1
Vážení čtenáři, začal nám květen, jeden svátek za námi (Velikonoce) a další jsou před námi – Pálení čarodějnic a Majáles. Ano, je toho opravdu hodně, ale to nám nebrání ve vydání dalšího skvělého čísla časopisu Fénix. Pevně doufáme, že se Vám toto číslo, stejně jako minulá vydání, bude líbit. Za časopis Fénix Hana Vojtová a Radka Smělá
Šéfredaktorky: Hana Vojtová, Radka Smělá Grafici: Jiří Jaroš, Radka Smělá Korektor: Hana Vojtová, Radka Smělá Redakční rada: Hana Vojtová, Radka Smělá
2
PRANOSTIKY NA KVĚTEN Vážení čtenáři, máme tu začátek května a s tím spojeno i několik pranostik. Pojďme si představit alespoň některé z nich.
Studený máj, v stodole ráj. Chladný květen, červen vlažný, jest pro sýpky, sudy blažný. Večerní rosy v máji nám hojně sena, vína dají. Je-li v květnu večer tráva zarosena, hojně bude vína, hojně sena. Květnová rosa činí zelený luh i háj. V máji hřímoty nedělají trampoty. V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá. Začnou-li žáby žáby kuňkati, netřeba dlouho na déšť čekati. Až přijde máj, vyženem kozy v háj. Může-li se na počátku května chovati vrána v žitě, lze očekávati dobrou žeň.
1. 5. Filipa Jakuba déšť - toť zlá zvěst, Filipa Jakuba mráz - to obilí plný klas. 3. 5. Na svatý Kříž ovce střiž! 4. 5. Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk. 11. 5. Déšť na sv. Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není. 13. 5. Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. 15.5. Déšť svaté Žofie švestky ubije. 25. 5. Na Urbanův den pospěš síti len.
Hana Vojtová Zdroj: KADOCH, František [ilustrace Josef ČERNOCH]. Pranostiky šumavského lidu. Vyd. 1. Černá v Pošumaví: [s.n.], 2010. ISBN 978-8025478-400. 3 http://flugrova.bigbloger.lidovky.cz/
SVĚTOVÝ DEN KNIH A AUTORSKÝCH PRÁV
23.4. Tématem mé rubriky jsou knihy. Proto si myslím, že by bylo vhodné se zmínit o Světovém dni knih a autorských práv, ke kterému se váže datum 23. 4. – den úmrtí Miguela de Cervantese (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), Williama Shakespeara (Romeo a Julie) a Garcilase de la Vegy (básník), kteří byli světoznámými spisovateli a zemřeli v roce 1616. UNESCO tento den vyhlásilo roku 1995. Díky tomuto dni vznikla akce Knihy mají zelenou, pořádaný Svazem českých knihkupců a nakladatelů. Akce měla zajistit 15% slevu na knihy ve všech knihkupectvích v České republice během 23. 4.. Tato akce přitáhla do knihkupectví o 30% až 200% více zákazníků (kamenné prodejny Kosmasu – nárůst tržeb o 168 %). Do akce se zapojilo 371 knihkupectví. Minulý rok Svaz českých knihkupců a nakladatelů pořádal akci Knihy bez DPH – boj o nižší sazby DPH na knihy (http://www.knihybezdph.cz/). Rozhodně si myslím, že ideální cestou, jak oslavit tento den, je přečíst si svoji nejoblíbenější knihu. Samozřejmě je strašně těžké vybrat „tu nejlepší“. Proto jsem se rozhodla pro originál amerického spisovatele Johna Greena – The Fault In Our Stars (recenzi očekávejte v příštím čísle). Upřímně – co je lepší, než se zahrabat do křesla s šálkem horké čokolády a skvělou knížkou?
Radka Smělá Zdroj: http://www.knihymajizelenou.cz/
4
Rozhovor Rozhovor s knihovnicí okresní knihovny v Chrudimi – Janou Timko.
Baví vás vaše práce? Ano, jinak bych ji ani nemohla dělat. Jak jste se dostala k této práci? K práci jsem se dostala tak, že to byl můj sen od dětských let. Dělat práci buď archeologa, nebo knihovnice, takže jsem se vlastně po dostudování rozhodla pro knihovnici a jsem na té pozici pořád. Jako dlouho pracujete v knihovně? Jak je řečeno v předchozí otázce. Od dostudování. Jaká je vaše nejoblíbenější kniha? Nemůžu říct nejoblíbenější knížku, protože jich je rozhodně víc. Záleží vždycky na momentální náladě a pocitech. Ale rozhodně k nim patří třeba v současné době Poslední aristokratka od Evžena Bočka, protože to je knížka, která vyvolává úsměv a takových moc není. Čtete často? Já bych řekla, že čtu každou volnou chvíli, takže mám neustále rozečteno několik knih a čtu je stále, protože to patří k mé profesi a taky mě to skutečně baví. Chci vědět a znát, to znamená, že čtu. Teď třeba použiju slova jednoho klasika: „Člověk by neměl do hrobu odcházet jako blbec, ale jako vzdělanec.“ Myslíte si, že je důležité, aby fungovaly knihovny? A proč? Je důležité, aby knihy byly a aby se psaly. A myslím si, že čím víc toho člověk ví, tak tím líp může prožít svůj život a určitě je tím obohacený. Jakou knihu byste nám doporučila? Nezavrhovala klasiku, protože některá klasika je velice nadčasová. Jinak se hodně čtou a půjčují fantasy knihy a myslím si, že nejsou vůbec špatné, protože rozvíjejí fantazii a fantazie je v životě velmi důležitá. Takže bych třeba doporučila i dobře napsanou fantasy knihu.
Hana Ventluková
5
DŘEPY V tomto díle si povíme něco málo o cviku zvaný dřepy.
Dřep patří mezi královské cviky a mezi nejdůležitější pohyby v posilování. Posilujete jím velké množství svalů po celém těle. Měl by to být absolutní základ každého člověka, který trénuje. Stimuluje vyplavování správných hormonů a pomáhá budovat nejen svaly nohou, ale vlastně celé tělo. Navíc to je naprosto přirozený pohyb, který většina dětí zvládá již rok po narození. Pokud tenhle pohyb zvládne roční dítě, měli byste ho zvládnout také.
Provedení Postavte se do mírného stoje rozkročného, chodidla jsou rovnoběžná a míří rovně dopředu. Přeneste váhu na paty a pomalu pokrčujte nohy v kolenou, přičemž zadek míří dozadu, jako byste si chtěli sednout na židli. Když se stehna dostanou do pozice vodorovné se zemí, vraťte se zpět do stoje
Proč dřepovat? Pokud chcete být silnější, nabrat více svalové hmoty, rychleji sprintovat nebo dál a výš skákat, tak musíte dřepovat. Pokud toto náhodou čtou i dámy, které chtějí pevnější zadek a stehna, tak musíte dřepovat také.
6
Na co si dát pozor? Mezi nejčastější chyby (zároveň i mou chybou) patří špatná pozice chodidel. Pokud máte chodidla příliš blízko u sebe, nezapojujete správně hýžďové svaly. To samé pak platí i pro příliš široké rozkročení. Optimální vzdálenost odpovídá přibližně šíři ramen. Další chybou je zvedání pat ze země. Pro správné provádění dřepů je nutné mít chodidla po celou dobu v kontaktu s podlahou. Dále je nutné snažit se držet záda po celou dobu rovně - žádné překlánění.
Co když pro mě začnou být dřepy příliš lehké? V tom případě je potřeba postupně zvyšovat zátěž. Ze začátku bych doporučil lehké činky (jednoručky), postupně bych přešel na obouruční činku, na kterou bych si přidával zátěž, podle toho, co sám zvládnu, ale zároveň se nijak nepřetěžoval.
Na závěr bych dodal, že dřepy patří mezi nejlepší cviky pro rozvoj síly a svalové hmoty spodní poloviny těla, ale při špatné technice Vám mohou spíše uškodit. Proto je nutné se naučit správnou techniku, než přejdete na těžší váhy.
Radek Netolický
7
ZÁBAVA HÁDANKY Jde posel, má čtyři rohy, nic nemluví, všechno poví. Jede kočí, má sto očí, do každého něco strčí. Letí pán přes boří, sám k sobě hovoří, má krátké nožičky, černé nohavičky. Kdo stále nosí hřeben, a přitom se nikdy neučeše? Když tomu přidáš, je to menší, když tomu ubereš, je to větší.
VTIPY Chytí rybář zlatou rybku a rybka povídá: "Když mě pustíš, tak ti splním tři přání." "Já mám jen jedno. Abys neměla kosti." "Proč jste byl vlastně ve vězení?" "Jel jsem příliš pomalu." "Snad příliš rychle, ne?" "Ne, ne, pomalu. To auto totiž nebylo moje." Před soudem se projednává případ rozkrádače. Soudce se ptá: "Jak to u vás začalo?" "Když jsem nastoupil do podniku, tak mi všichni říkali, ber věci tak, jak jsou." Soudce se ptá obžalovaného: Pane obžalovaný, odehrálo se vloupání tak, jak ho popsala obžaloba?" "Ne, ale musím říct, že jejich metoda vůbec není k zahození."
8
OPTICKÉ KLAMY Po čem to lidé jezdí?
Whitova iluze: Mají svislé šedé pruhy stejný odstín šedi? Ano, mají.
Věříte, že kolečka uprostřed čtverců mají stejnou barvu?
Müller-Lyerova iluze v perspektivě: Která ze zvýrazněných úseček je delší?
Dokážete správně přečíst barvy?
Hana Vojtová
ODPOVĚDI - Hádanky dopis struhadlo čmelák kohout díra
MOTLOVÁ, Milada. Česká říkadla, hádanky a písničky. Vyd. 1. Ilustrace Lenka Vybíralová. Praha: Egmont ČR, 1999, 55 s. ISBN 80-718-6403-X. http://www.vtipkar.cz http://web.quick.cz/ 9
PŘÍRODA KOLEM NÁS Igelit na stromě, obal od pracího prášku v řece a v neposlední řadě pneumatika v lese. A to je jen minimum, když se rozhlédnu kolem sebe. Proč je pro nás samozřejmostí odhazovat odpad do přírody, ve které žijeme? Minimálně v každé menší vesnici či městě, jsou v této době kontejnery na odpady. Proto se nemůžu zbavit otázky: "Proč je pro nás tak těžké odpad vyhazovat místo do přírody, do kontejneru?" Možná kvůli pohodlí? Nebo je to proto, že to děláme úmyslně?! Na tyto dvě otázky mám jasnou odpověď: "NE!" Je to tak těžké udělat těch pár kroků navíc a ulehčit tak přírodě a krajině, ve které žijeme? Co se ale děje s odpadem po převezení na skládku? Podle mě, když je v přímořské oblasti, většina odpadu se slisuje do jednoho, naloží se na loď a následně s těžkým závažím hodí na dno moře, které je zatím "nekonečné". Nikdo o ničem neví, hlavně, že dostanu peníze. Jak to ale je u nás v České republice? V dnešní době bývají všude alespoň 3 kontejnery – papír, sklo a plasty. Někde se dokonce vyskytuje i černý kontejner, který je na vše ostatní. Pokud si nejste jisti, kam s nějakými věcmi – např. žárovky, kazety nebo dětské pleny, podívejte se zde: http://www.jaktridit.cz/cz/rady-a-tipy/otazky-a-odpovedi/kam-patri TŘIĎTE ODPAD, MÁ TO SMYSL!
Kontejnery podle barev: Žlutý kontejner - PLASTY Zelený a bílý kontejner - SKLO Modrý kontejner – PAPÍR Oranžový kontejner – na nápojové kartony a tetrapaky Hnědý kontejner - bioodpad Červený kontejner – NEBEZPEČNÉ ODPADY Černý kontejner - směs
Hana Vojtová www.sos-planeta-zeme.cz www.reflex-zlin.cz, www.abstore.cz
10
Dead Island 2 je hororová hra na přežití z pohledu první osoby. Jedná se již o 5. díl z herní série Dead Island. Vývojářem této hry je německá společnost Yager Development, vydavatelem je společnost Deep Silver. A teď již k samotné hře. Dead Island 2 se odehrává v americké Kalifornii, kde propukla zombie nákaza. Ta se ale z tohoto území dál nešíří, a tak jsou obyvatelé zbytku světa v relativním bezpečí. Hlavními hrdiny jsou 4 lidé, kteří si vybrali Kalifornii jako svůj domov naprosto dobrovolně. Říkáte si, kdo by chtěl žít ve městě zamořeném zombíky? Přeci ten, kdo je proti nákaze imunní a ten, kdo nerad platí daně a nerad chodí do práce. Kromě tradičního zabíjení nebezpečných stvůr pomocí zbraní, které si ve hře budete moci sami vyrábět, budete mít také možnost nepozorovaně proklouznout po střechách díky svému parkourovému umění. Hra vychází na jaře roku 2015 na PC, XBOX ONE a PS4.
David a Martin Kmochovi Zdroj: deadisland2.deepsilver.com
11
Drazí čtenáři, je tu další díl mé povídky a doufám, že se Vám bude líbit.
Ráno bylo jako každé jiné. Až na to, že jídelna byla plná špinavého nádobí a celý dům ještě provoněný po včerejších chodech. Oslava jarní rovnodennosti je velmi starou tradicí, kdy se oslavuje konec zimy a příchod jara, něčeho nového a mladého. Večer, jak se zdálo, se celkem vyvedl. Nic se nestalo, tedy až na to, že se Eduard opil a o půl jedné ráno hulákal na celý dům. Trapas – schopný lékař a takhle se chová. Charlie se těšil na to, až přijde ze školy a pustí se s Elisabeth do té záhady. Jako Sherlock Holmes a Doktor Whatson, nebo spíše Whatsonová. Byl rád, že tu pobude nějaký čas. Chyběla mu. Když ještě bydlela s rodiči, vyváděli spolu samé hlouposti a chodili tajně za Gloriou do kuchyně, kde jim dávala různé sladkosti. V té době byla kuchařka milá dáma, ale po tom co ji zemřel manžel, se celá změnila. Ale vaří pořád stejně dobře. Ve škole se celý den nemluvilo o ničem jiném než o včerejší slavnosti. Charlieho napadlo, že by mohl během polední přestávky zajít za profesorem Whitkissem a zeptat se ho na pár informací o zdejším klášteře. Charlie zaklepal na dveře kabinetu. Chvíli čekal, ale nikdo se neozýval. Až když se Charlie rozhodl odejít, za jeho zády se ozvalo: „Čím mohu posloužit, Browne?“ S Charliem to cuklo. Takhle se snad ještě nevyděsil. „Haló! Ptám se, zda-li vám mohu nějak pomoci.“ ozvalo se znovu. „A-a-ano, pane profesore.“ zakoktal Charlie a otočil se na podpatku směrem k profesoru Whitkissovi. „Potřeboval bych se Vás na něco zeptat. Máte-li ovšem čas?“, dodal ještě honem, aby byl zdvořilý. „Nuže, tak pojďme ke mne do kabinetu. Myslím si, že se chvilka najde.“ řekl profesor a gestem ruky mu naznačil, aby ho následoval. Charlie jeho kabinet přímo miloval. Na zdech měl vystavené historické zbraně, různé štíty a znaky. V policích naproti dveřím se povalovala spousta knih a map. Avšak nejcennější kousek jeho sbírky byl naleštěný kyrys s erbem jeho předků. Jeho prapra...praděd získal od krále šlechtický titul za pomoc v boji proti Francii.
12
„Tak se posaď!“ pobídl Whitkiss Charlieho a ukázal rukou směrem ke stolu pod oknem. Sám se posadil na druhý konec stolu a knihy co měl v podpaží, zasunul do police za sebou. „Máte opravdu úchvatný kabinet, pane profesore.“ konstatoval Charlie rozhlížeje se kolem sebe. Je to zajímavé, ale když vstoupí do této místnosti, působí na něj pokaždé úplně stejně. „Děkuji vám, Browne. Ale to asi není důvod, proč jste za mnou přišel.“ usmál se profesor. „No, popravdě by mě zajímaly nějaké informace ohledně zdejšího kláštera. V poslední době se zde dějí divné věci, jak víte, a mě by zajímalo, co za tím může vězet.“ odpověděl pohotově Charlie, vyndávajíc si sešitek z náprsní kapsy u vesty. „Aha,“ zasmál se profesor, „odtud vítr vane.“ Vstal a přešel místnost. Chvíli tápal a pak z jedné z knihoven vytáhl starou knihu. Došel zpět ke stolu a položil ji na stůl. Ta kniha byla už na pohled zajímavá – na předních deskách byl zlatým písmem vyryt nápis - CÖDEX ECCLËSIÄS. Bylo to v latině, tím si byl Charlie jist – bylo to něco jako kniha církví, nebo něco v tom smyslu. Pod zlatě zdobeným nápisem byl vyryt erb. Erb zdobila zelená stuha, pod níž byla vyhotovena katedrála s anděly po obvodu. Whitkiss otevřel knihu a začal číst. „Království Velké Británie je již odpradávna protkáno komplexy kostelů, chrámů a katedrál. Jejich počátky se datují již do 6. století. Panovníci nechávali stavět na počest papeže gigantické stavby, díky nimž se tak dostávali do bližšího kontaktu s Bohem. Všechny stavby prošly během staletí obrovskými rekonstrukcemi.“ Dále byl výpis snad všech staveb a řádů. „To mi nic neříká!“ podivil se profesor a podrbal se na bradě. „Vypadá to, jako by to sem někdo připsal - Řád Rudých Sester. O tomto řádu jsem neslyšel, ale popis kláštera a jeho okolí pasuje přesně sem.“ Charlie se zvedl ze židle, obešel stůl a naklonil se nad knihu. „Píší zde, že tento řád vznikl asi před 25 lety. To by ale znamenalo, že o tom musí královna něco vědět. Ona je hlavou církve, tudíž musela souhlasit i se založením.“ Profesor Whitkiss vstal, přešel místnost a hledal něco mezi spisy. Charlie mezitím pokračoval ve čtení. „Vznik Řádu Rudých Sester, založený matkou Kateřinou společně za přispění otce Františka, je datován do roku 1863. Není přesně známo, z jakých důvodů se matka Kateřina s otcem Františkem rozhodli založit neobvyklý řád, kde pospolu žijí mniši a jeptišky, ale traduje se, že to jsou prý sourozenci. Z tohoto důvodu královna Viktorie udělala výjimku a vznikl tak jeptiško-mnišský klášter.“ Charlie otočil stránku, ale tam už nic nebylo. „To je vše? Nic dalšího tu není?!“ podivil se Charlie a pohlédl na profesora přehrabujícího se ve svých spisech. „Něco mi na tom nehraje.“ říkal profesor a přešel k dalšímu šuplíku.
13
Ozval se zvon. „Omlouvám se, Browne, ale asi budete muset odejít. Mám ještě nějakou hodinu, a pokud se nemýlím, tak vy také.“ podotkl Whitkiss nepřestávajíc hledět do papírů. „Pokud něco naleznu, tak vás budu informovat.“ dodal ještě a popošel ke stolu. „Nashledanou, pane profesore.“ rozloučil se Charlie a šel na hodinu latiny. Odpoledne se měl sejít s Elis na zeleninovém trhu poblíž kláštera. Čekal asi půl hodiny než dorazila. Byla celá udýchaná a na sobě měla staré otrhané šaty. Má něco za lubem – pomyslel si Charlie, protože takovéhle šaty by si ona na sebe nikdy nevzala. „Vím co si myslíš. Asi jsem se zbláznila, když nosím takovéto šaty, ale mám pro to pádný důvod.“ řekla ještě trochu udýchaně. „Půjdu a přidám se k místnímu řádu. Pokřtěná jsem, tak co?! Já vím, co mi chceš říct, ale jak jinak chceš něco zjistit o někom, než od něho samého?“ Charlie se na ni zoufale podíval. „A-a co rodiče? Co jim řekneš? Vždyť oni tě budou hledat jako první.“ Elis mu položila ruku na rameno a pokračovala „Neboj, mám to promyšlené. Doma jsem řekla, že odjíždím zpět do Whitby a ve Whitby jsem řekla, že budu doma. Na tobě je hlídat všechny dopisy, které půjdou od nás nebo k nám.“ Charlie vyprovodil Elis před zahrady kláštera a rozloučil se s ní.
Jiří Jaroš
14
15
