Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny

PURO-KLIMA, a. s. od svého založení v roce 1989 poskytuje kompletní projekční služby, realizuje komplexní dodávky zdravotnických i jiných zařízení tzv. „na klíč“ a dále dodávky jak zdravotnických technologických souborů, tak i samostatné dodávky vybraných zdravotnických technologií včetně záruk a odborného zaškolení personálu.

Hlavní náplň činnosti PURO-KLIMA, a. s.:

t

Komplexní dodávky zdravotnických i jiných zařízení tzv. „na klíč“

t t

Kompletní projekční služby Dodávky zdravotnických technologických provozních

t

souborů - investiční celky (IC) Dodávky vybraných zdravotnických technologií (ZT)

PURO-KLIMA, a. s. je přímým zástupcem firem:

defibrilátory a systémy pro komprese hrudníku

dekontaminační přístroje a zařízení

monitorovací systémy, anesteziologické systémy, EKG přístroje, tlakové a EKG holtery

plicní ventilátory

PURO-KLIMA, a. s. Štěchovická 2266/2, 100 00 Praha 10 Tel.: +420 261 144 111, Fax: +420 261 144 160 E-mail: [email protected]

www.puro-klima.cz

Roman Remeš, Silvia Trnovská a kolektiv

PURO-KLIMA, a. s. je 100 % českou inženýrsko-dodavatelskou společností, která se specializuje na služby pro celé spektrum zdravotnictví, od fakultních nemocnic, až po nejmenší zdravotnická zařízení a to jak ve státním, tak i v soukromém sektoru.

Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny

... komplexní služby pro zdravotnictví ...





Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

PRAKTICKÁ PŘÍRUČKA PŘEDNEMOCNIČNÍ URGENTNÍ MEDICÍNY Vedoucí autorského kolektivu: MUDr. Roman Remeš MUDr. Silvia Trnovská Spolupracovali: MUDr. Milan Brázdil MUDr. Tomáš Březina MUDr. Karin Kaňovská Dagmar Majerová Ing. Michal Slouka Bc. Jozef Haniš Recenze: MUDr. Táňa Bulíková, PhD. MUDr. Ondřej Franěk Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE © Grada Publishing, a.s., 2013 Ilustrace z archivu autorů. Obrázek na obálce z archivu autorů. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5205. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Daniela Rígrová Sazba a zlom Milan Vokál Počet stran 240 1. vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

ISBN 978-80-247-4530-5 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE ISBN 978-80-247-8600-1 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-8601-8 ve formátu EPUB

Obsah 1 Úvod do urgentní medicíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1 Zdravotnická záchranná služba (ZZS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Personální zajištění výjezdových skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Historický vývoj ZZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2 Vybavení sanitního vozu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Vybavení vozidla rychlé lékařské pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Vybavení vozidla setkávacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Vybavení vozidla rychlé zdravotnické pomoci . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.3 Zdravotnické operační středisko (ZOS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Hlavní činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Personální požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Základní vybavení zdravotnického operačního střediska . . . . . . 19 Obecný postup ZOS při příjmu tísňového volání . . . . . . . . . . . . . 21 1.4 Zdravotnická dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Zdravotnická dokumentace na ZZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.5 Odborná společnost, další oborová sdružení, konference, záchranářské soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 ČLS JEP – odborná společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Česká resuscitační rada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Komora záchranářů ZZS ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR . . . . . . . . . . . . 27 Odborné konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Záchranářské soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.6 Integrovaný záchranný systém (IZS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Základní složky IZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Ostatní složky IZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2 Medicínsko-právní problematika na ZZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.1 Zákony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.2 Vyhlášky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3 Letecká záchranná služba (LZS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 3.1 Historický vývoj a současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 5

3.2 3.3 3.4

Činnosti LZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Výhody a nevýhody LZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Vrtulník a místo přistání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Místo přistání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Přistání a přiblížení k vrtulníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

4 Urgentní příjem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 4.1 Informační úsek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Operační středisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Recepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4.2 Vysokoprahová část – Emergency room . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.3 Nízkoprahová část – specializované ambulance . . . . . . . . . . . . . . 47 4.4 Bezprahová část – všeobecná ambulance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.5 Lůžková část – expektační lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.6 Heliport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5 Vyšetření pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 5.1 Primární a sekundární vyšetření pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Primární vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Sekundární vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 5.2 Neurologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 5.3 Vyšetření pacienta dětského věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Fyzikální vyšetření malého dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Sekundární vyšetření celého těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 5.4 Vyšetření a monitorování pomocí přístrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Elektrokardiogram . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Pulzní oxymetrie a pletysmografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Centrální žilní tlak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Kapnometrie a kapnografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Tělesná teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 6 Neodkladná resuscitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 6.1 Základní neodkladná resuscitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Poskytovatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Úkony základní neodkladné resuscitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Důležité zásady základní neodkladné resuscitace . . . . . . . . . . . . 73 6

6.2 6.3

6.4 6.5 6.6 6.7

Použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED) . . . . . 78 Základní neodkladná resuscitace dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Rozšířená neodkladná resuscitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Poskytovatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Rozšířená neodkladná resuscitace zahrnuje . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Podávání farmak během neodkladné resuscitace . . . . . . . . . . . . . 89 Poresuscitační péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Pomůcky a zařízení pro nepřímou masáž srdeční . . . . . . . . . . . . 91 Zástava oběhu a neodkladná resuscitace ve specifických situacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Rozšířená neodkladná resuscitace dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Úkony rozšířené neodkladné resuscitace dětí . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Farmaka podávaná během neodkladné resuscitace dětí . . . . . . . 99 Neodkladná resuscitace novorozenců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Zásady zahájení a ukončení neodkladné resuscitace . . . . . . . . . 101 Poresuscitační terapeutická mírná hypotermie . . . . . . . . . . . . . . 102 Ochlazovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Monitorování vitálních funkcí a tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . 105 Další podpůrná léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Komplikace a nežádoucí účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

7 Management dýchacích cest a dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 7.1 Uvolnění dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Záklon hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Esmarchův hmat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Gordonův manévr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Heimlichův manévr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 7.2 Pomůcky k zajištění dýchacích cest a ventilace . . . . . . . . . . . . . . 112 Faryngeální vzduchovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Dýchací samorozpínací vak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Resuscitační rouška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Resuscitační maska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Obličejová maska pro podání kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.3 Orotracheální intubace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Komplikace OTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Postup při zavádění OTI (tzv. crash úvod – rychlý úvod) . . . . . 119 Specifika OTI v přednemocniční péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Premedikace před OTI v závislosti na stavu vědomí pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 7

Specifika OTI u pacienta s poraněním krční páteře . . . . . . . . . . 124 Následná analgosedace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Myorelaxancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 7.4 Management obtížného zabezpečení dýchacích cest . . . . . . . . . 126 Pomůcky pro alternativní zajištění dýchacích cest . . . . . . . . . . . 127 7.5 Ventilátory pro umělou plicní ventilaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Ventilátor Dräger Oxylog 1000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Ventilátor Dräger Oxylog 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Ventilátor Dräger Oxylog 3000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 7.6 Neinvazivní plicní ventilace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 7.7 Odsávání z dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 7.8 Nebulizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 8 Zajištění přístupu do krevního oběhu, podávání farmak a infuzní roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 8.1 Periferní žilní přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Místa periferního žilního vstupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Komplikace a rizika zavedení žilní kanyly . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 8.2 Centrální žilní vstup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 8.3 Intraoseální vstup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Nastřelovací systém BIG (bone injection gun) . . . . . . . . . . . . . . 146 Navrtávací systém (EZ IO) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 8.4 Dlouhodobé cévní vstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Permanentní centrální žilní katétr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Permanentní hemodialyzační katétr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Porty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 8.5 Další možné cesty podání farmak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 8.6 Léky pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Anapen, Epipen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 GlucaGen Hypokit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Inzulinová pumpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Inzulinové pero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 8.7 Infuzní roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Krystaloidní roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Koloidní roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 9 Imobilizační a transportní prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

8

10 Polohování pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Poloha na zádech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Poloha na boku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Poloha v sedu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Poloha v polosedu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 11 Léčba akutních stavů v PNP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 11.1 Diferenciální diagnózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 11.2 Anafylaktická reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 11.3 Akutní koronární syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 11.4 Léčba srdečních arytmií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Prostředky léčby srdečních arytmií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Léčba bradykardie a tachykardie v PNP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 11.5 Plicní embolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 11.6 Hypertenzní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 11.7 Plicní edém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 11.8 Akutní exacerbace asthma bronchiale . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 11.9 Akutní exacerbace CHOPN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 11.10 Krvácení do GIT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 11.11 Akutní stavy při diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Hypoglykemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Hyperglykemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 11.12 Cévní mozková příhoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 11.13 Křeče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 11.14 Kolaps a synkopa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 11.15 Intoxikace a antidota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Intoxikace oxidem uhelnatým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Intoxikace alkoholem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 11.16 Agresivita a násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte . . . . 195 11.17 Akutní stavy v traumatologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Polytrauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 ATLS protokol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Akutní traumatické stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 11.18 Akutní stavy v pediatrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Febrilní křeče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

9

Meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Akutní laryngitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Akutní epiglotitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Akutní bronchitida a akutní bronchiolitida . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Status asthmaticus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Cizí těleso v dýchacích cestách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 11.19 Akutní stavy v gynekologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 11.20 Akutní stavy v těhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Krvácení v těhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Preeklampsie a eklampsie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Syndrom komprese vena cava inferior . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 11.21 Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 12 Hromadné postižení zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 12.1 Komunikace první posádky se zdravotnickým operačním střediskem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 12.2 Třídění START . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 12.3 Lékařské třídění při hromadném postižení zdraví . . . . . . . . . . . 219 Postup při použití třídicí a identifikační karty pro HPZ . . . . . . 220 Třídicí a identifikační karta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Příloha – Seznam používaných léků na ZZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

10

Úvod do urgentní medicíny

1 Úvod do urgentní medicíny Urgentní medicína (UM) je medicínským oborem založeným na znalostech a dovednostech nezbytných pro diagnostiku širokého spektra somatických a duševních onemocnění, která postihují osoby všech věkových skupin od no vorozenců až po geriatrické pacienty. Specifikou tohoto oboru je časová tíseň, povinnost poskytnout pomoc bez zbytečného odkladu, mnohdy nedostatek potřebných informací, neznámé prostředí zásahů, nepříznivé povětrnostní podmínky, agresivní, nepřátelské jednání okolí a pacientů, omezené možnosti konzultace léčebného postupu, vysoké fyzické a psychické nároky kladené na pracovníky. Nezbytností je umění se rychle rozhodovat a improvizovat. Praxe urgentní medicíny zahrnuje přednemocniční a nemocniční neodkladnou péči o pacienta. Dále koordinaci, strategické rozhodování na úrovni operačního střediska a spolupráci s ostatními složkami integrovaného záchranného sys tému (IZS). Součástí oboru je problematika medicíny katastrof (MK), tzn. případy hromadného poškození zdraví. Znamená to nejen jejich řešení na místě zásahu, ale také příjem a terapii většího počtu pacientů v podmínkách zdravotnických zařízení. S ohledem na rozsah zdravotnických výkonů, říze ní, organizaci, technickou a materiální vybavenost má tento obor v primární zdravotní péči svébytné postavení. Urgentní medicína a medicína katastrof je obor dynamicky se rozvíjející, který získal své místo mezi klasickými lékař skými specializacemi.

1.1 Zdravotnická záchranná služba (ZZS) Zpracováno dle: • zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů; • zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobi losti a specializované působnosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů; • zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k vý konu nelékařských zdravotnických povolání, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů.

11

1

1


Zdravotnická záchranná služba je formou zdravotní péče, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy, poskytována zejména přednemocniční neodkladná zdravotní péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života. Součástí zdravotnické záchranné služby jsou i další činnosti: a) nepřetržitý kvalifikovaný bezodkladný příjem volání na národní číslo tísňo vého volání 155 a výzev předaných operačním střediskem jiné základní složky integrovaného záchranného systému (dále jen „tísňové volání“) operátorem zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska; b) vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování o nejvhod nějším okamžitém řešení tísňové výzvy podle zdravotního stavu pacienta, rozhodování o vyslání výjezdové skupiny, rozhodování o přesměrování vý jezdové skupiny a operační řízení výjezdových skupin; c) řízení a organizace přednemocniční neodkladné péče na místě události a spolupráce s velitelem zásahu složek integrovaného záchranného systému; d) spolupráce s cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče; e) poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě elektro nických komunikací v případě, že je nezbytné poskytnout první pomoc do příjezdu výjezdové skupiny na místo události; f) vyšetření pacienta a poskytnutí zdravotní péče, včetně případných neodklad ných výkonů k záchraně života, provedené na místě události, které směřují k obnovení nebo stabilizaci základních životních funkcí pacienta; g) soustavná zdravotní péče a nepřetržité sledování ukazatelů základních život ních funkcí pacienta během jeho přepravy k cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče, a to až do okamžiku osobního předání pacienta zdravotnické mu pracovníkovi cílového poskytovatele akutní lůžkové péče; h) přeprava pacienta letadlem mezi poskytovateli akutní lůžkové péče za pod mínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy, hrozí-li nebezpečí z prodlení a nelze-li přepravu zajistit jinak; i) přeprava tkání a orgánů k transplantaci letadlem, hrozí-li nebezpečí z pro dlení a nelze-li přepravu zajistit jinak; j) třídění osob postižených na zdraví podle odborných hledisek urgentní me dicíny při hromadném postižení osob v důsledku mimořádných událostí nebo krizových situací. Přednemocniční neodkladná péče (PNP) je poskytována různými typy výjez dových skupin: • RZP rychlá zdravotnická pomoc (zdravotnický záchranář + řidič) v sanitním voze; 12


• RLP rychlá lékařská pomoc (lékař + zdravotnický záchranář + řidič) v sa nitním voze; • RV rendes vous (setkávací systém) s lékařem a záchranářem v osobním voze. Osobní záchranářské auto slouží k přepravě zdravotnických pracovníků na místo zásahu, nedisponuje prostředky pro transport pacienta do zdravot nického zařízení. Pokud je tento transport nutný, je přivolána posádka RZP. Lékař může a nemusí na základě vyhodnocení pacientova stavu doprovázet pacienta během transportu. Ve chvíli realizace transportu pouze posádkou RZP, se výjezdová skupina RV s lékařem stává okamžitě dostupnou pro další tísňovou výzvu; • LZS letecká záchranná služba. Lékař je součástí posádek ZZS, kromě České republiky dále také např. na Sloven sku, v Belgii, Chorvatsku, Itálii, Německu, Slovinsku, Rakousku, Finsku, Francii, Polsku, Portugalsku, Švýcarsku a Švédsku. V některých zemích Evropy (např. Velká Británie), ale také v USA je zcela běžný systém paramediků (záchranářů). Lékař pracuje na urgentním příjmu nemocnic a záchranáři se s ním mohou spojit v případě nutné konzultace.

Personální zajištění výjezdových skupin Lékaři

Samostatný výkon povolání lékaře v podmínkách zdravotnické záchranné služ by může provádět urgentní lékař, anesteziolog, intenzivista, chirurg, internista, kardiolog, neurolog, traumatolog, dětský lékař, praktický lékař nebo praktický lékař pro děti a dorost se specializovanou způsobilostí. Lékaři bez specializované způsobilosti v uvedených oborech mohou vykonávat činnost po absolvování základního kmene anesteziologického, chirurgického, interního a základního kmene všeobecného praktického lékařství v přípravě k získání specializované způsobilosti v oborech anesteziologie a intenzivní medicína, chirurgie, vnitřní lékařství a všeobecné praktické lékařství, pokud je na téže výjezdové základně současně další výjezdová skupina rychlé lékařské pomoci, ve které je péče za bezpečena lékařem se specializovanou způsobilostí v oborech uvedených výše. V současné době je specializační obor urgentní medicína zařazen mezi obo ry nástavbové (tzn. certifikovaný kurz). Tento kurz lze tedy absolvovat až po získání specializované způsobilosti v jednom ze základních oborů. Vzdělávání má délku minimálně 24 měsíců a odborně jej zaštiťuje Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). 13

1

1


Zdravotničtí pracovníci nelékařského zdravotnického povolání

Činnost ve výjezdové skupině ZZS může vykonávat zdravotnický záchranář, sestra pro intenzivní péči nebo všeobecná sestra způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu. Pro činnost v rámci posádky RZP musí být zdravot nický záchranář nebo sestra pro intenzivní péči způsobilí k výkonu povolání bez odborného dohledu. Kompetence zdravotnických záchranářů jako nelékařských zdravotnických pracovníků upravuje vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdra votnických pracovníků a jiných pracovníků, v § 17 a 109 (viz dále kapitola 2). § 109 zavádí nový typ vzdělání „zdravotnický záchranář se specializovanou způsobilostí pro urgentní medicínu“. Jedná se o specializační studium navazující na získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického záchranáře. Studium je ukončeno atestační zkouškou a zahrnuje 560 hodin praktického a teoretického studia.

Řidiči

V současně platném znění vzdělávacího programu „řidič vozidla ZZS“ je doba přípravy nejméně 12 měsíců v rozsahu 600 hodin teoretického a praktického studia. Podmínkou pro zařazení do studia je ukončené středoškolské vzdělání, dobrý zdravotní stav a řidičské oprávnění skupiny C1.

Historický vývoj ZZS Nejdéle u nás provozovaná záchranná služba je na území hlavního města Prahy a to od roku 1857. Zároveň je také nejstarší organizací svého druhu v Evropě. Od 70. let minulého století službu rychlé zdravotnické pomoci vykonávali lékaři oddělení anesteziologie-resuscitace a chirurgie v rámci své práce na oddě leních. Na těchto nemocničních odděleních byl určen lékař, který po kontakto vání operátorky vyjel společně se sestrou na místo sanitním vozem. V roce 1993 došlo k osamostatnění záchranné služby od zdravotnických zařízení a vytvoření územních středisek záchranné služby. Postupně byla tato střediska organizována po jednotlivých okresech ČR. Od 1. 1. 2004 jsou ZZS transformovány pod vede ní nově vzniklých krajů a vzniká tedy 14 samostatných krajských záchranných služeb. To s sebou nese například odlišnosti v barevném provedení sanitních vozidel a pracovních uniforem. Na území Slovenské republiky v současnosti zajišťuje odbornou přednemocniční péči vedle státních subjektů také řada sou kromých společností na základě vydaných licencí, přičemž všechny subjekty

14


jsou centrálně řízeny Operačným strediskem ZZS Slovenské republiky, které je zřizováno Ministerstvem vnitra SR.

1.2 Vybavení sanitního vozu Zpracováno dle: • vyhlášky 296/2012 Sb., o požadavcích na vybavení poskytovatele zdravot nické dopravní služby, poskytovatele zdravotnické záchranné služby a po skytovatele přepravy pacientů neodkladné péče dopravními prostředky a o požadavcích na tyto dopravní prostředky, ve znění pozdějších předpisů.

Vybavení vozidla rychlé lékařské pomoci Vozidlo rychlé lékařské pomoci musí být vybaveno: • nosítky s podvozkem vybavenými zádržným systémem pro děti a dospělé; • vakuovou matrací; • zařízením pro přepravu sedícího pacienta, pokud funkci tohoto zařízení nemají nosítka s podvozkem; • transportní plachtou; • přikrývkami a lůžkovinami; • termoizolační fólií pro udržování tělesné teploty; • fólií nebo vakem pro zemřelé; • přenosným defibrilátorem s monitorem a 12svodovým záznamem EKG křiv ky a stimulátorem srdečního rytmu; • ručním dýchacím přístrojem s příslušenstvím pro novorozence, děti a do spělé s možností připojení ke zdroji medicinálního kyslíku; • přenosným přístrojem pro umělou plicní ventilaci; • dvěma tlakovými lahvemi na kyslík, každou s obsahem 10 l s příslušenstvím k inhalačnímu podávání kyslíku, včetně polomasky, průtokoměru a redukč ního ventilu; • dvěma tlakovými lahvemi na kyslík, každou s obsahem 2 1; • sadou pomůcek pro zajištění dýchacích cest – laryngoskop s různými ve likostmi lžic, endotracheální kanyly pro všechny věkové skupiny pacientů, Magillovy kleště, zavaděč do endotracheální kanyly, supraglotické pomůcky, souprava pro koniotomii; • pomůckami pro zvlhčování dýchacích cest a aplikaci léčiv;

15

1

1


• ventilem pro vytvoření pozitivního tlaku v dýchacích cestách na konci vý dechu (PEEP ventil); • přenosnou bateriovou odsávačkou s kapacitou minimálně 11 l; • zařízením pro ohřev infuzí na teplotu 37 °C ± 2 °C; • vybavením pro podávání injekcí a infuzí, včetně vhodných kanyl; • vybavením pro podání infuze přetlakem; • zařízením pro upevnění infuze; • infuzní pumpou nebo dávkovačem stříkačkovým; • pomůckami pro intraoseální vstup pro děti a dospělé; • soupravou pro hrudní punkci, jehlou k punkci perikardu; • kapnometrem; • tonometrem s různými velikostmi manžety; • pulzním oxymetrem; • stetoskopem; • glukometrem; • vybavením k měření tělesné teploty; • pohotovostní porodní soupravou; • odběrovou zkumavkou pro odběr hemokultury; • pomůckami pro znehybnění krční páteře a pro imobilizaci; • materiálem pro ošetření ran a popálenin; • diagnostickým světlem; • nádobou na moč; • jednorázovými sáčky na zvratky nebo jednorázovými emitními miskami; • kontejnerem na zdravotnický odpad; • odpadkovým košem; • sterilními chirurgickými rukavicemi (6 párů), jednorázovými rukavicemi (25 párů); • vyprošťovacím zařízením (vestou), spinálním nebo scoop rámem; • bezpečnostní přilbou, bezpečnostními (pracovními) rukavicemi; • osobním ochranným vybavením proti infekci pro všechny členy výjezdové skupiny; • náhlavní osvětlovací soupravou pro všechny členy výjezdové skupiny; • přenosným reflektorem pro vyhledávání osob v terénu; • nůžkami na oděvy, obuv a bezpečnostní pásy; • dezinfekčními prostředky na ruce a na zdravotnické pomůcky; • vozidlovou radiostanicí, přenosnou radiostanicí; • připojením k veřejné telefonní síti prostřednictvím radiostanice nebo mo bilního telefonu;

16


• zařízením pro vnitřní komunikaci mezi řidičem a osobami v prostoru pro pacienty, pokud vnitřní uspořádání vozidla neumožňuje přímou komunikaci mezi nimi; • zvláštním výstražným světlem modré barvy doplněným zvláštním zvukovým výstražným zařízením.

Vybavení vozidla setkávacího systému Vozidlo musí být vybaveno jako vozidlo rychlé lékařské pomoci vyjma: • nosítek s podvozkem vybavených zádržným systémem pro děti a dospělé; • zařízení pro přepravu sedícího pacienta, pokud funkci tohoto zařízení nemají nosítka s podvozkem; • transportní plachty; • přikrývek a lůžkovin; • dvou tlakových lahví na kyslík, každé s obsahem 10 1 s příslušenstvím k in halačnímu podávání kyslíku, včetně polomasky, průtokoměru a redukčního ventilu; • zařízení pro ohřev infuzí na teplotu 37 °C ± 2 °C; • zařízení pro upevnění infuze; • odběrové zkumavky pro odběr hemokultury; • nádoby na moč; • vyprošťovacího zařízení (vesty), spinálního nebo scoop rámu; • zařízení pro vnitřní komunikaci mezi řidičem a osobami v prostoru pro pacienty, pokud vnitřní uspořádání vozidla neumožňuje přímou komunikaci mezi nimi. Vybavení musí být doplněno příslušenstvím k inhalačnímu podávání kyslíku, včetně polomasky, průtokoměru a redukčního ventilu.

Vybavení vozidla rychlé zdravotnické pomoci Vozidlo musí být vybaveno jako vozidlo rychlé lékařské pomoci vyjma: • soupravy pro hrudní punkci; • jehly k punkci perikardu.

17

1

1

Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny *

1.3 Zdravotnické operační středisko (ZOS) Zpracováno dle: • zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdra votnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 240/2012 Sb., kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě. Zdravotnické operační středisko je centrálním pracovištěm operačního řízení, které pracuje v nepřetržitém režimu.

Hlavní činnosti Hlavní činnosti zdravotnického operačního střediska jsou: • příjem a vyhodnocení tísňových volání; • převzetí a vyhodnocení výzev a vyrozumění přijatých od základních složek integrovaného záchranného systému a od orgánů krizového řízení; • vydávání pokynů výjezdovým skupinám na základě přijatých tísňových výzev; • poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě elek tronických komunikací, je-li nezbytné poskytnout první pomoc do příjezdu výjezdové skupiny na místo události; • spolupráce s ostatními zdravotnickými operačními středisky, pomocnými operačními středisky a operačními a informačními středisky integrovaného záchranného systému; • koordinace činnosti pomocných operačních středisek; • zajišťování komunikace mezi poskytovatelem zdravotnické záchranné služby a poskytovateli akutní lůžkové péče; • koordinace předávání pacientů cílovým poskytovatelům akutní lůžkové péče; • koordinace přepravy pacientů neodkladné péče mezi poskytovateli zdra votních služeb.

18


Personální požadavky Lékař

Podmínkou je urgentní lékař, anesteziolog, intenzivista, chirurg, internista, kardiolog, neurolog, traumatolog, dětský lékař, praktický lékař nebo praktický lékař pro děti a dorost se specializovanou způsobilostí. Musí být dostupný pro radu a pomoc prostřednictvím telefonu nebo elektronicky, v případě vyžádání fyzické přítomnosti na pracovišti do 20 minut od vyžádání.

Operátoři

Nutné dosažené vzdělání a dosažená praxe operátorů je zdravotnický záchranář způsobilý k výkonu bez odborného dohledu, sestra pro intenzivní péči způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu nebo všeobecná sestra způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu s absolvovaným certifikovaným kurzem „Operační řízení přednemocniční neodkladné péče“. V každé směně je nezbytný určitý počet operátorů vzhledem k počtu linek pro příjem tísňového volání: • dva operátoři ve směně, pokud jsou zřízeny tři linky pro příjem tísňového volání; • tři operátoři ve směně, pokud jsou zřízeny čtyři linky pro příjem tísňového volání; • čtyři operátoři ve směně, pokud je zřízeno šest linek pro příjem tísňového volání; • šest operátorů ve směně, pokud je zřízeno sedm linek pro příjem tísňového volání; • sedm operátorů ve směně, pokud je zřízeno osm linek pro příjem tísňového volání. Minimální počet operátorů ve směně je dva.

Základní vybavení zdravotnického operačního střediska Mezi základní vybavení zdravotnického operačního střediska patří: • bezdrátové komunikační prostředky k signalizaci a vyrozumění o neod kladném výjezdu; • vstupní telefonní linky pro příjem tísňového volání z pevné i mobilní veřejné telefonní sítě, a to nejméně: 19

1

1


• • • • • • •

• • • • • • 20

–– tři linky, pokud průměrný počet příchozích volání na číslo tísňového volání je do deseti volání za hodinu, –– čtyři linky, pokud průměrný počet příchozích volání na číslo tísňového volání je do dvaceti volání za hodinu, –– šest linek, pokud průměrný počet příchozích volání na číslo tísňového volání je do čtyřiceti volání za hodinu, –– sedm linek, pokud průměrný počet příchozích volání na číslo tísňového volání je do šedesáti volání za hodinu, –– osm linek, pokud průměrný počet příchozích volání na číslo tísňového volání je více než šedesát volání za hodinu; radiostanice pro radiové spojení se všemi výjezdovými skupinami zařízení zdravotnické záchranné služby ve stanovené spádové oblasti územního zdra votnického operačního střediska; telefonní přístroj s možností obousměrného volání na každém operátorském pracovišti; přímé spojení s krajským operačním střediskem Policie ČR a operačním a informačním střediskem hasičského záchranného sboru kraje dostupné na každém operátorském pultu; nejméně jedna telefonní linka pro komunikaci s ostatními zdravotnickými operačními středisky na operačním pultu; panel organizačně-provozního radiového systému; provozní panel systému PEGAS s implicitní adresou „RRR 700 000“, kde RRR je číslo regionální sítě PEGAS daného kraje; digitální záznamové zařízení s možností záznamu a archivace časových údajů, tj. zařízení pro trvalý záznam obsahu všech hovorů na tísňových a ostatních telefonních linkách používaných pro činnost ZZS a všech ra diových relací se záznamem časového údaje, a možností okamžitého pří stupu k hovorům a relacím nejméně za čtyři hodiny zpětně na každém operátorském pultu; technologie pro příjem a zobrazení datových zpráv z telefonního centra tís ňového volání 112 na každém operátorském pracovišti; zařízení pro komunikaci s neslyšícími osobami; počítač s připojením k internetu a tiskárna; nábytek pro práci zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracov níků; systém náhradního zásobování elektrickou energií schopný zajistit neome zený provoz technologií operátorských pracovišť ZOS nejméně po dobu 24 hodin; televizní přijímač a rozhlasový přijímač.


Obecný postup ZOS při příjmu tísňového volání Při příjmu tísňového volání se provádí: • příjem tísňového volání; • vyhodnocení stupně naléhavosti: –– první stupeň (selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních život ních funkcí nebo mimořádná událost s hromadným postižením zdraví); –– druhý stupeň (pravděpodobně hrozí selhání základních vitálních funkcí); –– třetí stupeň (bezprostředně nehrozí selhání základních životních funkcí, ale stav vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné služby); –– čtvrtý stupeň (nejedná se o stupeň 1–3, ale operátor rozhodne o vyslání výjezdové skupiny); • lokalizace místa zásahu; • vyslání výjezdové skupiny; • poskytnutí TAPP, TANR (viz DP OS UM a MK č. 12) TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Základním pravidlem komunikace s mnohdy vyděšeným volajícím je klidný hlas, jasné, důrazné a jednoduché otázky. Důležité je poznamenat, že první pomoc při vzniklé události nespočívá jen v zavolání na tísňovou linku a ozná mení události („Někdo tam leží na chodníku.“), ale také v ověření stavu paci enta a poskytnutí první pomoci (operátor je schopen poskytnout instrukce). Následně na to navazuje dohled nad pacientem, jeho předání posádce ZZS, ošetření, transport a následná akutní péče ve zdravotnickém zařízení. Celý tento sled událostí se nazývá záchranný řetězec. Pokud se jedná o pacienta s náhlou zástavou oběhu, jednotlivý sled důležitých kroků je označován jako řetězec přežití (chain of survival).

1.4 Zdravotnická dokumentace Zpracováno dle: • zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů.

21

1

1


Zdravotnická dokumentace na ZZS Do zdravotnické dokumentace na ZZS patří: • zvukový záznam o příjmu volání na národní číslo tísňového volání 155 a vý zev předaných operačním střediskem jiné základní složky integrovaného záchranného systému; • záznam operátora v digitální formě; • kopie záznamu o výjezdu; • identifikační a třídicí karta; • záznam o hromadném odsunu pacientů; • prohlášení o odmítnutí zdravotního výkonu (negativní revers); • list o prohlídce mrtvého; • předběžné oznámení úmrtí.

Záznam o výjezdu

Musí být vyplněn čitelně, přehlednosti napomáhají kolonky, které se zatrhávají. Originál záznamu se předává s nemocným do zdravotnického zařízení nebo je ponechán na místě ošetření pacienta. Kopie zůstává pro potřeby archivace na záchranné službě. Každá krajská organizace ZZS má svůj vlastní tiskopis. Jednotný tiskopis nebyl zatím schválen a zaveden do praxe (pozn. na Slovensku je již zaveden jednotný vzor záznamu o zhodnocení zdravotního stavu pacien ta). Na některých pracovištích se zavádí elektronické vyplňování výjezdového záznamu do mobilního počítače (notebooku). Výjezdový záznam je vytištěn v tiskárně ve vozidle. Úplné, správné a čitelné vyplnění dokumentace tvoří zá klad postupu lege artis. Nedodržením těchto pravidel se zdravotník vystavuje závažným forenzním důsledkům. Obsahuje: • datum; • čas hlášení; • pořadové číslo výzvy k výjezdu; • osobní údaje pacienta, minimálně jméno, popříp. jméno, příjmení a datum narození, pokud lze tyto údaje zjistit; • čas výjezdu a příjezdu výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby na místo; • stručný popis klinického stavu; • pracovní diagnózu; • popis poskytnuté zdravotní péče (při podání léků zaznamenat název, dávku a způsob podání); 22


• čas a místo předání pacienta do zdravotnického zařízení, včetně identifikač ních údajů přijímajícího zdravotnického zařízení nebo čas a místo ukončení výjezdu, pokud pacient nebyl předán do zdravotnického zařízení; • osobní údaje a podpis vedoucího zásahu.

Identifikační a třídicí karta

Používá se při situacích s hromadným postižením zdraví. V ČR je doporučeno (dle DP č. 13 OS UM a MK) používat jednotnou třídicí kartu pro lékařské třídění. Obsahuje: • jedinečné registrační číslo pacienta (kombinace písmene označujícího kraj a pořadové číslo karty); • stupeň naléhavosti ošetření pacienta; • čas vytřídění pacienta; • pracovní diagnózu; • čas předání pacienta odsunovému prostředku; • druh transportu v návaznosti na složení výjezdové skupiny; • stav životně důležitých funkcí (stav vědomí podle GCS, krevní tlak a pulzová a dechová frekvence) a graficky znázorněná lokalizace poranění; • záznam léčby (podané léčivé přípravky, příp. provedení dekontaminace); • stupeň naléhavosti odsunu.

Záznam o hromadném odsunu pacientů

Vyplňuje velitel odsunu. Ponechává si také dolní část třídicí karty (označena jako ZZS) každého pacienta předaného k transportu do zdravotnického zaří zení. Obsahuje: • jedinečné registrační číslo pacienta; • prioritu odsunu; • čas předání pacienta odsunovému prostředku.

Prohlášení o odmítnutí zdravotního výkonu (negativní revers)

Dokument je užíván v případech, kdy pacient odmítá navrhnutou zdravotní péči a/nebo nesouhlasí s převozem do zdravotnického zařízení. Zdravotnický pracovník je povinen poučit pacienta o možných rizicích spojených s odmít nutím zdravotní péče a toto musí také výslovně uvést. Negativní revers může 23

1

1


podepsat pouze ten, kdo je k tomu v daný moment způsobilý. Osoba pod vlivem návykových látek nebo s duševní chorobou je považována za právně nezpůso bilou podepsat negativní revers. Obsahuje: • údaj o zdravotním stavu pacienta a potřebném zdravotním výkonu; • údaj o možných následcích odmítnutí potřebného zdravotního výkonu pro zdraví pacienta; • záznam vyjádření pacienta, že údaje podle předchozích bodů mu byly zdra votnickým pracovníkem sděleny a vysvětleny, že jim porozuměl a že měl možnost klást doplňující otázky, které mu byly zdravotnickým pracovníkem zodpovězeny; • písemné prohlášení pacienta, příp. záznam o tomto prohlášení, že i přes poskytnuté vysvětlení potřebný zdravotní výkon odmítá; • místo, datum, hodina a podpis pacienta; • podpis zdravotnického pracovníka, který pacientovi informace poskytl; • nemůže-li se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav podepsat nebo od mítá-li záznam o prohlášení podepsat, opatří se záznam jménem, příp. jmé ny, příjmením a podpisem svědka, který byl projevu odmítnutí přítomen, uvedou se důvody, pro něž se pacient nepodepsal, a dále se uvede, jakým způsobem projevil svou vůli. Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úko nům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu. Vždy je však třeba zjistit názor nezletilého pacienta, který je s ohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se, a názor pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Je-li shoda v odmítnutí poskytnutí zdravotní péče, zákonný zástupce podepíše revers. Odmítá-li zákonný zástupce revers podepsat, opatří se jménem, popřípadě jmény, příjmením a podpisem svědka, který byl příto men odmítnutí, a uvedou se důvody, pro něž se zákonný zástupce nepodepsal. POZOR! Jde-li o zdravotní služby, které lze poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určený poskytovatelem.

List o prohlídce mrtvého

Úřední konstatování smrti osoby je dáno vyplněním listu o prohlídce mrtvého prohlížejícím lékařem. Formulář je vyplňován ve čtyřech vyhotoveních. 24


Důležité je upozornit na nutnost stanovení konkrétního data a hodiny úmrtí, a to i v případě, kdy je to z lékařského hlediska vyloučené (prohlížející lékař v takovém případě stanoví datum úmrtí na základě svého uvážení s přihlédnu tím k okolnostem zjištěným Policií ČR).

Předběžné oznámení úmrtí

Dokument odesílaný na matriční úřad po stanovení smrti ohledávané osoby.

1.5 Odborná společnost, další oborová sdružení, konference, záchranářské soutěže ČLS JEP – odborná společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof Tvoří koncepci oboru, vydává doporučené postupy (guidelines), které jsou vytvářeny ve spolupráci s ostatními odbornými společnostmi. Spolupořádá nebo zaštiťuje významné konference, sympozia a soutěže. Součástí odborné společnosti je sekce medicíny katastrof. Internetové stránky: www.urgmed.cz Tab. 1.1 Seznam doporučených postupů (dostupné ke stažení na www.urgmed. cz/postupy/postupy.htm) Číslo DP

Aktualizace

1

1997

Ošetření izolovaných mozkolebečních poranění v přednemocniční péči

2

2011

Neodkladná resuscitace

3

2007

Kompetence RZP

4

Název

vynecháno

5

1999

Ošetření popáleninového traumatu v podmínkách PNP

6

2000

Léčba CMP (nahrazeno DP č. 10)

7

2000

Akutní intoxikace ▶

25

1

1


Číslo DP

Aktualizace

Název

8

2006

Invazivní meningokoková onemocnění – úvodní diagnostika, léčba a převoz pacientů

9

2007

Akutní koronární syndrom v PNP

10

2009

Přednemocniční péče o pacienty s akutním mozkovým infarktem indikované k trombolytické léčbě

11

2007

Správná praxe zdravotnického operačního střediska

12

2011

Telefonicky asistovaná první pomoc

13

2009

Třídicí a identifikační karta pro lékařské třídění

14

2009

Ošetření pacienta se závažným úrazem v PNP

15

2009

Organizace příjmu pacientů na vstupu nemocnice při mimořádných událostech

16

2010

Indikační kritéria pro nasazení LZS

17

2010

Mírná hypotermie po náhlé zástavě oběhu v PNP

18

2011

Hromadné postižení zdraví – postup řešení ZZS v terénu

Tab. 1.2 Mezioborová stanoviska a doporučené postupy Aktualizace Téma 2009

Konsenzuální stanovisko k použití terapeutické hypotermie

2009

Konsenzuální stanovisko k poskytování paliativní péče

2009

Diagnostický a léčebný standard otravy oxidem uhelnatým

2010

Doporučení k rozmístění antidot

Právní závaznost doporučených postupů odborných lékařských společností neexistuje. V textu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008 se uvádí: „…doporučení odborných společností sama o sobě nemají právní váhu, konečné rozhodnutí o volbě vhodného postupu je na lékaři … v případě komplikací diagnostického nebo terapeutického postupu však mohou být doporučení odborných společností použita u soudu jako důkaz … vlastní rozhodnutí o tom, zda nějaký výkon byl, nebo nebyl proveden lege artis, provádí obvykle soud na podkladě znaleckých posudků nebo ústavních posudků, které zhodnotí adekvátnost provedeného postupu.“ Text lze chápat poměrně jednoduše – pokud to je 26


pro konkrétního pacienta prospěšné, tj. máme-li důvod postupovat jinak, než uvádí doporučení, postupujeme, jak považujeme za nejlepší a zvolený postup náležitě zdůvodňujeme a zdokumentujeme. Na druhou stranu, nemáme-li důvody postupovat jinak, a přesto postupujeme odlišně, pak musíme očekávat, že při případném posuzování našeho postupu, jsou doporučení odborných společností považována většinou za ekvivalent normy pro danou situaci. Je tedy na zdravotníkovi, aby zvolený odborný postup náležitě zdůvodnil. Právně závaznou normou pro lékaře jsou mimo jiné závazná stanoviska České lékařské komory (ČLK).

Česká resuscitační rada Multidisciplinární organizace pro neodkladnou resuscitaci a urgentní medicínu a zároveň partner European Resuscitation Council (ERC) pro Českou republiku. Internetové stránky: www.resuscitace.cz

Komora záchranářů ZZS ČR Dobrovolné sdružení nelékařských pracovníků pracujících na záchranné službě. Internetové stránky: www.komorazachranaru.cz

Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR Sdružuje poskytovatele neodkladné přednemocniční péče v ČR. Internetové stránky: www.azzs.cz

Odborné konference K odborným konferencím patří: • Dostálovy dny; • Dny urgentní medicíny v Olomouci; • Brněnské dny urgentní medicíny; • Odborné sympozium české resuscitační rady; • Pelhřimovský podvečer; • Stredoeurópsky kongres urgentnej medicíny a medicíny katastrof (SR); 27

1

1


• Operační řízení ve zdravotnictví; • Medicína katastrof v Hradci Králové.

Záchranářské soutěže Soutěže posádek ZZS národních i mezinárodních mají v ČR a na Slovensku poměrně velkou tradici. Hlavní náplní je plnění připravených, mnohdy velmi neobvyklých soutěžních úkolů. Následně je správný postup řešení úkolů dis kutován s rozhodčími. Situace jsou většinou voleny tak, aby měly co největší edukační přínos pro reálnou práci na záchranné službě. Příklady soutěží – Rallye Rejvíz, Jablonecká Rescue Ski, Záchrana, Lesnica Rescue, SOS, Rozkoš Rescue.

1.6 Integrovaný záchranný systém (IZS) Zpracováno dle: • zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění poz dějších předpisů; • zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů; • vyhlášky 240/2012 Sb., kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů. IZS je použit v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma nebo více složkami integrovaného záchranného systému.

Základní složky IZS Základní složky IZS tvoří: • Hasičský záchranný sbor ČR (HZS); • jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje; • zdravotnická záchranná služba (ZZS); • Policie ČR (PČR).

28


Ostatní složky IZS Poskytují při mimořádné události plánovanou pomoc na vyžádání. • vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (Armáda ČR); • ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (Vojenská policie); • ostatní záchranné sbory (Horská služba ČR, vodní a báňská záchranná služba atd.); • orgány ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice); • havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (elektro- a plynoenergetická); • zařízení civilní ochrany; • neziskové organizace a sdružení občanů (Český červený kříž, Člověk v tísni atd.); • fakultní nemocnice (v době krizových stavů). Složky IZS jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, v Praze primá tora hlavního města nebo Ministerstva vnitra ČR. Hlavními koordinačními orgány jsou operační střediska HZS kraje a Operační a informační středisko Generálního ředitelství HZS ČR. Velitel zásahu je většinou funkcionář HZS. Ve specifických případech může být velitelem zásahu zástupce té složky IZS, která v místě provádí převažující činnost (lékař ZZS, zástupce PČR).

29

1

2


2 Medicínsko-právní problematika na ZZS Uvedené zákony a vyhlášky spolu s citovaným textem zákonných norem se bezprostředně týkají činnosti, organizace a pracovníků ZZS. V textu jsou dále uvedeny povinnosti zdravotnického pracovníka ve vztahu k pacientovi, posky tování péče bez souhlasu pacienta, zachování povinné mlčenlivosti a poskyto vání první pomoci.

2.1 Zákony Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje podmínky poskytování zdravotnické záchranné služby, práva a povinnosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby, povinnos ti poskytovatelů akutní lůžkové péče k zajištění návaznosti jimi poskytova ných zdravotních služeb na zdravotnickou záchrannou službu, podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových situací a výkon veřejné správy v oblasti zdravotnické záchranné služby. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění poz dějších předpisů. Zákon vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrova ného záchranného systému a jejich působnost, působnost a pravomoc stát ních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při

30

Medicínsko-právní problematika na ZZS

přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované působnosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Zákon zapracovává příslušné předpisy práva Evropských společenství a upra vuje podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, celoživotní vzdělávání a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání osob, které získaly způsobilost v jiném členském státě než v České republice. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnické ho povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání ji ných odborných pracovníků, podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států Evropské unie, státní příslušníky mimo členské státy Evropské unie a pro absolven ty akreditovaných zdravotnických studijních programů v České republice v jiném jazyce než českém. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nahradil dlouhodobě platný zákon o péči a zdraví lidu z roku 1966. Uvádíme některé důležité paragrafy vztahující se na kontakt s pacientem a jeho okolím. § 28 Práva pacientů uvádí: „Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Komentář: V podmínkách PNP se předpokládá souhlas pacienta s vyšet řovacími a léčebnými úkony. Vzhledem k povaze poskytování neodkladné péče není nutné tento souhlas písemně vyžadovat. „Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb.“ 31

2

2


Komentář: Nevhodné komentáře ze strany zasahující posádky, zbytečné odhalování pacienta na veřejnosti, otevřené dveře sanitního vozidla při vy šetřování nejsou v souladu s etickými pravidly a tímto paragrafem. § 31 Informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách uvádí: „Poskytovatel je povinen a) zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách; b) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.“ „Informace o zdravotním stavu se nepodá pacientovi, který v důsledku svého zdravotního stavu není schopen poskytované informace vůbec vnímat.“ Komentář: Časový prostor pro sdělení informací o zdravotním stavu a lé čebném postupu je pochopitelně někdy velmi omezený. Nicméně snaha zdravotníků toto provést, musí být patrná. Úroveň sdělení by měla být při způsobena laické veřejnosti a intelektu pacienta. Není vhodné užívat příliš odbornou terminologii. Rozsah a charakter informací by měl být všeobecný, nedoporučuje se formulovat konkrétní diagnózy, spíše pracovat v rovině pracovních diagnóz. Zdravotníci by se měli vyvarovat zatahování okolí do vlastní diferenciálně diagnostické úvahy. § 32 uvádí: „Pacient se může vzdát podání informace o svém zdravotním stavu, popřípadě může určit, které osobě má být podána.“ Komentář: Na druhou stranu pacient může poskytnutí informací o svém zdravotním stavu kterékoliv osobě zakázat. § 34 Poskytování zdravotních služeb se souhlasem uvádí: „Pacientovi, kterému byla podána informace o zdravotním stavu nebo se podání informace vzdal a který odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, nejde-li o případ, kdy lze zdravotní služby poskytnout bez souhlasu, je opakovaně podána informace o jeho zdravotním stavu v rozsahu 32


a způsobem, ze kterého je zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život. Jestliže pacient i nadále odmítá vyslovit souhlas, učiní o tom písemné prohlášení (revers).“ Komentář: Konkrétní podoba reversu (někdy uváděno jako negativní revers) není přesně stanovena. Jeho formální obsah je uveden v předchozí kapito le. Situace reversu u nezletilých a osob zbavených způsobilosti k právním úkonům je podrobněji probrána také v předchozí kapitole. Zdravotní služby poskytované bez souhlasu zahrnují například některá infekční onemocnění vyžadující karanténu. § 36 Dříve vyslovené přání uvádí: „Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit. Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta.“ Komentář: Tento paragraf se dá považovat za zcela nový a převratný. V PNP se můžeme setkat hlavně s nesouhlasem s neodkladnou resuscitací (v an glické literatuře uváděno jako DNR – Do Not Resuscitate). Pokud je toto přání na místě zásahu dostupné a není pochyb o jeho platnosti, musí ho zdravotníci plně respektovat. Na druhou stranu pokud je pacient schopný vyjádřit nesouhlas s dříve vysloveným přáním, má tato jeho změna roz hodnutí prioritu. § 49 Povinnosti zdravotnického pracovníka uvádí: „Zdravotnický pracovník je povinen poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb.“ Komentář: Povinnost poskytnout první pomoc je zahrnuta i v trestním zákoníku.

33

2

2


§ 50 Práva zdravotnického pracovníka uvádí: „Zdravotnický pracovník má právo a) získat od pacienta informace o tom, že pacient, kterému má poskytovat zdravotní služby, je nosičem infekční nemoci podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu.“ „Zdravotnický pracovník má právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví.“ Komentář: Bezpečnost zasahující posádky je vždy na prvním místě! Zhod nocení přítomných a hrozících nebezpečí musí být provedeno bezodkladně po příjezdu na místo. Během zásahu pak neustále vyhodnocováno. § 51 Zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami uvádí: „Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje: a) předávání informací nezbytných pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb; b) za porušení povinné mlčenlivosti se rovněž nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností při plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo oznámit spáchání trestného činu. Povinná mlčenlivost podle odstavce platí též pro osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka.“ Komentář: Povinnost oznamovat určité skutečnosti znamená povinnost hlášení trestných činů podléhajících oznamovací povinnosti nebo povinnost překazit trestné činy uvedené v trestním zákoně. V podmínkách PNP se může jednat o trestné činy: týrání svěřené osoby, pohlavní zneužívání, těžké ublížení na zdraví, vraždy. Tyto případy je nutné bezodkladně hlásit Policii ČR a toto hlášení zaznamenat do výjezdového záznamu. Poskytnutí infor mací o pacientovi příslušníkům Policie ČR v jiných případech než ve výše uvedených (např. dopravní nehoda se zraněním), je možné pouze tehdy, pokud předloží policie písemný souhlas pacienta s poskytnutím informací nebo písemný souhlas soudce.

34


Osobami získávajícími způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka se rozumí studenti zdravotnických škol a lékařských fakult. Ři diči ZZS patří mezi jiné odborné pracovníky. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších přepisů. § 150 Neposkytnutí pomoci uvádí: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“ § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku uvádí: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“

2.2 Vyhlášky Vyhláška 240/2012 Sb., kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů. Obsahuje paragrafy: • stupně naléhavosti tísňového volání; • operační řízení letecké výjezdové skupiny; • organizačně provozní řád ZOS; • komunikační řád poskytovatele ZZS; • činnost zdravotnické složky v místě události s HPZ; • označení členů zdravotnické složky a stanovišť skupin v místě události s HPZ; • traumatologický plán poskytovatele ZZS; • označení zdravotnického zařízení poskytovatele ZZS; • označení pracovního oděvu člena výjezdové skupiny.

35

2

2


Vyhláška 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů. V § 4 vyhlášky jsou uvedeny součásti zdravotnické dokumentace ZZS: a) zvukový záznam o příjmu volání na národní číslo tísňového volání 155 a vý zev předaných operačním střediskem jiné základní složky integrovaného záchranného systému; b) záznam operátora v digitální formě; c) kopie záznamu o výjezdu; d) identifikační a třídicí karta; e) záznam o hromadném odsunu pacientů. Vyhláška 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Pracovníků ZZS se týká příloha č. 6 k této vyhlášce. Vyhláška 296/2012 Sb., o požadavcích na vybavení poskytovatele zdravotnické dopravní služby, poskytovatele zdravotnické záchranné služby a poskytovatele přepravy pacientů neodkladné péče dopravními prostředky a o požadavcích na tyto dopravní prostředky, ve znění pozdějších předpisů. V příloze této vyhlášky je uvedeno nezbytné vybavení vozidel RLP, RV, RZP a vrtulníku LZS (viz kap. 1.2 a 3). Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Zdravotnických záchranářů a operátorů se týkají § 17, 108 a 109. § 17 Zdravotnický záchranář (1) Zdravotnický záchranář vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace poskytuje v rámci přednemocniční neod kladné péče, včetně letecké záchranné služby, a dále v rámci anesteziologicko -resuscitační péče a v rámci akutního příjmu specifickou ošetřovatelskou péči. Přitom zejména může: a) monitorovat a hodnotit vitální funkce, včetně snímání elektrokardiografic kého záznamu, průběžného sledování a hodnocení poruch rytmu, vyšetření a monitorování pulzním oxymetrem; 36


b) zahajovat a provádět kardiopulmonální resuscitaci s použitím ručních kří sicích vaků, včetně defibrilace srdce elektrickým výbojem po provedení záznamu elektrokardiogramu; c) zajišťovat periferní žilní vstup, aplikovat krystaloidní roztoky a provádět nitrožilní aplikaci roztoků glukózy u pacienta s ověřenou hypoglykemií; d) provádět orientační laboratorní vyšetření určená pro urgentní medicínu a orientačně je posuzovat; e) obsluhovat a udržovat vybavení všech kategorií dopravních prostředků, řídit pozemní dopravní prostředky, a to i v obtížných podmínkách jízdy s využitím výstražných zvukových a světelných zařízení; f) provádět první ošetření ran, včetně zástavy krvácení; g) zajišťovat nebo provádět bezpečné vyproštění, polohování, imobilizaci, transport pacientů a zajišťovat bezpečnost pacientů během transportu; h) vykonávat v rozsahu své odborné způsobilosti činnosti při řešení následků hromadných neštěstí v rámci integrovaného záchranného systému; i) zajišťovat v případě potřeby péči o tělo zemřelého; j) přejímat, kontrolovat a ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a za jišťovat jejich dostatečnou zásobu; k) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipu lovat s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu; l) provádět neodkladné výkony v rámci probíhajícího porodu; m) přijímat, evidovat a vyhodnocovat tísňové výzvy z hlediska závažnosti zdra votního stavu pacienta a podle stupně naléhavosti, zabezpečovat odpovída jící způsob jejich řešení za použití telekomunikační a sdělovací techniky; n) provádět telefonní instruktáž k poskytování první pomoci a poskytovat další potřebné rady za použití vhodného psychologického přístupu. (2) Zdravotnický záchranář v rámci přednemocniční neodkladné péče, včetně letecké záchranné služby, a dále v rámci anesteziologicko-resuscitační péče a v rámci akutního příjmu může bez odborného dohledu na základě indikace lékaře vykonávat činnosti při poskytování diagnostické a léčebné péče. Přitom zejména může: a) zajišťovat dýchací cesty dostupnými pomůckami, zavádět a udržovat inha lační kyslíkovou terapii, zajišťovat přístrojovou ventilaci s parametry urče nými lékařem, pečovat o dýchací cesty pacientů i při umělé plicní ventilaci; b) podávat léčivé přípravky, včetně krevních derivátů;

37

2

2


c) asistovat při zahájení aplikace transfuzních přípravků a ošetřovat pacienta v průběhu aplikace a ukončovat ji; d) provádět katetrizaci močového měchýře dospělých a dívek nad 10 let; e) odebírat biologický materiál na vyšetření; f) asistovat při porodu a provádět první ošetření novorozence; g) zajišťovat intraoseální vstup. § 108 Operátor zdravotnického operačního střediska Zdravotnický záchranář po získání specializované způsobilosti vykonává čin nosti podle § 17. § 109 Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu vykonává činnosti podle § 17 a § 54 písm. a) a dále poskytuje specifickou ošetřovatelskou péči a neodkladnou diagnosticko-léčebnou péči na úseku neodkladné péče, anesteziologicko-resus citační péče a v rámci akutního příjmu. Přitom zejména může: a) bez odborného dohledu a bez indikace lékaře 1. zajišťovat dýchací cesty dostupnými pomůckami u pacienta staršího 10 let při prováděné kardiopulmonální resuscitaci; 2. zahájit a provádět kardiopulmonální resuscitaci pomocí použití přístro jů k automatické srdeční masáži, včetně defibrilace srdce elektrickým výbojem po provedení záznamu elektrokardiogramu, a podání léčiv pro resuscitaci bezprostředně nezbytných; 3. odebírat biologický materiál na vyšetření; 4. zavádět a udržovat kyslíkovou terapii; 5. zajišťovat intraoseální vstup; 6. zajišťovat stálou připravenost pracoviště, včetně funkčnosti speciální pří strojové techniky a materiálního vybavení, sledovat a analyzovat údaje na speciální přístrojové technice, rozpoznávat technické komplikace a řešit je; 7. provádět zdravotnickou část záchranných a likvidačních prací při mimo řádných událostech v součinnosti s velitelem zásahu; b) bez odborného dohledu na základě indikace lékaře 1. provádět měření a analýzu fyziologických funkcí pomocí přístrojové tech niky, včetně využití invazivních metod; 2. provádět externí kardiostimulaci; 38


3. provádět tracheobronchiální laváže pacientů s tracheální intubací; 4. zavádět gastrickou sondu a provádět výplach žaludku u pacienta při vě domí; 5. zavádět gastrickou sondu a provádět výplach žaludku u pacienta staršího 10 let v bezvědomí se zajištěnými dýchacími cestami; 6. provádět extubaci tracheální kanyly. Závěr: Zákony a vyhlášky jsou mnohdy složité a nepřehledné. Neznalost neo mlouvá a důsledky nedodržení platných právních norem mohou být pro zdra votnického pracovníka velmi závažné v rovině občanskoprávní, pracovněprávní, trestní a disciplinární!

39

2

3


3 Letecká záchranná služba (LZS) 3.1 Historický vývoj a současnost Od roku 1951 postupně vznikal letecký oddíl se sídlem na letišti v Praze-Ruzyni, který měl kromě jiných úkolů zabezpečovat „záchrannou pomocnou leteckou službu při živelných pohromách“. Vývoj vrtulníkové techniky po 2. světové válce umožnil její větší využití k záchranným pracím. Výhodou vrtulníků byla možnost přistání a vzletu v nepřístupném terénu i schopnost „viset“ nad zvo leným místem zásahu či pátrání. První záchranná akce za použití vrtulníku se na území Československa uskutečnila 23. 9. 1965 v pohoří Vysokých Tater. Do akce na záchranu jugoslávské horolezkyně byla nasazena helikoptéra typu Mi-4. Tento zásah v obtížném horském prostředí dopadl úspěšně. V roce 1976 byla zřízena odloučená skupina leteckého oddílu na letišti v Po pradu, která ve spolupráci s horskou službou ve Vysokých Tatrách zajišťovala záchranné práce a pátrání po pohřešovaných turistech. Po katastrofě záchran ného vrtulníku v roce 1978 však tato služba byla přerušena a dále prováděna jen příležitostně do roku 1988. V těchto letech se vrtulníky využívaly při pátrání po pohřešovaných dětech nebo horolezcích. Stále více se rozmáhalo používá ní letecké techniky při záchraně lidských životů rychlým transportem do ne mocnice, a to v případech, kdy byl pacient v kritickém stavu a běžný pozemní transport by nepřežil. V průběhu let 1977 a 1978 byly shromážděny informace o leteckých záchran ných službách z celé Evropy, včetně zkušebních provozů a jejich vyhodnocení. Avšak teprve spojením úsilí se Záchrannou službou Praha dostávala představa určitou podobu záchranného systému. V roce 1984 byly prováděny lety s léka řem na palubě vrtulníku. V souvislosti s dalším prudkým rozvojem dopravy, turistiky a nárůstem úrazů při pracovních činnostech a rekreacích došlo k vy hodnocení situace na úrovni vlády a v březnu 1987 k uzavření dohody mezi tehdejším ministerstvem vnitra, federálním ministerstvem dopravy a českým ministerstvem zdravotnictví o zřízení zkušebního provozu a zahájení letecké záchranné služby s pomocí vrtulníků v Praze a následně v Banské Bystrici. Od 1. 4. 1987 byl tedy zahájen zkušební provoz letecké záchranné služby. Postupně byl zaváděn trvalý provoz letecké záchranné služby i v jiných částech republiky. Proběhl výběr vhodných míst k přistávání u nemocnic, rychle vznikaly heliporty a zrodila se první stanoviště letecké záchranné služby. V současné době existuje 40

Letecká záchranná služba (LZS)

deset stanovišť letecké záchranné služby pokrývajících téměř celé území České republiky. V akčním rádiu každého stanoviště je přibližně 70 km. Tab. 3.1 Přehled stanovišť LZS v České republice Volací znak

Místo

Provozovatel

Kryštof 01

Praha-Ruzyně

Policie ČR

Kryštof 04

Brno

Alfa-Helicopter, spol. s r.o.

Kryštof 05

Ostrava

DSA a.s. (Delta System-Air)

Kryštof 06

Hradec Králové


Kryštof 07

Plzeň-Líně

Armáda ČR

Kryštof 09

Olomouc


Kryštof 12

Jihlava


Kryštof 13

Hosín-České Budějovice


Kryštof 15

Ústí nad Labem


Kryštof 18

Liberec


Z uvedené tabulky vyplývá, že v některých případech dochází k značnému překrytí (střední Čechy), jinde zůstává část území nepokryta (západní Čechy, východní Morava). Operační řízení vrtulníků LZS spadá pod zdravotnické operační středisko příslušného kraje, ve kterém se nachází stanoviště LZS. Zdra votnická operační střediska Karlovarského, Pardubického a Zlínského kraje oslovují okolní kraje s žádostí o vzlet vrtulníku LZS. Tab. 3.2 Přehled stanovišť LZS na Slovensku Volací znak

Místo

Kryštof 01

Bratislava

Kryštof 02

Bánská Bystrica

Kryštof 03

Poprad

Kryštof 04

Košice

Kryštof 05

Nitra

Kryštof 06

Žilina

Kryštof 07

Trenčín

41

3

3


Na území Slovenské republiky zajišťuje leteckou záchrannou službu společnost Air-Transport Europe, spol. s.r.o.

3.2 Činnosti LZS Činnost LZS je definována vyhláškou 240/2012 Sb., ve znění pozdějších před pisů, která je prováděcím předpisem zákona o ZZS. Zdravotnické operační středisko rozhodne o vyslání letecké výjezdové skupiny (LVS) zejména: • v případě prvního nebo druhého stupně naléhavosti tísňového volání, po kud nelze dosáhnout místa události pozemní výjezdovou skupinou v době nezbytné pro účinné poskytnutí přednemocniční neodkladné péče; • lze-li předpokládat zkrácení doby přepravy pacienta k cílovému poskyto vateli akutní lůžkové péče LVS o více než 15 minut ve srovnání s přepravou pozemní výjezdovou skupinou; • pokud je místo události pro pozemní výjezdovou skupinu nepřístupné nebo obtížně přístupné nebo; • lze-li předpokládat, že přepravou LVS se významně omezí riziko možného zhoršení zdravotního stavu pacienta, které hrozí při jiném způsobu přepravy.

3.3 Výhody a nevýhody LZS Výhody LZS: • zkrácení časového intervalu poskytnutí neodkladné lékařské péče ve vzdá lených místech s omezenou dostupností pro pozemní výjezdové skupiny; • přímé dosažení místa zásahu (i míst jinak obtížně přístupných); • snadnější vyhledávání místa zásahu především při dopravních nehodách; • zkrácení doby transportu pacienta na vzdálené specializované pracoviště. Nevýhody LZS: • závislost provedení letu na viditelnosti a povětrnostních podmínkách; • v některých případech nemožnost přistání v blízkosti pacienta, např. v čle nitém terénu nebo uvnitř osad; • těsné prostorové poměry s omezenými diagnostickými a terapeutickými možnostmi v průběhu letu;

42

Letecká záchranná služba (LZS)

• omezená komunikace s pacientem dána zvýšenou hladinou hluku během letu; • vysoké náklady na provoz.

3.4 Vrtulník a místo přistání Posádka vrtulníku je obvykle tvořena pilotem, lékařem a zdravotnickým zá chranářem. Mezi používané vrtulníky patří: Bell 206 a 427, Eurocopter 135 T2, Sokol W3A (Armáda ČR) a Agusta A109K2 (Slovenská republika). Zdravot nické vybavení vrtulníku LZS odpovídá vybavení sanitního vozu RLP kromě: • zařízení pro přepravu sedícího pacienta, pokud funkci tohoto zařízení nemají nosítka s podvozkem; • dvou tlakových lahví na kyslík, každé s obsahem 10 1 s příslušenstvím k in halačnímu podávání kyslíku, včetně polomasky, průtokoměru a redukčního ventilu; • dvou tlakových lahví na kyslík, každé s obsahem 2 1; • vozidlové radiostanice; • přenosné radiostanice; • zařízení pro vnitřní komunikaci mezi řidičem a osobami v prostoru pro pacienty, pokud vnitřní uspořádání vozidla neumožňuje přímou komunikaci mezi nimi; • zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného zvláštním zvukovým výstražným zařízením.

Místo přistání Pro výběr přistávacích ploch je nutné dodržet následující pravidla, pokud ne existuje nemocniční heliport nebo zavedené provozní místo: • přistávací plocha je velká minimálně asi jako tenisový kurt; • plocha pro přistání by neměla mít prašný povrch; • v blízkosti místa přistání se nesmí nacházet volné předměty, které by mohly vzlétnout vlivem proudu vzduchu od rotoru vrtulníku nebo předměty, které by mohl proud vzduchu poškodit, převrátit, posunout apod.; • v bezprostřední blízkosti místa přistání se nenacházejí dráty elektrické roz vodné sítě.

43

3

3


O místě přistání vrtulníku s konečnou platností rozhoduje pilot vrtulníku. Při rekognoskaci místa si jej i sám vybírá.

Přistání a přiblížení k vrtulníku Kontaktní osoba zabezpečí na vybrané přistávací ploše odstranění všech před mětů, které by mohly tlakem vzduchu od rotoru odlétnout. Zabezpečí také, aby při přistávání vrtulníku byl zamezen pohyb osob na přistávací ploše. Pokud jsou k dispozici signální prostředky, aktivuje je při přiblížení vrtulníku. Signál ní prostředky slouží k upoutání pozornosti pilota a dávají informaci o směru a rychlosti větru. Pokud tyto prostředky nejsou k dispozici, intenzivně máváme bundou nebo reflexní vestou tak, aby nás bylo možné vidět ze vzduchu. Kon taktní osoba se postaví zády proti směru větru (vítr vane do zad) na okraj vy brané přistávací plochy (pilot na ni musí při přistávacím manévru vidět) a dává signál – přistaňte (rozpažení horních končetin do tvaru písmene Y). Pomocí dalších signálů provádí navedení vrtulníku na místo přistání. V koncové fázi přistání je dobré pokleknout, kdyby se pilot rozhodl přistát těsně u navádějícího nebo z důvodu lepší stability v proudu vzduchu od rotorů. Po přistání je k vrtulníku možné přistoupit až na pokyn člena posádky. K vrtulníku se přistupuje většinou z boční strany! V žádném případě ne zezadu! Pro lepší orientaci za snížené viditelnosti slouží světla na stranách a ocase vrtulníku. Pravá strana stroje je označena zeleným světlem, levá strana červeným světlem a ocasní část bílým světlem. Osoby přibližující se k vrtulníku s rotorem v chodu nesmí mít předměty, které by mohly odlétnout, např. čepice apod. Veškeré další předměty musí být k vrtulníku nošeny tak, aby nemohlo dojít ke kontaktu s otáčejícím se rotorem (dlouhé předměty nenosit svisle, ale vodorovně). Při přistání vrtulníku v nerov ném terénu se nesmí osoby přibližovat také do míst, kde je výrazně zmenšen prostor mezi zemí a rotorem.

44

Urgentní příjem

4 Urgentní příjem Urgentní příjmy (samostatná oddělení, součásti klinik či oddělení) jsou pra coviště, kde je soustředěna neodkladná nemocniční péče o pacienta s náhlou změnou zdravotního stavu. Představují důležitý článek v řetězci plynulého po skytování komplexní zdravotní péče pacientům, kteří jsou v rámci přednemoc niční etapy zajištěni a do zdravotnických zařízení (ZZ) přiváženi posádkami ZZS. Další pacienti jsou přiváženi z terénu dopravou raněných, nemocných a rodiček (DRNR), ale jsou zde ošetřováni i samostatně přijíždějící či příchozí nemocní. Díky existenci těchto částí nemocnic je optimálně zajištěna kontinuita poskytované péče mezi její částí přednemocniční a neodkladnou nemocniční. Jedná se o ambulantní část zdravotnického zařízení, která mimo jiné současně představuje i účinný filtr těch stavů, které nevyžadují hospitalizaci a které lze vyřešit ambulantně s využitím observačních lůžek. Tímto způsobem lze snížit počet hospitalizací, případně i vyšetření v odborných specializovaných ambu lancích zdravotnického zařízení. Urgentní příjem (UP) představuje důležitou část zdravotnického zařízení, která koncentruje do jednoho místa odborníky i materiální prostředky k řešení akutní změny zdravotního stavu pacientů na různých úrovních. Urychluje průnik především kritických stavů k místu defi nitivního ošetření. Pro ostatní pacienty představuje zrychlení jejich ošetření, komfort při vyšetřování a vyčkávání na výsledky, široké spektrum odborností na jednom místě. K rychlosti diferenciální diagnostiky na UP přispívá také návaznost komplementu (biochemické laboratoře, radiologie – RTG, sonogra fie, CT, MRI). Směrování pacientů z UP je dle jejich stavu – k hospitalizaci na jednotlivá zdravotnická pracoviště (lůžko resuscitační, intenzivní či standardní péče), k výkonu na operační sál či intervenční pracoviště nebo propuštění do domácího ošetření. Urgentní příjmy jsou stěžejním oddělením zdravotnického zařízení v případě mimořádné události s výskytem většího počtu zraněných či postižených. Na akreditovaných pracovištích probíhá pregraduální a postgra duální výuka lékařů, zdravotních sester, záchranářů. Ve fakultních nemocnicích (FN) jsou provozovány komplexní urgentní příjmy (např. FN Olomouc, Ostra va, Brno, Hradec Králové, Praha-Motol). V nemocnicích krajského a okresního typu jsou postupně zřizována pracoviště urgentních příjmů. Organizace jed notlivých UP není zcela jednotná, stejně tak není jednotné názvosloví. Objevují se i jiná označení – akutní příjem, centrální příjem nebo Emergency. Nicméně myšlenka centralizace akutní péče do jednoho místa zdravotnického zařízení

45

4

4


zůstává. Pro příklad níže uvádíme strukturu Oddělení urgentního příjmu Fa kultní nemocnice v Olomouci. Struktura urgentního příjmu: • informační úsek (recepce, operační středisko); • vysokoprahová část (Emergency room); • nízkoprahová část (specializované ambulance); • bezprahová část (všeobecná ambulance); • lůžková část (expektační lůžka); • heliport. Pro organizaci příjmu většího počtu pacientů na vstupu do zdravotnického zařízení je vytvořen doporučený postup č. 15 OS UM a MK.

4.1 Informační úsek Operační středisko Jedná se o kontaktní místo zdravotnického zařízení pracující v nepřetržitém provozu, které je v kontinuálním radiovém i telefonickém spojení s krajským operačním střediskem ZZS, ale i s dalšími složkami IZS (Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR). Operátorka UP je také v telefonickém kontaktu se zaměst nanci UP, monitoruje jejich pohyb, současně je ve spojení s jednotlivými konzi liáři. Svolává tým Emergency, konziliáře, koordinuje činnost na UP. Obsluhuje tísňovou linku UP, kam jsou směrovány akutní požadavky na tým Emergency (neodkladné resuscitace), konzultační linku UP (dotazy z terénu, ale i z jiných ZZ), monitoruje lůžkovou kapacitu zdravotnického zařízení a okolních ZZ, především v rámci připravenosti na výskyt většího počtu zraněných. Přebírá pacienty od posádek ZZS a DRNR, po kontrole vitálních funkcí a přetřídění je předává do jednotlivých ambulancí UP. Konzultuje své postupy s lékařem Emergency, který je současně vedoucím operačního střediska.

Recepce Je místem, kam jsou směrováni příchozí pacienti s náhlou změnou zdravotního stavu. Nepřetržitě je zde přítomna všeobecná sestra, která pacienty zaregistruje 46

Urgentní příjem

a třídí do jednotlivých ambulancí. Nedílnou součástí je i diskrétní zóna (prostor) umožňující odebrání pečlivé anamnézy, včetně případných intimních informací, a také umožňuje orientační vyšetření.

4.2 Vysokoprahová část – Emergency room Emergency room (ER) s kompletně vybavenými transportními resuscitačními lůžky přebírá pacienty se selhávajícími či selhanými vitálními funkcemi od posádek ZZS a DRNR. Po převzetí je pacient kontinuálně monitorován, jsou provedena nezbytná vyšetření a ošetření s cílem stabilizace základních vitálních funkcí (včetně pokračující resuscitace), stanovení diagnózy a co nejrychlejší předání pacienta k definitivnímu řešení jeho zdravotního stavu. Tato časná ne mocniční intenzivní a resuscitační péče má k dispozici monitorovací techniku, přístroje k podpoře vitálních funkcí, k rychlé diagnostice (ultrasonografický přístroj, biochemický analyzátor), rozsáhlé spektrum farmak, detašované krevní deriváty a transfuzní přípravky, nástroje k urgentním výkonům (koniotomie, tracheostomie, torakotomie) a pomůcky ke stabilizaci a imobilizaci. Vedoucí týmu Emergency je lékař-urgentista, který spolupracuje s nelékařským zdra votnickým personálem (sestra, sanitář) a přivolanými konziliáři (dle povahy poranění či onemocnění – anesteziolog, chirurg, traumatolog, neurochirurg, urolog, plastický chirurg, stomatochirurg, kardiolog, plicní lékař, neurolog, ORL, oční lékař, pediatr, kardiochirurg). Tito konziliáři jsou dostupní na tele fonu a dostavují se na ER na výzvu operátorky UP. Výhodou je těsná návaznost radiodiagnostického komplementu. Ve ZZ pavilonového typu je tým ER vyu žíván i k ambulantním resuscitacím v areálu. Je také využívána tzv. intenzivní převozová služba, která spolupracuje při těchto zásazích a dále se podílí na převozech pacientů vyžadujících intenzivní péči – z ER k hospitalizaci, na ope rační sály v jiných pavilonech. Dle potřeby je tvořena lékařem ER a sestrou ER, nebo jen sestrou ER a samozřejmě řidičem. Lze říci, že v areálu ZZ nahrazuje posádku ZZS. K dispozici je pro tyto účely vybavený sanitní vůz.

4.3 Nízkoprahová část – specializované ambulance Slouží k vyšetření a ošetření pacientů bez ohrožení základních vitálních funkcí, kteří jsou přivezeni ZZS či DRNR nebo přicházejí sami, s doporučením od praktického lékaře, či bez něj. Jedná se o specializované ambulance v oboru 47

4

4


chirurgie, včetně traumatologie, vnitřního lékařství, neurologie, urologie. Lékař -specialista zde vyšetří pacienta s akutní změnou zdravotního stavu, využívá zá zemí UP, blízkého komplementu (radiologie, laboratoř). Může zahájit adekvátní terapii s využitím expektačních lůžek, případně provést výkon na chirurgickém zákrokovém sálku. V případě zlepšení stavu, kdy není indikována hospitalizace ve ZZ, je pacient propuštěn domů. Další kontrola je pak realizována v ambulanci (poradně) příslušné kliniky. Pokud naopak hospitalizace indikována je, pacient je předán na lůžkovou část specializované kliniky.

4.4 Bezprahová část – všeobecná ambulance Všeobecná ambulance je nedílnou součástí urgentního příjmu. Nepřetržitě je zajišťována praktickým lékařem a řeší akutní stavy, kdy nedochází k ohrožení základních vitálních funkcí a nevyžadující vyšetření specialistou, tedy pacienty s minimální změnou zdravotního stavu. Její hlavní zatížení by mělo být po ukončení ordinační doby praktických (obvodních) lékařů v terénu, tedy v od poledních a nočních hodinách. Všeobecná ambulance slouží jako účinný filtr specializovaných nízkoprahových ambulancí. Zabraňuje jejich nadměrnému přetěžování.

4.5 Lůžková část – expektační lůžka Lůžková část UP představuje místo pro uložení pacientů ke krátkodobé ob servaci v rámci diferenciální diagnostiky prováděné ve všech ambulancích UP (vyšetřování pacienta, vyčkávání na výsledky vyšetření, doplňující konziliár ní vyšetření atd.). Samozřejmě je zde možné zahájení terapie akutní poruchy zdravotního stavu před přijetím k hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení. Při úspěchu krátkodobé terapie zde podané je možné pacienta odeslat do domácího ošetření. Některá lůžka jsou s výhodou umístěna do oddělených boxů – tímto způsobem je zajištěno soukromí pacientů při vyšetření i při jejich terapii. V ně kterých indikovaných případech je tímto umožněna i částečná izolace pacienta. Součástí úseku expektačních lůžek je i izolační box pro nemocné s infekčním onemocněním. V každém případě by pobyt pacienta na expektačním lůžku neměl přesáhnout 24 hodin.

48

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny

Recommend Documents