1
Vážení a milí, den ode dne se nám krátí měsíc červen a to znamená jediné – blíží se konec školního roku 2014/15 a s tím spojené přerušení vydávání našeho časopisu Fénix. Ale nesmutněte, na náš časopis se můžete těšit již na konci září 2015. Naše předešlá čísla naleznete na webových stránkách http://casopisfenix.sweb.cz/archiv.html. Jménem celé redakce vám děkujeme za vaši podporu a pevně věříme, že si v září opět uděláte chvilku s časopisem Fénix. Nakonec bychom chtěli poděkovat panu učiteli Kořístkovi, který nás celý rok podporoval v tvorbě časopisu a pomáhal nám ho dovést téměř (na naše možnosti) k dokonalosti. Budeme se na vás těšit v novém školním roce!!! Za časopis Fénix šéfredaktorky Hana Vojtová a Radka Smělá
Šéfredaktorky: Hana Vojtová, Radka Smělá Grafici: Jiří Jaroš, Radka Smělá Korektor: Hana Vojtová, Radka Smělá Redakční rada: Hana Vojtová, Radka Smělá
2
PRANOSTIKY NA ČERVEN Vážení a milí, začíná nám měsíc červen, prázdniny se blíží, a proto jsem si pro vás připravila již poslední letošní článek na téma Pranostiky, které se váží k měsíci červen.
Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá. Vlhký a červen studený, mnoho radosti z něj není. V červnu-li zamrazí, úroda se zkazí. Jaro přízeň, léto trýzeň. Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá. Jaká parna v červnu panují, takové se i mrazy v prosinci dostavují. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Mnoho ryb, málo zrna. Do Jana Křtitele nechval ječmene. Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdí.
1. 6. O svatém Fortunátu kapka deště má cenu dukátu. 7. 6. Prší-li před svatou Trojicí, navlékni rukavici. 8. 6. Medardovo kápě - 40 dní kape. 11. 6. Na Boží Tělo jasný den, dlouho potom se vrací ten. 11. 6. sv. Barnabáši bouřky často straší. 12. 6. Tonička mívá uplakaná očička. 13. 6. Svatý Antonín pevně železo třímá, často na něj hřímá. 15. 6. Prší - li na sv. Víta, bývá špatná sklizeň žita. 19. 6. Na svatého Gerváze a Protáze, posečeš seno nejsnáze, jestli je suché odvézt chceš, do Jána (24.) si pospěš! 24. 6. Na svatého Jana otvírá se létu brána. O sv. Janu kukačka kuká, pěkný čas sobě vykuká. 29. 6. Když na sv. Petra a Pavla hrom tříská, hřiby do země zatiská.
Hana Vojtová Zdroj: KADOCH, František [ilustrace Josef ČERNOCH]. Pranostiky šumavského lidu. Vyd. 1. Černá v Pošumaví: [s.n.], 2010. ISBN 978-8025478-400. 3
Vážení čtenáři, toto je naše poslední číslo v letošním školním roce a proto jsem si pro vás připravila něco, pro mě, speciálního – recenzi na knihu Hvězdy nám nepřály (originální název: The Fault In Our Stars) od Johna Greena. Jedná se o velmi zajímavou knihu, která mě, jako jedna z mála, velmi oslovila a našla jsem v ní spoustu krásných myšlenek (i když je možné, že jsem text pochopila úplně špatně a autor jím chtěl sdělit něco jiného). Kniha byla vydána v originále roku 2012, v České republice v roce 2013 a hned vzápětí, roku 2014 zfilmována. Režie se ujal Josh Boone.
Příběh je vyprávěn šestnáctiletou dívkou Hazel Grace Lancasterovou, které ve 13 letech doktoři diagnostikovali rakovinu plic (musí nosit kanylu, kterou si přivádí do těla kyslík z kyslíkové bomby). Na to, jak je mladá, studuje dálkově vysokou školu, čte pořád dokola jednu knihu – Císařský neduh a sleduje televizní show Americká supermodelka. Člověk by čekal, že když příběh vypráví dívka s rakovinou, bude celá kniha protkána depresivními větami o smrti, jak nenávidí svět a další takové řeči. Jenže Hazel je s tím smířená, nelituje se, nechce, aby ji někdo litoval, naopak je ironická, vzdělaná, vtipná. Samozřejmě se nevyhneme pasážím, kdy přemýšlí o smrti, nebo by smrt přivítala – zejména v situacích, kdy se jí plíce zaplní vodou a ona se „topí“. Na druhou stranu se vším tím bojuje, kvůli jejím rodičům. Jak sama řekla: „Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou.“ Hazel se v podpůrné skupině setká s Augustem Watersem – osmnáctiletý chlapec, který vyšel z boje s rakovinou „jen“ s amputovanou nohou. Jak si samozřejmě každý domyslí, budou k sobě mít blízko, postupně se do sebe zamilují a stráví spolu několik krásných měsíců. Příběh je vtipný, dojemný, optimistický, veselý i smutný, chvílemi napínavý, vtáhne vás do děje. Knihu jsem četla zatím 3x (jednou i v originále – mnohem lepší než český překlad) a ani jednou jsem se u ní nenudila.
4
A právě na jejich „milostném příběhu“ je založena celá filmová verze. To je jeden z důvodů, proč mě film zklamal. Čekala jsem, že film nepředčí knihu, ale rozhodně jsem očekávala něco úplně jiného. Ve filmu je mnoho nedostatků, jak už v dějové lince, tak i u herců. Ve filmu jsou opět vynechané podstatné pasáže, díky kterým celý příběh zapadne do sebe. Dále mi vadí, že celý film je založen jenom na vztahu Hazel (Shailene Woodly) a Augusta (Ansel Elgort) a přitom kniha je naplněná k prasknutí zajímavými myšlenkami, nad kterými by se měl každý pozastavit. Poté mě celkem zarazila jedna scéna z Amsterdamu – Hazel s Gusem jdou po ulici, najednou Gus zvedne Hazel do vzduchu a začne se s ní točit – jak by se mohl chlapec s amputovanou nohou točit v náručí s dívkou, která je připoutaná kanylou na kyslíkovou bombu? Je možné, že režisér chtěl dodat nějakou tu romantiku do scény, ale nepřehnal už tohle? Na druhou stranu musím ocenit krásné prostředí, ve kterém se film točil. Jsou zde krásné záběry z Amsterdamu nebo přímo z místností, kde pobývala Anna Franková. Upřímně, nejlepší z celého filmu je hudba. K filmu vzniklo mnoho úžasných písní – od velice optimistických až po pesimistické, od pomalých po rychlé – například Birdy – T-Shirt, Ed Sheeran – All Of The Stars, Jake Bugg – Simple As This. Bohužel, jak kniha, tak i příběh jsou až moc propagované, oplývají přemrštěnými recenzemi, zbytečně je vyzdvihují a to v takové míře, že to knize spíš škodí, než pomáhá. Na trhu najdete spousty komerčních předmětů – trička s názvem knihy, s citáty, přívěsky, prstýnky, cokoliv vás napadne.
John Green je úžasný spisovatel, se svým bratrem Hankem tvoří na YouTube on-line projekt Vlogbrothers. Získal mnoho ocenění (Printz Medal, Printz Honor, Edgar Award), jeho knihy patří momentálně mezi bestsellery. Napsal například Hledání Aljašky, Papírová města, Will Grayson (společně s Davidem Levithanem) nebo Nadbytek Kateřin – všechny tyto knihy jsem četla a můžu je vřele doporučit. Určitě to není ztráta času.
Radka Smělá Zdroj: http://www.csfd.cz/
5
Díky pěkné tradici spolupráce s městem Skuteč, která slaví již 2. výročí, mohl být opět uskutečněn Skutečský čarodějnický Majáles. Tomu však předcházely přípravy z řad třídy Septimy, které bych chtěl tímto poděkovat. Díky snaze žáků Septimy se tak po 4. hodině mohli všichni studenti odebrat na školní dvůr, kde proběhl velmi vtipný a nápaditý program posledního zvonění, kde bylo vidět, že Septima i Oktáva se na sebe navzájem pečlivě připravily. Poté proběhla příprava tříd na majálesový průvod, aby mohl vyjít ve 14:30 za doprovodu ladných tónů Dechového orchestru ZUŠ. Po příchodu na náměstí zde proběhlo stavění májky a uzavření sňatku dvou mladých pohledných nadějných studentů ze třídy Sexta, čímž zmizely chmury na tvářích přítomných, které vznikly kvůli technickým problémům. Poté se maškary odebraly ke stadionu, kde pokračoval program vyhlášením nejlepší masky a pasování primánů, přičemž nemohu opomenout proslov paní ředitelky. Potom následovala majálesová zábava, kde vystoupily kapely 7Mays, Galaxis, The Krabice Revival Band, DayDreams, Ježkovy voči, Rockband, Nekřič či Banda. Nacházely se zde atrakce pro děti, program pro ně měl připraven Jan Honza Lušovský, v 22:00 byl ohňostroj. Občerstvení prodávali skauti, vlastní kavárnu zde měla i třída Septima, kde prodávala chutné pečivo upečené v Pekárně Borová spolu s kávou a čajem, za což jí patří velké uznání.
Jiří Šplíchal
6
Pro tentokrát jsme si pro vás vybraly skupinu Slza, která má zatím jen dva songy, ale i ty se nám líbí. Má pouze dva členy - kytaristu Lukáše Bundila a zpěváka a hráče na klávesy v jednom Petra Lexu. Popová dvojice vydala v roce 2014 svůj debutový singl Lhůta záruční, ke kterému natočili zajímavý videoklip, z anglického prostředí. Druhý song Celibát fanoušky nezklamal, obě písničky se hned staly hitem YouTube i dalších hudebních hitparád. Zaujmou hlavně svým chytlavým textem a silnou melodií, což zjistíte po prvním poslechu. Na Slzu se můžete přijít podívat na Rychtář fest nebo na řadu jejich dalších koncertů.
Hana Ventluková a Nikola Košínová
7
KLIKY NA BRADLECH V tomto díle si povíme něco málo o cviku zvaný kliky na bradlech.
Kliky na bradlech se řadí k základním cvikům. Využít se mohou při tréninku hrudníku nebo tricepsu. Pro vykonávání potřebujeme bradla, a jako zátěž zde využíváme vlastní tělo. Zvládání cviků s vahou vlastního těla by mělo patřit k cílům každého, kdo to myslí s fitness stylem vážně. Zvýší totiž výkonnost, zasáhnou další svalová vlákna a pomohou k rozvoji celého těla. Kliky na bradlech dávají cvičícím řádně zabrat a aktivací velkého množství svalů pomohou jak při budování síly, svalů, ale i při odbourávání tuku. Při jejich vykonávání nelze podvádět a buď má sportovec takovou výkonnost, že z nich dokáže těžit, nebo je nezvládne a nemůže pak výhod kliků plně využít. Naneštěstí se kliky na bradlech využívají v trénincích málo, a přitom se jedná o velmi účinný cvik.
Provedení Postavíme se k bradlům, uchopíme je tak, aby dlaně směřovaly směrem k tělu a palce proti dlaním. Pro zatížení na prsní svaly bude potřeba o trochu širší uchopení. Naskočíme na bradla a pokud jsou dostatečně vysoká, máme nohy spuštěny dolů, jinak jsou nohy pokrčeny v kolenou a pro lepší stabilitu překřížené.
Co když pro mě začnou být kliky na bradlech příliš lehké? Stačí si pouze přidat závaží. Co když nezvládnu ani 1 klik na bradlech? Lze požádat někoho o pomoc, aby mi při pohybu vzhůru v případě nedostatečné síly trochu pozvedl nohy.
8
Na co si dát pozor? Neulehčovat si práci jakýmkoliv švihem či houpáním. Nechte pracovat pouze příslušné svaly a nezjednodušujte si pomocnými pohyby práci, která poté není efektivní ani účinná. Dále je dobré dělat kliky tak, abyste prolomili úhel 90° - cvik je těžší, ale zato účinnější.
Radek Netolický
9
ZÁBAVA
HÁDANKY Létá myš, když ty spíš. Když se vzbudíš hledá skrýš. Hádej jednou, hádej dvakrát, neuhádneš potřetí, za komín ti uletí. Jsem jenom kůže bez masa, sedím na kůži s masem a nesu kůži a maso. Co jsem? Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš. Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí. Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní.
VTIPY Policejní hlídka zastaví auto. Příslušník příjde k autu a povídá: "Pane řidiči, budeme muset provést alkoholový test." "Výborně a v které hospodě začneme? Babička říká Pepíčkovi: "Pepíčku, když kašleš, dej si ruku před pusu!" Pepíček na to: "Babi neboj, mně zuby nevypadnou." Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Pepíčku, máš dvacet korun a požádáš tatínka, aby ti dal dalších dvacet korun. Kolik budeš mít korun?" Pepíček: "Dvacet." Učitelka: "Pepíčku, ty neumíš počítat." Pepíček: "Ne, vy neznáte mého tátu." Přijde malý Pepíček domů z fotbalu a povídá: "Tati, dal jsem dva góly!!!" "A jak to dopadlo?" "1:1" Paní učitelka se ptá Pepíčka u tabule: "Pověz mi, co je dál - Měsíc nebo Čína?" "Čína." "A proč?" "Měsíc vidím každý den, ale Čínu jsem ještě neviděl!"
10
OPTICKÉ KLAMY Jsou na obrázku kruhy?
Který z těchto dvou klobouků je vyšší?
Jsou sloupce rovnoběžné?
Která je delší?
Je obrázek uprostřed vyklenutý?
ODPOVĚDI - Hádanky netopýr jezdecké sedlo hora čas vajíčko
Hana Vojtová
http://www.bolehlav.cz/ http://opticke-klamy.yin.cz/ http://evtipy.cz/
11
Mé příspěvky v tomto časopise jsou spíše povídky, ale rozhodl jsem se, že bych k nim mohl přidat i jednu recenzi. Rozhodl jsem se tak proto, protože si myslím, že seriál jenž vám chci představit, si to opravdu zaslouží.
Doctor Who nebo spíše Pán Času (český název) je britský sci-fi seriál s dlouholetou tradicí. Poprvé jej začalo BBC vysílat v roce 1963, ale v 80. letech s tím přestali. V roce 2005 se BBC k tomuto seriálu znova vrátilo v již propracovanější verzi, tyto díly se nazývají obnovená verze. Ohlas a fanoušky (Whoviany) má seriál již téměř po celém světě (dokonce i v Číně a ji podobných státech).
Hlavní postavou je Doktor, Pán Času (rasa, jež dohlíží nad pochodem času ve všech vesmírech), představující se spíše pod jménem John Smith – popravdě jeho jméno téměř nikdo nezná nebo aspoň zatím nebylo vyřčeno. Pochází z Gallifrey, planety na které žil společně s dalšími Pány Času. Zde měl i svého nejlepšího přítele, jež si nechával říkat Vládce, neboť byl synem někdejšího Prezidenta. Ten se však po spatření časového víru zbláznil a začal s Doktorem bojovat. Jednoho dne však vypukla Velká Časová válka, v níž proti sobě bojovaly téměř všechny rasy z celého vesmíru. Doktor se zachoval „zbaběle“, spíše jenom nechtěl válčit. Ukradl jednu z vesmírných lodí Pánů Časů. Jednalo se o TARDIS (Time And Relative Dimension In Space - česky Časová a relativní dimenze ve vesmíru), jenž se tak jmenovala poprávu. Byla totiž uvnitř větší, jakoby uvnitř kovové kapsle s místem maximálně pro jednoho „člověka“ byla další dimenze. Kromě cestování časem a prostorem, se TARDIS dokázala dokonale maskovat, vždy měnila podobu závisející na prostředí, v němž se nacházela. Jednoho dne se však porouchaly obvody a stroj času dostal podobu, která je dnes všem Whovianům známa - modrá policejní budka s telefonem uvnitř, pocházející ze starého Londýna.
12
Od té doby Doktor putuje po všech vesmírech. Nikdy však není sám, vozí si s sebou své společníky lidského původu, nejčastěji to jsou však ženy. Vozí je s sebou, protože by se jinak zbláznil. Nevýhodou lidských společníků je však jejich smrtelnost. Páni Času sice žijí věčně, ale i oni mohou zemřít, dokáží se však zregenerovat. Při regeneraci se zcela změní jejich vzhled a někdy i povaha. Dnes má Doktor již dvanáctou podobu. Někomu to může přijít jako pouhé protahování příběhu, ale s novým hercem přichází i nová podoba a fanoušek se tak nenudí. Několikrát se už zregeneroval i Vládce, a tak se dnes můžeme setkat i s jeho ženskou podobou. Nevýhodou regenerace je to, že neví, v koho se změní. Seriál je geniální v tom, že se zabývá otázkami, které trápí vědce již spoustu let. V seriálu se například nachází rasa Sillurianů (Homo reptilia), napůl lidé a napůl plazi. Vědci se dohadují, zda-li tito tvorové nežili na naší planetě před tím, než se vyvinuli lidé. Autoři seriálu se tento jev vždy skrze hlavní postavu snaží racionálně vysvětlit. Vlkodlaci jsou lidé nakažení virem z vesmíru, Saturnyňané jsou rybí humanoidi pocházející z planety Saturn a na naší Zemi jsou považováni za upíry. Takto bych mohl pokračovat dále. Doktor a jeho společníci putují vesmírem a zachraňují celé civilizace. I když si to nepřizná, nedokáže zcela ovládat TARDIS, a tak se většinou objeví tam, kam je zanese TARDIS. Pomocí svého sonického šroubováku, technologie vyvinuté Pány Času, se dostane do míst, na která by se nikdy nedostal. Má podobu kovového pera s barevnou diodou na konci. Postupem času se zdokonaluje a přizpůsobuje novým technologiím. Již mnohokrát o svůj šroubovák přišel, ale TARDIS mu vždy věnovala nový, a tak se několikrát změnila i jeho podoba. Téměř vše v tomto seriálu prošlo změnou - TARDIS, Doktor i jeho nepřátelé. Mezi hlavní nepřátelé Doktora by se daly zařadit rasy, s nimiž Doktor bojuje již od začátku. Jsou to Kyberlidé, lidé z jiné planety, kteří se snažili sami sebe up-gradovat a dnes jsou z nich spíše stroje bez citů a bolesti, než lidé. Nebo Dálekové, rasa humanoidů přeměněných Davrosem do kovových schránek tvarem podobným slánce.
13
Podle mého článku jste určitě poznali, že i já patřím mezi Whoviany. Takže já osobně mohu tento seriál vřele doporučit. V České republice jsou bohužel nadabované pouze díly obnovené série, ale i tak to stojí za to. Každý, kdo by chtěl shlédnout starší díly, si je může najít na internetu. Jsou sice v angličtině, ale řada webových stránek k nim přidává české titulky. Jako stránky věnující se tomuto seriálu mohu doporučit: www.bbc.co.uk/doctorwho (originální stránky od BBC) nebo českou centrálu s databází www.gallifrey.cz. Kromě seriálu vycházejí i knížky, ve kterých jsou zfilmovaná, ale i nezfilmovaná Doktorova dobrodružství. Vycházejí jako próza, ale i jako komiks (od Marvel). Dnes se natáčí již 9. obnovená série, která má přijít do britských televizí v listopadu letošního roku.
Jiří Jaroš
14
ZAHRADA Představuji si tu nejkrásnější zahradu. Všude jsou bohaté květy, celá zahrada září barvami, voní sladkou vůní a nabízí návštěvníkovi své plody. Nejsladší plody na světě. Jen se do nich zakousnout. Uprostřed zahrady je houpačka obsazená medvídkem. Jediná houpačka, visící z nebe. Přímo vybízí ke zhoupnutí… Malé děvčátko běží po cestičce z kamínků, rozpažené, v jedné ruce natrhané její oblíbené květiny, v druhé medvídek. Obyčejný medvídek s neobyčejným významem pro malé děvčátko. Utíká po cestičce, dýchá sladkou vůni, která ji otupuje smysly. Netouží po ničem jiném než navždy uvíznout v bezstarostném běhu, kde ji nic nechybí, kde má vše co potřebuje – volnost, milované předměty, svobodu. Běží, cítí, jak se vznáší, miluje ten pocit. Ještě trochu zrychlit a odletěla by úplně. Zavírá oči a stále běží, vždyť cestu dobře zná. Neběží tu poprvé. Ale … Vážně zná nazpaměť cestu, nebo se zahrada přizpůsobuje jejímu běhu a myšlenkám? Doběhne až k houpačce uprostřed zahrady. Zastaví se před ní, jakoby očekávala pozvání. Nic se neděje. Stojí, sleduje houpačku, ruce spustí dolů k tělu. Zmizí jí úsměv z tváře. Upustí nejdříve květiny, po chvíli i medvídka. Svého milovaného chlupatého medvídka se zelenýma očima. Krásná matná limetková barva jeho očí se po pádu na zem změní na lesklou, tmavou khaki. Jakoby medvídek reagoval na dívčino chování. Najednou se děvčátko rozesměje a rozeběhne se k houpačce. S radostí na ni chce vyskočit, ale je příliš vysoko. Neváhá a vymýšlí cestu, jak se dostat na houpačku. Rozhlédne se kolem sebe a uvidí poblíž, za povalujícím se medvídkem, malou stoličku, přesně pro ni. Jakoby tam byla pro ni připravená. Jakmile ji dívka uvidí, slepě pro ni běží. Jde si za svým cílem a ani si nevšimne medvídka, kterého lhostejně překročí. Vezme stoličku a vrací se zpátky. V cestě má opět medvídka, kterého tentokrát zaregistruje. Na okamžik se před ním zastaví, se stoličkou v náručí. Sleduje jeho pohled, avšak nevšimne si změny jeho očí. Najednou ji vůbec nezajímá. Pouze ho nohou odkopne stranou, aby ho nemusela příště překračovat a pokračuje v cestě zpátky. Dívka přijde k houpačce. Ale zjistí, že už stoličku vůbec nepotřebuje, houpačka je přesně v její výšce. Na pár chvil se zmateně zastaví, odhodí naštvaně stoličku a přibližuje se k houpačce.
15
Stolička mezitím dopadne na medvídka a rozletí se na kusy. Dívce se opět rozlije úsměv na tváři, otočí se k houpačce zády, na okamžik ji pohled spočine na zavaleném medvídkovi, ale hned se odvrátí, chytne se za spletené liány houpačky a vyskočí. Dopadne na sedátko z květin, které je ještě měkčí, než vypadalo z dálky. Obrátí hlavu k nebi, pořád se usmívá, uvelebuje se na houpačce, aby z ní nespadla. Zaboří špičky bot do země pod sebou, chystá se odrazit a rozhoupat se, aby mohla skutečně létat. Jak nejvýš to půjde. Avšak houpačka se ani nepohne. Visí dál jako přibitá, nereaguje na dívčiny pokusy o pohyb. Dívka je zprvu zmatená, zkouší se odrážet stále znovu a znovu. Nemůže přijít na otázku: Proč ta zatracená houpačka nefunguje? Hned na to ji přestane bavit pokoušet se rozpohybovat něco, co ji nechce poslouchat. Naštvaně seskočí z houpačky, jde pryč, kolem medvídka a rozbité stoličky. Ve svém hněvu má zaslepené oči i mysl. Stoupne na kus stoličky, chytne si bolavé chodidlo a tiše zakleje. Poskakuje na druhé noze, ale zakopne o medvídka. Svalí se na zem, uhodí do hlavy, upadne do bezvědomí… Medvídek sedí na houpačce, barva jeho původně limetkových očí se změnila na nádhernou smaragdovou. Hlavičku má otočenou k nebi, zatímco se houpačka dává pomalu do pohybu...
Radka Smělá
16
INTERNET ŠKODÍ ZDRAVÍ V dnešní době, tedy ve 21. století, kdo nemá internet, jako by nebyl. A podobně je to s internetovými účty - kdo nemá založený účet na facebooku, twitteru nebo spolužácích, jakoby neexistoval. Je tu ale jedna celkem prostá, zato důležitá otázka - kdo může za to, že nás internet a celkově technika tak moc ovlivňují? Odpověď je jednoduchá - my, my a zase my. Je jisté, že si v dnešní době život bez počítače, internetu nebo mobilu neumíme představit, ale do jaké míry je to zdravé? Jak daleko musí člověk dojít, než si pokazí zrak na tolik, že bude muset nosit brýle? A v horším případě, než dojde k postupné ztrátě zraku? Samozřejmě, že jsou zaměstnání, která by se bez počítačů neobešla. Je ale nutné přijít odpoledne z práce a opět sednout k počítači nebo k televizi? Proč si raději nevyjít s rodinou nebo s domácím mazlíčkem do přírody a dopřát tak odpočinek i své mysli? Kde jsou ty časy, kdy v lesích byly postaveny bunkry a děti se proháněly na kolech či koloběžkách? Vy, kteří tento článek čtete, zamyslete se nad tím, jak trávíte svůj volný čas. Nebylo by lepší vypnout počítač a jít ven?
Hana Vojtová Zdroj: www.vaszrak.cz http://cdr.cz/
17
V předešlých číslech jsme vás informovali především o hrách, které mají celkem vysoké požadavky na váš stroj. Tak jsme si tedy řekli, že je načase udělat recenzi na hru, která by byla dostupnější a nekladla takové nároky, protože ne každý si může dovolit dát za PC více, než 35 000 Kč. A tak je to tedy tady. Hra Drakensang Online! Jedná se o MMORPG hru od německých vývojářů Bigpoint. Jak už je u her tohoto typu zvykem, vybrat si můžete hned z několika hratelných tříd. Na výběr máte válečníka, kouzelníka, lovce a ještě takového malého srandovního trpaslíka, který se jmenuje Paromechanikus. Po několika hodinovém přemýšlení nad tím, za jakou postavu vlastně budete hrát, si vyberete jméno své postavy a jde se na to. Po připojení do hry, musíte projít krátkým tutoriálem, prostřednictvím kterého se seznámíte s ovládáním hry. Následně se dostanete do prvního města (Grimfordu), ve kterém splníte asi 10 úkolů. Splnění těchto úkolů zabere asi půl hodiny a dostanete se na level 6 až 8, záleží na tom, zda během plnění úkolů jen tak probíháte mapou a nebo zabíjíte příšery, které na cestě potkáte. Poslední z úkolů, které vám budou v Grimfordu zadány, vás zavede do dalšího města, které se jmenuje Kingshill. Zde plníte další úkoly a je jen na vás, co budete ve hře dál dělat, zda budete expit a snažit se tak dosáhnout maximálního levelu a nebo zůstanete na jedné pozici, budete si shánět věci a následně drtit slabší soupeře v PvP aréně. A jelikož se jedná o online hru, můžete všelijaké questy a výpravy na bosse dělat společně s kamarády, ať už s těmi, které znáte osobně a nebo s těmi, které ve hře poznáte. I přes to, že má tato hra nízké požadavky a nabízí možnost hraní v internetovém prohlížeči, nevypadá o nic hůře než Diablo III. A jestli si říkáte, že jde jen o další online paskvil, pomocí kterého z vás chtějí vývojáři jen dostat další peníze, jste na omylu. Tato hra se dá hrát i bez toho, abyste do ní dali jedinou korunu, i když ta možnost tady je. Pokud vás tato hra zaujala a chtěli byste si ji zahrát, můžete ji nalézt na tomto odkazu: http://www.drakensang-online.cz
David a Martin Kmochovi Zdroj: http://www.drakensang-online.cz
18
Drazí čtenáři, tímto dílem mé povídky bych se s vámi rád pro tento školní rok rozloučil a doufám, že nám zůstanete věrní i nadále. Neváhejte a pusťte se do čtení…
Od té doby, co Elis odešla do kláštera, uběhl téměř měsíc. Charlie se s ní každý den tajně scházel v klášterních zahradách. Vždy mu řekla, co se v klášteře děje. Ale poslední dobou se chovala trochu divně. Už s ním moc nemluvila a vždy spěchala. Vypadalo to, že se něco stalo, nebo brzy stane a nebude to nic dobrého. Byla neděle, tudíž dnes Charlie nešel do školy. Po tradiční návštěvě kostela a nedělním obědě se Charlie vydal opět za Elis. Otec sice měl prupovídky typu – „Kam zase jdeš?“, „No ano. Milostpán se poflakuje a doma se udělá všechno samo!“ a spoustu dalších. Čím více stárl, tím byl z něho větší morous. Cestou Charlie přemýšlel, co se to s Elis poslední dobou děje. Nikdy se takto nechovala. Ať byl jakýkoliv problém, vždy zachovávala chladnou hlavu stejně jako jejich matka. Charlie pokračoval v cestě, když mu najednou tělem projela bolest, jako by ho přejel paromobil. Někdo ho trefil kamenem do hlavy. Charlie se otočil a uviděl partu výrostků v jeho věku. Jeden z nich byl starostův syn, bastard. Nebo se tak aspoň choval. Vyrůstal bez otce, jen s matkou. Po městě se šuškalo, že takovýchto hříchů běhá po městě víc. Abraham je jediné dítě, ke kterému se kdy Consil přiznal. I když to tedy nebylo zapotřebí. Oba dva měli stejně nadutý výraz s kačeří chůzí. Když se na ně někdo podíval zezadu, viděl by jejich kolébavou chůzi. „Jsi trapný Browne. Utíkej domu, aby ti to maminka pofoukala. ...“ křičel na Charlieho Abraham, ale více z toho už Charlie neslyšel, protože se sebral a raději šel. Nepotřeboval slyšet pokaždé to samé – „Jsi chudáček!“, „Demente!“ a spoustu dalších nadávek, které sedí spíše na jeho osobu než na Charlieho. Za chvíli byl již Charlie před branou klášterních zahrad. Tyto zahrady byly opravdu skvostné. Ať už se o Řádu Rudých Sester říká cokoliv, o květiny se umí postarat skvěle.
19
Velmi často sem chodili studovat univerzitní profesoři, protože květiny, které se zde nacházely, by nikdo nenalezl po celé Anglii. Charlie vešel do zahrad a pomalu kráčel pěšinou k místu, kde se s Elis scházeli. Dorazil na místo, ale Elis tu ještě nebyla. Opřel se o jeden z bizardně vyhlížejících stromů a zhluboka se nadechl. Jak byl opřen, uslyšel, jakoby ten strom hučel. Jako když proudí pára v měděných trubkách. Ano, tomu zvuku by to odpovídalo, ale to je nějaký nesmysl. Ten strom byl živý. Byl až moc živý. Jako jeden z mála stromů byl už úplně zelený a rostly na něm prapodivné květy s černým zbarvením. Za stromem byla pouze ohromná spleť jehličnatých keřů. Když se však Charlie zaposlouchal, uvědomil si, že to hučení jde i z toho keře. Opatrně se rozhlédl, zda-li tu někdo není, a zalezl za strom. Prodíral se keři, až narazil na kovovou krabičku s knoflíky a skleněným ciferníkem. Ciferníkem připomínajícím kapesní hodinky – až na to, že tam nebyla obyčejná čísla, ale zvláštní znaky. Od té krabičky vedly dvě měděné trubice. Jedna, silnější, ústila do země a druhá, tenčí, vedla do stromu, o který byl ještě před chvílí Charlie opřený. Charlie raději z keře vylezl, aby ho někdo neokřikl, že tu snad ničí rostlinné bohatství. Vstal a před ním stál mnich zahalený do tmavě modrého hábitu s kapucí přetaženou přes hlavu. Charlie se lekl. „Do-do-dobrý den.“ zakoktal. Charlie by přísahal, že ten mnich zavrčel. Ne jako jeho otec když zuří, ale spíše jako pes. „Jenom jsem tady...byla tady veverka...chtěl jsem si ji prohlédnout zblízka...pak utekla do toho keře...“ zaimprovizoval Charlie a věděl, že takovéhle slabé výmluvě by nikdo neuvěřil. Naštěstí to ale zabralo. Mnich poodstoupil a šel si po svých. Charlie raději popošel o kus dál od stromu a čekal na Elis. Za chvíli přiběhla celá udýchaná. Její sesterské roucho bylo celé umouněné a dokonce i rukáv byl natržený. „Ahoj Charlie. Jak se máš a co rodiče? Tady je zatím vše v pořádku. Měj se!“ otočila se na podpatku a odběhla zpět. Charlie byl zklamaný. To, co dnes viděl, bylo ještě horší než minule. Dnes ji nestihl ani pozdravit nebo cokoliv říct. Charlie odešel zklamaný. Zároveň mu cestou domu vrtalo hlavou, co to bylo s těmi stromy a mnichem. Doma to na Charlieho všechno padalo. Záhada, kterou se snažili se sestrou vyřešit, byla stále záhadou. S Elis se něco dělo, nekomunikovala a vypadala čím dál hůře. Charlie už nevěděl jak dál. Příští týden má Eduard přijet domů z Německa. Ale až tam nenajde svoji ženu a zjistí, že není ani u svých rodičů, tak z toho bude pořádný průšvih. Čas ubíhal a Charliemu nezbývalo moc času. Musel jen doufat, že se Elis do konce příštího týdne vrátí zpět domu.
Pokračování po prázdninách...
Jiří Jaroš
20
21
