Pracovní materiály pro účastníky kurzů. Program 2 Ekonomické a finanční vzdělávání

Program 2 – Ekonomické a finanční vzdělávání, modul 2 - Systém ekonomiky podniku, zdroje financování podniku

Pracovní materiály pro účastníky kurzů

Program 2 Ekonomické a finanční vzdělávání

Modul 2 Systém ekonomiky podniku, zdroje financování podniku

vytvořený v rámci realizace projektu SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o. Brno, Křenová 52, 602 00 Brno „Vyšší úroveň dalšího vzdělávání v klíčových oborech podnikání“ registrační číslo: CZ.1.07/3.2.04/03.0018 hrazeného z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost prostřednictvím Krajského úřadu Jihomoravského kraje

Listopad 2015 SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

1 / 29


Časový průběh modulu Dopolední část Poslání a organizace modulu, motivace organizátorů a přednášejících Vstupní autokorekční test Systém ekonomiky podniku I – struktura (teoretický vstup) Systém ekonomiky podniku II – organizace a synergie (teoretický vstup) 10:35 – 10:45 přestávka Systém ekonomiky podniku III – vnější prvky a vazby (teoretický vstup) Konzultace a diskuse k systému ekonomiky podniku s vyjasněním případných nejasností Ilustrační příklady Nové prvky organizační struktury podniku (mýty a skutečnost) 13:00 – 13:50 oběd 13:50 – 15:30 Zdroje financování podniku I – interní a externí zdroje, zdroje vlastní a cizí Zdroje financování podniku II – alternativní zdroje 15:30 – 15:40 přestávka 15:40 – 17:00 Shrnutí modulu, aplikace, konzultace a výstupní autokorekční test Aplikační příklady, případové studie Konfrontace teorie se zkušenostmi účastníků modulu Případný návrat ke speciálním teoretickým aspektům modulu Výstupní autokorekční test (s následně dostupným řešením)

SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

2 / 29


OBSAH strana I)

Poslání a organizace modulu, motivace organizátorů a přednášejících

4

II)

Systém ekonomiky podniku I – struktura (teoretický vstup)

4

III)

Systém ekonomiky podniku II – organizace a synergie (teoretický vstup)

9

IV)

Systém ekonomiky podniku III – vnější prvky a vazby (teoretický vstup)

10

V)

Nové prvky organizační struktury podniku (mýty a skutečnost) Ilustrační příklad V.1 Prvky organizační struktury podniku a původní struktura systému finančního řízení V.2 Prvky organizační struktury podniku a domácí struktura systému finančního řízení

11

Zdroje financování podniku I – interní a externí zdroje, zdroje vlastní a cizí

13

VI)

11 12

VII) Zdroje financování podniku II – alternativní zdroje

24

VIII) Aplikační příklady, případové studie VIII.1 Aplikační příklady, případová studie 1 – Bankovní úvěry VIII.2 Aplikační příklady, případová studie 2 – Alternativní zdroje, vč. pojistného plnění VIII.3 Aplikační příklady, případová studie 3 – IPO

25 25 26

Literatura

28

Příloha Schémata organizačních struktur

29

27

● organizační struktura s širokým rozpětím řízení – plochá organizační struktura ● organizační struktura s úzkým rozpětím řízení – strmá organizační struktura ● tvorba organizačních jednotek podle podnikových funkcí ● divizionální tvorba organizačních jednotek - podle výrobků ● divizionální tvorba organizačních jednotek - podle trhů ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniový systém (jednoliniový) ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniový systém (víceliniový) ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniově štábní systém ● organizační struktura zaměřená na trhy a výrobky ● organizační struktura zaměřená na technologii a výrobní procesu ● organizační struktury podle charakteru podniku - průkopnická organizace ● vícekriteriální organizační struktura (maticová organizace) ● divizionální organizace podle SBU ● maticová organizace podle SBU


3 / 29


I) Poslání a organizace modulu, motivace organizátorů a přednášejících - posláním modulu je přispět ke konkurenceschopnosti podniků, jejichž zaměstnanci jsou účastni na modulu - organizace modulu je podřízena cíli učinit tak co nejefektivněji (rozsah a intenzita modulu) - rozhodující motivace organizátorů i přednášejících spočívá v přesvědčení o prospěšnosti ekonomické teorie pro ekonomickou praxi a ve víře v možnost efektivního sdílení klíčových teoretických konceptů ekonomiky podniku a zdrojů jeho financování mezi zástupci ekonomické teorie a representanty podnikové praxe - sporná místa ekonomické teorie budou v průběhu modulu komentována s cílem vysvětlit příčiny současného stavu a možnosti jeho změn. Slepá víra v autority se zde nepředpokládá.

II) Systém ekonomiky podniku I – struktura (teoretický vstup) a) podnik jako systém (cíle, funkce a prvky) Podnikové cíle jsou ze systémového pohledu hodnoceny jako nejvýznamnější komponenta podnikového organismu. Nicméně bez synergických efektů z vazeb na funkce podniku a prvky podnikové organizační struktury je jejich reálnost a tím i dosažitelnost sporná. i) cíle podniku a míra jejich splnění jsou rozhodující pro hodnocení úspěšnosti podniku V teorii převládá představa, že bez náročného cílování podniku je může být jeho budoucnost problematická: „Potíže mají ty firmy, které nemají ambice!“ Nicméně se jako samozřejmý ukazuje požadavek reálnosti stanovení ambiciózních cílů. ii) původ či vznik podnikových cílů - jsou odvozovány empiricky z potřeb ekonomické praxe - ideologické či politické vlivy jsou v cílování podniků až na výjimky ■ Německo – čtyřletý plán, ■ USA – New Deal, ■ Evropa – Marshalův plán, atd. nejednoznačně a s rozpaky - zásadně mají vyjadřovat tvorbu hodnoty podniku (nejčastěji pro vlastníky) iii) podnikové cíle lze třídit či členit podle různých kritérií; za hlavní lze považovat třídění podle: - významu (hierarchie) cíle, - velikosti (rozsahu) cíle, - časového hlediska, - obsahu cíle a - vztahu mezi cíly. SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

4 / 29


b) hierarchie cílů ekonomiky podniku (nejvýznamnější členění podnikových cílů) i) primární cíl/cíle podniku - maximalizace zisku - maximalizace tržní ceny akcií - maximalizace hodnoty podniku - maximalizace shareholder value Za strategicky významné, jsou považovány tři následující finančně orientované cíle podniku: 1) maximalizace tržní hodnoty firmy 2) optimalizace podnikového rizika 3) respektování časového faktoru - hodnota peněz, kontinuita podnikání, cash-flow (CF). Zajímavé je, že v tomto přehledu kategorie zisku chybí! To je důkazem nejednotnosti teorie ekonomiky podniku, neboť význam zisku nejen pro maximalizaci tržní hodnoty podniku je zcela zřejmý. Kritérium zisku (jeho maximalizace), tak může sloužit jako příklad jen podmíněně přijímaných podnikových cílů do jejich oficiální množiny. Část teoretiků finančního řízení podniku o něm totiž tvrdí, že vlastně ani neexistuje. Tato podmíněnost může být spojována jak s časem, tak i s individualitou subjektu finančního řízení ať již v rovině teoretické či praktické. V procesu transformace těchto účelových funkcí z roviny strategické do úrovně taktického a případně i operativního finančního řízení podniku (operacionalizace) se ukazuje potřeba jejich transformace do množiny finančních cílů podniku těchto nižších úrovní řízení. Ty vyjadřují v zásadě tutéž orientaci ve finančním řízení podniku, více však odpovídají nástrojům a informacím, které jsou na nižších stupních finančního řízení obvykle k disposici. ii) druhy cílů - vrcholové a podřadné (resp. i mezicíle) - omezené a neomezené - maximalistické a minimalistické - dlouhodobé a krátkodobé - komplementární a konkurenční, protikladné a indiferentní - ekonomické - technické - sociální.


5 / 29


Je tedy zřejmé, že finanční cíle podnikání budou odpovídat různým konkrétním podmínkám daného podniku (včetně úrovně řízení) a že jejich množina může být i značně rozsáhlá. Nejčastěji lze objevit následující (prakticky používané) finanční cíle podnikání firmy: ■ maximalizace zisku (historicky tradiční) ■ maximalizace výnosu na úrovni cash-flow (CF), z čehož plyne zprostředkovaně ■ maximalizace tržní hodnoty podniku ■ zajištění likvidity (jako krátkodobý finanční cíl), s nímž mohou být spojeny i cíle dlouhodobé ■ maximalizace hodnoty podniku (vlastní jmění) ■ přežití podniku (absolutní důkaz jeho životaschopnosti v dlouhém časovém horizontu). Zvláštní význam mají syntetické finanční cíle či syntetická finanční kritéria, mezi kterými je nejčastěji uváděno finanční zdraví podniku jako logický průnik podnikem dosažené rentability a likvidity. finanční zdraví = rentabilita (zisk) + likvidita (CF) V procesu operacionalizace finančních cílů podniku je vhodné začít již na úrovni podnikové finanční politiky, což je nepochybně strategická úroveň řízení. Mimo již výše uvedená strategická kritéria úspěšnosti podniku - maximalizace tržní hodnoty firmy - optimalizace podnikového rizika - respektování časového faktoru - hodnota peněz, kontinuita podnikání, cash-flow (CF), by měly být pravidelně zvažovány i nejméně dva následující cíle finanční politiky firmy: - zajištění likvidity (schopnost podniku splácet závazky) při minimalizaci ceny finančních zdrojů podniku a naproti - tomu likvidnost jako vlastnost majetku překlápět se do likvidnějších forem (včetně hotovosti).

Cíle podniku jako východiska finanční politiky Firemní cíle existují pouze jako cíle zájmových skupin, ze který zjevně nejvýznamnější jsou: -

vlastníci (akcionáři)

-

management Motivace managementu podílem na zisku není jediné (nezbytně nutné) řešení, protože vlastník by mohl a měl motivovat management i jinak.


6 / 29


-

zákazníci a spotřebitelé

- dodavatelé a odběratelé, s ohledem na: - velikost dodávek a - stabilitu dodavatelsko odběratelských vztahů -

zaměstnanci Mohou profilovat firmu pozitivně a negativně. V ideálním případě je zaměstnanec partner vlastníka respektive managementu.

-

veřejnost

-

stát.

Posilování role vlastníků je obecně považováno za rozhodující trend, z čehož plyne, že cílová koncepce se obvykle odvozuje od individuálních cílů vlastníka, kterými jsou (nejčastěji): - jistota (pocit jistoty) - samostatnost - udržení podniku - růst podniku - společenské uznání - likvidita (typický je extrémní tlak na likviditu) - spokojenost zákazníka (s cílem dosažení opakovaných nákupů) - zajištění pracovníků (v podobě vytváření pracovních míst a pocitu sociální jistoty) - obrat (tržby). Velké množství cílů přináší soulad i protiklady (nesoulad) - problém vlastníků!!! Hlavním cílem by měla být hodnota firmy, respektive růst hodnoty firmy. Zisk je obsažen implicitně v požadavku na růst hodnoty firmy. Aby byl tento cíl využitelný v praxi (operacionalizace cíle), musí být splněny alespoň dva předpoklady: a) dostupnost (průběžného) ocenění firmy b) management musí mít zájem na hodnotě firmy.

Hierarchie (základní a nezbytná) cílů podniku je obvyklá ve dvou úrovních: 1) provoz s těžištěm ve skladování a nákupu 2) marketing s fokusem na cenu, sortiment, image firmy, reklamu, atd.


7 / 29


Finanční politika podniku Finanční politika je obvykle chápána jako soubor - cílů, - nástrojů a - opatření, jejichž smyslem je a) dosažení podnikatelských (finančních) cílů, se zvláštním důrazem na b) zajištění potřebných finančních prostředků. Výchozím bodem finanční politiky jsou cíle podniku, v podobě základních cílů podniku. Vlastní (finanční) cíl finanční politiky: i) zajištění likvidity (faktor přežití) při ii) minimalizaci ceny peněz (faktor rentability).

c) funkce podniku (výrobního) primární a podpůrné Podnikové funkce jsou jeden z faktorů, které se podílejí na definování množiny aktuálních podnikových (finančních) cílů. Obvykle jsou brány v úvahu následující podnikové funkce: i) prodejní (odbytová) ii) zásobovací (nákup, doprava, skladování) iii) výrobní (provozní) iv) personální v) investiční vi) finanční vii) vědeckotechnická viii) správní. Uvedené pořadí nedefinuje nezbytně nutně univerzální hierarchii či význam daných podnikových funkcí. Ty se mohou měnit podle aktuální situace daného podniku. d) prvky podniku jako systému (organizace) Při budování či optimalizaci systému ekonomiky podniku pracuje teorie obvykle se dvěma podskupinami prvků. Mimo již známé zájmové skupiny (viz následující alternativní výčet) i) podnik a zájmové skupiny - akcionáři, management, zaměstnanci, zákazníci, dodavatelé (věřitelé), stát a obce jsou to prvky organizační struktury ii) organizační prvky - formální struktury - neformální struktury. SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

8 / 29


III) Systém ekonomiky podniku II – organizace a synergie (teoretický vstup) Funguje každá organizace. K diskusi je jak dlouho a s jako efektivností. a) organizace (výstavba) ekonomiky podniku, organizační struktury podniku (předpoklad efektivní ekonomické funkce) - výhody (vymezení vzájemných vztahů, kompetencí a odpovědností) - nevýhody (komplikovanost, strnulost) Existuje obecné riziko přeceňování (fetišizace) organizační struktury podniku. i) organizační struktury podle rozpětí řízení - ploché - strmé ii) organizační struktury podle podnikových funkcí iii) divizionální organizační struktury podle výrobků nebo trhů iv) organizační struktury podle propojení organizačních jednotek - liniový systém (jednoliniový) - liniový systém (víceliniový) - liniově štábní systém v) organizační struktury zaměřené na trhy a výrobky vi) organizační struktury zaměřené na technologie a výrobní procesy vii) organizační struktury podle charakteru podniku - průkopnická organizace (jednoliniový systém) - byrokratická organizace (liniově štábní systém) viii) pružné organizační struktury - vícekriteriální organizační struktura (maticová organizace) - projektové organizační formy (dočasné – orientované na realizaci určitého projektu) ■ koordinace projektu (nejslabší forma ovlivnění základní struktury, ať je jakákoliv) ■ projektová maticová organizace ■ čistá projektová organizace - podnik v podniku ■ podnik v podniku jako sekundární organizace (SBU) ■ podnik v podniku jako primární organizace • fraktálová organizace • flotilová organizace • štíhlá výroba, atd. ix) “bezhierarchická“ organizace – změna koordinačního mechanismu, nikoli zrušení hierarchického uspořádání podniku


9 / 29


b) klíčové vazby ekonomiky podniku na jeho okolí i) prvky okolí podniku (podnik jako uzavřený a otevřený systém) ii) vazby na podnikatelskou sféru iii) vazby na stát c) synergické efekty ekonomiky podniku jako systému (život podniku) - čekávané či předpokládané (obvykle vliv formální organizace) - skutečné či v praxi se nejčastěji vyskytující (obvykle výsledek synergie formální i neformální organizační struktury)

IV) Systém ekonomiky podniku III – vnější prvky a vazby (teoretický vstup) Vliv okolí podniku je obvykle velmi silný. Podstatné přitom je, že možnosti podniku okolí ovlivňovat jsou (zpravidla) jen spíše omezené. a) klíčové vnější prvky determinující ekonomiku podniku (okolí podniku) i) geografické okolí ii) sociální okolí iii) politické (a právní) okolí iv) ekonomické v) ekologické vi) technologické vii) etické viii) kulturně historické b) možnosti využívání positivních efektů vnějších prvků V závislosti na jednotlivých prvcích okolí podniku. c) eliminace negativních důsledků vnějších podnikových vazeb I v tomto případě jsou možnosti diferencované podle uvažovaných prvků okolí podniku.


10 / 29


V) Nové prvky organizační struktury podniku (mýty a skutečnost) Konzultace a diskuse k systému ekonomiky podniku s vyjasněním případných nejasností ilustrační příklad V.1 Prvky organizační struktury podniku a původní struktura systému finančního řízení Prioritu v definování struktury finančního řízení má její anglosaská verze (USA a GB). Je uvedena ve Schématu V.1, v němž je důsledně respektována i původní anglická terminologie.

Schéma V.1 Systém finančního řízení – původní anglosaská verze Financial Management Financial Accounting

Managerial Accounting

Single-Entry Bookkeeping

Costing (Cost Accounting) Pricing Capital Budgeting Budgeting (financial planing and kontrol) Financial Resources Management Financial Analysis Capital Markets Techniques Planing and control stocs Controlling

Double-Entry Bookkeeping

Prameny: Upraveno podle DRURY, C.: Management and Cost Accounting. London, Chapman and Hall, 1992; JONES, E.: Understand Business Finance (A Guide for Managers), London, Pitman 1991; MEIGS, R. F. – MEIGS, W. B.: The Basis for Business Decisions. New York, McGraw-Hill 1990; GHERTMAN, M.: Nadnárodní společnosti. Praha HZ 1996. Jako nový prvek organizační struktury nejen podniku se již v tomto schématu objevuje controlling. Controlling je spojen s maximalizací informační vybavenosti tohoto prvku organizační struktury => riziko dominujícího postavení ve struktuře podniku Již v tomto schématu je controling uváděn. Nachází se ovšem v postavení, kdy nehrozí nástup výše uvedeného rizika. To ovšem v podnikové struktuře nemusí být zaručeno.


11 / 29


V.2 Prvky organizační struktury podniku a domácí struktura systému finančního řízení V domácím kontextu ke změnám v hierarchickém uspořádání klasického (původního) systému finančního řízení (viz Schéma V.2). Bohužel to nejsou ve všech případech změny v positivním smyslu. Schéma V.2 Systém finančního řízení – modifikace v kontextu ČR Financial Management

??? Capital Markets Techniques

Controlling (???) + interní audit (!!!) Financial Accounting

Managerial Accounting

Single-Entry Bookkeeping

Costing (Cost Acc.) Pricing Capital budgeting Budgeting (fin. planing and control) Fin. Resources Man. Financial Analysis Planing and Control Stocs

Double-Entry Bookkeeping

Capital Markets Techniques (???)

+ hodnocení podniků + integrace firem + fin. řízení exportních aktivit Specifikům naší relativně otevřené a proexportně orientované ekonomiky celkem logicky odpovídají racionálně komponenty doplněné komponenty (proto označené symbolem +) + hodnocení podniků, + integrace firem a + fin. řízení exportních aktivit. Jenom obtížně však budeme hledat důvody tak výrazné hypertrofie významu (jinak standardních) modulů Capital Markets Techniques a specielně v daných souvislostech Controlling. Především přecenění významu postavení controllingu v systému finančního řízení podniku je neadekvátní reálným potřebám tohoto systému, neboť může vést až ke dvojkolejnosti řízení typu linie a štáb kontra controlling. Jediným (dosud známým) řešením tohoto stavu je zavedení interního auditu. Ten je v duchu dříve zmíněné konvence rovněž ve Schématu V.2 označen symbolem +. Podobně skutečný význam našeho finančního trhu jen těžko objasní naši tak výraznou domácí preferenci technik kapitálového trhu. Zvláště pokud jde o dále diskutovaný význam burzy jako zdroje financování podnikatelských aktivit. Alternativní umístění tohoto prvku ve schématu odpovídá různým možnostem vnímání jeho významu. SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

12 / 29


VI) Zdroje financování podniku I –zdroje vlastní a cizí, interní a externí Podnikové finance, zdroje financování podniku a finanční politika podniku (diskutována výše). a) podnikové finance jako systém – subjekty a jejich význam - podnikatelské subjekty Podle mladší a starší německé historické školy (dějin ekonomických teorií) jde v každé národní pospolitosti o (relativně) nejcennější prvek Důvody pro toto hodnocení jsou zřejmé a spočívají nejméně v: - identifikaci (nových) potřeb trhu - uspokojování těchto potřeb a - vytváření (nových) pracovních míst. Význam zbývajících dvou prvků se tím samozřejmě nijak nesnižuje. Což platí specielně v souvislosti s očekávanými synergickými efekty. - zaměstnanci Významné především jako realizační prvek podnikových strategií, konkrétních projektů i jednotlivých podnikatelských aktivit. Baťův koncept „spolupracovníků“. - stát Role státu je této souvislosti definována známou obecnou tezí: „Vytvořit příznivé podmínky pro podnikání.“ Klíčovou podmínkou v tomto smyslu je racionalita, stabilita a vymožitelnost práva.

b) podnikové finance jako zdroje financování podnikatelských aktivit – prvky - peněžní prostředky - kapitál - obecné finanční zdroje

c) zdroje vlastní a cizí Základním a prakticky nepominutelným zdrojem informací o této struktuře zdrojů je rozvaha. Její redukovanou podobu uvádí následující Schéma VI.1. Zdroje (ve struktuře zdroje vlastní a cizí) uvádí její pravá strana, strana pasiv. Toto dělení zdrojů financování podnikatelských aktivit je považováno za dělení primární.


13 / 29


Schéma VI.1 Rozvaha, aktiva a pasiva podniku (upraveno, redukováno) Aktivum – majetek podniku. Pasivum – zdroj financování podnikového majetku. ROZVAHA Strana aktiv (majetek podniku)

Strana pasiv (zdroje financování majetku)

Stálá aktiva - dlouhodobý nehmotný majetek - dlouhodobý hmotný majetek - dlouhodobý finanční majetek

Vlastní kapitál

Oběžná aktiva - zásoby i. materiál ii. nedokončená výroba a polotovary iii. výrobky iv. zvířata v. zboží vi. poskytnuté zálohy na zásoby -

dlouhodobé pohledávky

-

krátkodobé pohledávky

-

základní kapitál

-

kapitálové fondy i. emisní ážio ii. ostatní kap. fondy - fondy ze zisku i. zákonný rezervní fond ii. statutární a ostatní fondy - hospodářský výsledek i. výsledek hospodaření minulých let ii. výsledek hospodaření běžného účetního období

Ci Cizí zdroje finanční majetek - rezervy i. peníze - dlouhodobé závazky ii. účty v bankách - krátkodobé závazky iii. krátkodobý finanční majetek - bankovní úvěry a výpomoci iv. nedokončený krátkodobý finanční majetek Os Ostatní pasiva - přechodná pasiva - přechodné účty Ostatní aktiva pasiv - přechodná aktiva – přechodné účty - dohadné položky pasivní aktiv - dohadné účty aktivní -


14 / 29


d) finanční páka, cena kapitálu a optimální míra zadlužení - finanční páka Klíčový pojem z teorie finanční struktury podniku. Vyúsťuje v definici pojmu struktury podnikového kapitálu. Ta představuje výsledek procesu rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu (zdrojů) a o jejich struktuře těchto komponent a) vlastní zdroje (akciový kapitál, rezervy atd.) b) cizí zdroje (obligace, úvěry atd.) To resultuje do diskuse pojmu finanční páka (viz následující definiční vztah)

finanční páka 

-

cizí zdroje vlastní zdroje

cena kapitálu (koncept WACC) O ceně vlastního respektive cizího kapitálu lze prohlásit: i) cenou vlastního kapitálu je dividenda (pro akciové společnosti), případně podíl na zisku (v jiných případech) Výše ceny závisí obvykle nejméně na -

na době splatnosti a na

-

riziku užití kapitálu (riziku projektu).

Pokud bereme v úvahu i předpokládané tempo růstu dividend, dostáváme pro cenu vlastního kapitálu výraz N VK 

dividenda  míra růstu dividend cena akcie

ii) cenou cizího kapitálu je úrok, případně podíl na zisku Náklady na cizí kapitál pak lze definovat následujícím vztahem, který vyjadřuje vliv daňového systému N CK  1  DS  * i

Zde zavedené symboly mají následující význam: NCK…….. náklady na cizí kapitál i …………úroková míra (v desetinné podobě) DS ………daňová sazba (v desetinné podobě). Cenu cizího kapitálu ovlivňuje systém zdanění velmi průhledným způsobem - úroky z úvěrů a obligací jsou odpočitatelnou položkou ze základu daně (dividendy ne). Přirozeně platí obvyklá zásada, čím delší doba splatnosti, tím vyšší cena kapitálu.


15 / 29


iii) náklady na celkový kapitál (NK) - optimalizace pro náklady na celkový kapitál pak platí vztah N K  i * 1  DS  *

CK VK ,  N VK * K K

kde uvedené symboly mají tento význam: K ………. celkový kapitál CK …….. cizí kapitál VK …….. vlastní kapitál NK……… náklady celkového kapitálu (průměrné a vážené) NVK…….. náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku (v desetinné podobě).

Tento široce používaný koncept konstrukce ceny kapitálu s uvažováním jeho komponent cizí a vlastní je znám pod označením WACC (Weighted Average Cost of Capital, jinak též Weighted Average Capital Cost1). Představuje (mimo jiné) i dobré východisko pro diskusi o vzájemné velikosti ceny cizího a vlastního kapitálu. Charakter studijního textu ani jeho rozsah však nedovolují představit zde v této záležitosti do detailu vyargumentované stanovisko2. Pokud se budeme přednostně orientovat pouze na dobu, po kterou cizím kapitálem disponujeme, objevíme u ceny cizího kapitálu tyto empiricky zjištěné zákonitosti: -

nejlevnější je krátkodobý cizí kapitál (samozřejmě zde nemáme na mysli krátkodobé půjčky ve velmi krátkém časovém horizontu na lichvářský úrok)

-

pomyslný "střed" cenového pásma přísluší dlouhodobému cizímu kapitálu

-

jako nejdražší se ukazuje akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací).

- cena kapitálu (koncept CAPM) Koncept CAPM (Capital Assets Pricing Model) se ve světové praxi „považuje za nejdůležitější metodu pro stanovení diskontní míry“.3 Pro podnikovou praxi je toto stanovisko k diskusi.

1

MAŘÍKOVÁ, P.-MAŘÍK, M.: Diskontní míra v oceňování. VŠE, Institut oceňování majetku, Praha 2001, vydání první, 101 stran. ISBN 80-245-0228-3. Str. 14 2 Nicméně zásadní názor je možné zformulovat už nyní. Jde především o to, že mnohdy až dogmaticky presentovaná zásada že „vlastní zdroje jsou dražší než cizí“ v žádném případě neplatí absolutně, tedy „vždy a všude“. Jak cena vlastního, tak i cena cizího kapitálu jsou závislé na mnoha faktorech a výsledek srovnání jejich ceny může vyznít ve prospěch libovolného z nich. 3 MAŘÍKOVÁ, P.-MAŘÍK, M.: Diskontní míra v oceňování. VŠE, Institut oceňování majetku, Praha 2001, vydání první, 101 stran. ISBN 80-245-0228-3. Str. 48 SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

16 / 29


Problém spočívá již v tom, že takto stanovená diskontní sazba se používá pro odhad hodnoty podniku (nikoliv tedy hodnoty projektu jehož realizaci podnik zvažuje), přičemž v tomto modelu uvažované investice jsou investice finanční. Tento problém je překonán díky zobecněním, která provedli Maříkovi4, podle nichž má stavebnicový model (vhodný pro odhad diskontní sazby jak pro akciové společnosti obchodované na kapitálovém trhu, tak i pro společnosti ostatní) pro podmínky ČR následující výslednou podobu: re = rf + β . ZRP + PMP + PTK + PSR, kde použité symboly mají následující význam: re ……… diskontní sazba společnosti, požadovaná míra výnosu akcionáře rf ……… bezriziková výnosnost (státních dluhopisů) β …… vyjádření vlivu systematického rizika investice od rizikové prémie ZRP ….. základní riziková přirážka PMP …. přirážka za malé podniky PTK …. přirážka za tržní kapitalizaci (obvykle vynecháváno) PSR ….. přirážky za ostatní specifická rizika (pro ČR 3 – 5 %). Z řady možných výpočetních postupů doporučuje výše citovaný pramen následující postup5, který označíme podle jeho autorů jako metodiku MAŘÍKOVÁ, P.-MAŘÍK, M. (2001). Bezriziková výnosová míra, koeficient beta a rizikovou prémii kapitálového trhu jsou brány z aktuálních amerických dat. Korekci na dané teritorium (ukazatel i) je poté třeba provést s využitím koeficientu λ takto: i = rf

(USA)

+ β . RP(USA) + λ . RPVKZ

přičemž

koeficient λ je definován (ku příkladu) podílem vývozu (ukazatel V, v desetinné podobě) na celkové produkci podniku takto: λ=1-V U této metodiky existuje bohužel potřeba zablokovat růst počítané diskontní sazby „nade všechny meze“. To respektuje pravidlo, že diskontní sazba by pro bezrizikovou míru do 7 % měla být rovna maximálně jejímu pětinásobku (tedy cca 35 %).6 Tato zásada bývá rovněž uváděna v poněkud modifikované podobě, kdy je pro bezrizikovou úrokovou míru udáváno přibližné rozpětí 6 - 7 % a horní hranice diskontní sazby by pak neměla přesáhnout pásmo 35 – 40 %.7

4

MAŘÍKOVÁ, P.-MAŘÍK, M.: Diskontní míra v oceňování. VŠE, Institut oceňování majetku, Praha 2001, vydání první, 101 stran. ISBN 80-245-0228-3. Str. 51 a další. 5 Tamtéž str. 59 6 Tamtéž, str. 36 7 Tamtéž, str. 47 SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

17 / 29


Metodika CAPM je známa v řadě modifikací.8 Tentýž zdroj uvádí i modifikaci, která se jeví pro naše účely jako zvláště vhodná9. I zde použijeme označení podle jeho autorů, tedy jako metodika KISLINGEROVÁ, E. (2001). Vycházíme z ratingu nikoliv konkrétního podniku, ale celé země podle metodiky ratingové agentury Standard and Poor´s (S&P Rating dané země). Faktor podniku se projeví v podobě hodnoty koeficientu β. S tímto pojetím je na druhé straně spojena i nevýhoda, a sice že žádný podnik na daném území nemůže dosáhnout lepšího ratingu než je rating daného území (země, státu). S&P Rating dané země = ukazatel ZRP + ukazatel dodatečné rizikové prémie DRP Výchozí definiční vztah je analogický k pojetí již zde presentovaným, včetně významu proměnných: re = rf + β x (ZRP + DRP)

- teorie finanční (kapitálové) struktury Fundamentální přístup k řešení problému kapitálové struktury představují speciální teorie kapitálové (či finanční) struktury.Ty lze zásadně rozdělit do dvou skupin, na teorie statické a dynamické. Statické teorie budují návrh či model kapitálové struktury na základě poznatků z ekonomické teorie. Vytvořené struktury jsou teprve následně ověřovány teoreticky. Dynamické teorie naopak staví na poznatcích o skutečném chování podniků a na jejich základě (na podnikové empirii) jsou pak případně vytvářeny teoretické zobecněné koncepty. I v případě těchto přístupů je (minimálně implicitně) přítomen prvek či požadavek optimalizace kapitálové struktury, nejčastěji podle kriteriálních funkcí dostatečnosti (dostupnosti) a ceny zdrojů financování. Mezi nejznámější statické teorie kapitálové struktury patří: i) Miller-Modigliani teorie bez uvážení vlivu daňového systému (MM I) ii) Tradiční teorie iii) Miller-Modigliani teorie s uvážením vlivu daňového systému (MM II) iv) Teorie Merton Miller a osobní daně v) Kompromisní teorie (Trade-off model, teorie U-křivky).

8

KISLINGEROVÁ, E.: Oceňování podniku. 2. přepracované a doplněné vydání. C.H.BECK, Praha 2001, 367 stran. ISBN 80-7179-529-1. Str. 187 9 Tamtéž, strany 187, 194-198 SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

18 / 29


Podrobnější popis těchto teorií není pro naše potřeby nezbytně nutný. S výhodou však využijeme klíčové závěry z obou výše uvedených MM teorií a teorie kompromisní. Dynamické teorie jsou vázány na konkrétní analýzy podnikových dat a jejich representativnost je tedy k diskusi. Proto se jimi zde podrobněji nazabýváme. - optimální míra zadlužení Pro základní posuzování míry optimality dané finanční struktury podniku, je používán zejména nám již známý ukazatel finanční páky (gearing ratio, leverage ratio) v podobě výrazu finanční páka = cizí kapitál / vlastní kapitál Zde zřejmě platí, že pro velkou hodnotu finanční páky stoupá riziko věřitelů. Tento ukazatel tedy je schopen vyjádřit finanční riziko. Ke stejnému účelu se používá i ukazatel ziskového či úrokového krytí - v podobě výrazu zisk před platbou úroků a daní  ziskové krytí (optimum = cca 5 až 8) úrok (roční)

Postupná krystalizace dnešního (preciznějšího) názoru na optimální finanční strukturu prošla zhruba následujícími kroky: i) původní představy (teorie MM I - bez vlivu daňového systému) Podle této teorie by náklady celkového kapitálu nezávisely vůbec na změnách ve finanční struktuře (viz Obrázek 6.1). Odtud vyplynul logický, i když z pohledu praxe finančního řízení podniku absurdní závěr, že hledání optimálního zadlužení vlastně nemá smysl.

průměrné náklady celkového kapitálu

podíl dluhu na celkovém kapitálu

Obrázek 6.1 – Koncept MM I - bez uvážení vlivu daňového systému


19 / 29


ii) koncept MM II - s vlivem daňového systému Úrok je nákladová položka, která snižuje daňový základ podniku. Takto se objevuje prvek úrokového (daňového) štítu, který zprostředkovaně (v podobě snížení daňové zátěže podniku snižuje de facto cenu cizího kapitálu). Bez uvážení dalších faktorů (viz následující krok iii)) tedy náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají. Tento formálně správný názor vede opět k prakticky neudržitelné filosofii zadlužovat podnik co nejvíce (viz Obrázek 6.2).


podíl dluhu na celkovém kapitálu Obrázek 6.2 – Koncept MMII - s uvážením vlivu daňového systému iii) kompromisní teorie (tzv. "U - křivka" celkových nákladů kapitálu) Současná teorie se přiklání k názoru velmi blízkému realitě v tom smyslu, že optimum finanční struktury (optimum míry zadlužení) v podnikatelské praxi reálně existuje. Teoretické závěry v předchozích bodech i) a ii) se tedy jeví jako méně realistické. Toto optimum je definováno jako situace, kdy průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální (viz Obrázek 6.3).


10%

40%

60% podíl dluhu na celkovém kapitálu

Obrázek 6.3 – Koncept „U – křivky“ SOVA SYSTEMS Č.R., spol. s r.o.

20 / 29


V grafu v Obrázku 6.3 je toto optimum identifikováno současným lokálním minimem „U-křivky“ na úrovni cca 30 -50% podílu dluhu na celkovém kapitálu.10 Jako rozhodující faktory pro stoupající větev U- křivky se uvádí: -

s růstem zadluženosti rostou náklady dluhu (tlak věřitelů) i náklady vlastního kapitálu (tlak akcionářů)

-

jde o důsledek zvýšeného rizika věřitelů i akcionářů při vyšším zadlužení (z pohledu teorie automatické regulace jde o positivní zpětnou vazbu, která je pro stabilitu řízeného systému mimořádně nebezpečná)

-

od určité míry celkové náklady rostou (vliv daňového štítu je pohlcen vyššími požadavky věřitelů

-

je nezbytné brát ohled i na velikost a stabilitu zisku.

V praktické rovině vykazuje optimum finanční struktury následující charakteristické rysy: - minimalizuje náklady na financování podniku - je v souladu s majetkovou strukturou (rizika a strategie financování) - je v souladu s výkonností podniku (s tempem růstu tržeb, zisku i CF).

e) zdroje dlouhodobé a krátkodobé, souvislost finanční a majetkové struktury Opakovaně zmiňované žádoucí souvislosti mezi majetkovou a finanční strukturou nachází svůj výraz již v konceptech „zlatých pravidel financování“, což je projev empirie finančního řízení podniku. Zlatých pravidel financování je možné v odborné literatuře objevit více než námi dále uváděná tři pravidla. Náš výběr (a současně omezení) na právě dále presentovaná tři pravidla vychází ze skutečnosti, že na těchto třech pravidlech lze objevit zajímavé vazby na jiné množiny ukazatelů. i) Zlaté pravidlo vyrovnávání rizik – ZPvr V tomto případě je zřejmá vazba zlatého pravidla vyrovnávání rizik na ukazatele míry zadlužení (včetně časově podmíněného optima zadlužení). ZPvr = VZ/CZ = min. 1

ii) Zlaté pravidlo pari - ZPp I zlaté pravidlo pari v sobě skrývá vazbu na finanční páku (na míru zadlužení), 10

Zmíněné optimum se vlivem sociálně psychologických faktorů v čase proměňuje a to i velmi výrazně. V současnosti se pohybuje okolo cca 30 % podílu dluhu v celkovém kapitálu podniku. V historii finančního řízení však lze objevit epochy (a teritoria!) kdy za uspokojivý podíl dluhu byla považována i hodnota 90%.


21 / 29


tentokrát alternativně ve vztahu k velikosti fixních aktiv, které má podnik k disposici. ZPp = SA/VZ = max. 1 iii) Zlaté bilanční pravidlo financování - ZPf Zde se ve zprostředkované podobě objevuje souvislost s teorií čistého pracovního kapitálu (NWC), viz dále. Zlaté pravidlo de facto doporučuje konzervativní strategii financování (NWC > 0). ZPf = SA / (VK + CZdlouhodobé ) = max. 1 Právě uvedená rovnice vyjádřuje známé pravilo, že pokud podnik nechce nést náklady na financování svého majetku vyšší než je nezbytně nutné, je žádoucí aby především - finanční vyjádření hodnoty jeho aktiv a pasiv (majetkem a zdroji jeho financování) odpovídalo následujícím rovnicím: SA = DZ, a zároveň OA = KZ a současně aby - pro alokaci krátkodobých a dlouhodobých zdrojů platilo schéma: ■ dlouhodobá aktiva mají být financována dlouhodobými zdroji ■ krátkodobá aktiva mají být financována krátkodobými zdroji. Zde: VZ = vlastní zdroje CZ = cizí zdroje SA = stálá aktiva OA = oběžná aktiva (krátkodobá pasiva) VK = vlastní kapitál. DZ = dlouhodobé zdroje KZ = krátkodobé zdroje. iv) Net Working Capital (NWC) Ze dvou možností definičního vztahu pro NWC dáme přednost výrazu NWC = OA – krátkodobá pasiva 

Pro NWC > 0 jde o konzervativní strategii financování podniku

Je znázorněna ve Schématu VI.2. V tomto případě je dlouhodobými zdroji financován i krátkodobý majetek podniku, přičemž základní kapitál má krýt aktiva pro daná obor podnikání "typická" (jsou nejméně likvidní). Tato situace je sice -

bezpečná (dostatek dlouhodobých zdrojů snižuje riziko nedostatku finančních zdrojů), na druhé straně je však

-

relativně drahá (dlouhodobé zdroje jsou dražší než zdroje krátkodobé).


22 / 29


Schéma VI.2 Konzervativní strategie financování podniku

krátkodobá pasiva oběžný majetek net working capital dlouhodobá pasiva fixní majetek základní kapitál



Pro NWC < 0 se podnik ubírá ve svém financování agresivní strategií.

Agresivní strategie je zachycena ve Schématu VI.3. Spočívá v relativním nedostatku dlouhodobých pasiv, což vede k orientaci na převážně krátkodobé zdroje financování.Tato strategie je -

riskantní (možný výpadek krátkodobých zdrojů může ohrozit stabilitu podniku – leasing), na druhé straně však je pro ni typická

-

nízká cena zdrojů (krátkodobé zdroje jsou levnější než zdroje dlouhodobé). Schéma VI.3 Agresivní strategie financování podniku

dlouhodobá fixní aktiva

pasiva net working capital

oběžná aktiva

krátkodobá pasiva



Pro NWC = 0 je teoreticky možná strategie neutrální

Ta je teoreticky i prakticky méně zajímavá, neboť jde vlastně o možný krajní stav obou základních strategií financování. V zásadě jde o dokonalé respektování zlatého pravidla financování. Stanovit optimální hodnotu NWC je problém především proto, že závisí na mnoha faktorech, (mimo jiné) i na strategické posici daného podniku nebo oboru. Přesto lze


23 / 29


objevit prameny11, které se k jeho velikosti vyjadřují poměrně kategoricky: „Working capital by měl být bezpodmínečně positivní a jeho podíl na oběžném majetku by měl dosahovat pokud možno 30 % až 50 %.“

f) interní zdroje Spojeno se samofinancováním podniku. Obvykle (zákonitě či nezbytně nutně) ve srovnání s externími zdroji větší část zdrojů financování. Ovšem méně pestrá struktura. - odpisy - nerozdělený (zadržený) zisk - rezervní fondy - rezervy - tržby z prodeje nepeněžní části majetku (s výhradami) g) externí zdroje Ve srovnání se zdroji interními standardně menší část zdrojů financování. Jejich potřeba vyplývá fakticky z neschopnosti podniků řídit vlastní CF. Struktura pestřejší. - vklady vlastníků (IPO) • akcie prioritní • akcie kmenové - všechny dluhy • obligace • bankovní úvěry • dodavatelské úvěry • zálohy odběratelů • směnky - všechny dotace bližší rozčlenění

VII) Zdroje financování podniku II – alternativní zdroje Množinu alternativních zdrojů financování podnikatelských aktivit tvoří obvykle: a) leasing b) factoring c) forfaiting a s výhradami i d) projektové financování Tuto množinu lze doplnit o prvky méně standardní (až dosud prakticky ignorované) a to: e) pojistné plnění f) veřejné zdroje (bez bližšího rozlišení).

11

KRALICEK, P.: Základy finančního hospodaření. LINDE, Praha 1993. ISBN 80-85647-11-7, str. 27


24 / 29


VIII) Aplikační příklady (případové studie) VIII.1 Aplikační příklady, případová studie 1 – Bankovní úvěry Význam bankovních úvěrů pro financování podnikatelských aktivit jistě nelze dost dobře docenit, specielně bereme-li v úvahu historická hlediska. Výchozí údaje o vývojových trendech úvěrů obsahuje následujícíc Tabulka 8.1 Tabulka 8.1 Bankovní úvěry jako zdroj financování investičních potřeb průmyslu rok

úvěry celkem

z toho investiční

průmyslové úvěry

absolutně mil. Kč

absolutně mil. Kč

absolutně mil. Kč

%

%

%

z toho investiční (dopočteno) absolutně % mil. Kč

1998 1999 2000

905 320 100 869 748 96,1 866 347 95,7

270 620 100 261 850 96,7 249 422 92,2

264 915 100 256 776 96,9 235 508 88,9

79 190 100 77 293 97,6 67 803 85,6

2001 2002 2003

825 349 800 505 816 246

356 995 249 688 246 327

131,9 92,3 91,0

174 235 147 890 145 472

65,8 55,8 54,9

75 363 46 129 43 901

95,2 58,3 55,4

246 041 90,9 271 611 100,4 -

148 831 167 913 182 020

56,2 63,4 68,7

41 834 44 450 -

52,9 56,1 -

91,2 88,4 90,2

2004 875 340 96,7 2005 1 026 027 113,3 2006 1 221 555 134,9

Prameny: Statistická ročenka ČR 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007; Ročenka Hospodářských novin 2003, str. 38 a 65; Odvětvové analýzy ASPEKT, číslo 9/IV; Pojišťovnictví, leden 2002; www.cap.cz; www.cnb.cz; výpočty autora

Z Tabulky 8.1 je zřejmé, že co do celkové výše úvěrů je tred v zásadě kombinací mírné stagnace (v letech 1998 – 2003) a následného výrazného růstu (léta 2004 – 2006). Podstatně jiná je však situace u průmyslových úvěrů (zde jsou presentována originální data) i u investičních provozních úvěrlů (v tomto případě jde ovšem o dopočtená data – v dostupných databázích se tento údaj nevyskytuje). Trendy u úvěrů pro průmysl a investičních úvěrů pro průmysl jsou jednoznačně klesající. Nabízí se otázka, kdo (a nebo co) zaplňuje prostor, který banky uvolňují. Jediné alternativní vysvětlení poklesu zájmu o úvěry jako zdroj financování potřeb průmyslu poklesem objektivních potřeb průmyslu v této oblasti není pravděpodobné. Zřejmě blíže k pravdě bude faktický pokles zájmu podnikatelské sféry o bankovní úvěry a následný přesun aktivit bank do sféry domácností.


25 / 29


VIII.2 Aplikační příklady, případová studie 2 – Alternativní zdroje, vč. pojistného plnění Jako alternativní zdroje byly pro srovnání zařazeny leasing (finanční) a factoring (vč. forfaitingu). K nim bylo připojeno (právě z důvodu jeho nezanedbatelné velikosti) i pojistné plnění z neživotního pojištění (viz Tabulka 8.2). Tabulka 8.2 Kvantifikace objemů alternativních zdrojů financování rok

pojistné plnění (neživotní) absolutně % mil. Kč

fin.leasing absolutně mil. Kč

factoring %

absolutně % mil. Kč

alt. zdroje vzhledem k inv. celkem prům. úvěrům absolutně % % mil. Kč

1998 1999 2000

23 883 100 25 634 107,3 23 603 98,8

63 589 100 81 522 128,2

-

-

23 883 100 89 223 373,6 105 125 440,

30,2 115,4 155,1

2001 2002 2003

26 569 111,3 46 820 196 44 599 186,7

91 663 144,2 82 847 130,3 94 685 148,9

-

-

118 232 495,1 139 667 584,8 139 284 583,2

156,9 302,8 317,3

2004 2005 2006

35 350 148 34 281 143,5 -

88 831 139,7 88 367 139 91 474 143,9

2007 2008

-

-

-

-

82 000 100 206 181 863,3 83 818 102,2 206 466 864,5 104 809 127,8 196 283 821,9 133 992

163,4

133 992 561

492,9 464,5 -

Prameny: Statistická ročenka ČR 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007 Ročenka Hospodářských novin 2003, str. 38 a 65 Statistika leasingu, nebankovních spotřebitelských úvěrů a splátkových prodejů v ČR v roce 2004, Česká leasingová a finanční asociace, Praha 2004 Odvětvové analýzy ASPEKT, číslo 9/IV, Pojišťovnictví, leden 2002 stránky PPP Centra: http://www.pppcentrum.cz stránky Asociace PPP: http://www.asociaceppp.cz Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů ve znění pozdějších předpisů www.cap.cz www.cnb.cz výpočty autora


26 / 29


VIII.3 Aplikační příklady, případová studie 3 – IPO V tomto případě je motivem pro studium významu jednotlivých zdrojů financování podnikatelských aktivit pozornost, která je věnována zdroji IPO. Tato pozornost se ve světle dostupných dat jeví jako naprosto neúměrná faktickému významu daného zdroje. Odpovídající data obsahuje Tabulka 8.3. Tabulka 8.3 Kvantifikace vybraných zdrojů financování (v mld. Kč a %) období (rok)/ finanční zdroj

2004

2005

2006

2007

2008

bank. úvěry (průmysl)

191,9/46,9

216,0/ 43,9

241,6/ 43,0

282,2/ 44,4

321,4/ 47,1

leasing vč. úvěrů

138,8/ 33,9

154,5/ 31,4

169,4/ 30,1

180,1/ 28,3

174,2/ 25,6

factoring 41,1/ 10,1 vč. forfaitingu

86,8/ 17,7

110,4/ 19,6

135,1/ 21,2

141,9/ 20,8

1,8/ 0,4

0,0/ 0,0

2,8/ 0,5

2,2/ 0,3

poj. plnění (neživot.)

35,4/ 8,7

34,3/ 7,0

38,4/ 6,8

CELKEM

409,0/100,0

491,6/100,0

562,6/100,0

IPO12

4,7/ 0,7

36,7/ 5,8

39,2/ 5,8

636,3/100,0

681,4/100,0

Prameny: Statistická ročenka ČR 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009; Meluzín a Zinecker (2009, str.173); http://www.pppcentrum.cz;www.cap.cz;www.cnb.cz;www.clfa.cz; výpočty autora

12

Objemy IPO jsou ve výchozím pramenu uvedeny v jednotné evropské měně (Euro). Přepočet na Kč je proveden ve všech případech s využitím kurzu ČNB z posledního pracovního dne daného roku.


27 / 29


Literatura Základní literatura (podklady modulu) DRURY, C.: Management and Cost Accounting. London, Chapman and Hall, 1992 JONES, E.: Understand Business Finance (A Guide for Managers), London, Pitman 1991 KALOUDA, F.: Finanční řízení podniku. A.Čeněk, Plzeň 2011, 2. rozšířené vydání. 299 s. ISBN 978-80-7380-315-5 KISLINGEROVÁ, E.: Oceňování podniku. 2. přepracované a doplněné vydání. C.H.BECK, Praha 2001, 367 stran. ISBN 80-7179-529-1 KRALICEK, P.: Základy finančního hospodaření. LINDE, Praha 1993. ISBN 80-85647-11-7 MAŘÍKOVÁ, P.-MAŘÍK, M.: Diskontní míra v oceňování. VŠE, Institut oceňování majetku, Praha 2001, vydání první, 101 stran. ISBN 80-245-0228-3 MEIGS, R. F. – MEIGS, W. B.: The Basis for Business Decisions. New York, McGraw-Hill 1990 GHERTMAN, M.: Nadnárodní společnosti. Praha HZ 1996. SYNEK, M. a kol.: Podniková ekonomika. 2. vydání, Praha, C.H. Beck 2000. ISBN 80 – 7179 – 300 – 4 Statistická ročenka ČR 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007 Odvětvové analýzy ASPEKT, číslo 9/IV, Pojišťovnictví, leden 2002 Ročenka Hospodářských novin 2003, str. 38 a 65 www.cap.cz www.cnb.cz Doporučená literatura (pro další samostatné studium účastníků programu) SYNEK, M. a kol.: Manažerská ekonomika. 2. přepracované a rozšířené vydání, Grada Publishing, Praha 2000. ISBN 80 – 247 – 9069 - 6 WÖHE, G.: Úvod do podnikového hospodářství. C. H. Beck, Praha 1995. ISBN 80 – 7179 – 014 -1


28 / 29


Příloha Schémata organizačních struktur ● organizační struktura s širokým rozpětím řízení – plochá organizační struktura ● organizační struktura s úzkým rozpětím řízení – strmá organizační struktura ● tvorba organizačních jednotek podle podnikových funkcí ● divizionální tvorba organizačních jednotek - podle výrobků ● divizionální tvorba organizačních jednotek - podle trhů ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniový systém (jednoliniový) ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniový systém (víceliniový) ● struktury podle propojení organizačních jednotek- liniově štábní systém ● organizační struktura zaměřená na trhy a výrobky ● organizační struktura zaměřená na technologii a výrobní procesu ● organizační struktury podle charakteru podniku - průkopnická organizace ● vícekriteriální organizační struktura (maticová organizace) ● divizionální organizace podle SBU ● maticová organizace podle SBU


29 / 29

Pracovní materiály pro účastníky kurzů. Program 2 Ekonomické a finanční vzdělávání

Recommend Documents