nechal  od  bývalého  hlavního  ekonoma  Světové  banky  sestavit  studii,  která  by  zvážila  finanční  plusy a  mínusy. Sedmisetstránková takzvaná Sternova zpráva došla k závěrům, že odvrácené škody  několikanásobně překračují náklady. 87 

3.1.2 Motivace    Zelená odvětví se na trhu neobjeví sama od sebe. Potřebují konkrétní opatření, která  nastartují inovace a investice: legislativu, vstřícnější daňový systém, granty a podobně. První  podmínkou je změna ekonomického prostředí.    Aby  tržní  ekonomika  mohla  účinně  přispět  ke  snižování  emisí,  musí  cena  zboží  zahrnovat  i  ekologické  škody.  Nyní  totiž  nehradí  služby,  jež  nám  poskytují  přírodní  ekosystémy  (například  pohlcování  emisí  CO2  lesními  porosty),  ani  veřejné  statky  (třeba  stabilní  podnebí). 88   Proto  využívání  fosilních  paliv  neplatí  za  škody,  které  způsobuje,  a  má  tedy  konkurenční  výhodu  před  čistými  zdroji.  Proto  je  nutné,  abychom  ekologické  náklady  zahrnuli  –  přímo  nebo  nepřímo  –  do  ekonomického  uvažování  podniků,  manažerů  i  každé  domácnosti.    K tomu by měla sloužit vhodná politická opatření. Jednou možností jsou různé modely  obchodování  s emisemi;  další  třeba  ekologická  daňová  reforma,  tedy  postupný  přesun  zdanění z práce a zisku na produkci CO2 či spotřebu energie. Příležitostí může být i zrušení  pobídek  a  subvencí  pro  energeticky  náročné  výroby  nebo  využívání  fosilních  paliv.  OECD  spočetla,  že  odstranění  těchto  dotací  samo  o  sobě  by  mohlo  snížit  světové  emise  několikanásobně více než celý Kjótský protokol. 89    Vytvoření  tržní  ceny  pro  emise  skleníkových  plynů  také  pomůže  průmyslu,  protože  dlouhodobě  předpověditelná  cena  stabilizuje  trh.  Podniky  ji  mohou  zahrnout  do  svých  odhadů  nákladů  a  investic.  Ekologická  daňová  reforma  nejen  podpoří  rozvoj  vysoce  efektivních,  čistých  technologií,  ale  také  sníží  zdanění  práce,  takže  motivuje  k vytváření  nových pracovních míst.    Zároveň  potřebujeme  konkrétními  kroky  rozhýbat  nízkouhlíkové  technologie,  a  tak  podpořit inovace a otevřít jim cestu na trh. Ilustrativním příkladem jsou zákony na podporu  obnovitelných  zdrojů  energie,  které  vznikly  v Německu,  Španělsku  a  dalších  evropských  státech.  Vytvářejí  rozumnou  garanci,  že  se  investice  do  větrných  elektráren,  kotlů  na  biomasu  a  podobných  projektů  vrátí,  takže  motivují  investory.  Další  legislativní  standardy 

86

Tamtéž, s. 228 Stern, N., et al.: The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge, 2007 88 Brown, L. R.: Eco-economy : building an economy for the Earth. W.W. Norton & Company, New York, 2001, s. 79 89 Reforming coal and electricity subsidies. Annex I Expert Group on the UNFCCC, OECD, Paris 1997 87

přimějí  výrobce  ledniček,  aut  i  dalšího  zboží,  aby  zákazníkům  dodávali  výrobky  s nižší  spotřebou energie nebo nižšími emisemi.     Kombinace  cílené  legislativy  a  zahrnování  emisí  do  ceny  zboží  spolu  s investicemi  do  výzkumu  a  vývoje  opravdu  nastartuje  energeticky  efektivní  výrobu  a  inovace.  Podpoří  tak  ekonomický  růst  i  nová  průmyslová  odvětví  s vysokou  přidanou  hodnotou,  otevře  globální  trh s novými produkty a vytvoří nová pracovní místa.    Přitom  nejde  jen  o  průmysl.  Podobně  také  v zemědělství  je  potřeba  dotace  přesměrovat  k  producentům,  kteří  nevyužívají  ve  velkém  fosilních  paliv,  například  zemědělcům  s menší  spotřebou  energeticky  náročných  agrochemikálií.  Intenzivní  zemědělská  výroba  má  nejen  velkou  uhlíkovou  stopu,  ale  také  patří  mezi  hlavní  zdroje  dalších skleníkových plynů: metanu a oxidu dusného (N2O).   

  3.2 Adaptace    Svět  –  a  především  rozvojové  země  –  se  musí  přizpůsobit  už  pozorovaným  změnám  podnebí, respektive se připravit na další, kterým se už nemůžeme vyhnout. Pro chudé státy  budou dalším problémem navíc, k už tak vážným potížím s hladem a podvýživou, nemocem,  ekologické degradaci nebo politickým a sociálním konfliktům.    Dopady  globálních  změn  podnebí  se  pochopitelně  liší  místo  od  místa.  Proto  se  musí  různit  také  adaptace.  Některé  programy  probíhají  už  v současnosti.  Ilustrativním  příkladem  jsou  projekty  ochrany  pobřeží  na  Maledivách  či  ochrana  proti  průvalům  nově  vznikajících  ledovcových  jezer  v Nepálu. 90   Avšak  vzhledem  k potřebám,  které  přinesou  příští  desetiletí,  jsou  to  nepoměrně  malé  projekty.  Škála  možných  adaptačních  opatření  je  velmi  široká  –  počínaje  čistě  technickými  (ochrana  pobřeží  novými  hrázemi),  přes  postupy  v různých  odvětvích  (obměněné  plodiny  v zemědělství)  až  po  legislativní  (jiné  předpisy  v územním  plánování, které budou počítat s častějšími extrémními výkyvy počasí).     Každému  z takových  opatření  pochopitelně  stojí  v cestě  spousta  bariér:  nedostatek  peněz  i  zkušeností,  zvyky  nebo  předsudky.  Finance  a  odborníci  chybí  především  nejvíce  postiženým  rozvojovým  zemím.  Ochrana  pobřeží  před  zvýšením  hladiny  o  pouhého  0,5  metru by jenom v jihovýchodní a východní Asii přišla na více než miliardu dolarů ročně. 91     

3.2.1 Zemědělství    90

IPCC WGII 4AR, s. 18 Darwin, R.F, et Tol, R.S.: Estimates of the economic effects of sea level rise, Environmental and Resource Economics 19, 2001, s. 113-129 91

Zemědělství  mimořádně  závisí  na  počasí  a  je  zvláště  zranitelné  jeho  výkyvy.  Právě  nejchudší  oblasti  Afriky  nebo  Asie  patří  mezi  části  světa,  které  budou  globálními  změnami  podnebí zasaženy nejhůře. Zde může mít důsledky i poměrně slabý nárůst teplot, kterému se  už  nelze  vyhnout.  Přitom  „zejména  pokud  jsou  systémy  už  dotlačeny  na  hranici  možného  (kvůli  předchozím  katastrofám,  konfliktům,  HIV/AIDS  nebo  dalším  faktorům),  i  relativně  mírné sucho může najednou mít velmi vážné dopady,“ varuje Maartan van Aalst z Červeného  kříže. 92  Propad v zemědělských výnosech navíc zvýší riziko hladu.    Proto rozvojové země musejí již nyní počítat s úbytkem a větší nepravidelností srážek,  častějšími vlnami extrémního sucha nebo přibýváním povodní. Co s tím mohou dělat? Musí  posílit  místní  potravinovou  bezpečnost,  pěstovat  více  různých  plodin  a  zavádět  takové,  jež  vydrží  v obměněných  podmínkách.  Nové  agrární  technologie,  včetně  zahradničení  nebo  pěstování  ovoce,  nebo  netradičního  využití  divokých  rostlin  a  zvířat  pomohou  s lepším  využitím půdy a vody. Bude potřeba investovat do účinnějšího zavlažování. V Mexiku, Indii a  dalších  zemích  po  staletí  vznikala  pravidla  rozdělování  vody  z řek  mezi  jednotlivé  rolníky  –  musí  se  přizpůsobit  novým  podmínkám. 93   Bohatý  svět  by  měl  dopředu  počítat  s tím,  že  nezbude než (alespoň pro začátek) zvýšit také humanitární potravinovou pomoc.    Znamená  to  také  jinou  agrární  politiku.  Vyrovnávání  se  s měnícím  se  podnebím  pomohou  tři  základní  přístupy.  Extenzivní  zemědělství  nejenže  způsobuje  menší  ekologické  škody,  například  zachová  mokřady  a  lesy,  důležité  pro  udržení  vody  v krajině.  Především  může  pružněji  reagovat  na  změny  počasí,  protože  není  závislé  na  citlivých  průmyslových  monokulturách. Snadněji se přizpůsobují také drobné rodinné farmy, které nejsou založeny  na masové produkci jediné exportní plodiny a jediné technologii vypočtené přesně na dané  podmínky.  Pro  rozvojové  státy  znamená  také  větší  suverenitu  a  soběstačnost  v  produkci  potravin.  A  konečně  –  systémy  fair  trade  pomáhají  menším  zemědělcům  přežít  výkyvy  na  trhu,  které  jsou  destabilizovány  velkým  agrobyznysem  a  kde  výkyvy  podnebí  budou  dalším  rizikem.     Pro  chudé  státy  je  ovšem  zcela  zásadní  nastavení  pravidel  pro  globální  trh  s potravinami. Současný systém je zcela nevyhovující. Producenti z bohatých států využívají  státní  subvence  k levnému  exportu  do  rozvojového  světa.  Místní  producenti  jim  nemohou  konkurovat,  a  proto  nemají  šanci  vymanit  se  z bludného  kruhu  chudoby.  Kvůli  potravinové  soběstačnosti  je  také  potřebné,  aby  rozvojové  země  mohly  efektivně  chránit  své  vlastní  výrobce.   

3.2.2 Voda, katastrofy, uprchlíci, zdravotnictví    Zemědělství je klíčová, nikoli však jediná oblast, kde rozvojové země budou potřebovat  pomoci s adaptací.    Změnit  se  musí  také  vodní  hospodaření,  aby  zajistilo  dostatek  závlah,  pitné  vody  i  dodávek  pro  domácnosti  a  průmysl  v oblastech,  kde  poklesnou  srážky  či  průtoky  v řekách.  92

van Aalst, M.K.: The impacts of climate change on the risk of natural disasters, Disasters 30, 2006, s. 5-18 Levina, E.: Domestic policy frameworks for adaptation to climate change in the water sector. Part II: nonAnnex I countries – lessons learned from Mexico, India, Argentina and Zimbabwe, OECD, Paris, 2006 93

Důležitým bodem je lepší zadržování vody v krajině, včetně ochrany nebo obnovy lesů a další  zeleně, i opatření, která pomohou snížit plýtvání vodou.     Zdravotnictví musí věnovat pozornost prevenci nemocí, které se budou šířit se změnou  klimatických podmínek. Nejdůležitější prioritou je malárie v Africe. Státy se musí připravit na  častější  přírodní  katastrofy  –  povodně,  hurikány  a  tajfuny,  vichřice,  průvaly  horských  ledovcových  jezer  –  a  investovat  do  lepší  ochrany.  Nejde  pouze  o  zvýšení  hrází,  ale  také  o  další infrastrukturu, třeba výstražné a záchranné systémy.     Sucho  a  horší  podmínky  pro  zemědělství,  zvyšování  mořské  hladiny  či  povodně  vyženou  z domovů  miliony  lidí.  Hlavně  rozvojové  státy  se  proto  musí  připravit  na  zástupy  uprchlíků. Půjde o vnitřní migraci i utečence ze sousedních zemí – například z Bangladéše do  Indie. Větší počet běženců pochopitelně vyvolá nové politické a sociální konflikty.    Globální  změny  podnebí  komplikují  i  průmyslový  rozvoj  v chudých  zemích.  Pro  řadu  zemí  bude  vážným  problémem  nedostatek  technologické  vody.  Především  energetika  potřebuje  stabilní  průtoky  v řekách  k pohonu  hydrocentrál  i  ke  chlazení  uhelných  nebo  jaderných zdrojů.    Zranitelnost vůči měnícímu se klimatu dále komplikují ostatní problémy, kterým chudé  země  už  nyní  čelí:  chudoba,  HIV/AIDS  či  malárie,  nedostatečná  potravinová  bezpečnost  či  vojenské  konflikty.  Platí  to  rovněž  naopak:  výkyvy  klimatu  a  s nimi  spojené  škody  oddálí  dosažení  Rozvojových  cílů  tisíciletí,  které  státy  OSN  stanovily  coby  milník  k odstraňování  hladu,  nedostatku  vzdělání,  zdravotní  péče,  dětské  úmrtnosti  nebo  znečištění  prostředí.  Navíc  s dalším  růstem  teploty  se  některé  dosavadní  adaptační  postupy  mohou  stát  neúčinnými  a  neefektivními.  Bude  ubývat  alternativ  (a  porostou  náklady)  pro  úspěšnou  adaptaci.    

3.2.3 Rozvojová spolupráce    Ve  středoasijském  Kyrgyzstánu  tají  ledovce,  a  tak  přibývá  vysokohorských  jezer  a  ta  stávající jsou stále více nestabilní. Hrozí proto katastrofální průvaly, které by smetly vesnice  pod  nimi.  Riziko  protržení  je  už  asi  na  200–300  místech.  Země  proto  potřebuje  urgentní  opatření.  Musí  ze  stovek  jezer  vybrat  ta,  která  jsou  nejvíce  nebezpečná  a  zajistit  jejich  přírodní hráze nebo vybudovat výstražné systémy v údolích.     Jihlavská společnost Geomin ve spolupráci s Univerzitou Karlovou přišla na pomoc. Už  několik let vyhledávají riziková místa a navrhují opatření, jež nebezpečí sníží. 94  Celý program  financuje česká vláda z prostředků na rozvojovou spolupráci.    Česká  republika  ‐  coby  jeden  z vysokých  znečišťovatelů  –  nese  velkou  část  odpovědnosti  nejen  za  snižování  emisí,  ale  také pomoc  chudým  zemím.  Musí  rozvojovému 

94

http://www.geomin.cz/index.php?menu=19

světu pomoci vyrovnat se s dopady globálních  změn podnebí. Klíčové přitom bude posílení  zahraniční rozvojové spolupráce.     Přibližně polovina české rozvojové spolupráce je uskutečňována na úrovni EU, o druhé  polovině vláda rozhoduje sama. Ministři EU v roce 2004 schválili program, který stanovil, jak  Evropa bude chudým zemím s dopady klimatických výkyvů pomáhat. 95  Kombinuje adaptaci  s pomocí v rozvoji nízkouhlíkových technologií.    V České  republice  debata  o  souvislostech  mezi  rozvojovou  spoluprací  a  globálními  změnami  podnebí  prakticky  chybí.  V  plánech  rozvojové  spolupráce  o  nich  chybí  byť  jen  zmínka  –  snad  jen  lze  předpokládat,  že  jsou  tiše  považovány  za  součást  ekologické  složky  udržitelného  rozvoje,  jedné  z deklarovaných  priorit  české  zahraniční  rozvojové  spolupráce.  Objevily  se  sice  už  první  projekty.  Nicméně  jde  pouze  o  izolované  záměry,  které  nejsou  součástí promyšlené koncepce.     Stát by tudíž při organizování a financování rozvojové spolupráce měl:    Brát globální změny podnebí v úvahu při plánování rozvojové spolupráce. Klimatické  podmínky v některých rozvojových zemích budou za několik desetiletí podstatně odlišné od  dnešních. Nemá žádný smysl pomáhat jim v rozvoji přizpůsobeném současným podmínkám.  S rostoucí teplotou, měnícími se srážkami či přibývajícími klimatickými extrémy musí počítat  nejen strategie a priority, ale především návrhy a hodnocení jednotlivých projektů. Nejde o  okrajový problém. Asi 50–65 % rozvojové pomoci, kterou dostává Nepál, plyne do projektů,  jež mohou být změnami podnebí ovlivněny; v Tanzanii obdobné číslo činí 12–26 %. 96  Klíčové  je samozřejmě plánovat ve spolupráci s cílovými zeměmi, podle jejich požadavků a potřeb.      Přispět  novými,  významnými  financemi  na  adaptaci.  Světová  banka  připomíná,  že  nesmí  jít  o  novou,  samostatnou  oblast  pomoci:  „S  výjimkou  některých  vzdělávacích  programů by neměly být žádné samostatné projekty adaptace na změny podnebí.“ Spíše je  potřeba  zvýšit  prostředky  na  rozvojovou  spolupráci  a  přirozeně  včlenit  ohled  na  měnící  se  podnebí do  současných programů. 97  Měla by se zaměřit na posilování komunit, aby mohly  samy, zdola rozhodovat o nejlepším způsobu, jak žít v měnícím se podnebí. Pokud místní lidé  budou mít větší slovo, získají větší důvěru, že krizi dovedou překonat.     Musí  rovněž  posilovat  ochranu  před  přírodními  katastrofami,  snižovat  zranitelnost  a  rizika.  Přitom  nejde  pouze  o  technická  opatření,  řekněme  hráze  nebo  výstražná  zařízení.  Neméně  důležitá  je  také  lepší  organizace  lidí  v obcích.  Adaptovat  se  musí  zemědělství. 

95

The EU Action Plan on Climate Change and Development. http://ec.europa.eu/development/icenter/repository/env_cc_eu_action_plan_en.pdf?CFID=384726&CFTOKEN =11344686&jsessionid=2430eb26cec17d785075 96 97

Agrawala, S.: Bridge over troubled waters: linking climate change and development, OECD, Paris, 2005

Burton, I., et van Aalst, M.: Look before you leap. A risk management approach for incorporating climate change adaptation in World Bank operations, World Bank, Washington D.C., 2004

Rolníci  v Mosambiku  zkoušejí  střídat  vlhčí  a  sušší  půdu  v letech  se  záplavami  a  bez  nich  a  popularitu získávají farmářské asociace, kde si členové vyměňují zkušenosti. 98    Česká  republika  také  musí  přispívat  do  nově  vznikajících  mezinárodních  fondů  na  adaptace  vůči  globálním  změnám  podnebí,  které  založil  Globální  fond  životního  prostředí  (Global Environmental Facility), program administrovaný Světovou bankou. Nepůjde přitom  o  malé  peníze.  Světová  banka  odhaduje  náklady  na  adaptaci  na  10  až  40  miliard  dolarů  ročně 99  a rozvojové organizace toto číslo kritizují coby pravděpodobně podhodnocené.    Pomoci  rozvojovým  zemím  s čistými  technologiemi.  Hlavní  část  odpovědnosti  za  snižování  emisí  nesou  bohaté,  průmyslové  státy.  Nicméně  důležitou  roli  hraje  také  chudší  část světa. Bez spolupráce rychle se industrializujících zemí – Číny, Brazílie, Indie a dalších –  se  neobejdeme.  Potřebují  však  technickou  i  finanční  pomoc  ke  zvyšování  energetické  efektivnost, zavádění solárních či větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů energie.     

  3.3 Rozvojová příležitost    Ale  nové  komplikace  a  větší  náklady  nejsou  jedinou  souvislostí  mezi  globálními  změnami  podnebí  a  odvracením  chudoby.  Nízkouhlíkové  technologie  (a  tedy  i  snižování  emisí) také nabízí důležité příležitosti.    Zbavují totiž rozvojové země závislosti na fosilních palivech. Umožňují zajistit elektřinu  pro  místa,  která  by  ji  jinak  nemohla  získat.  Snižují  účty  za  import  surovin  i  závislost  na  nestabilních  globálních  trzích,  korupci  a  porušování  lidských  práv  spojené  s těžebními  projekty.  Možnosti  jsou  přitom  enormní.  Pouhá  3  %  světového  potenciálu  výroby  větrné  energie by pokryla kompletní současnou světovou spotřebu elektřiny. 100 

3.3.1 Světlo do vesnic    Klíčovou  roli  při  snižování  emisí  CO2  hraje  samozřejmě  energetický  průmysl.  Právě  v tomto  odvětví  je  nutná  radikální  přeměna,  která  sestává  ze  dvou  částí.  První  souvisí  s  upuštěním  od  centralizované  a  energeticky  náročné  výroby  směrem  k  zavádění  nových  technologií  a  menších  –  místních  –  zdrojů  obnovitelné  energie.  Druhou  součástí  nové  energetické  strategie  je  důraz  na  vysokou  energetickou  efektivnost:  inovativní  technologie  s nízkou spotřebou.  Obojí má mimořádný význam pro rozvojové země.    98

Magrath, J.: Climate change impacts on development. A note of Oxfam’s experiences for Stern Review, www.oxfam.org.uk/resources/policy/climate_change/downloads/climatechange_oxfam_stern.pdf, 15.9.2007 99 Clean energy and development: towards an investment framework, World Bank, Washington D.C., 2006 100 Archer, C.L., et Jacobson, M.Z.: Evaluation of global wind power, Journal of Geophysical Research 110, 2005

Přednosti obnovitelných zdrojů energie vynikají především s jejich využitím v chudých,  rozvojových  zemích.  Mohou  sem  přinést  tolik  potřebnou  elektřinu,  která  je  naprosto  nezbytná pro další rozvoj.    Afrika s přibližně miliardou lidí tvoří jednu šestinu obyvatel Země. Ale vyrobí pouhá 4 %  světové produkce elektřiny, z toho tři čtvrtiny připadají na JAR a země kolem Středozemního  moře. 101   Pouze  2–5  %  populace  v subsaharské  Africe  má  přístup  k elektřině. 102   Hlavním  zdrojem energie pro velkou část populace je dřevo a dřevěné uhlí, případně kerosin či nafta.  K  namáhavé  práci  se  přidává  vzduch  znečištěný  kouřem  z kamen  či  ohnišť  a  postupující  odlesňování. Právě pro Afriku jsou lepší dodávky energie podmínkou ekonomického rozvoje i  lepších životních podmínek.     Afrika i další kontinenty se těší hojnosti obnovitelných zdrojů energie. Tropické země  obecně mají silnější sluneční záření. Přímořské státy mohou využívat vítr a mořské vlny nebo  příliv.  Nejenže  tak  mohou  dosáhnout  vyšší  životní  úrovně,  aniž  by  zvyšovaly  exhalace  skleníkových plynů. Především – na mnoha místech světa volba není mezi čistou a špinavou  energií, nýbrž mezi čistou energií a nedostatkem energie.     Slabinou  fosilních  paliv  jsou  totiž  nejen  uhlíkové  emise,  ale  také  distribuce  energie  vyráběné  ve  velmi  výkonných  elektrárnách,  které  potřebují  velmi  hustou  a  rozšířenou  rozvodnou  síť.  A  právě  zde  se  nejvíce  ukazují  výhody  obnovitelných  zdrojů  vůči  fosilním  palivům. Není kvůli nim potřeba budovat nákladné vedení, takže k elektřině mají přístup i na  odlehlých  místech.  Miliardy  vesničanů  v  Africe,  Indii  a  dalších  oblastech  nemohou  počítat  s tím, že rozvody v dohledné době dosáhnou i do jejich obce. Postavit infrastrukturu je drahé  a chudé státy na ni nemají. V Keni původní podpora donorů v osmdesátých letech založila a  rozhýbala privátní trh se solárními systémy na výrobu elektřiny, který dokonce roste o 10 až  20 % ročně: velmi populární mezi domácnostmi jsou malé fotovoltaické panely o výkonu 10– 15 wattů. 103    Malé zdroje mají velký dopad. Pouhých 15–100 wattů stačí k osvětlení domu, provozu  malého  rádia  či  televizoru  a  jednoho  dalšího  spotřebiče. 104   Elektrárna  o  výkonu  jednoho  megawattu  zajistí  světlo  a  pohon  menších  průmyslových  podniků  v městě  o  3000  obyvatel. 105   

3.3.2 Nižší účty    Čína  schválila  nový  zákon  o  podpoře  obnovitelných  zdrojů  energie  a  plánuje  v nich  kolem roku 2010 dosáhnout instalovaného výkonu 60 gigawattů, tedy asi 10 % své spotřeby 

101

The Economist: The dark continent: electricity in Africa, 16. 8. 2007 Martinot, E., et al.: Renewable energy markets in developing countries, Annual Review of Energy and Environment 27, 2002, s. 309–348 103 Tamtéž 104 Bast, E., et Waskow, D.: Power failure: how the World Bank is failing to adequately finance renewable energy for development, Friends of the Earth US, Washington D.C., 2005 105 Tamtéž 102

elektřiny. 106  Snaží se tak najít šanci nejen snížit exhalace skleníkových plynů, ale především  zajistit  si  rozumnou  energetickou  suverenitu.  Závislost  na  fosilních  palivech  totiž  pro  jednotlivé státy znamená mnohá rizika.    V případě  ekonomických  rizik  využívání  fosilních  paliv  jde  o  to,  že  jejich  zásoby  jsou  omezené. Když po celém světě roste poptávka po energiích, znamená to jejich neustále se  zvyšující  cenu.  Trend  zdražování  bude  přitom  i  nadále  pokračovat.  Vyplývá  to  z rostoucího  hladu  rozvojových  zemí  po  energii  a  také  z prodražování  těžby  fosilních  paliv,  protože  je  nutné stále více investovat do geologických průzkumů a jejich komplikovanějšího dobývání.  Státy,  které  plně  závisí  na  dodávkách  fosilních  paliv  (hlavně  ropy)  ze  zahraničí,  tak  musí  počítat s rostoucími účty za energii.     Logicky  tak  ubývá  peněz,  které  mohou  utratit  na  výdaje  ve  veřejných  službách  –  na  nemocnice  či  školy  –  nebo  na  udržování  únosné  sociální  sítě.  Nebo  nenajdou  potřebné  finance, takže elektřina do vesnic nedojde, či musí volit půjčku, která může mít za následek  roztočení spirály zadlužení.    Při  centralizované  výrobě  trh  kontrolují  mamutí  energetické  společnosti,  ať  už  státní  nebo  soukromé.  ČEZ  není  českou  výjimkou,  nýbrž  typickým  příkladem.  Podobné  firmy  v minulosti  vznikly  v dalších  evropských  státech,  v USA  či  mnoha  rozvojových  zemích.  Pro  chudé  lidi  je  závislost  na  nich  ještě  obtížnější.  Silné  energetické  podniky  mají  tendenci  kontrolovat a diktovat cenu i vytlačovat z trhu menší producenty.     Energetická  bezpečnost  prozatím  představuje  starost  hlavně  pro  bohaté  země.  Ale  rukojmím  dodavatelů  se  mohou  stát  i  rozvojové  státy.  Občas  se  může  stát,  že  dodávky  zdrojů,  na  nichž  jsou  závislé,  jednoduše  vyschnou,  protože  se  nebudou  chovat  tak,  jak  si  exportér  přeje.  Ostatně  nedávné  spory  mezi  Ruskem  a  Ukrajinou  či  Gruzií  jsou  toho  ukázkovým příkladem.    

3.3.3 Demokracie a svoboda    Závislost na fosilních palivech má také demokratický rozměr. Za prvé se jedná opět o  vztah  mezi  zeměmi  importujícími  a  exportujícími  ropu.  Země  na  ropě  závislé  totiž  často  přivírají  oči  nad  autoritativními  režimy  (například  Ázerbájdžán),  od  nichž  ropu  importují.  Fakticky legitimizují vládce, kteří mohou nerušeně pokračovat v perzekuci svých občanů.    Druhá  rovina  problému  souvisí  se  silným  postavením  velkých  energetických  společností. Mají velkou politickou moc, takže je často složité je přimět, aby byly průhledné a  byly  ochotny  k  veřejné  kontrole.  Tím  se  vytváří  obrovský  prostor  pro  korupci,  šedou  politickou zónu a spolupráci mezi státem a velkými firmami při prosazování jejich zájmů na  úkor postižených lidí. Ilustrativním příkladem je velkoplošná devastace – kontaminace naftou 

106

Sohn, J., et al.: Mainstreaming climate change considerations at the multilateral development banks, World Resources Institute, Washington D.C., 2005

či toxickými látkami a ohně spalující unikající plyn – na úkor místních lidí kolem ropných polí  v africké Nigérii. 107    Dokonce i bohaté státy s dlouhou historií demokratických institucí musí čelit politickým  a  ekonomickým  tlakům  velkých  energetických  společností.  Jak  můžeme  potom  realisticky  očekávat  od  chudých  rozvojových  zemí  s nízkými  demokratickými  standardy,  že  budou  tomuto  tlaku  odolávat?  Navíc  soustředění  zásob  fosilních  paliv  v rukou  nedemokratických  vlád umožňuje, aby část zisku buď plynula na podporu teroristů (Saúdská Arábie, Írán), nebo  státy export zneužívaly coby nástroje zahraniční politiky (Rusko).         

 

 

4. Doporučení    Česká  republika  patří  mezi  státy  s největší  odpovědností  za  rostoucí  koncentraci  skleníkových  plynů  v ovzduší.  Zákonodárci  a  vláda  by  měli  především  podniknout  tři  hlavní  kroky: 

  4.1 Česká pomoc chudým    Česká republika, jeden z předních znečišťovatelů, musí chudým zemím pomoci, aby se  s výkyvy podnebí vyrovnaly. Potřebné projekty by měla zařadit do svých programů rozvojové  spolupráce.  Investice  do  moderních,  obnovitelných  zdrojů  energie  navíc  pomohou  třetímu  světu zajistit dostupnou elektřinu a teplo bez závislosti na drahých fosilních palivech.    Mezinárodní  humanitární  organizace  Oxfam  podle  velikosti  emisí  a  ekonomické  síly  jednotlivých zemí propočetla, jaká část nákladů na přizpůsobení rozvojového světa změnám  podnebí připadá na hlavní průmyslové státy. 108  Přepočítáním jejího indexu dostaneme český  podíl,  který  činí  zhruba  tři  miliardy  korun  ročně.  Financování  adaptací  přitom  nesmí  být  novým,  samostatným  sektorem  soutěžícím  o  rozpočet  s běžícími  projekty  rozvojové  spolupráce. Musí se do nich přirozeně zařadit coby další aspekt s penězi navíc – nad rámec 

107

Osuoka, A., et Roderick, P.: Gas flaring in Nigeria: a human rights, environmental and economic monstrosity, Environmental Rights Action/Friends of the Earth Nigeria–Climate Justice Programme, Port Harcourt–Amsterdam 2005 108 Raworth, K.: Adapting to climate change: what’s needed in poor countries, and who should pay, Oxfam International, Oxford, 2007

českého závazku poskytovat do roku 2015 na rozvojovou spolupráci 0,33 % svého hrubého  národního důchodu.   

  4.2 Český příspěvek k mezinárodní dohodě    Mezinárodní  společenství  připravuje  novou  smlouvu,  jež  naváže  na  Kjótský  protokol  poté,  co  s  koncem prosince  2012  vyprší  lhůta  k jeho  splnění.  Česká  republika  musí  v globálních  jednáních  aktivně  a  účinně  přispívat  k tomu,  aby  závazky  v dohodě  byly  stanoveny tak, že zajistí udržení teploty pod dvoustupňovou hranicí. V prvním pololetí 2009  – které je podle schváleného harmonogramu klíčové pro vyjednávání post‐kjótské smlouvy –  budeme předsedat Evropské unii.    Nová smlouva musí vzít v úvahu rozdíly mezi jednotlivými státy. Očividně není možné  všem  měřit  stejným  metrem.  Ale  zároveň  nejde  část  světa  nechat  stranou.  Některé  rychle  rostoucí ekonomiky – především Čína – patří mezi důležité znečišťovatele. Žádná smysluplná  globální dohoda se bez nich neobejde. Proto by nová smlouva měla zahrnovat všechny země,  ale pro různé skupiny nastavit různá pravidla.    

  4.3 Český uhlíkový rozpočet    Česká republika coby jeden z evropských rekordmanů v emisích skleníkových plynů na  obyvatele  nejenže  nese  větší  díl  odpovědnost.  Především  musí  konat  ze  zcela  praktických  důvodů – aby mezinárodní vyjednávání uspěla, hlavní znečišťovatelé by měli jít příkladem.    Stát  musí  podniky  účinně  motivovat  k inovacím  a  investicím  do  vysoce  efektivních,  čistých technologií. Rozhýbe tak důležitý trh, perspektivní průmyslová odvětví a vytvoří nová  pracovní místa.    Průmysl  potřebuje  pro  své  investice  dlouhodobou  perspektivu.  Proto  by  stát  měl  stanovit  takzvaný  uhlíkový  rozpočet.  Vláda  by  měla  připravit  a  parlament  schválit  novou  legislativu, která stanoví, jak budou rok po roce – asi půjde o několikaleté klouzavé průměry  –  postupnými  kroky  emise  klesat.  Cíl  je  potřeba  stanovit  tak,  aby  přispěl  k udržení  teploty  pod  dvoustupňovou  hranicí.  Dobrým  příkladem  je  zákon,  jehož  návrh  předložila  vláda  ve  Velké Británii.   

Pravidla  nebudou  určovat,  které  technologie  k tomu  mají  podniky  použít,  ani  jaká  konkrétní  opatření  by  měly  příští  vlády  podniknout.  Pouze  rámcově  stanoví,  jak  má  znečištění  klesat.  Ponechají  tak  průmyslu  i  zákonodárcům  volnost  v rozhodování.  Inspirativním  příkladem  takové  legislativy  je  připravovaný  britský  zákon.  Hlas  světového  byznysu,  týdeník  The  Economist,  poznamenává:  „průmysl  je  může  vzít  za  základ  výpočtu,  odvodit si [budoucí] cenu uhlíku a zahrnout ji do svých investičních plánů. Proto takové cíle  nejsou grandiózní politická gesta, nýbrž pragmatický pokus řešit praktický problém.“ 109             

109

Cleaning up: how business is starting to tackle climate change, and how governments need to help. The Economist 31.5. 2007

BIBLIOGRAFIE 

 

  Council  of  the  European  Union:  The  EU  Action  Plan  on  Climate  Change  and  Development.  Brussels, 2004    IPCC: Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the  Intergovernmental Panel on Climate Change Fourth Assessment Report.   http://ipcc‐wg1.ucar.edu/wg1/wg1‐report.html     IPCC: Climate Change 2007: Climate Change Impacts, Adaptation and Vulnerability. Working  Group II Contribution to the Intergovernmental Panel on Climate Change Fourth Assessment  Report.   http://www.ipcc.ch/pdf/assessment‐report/ar4/wg2/ar4‐wg2‐spm.pdf    IPCC: Climate Change 2007: Mitigation of Climate Change . Working Group III Contribution to  the Intergovernmental Panel on Climate Change Fourth Assessment Report.   http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4‐wg3.htm    IPCC: Climate Change 2007: Synthesis Report: Summary for Policymakers.  http://www.ipcc.ch/pdf/assessment‐report/ar4/syr/ar4_syr_spm.pdf    OECD: Reforming coal and electricity subsidies. Annex I Expert Group on the UNFCCC, Paris,  1997. http://www.olis.oecd.org/olis/1997doc.nsf/LinkTo/NT00000982/$FILE/02E88868.PDF    UNEP: Global Environmental Outlook 3: past, present and future perspectives. EarthScan,  2002. http://www.grida.no/geo/geo3/english/pdf.htm    World Bank: Clean energy and development: towards an investment framework. World Bank,  Washington D.C., 2006  http://siteresources.worldbank.org/DEVCOMMINT/Documentation/20890696/DC2006‐ 0002(E)‐CleanEnergy.pdf    Agrawala, S.: Bridge over troubled waters: linking climate change and development. OECD,  Paris, 2005   

Archer, C.L., et Jacobson, M.Z.: Evaluation of global wind power. Journal of Geophysical  Research 110, 2005. http://www.stanford.edu/group/efmh/winds/2004jd005462.pdf    Bast, E., et Waskow, D.: Power failure: how the World Bank is failing to adequately finance  renewable energy for development. Friends of the Earth US, Washington D.C., 2005  http://www.foe.org/camps/intl/institutions/renewableenergyreport10242005.pdf   

Brown, L. R.: Eco‐economy : building an economy for the Earth. W.W. Norton & Company,  New York, 2001    Burton, I., et van Aalst, M.: Look before you leap. A risk management approach for  incorporating climate change adaptation in World Bank operations. World Bank, Washington  D.C., 2004  http://lnweb18.worldbank.org/ESSD/envext.nsf/46ByDocName/LookBeforeYouLeapARiskM anagementApproachforIncorporatingClimateChangeAdaptationinWorldBankOperations/$FIL E/LookBeforeYouLeapCCteam2004.pdf    Darwin, R.F., et Tol, R.S.: Estimates of the economic effects of sea level rise. Environmental  and Resource Economics 19, 2001    Emanuel, K.: Increasing destructiveness of tropical cyclones over the past 30 years. Nature  436, 2005    Fischer, G. et al.: Socio‐economic and climate change impacts on agriculture: an integrated  assessment 1990‐2080, Philosophical Transactions of the Royal Society B 360, 2005    Hales, S.: Climate change and human health: present and future risks, Lancet 367, 2006    Landsea, C.W.: Hurricanes and global warming. Nature 438, 2005    Levina, E.: Domestic policy frameworks for adaptation to climate change in the water sector.  Part II: non‐Annex I countries – lessons learned from Mexico, India, Argentina and Zimbabwe.  OECD, Paris, 2006. http://www.oecd.org/dataoecd/17/57/36294928.pdf    Lobell, D. B., et Field, C. B.: Global scale climate‐crop yield relationships and the impacts of  recent warming. Environmental Research Letters Vol. 2, No 1, January‐March 2007    Lockwood, M., Fröhlich, C.: Recent oppositely directed trends in solar climate forcings and  the global mean surface air temperature. Proceedings of the Royal Society A 463 (2086),  2007    Magrath, J.: Climate change impacts on development. A note of Oxfam’s experiences for  Stern Review.  http://www.oxfam.org.uk/resources/policy/climate_change/downloads/climatechange_oxf am_stern.pdf    Martinot, E., et al.: Renewable energy markets in developing countries. Annual Review of  Energy and Environment 27, 2002. http://www.martinot.info/Martinot_et_al_AR27.pdf    McGhie, J. et al.: The climate of poverty: facts, fears and hope. Christian Aid, London, 2006  http://www.christianaid.org.uk/Images/climate_of_poverty_tcm15‐21613.pdf    Mirza, M.Q. et al.: Trends and persistence in precipitation in the Ganges, Brahmaputra and  Meghna river basins. Hydrological Sciences 43 (6), 1998 

  Moberg, A. et al.: Highly variable Northern Hemisphere temperatures reconstructed from  low‐ and high‐resolution proxy data. Nature 443, 2005    Nyong, A.: The economic, developmental and livelihood implications of climate induced  depletion of ecosystems and biodiversity in Africa. WWF, 2005    Osuoka, A., et Roderick, P.: Gas flaring in Nigeria: a human rights, environmental and  economic monstrosity. Environmental Rights Action/Friends of the Earth Nigeria–Climate  Justice Programme, Port Harcourt–Amsterdam, 2005  http://www.foe.co.uk/resource/reports/gas_flaring_nigeria.pdf    Parry, M.L., et al.: Effects of climate change on global food production under SRES emissions  and socio‐economic scenarios, Global Environmental Change 14, 2004    Palmer, T.N., et Räisänen, J.: Quantifying the risk of extreme seasonal precipitation events in  a changing climate, Nature 415, 2004    Patz, J.A., et Kovats, R.S.: Hotspots in climate change and human health. British Medical  Journal 325, 2002    Peng, S., et al.: Rice yields decline with higher night temperature from global warming,  Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (27), 2005    Raworth, K.: Adapting to climate change: what’s needed in poor countries, and who should  pay, Oxfam International, Oxford, 2007  http://www.oxfam.org/en/files/bp104_climate_change_0705.pdf/download    Simms, A. et al.: Up in smoke?: Threats from, and responses to, the impact of global warming  on human development. New Economics Foundation, 2004  http://www.foe.co.uk/resource/reports/up_in_smoke.pdf    Sohn, J., et al.: Mainstreaming climate change considerations at the multilateral  development banks. World Resources Institute, Washington D.C., 2005    Stern, N., et al.: The economics of climate change: the Stern Review. Cambridge University  Press, Cambridge, 2007  http://www.hm‐ treasury.gov.uk/independent_reviews/stern_review_economics_climate_change/stern_revi ew_report.cfm    van Aalst, M.K.: The impacts of climate change on the risk of natural disasters. Disasters 30,  2006    Webster, P.J., et al.: Changes in tropical cyclone number, duration, and intensity in a  warming environment. Science 309, 2005   

The Economist: The dark continent: electricity in Africa. 16. 8. 2007  http://www.economist.com/world/africa/displaystory.cfm?story_id=9660077    The Economist: Cleaning up: how business is starting to tackle climate change, and how  governments need to help. 31.5. 2007  http://www.economist.com/surveys/displaystory.cfm?story_id=9217992   

Tento projekt byl podpořen z prostředků státního rozpočtu poskytnutých z kapitoly Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Tento dokument vznikl s finančním přispěním Evropské unie a vyjadřuje názory Pražského institutu pro globální politiku – Glopolis, které v žádném e. případě nemohou být považovány za oficiální postoj Evropské uni