Pramen milosrdenství už dávno vytryskl pro každého z nás a nikdy se nevyèerpá

Roèník 19

Èíslo 4

20. 4. 2014

Pramen milosrdenství už dávno vytryskl pro každého z nás … a nikdy se nevyèerpá. „Nevíte, že kousek kvasu prokvasí celé tìsto? Odstraòte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové tìsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždy náš velikonoèní beránek – Kristus – je už obìtován. Proto slavme svátky ne se starým kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je s poctivostí a životem podle pravdy“ (1 Kor 5, 6-8). Milí farníci slavièínští! Jsem vdìèný Vašemu duchovnímu otci, který mì požádal o napsání tìchto øádku pro váš farní zpravodaj. S velkou vdìèností Pánu Bohu si tak mohu pøipomenout krásný rok, který jsem mohl prožít mezi vámi. Je to sice už deset let, ale pøesto mohu øíci, že na slavièínskou farnost velmi rád vzpomínám a budu vzpomínat. Velikonoèní svátky, které právì nyní prožíváme, jsou nejen pøipomínkou toho, co se stalo pøed dvìma tisíci lety v Jeruzalémì, ale mìly by nás vést k hlubokému spojení s Kristem a k vdìènosti za to, co z lásky k nám vykonal. Mnozí lidé ještì ze setrvaènosti zachovávají nebo dokonce obnovují velikonoèní tradice, ale bohužel bez pochopení jejich obsahu a návaznosti na tajemství, která o tìchto svátcích slavíme. Nespokojme se s takovou povrchností. K obnovování tradic patøí mnohem více návrat ke

Kristu a k jeho Církvi, pravidelné setkávání s naším Pánem pøi modlitbì a pøi slavení mše sv., pravidelné pøijímání svátosti Eucharistie a svátosti smíøení. K této vnitøní promìnì nás vybízí sv. Pavel v jednom ze ètení, která o Velikonocích slyšíme. Dle jeho slov máme usilovat o to, abychom z našeho srdce odstranili starý kvas høíchù a nešlechetností, které nás poskvròují a vzdalují od Boha. A naopak máme usilovat o èistotu srdce a vnitøní promìnu našeho života. Máme se nechat oèistit drahocennou Kristovou krví, krví, která smývá všechny naše høíchy. Bratøi a sestry, nechme se touto krví oèistit a snažme se i v této dobì plné zmatkù usilovat o poctivost života podle víry. Usilujme o poznání pravdy, kterou nám ukazuje náš Pán v evangeliu. Ne jakákoliv pravda, ale jen jeho pravda a život podle ní nás vede do Božího království. „A radost z Kristova vzkøíšení naši tmu ve svìtlo promìní.“ Toto pøání posvátné liturgie je i mým pøáním každému z vás, abyste s užitkem prožili svátky Kristova zmrtvýchvstání a aby ve vašem srdci toto slavení pøineslo svùj užitek. Každému z vás ze srdce žehnám a tìším na setkání s vámi za týden u pøíležitosti svátku sv. Vojtìcha

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

P. Josef Rýznar

VELIKONOÈNÍ PASTÝØSKÝ LIST Drazí bratøi a sestry, dnes jsme plní velikonoèní radosti, protože Kristus vstal z mrtvých. On zvítìzil a s ním všichni, za které se obìtoval. Co to znamená pro nás a pro naše rodiny? Podívejme se v duchu na setkávání prvotní církve se Zmrtvýchvstalým. Hned na úsvitu šly ženy ke hrobu. Nesedìly doma se svou bolestí a zklamáním, šly za Ukøižovaným a setkaly se s Božím poslem. Dostaly úkol povìdìt to uèedníkùm. Když poslechly a plnily své poslání, sám Ježíš šel proti nim. Teï je poslal on sám k uèedníkùm se vzkazem: a jdou do Galileje, že tam ho uvidí. A uvidìli, pøestože šlo o zemi, které se øíkalo Galilea pohanù. Nechce poslat do naší zemì pohanù dnes právì nás? Mnozí rodièe vyrostli ve víøe tím, že v ní vychovávali své dìti, že sami dìlali, k èemu vedli dìti. Když zvìstovali Boží slovo a sami ho uskuteèòovali, zakoušeli, jak je pravdivé a mocné. Když uvádìli dìti do dùvìrného rozhovoru s Ježíšem, sami zakoušeli jeho oblažující blízkost. Když vedli dìti k službì lásky, objevovali samotného Boha pùsobícího v nich. Petr a Jan bìželi ke hrobu spolu. Mladší a milující Jan byl rychlejší, první vidìl otevøený hrob a v nìm plátna, ale nevešel. Dal pøednost Petrovi, jako by chtìl vzkázat i nám, že nadšená víra a vynalézavá láska jsou v církvi motorem, který potøebuje øízení a jistotu autority pøedstavených. Vidìli pruhy plátna, které omotávaly Kristovo tìlo jako pouta, ale Kristus v nich už nebyl. Vidìli znamení a uvìøili jeho poselství, pøijali to, èemu dosud nerozumìli. Víra nepotøebuje dùkazy a nestaví na senzaèních zjeveních, ale umí èíst Boží znamení. Vidí znamení a vìøí tajemství, pøijímá jeho poselství. Dar víry dává Bùh tomu, kdo je ochoten vìøit, kdo o ten dar prosí. Magdalena plakala u prázdného hrobu. Hledala Ježíše, chtìla aspoò jeho mrtvé tìlo. Plná bolesti mluvila s andìly, dokonce i s Ježíšem, ale nepoznala ho. Teprve, když ji oslovil jménem, objevila svého Mistra. Objala mu nohy jako proroku a Božímu vyslanci. Ježíš však nestál o její vyznání. Teï nebyl èas na osobní útìchu. Bylo tøeba hlásat svìtu Kristovo vítìzství. Proto ji poslal vydat svìdectví apoštolùm. Formace dnešních apoštolù zaèíná v rodinì. Mateøské slovo a svìdectví o Kristovì vítìzství, moci a lásce buduje církev i vychovává budoucí knìze. Když rodièe dají život dìtem, má Bùh koho volat. Když rodièe pøivedou dìti k pøátelství s Kristem, má Bùh koho poslat, aby hlásal evangelium. Emauzští uèedníci byli plní bolesti a navzájem se utvrzovali ve smutku a beznadìji, takže nebyli schopni poznat Ježíše, ani když se k nim na cestì pøipojil. Nechal je vymluvit. Trpìlivì naslouchal. Pak jim vysvìtloval Písma, pøedával Boží slovo. Jejich srdce se zaèala uzdravovat, zaèalo jim být s Ježíšem dobøe. Dokonce pøestali myslet na sebe a naléhali na Ježíše, který dìlal, jako by chtìl jít dál, aby u nich pojedl a pøespal. Skutek lásky a spoleèenství s Kristem uèedníky osvobodily od smutku a beznadìje. Láska otevírá oèi. V jejím svìtle poznáváme Boha, protože když milujeme, je v nás Bùh, který je Láska. A co teprve, když se spoleèenství s Kristem dovrší pøijetím Eucharistie! To mùže zakusit každá rodina. Ježíš jim zmizel z oèí. Oni správnì pochopili, že musejí spìchat do spoleèenství církve. Proto se ještì v noci vrátili k apoštolùm do Jeruzaléma. Tam se jejich víra upevnila a oni se ve spoleèenství církve znovu setkali s Kristem. Mluvili s apoštoly o Ježíši, a najednou ten, který byl pøítomen v jejich myslích, stál uprostøed nich. Lekli se. Nejsou obìtí omylu? Vidìli toho, kterého znali léta, a pøece nemìli jistotu. Vzkøíšení není návrat k pozemskému životu. Zmrtvýchvstalý je tentýž jako Ukøižovaný, ale má tìlo oslavené. Dotkl se jich, jedl s nimi, aby poznali, že on není pøelud. Zmrtvýchvstalý odevzdal apoštolùm nejvìtší plod své smírné obìti: odpuštìní a pokoj. Dal jim moc odpouštìt v jeho jménu, protože On sám v nich bude pùsobit, zázraènì uzdravovat duše. Kéž bychom více chápali uzdravující sílu svátosti smíøení a dovedli jí správnì

užívat, aby se skrze nás šíøil pokoj, spása a uzdravení svìta! Tomáš ještì nevìdìl, že poznání z Boží milosti dává vìtší jistotu než dotyk prstem. Pán se snížil k jeho pochybnosti. Ale zval ho k víøe, protože køesan je pozván ne k tomu, aby sedìl v jistotì, nýbrž chodil ve víøe. Milost otevøela Tomášovi oèi, žasl, vyznal víru a klanìl se. Nepotøeboval víc. Pak pomohl Ježíš s rybolovem. Zázraèný rybolov už jednou zažili. To bylo jasné znamení. Byl to Ježíš. A tehdy jim øekl: Od nynìjška budete lovit lidi. Bylo správné, že se vrátili ke své práci? Dostali pøece poslání svìdèit o Zmrtvýchvstalém a získávat lidi pro Boží království, hlásat ze støech a ne stáhnout se do soukromí. Pracovali do rána. Bez úspìchu. Úspìch daruje Bùh, zvláštì když jde o spásu duší, o rùst Božího království. Snad si vzpomnìli, že jim øíkal: Beze mne nemùžete dìlat nic. Teï uvìøili, že s Ježíšem je možné všecko. Petr rád vyznal Ježíši svou lásku. Patøil mezi jeho pøátele od poèátku. Ale tøikrát? Snad si vzpomnìl na svoje trojí zapøení a zarmoutil se, ale o to pokornìji vyznal znovu svou lásku. Pán mu svìøil svou církev. Nežádal od Petra dokonalost, ale lásku. Pro jeho lítost a pokoru mu mohl odpustit a znovu darovat nevinnost. Petr vìdìl, že ho Ježíš zná i s jeho slabostmi. Tím více ho zavazovala Ježíšova dùvìra. Pøíštì už zbabìle neutekl, ale dal za Krista život. Vítìzný Kristus, který má všechnu moc v rukou, pøikázal: Získávejte za uèedníky všechny národy, ale i všechny sousedy, blízké i vzdálené, pøíbuzné. Køtìte a uète je zachovávat moje slovo. Kolik je kolem nás tìch, které je tøeba pro Krista teprve získat? Kolik nepokøtìných? A kolik pokøtìných, ale nevyuèených? Kolik rodièù a kmotrù zanedbalo svùj úkol? Kolik lidí v mé blízkosti èeká právì na mì, že je pøivedu ke Kristu? Své poslání na zemi Kristus splnil a vrátil se k Otci. Šel nám tam pøipravit místo a zase pøijde, aby nás vzal k sobì, abychom i my byli s ním ve slávì Otcovì. I já mám v nebi pøipravené místo! To stojí za námahu, abych ho obsadil! Apoštolové se modlili spoleènì s Ježíšovou Matkou a s jeho pøíbuznými. Spoleènì se pøipravili na vylití Ducha Svatého, který dal církvi život. Církev vždy roste ze spoleèného slavení bohoslužby. I domácí církev každé rodiny roste ze spoleèné modlitby a spoleèné úèasti na bohoslužbì. Rodina, která se modlí, trvá, øíkala blahoslavená Tereza z Kalkaty, jak si opakovanì pøipomínáme. Drazí bratøi a sestry, mnozí jste udìlali dobrou zkušenost spoleèné modlitby v adventu. Pokraèujte v dobì velikonoèní a pøeètìte si pøi modlitbì jeden odstaveèek z tohoto dlouhého listu. Když podle toho budete i jednat, ožije a zazáøí nejen vaše rodina, ale celá diecéze. Stanou se z vás hlasatelé radostné zprávy a lidé si øeknou: Jak milé je vidìt èlovìka, který pøináší radostnou zprávu! K tomu všem ze srdce žehná a pravou velikonoèní radost pøeje arcibiskup Jan Nebojte se! Moc Kristova køíže a vzkøíšení je vìtší než veškeré zlo, z nìhož by èlovìk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvoøili, nebojte se ani všeho, co èlovìk vyrobil a èím je den ode dne více ohrožován! A koneènì, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání øekl apoštolùm a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova v dnešní dobì potøebujeme možná více, než kdy jindy. (Jan Pavel II.) Požehnané Velikonoce pøeje redakce Pastýøe

Stvoøil jsem tebe Z deníku jednoho novice. Cestou jsem spatøil dívenku, která se tøásla chladem, mìla jen lehkou blùzku a velmi malou nadìji na nìjaký slušný pokrm. Tak jsem se rozhnìval a øekl jsem Bohu: „Proèpak dovolíš nìco takového? Proè nic nedìláš?” Chvíli neøíkal Bùh vùbec nic, ale pak se mi znièehonic v noci zjevil a øekl: „Jistì, už jsem nìco udìlal: stvoøil jsem tebe!” - PASTÝØ strana 2 -

DOPIS PAPEŽE FRANTIŠKA VŠEM RODINÁM Drahé rodiny, stojím na prahu vašeho domova, abych s vámi hovoøil o jednom setkání, které se, jak známo, bude konat letos v øíjnu ve Vatikánu. Jde o mimoøádné valné zasedání biskupské synody svolané proto, aby se prodiskutovalo téma „Pastoraèní výzvy pro rodinu v rámci evangelizace“. Právì dnes je církev povolaná hlásat evangelium tím, že èelí i novým pastoraèním potøebám, které se týkají rodiny. Do tohoto významného setkání je zapojen celý Boží lid, biskupové, knìží, zasvìcené osoby a vìøící laici z místních církví na celém svìtì. Všichni se na jeho pøípravì aktivnì podílejí konkrétními pøipomínkami a nepostradatelným pøínosem modliteb. Více než kdy jindy je podpora modlitby nezbytná a dùležitá zejména z vaší strany, drahé rodiny. Toto synodní zasedání se totiž bude zvl᚝ vìnovat vám, vašemu povolání a poslání v církvi a spoleènosti, problémùm manželství, života rodiny, výchovy dìtí a roli rodin v poslání církve. Takže vás prosím, abyste intenzivnì prosili Ducha Svatého, aby dal svìtlo synodním otcùm a aby je vedl v jejich nároèném úkolu. Jak víte, po tomto mimoøádném synodním zasedání bude po roce následovat øádné zasedání, které je pokraèováním v tématu rodiny. V této souvislosti se ve Filadelfii v záøí 2015 uskuteèní i Svìtové setkání rodin. Modleme se tedy všichni spoleènì, aby tìmito událostmi církev vykonala opravdovou cestu rozlišování a osvojila si odpovídající pastoraèní prostøedky, aby rodinám pomohla èelit souèasným výzvám ve svìtle a síle, vycházejících z evangelia. Tento dopis vám píšu v den, kdy se slaví svátek Uvedení Pánì do

PUTOVNÍ KØÍŽ Mládež našeho dìkanátu zorganizovala akci „Putovní køíž“, pøi které si zástupci jednotlivých farností pøedávali putovní køíž na nìjakém smluveném místì. Naše farnost vyzvedla køíž od vlachovských farníkù v sobotu 29. bøezna na haluzické køižovatce. Zásluhou našich biømovancù, kteøí po cestì zpìt nesli køíž a také vedli pobožnost køížové cesty, nás bylo nìco

chrámu. Evangelista Lukáš vypráví, že Panna Maria a svatý Josef v souladu s Mojžíšovým zákonem pøinesli do chrámu dítì, aby je obìtovali Hospodinu, a že dva staøí lidé, Simeon a Anna, pohnuti Duchem Svatým, jim šli vstøíc a poznali v Ježíši Mesiáše (srov. Lk 2,22-38). Simeon ho vzal do náruèí a dìkoval Bohu, protože koneènì „uvidìl“ spásu; Anna pøes pokroèilý vìk najde novou sílu a zaène všem vyprávìt o dítìti. Je to nádherný obraz: mladí rodièe a dvì staré osoby se setkají díky Ježíši. Ježíš opravdu umožòuje setkání a sjednocení generací! On je nevyèerpatelný pramen takové lásky, která pøekonává každou uzavøenost, osamìlost a zármutek. Na vaší rodinné cestì sdílíte mnoho krásných okamžikù: jídlo, odpoèinek, domácí práce, zábavu, modlitbu, cestování a poutì, skutky solidarity… Ovšem, chybí-li láska, chybí radost. A tu pravou lásku nám dává Ježíš: nabízí nám své Slovo, které nám poskytuje svìtlo na naší cestì; dává nám chléb života, který je nám oporou pøi každodenní námaze na naší cestì. Drahé rodiny, vaše modlitba za biskupskou synodu bude vzácným pokladem, který obohatí církev. Dìkuji vám a prosím vás i o modlitby za mne, abych mohl sloužit Božímu lidu v pravdì a lásce. A vás všechny stále provází ochrana blahoslavené Panny Marie a svatého Josefa a pomáhá vám, abyste kráèeli sjednoceni v lásce a vzájemné službì. Ze srdce prosím o Boží požehnání pro každou rodinu. Ve Vatikánu 2. února 2014 Slavnost Uvedení Pánì do chrámu FRANTIŠEK

kolem ètyøiceti. Pán nás obdaøil nádherným jarním poèasím, a tak jsme s úctou pøinesli køíž až do našeho kostela, kde zùstal týden a poté si ho vyzvedli farníci z Újezda. Díky patøí všem, kteøí pøišli tuto akci podpoøit svou úèastí a modlitbou. Možná to byl poèátek nové hezké tradice, to se uvidí pøíští rok… A pøinášíme nìkolik fotografií, které poøídil Jirka Sviták.

Nábytek Jeden velmi zbožný èlovìk, který zachovával pøikázání, šel navštívit slavného polského rabína Chofece Chadima (1838-1933). Zùstal pøekvapením stát, když uvidìl, že celý rabínùv dùm byl vlastnì jen jeden jediný pokoj plný knih, vybavený stolem a lavicí. „Rabí, kde máš veškerý nábytek?“ Ptal se ho. „A kde máš svùj nábytek ty?“ reagoval na otázku rabín. „Já? Vždy já jsem pøece na cestì!“ „Já také!“ odpovìdìl rabín. - PASTÝØ strana 3 -

NEBOJME SE RADOSTI Z KRISTOVA VZKØÍŠENÍ Nakolik rozumíme Velikonocùm? V našich rodinách se o Bohu mnoho nemluví. V židovské rodinì se odehrává 90% náboženského života, vèetnì náboženských slavností. Židé o Velikonocích slaví nejen „památku“ vysvobození z Egypta, ale zároveò Hospodinovo další osvobozování Izraele z otroctví. Rodièe vyprávìjí dìtem, jak tragická je každá ztráta svobody, co stojí osvobození a jak pracné je svobodu nejen získat, ale i udržet. Byla by velká škoda, kdyby tento význam Velikonoc opomnìli. Židé stále èerpají moudrost k životu z Bible a ze zkušenosti pøedkù. V každé generaci si nezanedbatelné množství Židù váží Hospodinem nabídnuté smlouvy o pøátelství pøijaté za Mojžíše. Radují se ze života, hledají jak porozumìt Bohu, a nechávají se ovlivnit Božím pøátelstvím. Ježíš nic z toho, èím Hospodin obdaroval Izrael, nezrušil. I on každé Velikonoce slavil milosrdenství Boží. A o posledních Velikonocích nám navíc projevil svou lásku až do krajnosti. Ani my, køesané, nemáme zapomínat na všechno to bohatství, které i nám Hospodin daroval pøed Ježíšem, kam až svùj lid dovedl. My, katolíci, máme veliký dluh v naslouchání Písmu. Mnoho lidí zúžilo Velikonoce jen na Ježíšovo ukøižování a na tvrzení: „Ježíš nás svým umuèením vykoupil z dìdièného høíchu a dalších vin pokud je vèas vyznáme.“ Proè pøišel Mesiáš? Na Ježíšovì jednání vidíme, jak Bùh jedná s èlovìkem, jakou cenu pro nìho má høíšník. Ježíš nás nezachránil až svou smrtí, ale každé jeho slovo je životadárné, každé jeho gesto a každá pomoc, kterou komukoliv prokázal, je pro nás dùležitá. Bez nìj bychom neobjevili krásu Boha, velikost jeho lásky a ani to, jak se mu podobat. Ježíš nás pøišel dovést do Boží náruèe. Ježíš se snažil zachránit Jeruzalém, krásný chrám, zbožné lidi, ale nedali si øíci. Nechal „zbožné“, aby se projevila jejich nenávist. Skuteènì se ukázalo, jak nesnášejí toho, kdo mluví o Bohu jinak než oni; zjevilo se, že pro udržení vlastní moci likvidují i nevinné. Až tekla Ježíšova krev, nìkteøí prohlédli a uznali svou chybu. Každý z nás se potøebuje nauèit žít jako Boží dítì a jen od Ježíše se tomu mùžeme nauèit. Do nebe mùže jen ten, kdo pøijal Ježíšùv životní styl, ale to dá práci. Je tìžké nauèit se nepomlouvat, dávat pøednost druhému, pøijímat ho, i když je nám nepøíjemný… Nic se neudìlá samo a Bùh za nás nebude dìlat to, co je v našich silách. Mojžíšovy Velikonoce nám ukazují, kam vede svévole, nedodržování smlouvy Hospodina s lidmi. Následkem morální krize je hlad (ekonomická krize), nesnášenlivost mezi bohatými a chudými, ztráta svobody, otroctví. Ježíšovy Velikonoce nás zase varují pøed náboženskou pýchou, nesnášenlivostí a nenávistí k lidem, které prohlašujeme za kacíøe. Obojí Velikonoce jsou ale o milosrdenství Božím. Co je spása? Spása není odmìna za to, že se dobøe chovám a pak mì nìkdo pochválí a obdaruje. Spása je dar, je to z Boží strany nabídka, která je konkrétní v Ježíši Kristu. Èlovìk mùže zažívat štìstí a pokoj už v tomto svìtì, je to stav, kterého mùžeme dosáhnout trvale. Když se spolehneme na Ježíše, na jeho život a pøíklad, stane se náš život pokojným a šastným, i když nebude v oèích tohoto svìta úspìšný. Je to zakotvenost, jistota, nìco, o co se lze opøít a pevnì stát ve svìtì, kde je všechno relativní. Èlovìk tomu musí opravdu vìøit. Bùh si pøeje spásu všech lidí, protože je miluje. Bùh má ke každému èlovìku vztah – i k nejvìtším zloèincùm. I když èlovìk bloudí, nìkdy ho i zapøe, ze strany Boží vztah trvá. Spása je tedy pro každého, ale ne každý si je toho vìdom. Hlásat evangelium znamená øíkat, že spása je pro všechny. Má smysl o tom vìdìt a vìdomì se na tom podílet. Jsou køesané, kteøí se domnívají, že mají spásu v kapse, a proto nìkdy jednají povýšenì. To nám mnozí nevìøící vyèítají a nám, katolíkùm, øíkají, že se jdeme vyzpovídat a žijeme dál, jako by nic. Pokud ale bereme spásu vážnì, musíme mít co nejvìtší zájem, aby tuto nabídku lidé opravdu poznali. Ne jako odmìnu za dobré chování, ale jako Boží dar z lásky, který nám nikdo nenutí. To neznamená pøát si jen tìžké, nároèné a špatné vìci, trpìt, chodit trním, ale znamená to, že s Ježíšem jsme schopni takové situace unést! Ani Kristus si svou smrt nepøál. Mùžeme však žít z nadìje, kterou nám dal: vìci mají smysl a život, aè je obtížný, mùže být krásný, plný, lze ho prožít s druhým èlovìkem, smysluplnì, mít

radost. Neumíme to èasto žít. Na prvním místì bychom si mìli položit otázku, co vykoupení znamená pro mne. Abychom øekli sami sobì: „Jsem milované Boží dítì.“ Domyslet, co znamená, že jsem èlovìk, kterého Bùh miluje a za moji spásu dal svého jediného Syna. Èlovìk se nestává a není andìlem, jen musí vìdìt, že patøí Bohu, a má pro nìj zvláštní cenu. Nebojme se radosti z Kristova vzkøíšení. Mnohokrát se nám stane, že pøekážky a obtíže cesty, bolesti a smutky, obestøou mlhou radost a dokonce i jistotu darované svobody. V tìch chvílích jako by se zdálo, že se slunce schovalo, že se vrací noc a darovaná svoboda je zastínìna. Ráno po rozbøesku pøepadla Marii Magdalenu, Marii matku Jakubovu a Salome jiná noc strachu. „Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na nì padla hrùza a úžas. A nikomu nic neøekly, nebo se bály.“ (Mk 16,8). Strach je pøimìl zapomenout to, co právì slyšely: „Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukøižovaného: on vstal z mrtvých, tady není.“ Strach je umlèel, aby tu zprávu nemohly rozhlásit. Strach jim ochromil srdce, ony pøišly pomazat mrtvolu, uchýlily se k jistotì nezdaru, místo aby daly pøíležitost nadìji, která jim øíkala: „Jdìte do Galileje, tam ho uvidíte.“ A to se dìje také nám, máme strach z nadìje a radìji se stahujeme do našich limitù, malostí a høíchù, do pochybností a popøení, které, jak si myslíme, že máme ve své moci. V tìchto našich nocích pokušení a zkoušek nám Pán s láskou øíká: „Proè jste tak rozrušeni a proè vám v srdci vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na nohy, vždy jsem to já! Sáhnìte si na mne“ (Lk 24,39). Nìkdy øíká trochu dùraznìji: „Jak jste nechápaví! To je vám tak tìžké uvìøit všemu, co mluvili proroci! Což nemìl Mesiáš to vše vytrpìt a tak vejít do své slávy?“ (Lk 24,25-26). Vzkøíšený Pán je stále živý a blízko nám. Ježíš nám øíká: „Neboj se, nemìj strach!“ Nebojme se, neuhýbejme jistotì, nezavrhujme nadìji. Otevøeme se daru nadìje. Nebojme se radosti z Kristova Vzkøíšení. Víra v živého Krista pøináší poselství nadìje, svobody a vykoupení. Nejde v ní v prvé øadì o pøíkazy, morální pøedpisy a rùzná omezení, ale o novou odvahu v beznadìji, o lásku v osamìlosti, o sílu pøi ztroskotání, o život, kdy všechno zdánlivì odumøelo. Nebo Pánovo slovo dokáže naplnit prázdné sítì, je potravou hladu a žízni (pojïte ke mnì všichni…), pøekoná osamìlost a beznadìj i každou krizi, osobní i spoleèenskou. Radostná zvìst evangelia slibuje možnost setkání se vzkøíšeným Ježíšem, kdykoli v nìho naplno uvìøíme, nasloucháme jeho slovùm plným života a síly a vložíme si je do srdce. Za šíøení této zkušenosti pocítíme odpovìdnost. Nedílnou èástí našeho povolání køesana je, pøiblížit hladovým a žíznivým kolem nás Pravdu, která není z tohoto svìta. Ježíš se Petra neptá na znalosti, majetek apod., ale na to nejdùležitìjší: „Miluješ mì? Teprve pak mu dává moc mluvit v jeho jménu. Podobnì ani naše víra nezáleží na našich výkonech, ale na tom, zda odpovíme na Pánovu lásku láskou k nìmu. Ludmila Dulíková

Krátká báseò pro štìstí Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jeden rok, zeptej se studenta, který nezvládl zkoušku. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jeden mìsíc, zeptej se matky, která pøivedla dítì na svìt pøíliš brzy. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jeden týden, zeptej se vydavatele týdeníku. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jedna hodina, zeptej se snoubencù, kteøí se nemohou doèkat další schùzky. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jedna minuta, zeptej se toho, komu ujel vlak, autobus èi uletìlo letadlo. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jedna vteøina, zeptej se toho, kdo pøišel o nìkoho blízkého pøi nehodì. Chceš-li se dozvìdìt, jakou cenu má jedna milisekunda, zeptej se toho, kdo vyhrál støíbrnou medaili na olympiádì. Èas na nikoho neèeká. Popadni každou chvilku, která ti zbývá, a nepus ji – bude pro tebe velmi cenná. Sdílej tyto okamžiky s tím, koho si zvolíš, a budou ještì vzácnìjší. Guy Gilbert A se ti život povede!

Ryby Ještì v dobách starovìkého Øecka se jeden žák zeptal jednoho moudrého muže: „Proè necháváš pøed výbìrem svých žákù nejprve každého zájemce pohlédnout do rybníka?“ Moudrý muž odpovìdìl: „To je velmi prosté: když mi øekne, že vidí ryby, tak ho pøijmu. Pokud mi ale odpoví, že vidí svou tváø, odmítnu ho.“ Kdo je cele zamìøen na sebe sama, je velmi náchylný k „duševní køivici“. - PASTÝØ strana 4 -

Tak Bùh miloval èlovìka … Co nám øekne dítì, když se ho zeptáme, kde je nebe a kde je peklo? Urèitì ukáže vzhùru, k „nebi“, k obloze, že tam, za „nebeskou bání“ je nebe. A ukáže dolù, do zemì, v pøesvìdèení, že tam nìkde v hlubinách pod zemí je peklo. Vždy to mu napoví každá pohádka o andìlech, jak poletují v nebi – nad nebeskou bání a o èertech a Luciferovi, jak si krví nechají podepsat pekelnou smlouvu a jak v podzemí topí pod kotly, v kterých jsou høíšníci. Myslíte si také, že nebe je nìkde ve vesmíru a peklo v podzemních prostorách? Jistìže ne. Nelze ukázat, kde nebe nebo peklo je. To nejsou místa, na nìž bychom mohli ukázat. Nemají prostor ani èas. Nedumejte nad tím, jak to je. Je to Boží tajemství lidským smyslùm nepøedstavitelné. Pøesto nìkterá „náboženství“ jsou pøesvìdèena, že nebe je nìkde v závratných hloubkách vesmíru. Tìm starým lidem v dobì historické i prehistorické se nedivme. Pro nì svìt byl takový, jaký se jim pøi jejich chápání jevil. Nedovedli se pøenést k pøedstavì, že existuje ještì nìco jiného, než vidí. Teprve vìda „tuto knihu otevøela“. Ale i ta pracuje v mantinelech pøírodních zákonù hmoty v prostoru a èase. Tuto bariéru nemùže pøekroèit. Ale i tak je lidské poznání úžasné. Èlovìk objevil, že existují tvorové tak malí, že je pouhým okem nevidíme – poznal mikrosvìt. A naopak objevil úžasnou hloubku, vzdálenosti a velikosti vesmíru, v nìmž je naše Zemì jen zanedbatelnou èásteèkou. Poznal makrosvìt. A co èlovìk? Kde je jeho místo ve vesmíru? Minule jsme si øekli o závratné velikosti vesmíru, nesmírných vzdálenostech a úžasné velikosti a množství nebeských tìles. A s tím jsme srovnávali naši sluneèní soustavu (Mléènou dráhu), naši Zemi a velikost èlovìka v tomto dìní. Jak nepatrná èásteèka ve vesmíru je naše Zemì! A co èlovìk?! Dnes si tento obzor zmenšíme. Ponecháme si jen srovnání „èlovìk – Zemì“. Na poèátku byla Zemì jen žhavá koule, kroužící kolem Slunce. Tato koule postupnì chladla, až se na jejím povrchu utvoøila studená pevná skoøápka – zemská kùra. A na té skoøápce, na té zemské kùøe, my žijeme. Žijeme na zemských krách, které plavou na zemském nitru – žhavé kouli. Jak tenký je domov lidského života! Zemì má prùmìr cca 14 tisíc km. Zemská kùra má tloušku cca od 20 km (moøe) do cca 70 km (hory).Tato „pevná zemì“, tato zemská kùra plovoucí jako kry na žhavém nitru, to je to naše obydlí. Takto si to nedovedeme pøedstavit. Proto si udìlejme model. Mìjme kouli o prùmìru 2 m pøedstavující naši Zemi. „Zemská kùra“ na ní by mìla tloušku 14 mm. Pod ní je žhavé nitro. Nejvyšší hora (Mont Everest), vysoká cca 10 km, by zde mìla 3 mm. A kdybychom to srovnali s vajíèkem, pak skoøápka vajíèka by mìla tloušku 0,15 mm, tedy cca 10x tenèí, než je skuteèná tlouška skoøápky vajíèka. Tak chatrné je naše pozemské obydlí. A tak nepatrná je naše velikost. A teï si pøedstavte tu úžasnou vìc: tohoto nepatrného tvora si Bùh zamiloval tak, že se neváhal stát jedním z nich. V osobì Ježíše Krista žil mezi tìmito lidmi, vedl je a uèil. A donesl jim to nejcennìjší: donesl lásku. Celé jeho uèení je založeno na lásce – na lásce k Bohu a na lásce k bližnímu. A protože èlovìk se prohøešil tak, že si uzavøel cestu „do nebe“ - ke spáse, za jeho vykoupení, za vykoupení tohoto nepatrného tvora, On – stvoøitel všeho, stvoøitel nebe i zemì, i èlovìka, obìtoval v mukách svùj život. A tento nepatrný èlovìk se staví tak, jako by ON byl pánem Všehomíra. Když si uvìdomíme svou malost a uvìdomíme si lásku Boha k nám, musíme žasnout nad velikostí Boží lásky k nám. Pøijdou do nebe také zvíøata? Nebo jiní tvorové? To nevíme. To nám Bùh nesdìlil. To si Bùh ponechává jako své tajemství. Nemùžeme to potvrdit, ani vyvrátit. Písmo svaté mluví pouze o èlovìku a jeho cestì ke spáse. Jsou v hlubinách vesmíru, v nezmìrném poètu svìtù, také nìjaké obydlené Zemì? A musel je tam též Ježíš Kristus smrtí vykoupit? To nevíme. To nám Bùh nesdìlil. Písmo svaté se týká pouze èlovìka a jeho cesty ke spáse. Písmo svaté je vodítkem, je cestou, která nás vede ke spáse. V tom nezmìrném poètu svìtù se dá pøedpokládat, že budou Zemì s inteligentními bytostmi. Je dost obtížné si

pøedstavit, že právì èlovìk je jediná inteligentní bytost v tom úžasném vesmíru. Ovšem dokázat ani vyvrátit to nemùžeme. A sotva si lze pøedstavit, že bychom obdrželi, zachytili nìjakou zprávu z vesmíru. Naše bádání je omezeno pouze na znalosti, které v mantinelech hmoty v prostoru a èase známe a poznáváme zde na Zemi. I v pøípadì, že by tam inteligentní bytosti byly, mohou být úplnì jiné podstaty. Napø. místo uhlovodíkù, z nichž jsou tìla všech živoèichù, i èlovìka, mohou mít podstatu tøeba z køemièitanù. Na Zemi takové nejsou, avšak v hlubinách vesmíru – kdo ví? Jejich systém myšlení, poznání ap. mùže být naprosto odlišný od lidského myšlení, takže vzájemná komunikace je naprosto vylouèena. Ale to vše jsou pouze domnìnky. Bùh nám je nesdìlil, protože k naší spáse jejich poznání a znalost není potøeba. Bùh nám sdìlil jen to, co je potøeba k naší spáse. A èlovìk se zbyteènì marnì snaží poznat nepoznatelné a nepochopitelné. Boží zámìry nemùže nikdo pochopit. Boží logika není logika lidská. Proè Bùh stvoøil èlovìka? Bùh èlovìka nepotøebuje. Èlovìk Boha ano. Hned v první èásti Bible je psáno: „Bùh stvoøil èlovìka ke svému obrazu“. A sv. Augustin doplòuje: „Proto nepokojné je srdce lidské, dokud nespoèine v Tobì.“ Èím se podobá èlovìk Bohu? Ne tìlem, ale svou duší. Bùh své stvoøení také nekoneènì miluje. Proto, když se èlovìk høíchem odvrátil od Boha, podává mu pomocnou ruku: sám na sebe bere tìlo èlovìka a svou smrtí na køíži mu otvírá cestu k sobì. Èlovìk sám ovšem musí chtít. Bùh ponechal èlovìku svobodnou vùli, a se sám rozhodne. Co pøipravil Bùh tìm, kteøí jsou mu vìrni? Sv. Augustin øíká: „Ani oko nevidìlo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nepøijde, co Bùh pøipravil tìm, kteøí jej milují.“ Mùžeme tato sdìlení brát vážnì? Kde máme dùkaz toho, že skuteènì budeme vzkøíšeni? Ten dùkaz máme. Sv. Pavel píše (Øím 6, 8): „Jestliže však jsme s Kristem zemøeli, jsme pøesvìdèeni, že s ním také budeme žít.“ A dále Pavel (1Kor 15, 12-17, 22, 30): „Jak mohou nìkteøí z vás øíkat, že vzkøíšení není? Není-li, ani Kristus nevstal. A pakliže nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra. Pak ovšem my vypadáme jako lživí svìdci o Bohu. Jestliže Kristus nevstal, naše víra nemá cenu … Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z tìch, kteøí zesnuli. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro své spojení s Kristem budou povoláni k životu.“ Smrtí Božího Syna nám byla otevøena cesta k vìèné blaženosti. Proto církev vzdává Bohu dík za obì Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání. Slavíme svátek Velikonoc, svátek zmrtvýchvstání Vykupitele. Proè píši tento èlánek? Vùbec zde nejde o to seznámit vás s historií naší Zemì nebo celého vesmíru. Zde chci znázornit, jak nezmìrnì veliký a mocný je Bùh, který toto všechno, i nás, stvoøil. A jak nepatrný je v tom stvoøení èlovìk. A pøesto tento velký a mocný Bùh si zamiloval toho nepatrného èlovìka. Proè právì k tomuto nepatrnému tvoru projevil tak velkou lásku? To nevíme a pochopit nedovedeme. Víme jen, že Bùh èlovìka nekoneènì miluje. A pøeje si, abychom jej nazývali svým Otcem. Jeho láska k nám je nade všechny meze. Co je na èlovìku tak vzácného, že jej Bùh tak miluje? V rámci vesmíru èlovìk je nicotný – v té hloubce vesmíru je naprosto ztracený, èlovìk – jeho tìlesná, hmotná bytost. Ale lidská duše má nesmírnou velikost a nesmírnou cenu. Pro její cenu a pro její spásu se vtìlil Bùh v osobì Ježíše Krista a vykonal své dílo. Toto dílo pak završil svým zmrtvýchvstáním. Tím nám dal nadìji, že i my budeme jednou vzkøíšeni ke spáse – k vìènému životu u Boha. Proto i my radostnì vzpomeòme na chvíli, kdy Ježíš pøemohl smrt, kdy vstal z mrtvých. O velikonoèních svátcích vzdejme Bohu dík za jeho lásku a jeho obì. Ing. Antonín Novák

Blažený Antonín Tøi poustevníci mìli ve zvyku vždycky jednou za rok zajít na návštìvu k blaženému otci Antonínovi, který žil v poušti. Dva mu pokládali otázky související s rùznými myšlenkami a spásou duše. Tøetí poustevník nikdy nemluvil. Po mnoha letech mu otec Antonín øekl: „Je to už øada let, co za mnou pøicházíš, a nikdy ses na nic neptal.“ Poustevník mu odpovìdìl: „Mnì staèí tì jenom vidìt, otèe!“ Americký filozof a esejista Ralph W. Emerson øíká: „To, èím jsi, mluví hlasitìji než to, co øíkáš!“ Pøísloví to doplòuje: „Slova jsou jako trpaslíci, pøíklady jako obøi.“ - PASTÝØ strana 5 -

Svatý papež Pius X. Pod tímto názvem je novým pøírùstkem kniha ve farní knihovnì. Vydalo ji nakladatelství Øád. O Piu X. víme, že to byl svìtec. Ale nìco bližšího o nìm málokdo ví. Kniha uvádí zásluhy, pro které byl prohlášen za svatého. Lehkým slohem, pøijatelným každému, je zde uveden životopis tohoto svìtce. Kniha má daleko vìtší význam. Ukazuje život a poslání knìze, biskupa i papeže. Ukazuje náplò jejich èinnosti. Ukazuje, co se od nich žádá, jaké mají mít vlastnosti, aby byli dobrými pastýøi církve. Dává poznat problémy církve v té dobì, sociální problémy spoleènosti, zejména v Itálii a Francii. Ukazuje útoky na církev, zejména ze strany modernistù a zednáøù. Ukazuje na tìžký boj církve proti tìmto útokùm a snahám a jejich vliv na morální stav spoleènosti. Ukazuje, jak se snažil tento papež o jejich nápravu už

Postní duchovní obnova s P. Antonínem Fialou Na 3. nedìli postní jsme mohli v naší farnosti pøivítat nám už známého knìze P. Antonína Fialu, který nám svou pøítomností a svým slovem projasnil tento den. Dopoledne slavil všechny tøi mše svaté a odpoledne jsme se ztišili pøi rozjímavém rùženci doprovázeném jeho zpìvem, pak následovala promluva a krátká adorace. Z jeho odpolední promluvy o pokušení zlého ducha uvádím nìkolik myšlenek. Bìhem našeho života si vyslechneme hodnì kázání, ale o zlém duchu se témìø vùbec nemluví. Proè? Zlý duch si nezasluhuje naši pozornost. Máme jenom vìdìt, že je, že existuje. Bùh je mocnìjší než zlý duch. Zlý duch nemá nadpøirozené vlastnosti jako Bùh. Není všemohoucí, vševìdoucí, všudypøítomný. Ïábel je poražen. Ježíš Kristus ho pøemohl na køíži. Po vzkøíšení Ježíš øekl: „Nebojte se.“ (Mt 28, 10) a také øekl: „Pokoj vám.“ (J 20,19). Ïábel ale pokouší èlovìka, narušuje Boží plán a snaží se o jediné - odvést èlovìka od Boha, vzít mu víru. Knìz, který se v ústraní modlí o svou vìrnost Kristu, je pro Boha mnohem cennìjší než ten, který se zabývá horeènou èinností a poøádá spoustu akcí. Pøehnaná èinnost vede k povrchnosti. Èlovìk se musí vyzbrojit na obranu proti ïáblu: 1. Pravdou – hledat pravdu. Ïábel je otec lži. Když èlovìk høeší, je v blátì a je mu tam dobøe. Stojí na místì a nemùže se pohnout. Život s Bohem je naopak život v pohybu. 2. Spravedlností – jít za Kristem bez kompromisù. Nemùžeme vést dvojí život.

jako knìz, ale zejména jako biskup a papež. Vynaložil veškerou snahu na reformu církve, zejména ve vztahu k Eucharistii. Obnovil zpùsob slavení mše sv. Všímal si sociálních podmínek tìch nejchudších, zejména dìlníkù, a na jejich pomoc formuloval „Køesanskou demokracii“. Cílem všeho jeho jednání byla péèe o duše a útìcha zarmoucených. V knize jsou i obtížnìjší stati, zejména v oblasti sociálních podmínek chudých vrstev spoleènosti. To však nemusí odradit od pøeètení této knihy. Papež se narodil v chudé rodinì v roce 1835. Papežem se stal ve svých 68 letech. Zemøel ve stáøí 79 let. Papežem byl 11 let. Knihu si mùžete vypùjèit ve farní knihovnì. Ing. Antonín Novák

3. Vírou – víra je pamì. Minulost se pøenáší do budoucnosti. Máme se uèit ze svých chyb, dùvìøovat a milovat. Každý èlovìk musí bojovat s høíchem. Høích s sebou nese smutek, prázdnotu, beznadìj. Když se dopouštíme høíchu, nemáme se ho bát vyznat. Ve svátosti smíøení mùžeme dostat pokoj. Bùh uzdravuje láskou. Obranou proti høíchu je Eucharistie. Když jdeme ke sv. pøijímání, máme prožívat pøedevším vdìènost. Adorace má velkou cenu - Bùh mluví v našich srdcích. Obranou proti høíchu je také Boží slovo Bible, které nám zjevuje pravdu a obranou je Panna Maria. Když se exorcista modlí nad posedlým èlovìkem, tak v jedné ruce drží køíž a v druhé ruce drží symbol Panny Marie - rùženec nebo sošku. Èasto se stane, že se posedlý vrhne na køíž a chce ho znièit. Ale symbolu Panny Marie se ani nedotkne, protože si to nedovolí. Víra je svìt svìtel, okultismus je svìt temnot. Aèkoli nemáme rádi aroganci, vùèi ïáblu bychom mìli být arogantní. Máme ho ignorovat a když nás zaène obtìžovat a vtírat se do našich myšlenek, nediskutovat s ním, nekoketovat, ale hned ho zahnat. Nezahrávat si s magií, vìštìním, horoskopy, léèitelstvím. Marie Fojtíková

IV. Arcidiecézní fórum mládeže 2014 Mladí delegáti z farností olomoucké arcidiecéze se ve dnech 21. – 23. 2. 2014 shromáždili na IV. Arcidiecéznímu fóru mládeže v Kromìøíži. V roce rodiny spolu s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem hledali odpovìdi na otázky, jak je dnes vnímána rodina a jak by oni sami chtìli v budoucnosti rodinu vytváøet. Z našeho setkání vzešly podnìty, které nás obohatily a jako inspiraci je chceme pøedat v první øadì vám, našim vrstevníkùm. l Nehledejme ideální protìjšek, ale snažme se ideálním protìjškem stát. l Na svém budoucím manželství musíme pracovat už teï. Naše nynìjší rodina pro nás je v tomto smìru trenažérem lásky, sebeovládání, odpouštìní, obìti a spoleèné modlitby. l Nebojme se ve svých spoleèenstvích, s knìžími a s manželskými páry bavit o tom, jak se dobøe pøipravit a žít budoucí manželství. l Vzdìlávejme se ve víøe a žijme ji opravdovì, aby byl Bùh i v našem budoucím manželství na prvním místì. l Prosme Boha, který nás nejlépe zná, za své budoucí manžely èi manželky nebo jiná životní povolání. l Mìjme odvahu vždy zastávat køesanské zásady i v otázce pøedmanželského sexu a èistoty vztahù. l Otevøme bez obav dveøe zpovìdnice, když zjistíme, že jsme nìco ve vztahu høíchem pokazili. l Nebuïme v lásce naivní, nestavìjme jen na citech a prvním dojmu. Chceme oslovit i ty, se kterými žijeme v jedné církvi. Dobré pøíklady rodin mnohých z vás vidíme, dìkujeme za nì!

Prosíme, chraòte vìrnost zuby l nehty, je pro nás dùležité vìdìt, že i dnes jsou trvalá manželství možná. Ukažte nám, jak mùže spoleèná l modlitba rodinu stmelit. Vìøíme, že i vaše rodiny mohou být l s Boží pomocí svaté. Považujeme za dùležité, obrátit se i na vás, kteøí nás vychováváte ve víøe a pomáháte nám na cestì k dobré rodinì. Knìží, dìkujeme, že tu pro nás jste. l Prosíme, vysvìtlujte mladým pøijatelnì Boží pohled na manželství. Rodièe, dìkujeme, že jste nás l chtìli, a nepøestávejte øíkat svým dìtem (i puberákùm), že je máte rádi. Zasvìcené osoby, dìkujeme, že se l za nás modlíte, prosíme, vytrvejte. V Kromìøíži 23. 2. 2014 Delegáti IV. Arcidiecézního fóra mládeže

Minisuknì Dívka kráèí po hlavní ulici mìsta ve velmi krátké minisukni. Tu se potká se svou rodinnou pøítelkyní, která se na ni pøekvapenì dívá a povídá: „Nemyslím si, že by tvoje máma byla právì nadšená, kdyby tì vidìla chodit v téhle krátké minisukni!“ Dívka na to: „Taky si to myslím! Vzala jsem si ji totiž tajnì z její skøínì a vím, že si své obleèení žárlivì støeží.“ - PASTÝØ strana 6 -

KÁMEN Jednou ráno se uprostøed silnice objevil veliký kámen. Byl dobøe viditelný a pøekážel tam. Auta ho objíždìla, aby se mu vyhnula. Musela brzdit, zaøadit se za sebe. Vznikala fronta, provoz se zpomalil, øidièi reptali, zaèalo se ozývat houkání klaksonù. V jedenáct hodin dopoledne se pøed radnicí shromáždila velká skupina lidí, kteøí vyjadøovali svùj protest. V poledne vyhlásily odbory tøídenní stávku a na námìstí vyšli demonstrovat všichni studenti. Ve ètyøi hodiny odpoledne zabrali pobouøení obèané hlavní námìstí a vyslali své zástupce na radnici. Hned bylo

vytvoøeno hnutí „Proti kamenu“. V šest hodin odpoledne projíždìla kolem místa, kde byl kámen, rozvrzaná dodávka. Patøila prodavaèi zeleniny, který v ní mìl svùj pojízdný obchod. Prodavaè postavil dodávku s blikajícími svìtly na okraj silnice a v bezpeèné vzdálenosti umístil èervený trojúhelník jako upozornìní pro ostatní øidièe. Potom zkoušel velikým balvanem pohnout. S vynaložením velké námahy a lopocení se mu nakonec podaøilo kamenem nejdøív pohnout a pak ho odvalit za krajnici. Jak se vracel ke své dodávce, všiml si velké obálky pøilepené k té stranì kamene, která pøedtím pøiléhala k asfaltu. Obálka obsahovala šek na velkou èástku penìz a na listu papíru s hlavièkou nejdùležitìjšího prùmyslového podniku v kraji bylo napsáno, že peníze jsou pro toho, kdo odvalí kámen ze silnice. Sdìlení bylo podepsáno výkonným místopøedsedou prùmyslové spoleènosti. Onen zelináø pochopil, co mnozí z nás nechápou: „Všechny pøekážky jsou pøíležitostí k pokroku.“

PORTUGALSKÁ POHÁDKA Byla jedna žena, které všichni øíkali Mae. Byla moc dùležitá a všichni, pro které pracovala, po ní nìco chtìli. A ona opravdu plnila jejich pøání. Žila v jedné rodinì. Táta volal z obývacího pokoje: „Mae, Mae, nemùžu najít ponožky!“ Ona bìžela a našla mu je. Její starší dcera si stìžovala: „Mae, ztratila jsem knoflík od modré vesty. Pøišij mi ho, prosím, nebo pøijdu pozdì do školy.“ A Mae knoflík pøišila. Mae bez reptání plnila všechny pøíkazy, které dostávala, pomáhala tátovi s domácností, stlala postele, utírala prach, vaøila. Když se dìti vracely ze školy, vítala je pøes únavu s úsmìvem, uvaøila obìd a pomáhala jim s úkoly. Mae dìlala všem, co jim vidìla na oèích, a všichni ji mìli moc rádi. Rodina byla pøesvìdèena, že na svìtì není nikoho, kdo by se jí vyrovnal. Ještì úžasnìjší ale bylo, že každá rodina mìla svou Mae! A v každé rodinì si mysleli, že na svìtì není ženy, která by se jí vyrovnala. A to proto, že v portugalštinì Mae znamená matka. „Tatínek pracuje v úøadì a dostává za to plat. Maminka pracuje v domácnosti zdarma. Protože takový je život.“ Bruno Ferrero Hvìzdy pro duši Tøi žáby Tøi žáby spadly do kbelíku plného mléka. První, pesimistka, si pomyslila: „Tak to je konec, už se nedá nic dìlat…“ Vzdala plavání a bídnì se utopila. Druhá, rozumovì nadaná, zdatná poètáøka, vymyslela, že by se mohla zachránit velkým skokem. Zaèala si v hlavì promýšlet všechny podrobnosti, studovala dráhu letu, potom se odrazila a vyskoèila. Když byla zaboøená ve svých propoètech, ani si nevšimla, že kbelík má také rukoje, a právì do ní v plné síle narazila a roztøíštila si hlavu. Tøetí, s bláznivou touhou žít, nedìlala nic jiného, než že tuto svoji radost vyjadøovala. Kopala nohama, plavala, tanèila… Z mléka, které bylo rozvíøeno takovými pohyby, se v urèitém okamžiku stalo máslo, a žába se zachránila! - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … „Mùže být hloupost dùvodem k rozvodu?“ ptá se pacient psychiatra. „Jistì, ale obvykle bývá pøíèinou sòatku.“ Starší dáma velmi èasto navštìvovala psychiatra a obtìžovala ho nejrùznìjšími bizardními stesky. Jednou se zase objevila a hned ze sebe chrlila: „Pane doktore, mám nervy úplnì pryè, dejte mi, prosím, nìco na uklidnìní. Já se dìsím i molù ve skøíni.“ „Tak to vám, milá paní, budu muset pøedepsat nìco velmi úèinného.“ „Na nervy?“ „Ne, na moly!“ Pan Souèek navštíví psychiatra: „Pane doktore, moje manželka zaèala trpìt komplexem ménìcennosti.“ „To snad nebude takový problém, pane Souèek, toho ji snad brzy zbavíme.“ „Tak brzy to zase být nemusí, pane doktore.“ Maminka mìla zažívací obtíže a tak vypila sklenièku koòaku. Veèer jí syn dával jako obvykle pusu na dobrou noc. Jeho citlivé èichové ústrojí zachytilo jemnou vùni koòaku a tak se zeptal: „Mami, od kdy se ty voníš tatínkovou voòavkou?“ Uèitel ve škole vysvìtluje žákùm pojem hrdina. Mezi jiným i øekne, že hrdina je èlovìk, který nìkomu zachrání život. Ptá se, zda nìkdo zná nìjaký pøíklad. Pøihlásí se Petøík: „Pane uèiteli, to já jsem taky hrdina.“ „Ano? Ty jsi nìkomu zachránil život?“ „Ano. Svému bratranci, já jsem jeho mamince schoval antikoncepèní pilulky.“ Na dìtském høišti došlo mezi dvìma holèièkami k nìjakému incidentu. Starší a ponìkud vìtší Evièka se pustila do mladší a slabší kamarádky a bušila do ní pìstièkami. „Evo, hned toho nech!“ napomíná ji matka. „Unavíš se, zadýcháš se a budeš zas celý den kašlat!“ „Tak co, pane Skoupý, poslechl jste mì a spíte už pøi otevøeném oknì, jak jsem vám radil?“ „Ano, pane doktore, každou noc.“ „A zlepšily se vám už ty dýchací obtíže? Nezmizely ještì?“ „Ještì ne, pane doktore. Zatím zmizely jen hodinky a penìženka.“ Ve vìznici v hovornì se ptá manželka šeptem svého manžela: „Tak co, podaøilo se ti použít ten pilník, který jsem ti poslednì zapekla do vánoèky?“ „To víš, že ano, Jiøinko, zítra mì budou operovat.“ Poslední leè. Na závìr sedí celá myslivecká spoleènost v hospodì. Jeden hajný, starší chlapík, se chlubí: „Já, drazí pøátelé, mám na každou nemoc jednoduchý recept. Když mì bolí na prsou, dám si jalovcovou, pøi špatném trávení piju plzeòské, pøi støevních obtížích se napiju slivovice a když trochu chraptím, tak si dám svaøené víno.“ „A kdy vlastnì piješ vodu?“ ptá se pan lesní. „Dosud jsem nemìl ještì takovou nemoc, na kterou by se ta voda hodila.“ Z dùvodu stoupajícího alkoholismu v Èeské republice a vzhledem k nekonèícím problémùm s methanolem rozhodla vláda, že od 1. dubna budou v naší vlasti jen tøi hospody: jedna v Praze, jedna v Plzni a nad Moravou se postaví støecha. Svatopluk Káš Anekdoty z ordinací 2

O SOUSTØEDÌNOSTI A ROZTÌKANOSTI Musím to už koneènì napsat, abych se mohla lépe soustøedit na další èinnosti! Pozoruji na sobì v poslední dobì velkou roztìkanost. Zaèíná to tím, že zapnu poèítaè – podívám se do mailu, na Facebook, na Signály – a už to jede. Tomuhle napsat, tamtoho pozdravit. A už jsem roztìkaná. Drobné pracovní úkoly si píšu na papír a vykonané odškrtávám. Zlobí mì ty nesplnìné, které poøád pøepisuji na další papíry. Myslím, že naši pøedkové takto roztøíštìni nebyli – hrabali louku, u toho si zpívali, štípali døíví, vaøili jedno jídlo, èetli jednu knihu. Ještì za totality nebylo témìø z èeho vybírat, poèínaje spotøebním zbožím a konèe nabízenými aktivitami. Dneska? Nepøeberné množství kvalitních knih, spousta satelitních programù v televizi, pozvánky na tisíc rùzných i bohulibých akcí, možnost cestovat po celém svìtì. O tom, že se stále musím rozhodovat i v drobnostech, jsem už psala. Ale o svojí roztìkanosti a nìkdy i roztøíštìnosti ještì ne. Vezmìte si takový internet: a teï nemyslím bezcílné brouzdání, ale jenom vyhledávání zajímavých informací. U toho by èlovìk mohl strávit den i noc. A pak mobil. Vlastnì jsme poøád v dosahu. Sedím s kamarádkou u kafe, jedné zazvoní mobil, druhé pípne esemeska a hovor, který jsme vedly, je pøetržen. Nehledì na to, že jsou lidé, kteøí se vykecávají, místo aby se vìnovali èlovìku, který sedí s nimi. Soustøedìnost znamená ZAMÌØIT SE NA STØED. Tím støedem by pro køesana mìl být Bùh. Není divu, že se nám èím dál hùø daøí soustøedit pøi modlitbì. V hlavì se honí starosti a povinnosti, které jsou pøed námi, ani pøi modlitbì si mobil nevypneme. Mùžeme toho stihnout hodnì, ale pozor: je to jako guma, kterou natahujeme. Snese docela velké napìtí, ale když to pøeženeme, praskne. Zrovna tak je to s námi – spìcháme na tuto akci, tamto divadlo, tenhle sport… Už vùbec nemáme èas se zastavit a uvìdomit si, kam vlastnì jdeme, ztrácíme schopnost rozlišovat vìci dùležité od nedùležitých. Já osobnì si po každé pøeètené knize èi zhlédnutém filmu potøebuji udìlat osobní reflexi – mít èas na zpracování zážitkù. Aby to vùbec k nìèemu bylo, aby to mùj život mohlo obohatit. Jeden pravoslavný knìz se podivoval nad tím, že my katolíci máme v nedìlní liturgii tøi ètení. Ptal se, zda pak nejsme pøehlceni množstvím slov. Sama mám nìkdy hlavu v „pejru“, když kazatel v promluvì rozvíjí deset myšlenek, místo aby se pøidržel jedné. V naší konzumní spoleènosti nám hrozí PØESYCENÍ – a to nejen jídlem, ale i zážitky, setkáními, telefonáty, informacemi. No a když se èlovìk pøejí, co se stane? Je mu zle a jde zvracet nebo má prùjem. Nemùže to tak být i s jinými vìcmi? Není lepší „požívat“ i zážitky èi prožitky s mírou? Není nutné mít èas se zastavit a v klidu trávit, aby i do duše mohly proudit živiny? A ještì jedno nebezpeèí nám hrozí: místo abychom byly nádržemi lásky a pokoje, staneme se prùtokáèi, kterými všechno jenom proudí a nic dobrého se neusadí. Dopøejme si, a zvláštì o nedìlích a dovolených, „být sami se sebou, u sebe doma“. Nìkdo toho nedocílí bez toho, aby vypnul mobil, byl pár dní bez internetu èi omezil setkávání s lidmi. Z knihy Ludmily Køivancové Papiòák

Pozvánka na oblastní setkání

HNUTÍ MODLITEB MATEK Sobota 26.4.2014 v 15 hodin v klášterním kostele Zvìstování Panny Marie v Uherském Hradišti Program: 15.00 Povídání o spiritualitì Modliteb matek Modlitby matek s adorací NSO 18.00 Mše svatá „Nebudeš nikdy plakat. Hospodin se milostivì nad tebou smiluje, až budeš úpìnlivì volat, uslyší a odpoví ti. (Iz 30, 19b)

Dva synové Jedna žena dostala po deseti letech bezdìtného manželství koneènì pøíležitost adoptovat si chlapeèka. Jak tomu èasto bývá, žena po adopci otìhotnìla a pøivedla na svìt vlastního syna. Jednou se k ní na návštìvu vypravila její kamarádka tentokrát už bylo chlapcùm jednomu osm a druhému devìt let. Když je vidìla spoleènì hrát si, ptala se matky: „Který z tìch dvou je tvùj, Karlo?“ „Oba dva,“ odpovìdìla matka. Pøítelkynì ale trvala na odpovìdi: „Chtìla bych vìdìt, který z nich je adoptovaný!“ Matka ani na okamžik nezaváhala a øekla: „Já už jsem to zapomnìla.“ - PASTÝØ strana 8 -

Rozhodli jsme se letos opìt zapojit náš farní kostel sv. Vojtìcha do projektu nazvaného NOC KOSTELÙ.

kontaktovat Magdu Durïákovou, která má schéma úklidu na starosti (tel.: 739 524 374) nebo Janu Adámkovou (tel.: 731 646 734 nebo 608 746 325).

Akce se uskuteèní v pátek 23. kvìtna 2014. Noc kostelù nabízí možnost pøiblížit kostel a život farnosti trošku jinak, než jak ho známe z úèasti na mších svatých. Cílem je také pøedstavit náš kostel tìm, kteøí ho tak èasto nebo vùbec nenavštìvují. Zkušenosti z minulých dvou roèníkù øíkají, že se tato akce osvìdèila a bude dobré v ní pokraèovat. V loòském roce se konala tato akce v pátek 24.kvìtna a kostel navštívilo 254 úèastníkù. Také letos bychom chtìli nabídnout nejen farníkùm, ale i ostatním lidem možnost úèastnit se této akce. Pevný program ještì není k dispozici, ale jeho souèástí jistì bude: komentovaná prohlídka kostela – vèetnì návštìvy sakristie, kùru a zvonù koncert naší schóly prohlídka kostela „naèerno“ – prohlídka detailù kostela skoro potmì možnost nahlédnutí do farní kroniky výstava starých fotografii ruèní opis Bible program pro dìti a jiné Více informací bude na plakátech ve vývìskách v kostele a pøed kostelem, ale také na plakátovacích místech Mìsta Slavièín, na farních webových stránkách. Mottem vizuálního stylu Noci kostelù je každý rok jiný biblický verš, jehož souèástí je právì slovo „noc“. V letošním roce je to starozákonní verš z 1. knihy Mojžíšovy 1, 14: „Nech jsou svìtla na nebeské klenbì, aby oddìlovala den a noc. Budou na znamení èasù, dnù a let.“

PØIJÏTE MEZI NÁS, TÌŠÍME SE NA VAŠI POMOC… V jedné z písní v Kancionálu (è. 523) se v první sloce zpívá: Ty jsi, Pane, v každém chrámì, mezi námi domov máš,… Tak a se Pánu i celému našemu farnímu spoleèenství v tom našem domovì líbí… Jana Adámková

PLÁNOVANÉ AKCE 27.4.2014 Svatovojtìšská pou – kazatel F P. Josef Rýznar (bývalý kaplan) F 10.5.2014 se koná Diecézní pou v Olomouci. Pøi této pøíležitosti udìluje otec arcibiskup vyznamenání zasloužilým farníkùm. Pastoraèní rada farnosti navrhla na toto vyznamenání pana ing. Antonína Nováka. I když zatím nemáme tento návrh arcibiskupstvím potvrzen, ale pevnì vìøíme, že se tak brzy stane, bude na tuto pou vypraven autobus. Odjezd autobusu bude v 6.30 hod. od radnice a cena bude 30,- Kè F 18.5.2014 se koná v Luhaèovicích Dìkanátní po rodin (poøádá Centrum pro rodiny) – zaèátek ve 14 hod. – na programu bude divadlo Vojty Vrtka, májová pobožnost, program pro dìti, mše svatá F 23.5.2014 – NOC KOSTELÙ (viz samostatná upoutávka)

Úklid kostela Kostel je rodinný dùm Božích dìtí. Scházíme se zde, abychom spoleènì slavili Nejsvìtìjší obì, abychom se zde setkávali s živým Kristem v Eucharistii. V kostele - domì Božím – se pøi køtu svatém stáváme Božími dìtmi, zažíváme první svátost smíøení a první svaté pøijímání, biømování, svátost manželství. Prožíváme zde velké svátky. Nyní napøíklad prožíváme nejvìtší slavnost v roce Zmrtvýchvstání Pánì a vlastnì zde prožíváme celý kolobìh církevního roku. Pro køesana je dùm Boží velmi dùležitým místem. Jsme tudíž také zodpovìdní za to, jak ten náš farní Boží dùm vypadá. Je tøeba se starat, aby byl kostel hezkým pøíbytkem Ježíše Krista v Eucharistii, ale i naším „druhým“ nebo „prvním?“ domovem. K tomu, abychom se v chrámì cítili dobøe, je tøeba, aby byl i hezky uklizený. Urèitì jste si mnozí všimli, že na poslední stranì našeho farního èasopisu je pokaždé Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela. Mnoho z tìch žen je už ve vìku, kdy je pro nì práce pøi úklidu namáhavá, ale z úcty k tomuto místu tu službu stále konají. Nìkteré starší však už nemohou, a tak obìtavých žen ubývá. A kde jsou mladší a mladé ženy??? Když se tak rozhlédnu po kostele, sedí jich tam celkem dost. Jsou k výzvám o pomoc pøi úklidu hluché?? Argument, že nám chybí èas, neobstojí, protože se jedná o dvì sobotní hodiny jednou za èas… Prosíme proto ženy, zvláštì mladší, o jejich pomoc pøi úklidu!!! Kdo z žen by se k této službì odhodlal, mùže se pøipojit k nìkteré ze stávajících skupinek žen, pokud by bylo ochotných žen více, mohou založit svoji vlastní úklidovou skupinku. Nebuïme lhostejní k tomu, jak náš kostel vypadá. Jsme pøece za dùm Boží zodpovìdní. A jak rádi chodíme do hezkého a èistého kostela, že je to tak??? Ženy ochotné se zapojit do úklidu našeho kostela mohou

F 25.5.2014 – 1. svaté pøijímání F 7.6.2014 – Svatodušní vigilie Bližší informace o konaných akcích budou v ohláškách, na vývìskách a na farním webu.

12. èervna 2014 se koná ve Štípì

3. SETKÁNÍ VDOV s biskupem žilinským Mons. Tomášem Galisem. Program: 9.30 – 10.00 10.00 – 11.00 11.00 – 11.20 11.20 – 11.45 11.45 – 12.15 12.15 – 14.00

modlitba svatého rùžence mše svatá v kostele hudební zastavení (violové sólo) slovo otce biskupa svìdectví vdov polední volno (svátost smíøení, duchovní pohovor, sdílení, prohlídka kostela) 14.00 – 14.50 „Jak nacházet radost ze života“ Doc.Dr. Michal Altrichter SJ, ThD 14.50 – 15.15 dotazy, pøipomínky, další aktivity – CPR Olomouc 15.15 – 15.45 adorace a svátostné požehnání Pøihlášky nejpozdìji do konce kvìtna: e-mail: [email protected] mobil: 604 252 629; 605 274 915

Dub a mandlovník Jednou øekl dub mandlovníku: „Vyprávìj mi nìco o Bohu!“ A mandlovník v tu chvíli vykvetl. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 9.3. 9.3. 22.3.

Anna Zahradníková Lukáš Drga Nikol Šèuglíková

POHØBY 20.2. Marie Tkadlecová, 1933, Slavièín 6.3. Dana Sláèíková, 1954, Slavièín 8.3. Vojtìch Goldbach, 1934, Slavièín 20.3. Jaroslav Hýbl, 1929, Slavièín 22.3. Ludmila Suchánková, 1927, Petrùvka 22.3. Josef Vavrys, 1929, Slavièín 3.4. Jaroslav Gottfried, 1929, Slavièín 5.4. Marie Šuráòová, 1953, Bohuslavice 8.4. František Kozubík, 1922, Hrádek 12.4. Jaroslav Münster, 1937, Nevšová ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 19.4. - 25.4. Rudimov 26.4. - 2.5. Petrùvka 3.5. - 9.5. Nevšová 10.5. - 16.5. Lipová 17.5. - 23.5. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová 24.5. - 30.5. Divnice 31.5. - 6.6. Rokytnice 7.6. - 13.6. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová 14.6. - 20.6. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 21.6. - 27.6. Obadalová, Durïáková M., Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.

VELIKONOCE A JEJICH ODKAZ Pohled na hrob nás obvykle vede k pochmurným myšlenkám o zániku. Avšak jádrem hlásání evangelia je radostná zvìst o Ježíši, který vstal z mrtvých. Síla lásky, která vychází z Ježíšova oslaveného hrobu, otevøela lidem všech dob nové životní perspektivy. Vidíme to na životì apoštolù, kterým se pøi setkání se Zmrtvýchvstalým otevírá zcela nový svìt – svìt Boha, který není mrtvý, ale žije. Z ustrašeného Petra se od této chvíle stává neohrožený hlasatel Božího slova. Neváhá pøedstoupit pøed obyvatele Jeruzaléma a promlouvat k nim (srov. Sk 2,14). Ze skupiny bázlivých apoštolù se stává šik nositelù nadìje a nového života, jež v tomto úsilí nezastaví ani hrozba smrti. Svatý Jan Zlatoústý komentuje velikonoèní události takto: „Køíž udìlal z rybáøù a neuèených mužù filozofy. Mnozí se pokoušeli vymazat jméno Ukøižovaného z dìjin, on však žije dál a roste, zatímco oni zemøeli a upadli v zapomnìní. Živí, kteøí bojovali proti ´mrtvému´, nemohli proti nìmu udìlat nic… Jak mohlo dvanáct neuèených mužù zaèít tak velké dílo? Vždy pøedtím žili svým životem na nepøíliš významném místì.“ A dodává: „Kdyby nebyli vidìli Zmrtvýchvstalého a nedostali tím nejvìtší dùkaz jeho moci, nebyli by se odvážili vzít na sebe tak nesmírnì velký úkol.“ Náš život s Kristem, „který už neumírá“, dává našim lidským touhám a našemu snažení úplnì nový rozmìr. Následování jeho cesty má smysl i tehdy, když se nám zdá nesmyslná. Ježíšovo velikonoèní: „Nebojte se!“ (Mt 14,27) a „Já jsem s vámi!“ (Mt 28,20) je víc než jen pøipomenutí sváteèních dnù Velikonoc. Viliam Judák Postní a velikonoèní zamyšlení

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

PO, ST, PÁ SO

NE PO ST ÈT PÁ NE

20.4. 21.4. 23.4. 24.4. 25.4. 27.4.

ÚT

29.4.

ÈT SO ÚT ÈT NE

1.5. 3.5. 6.5. 8.5. 11.5.

ST PÁ

14.5. 16.5.

NE NE

18.5. 25.5.

PO ÈT PÁ

26.5. 29.5. 30.5.

SO NE

31.5. 1.6.

PÁ NE

6.6. 8.6.

Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì Pondìlí velikonoèní Svátek sv. Vojtìcha, biskupa a muèedníka sv. Jiøí sv. Marek, evangelista 2. nedìle velikonoèní Svátek Božího milosrdenství Svátek sv. Kateøiny Sienské, patronky Evropy sv. Josef Dìlník Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolù sv. Jan Sarkander Panna Maria, prostøednice všech milostí 4. nedìle velikonoèní Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Den matek Svátek sv. Matìje, apoštola Svátek sv. Jana Nepomuského, hlavního patrona Èech 5. nedìle velikonoèní 6. nedìle velikonoèní Den modliteb za pronásledované køesany 1. svaté pøijímání v naší farnosti sv. Filip Neri Slavnost Nanebevstoupení Pánì sv. Zdislava Novéna k Duchu Svatému (30.5. – 7.6.) Svátek Navštívení Panny Marie 7. nedìle velikonoèní Den modliteb za sdìlovací prostøedky sv. Norbert Slavnost Seslání Ducha Svatého

Krátké pøíbìhy v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou pøevzaty z knihy Pøíbìhy pro osvìžení duše, autor Pino Pellegrino.

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v nedìli 8.6.2014 na Slavnost Seslání Ducha Svatého. Uzávìrka bude v nedìli 25.5.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -