Pracovní činnosti staničních sester ve Fakultní nemocnici Brno

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Pracovní činnosti staničních sester ve Fakultní nemocnici Brno Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Tomáš Kotrba, Ph.D.

Ludmila Kozáková

Brno 2011

Zadání bakalářské práce (str. 3-4)

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Tomáši Kotrbovi, Ph.D. za pomoc, ochotu, cenné rady a podklady, kterými přispěl k vypracování práce.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Tomáše Kotrby a uvedla jsem v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. V Brně dne 23 . května 2011

__________________

Abstrakt Kozáková, L. Pracovní činnosti staničních sester ve Fakultní nemocnici Brno. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011.

Tato bakalářská práce se zabývá strukturou pracovních činností staničních sester Fakultní nemocnice Brno. Teoretická část práce byla vypracována na podkladě studia odborné literatury a popisuje základní poznatky z oblasti zdravotnictví a ošetřovatelství, definuje zdravotní sestry a jejich postavení na nejniţších úrovních managementu nemocnic. Po uvedení do problematiky zdravotnictví a ošetřovatelství jako celku a charakteristiky staničních sester bylo provedeno statistické zpracování části dotazníkového šetření a autosnímkování, které byly ve Fakultní nemocnici Brno provedeny. Praktická část se poté zabývá vyhodnocením dotazníkového šetření a časové studie, zhodnocením současného stavu struktury pracovních činností staničních sester a navrţením moţných doporučení k efektivnějšímu vyuţití jejich pracovního času. Bylo zjištěno, ţe časově nejnáročnější pracovní kategorií jsou odborné ošetřovatelské činnosti, kterým staniční sestry věnují 174 min. denně. Druhou časově nejnáročnější kategorií jsou manaţerské a personální činnosti se 143 min. denně. Administrativním činnostem se věnují 105 min. denně a ostatním činnostem 72 min. denně. Staničním sestrám bylo doporučeno absolvování kurzů managementu zaměřených na plánování, organizování, vedení lidí, kontrolu, delegování a komunikaci. Vedení nemocnice pak bylo navrhnuto provést hlubší analýzu administrativních činností, a na jejím základě zaměstnání nových technicko-hospodářských pracovníků.

Klíčová slova zdravotnictví, ošetřovatelství, staniční sestra, manaţer, manaţerské dovednosti, časová studie, dotazníkové šetření

Abstract Kozáková, L. Work activities of departmental nurse’s in The Brno Faculty Hospital. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2011th

This thesis deals with the current situation of the structure of nurse’s work activities in The Brno Faculty Hospital. The theoretical part has been written on the basis of literature study and describes the essential knowledge of health care and nursing and defines nurses and their position at the lowest levels of a hospital management. After introducing the problems of health care and nursing as a whole and the definition of the departmental nurses has been made a statistical analysis of a survey and an auto-screening (carried out in The Brno Faculty Hospital). The practical part deals with the interpretation of the survey and the time studies, evaluating the current state of the structure of departmental nurse’s work activities and suggesting possible recommendations for more efficient use of their work time. It was found that the most time-consuming work category includes professional nursing activities, which the nurse delicate daily 174 minutes. The second most time-consuming work category is management and personal management activities - 143 minutes in one day. Administrative activities are dedicated to 105 minutes and other activities 72 minutes in one day. Departmental nurses were recommended to take some management courses focused on planning, organization, leadership, control, delegation and communication. The hospital management was advised to make a deeper analysis of administrative activities and based on the results to employ some new techno-economical employees.

Keywords Health care, nursing, departmental nurse, manager, management skills, time studies, survey

Obsah

11

Obsah Obsah

11

1

13

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ............................................................................................................. 13

1.2

Cíl práce ....................................................................................................... 13

Literární přehled

15

2.1

Zdraví ........................................................................................................... 15

2.2

Zdravotnictví ............................................................................................... 15

2.2.1

Zdravotnické systémy ......................................................................... 16

2.2.2

Systém zdravotnictví v ČR ................................................................. 18

2.2.3

Financování zdravotnictví .................................................................. 19

2.2.4

Zdravotní péče..................................................................................... 19

2.2.5

Zdravotnická zařízení, pracovníci ve zdravotnictví......................... 20

2.3

Management ............................................................................................... 20

2.3.1

Management ve zdravotnictví............................................................ 21

2.3.2

Delegování jako nástroj manaţera ................................................... 22

2.4

Ošetřovatelství............................................................................................ 22

2.4.1

Management v ošetřovatelství .......................................................... 24

2.4.2

Staniční sestra – manaţer první linie............................................... 24

2.4.3

Náplň práce staniční sestry ................................................................25

2.5

Analýza pracovních činností ..................................................................... 26

2.5.1

Časová studie...................................................................................... 26

2.5.2

Snímek pracovního dne......................................................................27

3

Metodika

28

4

Vlastní práce

30

4.1

Fakultní nemocnice Brno .......................................................................... 30

4.2

Analýza dotazníkového šetření a autosnímkování ................................... 31

4.2.1

Vyhodnocení dotazníků ...................................................................... 31

4.2.2

Vyhodnocení autosnímkování ...........................................................37

4.2.3

Porovnání odhadů z dotazníků s výsledky autosnímkování........... 44

12

Obsah

4.2.4 4.3

Analýza závislostí ............................................................................... 45

Návrh řešení ............................................................................................... 47

5

Diskuze

49

6

Závěr

51

7

Literatura

53

8

Seznam obrázků

57

9

Seznem tabulek

58

Přílohy

59

Úvod a cíl práce

13

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Zdravotnictví je jedno z důleţitých odvětví národního hospodářství patřící do terciálního sektoru. Jeho problematika se přímo dotýká všech obyvatel a patří do jedné z jeho nejsledovanějších oblastí. Cílem zdravotnictví je přispívat ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a zajistit kvalitní funkci systému, který zdravotnické sluţby poskytuje. Jednu z nejdůleţitějších rolí v poskytování kvalitní zdravotní péče představují pracovníci ve zdravotnictví. Nejpočetnější skupinu pracovníků ve zdravotnictví tvoří zdravotní sestry, jejichţ hlavním úkolem je poskytování ošetřovatelské péče. Na práci zdravotní sestry jsou kladeny vysoké nároky, nejen z hlediska odborných znalostí a praktických zkušeností. Sestry pracující v řídících funkcích by pak měly také ovládat základní manaţerské dovednosti. Tato skutečnost se přímo dotýká staničních sester – manaţerek v první linii. Staniční sestra nese odpovědnost za svůj tým, měla by tedy dokázat své podřízené efektivně řídit a dostat z nich „to nejlepší“. Protoţe jsou manaţerské techniky pro řízení lidí nezbytné, nestačí se jen vzdělávat a rozvíjet své znalosti v tomto oboru, důleţitá je zejména schopnost danou techniku aplikovat v praxi. Tato práce se věnuje struktuře pracovních činností staničních sester a to především v oblasti manaţerských činností. Jako manaţerky v první linii mají moţnost ovlivnit úroveň a kvalitu poskytované ošetřovatelské péče a tím podpořit řádný chod celé nemocnice. Úroveň jejich řídících schopností je proto velmi důleţitá.

1.2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je na základě vyhodnocení dotazníkového šetření a výsledků autosnímkování práce staničních sester Fakultní nemocnice Brno zhodnotit současný stav struktury vykonávaných pracovních činností, případně navrhnout moţná doporučení ke změnám.

14

Úvod a cíl práce

Dílčím cílem je statistické zpracování dotazníkového šetření a autosnímkování, které úplně či částečně vyplnilo 202 staničních sester pracujících na různých odděleních a klinikách Fakultní nemocnice Brno. Nedílnou součástí je prostudování odborné literatury, která přímo souvisí s tématem této bakalářské práce a na jejím základě vytvoření literární rešerše.


15

2 Literární přehled 2.1 Zdraví Podle Zacharové, Hermanové a Šrámkové (2007, str. 15) představuje zdraví v lidské společnosti tradičně jednu z nejvýznamnějších hodnot, uznávanou prakticky ve všech dobách i kulturách. Dle Holčíka, Káňové a Prudila (2005, str. 171) patří zdraví k těm lidským hodnotám, které se pro některé lidi mohou stát dokonce ţivotním cílem. V České republice je právo na ochranu zdraví obsaţeno v Ústavě České republiky. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav úplné fyzické, mentální a sociální pohody a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady. Zacharová, Hermanová a Šrámková (2007, str. 1516) dodávají, ţe zdraví je v této definici vymezováno třemi vzájemně rovnocennými sloţkami – tělesnou, duševní a sociální, a je tedy povaţováno za relativně sloţitý systém tvořící společný, se svým okolím existenčně spjatý, dynamický celek.

2.2 Zdravotnictví Gladkij a Strnad (2002, str. 14) uvádějí, ţe jako ucelený specifický společenský systém vznikalo zdravotnictví postupně, stejně jako ostatní společenské systémy, v průběhu historického vývoje z potřeb denního ţivota. Velký lékařský slovník on-line definuje zdravotnictví jako soustava odborných činností, opatření, zařízení a pracovníků určených k péči o zdraví. Jedná se o činnosti a zařízení vytvářené na základě poznatků lékařské vědy a zdravotních potřeb obyvatelstva v daných socioekonomických a geopolitických podmínkách, která reagují na zdravotní potřeby občanů a poskytují odborné zdravotnické sluţby. Ilustrovaný encyklopedický slovník (1982, str. 903) popisuje zdravotnictví jako systém sociálně ekonomických a zdravotních opatření, která společnost uskutečňuje v zájmu uchování a neustálého zlepšování zdraví občanů, zajištění optimálních podmínek práce a ţivota, rozšířené reprodukce obyvatelstva a harmonického fyzického a psychického rozvoje člověka.

16


Podle Holčíka, Káňové a Prudila (2005, str. 9) je zdravotnictví resortní systém obsahující soustavu odborných zařízení, orgánů a institucí, které byly vytvořeny s cílem poznávat a uspokojovat zdravotní potřeby i oprávněné poţadavky lidí. Zdravotnictví je tedy subsystém ze široka pojímané péče o zdraví a představuje její odbornou, profesionálně vykonávanou a resortně pojímanou část. Dle Jarošové (2008, str. 7) má zdravotnictví dvě základní funkce. V širším slova smyslu má vhodně usměrňovat a koordinovat široce pojatý systém péče o zdraví, v uţším slova smyslu má řídit soustavu zdravotnictví jako souhrn odborných zdravotnických zařízení poskytující odborné zdravotnické sluţby. 2.2.1

Zdravotnické systémy

Ţák (1999, str. 690) uvádí, ţe obecně lze systém chápat jako celek sloţený z částí, které jsou ve vzájemné interakci. Jiná definice systému, kterou lze nalézt v Akademickém slovníku cizích slov (1997, str. 727) říká, ţe se jedná o stanovenou účelnou formu organizace a jejího fungování. Gladkij a Strnad (2002, str. 14) píší, ţe systém péče o zdraví je soubor aktivit, které společnost provádí k prevenci a léčení nemocí, k zachování a rozvoji fyzické a duševní zdatnosti, pracovní schopnosti, k prodlouţení ţivota a zabezpečení zdravého vývoje dalších generací. Systém péče o zdraví neobsahuje pouze specifické činnosti zdravotníků a zdravotnických institucí, ale zahrnuje všechna opatření, která mají na zdraví pozitivní či negativní vliv. Podle Jarošové (2008, str. 41) je zdravotnický systém odvětvím národního hospodářství, je to subsystémem systému péče o zdraví a představuje soustavu specifických zařízení a institucí pro poskytování zdravotní péče. Základním cílem zdravotnického systému je dle Prymuly, Berana a Antoše (1999, str. 78) dosaţení, uchování a podpora zdraví a prodlouţení délky ţivota při zachování dostatečné kvality ţivota poskytováním moderní zdravotní péče. Jak uvádí Gladkij (2003, str. 26) můţeme zdravotnický systém z hlediska systémového přístupu definovat různým způsobem. Z hlediska národohospodářského je zdravotnictví jedním z odvětví národního hospodářství. Produkuje zdravotnické sluţby a spadá do tzv.


17

terciární sféry. Z hlediska organizačně-institucionálního představuje zdravotnický systém soustavu specifických zařízení a institucí, jejichţ společenskou funkcí je poskytování zdravotnické péče. Z hlediska funkčního je zdravotnický systém subsystémem systému péče o zdraví. Jak píší Holčík, Káňová a Prudil (2005, str. 80) jsou zdravotnické systémy v jednotlivých zemích výslednicí dlouhodobého a sloţitého společenského vývoje. Vzhledem k tomu, ţe sociální, ekonomické, kulturní a politické podmínky v jednotlivých zemích byly různé, jsou různé i zdravotnické soustavy těchto zemí. Prymula, Beran a Antoš (1999, str. 8-9) dodávají, ţe systémů zdravotní péče je ve světovém měřítku celá řada, v ţádné zemi však neexistuje zcela vyhraněný systém, který by neobsahoval určité prvky převzaté z jiných systémů. V dnešní době je moţné zdravotnické systémy podle Gladkije a Strnada (2002, str. 15-16) rozdělit dle typu do čtyř základních skupin: smíšený zdravotnický systém zaloţený na liberalistické koncepci zdravotnictví, zdravotnický systém zaloţený na povinném zdravotním pojištění, systém národní zdravotní sluţby a systém státního zdravotnictví socialistického typu. Jádrem zdravotnického systému jsou dle Prymuly, Berana a Antoše (1999, str. 25) tyto prvky:    



koncepce zdravotní politiky státu způsob financování zdravotní péče organizační uspořádání zdravotnických služeb řídící a regulační mechanizmy, kterými jsou zajišťovány cíle v oblasti ochrany a upevňování zdraví obyvatel přístupy k výchově lékařů a zdravotnických pracovníků

K nejdůleţitějším kritériím slouţícím k mezinárodní komparaci zdravotnických systémů patří podle Jarošové (2008, str. 44-46) ukazatele zdravotnického systému. Těmito ukazateli jsou dostupnost zdravotní péče, její kvalita, ekonomická nákladovost, výkonnost zdravotnického systému, rovnost, sociální akceptabilita. Jak uvádějí Prymula, Beran a Antoš (1999, str. 105) zdravotnické systémy se neustále vyvíjejí a protoţe se dotýkají všech obyvatel dané země, jsou i objektem výrazného politického vlivu.

18


Podle Holčíka, Káňové a Prudila (2005, str. 75) jsou reformy zdravotnických systémů trvalým úkolem pro všechny demokratické státy. Gladkij (2003, str. 27) uvádí, ţe dosud nebyl vytvořen ideální zdravotnický systém, který by jednoznačně vyhovoval všem kritériím optimálnosti. Cílem optimalizace zdravotnického systému a zdravotní politiky státu je dle Prymuly, Berana a Antoše (1999, str. 10) poskytování nejmodernější zdravotní péče kaţdému občanu bez ohledu na jeho stav či ekonomickou situaci. 2.2.2

Systém zdravotnictví v ČR

ÚZIS ČR1 (2005) v jedné za svých publikací uvádí, ţe systém zdravotnictví v České republice má Bismarkovskou tradici, která se datuje jiţ k někdejšímu Rakousko-Uhersku. Ve dvacátých letech 19. století bylo zavedeno zdravotní pojištění zaměstnanců. Československé zdravotnictví bylo krok po kroku vylepšováno různými formami pojištění i dobročinností. Po změnách v roce 1948 byla politická struktura státu zaloţena na komunistických ideologických zásadách a stát byl politicky i ekonomicky podřízen bývalému Sovětskému svazu. Veškeré vlastnictví bylo zestátněno, včetně zdravotnických institucí. Kdyţ v roce 1948 vstoupil v platnost zákon o národním pojištění, byly různé systémy sjednoceny a bylo zavedeno povinné pojištění, které zahrnovalo i rodinné příslušníky a svobodná povolání. V lednu 1952 byla zavedena nová soustava jednotné státní zdravotní péče. Tento centralistický systém byl dostatečně efektivní v situaci s poválečnými problémy a počátkem šedesátých let byl zdravotní stav v Československu poměrně dobrý. V roce 1966 bylo financování zdravotnictví z pojištění nahrazeno financováním z daní. Aţ do konce osmdesátých let zdravotnický systém i zdravotní ukazatele stagnovaly. Jak uvádí Gladkij a Strnad (2002, str. 60, 67), po politických změnách v listopadu 1989 začala skupina odborníků pod záštitou ministerstva zdravotnictví pracovat na nové koncepci zdravotnického systému. Základy nového systému vznikly v letech 1991 – 1993. Dodávají však, ţe i kdyţ transformace zdravotnictví ČR není zcela dokončena, je moţno systém zdravotnictví ČR povaţovat za efektivní v porovnání s řadou průmyslově vyspělých zemí.

1

Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky


19

Dle Jarošové (2008, str. 49) je základním principem zdravotnictví v ČR systém zaloţený na solidaritě a na dostupnosti zdravotní péče pro občany, který vychází z modelu povinného zdravotního pojištění. 2.2.3

Financování zdravotnictví

Dle Jarošové (2008, str. 53 a 66) je do zdravotnictví zajištěn trvalý přísun finančních prostředků prostřednictvím zdravotního pojištění, které se stalo povinné pro všechny občany České republiky. Platí se zdravotním pojišťovnám a na jeho základě má pojištěnec nárok na zdravotní péči. Finance jsou pak v systému několika zdravotních pojišťoven přerozdělovány na její úhradu. Podle Gladkije (2003, str. 81) zdravotní pojišťovny ovlivňují významně ekonomické prostředí pro poskytování péče. Na jejich solventnosti závisí v rozhodující míře ekonomická stabilita zdravotnických zařízení. Svou činností významně ovlivňují stupeň efektivního vyuţívání zdrojů. Z publikace vydané ÚZIS ČR2 (2010b) vyplívá, ţe v České republice je v současnosti systém zaloţen na vícezdrojovém financování. Hlavními zdroji financování zdravotní péče je veřejné zdravotní pojištění, státní rozpočet, rozpočet krajů a obcí a soukromé výdaje. Největší část celkových výdajů na zdravotní péči pokrývá veřejné zdravotní pojištění. 2.2.4

Zdravotní péče

Zabezpečení zdravotnické péče je povaţováno za jeden z hlavních ukazatelů vyspělosti kaţdé společnosti. Zdravotní péče je dle Jarošové (2008, str. 9) péče o akutně a chronicky nemocné osoby, o osoby s vrozenou vadou nebo úrazem, realizace prevence nemoci nebo nezpůsobilosti, komplexní rehabilitace, opatření k udrţení zdraví i zdravotní výchovu. Kvalita poskytované zdravotní péče je dle Madara (2004, str. 3233) bezpochyby velmi citlivým a zajímavým tématem, které nezajímá pouze poskytovatele zdravotní péče, ale i širokou veřejnost. WHO definovala kvalitu zdravotní péče v roce 1966 jako souhrn výsledků dosaţených v prevenci, diagnostice a léčbě, určený potřebami obyvatelstva na základě lékařských věd a praxe.

2

Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky

20


Gladkij a Strnad (2002, str. 63) píší, ţe poskytování zdravotní péče se opírá o systém povinného zdravotního pojištění realizovaného prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Dle Gladkije (2003, str. 47) lze zdravotní péči rozdělit dle různých hledisek do několika skupin. Z hlediska posloupnosti na primární, sekundární a terciální. Dle naléhavosti poskytování na urgentní, akutní, následnou a chronickou. Dalším hlediskem je místo poskytování zdravotní péče. Tímto místem můţe být domácnost, ambulance, nemocnice nebo ústav. 2.2.5

Zdravotnická zařízení, pracovníci ve zdravotnictví

Úkolem zdravotnického zařízení je poskytování zdravotní péče. Zdravotnická zařízení poskytující zdravotní péči dělíme na ambulantní, lůţková, lékárenská, zvláštní a hygienickou sluţbu. Dle Jarošové (2008, str. 75) jsou zdravotnické instituce chápány jako základní jednotky zdravotnictví, právní subjekty, kterými se vyjadřuje, ţe jde o institucionalizované jednotky, jeţ jsou veřejně známé, kontrolovatelné a postiţitelné. Z informací, která zveřejnil ÚZIS ČR3 (2010a) pod názvem Zdravotnická zařízení v ČR v roce 2009, bylo koncem roku 2009 v České republice evidováno 27 959 zdravotnických zařízení, z toho 19 824 samostatných ordinací. 261 zařízení bylo státních a 27 698 zařízení bylo nestátních. Ve všech zdravotnických zařízeních pracovalo koncem roku téměř 45 200 lékařů a téměř 106 800 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Jarošová (2008, str. 80) píše, ţe zdravotničtí pracovníci jsou takoví pracovníci, kteří podle zákona 95/2004 Sb. a zákona 96/2004 Sb. jsou způsobilí k výkonu lékařských a nelékařských zdravotnických povolání a k výkonům souvisejících s poskytováním zdravotní péče. Vyţadují splnění všeobecných a odborných podmínek způsobilosti.

2.3 Management V odborné literatuře lze nalézt mnoho definic managementu. Česky tomuto termínu odpovídá pojem řízení.

3 Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky


21

Podle Vodáčka a Vodáčkové (2006, str. 12) je management soubor přístupů, názorů, doporučení a metod, které vyuţívají řídící pracovníci (manaţeři) k zvládnutí specifických činnosti (manaţerských funkcí), směřujících k dosaţení soustavy cílů organizace. Dle Bělohlávka, Košťana a Šuleře (2001, str. 24) je management proces systematického plánování, organizování vedení lidí a kontrolování, který směřuje k dosaţení cílů organizace. Manaţerská práce se v dnešní době dle Vodáčka a Vodáčkové (2006, str. 13) stala odborně náročnou profesí. Dále uvádějí, ţe manaţer je vůdčí pracovník zodpovědný za dosahování cílů jemu svěřených organizačních jednotek. Zpravidla se na tvorbě těchto cílů a zajištění podmínek jejich plnění přímo podílí. 2.3.1

Management ve zdravotnictví

Dle Prymuly, Berana a Antoše (1999, str. 5-6) se zdravotnický management postupem času stává důleţitým pojmem, ačkoliv ještě donedávna byl v našich podmínkách zcela neznámý. Celý systém byl zaloţen na atestacích z organizace zdravotnictví, které měly s vlastními manaţerskými problémy dneška málo co společného. Podle Holčíka, Káňové a Prudila (2005, str. 77) je v oblasti zdravotní péče management úzce svázán s odbornou zdravotnickou činností. Je výrazně podmíněn aktuálními zdravotními problémy, omezeností zdrojů, výběrem, způsobem poskytování i úhradou a hodnocením zdravotnických sluţeb. Z medicínského hlediska představuje dobrý zdravotnický management především dobrou zdravotní péči. Prymula, Beran a Antoš (1999, str. 58) uvádějí, ţe management zdravotnických systémů zahrnuje zdravotnické plánování, řízení, regulaci a vyhodnocení. Hlavní podstatou ve zdravotnictví je poskytování co moţná nejlepší péče v rámci omezených zdrojů. Manaţeři se dle postavení v organizaci dělí na vrcholové, střední a liniové. Gladkij (2003, str. 164) uvádí, ţe vrcholoví manaţeři jsou špičkoví řídící pracovníci, kteří se ve své práci zaměřují především na vize a koncepce, strategické plánování, vytváření nebo změnu organizačních struktur z pozice znalce celého systému. Patří mezi ně např. ředitel nemocnice či náměstkyně ošetřovatelské péče. Střední manaţeři řídí stupně vyţadující jak taktické vedení, tak střednědobé plánování. Mezi tyto pracovníky patří primáři a vrchní sestry. Manaţeři první linie

22


vykonávají činnosti spjaté s výkonem kaţdodenních úkolů. Jedná se o základní úroveň vedoucích pracovníků, jejich hlavním úkolem je zabezpečení komunikace mezi vedením instituce a provozními pracovníky. V systému zdravotnictví se jedná např. o vedoucí lékaře a staniční sestry. 2.3.2

Delegování jako nástroj manažera

Grohar-Murray a Dicroce (2003, str. 173-174) píší, ţe delegování je proces, při němţ je zodpovědnost a pravomoc svěřena nebo přidělena ostatním členům organizace. Je to vyuţití personálu k dokončení ţádaného cíle prostřednictvím pravomocí a povinností. Správné vyuţití delegování je důleţitým nástrojem zapojení personálu a budování pracovní morálky. Dle Armstonga a Stephensová (2008, str. 66) k delegování dochází, kdyţ jsou jedincům v zájmu dosaţení určitých výsledků přiděleny povinnosti a úkoly, za které jsou celkově odpovědni jejich manaţeři, ale které manaţeři z různých důvodů nemohou či nechtějí vykonávat sami.

2.4 Ošetřovatelství Pavlíková (2006, str. 10) píše, ţe ošetřovatelství jako činnost orientovaná na pomoc nemocným existovalo jiţ od dávných dob. Tradiční přístup k nemocným ovlivňovala humanistická filozofie, a proto bylo ošetřování spjaté s poskytováním podpory a útěchy nemocným a jeho blízkým. Dle Buţgové (2009, str. 36) se v ošetřovatelství od svého vzniku spojuje profesionalita s humanizačními poţadavky. Je tomu tak z toho důvodu, ţe jedinec ohroţený nemocí je nesoběstačný a bezmocný, je nesamostatný a z mnoha příčin potřebuje naši pomoc. Bruţová (2009, str. 49) dále uvádí, ţe profese sestry – ošetřovatelky je tradičně spjata s morálními nároky. Etické kodexy v ošetřovatelství představují transformaci základních hodnot ošetřovatelství, jako je autonomie, obhajoba práv pacientů a odpovědnost, do specifických povinností sestry. Objektem práce sestry je člověk. Proto má v práci sestry velký význam dodrţování ţádoucích forem jednání ve vztahu k lidské bytosti a ke spolupracovníkům. Kodex poskytuje základní rámec, podle něhoţ by měly sestry činit vlastní etická rozhodnutí.


23

Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky (2004, str. 3) definuje ošetřovatelství jako samostatnou vědeckou disciplínu zaměřenou na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. Je zaměřeno zejména na udrţení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Ošetřovatelství se významně podílí na prevenci, diagnostice, terapii i rehabilitaci. Ošetřovatelský personál pomáhá jednotlivci, rodinám i skupinám, aby byli schopni samostatně uspokojovat fyziologické, psychosociální a duchovní potřeby. Vede nemocné k sebepéči, edukuje jejich blízké v poskytování laické ošetřovatelské péče. Nemocným, kteří o sebe nemohou, nechtějí, či neumějí pečovat, zajišťuje profesionální ošetřovatelskou péči. Hlavním cílem ošetřovatelství je dle Věstníku MZ ČR4 (2004, str. 3) systematicky a komplexně uspokojovat potřeby člověka s respektem k individuální kvalitě ţivota, vedoucí k udrţení nebo navrácení zdraví, zmírnění fyzické i psychické bolesti v průběhu umírání. Při dosahování těchto cílů ošetřovatelský personál úzce spolupracuje s nemocným, lékaři, dalšími zdravotnickými pracovníky a jinými odbornými pracovníky. Jarošová (2008, str. 81) uvádí, ţe při výkonu ošetřovatelské profese jsou zdravotničtí pracovníci povinní se registrovat v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu povolání bez odborného dohledu (ZPBD5). Zápis v registru motivuje a podněcuje sestry k dalšímu celoţivotnímu vzdělávání, kterým si obnovují, zvyšují, prohlubují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilost v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky a trendy. Jeho součástí je také specializační vzdělávání, které je zaměřeno na ošetřovatelství v klinických oborech, na různé formy péče a na management ve zdravotnictví.

4

Ministerstvo zdravotnictví České republiky

5

Podle zákona č. 96/2004, § 5 aţ § 21a do skupiny ZPBD (zdravotnický pracovník nelékař, pra-

cující bez odborného dohledu) patří: všeobecná zdravotní sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, radiologický asistent, zdravotní laborant, zdravotně sociální pracovník, optometrista, ortoptista, asistent ochrany veřejného zdraví, ortotik-protetik, nutriční terapeut, zubní technik, dentální hygienistka, zdravotnický záchranář, farmaceutický asistent, biomedicínský technik, biotechnický asistent, radiologický technik, adiktolog.

24

2.4.1


Management v ošetřovatelství

Grohar-Murray a Dicroce (2003, str. 155) uvádějí, ţe management v ošetřovatelství se od profesionálního managementu v ostatních oborech liší filozofií sluţeb. Ošetřovatelství nese sociální zodpovědnost za zdraví a nemoci jednotlivců, rodin a komunit, a proto je třeba individuální přístup. Pro management ošetřovatelství jsou specifické dva cíle kvalita sluţeb a kvalitní personál. Jarošová (2006b, str. 5) dodává, ţe management i ošetřovatelství jsou mladé dynamicky se rozvíjející disciplíny. Vzájemně se doplňují, protoţe bez efektivního řízení nelze poskytovat kvalitní ošetřovatelské sluţby. Dle Lepiešové (1996, str. 11) je management v ošetřovatelství vědou a uměním zároveň. Nestačí tedy pouze vědomosti, ale jeho představitelé by měli ovládat i umění spolupráce s lidmi. 2.4.2

Staniční sestra – manažer první linie

Vedoucí sestrou ošetřovací jednotky je staniční sestra. Dle Kelnarové (2009, str. 58-59) se obvykle jedná o zkušenou sestru s dlouholetou praxí na příslušném odborném oddělení, která splňuje předpoklady pro vedoucí funkci. Úzce spolupracuje s vedoucím lékařem ošetřovací jednotky a vrchní sestrou odborného oddělení. Zpravidla je minimálně absolventkou specializačního studia, ale můţe mít i vysokoškolské vzdělání. Jarošová (2006b, str. 9) píše, ţe manaţer první úrovně - staniční (úseková) sestra je vedoucí ošetřovatelského týmu na ošetřovací jednotce. Je manaţerkou ošetřovatelské péče o jedince. Pověřuje ošetřovatelskými činnostmi jiné sestry a další členy týmu, dohlíţí na kvalitu jejich činností a vyhodnocuje ji. Při přidělování pacientů ošetřujícím sestrám bere v úvahu jejich počet, kvalifikaci a náročnost ošetřovatelské péče. Dbá o komplexní poskytování ošetřovatelské péče vyuţitím jiných odborníků (sociální pracovníci, fyzioterapeuti, dietní sestry). Zabezpečuje kontinuální komunikaci v ošetřovatelském týmu. Klade velký důraz na kvalitu ošetřovatelských sluţeb a kontroluje ji přímou účastí při ošetřování nebo během sesterské vizity. Marková a Eislerová (2001, str. 28-29) dodávají, ţe role sestry ve vedoucí funkci se postupem času mění. V dnešní době musí mít sestra manaţerka znalosti z oblasti teorie organizace, musí rozumět ekonomickým souvislostem poskytování zdravotnických sluţeb a v neposlední


25

řadě musí umět řídit svůj ošetřovatelský tým, tudíţ mít znalosti a dovednosti z personálního řízení. Sestry manaţerky hrají na oddělení významnou roli, protoţe nesou odpovědnost za celé spektrum aktivit spojených s kvalitní a bezpečnou ošetřovatelskou péči. Kaţdá z nich by měla být manaţerkou rizik na svém oddělení. Podle Škrly a Škrlové (2008, str. 47) jejich odpovědnosti a z nich vyplývající rizika zahrnují:  

 

2.4.3

výběr kompetentního a spolehlivého personálu výchovu tohoto personálu (znalosti, dovednosti) takovým způsobem, aby byl schopen poskytovat kvalitní a bezpečnou péči řízení provozu na oddělení a koordinace ošetřovatelského personálu kontinuální monitorování a hodnocení kvalifikace, výkonu a kompetencí ošetřovatelského personálu Náplň práce staniční sestry

Dle Kotrby (2011, str. 31) mají pracovní činnosti staniční sestry spíše operativní charakter, protoţe se týkají převáţně kaţdodenních, stále se opakujících činností a úkolů. Jarošová (2006b, str. 9) uvádí, ţe pracovní činnosti manaţerů v ošetřovatelství jsou definované v náplni práce, přičemţ pracovní náplň není podrobným seznamem činností, ale vyjadřuje základní funkce pozice, soubor verifikovatelných cílů a komu manaţerka podléhá. Fakticky se jedná o schémata schválených kompetencí, které slouţí současně jako nástroj kontroly a představuje určitý standard. Dle Kotrby (2009, str. 302-3010) mají zdravotní sestry v manaţerských pozicích celou řadu zodpovědností, které se však mohou v jednotlivých organizacích značně lišit. Některé jsou více zaměřené na řízení, jiné na ošetřovatelskou péči. Kotrba (2011, str. 30-31) dále uvádí, ţe na základě srovnání interních personálních dokumentů, které autor získal od náměstkyň ošetřovatelské péče šesti spolupracujících nemocnic pouze pro vědecké účely svého výzkumu, bylo zjištěno, ţe v nemocniční praxi neexistuje jednotný vzorový personální dokument popisující pracovní náplň staničních a vrchních sester, ani metodický postup jeho tvorby a ţe kaţdá organizace si sama vytváří své vlastní popisy pracovních činností. Výchozím předpokladem tohoto výzkumu je hypotéza, podle které staniční i vrchní sestry ve všech nemocnicích vykonávají stejné činnosti a proto

26


by i popis jejich pracovních činností mohl mít společný základ. Cílem tohoto výzkumu bylo porovnat popisy pracovních činností více organizací a pomocí jejich analýzy vytvořit jednotný personální dokument – pracovní náplň vrchních a staničních sester, který lze pouţít ve všech nemocnicích nezávisle na velikosti a zřizovateli. Dle Kotrby (2010a, str. 19) se výzkum dále zabývá pracovními činnostmi staničních a vrchních sester. Jedním z úkolů výzkumu bylo na základě metody autosnímkování identifikovat náplň a strukturu pracovních činností vrchních a staničních sester a zjistit tak, kolik času věnují administrativním činnostem, manaţerským a personálním činnostem, odborným ošetřovatelským činnostem a ostatním činnostem. Další data zpracovaná ve výzkumu byla podle Kotrby (2010b, str. 26) získána pomocí dotazníkového šetření, kdy staniční a vrchní sestry byly dotazovány z hlediska spotřeby času v průběhu svého pracovního dne a důleţitosti vykonávaných pracovních činností. Získané hodnoty autosnímkování pak byly statisticky vyhodnoceny a porovnány s odhady z dotazníků. Takové vyhodnocení zatím proběhlo pouze ve dvou nemocnicích – Vojenské nemocnici Brno a Nemocnici Znojmo. Záměrem je dle Kotrby (2010c, str. 38) ve výzkumu pokračovat i v dalších nemocnicích a při jejich porovnání zjistit, zda se jednotlivé nemocnice od sebe liší. Zpracování a vyhodnocení více autosnímků by mělo pak vést ke zpřesnění statistických výsledků a vyloučení extrémních, mnohdy nahodilých hodnot.

2.5 Analýza pracovních činností 2.5.1

Časová studie

Časovou studií dle Štůska (2007, str. 143,147) rozumíme zkoumání pracovních činností člověka nebo funkce výrobních prostředků na základě měření času příslušných dějů. Časové studie slouţí především ke zjišťování spotřeby času vynaloţeného na pracovní činnosti uskutečňované jedincem, zjištění důvodů spotřeb vynaloţeného času včetně příčin časových ztrát. Časové studie poskytují významné a zásadní informace pro projektování pracovních dějů. Jsou základním a přirozeným měřítkem mnoţství vynaloţené práce. Spotřeba času je odrazem řady činitelů tvořících podmínky, v nichţ je práce uskutečňována. K záznamům pracovních činností a měření času pouţíváme při časových studiích tzv. časové snímky.


2.5.2

27

Snímek pracovního dne

Snímek pracovního dne je metoda analýzy pracovních míst zaloţená na písemném zaznamenávání údajů o pracovních činnostech vykonávaných v průběhu dne a o jejich časovém rozsahu či trvání. Snímkem pracovního dne dle Nováka a Šlampové (2007, str. 38) rozumíme metodu nepřetrţitého pozorování, zaznamenávání a hodnocení spotřeby pracovního času pracovníka nebo skupiny pracovníků během celé směny. Tomek a Vávrová (2007, str. 115) uvádějí, ţe snímek pracovního dne umoţňuje zjistit skladbu jednotlivých časů, které rozlišujeme jak pro plánovací, tak pro analytickou činnost. Snímkování, které si jedinec, u něhoţ zkoumání probíhá, provádí sám, nazýváme autosnímkování.

28

Metodika

3 Metodika Podklady pro bakalářskou práci byly získány od staničních sester z Fakultní nemocnice Brno. Pro získání informací o pracovních činnostech byly pouţity autosnímky pracovního dne. Před samotným autosnímkováním byly staniční sestry poţádány o vyplnění dotazníku. Dotazníky i autosnímky vypracoval Ing. Tomáš Kotrba, PhD., který zajistil i sběr jejich dat. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na důleţitost a časové odhady jednotlivých pracovních činností, vytíţení sester z hlediska administrativy, vyuţití delegování, dosaţené vzdělání, manaţerské vzdělání, počet podřízených a délku praxe. Snímek pracovního dne byl pro staniční sestry sestaven z 19 pracovních činností, z toho bylo 18 pracovních činností předem vymezených a rozdělených do jedné ze čtyř kategorií, do devatenácté kategorie mohli respondenti zapisovat další případné neuvedené pracovní činnosti. Poslední poloţkou autosnímku byla práce přesčas, do které respondenti zapisovali pouze čísla pracovní činnosti. Při vlastním autosnímkování respondenti vyplňovali čas trvání jednotlivých kategorií i s kolonkou Od-Do, kam zapisovali začátek a konec kaţdé své pracovní činnosti. Součástí autosnímků bylo také zhodnocení pracovních činností, kdy respondenti u vykonávaných pracovních činností volili mezi kombinacemi písmen (I/P, S/D, N/Z):   

I – činnost z vlastní iniciativy P – činnost je vykonávána na něčí pokyn S – činnost nelze delegovat, respondent ji musí vykonat sám

  

D – činnost lze delegovat, mohl by ji klidně vykonat někdo jiný N – činnost je pro výkon povolání nezbytá Z – činnost je pro výkon povolání zbytečná

Výzkumu se zúčastnilo 202 respondentů z řad staničních sester Fakultní nemocnice Brno, které byly pro účel bakalářské práce označeny F 1 – F 202 a rozděleny do pěti skupin na interní obory (IO), chirurgické obory (CHO), obory komplementu, které tvoří společné vyšetřovací a léčebné sloţky (SVLS), úsekové fyzioterapeuty (ÚF) a ostatní (sociální pracovníci, vedoucí sanitáři apod.).

Metodika

29

Autosnímkování se zúčastnilo 189 staničních sester, které odevzdaly celkem 1843 snímků pracovního dne. Na dotazník odpovědělo 161 staničních sester. K 31. 12. 2008 pracovalo dle Kotrby (2010d, str. 88) ve Fakultní nemocnici na pozici staniční sestra 300 zaměstnanců. Při předpokladu, ţe se jejich počet nezměnil a s ţádostí o spolupráci na výzkumu byly osloveny všechny staniční sestry, činila návratnost dle počtu respondentů u autosnímkování 63 % a u dotazníkového šetření 53,7 %. Pro zpracování autosnímků a dotazníků byly pouţity různé statistické ukazatele, např. četnost, odchylka či aritmetický průměr. Pro výpočet závislostí vybraných proměnných byl pouţit Pearsonův korelační koeficient, jehoţ vzorec je dle Hindlse, Hronové, Segera a Fischera (2007, str. 207)

Celý výzkum včetně Personova korelačního koeficientu byl vypočten a vyhodnocen pomocí programu Microsoft Office Excel 2007.

30

Vlastní práce

4 Vlastní práce 4.1

Fakultní nemocnice Brno

Fakultní nemocnice Brno byla zřízena ke dni 1. ledna 1998 Zřizovací listinou vydanou Ministrem zdravotnictví. Je samostatnou příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR. Součástí tohoto zdravotnického zařízení se staly tři, do té doby samostatné, nemocnice - Fakultní nemocnice s poliklinikou v BrněBohunicích, Fakultní dětská nemocnice J. G. Mendela a Fakultní porodnice na Obilním trhu. V následujících letech se FN Brno dále rozrostla o Odběrové středisko v Třebíči a Léčebnu pro dlouhodobě nemocné v Bílovicích nad Svitavou. Základní členění Fakultní nemocnice Brno lze nalézt v příloze č. 1. Obr. 1

Znak Fakultní nemocnice Brno

Tímto spojením vzniklo zdravotnické zařízení, které se sestává celkem z 54 klinik a oddělení, poskytující základní, specializovanou a vysoce specializovanou péči ve všech medicínských oborech bez ohledu na povahu onemocnění či věk nemocného. Rozsahem poskytované péče se řadí k největším nemocnicím v České republice. V roce 2001 zahájila jako první v České republice proces postupné certifikace a implementace systému řízení jakosti. V únoru 2007 se jako celek stala první a doposud jedinou drţitelem certifikátu jakosti ISO 9001:2008. V současné době disponuje nemocnice přibliţně s 2100 lůţky a zaměstnává více neţ 4500 zaměstnanců. Organizační schéma vrcholového vedení FN Brno (viz. Příloha č. 2) nám pak ukazuje nadřízenost a podřízenost jednotlivých vedoucích a celých útvarů.

Vlastní práce

31

Fakultní nemocnice Brno je také největší výukovou základnou nejen pro lékařskou fakultu, ale také pro výuku středního zdravotnického personálu, umoţňuje jak pregraduální, tak postgraduální vzdělávání zdravotníků.

4.2 Analýza dotazníkového šetření a autosnímkování 4.2.1

Vyhodnocení dotazníků

Dotazník vyplnilo 161 respondentů, z toho jich 69 pracuje v interních oborech, 52 v chirurgických oborech, 29 v SVLS6, 6 jich je úsekových fyzioterapeutů a 5 jich pracuje v ostatních oborech (sociální pracovnice, vedoucí sanitář apod.). Identifikační údaje Obrázek 2 ukazuje zastoupení jednotlivých věkových kategorií dotazovaných staničních sester. Největší 41% podíl tvoří věková kategorie 36 – 45 let (66 staničních sester). Druhou nejvíce zastoupenou věkovou kategorií je 46-55 let s 32 % (52 staničních sester). Dalších 18 % tvoří věkovou kategorií 26 – 35 let (29 staničních sester), 8 % tvoří sestry ve věku 56 a více let (12 staničních sester). Zbylé 1 % tvoří kategorie 25 a méně (pouhé 2 staniční sestry). Obr. 2

Věkové kategorie staničních sester 1% 8% 18%

32%

41%

Věk 25 a méně 26-35 let 36-45 let 46-55 let 56 let a více

Zdroj: Vlastní práce

Pro 66 respondentů představuje práce v současné nemocnici první pracovní místo.

6

Společné vyšetřovací a léčebné sloţky

32

Vlastní práce

Z obr. 3 je zřejmé, ţe z hlediska nejvyššího dokončeného vzdělání všech respondentů je nejvíce zastoupena skupina staničních sester se středoškolským vzděláním s maturitou, kterou tvoří 120 respondentů. Vyšší odbornou školu vystudovalo 16 respondentů, vysokoškolské vzdělání ukončené titulem Bc. má 17 respondentů a vysokoškolské vzdělání ukončené titulem Mgr. má 7 respondentů. Jedna sestra na tuto otázku neodpověděla. Obr. 3

Nejvyšší dokončené vzdělání 1% 4% 11% 10%

74%

VŠ - Mgr. VŠ - Bc. VOŠ SŠ s maturitou Nevyplněno


Takto zastoupené vzdělání lze pozorovat ve všech skupinách staničních sester s výjimkou úsekových fyzioterapeutů, u kterých má vysokoškolské vzdělání 33 % respondentů. Vzhledem k výkonu povolání staniční sestry, která je manaţerem první linie, je velmi důleţité, aby s potřebnými znalostmi a zkušenostmi ovládala také manaţerské dovednosti. S kurzem zaměřeným na management se setkaly 3 sestry v rámci studia na střední škole, 4 sestry při studiu na vyšší odborné škole a 25 sester v rámci svého studia na vysoké škole. V rámci vzdělávacích a školících kurzů je absolvovalo 95 respondentů. S kurzem zaměřeným na management se bohuţel zatím nikdy nesetkalo 48 respondentů, coţ lze povaţovat za velmi negativní zjištění. Mezi důleţité ukazatele, kterým se věnuje následující část práce, patří celková délka praxe, doba praxe v pozici staniční sestra a počet podřízených (viz. Tabulka 1). Celková délka praxe u staničních sester činí v průměru 22 let, coţ platí i pro všechny jednotlivé obory s výjimkou ostatních oborů, kterým průměr činí 14 let. Na pozici staniční sestry respondenti pracují v průměru 8 let, výjimkou je opět skupina ostatních oborů, kterým průměr činí 6 let.

Vlastní práce Tab. 1

33

Průměrná doba praxe, průměrný počet podřízených

Doba praxe jako všeobecná sestra Doba praxe jako staniční sestra Průměrný počet podřízených

Celkem

IO7

CHO8

SVLS9

ÚF10

Ostatní

22,39

23,72

21,87

22,14

19,33

14,4

8,11

8,50

7,72

7,93

9,38

5,8

13,81

16,17

13,77

10,34

8

8,8


Mezi podřízené staniční sestry patří všeobecné sestry/zdravotničtí asistenti a pomocný personál. Počet podřízených je u kaţdé sestry velmi rozdílný vzhledem k velikosti oddělení a náročnosti poskytované péče. Např. 5 staničních sester má pouze 1-2 podřízené. Oproti tomu 3 sestry mají podřízených 50 a více. Průměrný počet podřízených je 13,81, z toho 11,30 tvoří všeobecné sestry a zdravotničtí asistenti a 2,51 pomocný personál. Na současné pozici staniční sestry by v budoucnu rádo pracovalo 148 respondentů, 4 by chtěli dosáhnout pozice vrchní sestry a 4 pozice hlavní sestry (náměstka pro ošetřovatelskou péči). Na niţší pozici by chtěli pracovat 3 respondenti, 2 respondenti se v otázce budoucí pracovní pozice nedokáţou rozhodnout. Z toho vyplívá, ţe 92 % respondentů je se svou současnou pracovní pozicí spokojeno. Důležitost pracovních činností První dvě otázky dotazníkového šetření na důleţitost vybraných skupin pracovních činností.

byly

zamířeny

První otázka byla zaměřena na čtyři kategorie pracovních činností - odborné ošetřovatelské činnosti, personální a manaţerské činnosti, neodborné pomocné ošetřovatelské činnosti a administrativní činnosti. Odbornou ošetřovatelskou činnost povaţuje za velmi důleţitou 83 % respondentů. Dalších 12 % ji povaţuje za málo důleţitou, 1 % za málo nedůleţitou a 4 % respondentů nedokáţe o důleţitosti rozhodnout. Za vůbec nedůleţitou jí nepovaţuje ţádný s respondentů.

7

Interní obory

8

Chirurgické obory

9


10

Úsekoví fyzioterapeuti

34

Vlastní práce

Personální a manaţerské činnosti mají velice podobné výsledky. Za velmi důleţitou ji označilo 81 % respondentů, 13 % ji povaţuje za málo důleţitou, 1 % za málo nedůleţitou. O důleţitosti nedokáţe rozhodnout 5 % respondentů a za vůbec nedůleţitou jí opět nepovaţuje ţádný. Důleţitost skupin pracovních činností

Obr. 4 150

Odborné ošetřovatelské činnosti

100

Personální a manažerské činnosti

50

Neodborné pomocné ošetřovatelské činnosti

0

Administrativní činnosti


U neodborné pomocné ošetřovatelské činnosti se názor na její důleţitost jiţ značně liší. Za velmi důleţitou ji povaţuje 15 % respondentů. Za málo důleţitou ji označilo 38 % respondentů, dalších 20 % ji povaţuje za málo nedůleţitou a za vůbec nedůleţitou ji povaţuje 16 % respondentů. O důleţitosti nedokáţe rozhodnout 11 % respondentů. Administrativní činnost pak opět převáţná většina respondentů označila za velmi důleţitou (77 %). Dalších 18 % ji povaţuje za málo důleţitou, 1 % za málo nedůleţitou a 4 % respondentů nedokáţe o důleţitosti rozhodnout. Za vůbec nedůleţitou ji nepovaţuje ţádný s respondentů. Z odpovědí na otázku týkající se práce, které by se respondenti chtěli či nechtěli více věnovat, jasně vyplívá, ţe naprostá většina (156 ze 161 respondentů) se ve své práci nechce věnovat neodborným ošetřovatelským činnostem. Obdobně jsou na tom i s administrativními činnostmi, kterým se při své práci chce méně věnovat 116 respondentů. Naopak velká část respondentů by se ráda více věnovala odborným

Vlastní práce

35

ošetřovatelským činnostem (149 ze161) či personálním a manaţerským činnostem (100 ze 161 respondentů). Pracovní činnosti, kterým by se chtěly staniční sestry více věnovat

Obr. 5

Ve své práci bych se chtěla více věnovat:

200 NE

150

ANO

100 50 0 Administrativním činnostem

Odborným ošetřovatelským činnostem

Personálním a manažerským činnostem

Neodborným ošetřovatelským činnostem


Jedna z dalších otázek dotazníku se věnovala vytíţení staničních sester z hlediska administrativních činností. Z předchozího hodnocení vyplívá, ţe i kdyţ jsou si sestry vědomy důleţitosti těchto činností, více času by jim věnovat nechtěly. Za optimálně vytíţené z hlediska administrativních činností se povaţuje 68 % respondentů, 27 % se cítí administrativou přetíţeno a 5 % o vytíţení nedokáţe rozhodnout (viz. Obr. 6). Obr. 6

Vytíţení staničních sester z hlediska administrativních činností Jsem přetížená 5%

27%

Jsem optimálně vytížená Nejsem vytížená

68%

Nevím, nedokážu rozhodnout


Druhá otázka týkající se důleţitosti pak byla zaměřena přímo na manaţerské činnosti – plánování, organizování, vedení lidí a kontrolu. Při pohledu na následující graf je na první pohled patrné, ţe převáţná většina respondentů povaţuje všechny manaţerské činnosti za velmi důleţité, coţ lze hodnotit pozitivně.

36

Vlastní práce

Obr. 7

Důleţitost manaţerských činností

150

100

50

Plánování

Organizování Vedení lidí

0

Kontrola


Plánování a organizování za velmi důleţité povaţuje 60 % respondentů, za málo důleţité 27-28 %, za málo nedůleţité 4-5 %, vůbec nedůleţité 1-2 % a o důleţitosti nedokáţe rozhodnout 6-7 % respondentů. Vedení lidí za velmi důleţité povaţuje 86 % respondentů, za málo důleţité 8 %, za málo nedůleţité a vůbec nedůleţité 1 % a 5 % respondentů nedokáţou o důleţitosti rozhodnout. Kontrolu za velmi důleţitou označilo 92 % respondentů, za málo důleţitou 6 %, za málo nedůleţitou 1 %, vůbec nedůleţitou 0 % a 1 % respondentů nedokáţe o důleţitosti kontroly rozhodnout. Delegování Celkem 97 respondentů si myslí, ţe velkou část jejich pracovních úkolů delegovat spíše nelze. Pouze 10 respondentů je toho názoru, ţe jejich pracovní úkoly určitě delegovat jdou, 44 respondentů uvádí, ţe uvedené úkoly spíše delegovat jde, dalších 9 si myslí, ţe delegování není moţné (viz. Obr. 8).

Vlastní práce

37

Moţnost delegování pracovních úkolů

Obr. 8

Velká část mých pracovních úkolů: Nevím, nedokážu rozhodnout

1

Určitě nelze delegovat

9

Spíše nelze delegovat

97

Spíše lze delegovat

44

Určitě lze delegovat

10 0

20

40

60

80

100

120


Obr. 9 nám pak ukazuje, do jaké míry respondenti vyuţívají delegování pracovních činností. Pouhá 2 % respondentů vyuţívá delegování často. Další 82 % delegování činností vyuţívá jen občas. Skupina tvořená 15 % nevyuţívá delegování vůbec. Obr. 9

Vyuţití delegování 1%

2%

15%

Často využívám delegování činností Občas využívám delegování činností

Nevyužívám delegování činností 82%

Nevím, nedokážu rozhodnout


4.2.2

Vyhodnocení autosnímkování

Autosnímkování provedlo celkem 189 respondentů. V následující tabulce je uveden počet respondentů a počet vyplněných autosnímků včetně rozdělení v předem určených oborech.

38 Tab. 2

Vlastní práce Počet respondentů autosnímkování Celkem

IO11

CHO12

SVLS13

ÚF14

Ostatní

189

76

69

30

8

6

1843

741

665

298

79

60

Počet respondentů autosnímkování Počet vyplněných autosnímků


Obr. 10 ukazuje strukturu pracovních činností staničních sester Fakultní nemocnice Brno. Obr. 10

Struktura pracovních činností staničních sester FN Brno

3%

2%

14%

20%

Administrativní činnosti Manažerské a personální činnosti

Odborné ošetřovatelské činnosti Ostatní činnosti Další neuvedené činnosti 34%

27%

Práce přesčas


Nejčastější činností jsou odborné ošetřovatelské činnosti, které sestry v průměru vykonávají 174 minut denně. Následují manaţerské a personální činnosti, kterým se v průměru věnují 143 minut denně. Administrativním činnostem se v průměru věnují 105 minut denně a ostatním činnostem pak 72 minut denně. Při pohledu do tab. 3 je však vidět, jak se v jednotlivých oborech struktura pracovních činností značně liší.

11

Interní obory

12

Chirurgické obory

13


14



39

Struktura pracovních činností staničních sester FN Brno Všechny obory

IO15

CHO16

SVLS17

ÚF18

Ostatní

Administrativní činnosti

104,53

119,77

114,62

61,41

43,99

98,42

Manažerské a personální činnosti

142,63

177,45

163,47

54,14

54,75

36,67

Odborné ošetřovatelské činnosti

173,79

120,07

145,76

309,13

326,71

274,33

Ostatní činnosti

72,14

78,15

70,27

60,84

68,48

79,50

Další neuvedené činnosti

14,56

14,11

15,41

12,75

16,08

17,75

9,53

4,47

13,15

14,61

7,78

8,92

517,17

514,03

522,68

512,89

517,78

515,58

Práce přesčas CELKEM


Zatímco se v interních a chirurgických oborech respondenti manaţerským a personálním činnostem věnují v průměru 170 minut denně, u úsekových fyzioterapeutů a společných vyšetřovacích a léčebných sloţek je zastoupení této činnosti v průměru pouze 54 minut denně a u ostatních oborů dokonce 37 minut denně. Tyto rozdíly jsou dané především různou náplní práce v jednotlivých oborech. Staniční sestry interních a chirurgických oborů řídí, plánují a organizují chod celého oddělení. Oproti tomu úsekový fyzioterapeut pouze koordinuje činnost svých podřízených v rámci kliniky, na které se svým týmem zajišťuje rehabilitační péči a zabezpečuje komunikaci s vedoucím fyzioterapeutem. Většinu své pracovní doby se však věnuje odborné rehabilitační péči, jako jeho podřízení. Úsekový laborant patřící do SVLS18 oborů se také převáţnou část pracovního dne věnuje odborné činnosti a své podřízené v rámci přiděleného pracovního úseku pouze koordinuje. Obr. 11 ukazuje strukturu jednotlivých manaţerských a personálních činností staničních sester Fakultní nemocnice Brno.

15

Interní obory

16

Chirurgické obory

17


18


40

Vlastní práce Struktura manaţerských a personálních činností staničních sester FN Brno

Obr. 11

5% 3%

Kontrola

7%

Vizita

27%

Porady Organizace personální, chodu oddělení

Plánování ekonomické, personální

25%

Personální činnosti

21%

Řešení interpersonálních konfliktů

12%


Na obrázku 12 pak můţeme vidět zastoupení manaţerských a personálních činností rozdělené dle oborů a jednotlivých pracovních činností. Obr. 12 Struktura manaţerských a personálních činností staničních sester FN Brno v jednotlivých oborech Ostatní

ÚF

SVLS

CHO

IO

0,00

20,00

40,00

60,00

80,00

100,00 120,00 140,00 160,00 180,00 200,00

Průměr v min./ den/sestra Kontrola

Vizity

Porady

Organizace personální, chodu oddělení



Řešení interpersonálních konfliktů Zdroj: Vlastní práce

Vlastní práce

41

U administrativních činností je situace obdobná. Denně se jmenované činnosti interní a chirurgické obory věnují v průměru 118 minut, ostatní obory 98 minut, společné vyšetřovací a léčebné sloţky 61 minut a úsekoví fyzioterapeuti 44 minut. U odborných ošetřovacích činností pak můţeme ze stejných důvodů popsaných u manaţerských činností pozorovat opačnou tendenci. Zatímco u úsekových fyzioterapeutů, společných vyšetřovacích a léčebných sloţek a u ostatních oborů je zastoupení této činnosti v průměru 300 minut denně, interní a chirurgické obory se těmto činnostem věnují v průměru 133 minut denně. Zastoupení ostatních činností je u všech oborů vcelku vyrovnané a respondenti se jim věnují v průměru 72 minut denně. Další neuvedené činnosti představují 2,82 % z celkové struktury pracovních činností a respondenti se jim v průměru věnují 14,6 minut denně. Pracovní činnosti, které do této kategorie respondenti zařadili, jsou uvedeny v tab. 4. Tab. 4

Pracovní činnosti zařazené respondenty do dalších neuvedených činností

Pracovní činnosti - další neuvedené činnosti

Průměr19

Relativní zastoupení

Vyplnění snímku pracovního dne

3,85

0,74%

Výuka

2,79

0,54%

Návštěva lékaře

1,41

0,27%

Příjem, kontrola a doplňování materiálu, léků

1,36

0,26%

Náhradní volno

0,72

0,14%

Sanitární úklid

1,84

0,36%

Neodborná ošetřovatelská činnost na oddělení

1,48

0,29%

Výměna, oprava vybavení

0,18

0,03%

Nové pracoviště - organizace stěhování, implementace

0,31

0,06%

Odborná přednáška, seminář - příprava, organizace

0,41

0,08%

Exkurze

0,08

0,02%

Práce na interním grantu

0,03

0,01%

Jednání s úřady

0,07

0,01%

Jiná činnost

0,03

0,01%

14,56

2,82%

Celkem


19

Průměr je vypočten v min./den/sestru

42

Vlastní práce

Přesčasová práce tvoří 1,84 % z celkové struktury pracovních činností a zastoupena je v průměru 9,53 minut denně. Následující tabulka ukazuje, ţe nejvíce se respondenti věnovali odborné ošetřovatelské činnosti, která se svým průměrem 4,84 min./den/sestru představuje nadpoloviční zastoupení této pracovní činnosti v práci přesčas. Nejdéle v práci pak zůstávají staniční setry chirurgických oborů a společných vyšetřovacích a léčebných sloţek, kterým přesčas činí průměrně 14 minut denně. Tab. 5

Práce přesčas

Práce přesčas

Průměr20


1.

Kontrola ekonomická, odborná, administrativy, personálu

0,30

0,06%

2.

Kontrola vlastních pracovních úkolů (PC, diář)

0,24

0,05%

3.

Vizita (malá, velká, s vrchní)

0,03

0,01%

4.

Administrativa veškerá (ekonomická, odborná, personální)

0,58

0,11%

5.

Porada (provozní - sedánek, s vrchní, staniční, mimořádná porada)

0,18

0,03%

6.

Objednávání jakéhokoliv materiálu, medikamentů, nástrojů a přístrojů, oprav

0,08

0,02%

7.

Telefonické pracovní hovory, vyřizování korespondence, e-mailů

0,15

0,03%

8.


0,14

0,03%

9.

Komunikace s firmami, dealery, dodavateli, příbuznými pacientů

0,16

0,03%

10.


0,12

0,02%

11.


0,01

0,00%

12.

Řešení interpersonálních konfliktů (na pracovišti, s pacienty)

0,03

0,01%

13.

Vlastní vzdělávání, studium, absolvování seminářů a kurzů

0,27

0,05%

15.

Odborná ošetřovatelská činnost na oddělení

4,84

0,94%

16.

Odborné konzultace, jednání, konzultace s lékaři, personálem

0,15

0,03%

17.

Nezbytný ztrátový čas (oběd, přestávky, WC, apod.)

0,06

0,01%

18.

Ostatní ztrátový čas

0,01

0,00%

19.

Další neuvedené činnosti - celkem

2,19

0,42%

Celkem

9,53

1,84%


Součástí autosnímků bylo zhodnocení pracovních činností pomocí kombinací písmen, kdy kaţdé písmeno určovalo charakteristickou vlastnost pracovní činnosti.

20 Průměr

je vypočten v min./den/sestru


43

Zhodnocení pracovních činností Pracovní činnosti

Administrativní činnosti 4. 6. 7.

Administrativa veškerá (ekonomická, odborná, personální) Objednávání jakéhokoliv materiálu, medikamentů, nástrojů a přístrojů, oprav Telefonické pracovní hovory, vyřizování korespondence, e-mailů


I21

P22

S23

D24

N25

Z26

2208

1517

3380

349

3663

102

711

605

1141

162

1271

55

670

440

1060

72

1113

16

827

472

1179

115

1279

31

3101

2352

4953

435

5347

100

1.


918

512

1294

72

1384

31

3.


345

543

749

144

875

36

5.


304

539

720

70

801

7

8.


792

399

1131

80

1192

17

10.


307

182

471

27

496

1

11.


208

122

331

13

333

2

12.

Řešení interpersonálních konfliktů (na pracovišti, s pacienty)

227

55

257

29

266

6

2097

843

2237

642

2909

45

Odborné ošetřovatelské činnosti 13.

Vlastní vzdělávání, studium, absolvování seminářů a kurzů

344

67

347

13

376

11

14.

Zaškolení nových zaměstnanců

137

69

166

31

191

7

15.

Odborná ošetřovatelská činnost na oddělení

988

444

931

507

1435

21

16.


628

263

793

91

907

6

3249

584

3544

188

3611

300

1122

221

1271

46

1275

51

464

196

532

101

638

9

1243

157

1358

23

1433

51

420

10

383

18

265

189

185

310

399

101

272

274

89

123

177

17

144

79

Ostatní činnosti 2. 9. 17. 18.

Kontrola vlastních pracovních úkolů (PC, diář) Komunikace s firmami, dealery, dodavateli, příbuznými pacientů Nezbytný ztrátový čas (oběd, přestávky, WC, apod.) Ostatní ztrátový čas (kafe, soukromé telefony…)

Další neuvedené činnosti Práce přesčas


21

Činnost z vlastní iniciativy

22

Činnost vykonávaná na něčí pokyn

23

Činnost nelze delegovat, respondent ji musí vykonat sám Činnost lze delegovat, mohl by ji klidně vykonat někdo jiný

24 25 26

Činnost je pro výkon povolání nezbytá Činnost je pro výkon povolání zbytečná

44

Vlastní práce

Z výsledků v tab. 6 lze vyčíst, ţe téměř všechny pracovní činnosti, které respondenti vykonávají, povaţují pro výkon svého povolání za nezbytné. Dále bylo zjištěno, ţe ve všech čtyřech kategoriích pracovních činností (administrativních, manaţerských a personálních, odborných ošetřovatelských i ostatních) vykonávají respondenti činnost spíše z vlastní iniciativy neţ na něčí pokyn. Výjimku tvoří pouze vizity a porady, u kterých je tendence opačná, ovšem celkový výsledek u manaţerských a personálních činností to neovlivnilo. V případě delegování bylo zjištěno, ţe pracovní činnosti respondenti vykonávají raději sami, neţ by vyuţili moţnost delegování. To platí opět u všech pracovních kategorií. 4.2.3

Porovnání odhadů z dotazníků s výsledky autosnímkování

V rámci dotazníkového šetření měli respondenti za úkol odhadnout strukturu spotřeby svého pracovního času. Odhad byl pak porovnán se skutečnou strukturou zjištěnou při autosnímkování. Do porovnání bylo zařazeno 143 respondentů, kteří se podíleli jak na autosnímkování, tak i na dotazníkovém šetření, přičemţ odhad v dotazníku musel činit poţadovaných 40 hod./týden. Pokud bychom porovnávali odhad a skutečnost pouze u pracovních kategorií, mohli bychom konstatovat, ţe odhad přibliţně odpovídá skutečnosti s výjimkou dalších neuvedených činností, kde respondenti tyto činnosti v odhadu nadhodnotili více jak o 100 %. Jakmile se však zaměříme na jednotlivé pracovní činnosti, můţeme pozorovat jisté odlišnosti. Největší rozdíly mezi odhadovanými a skutečnými hodnotami byly zjištěny u řešení interpersonálních konfliktů a zaškolení nových zaměstnanců, kde je odhad nadhodnocen o více jak 160 %. Komunikaci s vnějším prostředím respondenti nadhodnotili o 67 %. Méně času oproti původnímu odhadu věnují respondenti také administrativním činnostem (o 31 %), telefonickým pracovním hovorům a vyřizováním korespondence (o 21 %), poradám (o 35 %), personální činnosti (o 22 %) a kontrole vlastních úkolů (o 25 %). Podhodnoceny pak byly zejména odborné konzultace a jednání o 24 %, a odborná ošetřovatelská činnost o 20 %.


45

Porovnání odhadů a skutečného trvání pracovních činností Pracovní činnosti

Administrativní činnosti 4. 6. 7.

Administrativa veškerá (ekonomická, odborná, personální) Objednávání jakéhokoliv materiálu, medikamentů, nástrojů a přístrojů, oprav Telefonické pracovní hovory, vyřizování korespondence, emailů


Skutečnost

Odhad

Odchylka 27

108,84

99,95

8,17%

46,42

61,01

-31,44%

32,1

38,94

-21,31%

147,7

161,74

-9,51%

30,32

1.


40,77

38,64

5,21%

3.


31,17

34,07

-9,30%

5.


18,12

24,42

-34,76%

8.


34,38

40,53

-17,90%

10. Plánování ekonomické, personální

10,18

11. Personální činnosti

7,89

9,65

-22,34%

12. Řešení interpersonálních konfliktů (na pracovišti, s pacienty)

5,19

14,43

-177,89%

164,61

142,16

13,64%

14,17

11,92

15,89%

5,59

14,69

-162,75%

123,33

99,1

19,64%

21,52

16,45

23,56%

72,86

77,04

-5,74%

20,98

26,31

-25,41%

12,4

20,73

-67,11%

34,68

30

13,50%

29,12

-115,07%

Odborné ošetřovatelské činnosti 13. Vlastní vzdělávání, studium, absolvování seminářů a kurzů 14. Zaškolení nových zaměstnanců 15. Odborná ošetřovatelská činnost na oddělení 16.


Ostatní činnosti 2.

Kontrola vlastních pracovních úkolů (PC, diář)

9.

Komunikace s firmami, dealery, dodavateli, příbuznými pacientů

17. Nezbytný ztrátový čas (oběd, přestávky, WC, apod.) 18. Ostatní ztrátový čas (kafe, soukromé telefony…) Další neuvedené činnosti

4,8 13,54


4.2.4

Analýza závislostí

Další část práce se věnuje statistické analýze, která má za úkol s pomocí Pearsonova korelačního koeficientu zjistit, jestli mezi vybranými proměnnými existuje vzájemný vztah, čili závislost.

27

Odchylka skutečnosti od odhadu

46

Vlastní práce

Mezi proměnné byly zařazeny počty podřízených jednotlivých staničních sester, jejich doba praxe (jak celková, tak v pozici staniční sestry) a jednotlivé kategorie pracovních činností. Tab. 8

Pearsonův korelační koeficient Administrativní činnosti


0,227937

0,398835

-0,37492

0,022019

Počet let v pozici staniční sestra

-0,1158

-0,04191

0,065499

0,056519

Počet let celkové praxe

-0,2009

-0,05841

0,12088

0,019045

x

0,415194

-0,71899

0,183265

x

-0,87903

0,128166

x

-0,35089

Počet podřízených

Administrativní činnosti Manažerské a personální činnosti Odborné ošetřovatelské činnosti

Odborné ošetřoOstatní činnosti vatelské činnosti


Mezi počtem podřízených a manaţerskými a personálními činnostmi byla zjištěna mírná kladná korelace (0,398835). Mírná negativní korelace (-0,37492) byla zjištěna mezi počtem podřízených a odbornými ošetřovatelskými činnostmi. V praxi to znamená, ţe s rostoucím počtem podřízených přibývá mnoţství manaţerských a personálních činností, na druhé straně však klesá mnoţství odborných ošetřovatelských činností, kterým se staniční sestry musí věnovat. Mezi administrativními činnostmi a manaţerskými a personálními činnostmi byla zjištěna mírná kladná korelace (0,415194). Jestliţe se tedy sestry věnují více jedné z uvedených činnosti, dochází k nárůstu objemu i u té druhé. Mezi odbornými ošetřovatelskými činnostmi a ostatními činnostmi byla zjištěna mírná negativní korelace (-0,35089). Pokud tedy sestry věnují více času odborným ošetřovatelským činnostem, dělají to na úkor času, který by mohly věnovat ostatním činnostem. Silná negativní korelace pak byla zjištěna mezi administrativními činnostmi a odbornými ošetřovatelskými činnostmi (-0,71899), dále pak mezi manaţerskými a personálními činnostmi a odbornými ošetřovatelskými činnostmi (-0,87903). S rostoucím počtem administrativních činností a manaţerských a personálních činností tedy klesá mnoţství odborných ošetřovatelských činností, které musí staniční sestry vykonávat.

Vlastní práce

47

4.3 Návrh řešení Staniční sestry jako manaţerky první linie jsou zodpovědné za celkovou kvalitu a úroveň ošetřovatelské péče poskytované pod jejich vedením. Ke stále se zvyšujícím nárokům na odborné vědomosti a praktické dovednosti tak přibyla potřeba teoretických i praktických znalostí z oblasti managementu. Dotazníkové šetření prokázalo, ţe převáţná většina respondentů povaţuje všechny manaţerské a personální činnosti za velmi důleţité. Na druhé straně se však 30 % (48 ze 161) respondentů po celou dobu své praxe zatím s ţádným kurzem zaměřeným na manaţerské dovednosti nesetkalo. Dalším neţádoucím zjištěním je nedostatečné vyuţití moţného delegování. Mezi respondenty převaţuje názor, ţe veškeré pracovní činnosti nelze delegovat a respondent je proto musí vykonávat sám. Vzhledem k nutnosti celoţivotního vzdělávání, bych doporučila staničním sestrám absolvování kurzů managementu zaměřených na plánování, organizování, vedení lidí, kontrolu, delegování a komunikaci. Osvojení těchto manaţerských funkcí by mělo vést k efektivnějšímu vyuţití jejich pracovního času a tím i ke zvyšování poskytovaných zdravotnických sluţeb a vyšší spokojenosti pacientů. Tyto kurzy lze realizovat např. formou vzdělávacích akcí nabízených NCO NZO28 v Brně, se kterým Fakultní nemocnice Brno úzce spolupracuje v rámci pregraduálního i postgraduálního vzdělávání zdravotníků. Z mnoha nabízených vzdělávacích akcí a programů jsem vybrala tři na konkrétní ukázku. Specializační vzdělávání ZDRAVOTNICTVÍ

v oboru:

ORGANIZACE

A ŘÍZENÍ

VE

Určení: pro zdravotnické pracovníky nelékaře na všech úrovních řízení a pro zájemce, kteří se na vedoucí funkci připravují Náplň: Role manaţera. Strategické řízení a krizový management. Zdravotní a sociální politika státu, marketing, ekonomika a financování. Leadership. Vzdělávací akce: MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI VEDENÍ PORAD, ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

28

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

-

DELEGOVÁNÍ,

48

Určení: pro zdravotnické pracovníky na všech a pro zájemce, kteří se na vedoucí funkci připravují

Vlastní práce

úrovních

řízení

Náplň: Delegování jako klíčový aspekt vedení lidí. Výhody delegování. Pozitivní aspekty delegování, zvyšování motivace, rozvoj dovednosti týmů, lepší rozdělení práce. Jak delegovat. Identifikace vhodné osoby a její příprava. Znaky špatného delegování, oblasti nevhodné k delegování. Činnosti po delegování. Vedení porad, časté chyby a nedostatky porad, zásady vedení porady. Přístup k řešení problémů tvůrčí a analytické myšlení. Kroky řešení problému. Bariéry efektivního řešení problémů. Vzdělávací akce: VEDENÍ, MOTIVACE A HODNOCENÍ PRACOVNÍKŮ Určení: pro zdravotnické pracovníky nelékaře na všech úrovních řízení a pro zájemce, kteří se na vedoucí funkci připravují Náplň: Potřeby, hierarchie potřeb, motivace, styl vedení, nové pojetí hodnocení pracovníků spojené s rozvojem pracovníka i rozvojem pracoviště a organizace.

Jako další moţné řešení, které by mohlo vést k efektivnějšímu vyuţití pracovního času staničních sester, je zaměstnání nových pracovníků, kteří by se v rámci oddělení věnovali administrativním činnostem. Toto doporučení se týká zejména interních a chirurgických oborů, kde se touto činností staniční sestra zabývá v průměru 118 minut denně. Dotazníkové šetření také prokázalo, ţe by se této činnosti chtěly staniční sestry věnovat méně. Neţli by však vedení nemocnice učinilo tak váţné rozhodnutí, doporučila bych provést hlubší analýzu administrativních činností nejen staničních sester, ale celých oddělení, jelikoţ nemalou část administrativních činností, kterými by se na oddělení mohl zabývat nově zaměstnaný technicko-hospodářský pracovník, zajišťují také ošetřující lékaři či všeobecné zdravotní sestry.

Diskuze

49

5 Diskuze Předmětem této bakalářské práce bylo na základě statistického vyhodnocení autosnímkování a dotazníkového šetření zhodnotit současný stav struktury vykonávaných pracovních činností staničních sester Fakultní nemocnice Brno. Bylo zjištěno, ţe staniční sestry Fakultní nemocnice Brno nejvíce času věnují odborné ošetřovatelské činnosti a to 174 min. denně (34 %), manaţerské a personální činnosti jim zabírají 143 min. denně (28 %), administrativním činnostem se věnují 105 min. denně (20 %) a ostatním činnostem 72 min. denně (14 %). Z porovnání výsledků bakalářské práce s výsledky výzkumu, které provedly v roce 2001 Marková a Eislerová (2001, str. 28-29), vyplývá, ţe dnes se staniční sestry věnují ošetřovatelským činnostem o 34 minut méně, neţ tomu bylo v roce 2001. Tuto změnu lze sice hodnotit pozitivně, číslo však zůstává stále vysoké. Marková s Eislerovou (2001, str. 2829) dodávají, ţe na základě získaných informací se jeví, ţe staniční sestry, které by se měly ve větší míře věnovat řídícím činnostem, dělají podprůměrnou činnost ostatním sestrám. Pokud získané výsledky porovnáme se strukturou pracovních činností staničních sester Vojenské nemocnice Brno (Kotrba, 2010c) a Nemocnice Znojmo (Kotrba, 2010a) zjistíme, ţe administrativní činnosti staničním sestrám ve všech uvedených nemocnicích zabírají přibliţně stejnou dobu a to v průměru 105 min denně. Tyto činnost by měly staniční sestry omezit, protoţe je lze delegovat na své podřízené. U manaţerských a personálních činností a u odborných ošetřovatelských činností jiţ nacházíme rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi, jak lze vidět v tabulce č. 9. I přes tyto rozdíly je patrné, ţe odborné ošetřovatelské činnosti jim zabírají značnou část pracovní doby, přestoţe je lze opět delegovat na své podřízené. Manaţerské a personální činnosti ve Vojenské nemocnici Brno vykonávají staniční sestry průměrně 190 minut denně (37 % času), v Nemocnici Znojmo 171 minut denně (33 % času) a tím se řadí k nejčastěji vykonávaným činnostem. Oproti tomu ve Fakultní nemocnici Brno se touto činností staniční sestry zabývají pouze 143 minut denně (28 % času), čímţ se dostávají aţ na druhou pozici, coţ je velmi negativní jev.

50

Diskuze

Tab. 9

Struktura pracovních činností staničních sester ve vybraných nemocnicích Fakultní nemocnice Vojenská nemocnice Brno Brno

Nemocnice Znojmo

Průměr


Průměr


Průměr


104,53

20,21%

109

21,10%

99,6

19,37%

142,63

27,58%

190,1

36,81%

171

33,25%

173,79

33,60%

126,3

24,45%

134,9

26,23%

Ostatní činnosti

72,14

13,95%

67,6

13,09%

62,33

12,12%

Další neuvedené činnosti

14,56

2,82%

14,7

2,85%

42,25

8,22%

Práce přesčas

9,53

1,84%

8,8

1,70%

4,2

0,82%

Administrativní činnosti Manažerské a personální činnosti Odborné ošetřovatelské činnosti


Porovnání těchto výsledků však nelze povaţovat za zcela objektivní vzhledem k velmi rozdílnému počtu respondentů z řad staničních sester (Fakultní nemocnice Brno – 202 respondentů, Vojenská nemocnice Brno – 11 respondentů, Nemocnice Znojmo – 26 respondentů). Velké rozdíly byly zjištěny ve struktuře vykonávaných pracovních činností staničních sester Fakultní nemocnice Brno z hlediska mezioborového rozdělení. Mezioborové porovnání výsledků však není moţné, protoţe ţádné konkrétní výsledky v tomto směru zatím nebyly zpracovány. Dalším negativním prvkem je skutečnost, ţe výzkum nebyl anonymní, tím pádem mohlo ze stran respondentů docházet k uvádění nepřesných, chybných či zkreslených údajů. Řešením tohoto problému (pro větší pocit anonymity) by mohlo být zakódování sester ještě před vyplněním dotazníků a autosnímků a větší motivace ke spolupráci ze stran nemocnic. Záměrem je dle Kotrby (2010c, str. 38) ve výzkumu pokračovat i v dalších nemocnicích a při jejich porovnání zjistit, zda se jednotlivé nemocnice od sebe liší. Zajímavé by bylo i mezioborové porovnání. Zpracování a vyhodnocení více autosnímků by pak mělo vést ke zpřesnění statistických výsledků výzkumu.

Závěr

51

6 Závěr Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit současný stav struktury vykonávaných pracovních činností staničních sester ve Fakultní nemocnici Brno. K získání poţadovaných informací bylo pouţito statistické vyhodnocení části dotazníkového šetření a časové studie provedené metodou autosnímkování, které byly ve Fakultní nemocnici Brno uskutečněny v řadách staničních a vrchních sester. Z práce vyplývá, ţe 92 % respondentů je se svou současnou pracovní pozicí staniční sestry spokojeno a chtělo by na ní dále pracovat. Bylo zjištěno, ţe nejvíce času věnují staniční sestry odborné ošetřovatelské činnosti a to 174 min. denně (34 %). Druhou časově nejnáročnější kategorií jsou manaţerské a personální činnosti se 143 min. denně (27 %). Administrativním činnostem se věnují 105 min. denně (20 %) a ostatním činnostem 72 min. denně (14 %). Pozitivním zjištěním je, ţe si převáţná většina dotazovaných uvědomuje důleţitost odborných ošetřovatelských činností, manaţerských a personálních činností a administrativních činností. Za velmi důleţité povaţují i všechny jednotlivé manaţerské činnosti – plánování, organizování, vedení lidí a kontrolu. Naopak neodborné ošetřovatelské činnosti povaţují z hlediska své pozice za nedůleţité a chtěli by se jim věnovat co nejméně. Staniční sestry by se dále chtěly více věnovat odborným ošetřovatelským činnostem a manaţerským a personálním činnostem, oproti tomu méně by se chtěly zabývat administrativními činnostmi. Negativním zjištěním je, ţe celých 30 % respondentů se zatím nesetkalo s ţádným manaţerským kurzem, i kdyţ na pozici staniční sestry pracují v průměru 8 let a počet jejich podřízených je průměrně 14. Velká část respondentů je toho názoru, ţe jejich pracovní úkoly nelze delegovat a delegování pracovních činností pouţívají jen občas. Staničním sestrám bylo doporučeno absolvování kurzů managementu zaměřených na plánování, organizování, vedení lidí, kontrolu, delegování a komunikaci. Osvojení těchto manaţerských funkcí by umoţnilo aplikovat tyto poznatky do praxe a tím dosáhnout efektivnějšího vyuţití svého pracovního času. Vedení nemocnice pak bylo navrhnuto provést hlubší analýzu administrativních činností, a to především interních a chirurgických

52

Závěr

oborů. Na jejím základě poté zaměstnat nové pracovníky, kteří by se v rámci oddělení věnovali administrativním činnostem. Úbytek administrativních činností, získané manaţerské dovednosti a delegování odborné i neodborné ošetřovatelské činnosti by mělo vést k efektivnějšímu vyuţití pracovní doby staniční sestry, která by získala více času na řízení, plánování, kontrolu a organizování chodu celého oddělení. Tím by mělo dojít ke zkvalitnění ošetřovatelské péče poskytované pod jejím vedením.

Literatura

53

7 Literatura ARMSTRONG, Michael; STEPHENS, Tina. Management a leadership. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2008. 272 s. ISBN 978-80-247-2177-4. BĚLOHLÁVEK, František; KOŠŤAN, Pavol; ŠULEŘ, Oldřich. Management. Vydání první. Olomouc : Rubico, 2001. 642 s. ISBN 80-85839-45-8. BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Vydání první, dotisk. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 103 s. ISBN 978-80-7368-501-0. Fakultní nemocnice Brno [online]. 2011 [cit. 2011-04-05]. Dostupné z WWW: . GLADKIJ, Ivan a kolektiv. Management ve zdravotnictví. Vydání první. Brno: Computer Press, a.s., 2003. 380 s. ISBN 80-7226-996-8. GLADKIJ, Ivan; STRNAD, Ladislav. Zdravotní politika, zdraví, zdravotnictví. Vydání první. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 112 s. ISBN 80-244-0500-8. GROHAR-MURRAY, Mary Ellen; DICROCE, Helen R. Zásady vedení a řízení v oblasti ošetřovatelské péče. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2003. 320 s. ISBN 80-247-0267-3. HINDLS, Richard; HRONOVÁ, Stanislava; SEGER, Jan; FISCHER, Jakub. Statistika pro ekonomy. Vydání osmé. Praha: Professional Publishing, 2007. 420 s. ISBN 978-80-86946-43-6. HOLČÍK, Jan; KÁŇOVÁ, Pavlína; PRUDIL, Lukáš. Systém péče o zdraví a zdravotnictví: východiska, základní pojmy a perspektivy. Vydání první. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno, 2005. 186 s. ISBN 80-7013-417-8. JAROŠOVÁ, Darja. Organizace a řízení ve zdravotnictví. Vydání druhé. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. 110 s. ISBN 978-80-7368-605-5. JAROŠOVÁ, Darja. Výzkum v ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006a [cit. 2010-09-26]. Dostupné z WWW: . JAROŠOVÁ, Darja. Základy managementu ve zdravotnictví [online]. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006b [cit. 2010-09-26]. Dostupné z WWW: .

54

Literatura

KELNAROVÁ, Jarmila a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty: 1. ročník. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2009. 244 s. ISBN 978-80247-2830-8. Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník. : III. díl Pro-Ž. Vydání první. Praha: Academia, 1982. 975 s. ISBN není. Kolektiv autorů pod vedením Věry Petráčkové a Jiřího Krause. Akademický slovník cizích slov. Vydání první. Praha: Academia, 1997. 834 s. ISBN 80200-0607-9. KOTRBA, Tomáš. Identifikace pracovních činností zdravotních sester v řídících funkcích. In Nové trendy - Nové nápady 2009. Vydání první. Znojmo: SVŠE Znojmo, 2009. s. 302-310. ISBN 978-80-87314-04-3. KOTRBA, Tomáš. Struktura pracovních činností všeobecných sester v řídících funkcích. Florence. 2010a, Roč. 6, č. 6, s. 18-21. ISSN 1801-464X. KOTRBA, Tomáš. Odhad spotřeby pracovního času vrchních a staničních sester v českých nemocnicích. Florence. 2010b, Roč. 6, č. 7-8, s. 26-29. ISSN 1801-464X. KOTRBA, Tomáš. Analýza práce vrchních a staničních sester. Sestra. 2010c, Roč. 20, č. 7-8, s. 35-38. ISSN 1210-0404. KOTRBA, Tomáš. Struktura pracovních a manažerských činností zdravotních sester v řídících funkcích. Brno, 2010d. 178 s. Dizertační práce. Mendelova univerzita v Brně, PEF, Ústav managementu. KOTRBA, Tomáš. Výzkum popisů pracovních činností vrchních a staničních sester. Florence. 2011, Roč. 7, č. 1, s. 30-33. ISSN 1801-464X. LEPIEŠOVÁ, Emília a kolektiv. Manažement v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 1996. 146 s. ISBN 80-217-0352-0. MADAR Jiří a kolektiv. Řízení kvality ve zdravotnickém zařízení: vážně i nevážně k prosperitě nemocnic a spokojenosti pacientů. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2004. 248 s. ISBN 80-247-0585-0. MARKOVÁ, Eva; EISLEROVÁ, Iva. Řídící proces na úrovni staničních sester. Sestra. 2001, Roč. 11, č. 7-8, s. 28-29. ISSN 1210-0404. NOVÁK, Josef; ŠLAMPOVÁ, Pavlína. Racionalizace výroby [online]. Ostrava: Technická univerzita Ostrava, 2007 [cit. 2011-03-01]. Dostupné z WWW: .

Literatura

55

PAVLÍKOVÁ, Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2006. 152 s. ISBN 80-247-1211-3. PRYMULA, Roman; BERAN, Jiří; ANTOŠ, Karel. Vybrané kapitoly ze zdravotnického managementu: Zdravotnické systémy. Vydání první. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. 158 s. ISBN 80-7041-243-7. ŠKRLA, Petr; ŠKRLOVÁ, Magda. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2008. 200 s. ISBN 978-80-247-26168. ŠTŮSEK, Jaromír. Řízení provozu v logistických řetězcích. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2007. 227 s. ISBN 978-80-7179-534-6. TOMEK, Gustav; VÁVROVÁ, Věra. Řízení výroby a nákupu. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2007. 384 s. ISBN 978-80-247-1479-0. ÚZIS ČR [online]. 2010a [cit. 2011-03-02]. Zdravotnická zařízení v ČR v roce 2009. Dostupné z WWW: . ÚZIS ČR [online]. 2010b [cit. 2011-03-02]. Zdravotnictví jako součást národní ekonomiky 2009. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7280-884-7. ÚZIS ČR [online]. 29. Červen 2005 [cit. 2011-03-02]. Pohledy na zdravotnictví v České republice 2001. Dostupné z WWW: . Velký lékařský slovník On-Line [online]. 2008 - 2011 [cit. 2011-03-09]. Zdravotnictví. Dostupné z WWW: . Věstník ministerstva zdravotnictví ČR. Září 2004, částka 9, 32 s. Dostupný také z WWW: . VODÁČEK, Leo; VODÁČKOVÁ, Olga. Moderní management v teorii a praxi. Vydání první. Praha: Management Press, 2006. 296 s. ISBN 80-7261-143-7. ZACHAROVÁ, Eva; HERMANOVÁ, Miroslava; ŠRÁMKOVÁ, Jaroslava. Zdravotnická psychologie: Teorie a praktická cvičení. Vydání první. Praha: Grada Publishing, 2007. 232 s. ISBN 978-80-247-2068-5.

56

Literatura

ŢÁK Milan a kolektiv autorů. Velká ekonomická encyklopedie. Vydání první. Praha: Linde, 1999. 806 s. ISBN 80-7201-172-3

Seznam obrázků

57

8 Seznam obrázků Obr. 1

Znak Fakultní nemocnice Brno

30

Obr. 2

Věkové kategorie staničních sester

31

Obr. 3

Nejvyšší dokončené vzdělání

32

Obr. 4

Důležitost skupin pracovních činností

34

Obr. 5 Pracovní činnosti, kterým by se chtěly staniční sestry více věnovat 35 Obr. 6 Vytížení staničních sester z hlediska administrativních činností

35

Obr. 7

Důležitost manažerských činností

36

Obr. 8

Možnost delegování pracovních úkolů

37

Obr. 9

Využití delegování

37

Obr. 10

Struktura pracovních činností staničních sester FN Brno 38

Obr. 11 Struktura manažerských a personálních činností staničních sester FN Brno

40

Obr. 12 Struktura manažerských a personálních činností staničních sester FN Brno v jednotlivých oborech

40

58

Seznem tabulek

9 Seznem tabulek Tab. 1

Průměrná doba praxe, průměrný počet podřízených

33

Tab. 2

Počet respondentů autosnímkování

38

Tab. 3

Struktura pracovních činností staničních sester FN Brno 39

Tab. 4 Pracovní činnosti zařazené respondenty do dalších neuvedených činností

41

Tab. 5

Práce přesčas

42

Tab. 6

Zhodnocení pracovních činností

43

Tab. 7 Porovnání odhadů a skutečného trvání pracovních činností45 Tab. 8

Pearsonův korelační koeficient

Tab. 9 Struktura pracovních činností staničních sester ve vybraných nemocnicích

46 50

Přílohy

59

Přílohy Příloha č. 1

Základní členění Fakultní nemocnice Brno

Příloha č. 2

Organizační schéma vrcholového vedení FN Brno

60

Příloha č. 1

Přílohy

základní členění Fakultní nemocnice Brno

Zdroj: http://www.fnbrno.cz

Přílohy

Příloha č. 2

61

Organizační schéma vrcholového vedení FN Brno

Zdroj: http://www.fnbrno.cz

Pracovní činnosti staničních sester ve Fakultní nemocnici Brno

Recommend Documents