PraÏská majorátní knihovna hrabat z a Rienecka

PraÏská majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka Richard ·ÍPEK

Obr. 1. Praha 1, Malá Strana, Nostická knihovna. Stav po rekonstrukci. (Foto L. Bezdûk, G. âapková)

1 Jaroslav VRCHOTKA: Knihovna Národního muzea – Majorátní knihovna hrabat z Nostitz-Rienecku = Bibliothek des Nationalmuseums – Majoratsbibliothek der Grafen von Nostitz-Rieneck; Vlasta FALTYSOVÁ, Pavel POHLEI (bearb.): Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Band 1.2 Tschechische Republik, Prag Teil 2, Hildesheim – Zürich – New York 2000, s. 37–39; Karel ·VEHLA: Knihovna Národního muzea, Praha 1960, s. 54–55; Josef Vítûzslav ·IMÁK: Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostitz a Rhienecka v Praze, Praha 1910, s. v–vi; Friedrich Karl Gottlob HIRSCHING: Versuch einer Beschreibung sehenswürdiger Bibliotheken Teutschlands nach alphabetischer Ordnung der Oerter. Dritten Bandes Erste Abtheillung, Erlangen 1788, s. 421–472; tamtéÏ, Vierter Band, welcher die Supplemente zu den drey ersten Bänden und ein vollständiges Register enthält, Erlangen 1791, s. 268–275.

1

2 Václav LEDVINKA, Bohumír MRÁZ, Vít VLNAS: PraÏské paláce, encyklopedick˘ ilustrovan˘ pfiehled, Praha 1995, s. 209–211. 3 V‰echny informace o prÛbûhu restaurátorsk˘ch prací v Nostickém paláci, jakoÏ i zprávy o odhalené v˘zdobû jsem ãerpal z re-

Mezi lety 2000–2003 pro‰la budova Nostického paláce na malostranském Maltézském námûstí celkovou interiérovou i exteriérovou rekonstrukcí, která byla zavr‰ena slavnostní vernisáÏí paláce na Velk˘ pátek roku 2003. Rekonstrukce se nevyhnula ani dvûma sálÛm, v nichÏ je jiÏ po více neÏ 300 let uloÏena Majorátní knihovna hrabat z Nostic a Rienecka.1 Nostická knihovna je historií svého vzniku a uchováním jedineãnou kulturní památkou a vedle knihovny kníÏat Kinsk˘ch jednou z posledních dvou interiérov˘ch praÏsk˘ch palácov˘ch knihoven. Nostickou majorátní knihovnu zaãal budovat Jan Hartvík z Nostitz, zakladatel rienecké vûtve rodu a stavitel Nostického paláce na malostranském Maltézském námûstí.2 Na knihovnu pamatoval jiÏ v 60. letech 17. století, kdy probíhala v˘stavba malostranského paláce. Jan Hartvík dal v architektonickém projektu vyãlenit dva sály prvního patra, k uloÏení tehdy novû zakládané rodové bibliotéky. Bûhem nedávné rekonstrukce knihovních sálÛ byly odhaleny ãásti pÛvodní stropní a nástûnné v˘zdoby.3 Na stropû prvního sálu knihovny byly odkryty nástûnné malby do suché omítky (secco) s motivem puttÛ s draperiemi, umístûné do dvanácti zrcadel ‰tukov˘ch kartu‰í. Novû zrestaurováno bylo také zlacení ‰tukov˘ch prvkÛ v˘zdoby stropu, které byly podobnû jako malby pfied restitucí pfiekryty bíl˘m vápenn˘m nátûrem. Na stropû druhého sálu je zavû‰eno pût kruhov˘ch olejomaleb na plátnû od neznámého pozdnû barokního mistra s centrálnû umístûn˘m velk˘m obrazem Alegorie âasu a ãtyfi men‰ích obrazÛ zpodobÀujících Alegorii Hudby, Astronomie, Filosofie a Historie. V‰echny obrazy byly v minul˘ch letech zrestaurovány. Pod

28

staurátorsk˘ch zámûrÛ a zpráv z let 2000–2001, které mi k nahlédnutí laskavû poskytl pan Ing. arch. Pavel Kupka, jehoÏ ateliéru byl svûfien projekt celé rekonstrukce a jemuÏ bych rád na tomto místû podûkoval za vstfiícnost a pomoc.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 1 / O B N O V E N É PA M ÁT K Y | R i c h a r d · Í P E K / P r a Ï s k á m a j o r á t n í k n i h o v n a h r a b a t z N o s t i c a R i e n e c k a

jedním z men‰ích obrazÛ se dochoval podpis malífie Franze Antona Brambacha, datovan˘ 12. kvûtna 1687.4 Brambach pocházel z Nostického panství Falknov (dne‰ní Sokolov) v severozápadních âechách a spolupracoval na stropní v˘zdobû knihovny v dobû tûsnû po dokonãení stavebních a ‰tukatérsk˘ch prací. ·palety tfií oken v této místnosti rovnûÏ zdobily nástûnné malby se Ïánrov˘mi krajinn˘mi námûty s exotickou pfiírodou a antick˘mi ruinami. V minulosti je pfiekr˘vala vrstva omítky a také ony byly restituovány bûhem rekonstrukce. V té dobû byly knihy uloÏeny v sousedních dvou místnostech, nûkdej‰ím bytû hrabûcího bibliotékáfie. Knihovní mobiliáfi je klasicistní, rozdûlen˘ galerií na dvû etáÏe. DoplÀují jej man˘ristické skfiíÀové hodiny, které podle tradice pocházejí z rudolfinsk˘ch sbírek, a tfii repliky historick˘ch lustrÛ. Hodiny ukazují krom ãasu také pohyb slunce v zodiaku, polohu planet a fáze mûsíce a jsou dosud plnû funkãní. Ciferníky jsou zasazeny do kovové desky s olejomalbou neznámého holandského mistra konce 16. století s motivem ãtvera vûkÛ svûta podle Ovidiov˘ch Promûn. Nostická kniÏní sbírka byla podobnû jako dal‰í tehdy existující ‰lechtické knihovny nedílnou souãástí osobní reprezentace ranûnovovûkého ‰lechtice.5 Kromû svého pfiirozeného vyuÏití coby zdroje informací, vzdûlání, ale také zábavy dokladovala kulturní rozhled, scestovalost, jazykové schopnosti svého vlastníka a svou nákladností a rozsahem nepfiímo také zámoÏnost rodu. ·lechtické knihovny podobnû jako dal‰í knihovní celky vznikající a roz‰ifiované iniciativou konkrétních jednotlivcÛ, ktefií ovlivÀovali v˘bûr knih podle vlastních zájmÛ a pfiedstav, jsou rovnûÏ dÛleÏit˘m svûdectvím doby a v˘voje vkusu sv˘ch rozmnoÏitelÛ. SloÏení kniÏního fondu, zejména je-li moÏné jeho vznik dále chronologicky strukturovat, nám proto mÛÏe poskytnout cenné informace o jednotliv˘ch vlastnících sbírky. Zamûfiení konkrétního rozmnoÏitele sbírky nebo specifické podmínky a osudy jeho Ïivota, které ho vedly k nákupu urãitého typu literatury, vymezeného aÈ uÏ Ïánrovû, geograficky, nebo vztahem ke konkrétní historické události ãi událostem, pak daly vzniknout celé fiadû pozoruhodnû vyhranûn˘ch kniÏních celkÛ, jeÏ pfiedstavují dodnes nepfiekonané soubory pramenÛ a literatur y ke konkrétní problematice, území nebo období. To platí i v pfiípadû obou praÏsk˘ch palácov˘ch knihoven, v pfiípadû Nostické knihovny i Knihovny kníÏat Kinsk˘ch. Knihovna Kinsk˘ch obsahuje dosud nedocenûn˘ soubor dobov˘ch pramenÛ k francouzsk˘m dûjinám druhé poloviny 18. století, a zejména k Velké francouzské revoluci.6 Nostická knihovna je bohat˘m zdrojem pramenÛ pro studium ranû novovûk˘ch regionálních dûjin Slezska. Vlastní fond Nostické majorátní knihovny tvofií 14 000 svazkÛ. Z toho je 227 rukopisÛ, k nimÏ byl nadlouho jako k jediné ãásti fondu k dispozici ti‰tûn˘ katalog, vypracovan˘ poãátkem 20. století Josefem Vítûzslavem ·imákem.7 Dále knihovna obsahuje 92 prvotiskÛ, které eviduje nedávno vydan˘ Katalog prvotiskÛ Knihovny Národního muzea.8 Zhruba 24 % (3400

4 Pod obrazem Alegorie Hudby: „Franciscus Anton Brambach, Mahler Jung gebürthig von Falckenaw. A[nn]o 1687 den 12. Maij.“ 5 Christian CALLMER: Königin Christina, ihre Bibliothekare und ihre Bibliotheken, in: Europäische Hofkultur im 16. und 17. Jahrhundert. Kongreß des Wolfenbütteler Arbeitskreises für Renaissanceforschung und des Internationalen Arbeitskreises für Barockliteratur, 4.–7. September 1979, Hamburg 1981, s. 659–665; Jan PIRO˚I¡SKI: Büchersammlungen am königlichen Hof in Polen zur Zeit der Renaissance, tamtéÏ, s. 667–676; Stefan FISCH: Hof und Gelehrsamkeit in Coburg unter Herzog Johann Casimir (1586– 1633), tamtéÏ, s. 677–684. Viz také dal‰í pfiíspûvky v tomto sborníku. Dále Jitka RADIMSKÁ: Barokní ãtenáfika Marie Arno‰tka z Eggenberku a její knihovna, in: „âtenáfi a jeho knihovna.“ K v˘zkumu zámeck˘ch, mû‰Èansk˘ch a církevních knihoven (ed. Jitka Radimská), âeské Budûjovice 2003, s. 227–238; Laura DE BARBIERI: Le prince et le sphinx: la bibliothèque de Ferdinand Philippe Lobkowicz (1724–1784). (Méthode de reconstruction), tamtéÏ, s. 293– 308. Viz také dal‰í pfiíspûvky v tomto sborníku, pfiedev‰ím práce J. Ka‰parové, C. Mádlové a M. Plevy. Ernst SCHLEE: Die Sammlungen des Gottorfer Hofes, 1. Die Bibliothek, in: Kultur im Jahrhundert der Universitätsgründung. Ausstellungskatalog zur 300 Jahr-Feier der Christian-Albrechts- Universität, Flensburg 1965, s. 251–259. 6 Jaroslav VRCHOTKA: Knihovna Národního muzea – Knihovna Kinsk˘ch = Bibliothek des Nationalmuseums – Bibliothek der Fürsten Kinsk˘; Vlasta FALTYSOVÁ, Pavel POHLEI (bearb.): Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Band 1.2 Tschechische Republik, Prag Teil 2, Hildesheim – Zürich – New York 2000, s. 35–36.

7 J. V. ·IMÁK, cit. v pozn. 1. 8 Jitka ·IMÁKOVÁ, Jaroslav VRCHOTKA: Katalog prvotiskÛ Knihovny Národního muzea v Praze a zámeck˘ch a hradních knihoven v âeské republice, Praha 2001.

Obr. 2. Hortus Eystettensis Basilia Beslera (Norimberk, 1613) pfiedstavuje soupis rostlin botanické zahrady eichstatského biskupa, ilustrovan˘ 367 mûdirytov˘mi tabulemi. Ilustrace k textu o akantu lesním.

2


29

svazkÛ) fondu tvofií tisky do roku 1600, 34 % (4800 svazkÛ) tisky 17. století, 23 % (3200 svazkÛ) a 16 % (2300 svazkÛ) tisky 18., respektive 19. století. Velkou ãást sbírky pak zaujímají kniÏní dary jednotliv˘m ãlenÛm nostického rodu, pfieváÏnû Ottovi mlad‰ímu z Nostic. Tomu odpovídá také mnoÏství rukopisn˘ch dedikací obsaÏen˘ch v knihách, na jejichÏ základû by snad bylo do budoucna moÏné rozdûlit kniÏní dary do nûkolika celkÛ podle osob konkrétních dárcÛ. Nejvût‰í ãást fondu z hlediska oborového rozdûlení tvofií teologická literatura, dále právní literatura, pfiírodní vûdy, dûjiny, lékafiství a geografie, zde pfiedev‰ím nûkolik edic Ptolemaiov˘ch spisÛ. Z pfiírodovûdn˘ch knih je nejpoãetnûji zastoupena literatura astronomická. Jazykovû nûmecká literatura tvofií jádro knihovny a sv˘m sloÏením ukazuje na zájem rodu o dûjiny a soudobou politiku. Její v˘znamnou souãástí jsou knihy dokladující dûjiny první poloviny 17. století, ãeské stavovské povstání a období tfiicetileté války, a to pfiedev‰ím ve Slezsku. Bohemik je celkem 1088, z toho 860 jazykovû nûmeck˘ch. Ta pocházejí pfieváÏnû ze 17.–18. století a vztahují se vût‰inou k dûjinám ãesk˘ch zemí, z nich jsou opût dobfie doloÏeny bûlohorské události a dûjiny tfiicetileté války. Souãástí bohemik jsou rovnûÏ ãetné knihy o pozoruhodnostech a sbírkách umûní v âechách, pfieváÏnû v Praze, a soubor topografick˘ch spisÛ. Nostick˘ kniÏní fond je v‰ak jedineãn˘ pfiedev‰ím pro svou rozsáhlou sbírku sileziak v poãtu 860 titulÛ, z toho 640 jazykovû nûmeck˘ch. Jedná se o regionální soubor literatury ze 17. a 18. století, v nûmÏ je nejsilnûji zastoupena náboÏenská literatura, medicína (vût‰inou vratislavské tisky), ‰kolní fiády gymnázií a dal‰ích ‰kol, pfiíleÏitostná literatura (mimo jiné také svatební blahopfiání a kondolence slezsk˘m ‰lechticÛm pfieváÏnû ze 17. století.9 V˘znamnou ãást tvofií vûdecká literatura (numizmatika, dûjiny umûní, historie, pfiírodní vûdy a ekonomie), díla k dûjinám Slezska, pfiedev‰ím k vévodství svidnickému a javorskému a k dûjinám Vratislavi. Mimoto jsou v knihovnû uloÏena také zfiízení slezsk˘ch mûst a zemsk˘ch privilegií opût pfieváÏnû z poãátku 17. století, napfiíklad hlohovská od Andrea Gryphia,10 topografické popisy a díla k lokálním dûjinám Slezska. Pro doplnûní uveìme, Ïe souãástí knihovny je 332 polonik, z toho cca 160 jazykovû nûmeck˘ch, 120 lusatik pfiibliÏnû z poloviny jazykovû nûmeck˘ch a 21 jazykovû nûmeck˘ch moskovitik. Hrabata z Nostic mûla aÏ do 19. století v drÏení vzácnû iluminovanou 42fiádkovou Gutenbergovu bibli z roku 1455, ve dvou pergamenov˘ch svazcích, která se v prÛbûhu 19. století z Nostické knihovny vytratila a po tûÏko mapovateln˘ch osudech skonãila roku 1911 v Huntington Library v americkém San Marinu, kde je uloÏena dodnes,11 a autograf díla Mikulá‰e Koperníka De revolutionibus orbium coelestium s vlastnick˘mi pfiípisky Jana Amose Komenského, kter˘ v roce 1956 pfie‰el jako státní dar do vlastnictví Jagellonské knihovny v Krakovû.12 Jádro novû zaloÏené knihovny tvofiilo pfiibliÏnû 5000 svazkÛ b˘valé zámecké knihovny ve slezském Javoru nevlastního bratra Jana Hartvíka, Otty mlad‰ího z Nostic, zakladatele nosticko-rokytnické vûtve, kter˘ zemfiel v listopadu 1665. Pfiehled titulÛ knihovny zaujímá vût‰inu pozÛstalostního soupisu Otty z Nostic, kter˘ dala po jeho smrti vyhotovit vdova Barbora AlÏbûta, roz. Wachtelová z Pantenova, a kter˘ je dosud souãástí kniÏního fondu Nostické knihovny.13 Cena Ottovy knihovny byla dvojicí vratislavsk˘ch knihkupcÛ odhadnuta na 7848 zlat˘ch. Otto mlad‰í z Nostic (1608–1665)14 byl bezesporu jednou z osobností, které nejv˘znamnûji zasáhly do dûjin svého rodu. Získal dÛkladné vzdûlání na ‰kolách ve Slezsku a nûmeck˘ch univerzitách v Lipsku a ve ·trasburku, na sv˘ch kavalírsk˘ch cestách poznal témûfi celou Evropu. Jeho str˘c, rovnûÏ Otto, jej uvedl k císafiskému dvoru, kde Otto mlad‰í z Nostic postupoval rychle vzhÛru za vlády Ferdinanda II. i jeho nástupce Ferdinanda III., kter˘ jej jmenoval kancléfiem obojího Slezska. Pozdûji se Otto stal zemsk˘m hejtmanem javorsk˘m a svidnick˘m a hejtmanem vratislavsk˘m. Ottovi se podafiilo shromáÏdit knihovnu, která sv˘m rozsahem proslula jiÏ mezi jeho souãasníky.15 Obsahovala ediãní produkci soudob˘ch pfiedních evropsk˘ch tiskafiÛ i bohatou sbírku prvotiskÛ a stfiedovûk˘ch i ranû novovûk˘ch rukopisÛ – nákladnû kolorované geografické atlasy z produkce Blaeuovy, kartografické atlasy Mercatorovy a Orteliovy, obsáhl˘ soubor lékafiské literatury, knih o matematice a architektufie, teologii, filozofii a dal‰í. Podle pozÛstalostního soupisu i provenienãních poznámek v knihách byly pravdûpodobnû nejvzácnûj‰í souãástí Ottovy knihovny jiÏ zmínûná Gutenbergova 42fiádková bible z roku 1455 a KoperníkÛv autograf De revolutionibus orbium coelestium.

30

9 Mnohá blahopfiání se t˘kají pfiímo ãlenÛ nostického rodu. Na tomto místû je tfieba jmenovat konvolut nûkolika desítek pfiíleÏitostn˘ch tiskÛ, vût‰inou panegyrika, epitalamia a dal‰í gratulatoria latinská a nûmecká adresovaná z velké ãásti rodinû Otty mlad‰ího z Nostic. (Nostická knihovna dg 423) 10 Andreas GRYPHIUS: Glogauisches Fürstenthumbs Landes Privilegia, aus denn Originalen an tag gegeben von Andrea Gryphio, Lissa 1653. 11 Huntington Library, San Marino, California. Rare Books 92588, vol. 1–2. Katalog Huntigton Library (http://catalog.huntington.org/) uvádí u popisu nostického exempláfie 42fiádkové bible nûkolik provenienãních záznamÛ. Jedním z nich je také nostické mûdirytové heraldické exlibris z roku 1774: „Ex bibliotheca Maioratus Familiae Nostitzianae“. Za ním následují jména pozdûj‰ích vlastníkÛ: Nicol, Perkins, Ashburnham. Jaroslav VRCHOTKA: Zur ehemaligen Prager Provenienz der B 42 in der Henry E. Huntington Library in San Marino, Kalifornien, USA, in: Johannes Gutenberg: Regionale Aspekte des frühen Buchdrucks: Vor träge der Internationalen Konferenz zum 550. Jubiläum der Buchdruckerkunst am 26. und 27. Juni 1990 in Berlin, Wiesbaden 1993, s. 113–117. 12 Biblioteka Jagieloƒska, Kraków, Ms BJ 10000. Rukopis obsahuje na pfiedním pfiíde‰tí stejné grafické exlibris jako nostická 42fiádková bible a vlastnoruãní rukopisnou poznámku Ervína z Nostitz z roku 1854 o stavu knihy a na versu pfiední pfiedsádky pfiípisek Jana Amose Komenského o odkoupení rukopisu od vdovy po mistru Jakobovi Christmannovi roku 1614 v Heidelbergu. Jagelonská knihovna vystavila na sv˘ch internetov˘ch stránkách kompletní digitální faksimili rukopisu (http://www.bj.uj.edu.pl/bjmanus/revol/ titlpg_e.html). Quido VETTER: Sur les destins du manuscrit pragois de Kopernik „De revolutionibus orbium caelestium libri sex“, in: Vûstník Královské ãeské spoleãnosti nauk, tfiída matematicko-pfiírodovûdecká, r. 1931, Praha 1932, s. 1–21. 13 Inventarium der freiherrlichen Nostitzischen Verlassenschaft. (Nostická knihovna Ms e 21) 14 Konstant von WURZBACH: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Zwanzigster Theil, Wien 1869, s. 396; J. V. ·IMÁK, cit. v pozn. 1, s. v; Jifií KUBE· (ed.): Kr y‰tof Václav z Nostic. Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705, Praha 2004, s. 18–19. 15 Richard ·ÍPEK: Nûkolik slov k nûkdej‰í javorské zámecké knihovnû Otty mlad‰ího z Nostic, in: Miscellanea oddûlení rukopisÛ a star ˘ch tiskÛ Národní knihovny âeské republiky, 2003–2004, ã. 18, Praha 2004, v tisku.


Obr. 3. Praha 1, Malá Strana, Nostická knihovna. Stav pfied rekonstrukcí. (Foto T. Binková) Obr. 4. Praha 1, Malá Strana, Nostická knihovna. Stav pfied rekonstrukcí. (Foto T. Binková)

16 Lubomír SLAVÍâEK: Dvû podoby barokního ‰lechtického sbûratelství 17. století v âechách – sbírky Otty Nostice ml. (1608–1665) a Franti‰ka Antonína Berky z Dubé (1649–1706), in: Opera historica 5. Editio Universitatis Bohemiae Meridionalis, âeské Budûjovice 1996, s. 483-513. TamtéÏ obsáhlá bibliografie k dûjinám a problematice ‰lechtick˘ch kunstkomor. Ernst SCHLEE: Die Kunstkammer, in: Kultur im Jahrhundert der Universitätsgründung, cit. v pozn. 5, s. 280–312. Jill BEPLER: Barocke Sammellust: Die Bibliothek und Kunstkammer des Herzogs Ferdinand Albrecht zu Braunschweig-Lüneburg. Katalog k v˘stavû pofiádané Knihovnou vévody Augusta ve Wolfenbüttelu 28. 5. – 30. 12. 1988, Weinheim 1988, pfiedev‰ím s. 114–147. 17 Vojtûch KOPâAN, Klára KRAJâOVIâOVÁ: Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983, s. 250–252. 18 L. SLAVÍâEK, cit. v pozn. 16, s. 502–503. 19 K. von WURZBACH, cit. v pozn. 14, s. 393, 394–395; J. V. ·IMÁK, cit. v pozn. 1, s. v.

3 4

V souvislosti se svou pÛsobností na nejvy‰‰ích pozicích slezské administrativy shromáÏdil Otto mlad‰í z Nostic bohat˘ soubor sileziak tematicky zamûfien˘ch pfiedev‰ím historicko-politicky a právnû. V˘znamn˘ podíl v‰ak zaujímají také jiÏ zmínûné slezské pfiíleÏitostné tisky. Souãástí knihovních sálÛ javorského zámku byla také pfiekvapivû bohatá kunstkomora ãi kabinet kuriozit, do níÏ Otto shromáÏdil kromû bohaté numizmatické sbírky, vût‰ího mnoÏství matematick˘ch, geometrick˘ch a optick˘ch pfiístrojÛ rovnûÏ rozsáhlou sbírku exotick˘ch naturalií, kuriozit i bohatou grafickou a obrazovou sbírku.16 Akcentovány jsou exponáty spjaté s tureck˘mi válkami, pfiedev‰ím s bitvou u Levic nedaleko slovenské Nitry roku 1664.17 Otto mlad‰í z Nostic byl v˘znamnou postavou nejen na poli státní správy a diplomacie, ale rovnûÏ v kulturním svûtû. Sv˘mi souãasníky byl uznáván jako vzdûlanec, ãlovûk s bohat˘mi kulturními zájmy a ‰tûdr˘ mecená‰ umûní. Jemu vdûãí knihovna za svou jedineãnou profilaci v oblasti slezsk˘ch tiskÛ. Jan Hartvík z Nostic zakoupil roku 1670 po smrti svého nevlastního bratra Otty mlad‰ího z Nostic jeho knihovnu, aby ji vãlenil do novû zaloÏené Majorátní knihovny v paláci na Malé Stranû. Spolu s ní zakoupil pravdûpodobnû také vût‰í ãást javorské kunstkomory.18 Majorátní knihovna byla v následujících letech a stoletích roz‰ifiována jak sv˘m zakladatelem Janem Hartvíkem, tak jeho následovníky, vládnoucími hrabaty rodu z Nostitz a Rienecka, mezi nimiÏ se objevilo nûkolik v˘jimeãn˘ch osobností. Jan Hartvík z Nostic (1610–1683),19 zakladatel rienecké vûtve nostického rodu, byl, jak uÏ zmínûno, nevlastním bratrem Otty mlad‰ího z Nostic a synem Jana z Nostic z druhého manÏelství se Îofií z Nostic-Rottenburg. Po studiích a kavalírsk˘ch cestách se vrátil zpût do vlasti, kde podobnû jako jeho bratr vstoupil do státních sluÏeb a v následujících desetiletích zastával postupnû nûkolik úfiadÛ. Rok po svém návratu z cest získal titul svobodného pána a pozdûji titul ãeského hrabûte. Roku 1673 jej a dûdiãnû i jeho potomky kurfifit mohuãsk˘ souãasnû s udûlením osifielého panství rieneckého pov˘‰il na fií‰ského hrabûte. Jan Hartvík byl dekorován ‰panûlsk˘m fiádem zlatého rouna. Od roku 1644 zastával úfiad nejvy‰‰ího


31

zemského sudího,20 v roce 1651 byl jmenován do úfiadu nejvy‰‰ího zemského komofiího, aby v pfií‰tím roce po smrti Viléma Slavaty nastoupil na jeho místo nejvy‰‰ího ãeského kancléfie. Získal si dÛvûru císafie Ferdinanda III., kter˘ se na nûj obracel v dÛleÏit˘ch záleÏitostech a císafi Leopold I. jej pozdûji jmenoval sv˘m konferenãním radou. Knihovna Otty mlad‰ího z Nostic, kterou Jan Hartvík zakoupil, se stala základním kamenem a jádrem novû vznikající majorátní bibliotéky, postavené pozdûji do rodového svûfienectví. Také on se v˘znamnû pfiiãinil o její roz‰ífiení a tfii roky pfied svou smrtí dal vyhotovit její katalog. Jeho zájmy se v‰ak mnohem více soustfiedily na rodovou obrazárnu. Z rienecké vûtve rodu NosticÛ, jejímÏ byl Jan Har tvík zakladatelem, pak vze‰lo nûkolik schopn˘ch státníkÛ a diplomatÛ, ktefií se uplatnili v fií‰sk˘ch sluÏbách, napfiíklad Antonín Jan z Nostic (* 1736),21 syn Jana Hartvíka, císafisko-královsk˘ komorník, tajn˘ rada, nejvy‰‰í hofmistr království ãeského a zvlá‰tní vyslanec ve ·védsku. Jeho prasynovec Franti‰ek Antonín z Nostic (1725–1794)22 patfií vedle Otty mlad‰ího a Jana Hartvíka z Nostic k trojici osobností nostického rodu, která nejv˘raznûji ovlivnila v˘voj a souãasnou podobu rodové knihovny. Franti‰ek Antonín získal v˘borné vzdûlání na univerzitách v Praze a v Lipsku. PfiestoÏe byl jako nejstar‰í syn pfiedurãen ke kariéfie ve státních sluÏbách, lákala jej vojenská dráha. Na váleãném poli se také od roku 1743 v˘bornû osvûdãil jako poboãník polních mar‰álÛ Trauna a Lobkovice ve válce se ·panûlskem, Neapolí a severní Itálií. Poté, co byl uzavfien mír, nastoupil úfiední kariéru a císafiovna Marie Terezie jej jmenovala radou pfii ãeské královské apelaãní komofie. Roku 1758 byl jmenován pfiísedícím pfii vy‰‰ím zemském soudu, o pût let pozdûji pfiísedícím pfii královském snûmu nejvy‰‰ích zemsk˘ch dÛstojníkÛ s hodností tajného rady a rok poté pfiísedícím pfii královském guberniu. Roku 1773, po v˘nosu císafie Josefa II. smûfiujícímu ke zru‰ení jezuitského fiádu, byl Franti‰ek Antonín jako císafisk˘ dvorní komisafi povûfien dohledem nad jeho naplnûním v rámci obou kolejí praÏského profesního domu. Nejen císafiovna Marie Terezie, ale také její syn Josef II. choval Franti‰ka Antonína ve vysoké váÏnosti, a nadal jej proto dÛstojenstvím nûkolika úfiadÛ. Roku 1774 jej jmenoval nejvy‰‰ím lenním správcem království ãeského, nejvy‰‰ím zemsk˘m hofmistrem, nejvy‰‰ím purkrabím a prezidentem královského zemského gubernia. Mimoto jej císafi roku 1783 vyznamenal kfiíÏem svato‰tûpánského fiádu. Franti‰ek Antonín dal zbofiit star˘ zámek v Mû‰icích a na jeho místû bûhem osmi let vystavûl nov˘. Roku 1779 dal vystavût loveck˘ zámeãek v obofie v Jindfiichovicích u Sokolova (Heinrichsgrün). Nejslavnûj‰í stavbou jeho mecenátu ov‰em bezpochyby zÛstane divadlo na Ovocném trhu v Praze z roku 1781.

32

Obr. 5. Jedna z nejkrásnûj‰ích knih Nostické knihovny, bible oltáfiníka Kun‰e z konce 14. století. Iluminace zachycuje v sedmi kartu‰ích stvofiení svûta. Obr. 6. Praha 1, Malá Strana, Nostická knihovna. Stav po rekonstrukci. (Foto L. Bezdûk, G. âapková)

5 6


V˘stavba zmínûn˘ch objektÛ je ov‰em jen jednou stranou jeho zájmÛ a aktivit. Podporoval kulturní Ïivot ãeské spoleãnosti. Pod jeho zá‰titou se scházela spoleãnost uãencÛ, sdruÏující v˘znamné osobnosti poãátku ãeského národního obrození, k níÏ patfiil zakladatel ãeské kritické historiografie a vydavatel Hájkovy kroniky Gelasius Dobner (1719–1790), pfiírodovûdec Ignác Born (1742–1791), osvícenec a historik Mikulá‰ Adaukt Voigt (1733–1787) a knihovník a historik Karel Rafael Ungar (1743–1807). Díky kniÏním darÛm Královské uãené spoleãnosti v Praze, jejímÏ byl Franti‰ek Antonín podporovatelem, do‰el za jeho Ïivota roz‰ífiení pfiedev‰ím soubor vûdecké literatury v Nostické knihovnû. Nostickou knihovnu za Ïivota Franti‰ka Antonína spravovala dvojice ãesk˘ch uãencÛ. Franti‰ek Martin Pelcl (1734–1801),23 kter˘ pÛsobil u Franti‰ka Antonína z Nostic od roku 1769 jako vychovatel jeho synÛ, se roku 1793 stal prvním profesorem ãeského jazyka na praÏské univerzitû.24 Pelcl byl roku 1770 oficiálnû jmenován hrabûcím bibliotékáfiem25 a byl rovnûÏ bibliotékáfiem posledním. V˘znamn˘ dûjepisec a topograf ãesk˘ch zemí Jaroslav Schaller (1738–1809),26 ãlen piaristického fiádu a autor ‰estnáctisvazkové Topografie království ãeského,27 pÛsobil stejnû jako Pelcl ve sluÏbách hrabûte z Nostic jako vychovatel jeho synÛ. Jejich spoleãnou péãí byla knihovna novû uspofiádána a knihy byly oznaãeny lístky s grafick˘m heraldick˘m exlibris.28 Pelcl je autorem katalogu knihovny, sefiazeného podle oborÛ i alfabeticky, kter˘ eviduje celkem 8824 svazkÛ. âistopis katalogu, pofiízen˘ Jaroslavem Schallerem, se dochoval v nostickém fondu do dne‰ních dnÛ.29 Souãasníkem a kolegou Pelcla a Schallera ve v˘chovû a vzdûlávání Nosticov˘ch synÛ byl ãesk˘ filolog a zakladatel slavistiky Josef Dobrovsk˘ (1753–1829).30 Hrabûcí syny uãil mezi lety 1776–1787 matematiku a filozofii. KniÏní bohatství Nostické knihovny mu bylo zdrojem informací pro vlastní vûdeckou práci.31 Díky pÛsobení trojice tûchto osvícencÛ se Nostická knihovna ve druhé polovinû 18. století stala z fondu ryze privátního fondem, kter˘ skrze práci uãencÛ vydával své poklady ‰ir‰í vzdûlané vefiejnosti a zároveÀ sv˘mi bohat˘mi sbírkami tuto práci umoÏnil a podporoval. V poãátcích národního obrození proto této knihovnû náleÏí nezanedbatelné místo. V prÛbûhu 19. století pfiestal b˘t kniÏní fond dále roz‰ifiován a stal se uzavfien˘m knihovním souborem. Knihy z té doby, jakoÏ i z doby pozdûj‰í daly vzniknout zámecké knihovnû mû‰ické, která obsahuje v drtivé vût‰inû právû literaturu z 19. a 20. století. V 50. letech 20. století byla mû‰ická knihovna pfievezena do Prahy a deponována vedle pÛvodní nostické Majorátní knihovny ve dvou sálech malostranského paláce, kde je uloÏena dodnes. Bûhem 2. svûtové války byla Nostická knihovna z obavy pfied bombardováním Prahy odvezena na zámeãek v Jindfiichovicích u Sokolova, kter˘ tam, jak uÏ zmínûno, dal vystavût Franti‰ek Antonín z Nostic roku 1779. Po válce, v roce 1945, pfie‰la knihovna jako konfiskát do vlastnictví státu. Nûkolik let spadala její administrativa pod státní památkovou správu, neÏ byla roku 1954 pfiedána Národnímu muzeu. Roku 1991 byla prohlá‰ena kulturní památkou a v souãasnosti je ve správû oddûlení rukopisÛ a star˘ch tiskÛ Knihovny Národního muzea. Nostická knihovna pfiedstavuje jedineãnou kulturnûhistorickou památku, a to nejen z hlediska jednotliv˘ch pozoruhodn˘ch kniÏních unikátÛ uloÏen˘ch v jejím fondu, ale rovnûÏ jako knihovní celek dokladující vznik, podobu, strukturu a jeden z moÏn˘ch zpÛsobÛ uspofiádání a uloÏení nûkdej‰ích praÏsk˘ch palácov˘ch knihoven, z nichÏ se vût‰ina nedochovala na svém pÛvodním místû. Tyto aspekty v˘voje kniÏních celkÛ lze v pfiípadû Nostické knihovny sledovat ve dvou historick˘ch vrstvách. Jednak primárnû na souãasném sloÏení a uloÏení knihovny, jednak sekundárnû v podobû pozÛstalostního soupisu javorské knihovny Otty mlad‰ího z Nostic, která vzniku Nostické majorátní knihovny pfiedcházela a profilovala jeho skladbu. Pro budoucí v˘zkum Nostické knihovny jistû nebude bez zajímavosti srovnání soupisu Ottovy knihovny se souãasn˘m fondem, jeÏ by mohlo objasnit promûny tendencí v akvizici literatury po zaãlenûní Ottovy kniÏní sbírky do fondu Majorátní knihovny. Vzhledem k ãetnosti v knihách dochovan˘ch záznamÛ pfiedchozích vlastníkÛ se dal‰í moÏnosti otvírají v provenienãním prÛzkumu Ottovy knihovny a na zpracování ãeká rovnûÏ rozsáhl˘ celek sileziak v jejím fondu. O Velikonocích v roce 2003 dostala Nostická majorátní knihovna po rozsáhlé a dÛkladné rekonstrukci pfiíleÏitost pfiedstavit se vefiejnosti nejen jako vzácná kniÏní sbírka, ale rovnûÏ jako umûlecky jedineãnû zpracovan˘ prostor, kter˘ tvofií s kniÏním fondem homogenní celek a vhodnû jej doplÀuje.

20 Z téhoÏ roku jsou v knihovnû uloÏeny povûfiovací listy pro císafiské komisafie a mezi nimi i pro Jana Hartvíka z Nostic. 21 K. von WURZBACH, cit. v pozn. 14, s. 394. 22 TamtéÏ, s. 397–398. 23 Jaroslav VLâEK: Dûjiny ãeské literatur y III. Století osmnácté, Praha 1931, s. 147–158. Jaroslav VRCHOTKA: Z bibliotékáfiské ãinnosti Franti‰ka Martina Pelcla v Nostické knihovnû, in: Franti‰ek Mar tin Pelcl: sborník pfiíspûvkÛ z odborného semináfie, Rychnov nad KnûÏnou 2001, s. 28–35. TamtéÏ dal‰í pfiíspûvky k Pelclovû Ïivotu a ãinnosti. Alena RICHTEROVÁ: Franti‰ek Mar tin Pelcl (1734–1801) a jeho rukopisná sbírka, in: „âtenáfi a jeho knihovna“, cit. v pozn. 5, s. 323–337. 24 V˘sledky jeho vûdecké tvorby jsou zafiazeny mezi ostatní knihy Nostické knihovny: Geschichte der Deutschen und ihrer Sprache in Boehmen von 1341–1789, Prag 1790; Nowa Kronyka CÏeska, Praha 1791; Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, Prag 1786; a dal‰í. 25 Friedrich Karl Gottlob HIRSCHING: Versuch einer Beschreibung sehenswürdiger Bibliotheken Teutschlands nach alphabetischer Ordnung der Oer ter. Dritten Bandes Erste Abtheillung, Erlangen 1788, s. 423. 26 Metodûj ZEMEK, Jan BOMBERA, Ale‰ FILIP: Piaristé v âechách, na Moravû a ve Slezsku 1631–1950, Prievidza 1992, s. 248–250. 27 První vydání Schallerovy Topographie je rovnûÏ souãástí fondu Nostické majorátní knihovny. Jaroslav SCHALLER: Topographie des Königreichs Böhmen, Prag 1785–1790. 28 J. V. ·IMÁK, cit. v pozn. 1, s. v–vi. Jedná se o totéÏ mûdirytové heraldické exlibris. 29 Catalogus librorum qui in bibliotheka illustrissimae familiae comitum de Nostitz et Rinek reperiuntur. Adcurante excellentissimo domino Francisco Antonio S. R. I. Comite de Nostitz et Rinek in numerum ac ordinem constituti A. A. E. V. 1769. 30 Bohumír LIFKA: Josef Dobrovsk˘ a Nostická knihovna, Praha 1953; Bedfiich SLAVÍK: Od Dobnera k Dobrovskému, Praha 1975; Milan MACHOVEC: Josef Dobrovsk˘, Praha 1964. 31 Také Dobrovského vûdecké spisy podobnû jako Pelclovy a Schallerovy jsou souãástí fondu Nostické knihovny. V roce 1953 byla Nostická knihovna u pfiíleÏitosti 200. v˘roãí jeho narození pfiejmenována na Knihovnu Josefa Dobrovského, dnes jí v‰ak bylo opût vráceno pÛvodní jméno.


33

PraÏská majorátní knihovna hrabat z a Rienecka

Recommend Documents