JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadla a výchovy Dramatická výchova
PRÁCE S PUBLIKEM V PROFESIONÁLNÍM DIVADLE PRO DĚTI Bakalářská práce
Autor práce:
Anna Kekeláková
Vedoucí práce:
MgA. Kamila Konývková Kostřicová
Oponent práce:
MgA. Radka Macková
Brno 2016
Bibliografický záznam KEKELÁKOVÁ, Anna. Práce s publikem v profesionálním divadle pro děti [The audience development in professional theatre for children]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadla a výchovy, 2016. 104 s. Vedoucí bakalářské práce MgA. Kamila Konývková Kostřicová.
Anotace Bakalářská práce „Práce s publikem v profesionálním divadle pro děti“ se ve své teoretické části zabývá pojmy: divadlo pro děti, divák a práce s publikem. Zkoumaná tematika práce s publikem je zasazena do oborového terminologického kontextu a do základní reflexe současného stavu divadla pro děti v ČR. Část praktická pak představuje dvě profesionální divadla pro děti (Divadlo Minor v Praze a Divadlo Drak v Hradci Králové), jež zde slouží jako inspirativní pohled na možnosti reflektivní a tvůrčí práce s dětským divákem.
Annotation This bachelor thesis „The audience development in professional theatre for children“ deals with terms „theatre for children, „audience“ and „audience development“ in its first, theoretical part. The examined topic of audience development compares with the theory of theatre and education and with the basic reflection of theatre for children´s current condition in the Czech Republic. The second, practical part of the thesis introduces two professional theatres for children (Minor theatre in Prague and Drak theatre in Hradec Králové). The main aim is to demonstrate the inspirational possibilities of audience feedback and creative work with children audience.
Klíčová slova profesionální divadlo pro děti, divácké umění, práce s publikem, divadelní lektor, Divadlo Drak, Divadlo Minor
Keywords professional theatre for children, audience craft, audience development, lecturer in theatre, educator in theatre, Drak theatre, Minor theatre
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně, dne 20. května 2016
Anna Kekeláková
Poděkování Velice ráda bych poděkovala MgA. Kamile Konývkové Kostřicové za její odborné vedení, cenné rady, ochotu a vstřícnost při konzultacích, inspiraci, a také za přátelský a otevřený přístup (nejen) při psaní této práce. Důležitý dík patří taťkovi a mamce, kteří mě vždy a ve všem podporují, a pokaždé, když si s něčím nevím rady, sedneme si, uvaříme kafe a vymyslíme plán.
DĚKUJI VÁM.
OBSAH PŘEDMLUVA ................................................................................................................. 8 ÚVOD .......................................................................................................................... 10 1
2
3
DIVADLO PRO DĚTI ............................................................................................. 12 1.1
Co je divadlo pro děti .................................................................................. 12
1.2
Zamyšlení nad podobou divadla pro děti .................................................... 13
1.3
Aktuální nabídka divadel pro děti ............................................................... 17
DIVÁK .................................................................................................................. 23 2.1
Kdo je divák ................................................................................................. 23
2.2
Role a kompetence diváka .......................................................................... 24
PRÁCE S PUBLIKEM ............................................................................................. 27 3.1
Co je práce s publikem ................................................................................ 27
3.2
Kdo je divadelní lektor ................................................................................. 32
3.3
Práce s publikem v současném kontextu ČR ............................................... 34
4
METODOLOGIE VÝZKUMU .................................................................................. 36
5
DIVADLO MINOR ................................................................................................. 39
6
7
5.1
Má první osobní návštěva Divadla Minor.................................................... 39
5.2
Charakteristika Divadla Minor ..................................................................... 41
5.3
Divák Divadla Minor .................................................................................... 42
5.4
Práce s publikem v Divadle Minor ............................................................... 43
DIVADLO DRAK.................................................................................................... 51 6.1
Má první osobní návštěva Divadla Drak ...................................................... 51
6.2
Charakteristika Divadla Drak ....................................................................... 53
6.3
Divák Divadla Drak ....................................................................................... 54
6.4
Práce s publikem v Divadle Drak ................................................................. 55
PŘÍSTUPY PROFESIONÁLNÍCH DIVADEL PRO DĚTI K DIVÁKOVI ......................... 64
ZÁVĚR ......................................................................................................................... 68 SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ ......................................................................... 70 Použitá literatura.................................................................................................... 70 Použité internetové zdroje..................................................................................... 71 Související prameny ............................................................................................... 74 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 75 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 76
PŘEDMLUVA Proč tuto práci vůbec píšu? Proč píšu zrovna o práci s publikem? Proč zrovna o práci s publikem v profesionálních divadlech pro děti? O práci s publikem se velmi aktivně zajímám. Přijde mi podstatné, že mnoho divadel neslouží divákovi pouze k tomu, aby se (řečeno v nadsázce) hezky oblékl, zhlédl představení, zatleskal a odešel. Mnoho divadel se snaží se svými diváky vést dialog, rozebírat témata inscenací formou diskusí nebo dílen k inscenacím, poodhalit jim své zákulisí, představovat jednotlivé divadelní profese nebo jim nabídnout snídani s jejich oblíbeným hercem doplněnou debatou o čemkoli. Ještě podstatnější mi přijde plnění této úlohy v profesionálních divadlech pro děti. Pěstovat v dětech už od mala vědomí, že divadlo je něco, z čeho mohou mít (v ideálním případě) kvalitní a neopakovatelný zážitek, ale také to, že se o divadle dá přemýšlet a ne na něj pouze koukat, mi přijde opravdu klíčové a nesmírně důležité. V debatách o jakési výchově diváka pak pro mě pak právě tato skutečnost hraje zcela podstatnou roli. Divadlo pro děti a práce s publikem jsou oblastmi mého studijního oboru na Ateliéru divadla a výchovy. Právě náš obor by se této problematice věnovat měl a měl by ji hlouběji a kontinuálně zkoumat. Právě absolventi našeho ateliéru by se měli orientovat jak v nabídce divadel pro děti, tak v širokém spektru možností v oblasti práce s publikem. Vzhledem ke skutečnosti, že pozice divadelního lektora je jedním z možných uplatnění absolventů na trhu práce, měli by být také schopni sami vytvořit a realizovat dílny (nejen) k inscenacím. Mým osobním a snad ne příliš utopistickým cílem je, abychom (především, ale nejenom) my, studenti Ateliéru divadla a výchovy, práci s publikem podporovali, šířili a dělali ji kvalitně a s pokorou. Abychom si nenechali vnutit názor, že je to zbytečnost a pošetilost. Abychom se nenechali strhnout tím, že se například s dílnami k inscenacím právě teď „roztrhnul pytel“ a není nás již potřeba. Abychom nesklouzli k nekvalitní tvorbě. Abychom věděli, jaké jsou novinky a trendy v této oblasti nejen v České republice, ale také v zahraničí. Dělejme to; a dělejme to dobře!
8
Vezmu-li současně v potaz aktuální nabídku v oblasti práce s publikem v profesionálních divadlech pro děti v Brně (kterou považuji za průměrnou, někdy až podprůměrnou), svoji zmíněnou výzvou pak o to více apeluji.
9
ÚVOD Téma mé bakalářské diplomové práce zní práce s publikem v profesionálním divadle pro děti. Výzkumnou otázku – Jaké přístupy využívá profesionální divadlo pro děti ke svému divákovi z pohledu divadelního lektora? – se snažím zodpovědět ve stěžejní části své práce, především na základě rozhovorů s lektory v konkrétních divadlech. Z tématu i výzkumné otázky mi pak přirozeně vyplývají okruhy: a) DIVADLO PRO DĚTI, b) DIVÁK, c) PRÁCE S PUBLIKEM. Tyto okruhy budu zkoumat z různě velkých kontextů – nejprve v obecné definici pojmů, následně náhledem na tyto oblasti v kontextu České republiky, nakonec pohledem dvou vybraných divadel. Představit dvě vybraná profesionální divadla pro děti, jež mohou sloužit jako inspirativní pohled na zkoumanou tematiku práce s publikem, konkrétněji pak na možnosti reflektivní a tvůrčí práce s dětským divákem, je hlavním cílem mé práce. Strukturu práce budu volit následovně: Kapitoly první, druhá a třetí se budou zabývat definicí pojmů v obecnějším terminologickém měřítku. Budu se zde snažit pojmenovat a definovat tři výše zmíněné okruhy (divadlo pro děti, divák, práce s publikem). Vycházet budu z již existujících výstižných definic, které doplním vlastním chápáním jednotlivých pojmů. V těchto kapitolách nabídnu také náhled na současnou nabídku profesionálních divadel pro děti v České republice a pojmenuji zde problém současného stavu oblasti zkoumání, tedy práce s publikem v profesionálním divadle pro děti. Čtvrtá kapitola představí metodologii výzkumu a výzkumnou otázku. Stěžejní části této práce – kapitoly pátá a šestá budou obsahovat bližší popis dvou profesionálních divadel pro děti, jež jsem vybrala z nabídky uvedené v první kapitole. Tato dvě blíže popsaná profesionální divadla pro děti budou sloužit jako ukázka možného přístupu divadla pro děti k jeho divákům. Na začátku těchto kapitol nabídnu subjektivní popis atmosféry z osobní návštěvy daných divadel a následně budu divadla analyzovat opět z pohledu tří základních okruhů (divadlo pro děti, divák, práce s publikem): a) Charakteristika daného divadla pro děti, b) Divák daného divadla pro děti,
10
c) Práce s publikem v daném divadle pro děti. Hlavním zdrojem těchto dvou kapitol budou informace získané pomocí rozhovorů s divadelními lektory vybraných divadel, z osobní návštěvy těchto divadel, dále pak také z jejich propagačních materiálů a webových stránek. Sedmá kapitola nabídne zodpovězení výzkumné otázky prostřednictvím shrnutí přístupů profesionálních divadel pro děti k jejich divákovi. V závěru práce zrekapituluji zkoumané a navrhnu možné problémy k dalšímu řešení.
11
1
DIVADLO PRO DĚTI
První kapitola této práce se zaměřuje na pojem divadlo pro děti. Konkrétně se zde nejprve věnuji samotné definici tohoto hesla, poté následuje zamyšlení nad podobou divadla pro děti – například co jsou to tzv. mobilní produkce, proč jsou pedagogy oblíbené a jaké kvality by měla mít inscenace určená dětskému divákovi. Dále pak komentuji aktuální nabídku divadel pro děti v České republice, s hlavním východiskem v momentálně nejčastějším zdroji informací – internetem.
1.1 Co je divadlo pro děti Při hledání definice „divadla pro děti“ mě velice překvapilo, že jsem odkaz na tento pojem nenalezla například v Divadelním slovníku.1 Ve dvou dalších níže zmíněných slovnících toto heslo již uvedené je, avšak z jejich poměrně obsáhlých definic jsem, s ohledem na téma této práce, vybrala pouze základ, který je uveden v následujících citacích. Luděk Richter definuje divadlo pro děti jako „…div. inscenace vytvářené speciálně pro dětské diváky určitého věku s ohledem na jejich zájmy a možnosti.“2 Dále pokračuje rozdělováním divadelních produkcí podle věku adresáta, popisem bodů, na které by měl inscenátor divadla pro děti při tvorbě dbát, a rozdělením vhodné tematiky podle věku dětí. Ve své práci budu dále pracovat pouze s výše uvedenou úvodní větou citace, nejprve však odkaz na definici divadla pro děti Petra Pavlovského a Alexeje Pernici: „DIVADLO PRO DĚTI je součástí funkční oblasti umění pro děti. Vedle dospělých je mohou hrát i děti samy ( divadlo hrané dětmi). Někdy se divadlem pro děti rozumí pouze tzv. *mateřiny (pro děti do 6 let), na druhé straně bývá někdy nesprávně spojováno s *divadlem pro mládež. Horní věková hranice divadla pro děti je u nás maximálně 14 let. Divadlo pro děti je možné v kterémkoli druhu divadla, některé druhy a žánr jsou tu ovšem ve výhodě.“3 Pavlovský a Pernica dále zdůrazňují: „Herci divadla pro děti se spolupodílejí na výchově dětí k umění i na formování 1
PAVIS, Patrice. Divadelní slovník (Slovník divadelních pojmů). 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2003 RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2008, s. 32 3 PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, s. 80 2
12
budoucího divadelního publika (*divadelní konvence). Ze specifika dětského diváka vyplývají odlišnosti obecné i dílčí. Obecným rysem tohoto divadla je zvýšený nárok na kontakt. […] Divadlo pro děti klade důraz na výchovnou funkci, která zde má mít podobu výchovy uměním, rozhodně je třeba odmítat koncepce jakéhosi ,užitého divadla´, spojující umělecké funkce s didaktikou.“ 4 Dále se ve své definici věnuje rozlišení základních diváckých kategorií divadla pro děti podle věku nebo historickým tendencím českého divadla pro děti.5 Tímto máme vymezeno základní pojmenování divadla pro děti v širším slova smyslu. Pro potřeby vybrání dvou konkrétních divadel, jakožto možného inspirativního pohledu na práci s publikem v této práci, definici divadla pro děti dále zužuji následovně: Divadlo
pro
děti
je
profesionální
divadlo
(nikoli
amatérské
či
poloprofesionální), neomezené druhem či žánrem inscenace (např. činoherní i loutkové, komorní či ansámblové), jež má svou stálou scénu (nejedná se o divadla mobilní či kočovná), je zřizováno a financováno městem (nemusí se výrazněji omezovat na finančních prostředcích), repertoár divadla je zaměřený na děti do 14-ti let a hrají zde pouze dospělí.
1.2 Zamyšlení nad podobou divadla pro děti Dnes je zastoupeno odvětví divadla pro děti „na trhu“ širokou a pestrou paletou různých spolků, divadel a dokonce i agentur nabízejících divadelní představení a programy pro děti. Zde je potřeba zmínit, že tak jak je pestrá nabídka, je pestrá i (ne)kvalita těchto produkcí. Od inscenací nerespektujících věk a zkušenosti dětských diváků6 přes ty, které chtějí hlavně „dobře pobavit“ (mnohdy se také dají označit za absolutní kýč), po silně didaktické inscenace, které však přes svůj výchovný cíl zapomínají na uměleckou kvalitu.
4
PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, s. 80 V tomto kontextu si dovoluji upozornit na knihu Kateřiny Řezníčkové, která pojednává o vývoji divadla hraného dětmi a divadla hraného pro děti v první polovině 19. století. Více viz: ŘEZNÍČKOVÁ, Kateřina. České divadlo pro děti a s dětmi v první polovině 19. století. Praha: KANT, 2013. 6 Ve smyslu podceňování nebo naopak přeceňování dětského diváka a jeho vnímání divadelního umění. 5
13
Sama znám bohužel několik příkladů takzvaných „mobilních produkcí“,7 jejichž inscenace jsou založeny především na snaze děti pobavit – když se děti smějí, tak se jim to určitě líbí! (smích opravdu nutně není určujícím kritériem pro dobré divadlo) a „hluboce morálně poučit“ (představením přece chceme primárně poskytnout zážitek, ne vědomosti, natož ty mnohdy torzovité či tezovité). Tyto skupiny objíždějící jednotlivé mateřské a základní školy jsou u učitelek, které divadelnímu umění nezřídka nerozumí, snadno oblíbitelné. Nezanedbatelným bonusem je příjezd produkcí až k divákovi; odpadá tak komplikace s dlouhou výpravou dětí a cestováním do divadla. Relativní spokojenost na obou stranách… Zásadní problém takovéhoto stavu, tj. skutečnost, že tyto inscenace dosahují povětšinou velice nízké kvality, přetrvává, neboť se inscenátorům nedostává konstruktivní zpětné vazby sdělující, že takhle by se divadlo pro děti opravdu dělat nemělo – kritici na školní představení nechodí, učitelky zatleskají a řeknou, že to bylo moc hezké. Samy soubory často o zpětnou vazbu ani nestojí, neboť jsou mnohdy bytostně přesvědčeny o tom, že dělají dobré divadlo, a pojem šmíra je jim cizí; popřípadě o ní moc dobře vědí, ale (pro mne z neznámého důvodu) ji neberou v potaz. Aneb slovy Aleny Urbanové: „Po vlastech českých i moravských se totiž rozlévá nikdy nespočítané množství divadelní i paradivadelní produkce, napůl v podstatě anonymní, buď upřímně oddané – nebo – mnohem častěji jenom kalkulující se vždy spolehlivým publikem, to jest s dětmi.“8 Dále k tématu dodává, že ve špatném divadle pro děti je možné „…shromažďovat a s bohorovným klidem jako samozřejmost zveřejňovat tolik bezradnosti, ledabylé kalkulace, povrchnosti, vydávané za modernost, rozpačitého i drzého neumětelství, exhibicionismu a grafomanie. Tím spíš, že je to beztrestné. Žádný kritický bič tu nepráská a nikdy nepráskal, svoboda kýče pro děti byla svobodou i za nesvobody.“9 Pro zastání se pedagogů a ředitelů škol nutno konstatovat, že v jejich pracovní náplni není v současné době obsaženo políčko orientace v divadelním umění, kultuře, nabídce inscenací pro děti a znalost jejich kvality. Při výběru
7
Produkce, jež (nejčastěji) navštěvují mateřské a základní školy. Produkce, při kterých se zdá, že inscenátoři rezignovali na jakousi uměleckou kvalitu inscenace pro děti a spíše to vypadá, že divadlo pro děti dělají pouze s vidinou peněžního ohodnocení a honosení se titulem „herec“. 8 URBANOVÁ, Alena. Mýtus divadla pro děti. 1.vyd. Praha: Artama, 1993, s. 4 9 Tamtéž, s. 5
14
inscenace jsou tedy odkázáni například na to, co jim doporučí kolegyně z jiné školy (která se v tom rovněž nemusí nevyznat), na fotky a propagační materiály daného souboru/divadla (je to barevné a budou tam veselé písničky), nebo na to, co vidí (a co je i dětem denně předkládáno) v televizi.10 Případně mohou učitelé a učitelky hledat inscenace pro děti na současně nejdostupnějším, nejpohodlnějším a nejrychlejším zdroji – internetu (tuto oblast zpracovávám v kapitole Práce s publikem – podkapitola Práce s publikem v současném kontextu ČR). Vzhledem k tomu, že i v současné generaci učitelek a učitelů stále chybí toto kulturní/umělecké vzdělání a jakýsi odbornější rozhled v dané oblasti, je nasnadě apelovat na to, aby divadelní (dramatická) výchova byla opravdu na školách zaváděna a měl ji na starost odborník v této oblasti řádně vzdělaný. Tento učitel divadelní (dramatické) výchovy by měl mimo výuku na starost také mapování divadelních, případně paradivadelních akcí, jež by stálo za to navštívit,11 a upozorňoval by na ně ředitele či jednotlivé třídní učitele (případně by tyto akce s dětmi sám navštěvoval). Vzhledem k tomu, že v mnoha školách se tento předmět (a tedy i pozice učitele divadelní/dramatické výchovy) zavést nedaří, orientují se na komunikaci s publikem sama divadla prostřednictvím divadelních lektorů (viz kapitola Práce s publikem). Možnou alternativou by mohla být pozice školního kulturního referenta,12 jež by dle mého názoru měla být (není-li tam učitel divadelní výchovy) na každé větší mateřské a základní škole ve velkých městech, nebo jedna pro všechny mateřské a základní školy v menších městech a obcích.13 Kulturní referent by se (obdobně jak jsem zmiňovala u pedagoga divadelní/dramatické výchovy) orientoval v oblastech umění (divadelního, výtvarného, hudebního, ale i literárního či tanečního), v aktuální nabídce a kvalitě inscenací, expozic či koncertů a doporučoval by jednotlivým pedagogům či ředitelům škol, co stojí za to navštívit (s ohledem na právě probírané učivo a věk žáků). Jako další varianta řešení této problematiky se
10
Rozbor nabídky televizních pořadů pro děti by vydal na vlastní obsáhlou diplomovou práci, proto se do jejího popisu nyní nechci blíže pouštět. 11 V kontextu daného města, kraje, ale rovněž i celorepublikovém. 12 Nejedná se o žádné oficiální pojmenování, používám jej pouze pro potřeby této práce. 13 Uvědomuji si nedostatek takto vzdělaných odborníků, poukazuji zde spíše na ideální (a jednou snad i reálný) stav.
15
nabízí například zaměstnanec kulturního centra v dané obci či městě, jenž by měl mimo jiné nabízení kvalitních kulturních akcí školám v náplni práce.
Dle mého názoru je obecně pro inscenace určené dětem důležité následující: V první řadě je to bezpochyby hodnota dramatická, bez které není divadlo divadlem. Na jevišti musí nezbytně probíhat vespolné jednání – konkrétní postava nebo postavy jednají v určitých situacích. Podstatná je v divadle také intradivadelní komunikace,14 jež je založena na přijmutí jisté divadelní konvence ze strany diváka. Tedy, že si dovolí člověka na jevišti vnímat jako konkrétní postavu a ne jako hereckou osobnost/civilní osobu. Širší vysvětlení tohoto termínu lze nalézt ve druhé kapitole této práce. Důležitá je také hodnota estetická, která vyvolává vnitřní prožitek, harmonii, libost či nelibost. S tímto se pojí hodnota umělecká, na kterou by divadlo pro děti nemělo rezignovat a mělo by mít stejné umělecké hodnoty a nároky na kvalitní divadelní arte(f)akt jako inscenace pro dospělé. Je důležité mít na mysli specifika a vývojové limity dětského diváka, avšak užité formy zobrazování, inscenační postupy a hlavně herectví se nemusí snažit podbízením přizpůsobovat věku cílového diváka, nemělo by jej podceňovat a nastavovat laťku příliš nízko (všechno nemusí být pestrobarevné a na děti není nutné šišlat, ani z nich dělat hlupáčky). Oblastí, ve které by se svému specifickému divákovi měli inscenátoři přizpůsobit znatelněji, je dramaturgie. Při výběru titulu je třeba brát ohled na cílovou skupinu, jejich zkušenosti a předměty zájmu. Podstatný je samotný výběr předlohy, jež by měla být kvalitní a nosná pro inscenování či případnou dramatizaci. Hodnotu etickou (a také vzdělávací a výchovnou) v sobě dle mého názoru většina kvalitních inscenací má. Neměla by však být moc násilná, doslovná či příliš didaktická. Děti získávají zkušenosti už při samotném sledování představení, tedy při vnímání konkrétních zobrazovaných situací (viděné mohou ještě dále prohlubovat – například dalším rozebíráním tématu v dílně nebo diskusí po skončení představení). Taková inscenace, jež dbá na vše výše zmíněné, pak děti může zaujmout, bavit, stává se zábavnou – ne za cenu tajtrlíkování na jevišti, ale svou přirozeností a kvalitou. 14
Viz Klaus Lazarovicz a jeho Triadická koluze o vztahu mezi autorem, hercem a divákem v divadle.
16
Žádná z těchto hodnot a kvalit by však neměla převažovat na úkor ostatních, nýbrž by se měly vzájemně doplňovat. Pokud inscenace tyto hodnoty nemá, je to přinejmenším škoda, neboť: „Špatným divadlem děti sice neničíme, ale okrádáme. O hlubší, vzrušivější a zapamatovatelnější zážitek, o estetickou libost, o dotek krásy, o emoci, o katarzi – to jest o pocit uspokojení z toho, že ovládly kus složitého světa. Ale neokrádáme je jen ve chvíli přítomné, okrádáme i jejich budoucnost.“15 Když pak děti vyrostou, mohou po těchto zkušenostech s nekvalitními produkcemi na divadelní umění i umění jako takové zanevřít a více se k němu nevracet. Je tedy potřebné dělat divadlo pro děti kvalitně, pěstovat tak u dětí touhu a radost z divadla a vychovávat si tím své diváky.
1.3 Aktuální nabídka divadel pro děti Zadá-li si běžný uživatel internetu do vyhledávače pojem divadlo pro děti, zobrazí se mu na předních příčkách odkaz na stránku www.i-divadlo.cz, kde může pod záložkou Praktické» Divadlo pro děti16 jednoduše nalézt následující seznam divadel a souborů nabízejících inscenace pro děti. Tato skutečnost byla rozhodujícím faktorem při výběru uvedeného zdroje – snadná dostupnost pro všechny, včetně divadelních laiků.17 Je zde možné navolit filtry pro vyhledávání inscenací dle termínů představení a také podle toho, pro jakou věkovou kategorii jsou doporučeny.18 Po zadání filtru: všechny inscenace nezávislé na termínech a všechny inscenace vhodné pro děti, se načetl následující seznam, jenž je řazen dle místa působiště divadla či souboru, následně pak abecedně.
15
URBANOVÁ, Alena. Mýtus divadla pro děti. 1.vyd. Praha: Artama, 1993, s. 9 i-divadlo.cz | činohra - alternativa - muzikál | Divadelní databáze. Divadlo pro děti. I-DIVADLO.cz [online]. © 2003-2015. [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://www.i-divadlo.cz/divadlo-pro-deti 17 Toto označení nemyslím nijak hanlivě. Divadelním laikem označuji člověka, který divadlo navštěvuje spíše sporadicky, v divadelní kultuře se moc neorientuje, a právě proto hledá představení, která by mohl navštívit, pomocí internetu. Může se jednat o kohokoliv – rodiče, prarodiče, učitele nebo samotné dítě. 18 Možný je výběr z těchto kategorií: inscenace je vhodná pro děti MŠ, inscenace je vhodná pro děti 1. stupně ZŠ, inscenace je vhodná pro děti 2. stupně ZŠ. 16
17
PRAHA
BodyVoiceBand Buchty a loutky Cirk La Putyka Divadélko Romaneto Divadelní společnost J.Dvořáka Divadelní společnost Masopust Divadlo 100 opic Divadlo AHA! Divadlo Anfas Divadlo Anička a letadýlko Divadlo ANPU Divadlo Aqualung Divadlo Bez zábradlí Divadlo bratří Formanů Divadlo Broadway Divadlo D21 Divadlo DÍVADLO Divadlo Elf Divadlo Hybernia Divadlo Kalich Divadlo Kampa Divadlo Minaret Divadlo Minor Divadlo Na Fidlovačce Divadlo Na Jezerce Divadlo Na Prádle Divadlo na Vinohradech Divadlo Neklid Divadlo Perštýn Divadlo Ponec Divadlo Puls Divadlo Různých Jmen Divadlo Spejbla a Hurvínka Divadlo v Celetné Divadlo v Dlouhé Divadlo Viola DS Ty-já-tr Hudební divadlo Karlín Indigo Company LokVar Losers Cirque Company Loutky bez hranic Městská divadla pražská Národní divadlo
18
OLDstars ProDivadlo Sacra Circus Strašnické divadlo Studio Damúza Studio DVA divadlo Studio Ypsilon Taneční studio Light Tantehorse - physical mime theatre Tygr v tísni Wariot Ideal
BRNO
Divadlo Husa na provázku Divadlo Líšeň Divadlo MALÉ(h)RY Divadlo Polárka Divadlo Radost Divadlo U stolu HaDivadlo JAMU Brno Malé Divadlo Komedie Městské divadlo Brno Národní divadlo Brno Spolek sešlých
OSTRAVA
Divadlo loutek Divadlo Petra Bezruče Komorní scéna Aréna Národní divadlo moravskoslezské
DALŠÍ REGIONY19 19
Činoherní studio Ústí nad Labem Divadlo A. Dvořáka Příbram Divadlo Alfa (Plzeň) Divadlo Drak (Hradec Králové) Divadlo F. X. Šaldy Liberec Divadlo J. K. Tyla Plzeň Divadlo na cucky (Olomouc)
Výčet divadel z ostatních regionů doplňuji informací o místu působiště daného divadla/souboru, není-li již uvedeno v jeho názvu.
19
Divadlo Scéna (Zlín) Divadlo Šumperk Divadlo Tramtárie (Olomouc) Docela velké divadlo (Litvínov) Hálkovo městské divadlo Nymburk Horácké divadlo Jihlava Jihočeské divadlo Č. Budějovice Karlovarské městské divadlo (Karlovy Vary) Klicperovo divadlo Hradec Králové Městské divadlo Kladno Městské divadlo Mladá Boleslav Městské divadlo v Mostě Městské divadlo Zlín Moravské divadlo Olomouc Naivní divadlo Liberec SemTamFór (Slavičín) Slezské divadlo Opava Slovácké divadlo Uherské Hradiště Těšínské divadlo (Český Těšín) Východočeské divadlo Pardubice Západočeské divadlo v Chebu Zcela jistě se nejedná o kompletní seznam divadel, jež v České republice
nabízejí inscenace pro děti, nýbrž o nabídku, kterou (jak zmiňuji výše) může na internetu nalézt běžný uživatel. Příklady chybějících divadel nemusím hledat daleko – Divadlo Toy Machine nebo divadelní skupina Kača a Kača, oba soubory (spolu)založeny absolventy našeho oboru,20 kteří se po studiu dále věnují divadelní tvorbě pro děti. Už při prvním pročtení seznamu je zřejmé, že značná část divadel a souborů je z hlediska zřízení velice rozličného typu. Nachází se zde kupříkladu divadla repertoárová, stálá, zájezdová, studiová, městská i soukromá. Při detailnějším prozkoumávání jsem pak zjistila, že i jednotlivá divadla se na svých webových stránkách označují různě. Někdy jsou to soubory, skupiny, sdružení, studia, jindy zase divadlo, seskupení či společnosti. Najednou tu vedle sebe stojí amatérské skupiny (např. DS Ty-já-tr, OLDstars, Taneční studio Light), poloprofesionální soubory (např. Buchty a loutky, Divadlo Líšeň, Divadlo Anička a letadýlko) a velká
20
Janáčkova akademie múzických umění – Divadelní fakulta – Ateliér divadla a výchovy (dříve Ateliér dramatické výchovy)
20
profesionální divadla (např. Národní divadlo Praha, Městské divadlo Brno, Činoherní studio Ústí nad Labem). Rozdíly jsou i ve skladbě repertoáru – nalezneme zde divadla směřující svou tvorbu výhradně na dětské diváky, divadla (byť se charakterizují jako profesionální divadla pro děti a mládež), jež mají na svém repertoáru také inscenace určené dospělému divákovi, ale i ta, která tvoří především pro dospělé a spíše mimochodem vytvoří také inscenaci pro děti. V seznamu nacházíme také JAMU Brno (s odkazem pouze na inscenaci Romeo a Julie – absolventskou inscenaci roku 2015/2016 Ateliéru činoherního herectví hranou ve Studiu Marta). Pokud už je v seznamu zmínka o inscenacích vzniklých pod záštitou naší školy, je otázkou, proč zde není odkaz také na náš ateliér a jeho tvorbu. Na Ateliéru divadla a výchovy každoročně vznikají participační a interaktivní divadla pro děti21 či inscenace a projekty hraničních forem, jako je například Divadlo fórum. K jednotlivým inscenacím jsou pak vytvářeny také dílny, popř. studenti připravují a realizují dílny k inscenacím profesionálních divadel.22
Seznam navíc vnímám jako značně problematický z hlediska kvality nabízených inscenací. Evidentně zde vedle sebe stojí opravdu velmi kvalitní divadelní kusy a haldy průměrných až podprůměrných produkcí pro děti. Je-li tento seznam předkládán divadelnímu laikovi, může pro něj být vše na stejné úrovni. Z mého pohledu je takto uživatel ohrožen vysokou pravděpodobností špatného výběru, čímž může dojít k nenaplnění očekávání, ochuzení o kvalitní zážitek a v konečném důsledku má nepříjemnou zkušenost s divadlem. Po průzkumu divadel ze seznamu, jejich repertoáru, zhlédnutí mnoha představení pro děti a mládež, pročítání výročních zpráv divadel a vyhledání toho, jak se divadla sama propagují a označují, nabízím možné pracovní rozdělení divadel podle skladby nabízeného repertoáru na následující tři kategorie. Kategorie dále
21
Například inscenace pro děti předškolního věku O malém milém moři a Alenka a Péťa zlobí, jež vznikly v akademickém roce 2014/2015 v rámci předmětu Divadlo pro děti, nebo nejnovější inscenace pro žáky druhého stupně ZŠ Probuzení jara, jež vznikla v ak. roce 2015/2016 pod pedagogickým vedením prof. PhDr. Silvy Mackové a MgA. Miroslava Jindry v rámci téhož předmětu. 22 Více viz:
21
doplňuji příklady ověřených divadel s kvalitní produkcí pro děti,23 jež se navíc (buď okrajově, nebo vědomě a naplno) nějakým způsobem zabývají prací s publikem. 1.
Divadlo pro děti
Tato divadla nabízí inscenace určené pouze dětem (a mládeži). Do této kategorie lze zařadit například Divadlo Alfa, Divadlo Drak, Divadlo loutek Ostrava, Divadlo Minor nebo Naivní divadlo Liberec. 2.
Divadlo pro děti, ale i pro dospělé
Mezi divadla, která hrají především pro děti, ale nabízí také inscenace pro dospělé, patří například Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů, Divadlo D21 či Studio Damúza. 3.
Divadlo pro dospělé, ale i pro děti
Většina divadel ze seznamu jsou divadla hrající primárně pro dospělého diváka, občas však nabízí také inscenace určené dětem. Lze uvést pár příkladů v podobě Divadla Husa na provázku, Divadla Tramtarie, Národního divadla Praha, Národního divadla moravskoslezského či Jihočeského divadla Č. Budějovice.
Daný seznam divadel v této bakalářské práci nemá být náhražkou kvantitativního výzkumu, má sloužit k základní orientaci a poznání současné nabídky divadel a inscenací pro děti v České republice v jednoduše dostupné podobě. Hlubší probádání kategorizace, hledání správné terminologie, hodnocení kvality, ani vytvoření nového seznamu nyní není předmětem mého řešení. Tuto podkapitolu zde předkládám spíše jako možnou pobídku k dalšímu zkoumání a diskusi. Cílem mé práce je předložený širší kontext zkoumané problematiky konfrontovat s podrobným prozkoumáním a popsáním dvou profesionálních divadel pro děti, která mohou dle mého názoru sloužit jako inspirativní pohled na divadelní tvorbu pro děti (a mládež) a především na jádro mého zájmu – práci divadla s publikem.
23
Kvalitu nehodnotím pouze ze svého pohledu, nýbrž dle jakéhosi širšího povědomí o daném divadle.
22
2
DIVÁK
Tato kapitola nabízí definici hesla divák a věnuje se také jeho kompetencím a potřebě intence a interakce. Odkazuje také na pojmy jako triadická koluze (Klaus Lazarovicz) a divácké umění (Jan Roubal).
2.1 Kdo je divák Od představení, jež je jedinečným a neopakovatelným setkáním lidí na jevišti s lidmi v hledišti a naopak, si lze diváka odmyslet jen velmi těžko. Představení nutně musí mít vždy svého diváka, neboť bez diváků a herců divadlo neexistuje. Luděk Richter ve svém slovníku předkládá, že divák je „…jednotlivý vnímatel div. představení, jenž je svébytnou součástí publika. Vzhledem ke konkrétní inscenaci je podstatný jeho věk, založení, vzdělanost a sociální statut, znalosti, zkušenosti a očekávání, vzhledem k představení i psychofyzické naladění v dané chvíli.“24 O akceptování výše zmíněného při tvorbě inscenace již bylo napsáno mnoho spisů. Ve vztahu k tvorbě inscenace pro děti a důležitosti dbát na věk cílového adresáta si dovolím odkázat na Teatrologický slovník Petra Pavlovského,25 v němž lze pod heslem divadlo pro děti nalézt rozlišení základních diváckých kategorií divadla pro děti podle věku, a současně na Richtrovu knihu Divadlo pro děti,26 kde jsou autorem popisována jednotlivá stádia vývoje dítěte a jejich aktuální předpoklady, předměty zájmu, co je v daném věku baví a čemu rozumí. (Nejen) Richtrovo dělení bezpochyby souvisí s vývojovou psychologií, v jejímž kontextu si dovoluji zmínit alespoň základní publikaci psycholožky Marie Vágnerové Vývojová psychologie,27 jež zpracovává toto téma podrobně (avšak ne v souvislosti s divadelním uměním). Do této kategorizace se tedy nyní pouštět nebudu, ráda bych však reagovala na první část Richtrovy definice diváka: „jednotlivý vnímatel div. představení, jenž je
24
RICHTER, Luděk. Divadlo pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2015, s. 34 PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, s. 80 26 RICHTER, Luděk. Divadlo pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2015, s. 14 – 23 27 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 25
23
svébytnou součástí publika“.28 Konkrétně pak na termín „vnímatel“, který mi dále asociuje: vnímatel – pozorovatel – příjemce. Opravdu je divák vždy jen příjemcem divadelního představení?
2.2 Role a kompetence diváka Jan Roubal v antologii textů současné německé divadelní teorie shrnuje svůj pohled na důležitost divadelní komunikace, ve které je divák jasně účasten, takto: „Chtěl bych – alespoň heslovitě – ukázat, že divák obecně vůbec není pasivní: není ani pouhým recipientem, ani konzumentem. Jeho specifické aktivity jsou pro konstituování a úspěch představení důležité právě tak jako podíl herce či dramatika. Vyjádřeno tezovitě: divadlo funguje pouze tehdy, když se na vzniku představení podílejí – každý svým způsobem – autor, herci a diváci.“29 Jan Roubal dává touto poznámkou k triadické koluzi Klause Lazarowicze jasnou odpověď na výše položenou otázku (na konci minulé podkapitoly). Sám Roubal pak ve svém divadelním/performativním smýšlení pojmenovává tzv. divácké umění, jež zmiňuje jako nezbytný komponent divadelního představení, přičemž zdůrazňuje termíny, jako jsou divácká kompetence, intence a interakce. Základním požadavkem však je, aby mezi jevištěm a hledištěm probíhala takzvaná (již krátce zmiňovaná) vnitrodivadelní neboli intradivadelní komunikace, kterou (v překladu Jana Roubala) popisuje Klaus Lazarowicz následovně: „…divadlo se odehrává, jestliže herec A vystupuje v roli B […] před divákem C, poté, co divák přijme to, že se vůči A […] bude chovat, jako by to byl Caesar, Hamlet, Valdštejn nebo Forman Henschel.“30 Základním požadavkem a kompetencí diváka tedy je, aby přistoupil na jistou divadelní konvenci a nevnímal herce na jevišti jako osobu, nýbrž jako postavu (artefakt), kterou herec na zkouškách vytvořil a dále ji formuje během představení. Lze předpokládat, že většina diváků, kteří přišli s intencí vidět a zažít dané představení, tuto divadelní konvenci ráda a bez výhrad přijímá. Myslím si tedy, že souhlasí-li s „pravidly hry“ obě strany rampy, je pro spoluutváření představení
28
RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2008, s. 34 ROUBAL, Jan. Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 24 30 Tamtéž, s. 23 29
24
důležité, aby vznikala interakce – vzájemné působení dvou (nebo více) činitelů – herce, jenž přijal roli dané postavy, a návštěvníka, jenž přijal roli diváka. „Jak známo, ,propadnout´ mohou nejenom herci, ale i diváci, a to tehdy, když svou ‚roli´ nezvládají.“31 Velmi zjednodušeně řečeno to znamená, že divák může zklamat ve chvíli, kdy nedbá svých kompetencí. Mnohem složitější je to v momentech, kdy se pojí kompetence s interakcí. Klaus Lazarowicz při představení neuznává takzvané „boření divadelní rampy“, tedy přímou interakci mezi hercem a divákem, nýbrž mu jde o vysoce iluzivní divadlo. Já osobně mám komunikaci na úrovni herec (postava) – divák v divadle pro děti ráda, ale myslím si, že není nutná vždy a za všech okolností. Zde bych si dovolila přidat výrok Luďka Richtra: „V souladu s dobovými trendy vládne i při vnímání divadla větší individualismus, sebestřednost, sebevědomí a vědomí o vlastních ‚právech‘, projevující se nejen anarchií v chování (pokřikování…), ale i nerespektováním společenských rolí diváka a herce, dítěte a dospělého, nerespektování pravidel a hranic, vč. prostorových: dítě vleze na jeviště, vezme si tam, co chce a rodiče i učitelé to považují za normální…“32 Mluví-li zde Richter o kompetencích diváka, je namístě dát mu v uvedeném za pravdu. Také dětský divák by si měl být vědom toho, co se v divadle a při představení může/nemůže, hodí/nehodí dělat. Zkrátka by měl být poučen a zasvěcen do své role diváka. Na druhou stranu je divák zcela podstatnou a neodmyslitelnou součástí divadelního představení a má právo na své individuální reakce. Především pak děti, jejichž jednání je přirozené a bezprostřední. Zastávám názor, že je-li inscenace kvalitně postavená, divák se při představení baví, s nadšením a zaujetím jej sleduje a nemá v daný okamžik potřebu se zaobírat jinými aktivitami nebo úmyslně vyrušovat. Na roli diváka by (v ideálním případě) měl děti před samotnou návštěvou představení připravit jejich pedagog či rodič, který vytvoří tzv. sváteční čas návštěvy divadla, prozradí dětem, kam a na co se chystají, a vysvětlí jim zásady divadelních
31
ROUBAL, Jan. Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 23 32 RICHTER, Luděk. Divadlo pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2015, s. 23
25
konvencí. Neboli, jak říká Luděk Richter: „Příprava na představení neznamená seznamování dětí se samotnou předlohou, ale naladění dítěte a kypření půdy: dítě by se mělo dozvědět titul, na nějž jde, o jaký žánr půjde (zdaleka ne vždy jde o pohádku), jaké prostředky a postupy může očekávat (loutky? herci? pantomima? muzikál?) a dojde-li učitel či rodič k závěru, že je to užitečné, může dítěti i naznačit, oč v ději asi půjde.“33 Je pro mě velice těžké odhadnout, na kolik se toto v běžné praxi doopravdy děje. Vzhledem k tomu, že některá divadla nechtějí právě tuto skutečnost podcenit, snaží se „vychovávat“ si diváky sama. O tom však v následující kapitole.
33
RICHTER, Luděk. Divadlo pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2015, s. 137
26
3
PRÁCE S PUBLIKEM
Následující kapitola se zabývá definicí pojmu práce s publikem a jejími možnými cíli, dále představuje pracovní pozici divadelního lektora a nahlíží na tendence práce s publikem jednak v kontextu Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU, ale také v současném kontextu celorepublikovém.
3.1 Co je práce s publikem Na úvod do problematiky práce s publikem si dovolím citovat z publikace, jež vyšla u příležitosti mezinárodní konference RE:PUBLIKUM. MOŽNOSTI SPOLUPRÁCE S PUBLIKEM VE 21. STOLETÍ: „Publikum v tomto novém modelu již není pasivním příjemcem, ale aktivně se na umělecké činnosti podílí. Z jednostranného monologu umělce směrem k publiku prostřednictvím kulturní organizace se stává diskuse rovnocenných partnerů.“34 Řeč tedy bude o aktivní (spolu)práci kulturních organizací (později v užším kontextu této práce profesionálních divadel pro děti) s jejich publikem (později návštěvníky profesionálních divadel pro děti). Komplexně definovat pojem práce s publikem je problematické, neboť je to pojem poměrně nový (když ne nový, tak minimálně v současnosti velice diskutovaný), nestálý, pořád se proměňující, který doposud žádnou svou oficiální definici ve slovnících nemá. Spíše se tuší, co všechno by to zhruba mohlo (ne)být, každý to však vnímá subjektivně a možných výkladů je tak mnoho. Práce s publikem je přitom jednou z priorit programu Evropské unie Kreativní Evropa, zaměřeného na kulturní a kreativní odvětví.35 V rámci tohoto programu se o důvodech práce s publikem v širším slova smyslu hovoří následovně: „Tradiční modely prezentace obsahu uměleckých děl, jako jsou např. muzea, galerie a knihovny, přestávají publiku stačit. Obsah, jakkoli hodnotný a unikátní, potřebuje nový příběh. Pro tradiční kulturní organizace i nezávislé projekty začíná být nezbytné
34
LIŠKOVÁ, Magdaléna. I Kdo je vaše publikum? Základy pro rozvoj publika v praxi. In RE: Publikum. Možnosti spolupráce s publikem ve 21. století. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2013, s. 4 35 Více viz:
27
zajímat se o své diváky, návštěvníky či posluchače, poznávat jejich potřeby a požadavky a vycházet jim vstříc skladbou svých programů i jejich prezentací.“ 36 Co tedy spojení práce s publikem může znamenat? Při snaze definovat si tento pojem jsem vycházela především ze svého subjektivního chápání daného termínu. Dle mého názoru je nejprve potřeba si uvědomit, co a kdo je to vlastně to publikum. Pro účely této práce jej vnímám jako osoby, jež navštěvují dané divadlo (v tomto případě profesionální divadlo pro děti) a jejichž přání a potřeby tato instituce svou činností naplňuje. Práce s publikem je pak pro mě vědomé aktivní působení ze strany divadla na tyto osoby v rámci představení a/nebo nabízení dalších možností (spolu)práce jednotlivých diváků s konkrétní divadelní institucí. Zkrátka snaha a touha zapojit diváky do dění (na jevišti i mimo něj). To vše může mít několik cílů, jež rozděluji následovně: A. Umělecko-edukativní cíle Zde nejprve citace internetového portálu Kreativní Evropa: „Důležitá je i práce s dětmi, která výrazně ovlivňuje podobu dalších generací publika. Cílem není jen naučit děti chodit do kina, na výstavy nebo do opery, ale pomoci jim porozumět zákonitostem umělecké tvorby, aby ji tak mohly lépe chápat, ocenit či samy tvořit. Jejich prostřednictvím mohou nalézt cestu k umění i dospělí.“37 Pojem edukativní zde volím z důvodu jeho širšího kontextu, neboť v sobě zahrnuje jak výchovu, tak vzdělávání. V souvislosti s umělecko-edukativními cíli se pak nabízí připomenout výstižnou definici obsahu divadelní výchovy – učit (se) umění, učit (se) o umění, učit (se) uměním.38 V nově připravované publikaci39 toto Silva Macková konkretizuje – učení se divadlu, učit se o divadle, učení se/výchova divadlem. Já tyto pojmy dále aplikuji právě na práci s publikem:
36
Kreativní Evropa. Práce s publikem - Kreativní Evropa [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.kreativnievropa.cz/cs/prace-s-publikem/ 37 Kreativní Evropa. Práce s publikem - Kreativní Evropa [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.kreativnievropa.cz/cs/prace-s-publikem/ 38 Více viz: MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1.vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. (V uvedené publikaci je ještě užíváno spojení dramatická výchova, v kontextu současného smýšlení Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU, jehož je autorka publikace vedoucí, je však lépe původní termín nahradit spojením divadelní výchova.) 39 Dosud nevydaná nová publikace: MACKOVÁ, Silva. Divadlo a výchova (Úvahy o oboru)
28
UČIT SE UMĚNÍ/DIVADLU znamená, že se účastníci budou „…učit řadě dovedností, které jsou pro vytváření uměleckých děl nezbytné.“40 Konkrétně pak půjde o rozvíjení psychosomatických dovedností, herních dovedností, sociálně komunikačních dovedností a seznámení s postupy tvorby jevištního tvaru. Sem by spadaly tzv. dílny dovednostní, tedy dílny, ve kterých se učíme nějakým jasně vymezeným divadelním dovednostem (např. herecká, pohybová, hlasová dílna, dílna pantomimy nebo improvizace) nebo ostatním dovednostem (např. výtvarné a hudební dílny). Dále by sem spadaly projekty, v rámci kterých jsou účastníci zapojováni do profesionálního inscenačního procesu41 či jsou sami inscenátory pod supervizí vedoucího.42 UČIT SE O UMĚNÍ/DIVADLE Do této kategorie bych zařadila například reflektivní dílny, v nichž se děti učí pojmenovávat viděné, tedy reflektovat představení. A také dílny, v rámci kterých se učí se pojmům spojeným s divadlem (např. jeviště x hlediště, inscenace x představení, téma, situace, obraz…) nebo poznávají konkrétní divadelní profese (např. dramaturg, režisér, herec, zvukař, osvětlovač). UČIT SE UMĚNÍM/VÝCHOVA DIVADLEM je pro mě pojmem nadřazeným oběma výše uvedeným. Jinými slovy v důsledku učení umění/divadlu a učení o
umění/divadle
probíhá
také
učení
uměním/divadlem
neboli
výchova
uměním/divadlem. Jsou to určité: „…přesahy do běžného každodenního života. Tedy to, co každý nějakým způsobem v běžném životě potřebuje a využije, když se nevěnuje dráze profesionálního umělce.“43 Tedy například kultivace slovní i mimoslovní komunikace, citlivější vnímání a porozumění lidem kolem sebe, schopnost zažívat, experimentovat, nacházet adekvátní řešení situací, rozvoj kooperace, práce v týmu, ale hlavně a především citlivější vnímání divadelního
40
MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1.vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004, s. 11 41 Například projekt Drž rytmus Evy Blažičkové. Více viz: . Nebo projekt Theatron – více viz: 42 Dětská studia či soubory při profesionálních divadlech (a profesionálních divadlech pro děti). 43 MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1.vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004, s. 11
29
umění; a jak dodává Macková: „…možnosti využití divadla jako aktivní náplně volného času.“44 Práce s publikem v divadle pro děti může bezesporu přispívat ke zvýšení povědomí o divadelním umění jako takovém. Dětem je nabízena možnost nahlédnout do zákonitostí umělecké tvorby, kterým v ideálním případě porozumí a dokážou je následně samy aplikovat (třeba hned při dalším viděném představení). Právě toto bych nazvala jakousi výchovou k diváctví45 v tom smyslu, že děti berou návštěvu divadla jako přirozenou věc. Zároveň s dětmi divadlo navštěvují také dospělí, kteří jejich prostřednictvím mohou také objevit kouzlo divadelního umění a nalézt tak k němu cestu. Mám za to, že tato aplikace obsahu divadelní výchovy na práci s publikem je rovněž důkazem toho, že právě absolventi Ateliéru divadla a výchovy jsou pro práci divadelních lektorů vhodní a mohou se touto cestou profesně vydat.
B. Umělecko-zážitkové cíle V rámci těchto cílů není primární potřebou na děti přímo pedagogicky působit – zážitkové aktivity mají cíl samy v sobě. Jsou to především tematické dílny či různá tematická setkání s herci – večeře, pikniky, prohlídky zákulisí divadla apod.
C. Sociální cíle Další možnou oblastí jsou cíle sociální – budování určité divácké komunity divadla. Více popisuje následující citace: „Pro vytváření komunity divadla jsou nejčastěji voleny neformální aktivity, které jdou za rámec běžného programu organizace. Nejběžnější formou je setkávání a diskuse s umělci či prohlídky míst, kam se běžně publikum nedostane, jako jsou ateliéry, depozitáře, archívy a zákulisí. Tento model práce s publikem si klade za cíl vymazat bariéry, které jsou mezi
44
MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1.vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004, s. 11 45 Zde je zajímavé zmínit absolventský projekt Miloše Maxy – Výchova k diváctví. Více viz: MAXA, Miloš. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007. Vedoucí diplomové práce: MgA. Eva Brhelová Ph.D.
30
organizace a publikum přirozeně stavěny.“46 Mimo diskuse s tvůrci inscenace či prohlídky zákulisí divadla, toho chtějí mnohá divadla svým divákům nabízet co nejvíce, a tak hledají cestu, jak s nimi navázat bližší kontakt a vést diskusi o jejich potřebách – o tom, co konkrétně jim mohou nabídnout. Jsou to například tzv. programy na míru pro školy – pedagog osloví divadlo (nejčastěji divadelního lektora) a staví s ním speciální program přímo pro jeho třídu. Myslím, že tento model je reálnější v menších městech či obcích, neboť se tam lidé více znají a kontakt je tak jednodušší a přirozenější, na druhou stranu to není vyloučeno (a děje se) i ve městech středně velkých a větších.
D. Marketingové cíle Některá divadla v práci s publikem mohou vidět také (nebo dokonce především) značnou výhodu pro oblast marketingu a propagace divadla. Rozšířením stávající nabídky o doprovodné programy divadla zvyšují svou popularitu na trhu, diváckou návštěvnost a tím i prodejnost, ze které plyne také navýšení finančních příjmů. Touto rozšířenou nabídkou mohou divadla oslovovat své nové potencionální diváky a také si „pojistit“ stávajícího diváka a jeho příští návštěvu. Mimo to se v rámci zmiňované platformy Kreativní Evropa budou podávané projekty právě skrze zapojení práce s publikem hodnotit. „Podpora práce s diváky, budování publika a hledání nových diváckých skupin patří k prioritám programu Kreativní Evropa. Práce s publikem bude jedním z kritérií většiny výzev, na základě kterého se bude hodnotit kvalita projektu či jeho dopad.“ 47 Jinými slovy, může se stát, že se nějaká instituce či projekt mohou začít věnovat práci s publikem (aniž by jim o samotné publikum nějak zvlášť šlo) prioritně z důvodu získání vyšších finančních dotací zmiňované platformy či lepšího výsledného hodnocení samotného projektu. Pevně však věřím, že toto je pouze má absurdní hypotéza, neboť seriózní instituce s takto nabízenou variantou prvoplánově kalkulovat nebudou.
46
LIŠKOVÁ, Magdaléna. I Kdo je vaše publikum? Základy pro rozvoj publika v praxi. In RE: Publikum. Možnosti spolupráce s publikem ve 21. století. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2013, s. 8 47 Kreativní Evropa. Práce s publikem - Kreativní Evropa [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.kreativnievropa.cz/cs/prace-s-publikem/
31
Jako upoutání k dalšímu čtení praktické části předkládané práce, ale i z důvodu přímé konfrontace uváděné teorie se současnou praxí, uvádím krátké citace z rozhovorů pořízených cíleně pro tuto práci.48 Dotazované divadelní lektorky vybraných divadel na prosbu o svou vlastní definici termínu práce s publikem, poskytly následující odpovědi: Michaela Váňová, Divadlo Minor, Praha: „Práce s publikem je podle mě uvědomění si, že divák je pro divadlo stejně důležitý jako všechny jeho ostatní složky.“49 Anna Hrnečková, Divadlo Drak, Hradec Králové: „Snaha o to, aby [publikum] přišlo, cítilo se tu dobře. Pomoci mu nacházet klíč k tomu, co vidí, zajímat se o to, co říká, vidí a chce vidět, a pak mu dát najevo, že by byla škoda nevyzkoušet si ještě další lákadla toho kterého divadla…“50
3.2 Kdo je divadelní lektor Definici tohoto pojmu ve svých bakalářských a diplomových pracích či studiích zpracovává několik studentů (především JAMU a DAMU), z nichž jsem buď přímo vycházela, nebo na ně upozorňuji v souvislosti s touto tematikou.51
48
Více viz kapitola čtvrtá – Metodologie výzkumu Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 354 50 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 210 51 Jsou to především tyto: OUHRABKOVÁ, Daniela. Divadelní lektor u profesionálního divadla – funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti. Bakalářská práce. Brno: JAMU, 2007. Vedoucí bakalářské práce: MgA. Radka Macková 49
VON VORST, Daniela. Projekt TUSCH – Německý model spolupráce profesionálních divadel a škol. Diplomová práce. Praha: AMU, 2012. Vedoucí práce: doc. Jaroslav Provazník JIRÁSKOVÁ, Lenka. Působení divadelního lektora v profesionálním divadle. Diplomová práce. Brno: JAMU, 2012. Vedoucí diplomové práce: MgA. Zuzana Žáková KOSTŘICOVÁ, Kamila. Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě [online]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/img/akademickestudie-difajamu/studie/studie/archivclanku/kamila-kostricova-divadlo-ve-vychove-se-zamerenimna-recepci-a-reflexi-divadelniho-dila-ve-spolupraci-s-narodnim-divadlemmoravskoslezskym-vostrave.pdf BRAVENCOVÁ, Marie. Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež činnosti
32
V obecném pojetí by se dalo říct, že divadelní lektor (u profesionálního divadla) je člověk, jenž má na starosti práci s divadelním publikem, tedy je „…jakýmsi prostředníkem mezi divadlem (ve smyslu instituce) a širokou veřejností, tedy potenciálním publikem.“52 V zahraničí se tak často děje pod záštitou lektorského oddělení, jež má většina tamních profesionálních divadel a jehož cíle práce „…spočívají v prohloubení schopnosti vnímání a porozumění dramatickému umění a v probuzení zájmu o divadlo jako svébytný druh umění i o divadlo jako kulturní instituci se specifickým provozem a uměleckými profesemi.“ 53 U nás jsou tato lektorská oddělení spíše raritou (viz podkapitola Práce s publikem v současném kontextu ČR). Není-li lektor veden jako stálý zaměstnanec, může mít ve vztahu k profesionálnímu divadlu ještě další tři pozice: lektor funguje jako externí zaměstnanec profesionálního divadla; lektor s divadlem spolupracuje, je na něm však nezávislý; lektor funguje jako „nezávislá jednotka“ v minimální spolupráci s divadlem. Náplň práce divadelního lektora se tak liší od jeho úvazku i potřeb dané instituce. Nejčastější náplní je však (jak ji dělí ve své práci Marie Bravencová)54 umělecko-vzdělávací činnost (zde bych pozměnila na umělecko-edukativní činnost), vlastní publikační činnost divadelního lektora, dále organizační, marketingová, administrativní činnost a fundraising. Jaká
je
současná
náplň
práce
divadelních
lektorů
v konkrétních
profesionálních divadlech pro děti, zpracovávám dále v praktickém výzkumu této bakalářské práce nebo je možno jej nalézt v heslovité podobě v příloze.55
při Národním divadle moravskoslezském. Bakalářská práce. Brno: JAMU, 2015. Vedoucí diplomové práce MgA. Miroslav Jindra. 52
VON VORST, Daniela. Projekt TUSCH – Německý model spolupráce profesionálních divadel a škol. Diplomová práce. Praha: AMU, 2012, s. 14 53 Tamtéž, s. 14 54 BRAVENCOVÁ, Marie. Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež činnosti při Národním divadle moravskoslezském. Bakalářská práce. Brno: JAMU, 2015, s. 17 – 25 55 Viz Příloha č. 4, Tabulka 2: Kódy rozhovorů s divadelními lektorkami
33
3.3 Práce s publikem v současném kontextu ČR V kontextu Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU je nutno podotknout, že ač tuto oblast Ateliér neoznačuje přímo pojmem práce s publikem, děje se zde poměrně dlouhou řadu let v rámci předmětů z oblasti divadla ve výchově v rozličných formách – participační a interaktivní inscenace, Divadlo fórum či dílny k inscenacím (před a po představení) ve spolupráci s profesionálním divadlem. Jak předkládá Kamila Konývková Kostřicová ve své studii: „Za divadlo ve výchově považuji v tomto obecnějším měřítku tvůrčí práci s inscenačním tvarem směřující k výchově a vzdělávání. Ano, pod tuto definici se dá zahrnout velmi široké pole působení, avšak teprve z takovéhoto startu do uvažování o dané oblasti lze nalézt nové, třebaže hraniční formy divadla ve výchově.“56 V rámci této širší definice by se zde dala zařadit také jistá podoba performance či happeningu, site specific a hraniční formy jako autoteatro či larp.57 Až v poslední době je práce s publikem diskutována odbornou veřejností v daleko větší míře, což dokazují také konference s názvem Střed zájmu pořádané Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU). „Tématu práce s publikem (audience development) se soustavně věnujeme již od roku 2013. Střed zájmu navazuje na mezinárodní konferenci RE:PUBLIKUM, Střed zájmu: PUBLIKUM a sympozium Cesty ke spolupráci divadel a škol v českém a německém kontextu, či na Noc divadel, kterou IDU koordinuje v České republice již třetím rokem.“58 Tématem série diskuzí v roce 2015 bylo divadelní lektorství (Střed zájmu: Divadelní lektor) a zvýšení povědomí o něm. První setkání na toto téma proběhlo na festivalu Divadelní Flora v Olomouci 11. května 2015. Následoval Střed zájmu: Divadelní lektor II – luxus nebo nezbytnost konaný 12. června 2015 na Nové scéně Národního
56
KOSTŘICOVÁ, Kamila. Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě [online]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/img/akademickestudie-difa-jamu/studie/studie/archiv-clanku/kamila-kostricova-divadlo-ve-vychove-se-zamerenimna-recepci-a-reflexi-divadelniho-dila-ve-spolupraci-s-narodnim-divadlem-moravskoslezskym-vostrave.pdf, s. 3 57 Více viz: 58 Institut umění - Divadelní ústav. Střed zájmu: Divadelní lektor » Divadelní ústav [online]. [cit. 201605-15]. Dostupné z: http://www.idu.cz/cs/stred-zajmu-divadelni-lektor
34
divadla v Praze, 20. října 2016 v Divadle na Orlí v Brně pak Střed zájmu: Divadelní lektor v Brně.59
V České republice jsou tedy tendence o této oblasti diskutovat a dostávat ji tak postupně do většího povědomí širší veřejnosti. Aneb slovy Radky Mackové: „Poslední vývoj na poli výchovy a vzdělávání při divadlech je nadějný. Mezi prvními divadly, která se systematicky začala věnovat výchově diváka a budování stálé divácké základny, bylo Švandovo divadlo v Praze, kde od roku 2005 funguje tzv. Ateliér Švandova divadla. Jeho činnost se zaměřuje na dílny k inscenacím a také herecké, pohybové a např. loutkoherecké workshopy.“60 Ateliér Švandova divadla stále funguje a v současnosti nabízí třináct workshopů.61 Mezi další divadla, která již práci s publikem zařadila do svých programů, patří například v Praze – Národní divadlo, Divadlo Ponec, Divadlo Minor, v Ostravě – Divadlo loutek Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské či v Hradci Králové – Divadlo Drak. Že se divadla o své diváky zajímají čím dál více a čím dál více s nimi (spolu)pracují, je určitě dobře. Je však třeba dbát a apelovat na to, aby nabídka ze strany divadel nebyla jakákoli, nýbrž byla kvalitní, protože pouze taková má cenu. Jako dva možné inspirativní (a kvalitní) příklady práce s publikem nabízím v samotném praktickém výzkumu této práce – Divadlo Minor a Divadlo Drak.
59
Na kterém mimo jiných vystoupila také MgA. Radka Macková s představením Ateliéru divadla a výchovy a jeho aktivit v oblasti divadla ve výchově. 60 MACKOVÁ, Radka. Divadlo ve výchově (DVV): Výchovně-vzdělávací činnost při profesionálních divadel: interní studijní materiál. Ateliér divadla a výchovy, Divadelní fakulta JAMU, s. 4 61 Více viz:
35
4
METODOLOGIE VÝZKUMU
Výzkumnou otázku – Jaké přístupy využívá profesionální divadlo pro děti ke svému divákovi z pohledu divadelního lektora? – ve své práci zodpovídám pomocí několika metod. Používám výzkum kvalitativní, který umožňuje, na rozdíl od výzkumu kvantitativního, jít ve zkoumané problematice více do hloubky. Hlavní metodou výzkumu je rozhovor.62 Při volbě konkrétní formy rozhovoru jsem zvolila rozhovor pomocí návodu, jenž Hendl blíže charakterizuje následovně: „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získává informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace. […] Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti.“63 V přípravě rozhovoru jsem si nejprve určila tematické okruhy, které mě v rámci rozhovoru zajímaly, a napsala si příklady konkrétních otázek, jež respondentovi pokládám (viz Příloha č. 1 – Tabulka 1 – tematické okruhy jsou umístěny v levém sloupci tabulky, konkrétní otázky pak ve sloupci pravém). Otázky slouží pouze jako návod, v návaznosti na vlastní průběh rozhovoru je upravuji, případně přidávám nové. Rozhovor realizuji osobně, vždy s divadelním lektorem vybraného divadla pro děti, který má tyto doprovodné aktivity a práci s publikem ve své kompetenci. Divadelní lektory volím do role respondentů s ohledem na skutečnost, že primární náplní při výkonu této pozice je právě práce s publikem, a ze všech zaměstnanců divadla by tak především tito měli vědět o dané oblasti nejvíce. Konkrétně byli osloveni následující lektoři (v tomto případě se hodí říci spíše lektorky):
62
Rozhovor je „… výzkumný prostředek používaný při dotazování, spočívající v přímé ústní komunikaci výzkumného pracovníka s respondentem či informantem. Je zaznamenáván na magnetofon či jinak, analyzován z hlediska obsahu rozhovoru, chování respondentů aj.“ PRŮCHA, Jan – MAREŠ, Jiří – WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 203 63 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, s. 175
36
Michaela Váňová, Divadlo Minor, Praha „Vystudovala hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři, poté
studovala učitelství prvního stupně ZŠ se specializací na dramatickou výchovu na Pedagogické fakultě UK.“64 V současné době studuje na Katedře výchovné dramatiky na DAMU a zároveň pracuje jako divadelní lektorka a herečka v Divadle Minor.
Anna Hrnečková, Divadlo Drak, Hradec Králové Absolventka herectví na Pražské konzervatoři, vystudovala Divadelní vědu na
FF UK a Katedru výchovné dramatiky na DAMU, kde v současnosti dělá doktorát. „Jsem divadelní lektorka, učitelka dějin a teorie divadla a pedagogických předmětů na Pražské konzervatoři a redaktorka časopisu Tvořivá dramatika.“ 65
Při přepisu rozhovoru nevolím metodu doslovné transkripce, nýbrž jej upravuji do spisovné češtiny a vynechávám veškerá vycpávková slova. Při kódování pak používám metodu otevřeného kódování: „Při otevřeném kódování je text jako sekvence rozbit na jednotky, těmto jednotkám jsou přidělena jména a s takto nově pojmenovanými (označenými) fragmenty textu potom výzkumník pracuje dále.“66 Jednotlivé kódy dále přiřazuji do kategorií, jež jsem si předem vytyčila – a) DIVADLO JAKO INSTITUCE, b) DIVÁK, c) PRÁCE S PUBLIKEM. V rámci těchto kategorií pak vznikají nové podkategorie, k nimž jsou kódy přiřazeny tematicky. Každý kód má v dolním indexu přidělené číslo řádku, na kterém jej lze v příslušném přepisu rozhovoru nalézt. Příloha č. 4 – Tabulka 2: Kódy rozhovoru s divadelními lektorkami nabízí kódy vzešlé z rozhovoru v přehledné tabulce. Lze tak bezprostředně porovnat odpovědi obou lektorek na tematické okruhy.
Ve sběru a analýze dat využívám podpůrně materiály daných divadel (letáky, webové stránky atd.) a své vlastní pozorování (návštěva divadla a subjektivní zážitkové doplnění v podobě reportáže z uskutečněné návštěvy divadla). Uvedené 64
Minor - divadlo hl. města Prahy. Michaela Váňová [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.minor.cz/michaela-vanova/ 65 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 2 66 ŠVAŘÍČEK, Roman – ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, s. 211
37
materiály slouží jednak k hlubšímu poznání instituce, ale zároveň jako zdroj pro případné doplnění informací získaných z rozhovoru – informace o nabídce a samotné prezentaci divadla, kterou současně doplňuji a konfrontuji s tím, jak na mě (jako na návštěvníka) dané divadlo reálně působí.
38
5
DIVADLO MINOR
Tato stěžejní část práce následně detailně představuje Divadlo Minor – nejprve jakýmsi zachycením subjektivních dojmů z osobní návštěvy divadla, poté je zde charakterizováno dané divadlo i jeho diváci a představena práce s publikem, jež Divadlo Minor využívá. Vycházím především z poznatků získaných prostřednictvím rozhovoru s divadelní lektorkou Divadla Minor Michaelou Váňovou,67 ty poté dále doplňuji informacemi z webu divadla.68 Samotný web Divadla Minor je poněkud nezvyklý svým formátováním (nebo alespoň pro mne zprvu byl), nicméně je zpracován velice zajímavou interaktivní formou, v celku působí přehledně, nápaditě a vtipně. Již při jeho první návštěvě jsem z něj byla opravdu unešená a rozhodně hraje velkou roli v propagaci divadla směrem k veřejnosti.
5.1 Má první osobní návštěva Divadla Minor Divadlo Minor sídlí v Praze a je to největší profesionální divadlo pro děti v České republice – to je to jediné, co o tomto divadle před první návštěvou vím. Stojím před vchodem, nad nímž je velkými barevnými písmeny napsáno „Dětská pasáž“ – vcházím dovnitř. Jako první upoutá mou pozornost prostorná herna na levé straně chodby, kde pobíhá několik dětí. Jedno vykukuje z vraku žlutého létajícího auta, druhé z obrovské hnědé houby, další se klouže ve šnečí ulitě… (Jak se později dozvídám, hernu divadlo vždy vybavuje věcmi z inscenací, které jsou staženy z repertoáru.) Herna vypadá tak fantasticky a lákavě, že chci být dítě a taky si tam jít hrát… Pokračuji dál po chodbě – interiér je velice hezky, barevně a vkusně výtvarně vyzdoben. Nábytek a podlahy z masivu doplňují tóny teplých barev (především červená a žlutá) a spousta živých zelených květin v květináčích. Míjím pokladnu po pravé straně, pak však neodolám a na značně dlouhou dobu rozjímám v obchůdku 67 68
Plné znění rozhovoru viz: Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou Více viz:
39
divadla – mají tady všechno! Vláček, co jezdí pořád dokola, propagační předměty související s Minorem a jeho inscenacemi – placky, cédéčka s písněmi pro děti, přívěsky, vtipné deníčky, trička pro děti i dospělé, ale také knihy nakladatelství Baobab, origami náušnice, pohledy, plátěné tašky, originální ponožky, dřevěné dekorace, další a další věci! Nejradši bych si koupila celý obchod! Cha, nechtěla bych být v kůži rodiče, který se zde s dětmi před nebo po představení určitě zastaví a musí vysvětlovat, že jim tolik věcí opravdu nekoupí. „Ani, pojď už!“ Vzpomenu si, že jsem tady s jamáckou delegací kvůli absolvování dílny vytvořené speciálně pro nás. Koupím si tedy alespoň pohled a pokračuji odložit si své věci do šatny. Barevná mozaika lemuje šatnu i odkládací pult na kabáty, za kterým stojí mladá sympatická slečna, oděná do speciálního černo-oranžovo-červeného outfitu pro uvaděčky. Odebírá mi kabát a batoh, pokračuji dál. Přicházím k Barloutce (menší prostor nad šatnou, kde bude dílna probíhat). „Ahoj! Vítejte! Jak se máte? Jaká byla cesta? Těšíte se?“ … chdřbuchzááátuf … Tlaková vlna energie sympatické Míši Váňové (divadelní lektorky) mě málem smete a nastartuje touhu k bližšímu poznávání Minoru. Než se stačím vzpamatovat, je po krátké úvodní dílně a my přecházíme na Malou scénu, kde zhlédneme představení Jirky Jelínka – Mami, už tam budem? Nevelký sál o zhruba devíti řadách v hledišti je narvaný k prasknutí – rodiče, prarodiče, děti, Češi, Vietnamci, Rusi… Napadají mě dvě slova – multigenerační a multikulturní divadlo. Představení začíná. Klasické jelínkovské vtípky i pro dospělé nechybí. Pán vedle mě se zplna hrdla směje, dítě sedící na jeho klíně bedlivě sleduje hru s plastovými i dřevěnými autíčky v představení. Bavím se i já! Sleduji vše a nechci, aby mi něco uteklo! Po představení probíhá další dílna, kde nám Míša popisuje, jak to u nich v Minoru chodí a co všechno je možné – koupit ze dne na den deseti uvaděčkám stepovací boty (aby mohly stepovat při výdeji kabátů), herci chtějí pracovat i nad rámec svých pracovních povinností (kdo má daný den chuť, po představení může diváky provést zákulisím divadla), vymyslet si jakýkoliv projekt a diskutovat o něm s panem ředitelem (který prý tvrdí, že něco může dopadnout špatně, ale musí se to zkoušet!). Poslouchat, jak je všemu a všem pan ředitel nakloněn, je až neuvěřitelné.
40
Opravdu to zní tak, že možné je cokoliv. Všechno vypadá jako sen... Sen nejen pro dětské diváky, kteří zde mohou zažít mnoho nečekaného, ale také pro jejich doprovod, jenž se zde rozhodně nudit nebude. Sen tvůrců divadla pro děti, neboť pracovat v takto příjemném, energií sršícím a kreativním prostředí musí být radost. Sen pro nás, studenty Ateliéru divadla a výchovy, pro které je práce divadelního lektora v Divadle Minor ukázkou luxusního uplatnění v oboru.
5.2 Charakteristika Divadla Minor Divadlo bylo založeno v roce 1950 jako Ústřední loutkové divadlo a původně sídlilo na Senovážném náměstí. Postupem času se název divadla měnil: „V roce 1987 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo U věže a v roce 1988 byl název upřesněn na Divadlo U Jindřišské věže. […] V roce 1991 bylo divadlo znovu přejmenováno, tentokrát na Minor – Divadlo herce a loutky.“69 S názvem Minor se divadlo kolem roku 2000 přestěhovalo do nového prostoru ve Vodičkově a slavnostní otevření nové scény divadla proběhlo v prosinci 2001. Perličkou z odvětví samotného provozu divadla je, že: „Od roku 2005 začalo divadlo hrát také ve čtvrtek a v pátek od 18 hodin, což je v České republice poměrně ojedinělý jev.“70 To, co my dnes považujeme za zcela přirozené, bylo ještě před jedenácti lety raritou. Ředitelem divadla je již od roku 1998 Zdenek Pecháček a dramaturgyní je od sezóny 2014/2015 Iva Kopecká. Minor je příspěvkovou organizací a jeho zřizovatelem je hlavní město Praha. Nejobecnější charakteristika Minoru by se dala shrnout tak, jak ji v rozhovoru popsala Michaela Váňová, divadelní lektorka tohoto divadla: „Dneska už nejsme jenom divadlo pro děti, ale divadlo pro celou rodinu – to máme i v podtitulu. Je pro nás hodně důležité, abychom hráli i se zaměřením na dospělého diváka.“71 Samo divadlo se tedy označuje pojmem divadlo pro celou rodinu, přičemž druhým dechem dodává, že primární cílovou skupinou jsou stále děti, avšak inscenace jsou tvořeny tak, aby byly poutavé i pro dospělého diváka. 69
Minor - divadlo hl. města Prahy. Minor včera a dnes [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/minor-vcera-a-dnes/ 70 Minor - divadlo hl. města Prahy. Minor včera a dnes [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/minor-vcera-a-dnes/ 71 Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 19.
41
Divadlo má dvě scény – Malou scénu, kde většinou probíhají představení určená dětem předškolního a mladšího školního věku,72 a Velký sál, který nabízí produkce především pro základní a střední školy. Malá scéna má kapacitu až 90 míst, Velký sál obsáhne až 224 diváků (díky přidaným přístavkům) a je možno jej přestavět na arénu nebo poloarénu.73 Speciálním prostorem je pak Barloutka, který slouží především k realizaci vzdělávacích dílen, ale hraje se zde také jedna z inscenací.74 V souvislosti s nabízeným repertoárem se pak divadlo snaží odrážet především témata aktuální, neváhá však vybírat také z témat historických. Dle mého názoru, právě aktuálnost a historie výrazně souvisí s volbou témat na celou sezónu. V letošní sezóně 2015/2016 se zabývají tématem hrdinství, které se projevuje i v nově vzniklých inscenacích,75 sezóna 2016/2017 přinese téma etiky a etikety. Další důležitou charakteristiku zmiňuje Váňová v rozhovoru: „Nás v poslední době hodně zajímá interaktivita s divákem – aby divák nebyl jenom pasivní, ale aby mohl vstupovat do představení a stal se tak jeho součástí.“76 Tuto interaktivitu, touhu vést s divákem dialog, nabídnout mu mimo zhlédnutí představení něco navíc, Minor bezesporu má. Důkazem toho nejsou pouze interaktivní a participační inscenace, ale především doprovodné programy, které divadlo svým divákům nabízí. Podrobněji je rozeberu na následujících řádcích.
5.3 Divák Divadla Minor Minor nejčastěji navštěvují diváci předškolního věku a žáci základních škol. Ve svém repertoáru však divadlo nabízí také inscenaci Válka profesora Klamma, určenou studentům středních škol.77 Dle Michaely Váňové nejde většinou o diváky konzumní, nýbrž o takové, kteří chtějí s dětmi aktivně trávit svůj čas, baví je kreativita a hravost Minoru 72
Také zde probíhají například speciální workshopy nebo cyklus dílen Jak se dělá… Minor. Fanouškům proměn divadelního sálu v multifunkční variabilní prostor doporučuji následující video: 74 inscenace BRUM (pro nejmenší medvědy) – režie Jiří Jelínek 75 inscenace Robin Hood (režie a choreografie Lenka Vagnerová), Lipany (režie Jan Jirků), Nebojsa (režie Eva Leinweberová) 76 Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 37 77 Toto monodrama se odehrává přímo ve třídě školy, jež si představení objedná. 73
42
a využívají nabízené doprovodné programy. Mnoho z nich se do divadla rádo vrací, jednu inscenaci často navštíví i několikrát. Divadlo Minor bezesporu nemá o diváky nouzi. To je způsobeno jednak výhodnou lokací divadla – centrum našeho hlavního města Prahy (jen pár kroků od Václavského náměstí), jistou kvalitní divadelní i doprovodnou nabídkou – oslovuje ke spolupráci kvalitní umělce (s Minorem spolupracovali například Jiří Adámek, Braňo Holiček, Janek Jirků či bratři Formanové), ale především otevřeným přístupem, jenž Minor ke svým divákům dlouhodobě zaujímá. V Minoru jsem měla v roli diváka opravdu pocit, že jde o jakési společné setkání, než „jen“ o to, jít se podívat na představení.
5.4 Práce s publikem v Divadle Minor Práci s publikem se divadlo věnuje zhruba od roku 2011, kdy byly k vybraným inscenacím, jež měly nebo mají (některé jsou stále na repertoáru) historický či politický přesah,78 připojeny diskuse. Váňová k tomuto dodává: „A to vlastně vzniklo ještě dřív, než u nás v divadle vznikl divadelní lektor. To vzniklo spontánně, protože jsme nazkoušeli několik inscenací, o kterých jsme měli potřebu po skončení ještě s diváky mluvit.“79 K diskusím se v roce 2013 připojily výtvarné dílny a od roku 2014 dílny vzdělávací, které v divadle iniciovala právě Michaela Váňová. Dnes vzdělávací dílny vede společně se svou kolegyní Kateřinou Bohadlovou, která se však v dubnu 2016 chystá odejít na mateřskou dovolenou. V rámci zástupu za ni a i v souvislosti s rozšiřováním počtu doprovodných programů bude divadlo navazovat spolupráci s novými divadelními lektory, kteří vytvoří několikačlenný lektorský tým Divadla Minor. Tyto lektorské týmy jsou v zahraničí již docela běžnou praxí – mnoho profesionálních divadel má přímo zřízena svá lektorská oddělení. V kontextu profesionálního divadla pro děti v České republice jde však o jeden z prvních experimentů.
78 79
Například inscenace Hon na jednorožce (režie Jan Jirků) Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 157
43
Jedním z hlavních důvodů, proč se divadlo začalo věnovat oblasti práce s publikem, je vrátit se při vzdělávacích dílnách s diváky ke zhlédnutému představení a tématům inscenace, ověřit si, jestli dítě představení porozumělo, případně zjistit, co mu nebylo zcela jasné. Dát jim současně možnost dozvědět se něco víc o divadle, připravit je na umělecký zážitek nebo naučit diváky vnímat jevištní jazyk a metaforu. „A druhá věc – ta je přímo moje osobní a týká se mého názoru – ukázat učitelům, že je dobré představení s dětmi reflektovat a bavit se o něm.“80 uvádí Váňová. Divadlo se snaží navazovat užší spolupráci s pedagogy i rodiči a snaží se jim ukazovat, že je důležité jít s dítětem nejen do divadla, ale také do samotného sálu, nikoli zde dítě pouze odložit, jít si sednout na kafe a vyzvednout jej až po skončení představení. I já si myslím, že je velice důležité, aby rodič a dítě (případně učitel a dítě) zažili představení nebo dílnu společně, a měli tak nejen společný zážitek, ale také možnost se následně o viděném a zažitém pobavit. Po návštěvě několika minorských představení musím konstatovat, že tento cíl se divadlu daří naplňovat poměrně úspěšně. Například při představení Demokracie81 bylo v publiku jen o něco více dětí než rodičů, kteří si jeho průběh velice užívali. Dílny jsou zpravidla vyprodané a – jak sama Michaela Váňová říká – ať nabídnou cokoliv, je o to zájem; zároveň však dodává: „Samozřejmě to cokoliv musí mít hlavu a patu, souvislost s divadlem, mít kvalitu a hodnotu.“82 Na otázku, co pro ni osobně znamená práce s publikem, odpovídá: „Práce s publikem je podle mě uvědomění si, že divák je pro divadlo stejně důležitý jako všechny jeho ostatní složky.“83 Diváci, kteří se v divadle mimo samotnou návštěvu představení chtějí ještě zdržet, mohou využít pestrou paletu programů, které Divadlo Minor nabízí:84 1. Cyklus dílen Jak se dělá… MINOR 2. Speciální workshopy 3. Vzdělávací dílny 4. Tvůrčí dílny v Galerii
80
Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 199 režie Braňo Holiček 82 Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 238 83 Příloha č. 2, Rozhovor s Michaelou Váňovou, ř. 354 84 Aktuální nabídka k 1. březnu 2016 81
44
5. Galerie Minor 6. Galerie Ponorka 7. Obchod Divadla Minor 8. Zůstaň u nás déle, než ostatní 9. Další
Nyní konkrétně k jednotlivým programům: 1. Jak se dělá… MINOR Oficiální anotace workshopů Jak se dělá… MINOR: „Víte, jak funguje svět MINOR? Vydáme se do jeho útrob a důkladně ho všemi smysly prozkoumáme. Nahlédneme pod pokličku profesionálům, kteří tu vládnou. Uvidíte nevídané, uslyšíte neslýchané. Sahat je zde dovoleno skoro na vše. Přičichnete k řemeslu a okamžitě přijdete na chuť divadlu. Nevěříte? Kdo spoléhá na smysly, ve světě MINOR se rozhodně neztratí.“85 (Při prvním pročtení této anotace jsem se pousmála nad „prozkoumáváním Minoru všemi smysly“ – to jej budou i olizovat? Ale po zjištění, že si zde účastníci vyzkouší mimo jiné i práci servírky v divadelní kavárně, kde určitě nějaké jídlo či pití ochutnají, jsem to s určitou nadsázkou a úsměvem přijala.) Tento cyklus dílen nabízí divákům možnost seznámit se s různými divadelními profesemi. Účastníci workshopu si mohou vyzkoušet nejen práci zvukaře,86 osvětlovače87 a herce,88 ale také kostýmní výtvarnice89 či servírky v divadelní kavárně.90 Workshop Jak se dělá…SVĚTLO svou anotací slibuje: „Ve světě MINOR můžete mít světlo třeba i v noci! Divadelními světly se dá totiž kouzlit a my si vykouzlíme světelnou show přímo na míru. Světlem budeme nejen svítit, ale také malovat a blikat. Světlo rozehrajeme ve všech barvách a tvarech. Víte, co je to sprcha, štich anebo hlava? Přijďte si na to posvítit.“91 Dílnu vede divadelní lektorka 85
Minor - divadlo hl. města Prahy. Workshopy [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/ 86 Workshop s názvem Jak se dělá… ZVUK 87 Workshop s názvem Jak se dělá… SVĚTLO 88 Workshop s názvem Jak se dělá… HEREC 89 Workshop s názvem Jak se dělá… KOSTÝM 90 Workshop s názvem Jak se dělá… DIVADELNÍ KAVÁRNA 91 Minor - divadlo hl. města Prahy. Jak se dělá... SVĚTLO [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/jak-se-dela-svetlo/
45
a účastníci se zde potkají s osvětlovačem Divadla Minor Luďkem Pangrácem, který jim představí jednotlivé typy divadelních světel, ukáže svou osvětlovací kabinu a odpoví na všelijaké dotazy ohledně náplně své práce. (Na jednom z těchto workshopů jsem byla osobně přítomna a velice mě zde pobavila asi devítiletá holčička, jež na konci řekla: „No mě jste teda dneska přesvědčili a musím vám říci, že uvažuji o tom, že budu osvětlovačka.“ Že by se Minor za pár let mohl těšit na novou posilu?)
2. Speciální workshopy V rámci těchto workshopů, které probíhají vždy na Malé scéně, si účastníci mohou vyzkoušet techniku sítotisku,92 vyrobit cestovatelský deník,93 procvičit rytmus,94 natočit vlastní film,95 pracovat s nejrůznějšími zvuky96 nebo zažít fotografický workshop.97 Specializované dílny nemají návaznost na žádnou z inscenací a vedou je vždy lektoři věnující se danému umění. Jen namátkou jsou to grafik, kreslíř a malíř Tomáš Roubal,98 grafička a ilustrátorka Karla Kučerová nebo skladatel Jakub Rataj. Tyto dílny se nezabývají konkrétně divadelním uměním, ale směřují také do jiných oblastí, například dílna klasického animovaného filmu láká: „Děti si vyzkouší vyrobit kompletní kraťoučký animovaný film od výtvarné přípravy přes animování až po nahrávání zvuku. V poslední čtvrt hodině si společně promítneme všechny vytvořené filmy, a pokud budou mít rodiče zájem, můžou přijít pro děti dříve a podívat se s námi.“99 Na webu jsou také povedené ukázky videí, jež účastníci na dílně vytvořili.100
92
Natiskni SiTo! – sítotiskový workshop Vazba sešitu – výroba cestovatelského deníku 94 Drum circles – bubnování v kruhu 95 Dílna klasického animovaného filmu – natočte si vlastní film 96 Zvuk mi není fuk – Je to slyšet! 97 Tajemství temné komory – Fotografický workshop 98 mimo jiné syn docenta Jana Roubala, významného divadelního teatrologa a oblíbeného pedagoga Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU 99 Minor - divadlo hl. města Prahy. Dílna klasického animovaného filmu [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/dilna-klasickeho-animovaneho-filmu/ 100 Více viz: 93
46
Přijde mi zajímavé děti seznamovat také s jinými druhy umění, avšak pouze v rámci doprovodných aktivit, které by neměly převýšit aktivity divadelní a dramatické.
3. Vzdělávací dílny Z doprovodných programů je nejširší nabídka vzdělávacích dílen, jež mají návaznost na zhlédnuté představení, a vede je divadelní lektor. Divák může navštívit dílnu Tohle je Sherwood,101 jež mu umožní nahlédnout do světa muzikálu, nebo dílnu Libozvuky?!,102 která pracuje se zvukem, hlasem a rytmem. Dílna Vzhůru do neznáma!103 děti učí rozlišovat jevištní složky a objevovat kouzlo divadelní scény, pro změnu v dílně Ó, ta vůně!104 se pracuje s lidskou představivostí a tím, jak divadlo může své diváky ošálit. Objevit kouzlo spolupráce se úspěšné daří v dílně Jsme tým!,105 dílna My jsme rodina!106 je primárně určená rodičům a jejich dětem. Dílna Já volím!107 je: „Herní dílna zaměřená na schopnost rozhodovat se, volit a hledat kompromisy. Děti jsou formou her po celou dobu dílny zábavnou aktivní formou provokované k vlastnímu rozhodování, za které přijímají odpovědnost. Neboli – každá volba a rozhodnutí ovlivní to, co bude dál…“ 108 V této dílně navazují účastníci na téma inscenace Demokracie – volby, volení, rozhodování – a promítají jej na svůj vlastní život a prohlubují tak zážitek z představení.
4. Tvůrčí dílny v Galerii Úryvek z oficiální anotace: „Dejte prostor své tvořivosti a objevte svůj skrytý talent! Odevzdejte se do péče šarmantních výtvarnic a malujte, stříhejte, slepujte, šijte, háčkujte a bavte se s námi.“109 Tvůrčí výtvarné dílny probíhají každý víkend v prostorách Galerie Minor. Dílny jsou rozličného typu – někdy si děti vyrábějí 101
Dílna k inscenaci Robin Hood (režie inscenace Lenka Vagnerová) Dílna k inscenaci Libozvuky (režie inscenace Jiří Adámek) 103 Dílna k inscenaci Zahrada (režie inscenace Apolena Novotná) 104 Dílna k inscenaci Perníková chaloupka (režie inscenace Jakub Vašíček) 105 Dílna k inscenaci Klapzubova jedenáctka (režie inscenace Petr Forman) 106 Dílna k inscenaci Naše rodina (režie inscenace Braňo Holiček) 107 Dílna k inscenaci Demokracie (režie inscenace Braňo Holiček) 108 Minor - divadlo hl. města Prahy. Já volím! [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/ja-volim/ 109 Minor - divadlo hl. města Prahy. Tvůrčí dílny [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/tvurci-dilny-pro-deti/ 102
47
chůdy, rámeček na fotky, jindy meč nebo loutku, pokaždé je při tomto vede někdo jiný, v návaznosti na to, kdo je divadlem osloven. Nezřídka se jedná o výtvarníky a výtvarnice (dílny vedla například Kristýna Täubelová či Erika Bradáčová).
5. Galerie Minor V sezóně 2015/2016 lze v Galerii Minor navštívit Les – interaktivní výstavu pro celou rodinu. „Více než výstavním prostorem je tato galerie místem, kde si můžete pohrát a třeba i odpočinout.“110 Galerie Minor působí jednak jako velice vkusná a pěkná (jsou zde šikovně zakomponovány kulisy a rekvizity z inscenací již stažených z repertoáru) a zároveň také velice praktická – děti si zde před samotným představením vyhrají, zbaví se nastřádané energie a po třetím zazvonění už své soustředění nezaměřují na zlobení, vyrušování či jiné aktivity, ale pouze a jen na samotné představení.
6. Galerie Ponorka Ponorka je výstavní prostor, v němž mohou prezentovat svá díla nejrůznější umělci. „V předchozích letech u nás vystavovali např: Andrea Sodomková, Ruda Šmíd, Matěj Forman, František Skála, Petr Nikl, Renáta Vosecká, Martina Kopecká…“111 Výstavu je možno navštívit vždy, když se hraje představení na Velké scéně, neboť se nachází v mezipatře horního a spodního vstupu do sálu. Využití tohoto prostoru jako výstavní galerie mi ve své podstatě přijde smysluplné – diváci si před/v pauze/po představení mohou prohlédnout například ilustrace knížek pro děti, což může bezpochyby vést k rozšíření jejich povědomí o kvalitní četbě.
7. Obchod Divadla Minor „Odneste si kousek Minoru domů! Nabízíme suvenýry k představením, minorské papírnictví, trička a spoustu dalšího zboží. Utraťte hodně nebo málo, nebo
110
Minor - divadlo hl. města Prahy. Galerie Minor [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/galerie-minor/ 111 Minor - divadlo hl. města Prahy. Galerie Ponorka [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/galerie-ponorka/
48
se jen tak pokoukejte, případně uklidněte pozorováním jezdícího vláčku…“ 112 V minorském obchůdku toho lze nalézt opravdu mnoho. Mimo jiné je zde také malý antikvariát, kde může kdokoli přinést knihu nebo si některou z nabízených odnést domů. Dalo by se namítat snad jen to, že toho je zde k dostání opravdu mnoho, pro někoho možná až zbytečně moc. Na druhou stranu, opravdový fanda Minoru si zde přijde na své a není tak nemožným utratit zde celé kapesné či výplatu.
8. Zůstaň u nás déle, než ostatní Ve Světovém bufetu může mnoho diváků uhasit žízeň i chutě, kdož má velký hlad, může si před představením objednat i malou divadelní večeři a vychutnat si ji po jeho skončení.113 (Když jsem poprvé přišla do bufetu a poprosila o žvýkačky, paní prodavačka se na mě jen podívala a řekla: „V divadle pro děti?“) Divák může po představení využít také prohlídky zákulisí divadla, kterou provádí herci, jež právě dohráli. V zákulisí je příležitost potkat i ostatní minorské herce, což může být pro účastníky dalším velkým lákadlem.
9. Další Mezi ostatní doprovodné aktivity, které se v Minoru odehrávají, patří například takzvané žhavení diváků, v rámci kterého mohou diváci potkat stepující uvaděčky v šatně, vyslechnout píseň O roztržené vstupence u vchodu do sálu nebo zažít bezpečnostní instruktáž divadelní informační letušky. Zde nejlépe funguje moment překvapení – kdo by čekal, že vám uvaděčka zastepuje? Při některých produkcích jsou diváci vyzváni ke kresbě obrázku k představení nebo je jim po skončení představení nabídnuta diskuse o tématech dané inscenace. Klub Divadla Minor nabízí členům výhody v podobě včasných informací o premiérách a pozvánek na ně. Tímto si divadlo může budovat jistou stabilní diváckou komunitu.
112
Minor - divadlo hl. města Prahy. Obchod divadla Minor [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/obchod-divadla-minor/ 113 Malá divadelní večeře splňuje své pojmenování do puntíku – divák si po večerním představení může vychutnat toasty v prostorách divadla.
49
Náplň práce divadelní lektorky Michaely Váňové v Divadle Minor spočívá především
ve vymýšlení
a
realizaci
vzdělávacích
programů
k inscenacím
a dozorování nad koncepcí všech nabízených doprovodných programů – aby se tyto vzájemně nevykrádaly, měly smysl, kvalitu a svébytné místo v nabídce Minoru. Lektorka rovněž divadlo prezentuje na tuzemských i zahraničních konferencích (například zmiňované konference Střed zájmů organizované Divadelním ústavem), sleduje aktuální trendy programů v zahraničí a navštěvuje tamní divadla. Důležitým úkolem Váňové je kontinuální vymýšlení vizí a plánů do budoucna, v rámci kterých se například v sezóně 2016/2017 bude tvořit divadlo fórum. Nově se bude lektor starat také o organizační a propagační stránku programů.
50
6
DIVADLO DRAK
Tato (rovněž stěžejní) část práce detailně představuje Divadlo Drak – nejprve opět zachycením subjektivních dojmů z osobní návštěvy divadla, poté je zde charakterizováno dané divadlo i jeho diváci a představena práce s publikem, jež Divadlo Drak využívá. Vycházím především z poznatků získaných prostřednictvím rozhovoru s divadelní lektorkou Divadla Drak Annou Hrnečkovou,114 ty poté dále doplňuji informacemi z webu.115
6.1 Má první osobní návštěva Divadla Drak Stojím před příjemnou starší žlutou vilkou s postranními dřevěnými přístavbami, červenou střechou a velkým balkónem, podpíraným pěti mohutnými sloupy. Pod prostředním z nich je nenápadně umístěn nápis „DRAK“. Vystoupám po třech schodech, otevírám velké bílé dveře a mám pocit, že za okamžik vstoupím do soukromého rodinného domu, ze kterého mě bezpochyby jeho majitelé rychle vyprovodí. Při překročení prahu se ocitnu mezi spoustou školáků, kteří se právě chystají na představení a stojí frontu na odložení kabátků u červeně vymalované šatny. Mou pozornost také upoutá obří dřevěná židle v rohu foyer, na které se návštěvníci fotí. U malého okénka si kupuji lístek a pokračuji do sálu. Zapadnu do pohodlného oranžového sedadla a pozoruji sál, který je celý dřevěný! Tedy… jistě to není žádná dřevěná bouda, ale výzdoba na bočních stěnách je celá dřevem posázená. Vzbuzuje dojem, že jsou zdi vyzdobeny starými dveřmi skříní, skříněk a šuplíků. V prvních řadách sedí asi tři třídy žáků, řekla bych tak šesté třídy a vedle mě moji spolužáci. Zhasíná se a začíná představení Ikaros, které mi svým zlatým třpytem a divokými písničkami naprosto rozbíjí ten prvotní vyklidněný dřevěný pocit z Draku, který jsem od vstupu až do této chvíle měla. Možná také díky tomu ještě nějakou chvíli trvá, než toto představení přijmu. Vlastně jeho kvality zcela docením až nějakou dobu po zhlédnutí.
114 115
Plné znění rozhovoru viz: Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou Více viz < http://draktheatre.cz/>
51
Při návštěvě toalet (stěny jsou zde vyskládány velkou červeno-oranžovožlutou mozaikou) po skončení představení vyslechnu rozhovor děvčat, která si nanášejíce lesk na rty povídají: „Čím nás to mělo poučit?“ „Já nevím, ale nebylo to tak strašné, jak jsem čekala.“ Jemně chápavě, ale více s nadhledem, se na ně usměji do kulatého zrcadla a s přemýšlením nad Ikarem odcházím. Následně procházíme společně s milou Aničkou Hrnečkovou (divadelní lektorkou Divadla Drak) zákulisím. Míjíme umělecké dílny, kde se krásně line vůně dřeva, a ocitáme se v prostorném šedivém baru (s dveřmi na balkón, na který se dá vstoupit!). Je zde několik dřevěných stolů a židlí, klavír a zarámované fotky z inscenací zavěšené na zdi. Všude je cítit klid, ticho a rodinná atmosféra. Po vypití kafe se všichni přesouváme po proskleném můstku spojující starou budovu s nově zrekonstruovaným prostorem116 – jdeme do Labyrintu. Zde si prohlížíme výstavní prostor s aktuální expozicí (nejvíce mě zaujme a pobaví „mapa vztahů“ – napíšeš na víčko zavařovací sklenice své jméno, připíchneš jej na zeď a drátkem spojíš se jmény, která již na zdi jsou a která znáš) a pokračujeme tmavým a zamotaným bludištěm s výklenky, v nichž jsou vystaveny loutky ze starých inscenací (je zajímavé sledovat vývoj výroby loutek i „rukopis“ jejich autorů), až do divadelní laboratoře neboli multimediální herny. Ve velkorysé bílé herně se každý rozlétne na jinou stranu a už všichni zkouší, mačkají a hrají si. Každý (si nebo někomu) zde může zahrát krátké předmětové představení O Karkulce – stačí si jen nasadit sluchátka a nechat se vést instrukcemi v nich – výsledek působí poněkud prkenně, neboť (jak později z pozice „herce“ sama zjišťuji) instrukce jsou strohé: „Postav hrníček na bod číslo dva a zakývej s ním.“ Zasloužilo by si to drobnou revizi (která je prý v plánu), ale jako jakési nenápadné a nenásilné seznámení dětí s prvky autoteatra? Proč ne! Kdo chce, může si vyzkoušet ovládání speciálního pultu se zvuky a světly, zahrát loutkové divadlo s velkými marionetami a scénářem napsaným na zdi (opět O Karkulce? V Draku tato červená slečna dost frčí…) nebo si na scénografickém trenažéru, snímajícím malé jeviště a promítajícím jej na obrovské plátno, navrhnout scénu a postupně ji rozehrát. Na zdech laboratoře se můžeme dočíst, kdo všechno se podílí na vzniku inscenace, co je to jevištní mluva nebo jak se drží maňásek. K tomuto čtení se však 116
Rekonstrukce probíhala v letech 2008 – 2010
52
moc nedostávám, neboť toužím obejít všechna „praktická stanoviště“. Chci si tady vyzkoušet všechno! Nevím, jestli je to tím, že Hradec Králové není úplně velké město (v porovnání s Prahou či Brnem), tím, že jsme divadlo navštívili dopoledne a nebylo tam mnoho dětí, kouzlem samotné budovy divadla, nebo tím, že je Drak laděn do šedo-černo-červeno-bílých tlumených barev, avšak v průběhu návštěvy jsem měla pocit klidu, pohody, bezpečí, příjemného ticha a rodinného prostředí. Najednou čas plynul pomalu a mně tam bylo prostě fajn. Ani se mi z návštěvy tohoto rodinného domku moc nechce odejít…
6.2 Charakteristika Divadla Drak Divadlo Drak vzniklo v roce 1958 v Hradci Králové. „Myslím, že za skoro šedesát let si Drak stihl vybudovat velkolepou mezinárodní pověst. Minimálně v tom mu žádné divadlo pro děti v Čechách asi nemůže konkurovat.“117 charakterizuje Divadlo Drak jeho divadelní lektorka Anna Hrnečková. Ředitelkou divadla je od roku 2010 Eliška Finková, jejíž vyjádření k této její pozici je následující: „Divadlo Drak, Divadlo radosti a komedie. Radosti pro mě a později i pro moje děti. 1. ledna 2010 jsem se stala jeho ředitelkou. […] Drak se tak pro mě stal výzvou, jak co nejlépe navázat na bohatou tradici ojedinělé kulturní instituce a jak ji rozvinout a přizpůsobit dnešní době a budoucnosti. Věřím, že jsem se s tím vyrovnala. Zkušenosti s prací v divadle mám a jsem otevřena všemu novému, co přijde, novým projektům, novým lidem.“118 V naplňování těchto nových projektů ji bezesporu pomáhá umělecká ředitelka Divadla Drak Dominika Špalková, která zde již několik let pracuje, společně s kolegy, jež do Draku nastoupili v roce 2014 – Jakubem Vašíčkem (umělecký šéf a režisér) a Tomášem Jarkovským (dramaturg). Obecněji se Divadlo Drak dá označit za instituci, jež se zabývá jak uměleckou produkcí (ve smyslu nabízených inscenací), tak výzkumem (Mezinárodní institut figurálního divadla) a vzděláváním (práce s publikem, tvůrčí 117
Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 9 Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Eliška Finková [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/lide/eliska-finkova/
118
53
programy). V užším slova smyslu pak nese označení repertoárové divadlo, které lektorka Anna Hrnečková doplňuje: „Divadlo pro celou rodinu, které využívá loutku, když je to potřeba.“119 Drak se snaží nabízet inscenace pro všechny dětské věkové kategorie, přičemž dbá specifik tvorby pro děti, o kterých Hrnečková tvrdí, že „…v zásadě jde o hledání jazyka a témat, který bude srozumitelný dětem. Čímž ale nemyslím podlézání a infantilitu. Naopak se mi zdá, že dobré představení pro děti komunikuje a má komunikovat i s dospělými.“120 Tím, že dané divadlo při představení komunikuje také s dospělým divákem, který divadlo s dítětem navštíví (a troufám si tvrdit, že na něj dbají už sami inscenátoři v procesu tvorby), se jen potvrzuje správnost označení divadlo pro celou rodinu. Divadlo Drak připraví zpravidla tři premiéry pro novou sezónu a některé inscenace jsou na repertoáru více než deset let.121 Divadlo má dvě scény – hlavní a studiovou. Hlavní scéna má kapacitu hlediště 160 diváků a studiová scéna pojme diváků 80. „Vedle těchto scén je pro veřejné produkce možné využít také prostor divadelního klubu. V letních měsících pak do palety hracích prostorů přibývá ještě prostranství před divadlem s kruhovou dlážděnou piazzetou, kde lze postavit hlediště pro hraní pod otevřeným nebem nebo ve stanu.“ 122 Nejčastěji se dlážděné piazetty využívá při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů, kdy zde každoročně vyroste velký stan – dóm. Já sama jsem bohužel produkci Draku v exteriéru na vlastní kůži nezažila, ale ta představa mě hrozně baví a přijde mi to jako neotřelé ozvláštnění „klasického“ hraní v sálu.
6.3 Divák Divadla Drak Nejčastějšími návštěvníky Divadla Drak jsou žáci škol a rodiče s dětmi. K jejich bližší charakteristice se s dávkou nadsázky vyjadřuje Hrnečková: „…já mám někdy pocit, že hradecké děti, nebo vlastně vůbec hradecké publikum vůbec není 119
Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 14 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 31 121 Například inscenace Všechno lítá, co peří má (režie Jakub Krofta, premiéra 19. 12. 2002) 122 Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Technické zázemí [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/technicke-zazemi/ 120
54
normální.“123 Dále je popisuje jako hezky vypadající, fajn, zdravé a otevřené lidi, aktivně se zajímající o kulturu. Jsou to diváci, kteří jsou do Draku zvyklí chodit odmala, často chodí opakovaně (určitě nejen proto, že Divadlo Drak je jediné profesionální divadlo pro děti v Hradci Králové, nýbrž i pro jeho kvalitní a ověřenou nabídku), rostou spolu s představeními a s nadšením přijímají nové inscenace či programy, jež jim divadlo nabízí. Že jsou hradecké děti vstřícné, otevřené a zkušené publikum, dokazuje i glosa jednoho z herců Divadla Drak, jenž po odehraném zájezdovém představení v Pardubicích řekl: „Diváci byli skvělí! Asi je dovezli z Hradce.“
6.4 Práce s publikem v Divadle Drak Na úvod této podkapitoly bych ráda uvedla citaci z webu divadla: „Základní a mateřské školy, jejich žáky a učitele známe a chápeme jako jednoho z našich nejčastějších a tím i klíčových diváků. Proto se snažíme věnovat maximální péči spokojenosti každé školní třídy nebo výpravy, která do našeho divadla nalezne cestu. Dosud jsme jim nabízeli ‚pouze‘ návštěvu divadelního představení, což se zásadně mění s otevřením Labyrintu Divadla Drak – vedle návštěvy samotného představení přibyla možnost prohlídky Labyrintu loutek a účasti na kreativních dílnách v naší divadelní ‚laboratoři‘.“124 Jak je zde zmíněno, cílenější a vědomější práce s publikem v Draku nastává v roce 2010 s otevřením nového prostoru – Labyrintu. Jedny z prvních workshopů iniciovala stejného roku i Dominika Špalková společně s herci z divadla a studenty JAMU a DAMU.125 Jedním z primárních důvodů, proč se divadlo práci s publikem začalo věnovat, byla potřeba smysluplně naplnit novou budovu divadla, ale také: „Určitě Dominičino vzdělání v oboru DV a celkový rozhled.“126 Jedním z cílů je dětem (které jsou vnímány jako partneři pro hru) dílnami způsobit zážitek. Sama Hrnečková zdůrazňuje, že tyto účastníky vnímá spíše jako budoucí návštěvníky divadla obecně, 123
Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 65 Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Pro školy [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/pro-skoly/ 125 Tvůrčí dílnu k inscenaci Ikaros vytvořila a realizovala v roce 2013 jako svůj bakalářský absolventský projekt absolventka Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU – Anna Klimešová. Více viz: 126 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 127 124
55
než publikum Divadla Drak, jež je třeba nějak podchytit. Na otázku, co pro ni znamená práce s publikem, pak odpovídá: „Snaha o to, aby [publikum] přišlo, cítilo se tu dobře. Pomoci mu nacházet klíč k tomu, co vidí, zajímat se o to, co říká, vidí a chce vidět, a pak mu dát najevo, že by byla škoda nevyzkoušet si ještě další lákadla toho kterého divadla…“127 Na otázku, jaké doprovodné aktivity Divadlo Drak nabízí, Hrnečková odpovídá: „Žádné. Já se hodně bráním, abychom čemukoli, co děláme, říkali doprovodné aktivity.“128 V dalším komentáři vysvětluje, že vhodnější se jí jeví užití spojení tvůrčí programy.
Než přistoupím k bližšímu popisu jednotlivých programů, aktivit a akci, jež Divadlo Drak nabízí, ráda bych objasnila souvislost mezi Labyrintem a Mezinárodním institutem figurálního divadla (zkráceně MIFD). Labyrint je název prostoru, v němž sídlí MIFD, které funguje jako vzdělávací a výzkumné centrum a pod jehož záštitou se všechny programy odehrávají. Nyní tedy k bližší charakteristice nabídky:129
Mezinárodní institut figurativního divadla (MIFD)
Labyrint 1. Interaktivní vzdělávací programy 2. Programy pro učitele 3. Festivaly 4. Další
Mezinárodní institut figurativního divadla (MIFD) Mezinárodní institut figurálního divadla byl založen Josefem Kroftou130 a je
součástí Divadla Drak. „Hlavním studijním a výzkumným zájmem MIFD ve spolupráci se školami, divadly, jednotlivci a institucemi je rozvoj takového loutkového divadla, které se snaží být maximálně otevřené všem moderním divadelním podnětům, ale akcentuje práci s hmotou, předměty a loutkami jakožto nezastupitelnými
127
Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 210 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 133 129 Aktuální nabídka k 1. březnu 2016 130 MIFD byl veřejnosti oficiálně představen v roce 1993. 128
56
prostředky, přičemž skrze ně naplňuje poslání každé instituce.“131 Neboli – jak výše zmiňuji – funguje především jako vzdělávací a výzkumné divadelní centrum, jež poskytuje kvalifikovanou platformu pro rozvíjení a propojení umění a vzdělávání.
Labyrint V budově bývalých Tereziánských kasáren vznikl v roce 2010 Labyrint. Daný
prostor je „…vytvořen na míru snahám o propojování umění a vzdělávání, které divadlo v současnosti považuje za jeden ze svých nejpodstatnějších úkolů.“ 132 Toto propojení je mimo jiné také zhmotněno malým proskleným mostem, jenž spojuje starou divadelní budovu s budovou Labyrintu. Je zde možno navštívit muzeum loutek, které je koncipováno do bludiště s jednotlivými vitrínami loutek z dílen a inscenací Divadla Drak. Muzeum tedy: „Mapuje období tvorby režisérů Josefa Krofty, Jana Borny, Jakuba Krofty a dalších. Najdeme zde mimo jiné i dílo výtvarníků Františka Vítka, Petra Matáska či Marka Zákosteleckého. Pamětníci mohou znovu vidět loutky ze slavných inscenací, jakými byly Zlatovláska, Píseň Života či Pinocchio, i z mezinárodních projektů Mor na ty vaše rody a Jánošík.“ 133 Samotné muzeum není nijak velké, avšak jeho koncipování do labyrintu dává člověku pocit, že je možno stále objevovat něco nového, a lze si tak užít prozkoumávání všech zákoutí bludiště. Kdož by to měl do Draku předaleko, může se muzeem loutek potloukat alespoň virtuálně na jeho webových stránkách.134 V prostoru Labyrintu je také možnost navštívit Dračí laboratoř, což je „…moderní herna, která umožňuje dětem vyzkoušet si nejrůznější divadelní profese na interaktivních trenažérech.“135 Svůj pocit z návštěvy této laboratoře asi nejvýstižněji popisuji v první podkapitole Má první osobní návštěva Divadla Drak. Najdeme zde také výstavní síň, jež slouží krátkodobým výstavám. Já jsem zde navštívila výstavu Beyus was here, která byla interaktivně koncipována, což 131
Divadlo DRAK. Mezinárodní institut figurálního divadla — O institutu [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://institute.draktheatre.cz/o-institutu/ 132 Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Muzeum loutek [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/muzeum-loutek/ 133 Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Muzeum loutek [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/muzeum-loutek/ 134 Více viz: 135 Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Muzeum loutek [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/muzeum-loutek/
57
doplňuje výrok kurátorky výstavy Radky Schmelzové: „Iniciační beuysovská ne/výstava v Labyrintu Divadla Drak bude mít tematicky podobu jakési laboratoře, ve které tvůrci formou pracovních tabulí, koláží a světelných projekcí představí královehradeckou sociální skulpturu.“136 Labyrint také nabízí studiové prostory, prostory pro dílny.137
1. Interaktivní vzdělávací programy V rámci nabídky interaktivních vzdělávacích programů Divadlo Drak používá pojmy: dílna (pro dílny k inscenacím), workshop (pro cyklus Divadlo na vlastní kůži) a tematický tvůrčí program. a) Dílny k inscenacím Dílny, jež korespondují s vybranými inscenacemi divadla. Dílna k inscenaci Ikaros138 připraví děti na samotné představení, nabídne náhled do období starověkého Řecka a seznámení s hlavními postavami hry. Počátky kinematografie zase děti představí dílna k inscenaci Triky Georgese Mélièse.139 V nabídce je také loutkový workshop k inscenaci Čert a Bára,140 v rámci kterého nejprve probíhá krátká reflexe představení, po té jsou aktivity zaměřeny již na vlastní tvorbu dětí. Jelikož v samotném představení je jedna scéna, kdy se přestanou používat loutky a začne se hrát předmětové divadlo s krabičkami od sirek, je tento princip využíván také v dílně. Spolu s dětmi lektorka Jana Nechvátalová141 hledá ono kouzlo oživování těchto předmětů, které na první pohled vypadají jako předměty úplně obyčejné. b) Tematické tvůrčí programy Program pro žáky druhého stupně základní školy a studenty prvních až druhých ročníků školy střední Jak postavit drama účastníky seznamuje s osobností filosofa Aristotela a především pak s jeho Poetikou. O zapomenuté loutce je zase program, jenž má „…seznámit děti s principy a složkami loutkového divadla a vést je
136
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — výstava Beuys was here! [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/beuys-was-here-vernisaz-vystavy/ 137 kterým se „dračím slangem“ říká plovoučka 138 režie Jakub Vašíček 139 režie Jiří Havelka 140 režie Jiří Jelínek 141 v současné době studentka Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU
58
k šetrnému vztahu ke starým věcem.“142 Tento cíl mi přijde velice okouzlující, a jelikož jsem při jedné z realizací dílny byla osobně přítomna, musím konstatovat, že okouzlující je i sama dílna. Vše se odehrává na studiové scéně, tedy divadelním prostoru s divadelním svícením. Děti se na začátku seznamují se starým loutkovým divadlem (které je naprosto úchvatné a opravdu je mu přes sto let!), v němž je velký nepořádek a chybí loutka Růženky, což znamená, že se pohádka o Šípkové Růžence hrát nemůže. Děti tedy shání vše, co je potřeba k tomu, aby mohly pohádku zahrát (marioneta Růženky je zakletá v labyrintu loutek, nemá kostým ani vodící provázky), a následně si rozdělí funkce – osvětlovači (při dílně bývá nápomocen osvětlovač Divadla Drak, který vybraným osvětlovačům z řad účastníků dílny pomáhá), hudebníci, herci, diváci a „zvoneček“, jenž začínal a končil představení. Tato dílna je prý jakýmsi evergreenem a ze všech nabízených programů má největší počet „repríz“. Program Nedělání, „…což je vždy originální a neopakovaný program v prostorách muzea – dílny, hry, vtípky, čtení knih a tak dále“143 se koná vždy vybranou neděli a mívá různorodou tematiku. V období Vánoc Divadlo Drak nabízí program Vánoční putování, k němuž Hrnečková dodává: „Máme také hodně oblíbené Vánoční putování pro děti z mateřských škol, které jsme s Janou udělaly letos v prosinci a zase ho před příštími Vánoci oprášíme.“144 V tomto programu se děti (v roli pastevců, již se jdou podívat na malého Ježíška) seznamují s příběhem Vánoc. c) Divadlo na vlastní kůži V rámci těchto programů si děti mohou vyzkoušet profese podílející se na vzniku inscenace. Konkrétně si vyzkouší profesi herce,145 výrobu plošné papírové loutky146 či základy jevištního pohybu.147 Workshop Kouzelná stínohra slibuje: „Pod vedením lektorů se stanou scénáristy, výtvarníky i loutkoherci. Vymyslí příběh,
142
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — O zapomenuté loutce [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/o-zapomenute-loutce/ 143 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 100 144 Příloha č. 3, Rozhovor s Annou Hrnečkovou, ř. 147 145 Workshop Hercem na vlastní kůži 146 Workshop Výtvarníkem na vlastní kůži 147 Workshop Jak se hýbat na jevišti
59
vytvoří loutky a nakonec ukryti v šeru přehrají vlastní krátké představení.“148 V souvislosti s tímto workshopem mi (mimo zaznamenaný rozhovor) Anna Hrnečková vyprávěla, že jedna z jeho realizací probíhala pro děti z uprchlického tábora, které Divadlo Drak navštívily. Tito účastníci z něj byli unešení, neboť stínohru nikdy předtím neviděli a už vůbec neměli možnost si ji vyzkoušet. Cena jednotlivých programů je 60,- Kč a v případě spojení dílny a prohlídky muzea pak 100,- Kč. Dílny vede divadelní lektorka Anna Hrnečková nebo její nová kolegyně Jana Nechvátalová. d) Programy na míru „Labyrint Divadla Drak má širokou nabídku programů pro různé věkové skupiny. Je však možné, že máte zcela specifické požadavky, ať už dané netradičním složením skupiny, konkrétním školním či mimoškolním projektem apod., a žádný program pro vás není vhodný. V takovém případě neváhejte kontaktovat lektorku Divadla Drak Annu Hrnečkovou. Velmi ráda s vámi vymyslí, jak nabízené programy upravit, případně se pokusí připravit nový program přímo na míru vašim potřebám.“149 Zde jde vidět, že se Drak snaží se svými návštěvníky vést dialog a vyjít jim v mnohém vstříc, aby byla spokojenost na obou stranách. Den v Draku Opět je zde mateřským, základním i středním školám nabízeno sestavení programu na míru – dokonce i s případným zajištěním obědu v divadelním klubu.
2. Programy pro učitele Akreditovaný seminář Jak se dívat na divadlo nabízí učitelům základních škol „…inspirativní metody přípravy na divadelní představení a jeho následné reflexe, které jsou srozumitelné a přijatelné pro děti na základní škole a přispívají k rozvoji aktivního diváctví žáků.“150 Je na pováženou, na kolik si učitelé během jednoho víkendového semináře mohou tyto metody osvojit, ale jako příklad osvěty a první
148
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Kouzelná stínohra [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/kouzelna-stinohra/ 149 Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Programy na míru [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/pro-skoly/programy-na-miru/ 150 Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Jak se dívat na divadlo [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/jak-se-divat-na-divadlo/
60
náhled na možnosti, jak lze s dětmi před nebo po představení pracovat, má tento program určitě smysl.
3. Festivaly Další z aktivit Divadla Drak je pořádání mezinárodního festivalu Divadlo Evropských regionů.151 Letošní ročník se bude konat v období 17. – 26. června 2016. V rámci mezinárodní spolupráce a projektu EPKE152 divadlo sdílí například zkušenosti s výrobou loutek s divadly a institucemi jiných zemí nebo pořádá festival Gaudeamus Theatrum, který nabízí mezinárodní setkání pedagogů, studentů a divadelníků na speciálních workshopech.153 Divadlo Drak nabízí studentům také rezidenční programy a například: „Autorská inscenace [Vlci] studentů KALD DAMU vznikla v rámci rezidenčního pobytu v Divadle Drak a 19. 6. [2015] byla v premiéře uvedena na Mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů.“ 154 Poskytnout svou platformu studentům divadelních škol mi přijde velice výhodné pro obě strany – studenti získají nové cenné zkušenosti na půdě profesionálního divadla a v Divadle Drak mohou jejich prostřednictvím objevit nové možnosti tvorby, případně i nové spolupracovníky.
4. Další LAB – divadelní laboratoř Součástí LAB – divadelní laboratoře se stal soubor Q10, jenž vznikl v roce 2009, vede jej herec a režisér Filip Huml a využívá prostory Labyrintu. Věkové rozmezí členů tohoto souboru je 17 až 25 let. Když Divadlo Drak potřebuje oslovit nějaké dobrovolníky (například jako průvodce muzea loutek), oslovují nejprve právě je. Dětský soubor, pod vedením Anny Hrnečkové, vytvořil inscenaci MODE: KOMENSKÝ, jež vznikla na základě stejné předlohy jako inscenace Divadla Drak 151
Více viz: 152 EUROPEAN PUPPETRY KNOWLEDGE EXCHANGE. Více viz: 153 Zatím poslední workshop s názvem BODY WEATHER / POČASÍ TĚLA se konal v roce 2015. 154 Divadlo DRAK. Mezinárodní institut figurálního divadla — Vlci [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://institute.draktheatre.cz/rezidencni-programy/vlci/
61
Labyrint světa a ráj srdce. „Na své verzi Komenského díla pracovala skupina deseti dětí ve věku od devíti do třinácti let pod vedením lektorky Divadla Drak Anny Hrnečkové od října 2014 do března 2015. Děti jsou autory většiny textů, podílí se na výtvarné koncepci i hudbě.“155 Po několika reprízách se však soubor rozpustil. Otázkou je, na kolik by (ať už dětský, středoškolský či dospělý) soubor měl či neměl být při profesionálních divadlech realizován, na kolik má být profesionální divadlo pouze uměleckou institucí a jestli by práce s dětmi na plnohodnotné inscenaci neměla probíhat spíše na místech přímo tomu určených – například na základních uměleckých školách, v rámci divadelní výchovy na školách základních či v divadelních kroužcích a souborech ve volnočasových centrech. Také velice záleží, jakou formou, kým a s jakou motivací a cílem je soubor/studio při profesionálních divadlech veden – existují takové, jež děti vychovávají jako „herecké hvězdy“, lákané na pozlátka a připravované na konkurzy (divadelní i televizní); na druhou stranu zase takové, v nichž jsou děti tvořivě a spontánně zapojeny do inscenačního procesu a jsou aktivními (spolu)tvůrci inscenace. Divadlo Drak pro mě tímto provozováním dětského souboru (byť krátkým) a spoluprací se souborem Q10 potvrzuje své označení – umělecko-vzdělávací instituce. Oba pojmy (umění a vzdělávání) stojí vedle sebe a mají tak stejnou míru důležitosti. Dále divadlo nabízí například pravidelné hudební a divadelní čtvrtky pro dospělé (dospělým dokonce nabízí na tyto večerní akce předplatné), vítání občánků, kurz capoeiry (pod vedením Filipa Humla) a hodiny jógy. Dle mého názoru však capoeira či jóga již opravdu patří do jiných institucí, nikoli divadla (v tomto případě instituce umělecko-vzdělávací). Byť věřím, že Divadlo Drak má ve vzdělávání skrze umění čisté úmysly a jasné cíle, dle mého názoru, je třeba nabízet aktivity, jež s divadlem a uměním úzce souvisí, a zachovat instituci jakési kouzlo. Ne si chodit zacvičit jógu do divadla – ano tento příklad zde vyhrocuji do extrému a spíše zobecňuji, než abych jej nutně vztahovala přímo k Divadlu Drak – chci však upozornit na to, že v takovém případě už je jen pár kroků k tomu, aby se z divadla stalo multioborové středisko volného času.
155
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Mode Komenský [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/lab-divadelni-laborator/mode-komensky/
62
Základní náplní práce divadelního lektorky Anny Hrnečkové v Divadle Drak je především vymýšlení vzdělávací koncepce divadla, vytváření a vedení tvůrčích programů. Dále k těmto programům píše anotace a tvoří metodické listy. V případě potřeby lektorka shromažďuje a zpracovává textové podklady k žádostem o granty. Kumulovanou náplní činnosti druhé lektorky (nové kolegyně Hrnečkové) Jany Nechvátalové bude propagace divadla, například formou oslovování škol.
63
7
PŘÍSTUPY PROFESIONÁLNÍCH DIVADEL PRO DĚTI K DIVÁKOVI V této kapitole bych ráda jakýmsi shrnutím dosud napsaného odpověděla na
výzkumnou otázku této práce – Jaké přístupy využívá divadlo pro děti ke svému divákovi z pohledu divadelního lektora? Přístupy, jež profesionální divadlo pro děti volí ve vztahu ke svému divákovi (tedy především dětskému divákovi), se dají rozdělit do následujících pěti bodů:
Umělecko-edukativní přístup Umělecko-zážitkový přístup Přístup spolupráce Přístup budování Další možné přístupy
Nyní tyto blíže popsány: Umělecko-edukativní přístup tkví především ve výchově a vzdělávání učitelů a dětí ze strany profesionálního divadla pro děti jakožto instituce. Vzdělávání učitelů Probíhá nejčastěji v rámci (někdy i akreditovaných) seminářů pro učitele základních (či středních) škol. Divadla se snaží učitelům ukázat důležitost samotného chození s dětmi do divadla, ale také nabídnout metody přípravy dětí na divadelní představení a možnosti reflektivní či tvůrčí práce s dětmi po jeho skončení.
Vzdělávání dětí může probíhat v několika oblastech: Poznávání divadelního umění obecně Zde patří především dílny, ve kterých se děti učí konkrétním (především) divadelním dovednostem. Poznají a vyzkouší si profese, jež se podílejí
na
vzniku
inscenace
–
např.
(loutko)herecká,
pohybová,
scénografická či zvukařská dílna. Pokud tyto dílny (spolu)vedou konkrétní zaměstnanci divadla (specialisté v dané profesi), mají tak děti možnost se
64
s nimi osobně potkat, což vede také k bližšímu poznávání konkrétního divadla.156
Poznávání konkrétní divadelní instituce Poznávání konkrétních lidí a míst daného divadla mohou diváci prohloubit například při prohlídkách zákulisí, kde je šance potkat třeba herce, jenž hraje v jejich oblíbeném představení, a prohodit s ním pár slov. Nebo se mohou děti dát do řeči s tvůrci inscenace a herci v rámci diskuse o dané inscenaci, jejích divadelních prostředcích či tématech.
Vzdělávání skrze dílny k inscenacím V dílnách před představením se děti mohou připravit a naladit na konkrétní inscenaci – její poetiku, žánr, prostředky a postupy (např. loutky, herci, pantomima, muzikál) či téma. V dílnách po představení pak probíhá její reflexe či tvůrčí práce s tématem (mnohdy v širším kontextu nebo vztažením tématu na vlastní život), což vede k prohlubování zážitku ze samotného představení.
Vzdělávání v dalších oblastech umění Jsou to především dílny, na kterých si děti mohou přičichnout také k jiným druhům umění. Nejčastěji jde o tvůrčí výtvarné dílny, v rámci kterých si mohou děti zkusit speciální techniky (např. sítotisk či vazbu knihy). Patří sem také například hudební, filmové či fotografické dílny. Tyto dílny by však svým počtem neměly přesahovat ty, jež mají divadelní potenciál, ale jako ochutnávka a nabídka širšího vnímání umění zde určitě mají své místo.
Umělecko-zážitkový přístup má smysl sám v sobě; jde o snahu způsobit skrze nějaký umělecký program (mimo představení) jeho účastníkům zážitek. Jde především o zážitkové dílny, tematické tvůrčí programy či tematické prohlídky divadla. Mezi zážitkové aktivity se dá označit také tzv. žhavení diváků (jež si 156
Při příští návštěvě představení už ví, že za osvětlovacím pultem nesedí „někdo“, ale osvětlovač Luděk, kterého děti poznaly na dílně.
65
vymyslelo a provozuje Divadlo Minor) – potkávání postav z představení před jeho začátkem nebo o pauze ve foyer divadla, stepující uvaděčky atd. Rozhodně do této kategorie patří i pořádání (mezinárodních) divadelních festivalů pod záštitou divadla.
Přístup spolupráce zde předkládám ve smyslu spolupráce divadla a diváků. Samo divadelní umění je postaveno na komunikaci (velmi zkráceně – komunikace mezi herci, již vystupují v určitých rolích, a diváky, již přistoupí na divadelní konvenci a vnímají herce jako postavy, artefakty) a komunikace je stejně důležitá i při práci s publikem. V průběhu psaní této práce jsem postupně měnila na samotný pojem práce s publikem názor, neboť na mě působí tak, že aktivita jde pouze jedním směrem – od divadla k publiku. Kdežto já si myslím (a doufám, že čtenář této práce chápe, proč a jak jsem k tomu dospěla), že nejde o pouhou práci, tedy o nějaké nakládání s publikem, ale o spolupráci divadla s publikem a publika s divadlem. Proto bych pojem práce s publikem dále upřesnila a využívala v již opravené formě – (spolu)práce s publikem. Tato spolupráce se pak v praxi může projevovat například v (již zmíněné) kooperaci divadel s pedagogy škol, kteří divadlo navštěvují, v komunikaci s nimi o tom, co jim divadlo může nabídnout – např. sestavit jim program na míru dle potřeb a přání. Důležitá je zde také zpětná vazba diváků, neboť právě díky ní si divadlo může udělat obrázek o jejich přáních a vyjít jim tak vstříc.
Ve spolupráci a nabídce dalších programů mimo samotná představení tkví přístup budování – ve smyslu budování divácké komunity konkrétního divadla a budování divácké komunity divadla obecně. Divácká komunita konkrétního divadla Divadlo si takto může „zajistit“ své stálé diváky, kteří se budou opakovaně vracet za jistou a ověřenou kvalitou, jež naplňuje jejich umělecká přání a představy. Nemusí jít nutně o oslovení široké skupiny lidí, naopak – takovéto publikum je často v něčem specifické. Je to publikum, jež si oblíbí dané prostředí, herce, přístup či poetiku daného divadla. Divácká komunita divadla obecně
66
Právě zde se dostává ke slovu ona již mnohokrát zmiňovaná výchova diváka, která je velice příznačná právě pro profesionální divadla pro děti. Nabízením kvalitních inscenací a programů pro děti si dítě k divadelnímu umění už v tomto raném věku vytvoří vztah, který může postupem času dále prohlubovat.
Dalšími možnými přístupy jsou pak galerie a muzea loutek, kulis a rekvizit z inscenací stažených z repertoáru, jež mohou sloužit také jako herny, výstavní prostory sloužící umělcům k prezentování jejich tvorby, obchůdky s propagačními předměty konkrétního divadla nebo třeba provozování dětského či studentského souboru při profesionálním divadle.
V rámci všech výše zmíněných přístupů tak přímo nebo nepřímo probíhá výchova divadlem, v širším slova smyslu výchova uměním, nejčastěji právě prostřednictvím divadelního lektora.
67
ZÁVĚR V první kapitole své bakalářské práce „Práce s publikem v profesionálním divadle pro děti“ jsem se snažila nalézt výstižnou definici divadla pro děti, ale především jsem se zamýšlela nad jeho současnou podobou a kvalitou, navrhovala různé pracovní pozice (učitel divadelní/dramatické výchovy, divadelní lektor, kulturní referent, zaměstnanec kulturního centra), jež by se měly starat o mapování divadelních a paradivadelních aktivit vhodných pro žáky mateřských a základních škol v daném městě či kraji. V seznamu aktuální nabídky divadel pro děti jsem komentovala jeho nepřesnost a nedůslednost a vyzvala do budoucna k jeho revizi. Ve druhé kapitole jsem definovala pojem divák a zabývala se podrobněji jeho rolí při představení a s tím souvisejícími kompetencemi. V té souvislosti jsem otevřela otázku komunikace a interakce v divadle pro děti. Na toto téma úzce navázala kapitola třetí, jež nabídla můj pohled na práci s publikem a pozici divadelního lektora – z hlediska terminologického, i z hlediska praxe v činnosti Ateliéru divadla a výchovy DIFA JAMU a také v celorepublikovém kontextu. Snahu a touhu zapojit diváky do dění (na jevišti i mimo něj) jsem rozdělila do několika cílů (umělecko-edukativní, umělecko-zážitkové, sociální, marketingové). Ve stěžejní části této práce jsem představila dvě inspirace ze současné praxe – Divadlo Minor a Divadlo Drak, detailněji pak především jejich nabídku práce s publikem. Jedním z podstatných poznatků těchto dvou kapitol je, že se divadla pro děti sama označují jako divadla pro rodinu; na dospělého návštěvníka, jenž s dítětem představení navštíví, myslí již při samotném inscenačním procesu. Vzniklo také konkrétní pojmenování náplně práce divadelního lektora u profesionálního divadla pro děti (přesněji pro rodinu). Také jsem došla k tomu, že vhodnější než pojem práce s publikem je (spolu)práce s publikem, což jsem shrnula spolu s dalšími poznatky v závěrečné kapitole „Přístupy profesionálních divadel pro děti k divákovi“. Zde jsem se snažila pojmenovat doposud zjištěné v obecnější rovině a nabídla v této souvislosti pět základních přístupů, jež může profesionální divadlo pro děti mít: uměleckoedukativní přístup, umělecko-zážitkový přístup, přístup spolupráce, přístup budování a další možné přístupy.
68
Možnou oblastí k následnému prozkoumání může být mapování dalších divadel pro děti (pro rodinu) a jejich (spolu)práce s publikem – nabízí se například Divadlo loutek Ostrava, Divadlo Alfa v Plzni či Naivní divadlo Liberec; jistě ale i mnohá další, která svou cestu k divákovi zatím třeba teprve hledají. Přínosné by bylo také plošné celorepublikové zmapování profesionálních (či dokonce i poloprofesionálních a amatérských) divadel pro děti (rodinu), jejich nabídky a přístupů k divákům. Zajímavé by rovněž mohlo být prozkoumání terminologického rozdělení nabízených aktivit – tedy kdy jde o workshop, dílnu, program, seminář apod. a dle čeho divadla/lektoři toto pojmenování volí a zda je v souladu se současným oborovým smýšlením. V úvahu také přichází probádání kvalitních inscenací pro děti (pro rodinu) a pojmenování jejích principů – co je to, co funguje a dělá tak inscenaci pro děti kvalitním uměleckým kusem?
69
SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ Použitá literatura BRAVENCOVÁ, Marie. Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež činnosti při Národním divadle moravskoslezském. Bakalářská práce. Brno: JAMU, 2015. 66 s. Vedoucí bakalářské práce: MgA. Miroslav Jindra
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
LIŠKOVÁ, Magdaléna. I Kdo je vaše publikum? Základy pro rozvoj publika v praxi. In RE: Publikum. Možnosti spolupráce s publikem ve 21. století. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2013. ISBN 978-80-7008-298-0.
MACKOVÁ, Radka. Divadlo ve výchově (DVV): Výchovně-vzdělávací činnost při profesionálních divadel. Interní studijní materiál. Ateliér divadla a výchovy, Divadelní fakulta JAMU.
MACKOVÁ, Silva. Dramatická výchova. 1.vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. ISBN 80-85429-93-4.
PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-194-9.
PRŮCHA, Jan – MAREŠ, Jiří – WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8.
RICHTER, Luděk. Divadlo pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2015. ISBN 978-80-905055-0-6.
70
RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2008. ISBN 978-80-902975-8-6.
ROUBAL, Jan. Souřadnice a kontexty divadla: antologie současné německé divadelní teorie. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-189-9.
ŠVAŘÍČEK, Roman – ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.
URBANOVÁ, Alena. Mýtus divadla pro děti. 1.vyd. Praha: Artama, 1993. ISBN 807068-063-6.
VON VORST, Daniela. Projekt TUSCH – Německý model spolupráce profesionálních divadel a škol. Diplomová práce. Praha: AMU, 2012. 99 s. Vedoucí diplomové práce: doc. Jaroslav Provazník
Použité internetové zdroje i-divadlo.cz | činohra - alternativa - muzikál | Divadelní databáze. Divadlo pro děti. IDIVADLO.cz [online]. © 2003-2015. [cit. 2016-04-25]. ISSN 1802-5749. Dostupné z: http://www.i-divadlo.cz/divadlo-pro-deti
Institut umění - Divadelní ústav. Střed zájmu: Divadelní lektor » Divadelní ústav [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.idu.cz/cs/stred-zajmu-divadelnilektor
Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Eliška Finková [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/lide/eliska-finkova/
Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Pro školy [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/pro-skoly/
71
Divadlo DRAK. Divadlo DRAK — Technické zázemí [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://draktheatre.cz/technicke-zazemi/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Jak se dívat na divadlo [online]. [cit. 201605-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/jak-se-divat-na-divadlo/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Kouzelná stínohra [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/kouzelna-stinohra/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Mode Komenský [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné
z:
http://labyrint.draktheatre.cz/lab-divadelni-laborator/mode-
komensky/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Muzeum loutek [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/muzeum-loutek/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — O zapomenuté loutce [online]. [cit. 2016-0506]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/program/o-zapomenute-loutce/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — Programy na míru [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://labyrint.draktheatre.cz/pro-skoly/programy-na-miru/
Divadlo DRAK. Labyrint divadla Drak — výstava Beuys was here! [online]. [cit. 201605-06].
Dostupné
z:
http://labyrint.draktheatre.cz/program/beuys-was-here-
vernisaz-vystavy/
Divadlo DRAK. Mezinárodní institut figurálního divadla — O institutu [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné z: http://institute.draktheatre.cz/o-institutu/
Divadlo DRAK. Mezinárodní institut figurálního divadla — Vlci [online]. [cit. 2016-0506]. Dostupné z: http://institute.draktheatre.cz/rezidencni-programy/vlci/
72
KOSTŘICOVÁ, Kamila. Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě [online]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013 [cit. 2015-05-01]. Dostupné
z:
http://www.jamu.cz/img/akademicke-studie-difa-
jamu/studie/studie/archiv-clanku/kamila-kostricova-divadlo-ve-vychove-sezamerenim-na-recepci-a-reflexi-divadelniho-dila-ve-spolupraci-s-narodnimdivadlem-moravskoslezskym-v-ostrave.pdf
Kreativní Evropa. Práce s publikem - Kreativní Evropa [online]. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.kreativnievropa.cz/cs/prace-s-publikem/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Dílna klasického animovaného filmu [online]. [cit. 2016-05-05].
Dostupné
z:
http://www.minor.cz/workshopy/dilna-klasickeho-
animovaneho-filmu/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Galerie Minor [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/galerie-minor/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Galerie Ponorka [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/galerie-ponorka/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Já volím! [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/ja-volim/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Jak se dělá... SVĚTLO [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/jak-se-dela-svetlo/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Michaela Váňová [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.minor.cz/michaela-vanova/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Minor včera a dnes [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/minor-vcera-a-dnes/
73
Minor - divadlo hl. města Prahy. Obchod divadla Minor [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/o-divadle/obchod-divadla-minor/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Tvůrčí dílny [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/tvurci-dilny-pro-deti/
Minor - divadlo hl. města Prahy. Workshopy [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.minor.cz/workshopy/
Související prameny JIRÁSKOVÁ, Lenka. Působení divadelního lektora v profesionálním divadle. Diplomová práce. Brno: JAMU, 2012. 91 s. Vedoucí diplomové práce: MgA. Zuzana Žáková
MAXA, Miloš. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007. 109 s. Vedoucí diplomové práce: MgA. Eva Brhelová Ph.D.
OUHRABKOVÁ, Daniela. Divadelní lektor u profesionálního divadla – funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti. Bakalářská práce. Brno: JAMU, 2007. 73 s. Vedoucí bakalářské práce: MgA. Radka Macková
PAVIS, Patrice. Divadelní slovník (Slovník divadelních pojmů). 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2003. ISBN 80-7008-157-0.
ŘEZNÍČKOVÁ, Kateřina. České divadlo pro děti a s dětmi v první polovině 19. století. 1. vyd. Praha: KANT, 2013. ISBN 978-80-7437-094-6.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2153-1.
74
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Tabulka 1: Návod k rozhovoru Příloha č. 2 – Rozhovor s Michaelou Váňovou, divadelní lektorkou Divadla Minor Příloha č. 3 – Rozhovor s Annou Hrnečkovou, divadelní lektorkou Divadla Drak Příloha č. 4 – Tabulka 2: Kódy rozhovorů s divadelními lektorkami
75
PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Tabulka 1: Návod k rozhovoru
Výzkumná otázka: Jaké přístupy využívá profesionální divadlo pro děti ke svému divákovi z pohledu divadelního lektora? Tab. 1 Návod k rozhovoru Tematické okruhy Divadlo (jako instituce)
Diváci
Práce s publikem
Konkrétní otázky Od kdy Vaše divadlo existuje? Jakou má divadlo tradici? Jak byste své divadlo charakterizoval/a? Jaké je specifikum tvorby pro děti? Jak volíte repertoár? Kolik nových inscenací připravíte pro novou sezónu? Jak dlouho jsou jednotlivé inscenace na repertoáru? Kolik mají repríz? Jak se divadlo propaguje? Dají se vaši diváci nějak charakterizovat (jinak, než že jsou to děti a mládež)? Chodí opakovaně? Prodáváte předplatné? Kolik diváků si ho koupí? Jak se snažíte naladit diváka, aby přišel znovu? Jak své diváky oslovujete? Dávají diváci divadlu nějakou zpětnou vazbu? Pokud ano, tak jak a jakou? Dává vaše divadlo svým divákům krom zhlednutí představení i „něco navíc“? Pokud ano, co? Od kdy se práci s publikem věnujete? Kdo s tímto nápadem přišel? Kdo jej začal realizovat? Co divadlo vedlo k tomu, aby se této oblasti začalo věnovat? Jaké doprovodné aktivity pro diváky vaše divadlo nabízí? Můžete tyto aktivity popsat blíže? O co je největší zájem? Jak programy propagujete? Jak získáváte účastníky programů? Oslovujete je/hlásí se sami? Jací účastníci na dílny chodí nejčastěji/ chodí
76
pravidelně? Máte zpětné vazby od účastníků/ škol? Jak zpětnou vazbu dostáváte? Kolik jednotlivé dílny/programy stojí? Pokryje to náklady na dílnu? Kdo dílny vede? Co všechno je náplní divadelního lektora? Co je to podle vás práce s publikem? – nějaká definice, motto, hláška Asociace:
Divadlo Minor, Divadlo Drak
77
Příloha č. 2 – Rozhovor s Michaelou Váňovou, divadelní lektorkou Divadla Minor Rozhovor realizován 13. 2. 2016 TAZATEL: „Můžeš se na začátek nějak představit?“ DOTAZOVANÝ: „Jmenuji se Michaela Váňová a jsem herečka a divadelní lektorka v Divadle Minor. V současné době studuji Katedru výchovné dramatiky na DAMU.“ TAZATEL: „Od kdy vaše divadlo existuje?“ 5 DOTAZOVANÝ:
„Vzniklo v padesátých letech ( vznik divadla v padesátých letech)
a původně jsme sídlili jinde a pod jiným názvem. Byli jsme na Senovážném náměstí 7 ( 8
původně na Senovážném náměstí) a jmenovali jsme se Ústřední loutkové
divadlo. ( původní název Ústřední loutkové divadlo) Tam jsme byli docela
dlouhou dobu, ale protože se zde rozšiřovaly prostory Národní banky, tak jsme si kolem roku 2000 museli najít nový prostor. Tehdy už s novým ředitelem, který je až do teď – současný ředitel divadla Ing. Zdenek Pecháček, našel prostor právě tady ve 12 Vodičkově
ulici, kde teď sídlíme.“ ( od roku 2000 sídlí ve Vodičkově ulici)
TAZATEL: „Takže divadlo už má jistou tradici?“ 14
DOTAZOVANÝ: „ Je to tak, je to mnohaletá tradice. ( mnohaletá tradice
divadla) Vlastně se hodně posunul i způsob hraní. Na začátku to bylo hodně 16 loutkové, 17
( ze začátku převážně loutkové divadlo) pak se různě
experimentovalo, ( různé divadelní experimenty) vždycky podle toho, kdo byl
zrovna umělecký šéf. A teď je to úplně jinak, než jak to bylo dřív. Dnes už nejsme 19
jenom divadlo pro děti, ale divadlo pro celou rodinu – to máme i v podtitulu. (
divadlo pro celou rodinu) Je pro nás hodně důležité, abychom hráli i se zaměřením 21 na
dospělého diváka.“ ( důležitost hrát i se zaměřením na dospělého diváka)
TAZATEL: „Jde vaše divadlo nějak charakterizovat? Vystihuje ho ten termín divadlo pro celou rodinu?“ 24
DOTAZOVANÝ: „Jo, určitě. Samozřejmě primární skupinou jsou děti, ( primární
cílová skupina jsou děti) ale v každé inscenaci jsou věci, které jsou i pro dospělého 26
diváka. Aby to i pro něj bylo poutavé. ( inscenace poutavé i pro dospělého
diváka) Je to samozřejmě součást našeho marketingu, protože chceme, aby ten dospělák šel do divadla spolu s dítětem. Aby ho tam jenom nenechal a neodešel.
78
Přijde nám důležité, aby rodiče pak s dětmi o těch představeních mluvili a mohli se k nim společně vracet.“ TAZATEL: „Dovedla bys nějak definovat specifika tvorby pro děti, potažmo tedy pro rodinu, u vás v divadle?“ 33
DOTAZOVANÝ: „Určitě je to nějaká aktuálnost ( aktuální témata) – aby se
odrážela i témata, která jsou dneska důležitá – jako třeba v představení Demokracie – nebojíme se sáhnout i do témat, kterým by se možná někdo chtěl vyhnout. 36 Nebojíme 37
se sáhnout ani do historie. ( témata z historie) A určitě nás v poslední
době hodně zajímá interaktivita s divákem ( interaktivita s divákem) – aby
divák nebyl jenom pasivní, ale aby mohl vstupovat do představení a stal se tak jeho 39 součástí.“
( divák součástí představení)
TAZATEL: „Skladbu repertoáru volíte tak, aby témata byla aktuální? Vím, že je to možná spíše otázka na dramaturga…“ DOTAZOVANÝ: „Vlastně jo, ale naše dramaturgyně Iva Kopecká se snaží, aby to 43
vždycky odráželo nějaké téma, které se v současné době řeší. ( aktuální
témata) Tématem v letošní sezóně je hrdinství ( hrdinství jakožto téma sezóny 2015/2016) – říkáme tomu inkubátor hrdinů. A příští rok bychom se měli zaměřit na 46 etiku
a etiketu ( etika a etiketa jakožto téma sezóny 2016/2017) – to jsou věci,
na které narážíme v divadle, a chceme, abychom o nich nějak mohli vypovídat představeními. TAZATEL: „Kolik nových inscenací uděláte pro novou sezónu?“ 50 DOTAZOVANÝ:
„Zpravidla tak tři, čtyři, pět. To záleží.“ ( tři, čtyři až pět nových
inscenací pro novou sezónu) TAZATEL: „Jak dlouho jsou pak jednotlivé inscenace na repertoáru?“ DOTAZOVANÝ: „To je hodně různé. Nejstarší máme přes 10 let – to je Klapzubova 54
jedenáctka. ( nejstarší inscenace na repertoáru přes deset let) A nejmíň třeba
55
rok, sezónu. ( nejkratší doba inscenace na repertoáru byla rok) Protože se
občas stane, že nazkoušíme něco, o co prostě není zájem. Anebo někdo z herců, kdo je nenahraditelný, jde třeba na mateřskou, nebo z organizačních důvodů odchází z divadla – jede do ciziny a tak.“ TAZATEL: „Jak se vaše divadlo propaguje?“
79
DOTAZOVANÝ: „Máme v divadle oddělení propagace, takže klasicky – propagační 61
materiály, ( tištěné propagační materiály) internetové stránky. ( propagace
skrze internetové stránky) Máme výhodu, že divadlo sídlí v budově, kde máme 63 kompletní 64
zázemí – máme k divadlu pasáž. ( pasáž divadla) Takže v pasáži
máme veškeré materiály dostupné pro kolemjdoucí – to je hrozná výhoda. (
propagační materiály pro kolemjdoucí v pasáži divadla) A různé informační plakáty 66 máme
i před divadlem.“ ( informační plakáty před divadlem)
TAZATEL: „Využíváte třeba i takové věci, jako je Facebook, Twitter a podobně? 68
DOTAZOVANÝ: „Facebook ano. ( využívání Facebooku) Twitter myslím, že
nemáme, ale tím si nejsem jistá. Ale samozřejmě děláme různé reportáže do 70 rozhlasu. 71 reklamy 72 (
( reportáže do rozhlasu) Nemáme reklamu v televizi, ale občas máme
v tramvajích nebo na tramvajích – že si vyloženě zaplatíme celý vagón.“
reklamy v tramvajích a na tramvajích)
TAZATEL: „Dali by se nějak charakterizovat diváci vašeho divadla? Myslím tím ještě jinak, než že to jsou děti nebo rodiče s dětmi. Jestli tě napadá, v čem jsou třeba specifičtí?“ 76 DOTAZOVANÝ:
„Přijde mi, že to jsou diváci, které baví naše kreativita a hravost.
77 (
diváci, které baví kreativita a hravost) Protože máme k divadlu ještě pasáž,
78 kde
je takové dětské hřiště. ( dětské hřiště v pasáži divadla) Jsou to diváci, kteří
79
chtějí aktivně trávit s dětmi svůj volný čas. ( diváci, kteří chtějí aktivně trávit
s dětmi volný čas) Takže to není úplně jenom konzumní (samozřejmě se tam taky 81 takoví
lidé najdou), ( diváci nejsou pouze konzumní) ale jsou to i ti, kteří k tomu
chtějí navštívit třeba i nějakou dílnu a kteří chtějí ještě využít nad rámec naše 83 doprovodné 84
programy ( diváci chtějí využít doprovodné programy) Většinou
jsou to diváci, kteří se k nám vrací, takže už nás znají a vědí, co můžou čekat. (
diváci se rádi vrací) Můžou čekat, že je vždycky něčím překvapíme.“ TAZATEL: „A věkově to jsou jací diváci především? Zaměřujete se spíše na nižší věkovou kategorii dětí?“ DOTAZOVANÝ: „Máme dvě scény. Na malé scéně se zaměřujeme na předškolní děti 89 (
předškolní děti) a mladší školní věk ( mladší školní věk), a na velké scéně
80
90
máme představení spíše pro základky a střední školy.“ ( základní školy,
střední školy) TAZATEL: „Říkala jsi, že diváci k vám chodí i opakovaně?“ 93
DOTAZOVANÝ: „Jojo, i opakovaně na stejné představení.“ ( někteří diváci
navštíví jednu inscenaci několikrát) TAZATEL: „Prodáváte předplatné? Pokud ano, máš povědomí o tom, kolik se ho prodá?“ 97
DOTAZOVANÝ: „Máme Klub Divadla Minor ( Klub Divadla Minor), kde mají
diváci nějaké výhody a dostávají informace dřív než ostatní, jsou zváni na premiéry a tak. Ale jestli máme předplatné, to vlastně nevím. Ale prodanost našeho divadla v loňském roce byla téměř 93%, což je docela dost. Máme téměř vždy 101
vyprodáno. ( představení téměř vždy vyprodáno) Spíš je to tak, že máme
vyprodáno, ale pak si třeba někdo nevyzvedne vstupenky.“ TAZATEL: „A jak se snažíte naladit diváka, aby k vám přišel znovu? Jasně, že je to o samotné kvalitě divadla, ale jestli máte nějaké specialitky…“ DOTAZOVANÝ: „Rozhodně je to o nějaké kvalitě představení, protože pro nás to je samozřejmě priorita, aby představení měla hlavu a patu a měla co říct. A aby měla 107
umělecké, estetické i vzdělávací kvality, z toho vycházíme. ( umělecká,
estetická a vzdělávací kvalita inscenace) Ale pak určitě hraje roli třeba i prostor divadla. Když jsme divadlo rekonstruovali z těch předchozích prostor, které tu byly, sáhli jsme po významných architektech a divadlo získalo ocenění Stavby roku. Takže si myslím, že interiér divadla hodně působí, protože diváci jsou rádi, když jsou 112
v kreativním, barevném, příjemném prostředí. ( kreativní, barevné, příjemné
prostředí) Hodně rádi používáme dřevěný materiál, takže to má i vkus. A myslím si, že i to je důvod, proč se k nám rádi vrací – že je to tam čisté a útulné a divákům je 115 tam
dobře i z tohohle důvodu. ( dřevěné, vkusné, útulné a čisté prostředí) Pak
samozřejmě máme ještě další věci, kterými je můžeme atakovat – jako jsou různé 117
prohlídky divadla ( prohlídky divadla), doprovodné dílny ( doprovodné
dílny), barevná pasáž ( barevná pasáž divadla)…“ TAZATEL: „Dávají diváci divadlu nějakou zpětnou vazbu? Dává na ni vaše divadlo prostor a případně v jaké podobě?“
81
DOTAZOVANÝ: „Máme jednak přímo v budově divadla (ve foyer) dvě místa, kde diváci můžou napsat svoje názory, nechat nám tam v takových schránkách, co si 123
myslí nebo co nám chtějí sdělit. ( dvě schránky na vzkazy) Pak je někdy
atakujeme přímo v představení, jako třeba teď v Lipanech, aby třeba nakreslili 125
nějaký obrázek, ( kresba obrázků) který se vztahuje k tomu představení, a
zanechali ho potom uvaděčům. Mají také prostor, kdykoliv něco vytvoří škola v souvislosti s naším představením, nám to poslat mailem a my to pak umístíme na 128
Facebook nebo na naše stránky. ( výtvory škol umístěny na Facebook nebo
webové stránky divadla) A samozřejmě jsme za každou zpětnou vazbu rádi.“ TAZATEL: „Zpětnou vazbu tedy dostáváte i od učitelek?“ 131
DOTAZOVANÝ: „Dostáváme. Dostáváme spoustu mailů. ( maily od učitelek)
Kolikrát jsme hodně překvapení, že třeba učitelka napíše: Byli jsme varováni, že tohle představení je hodně těžké, ale protože všechny ostatní byly vyprodané, tak jsme na něj šli a zjistili jsme, že to tak těžké nebylo, protože jste to zpracovali příjemnou formou, která pro nás byla stravitelná a pochopitelná.“ TAZATEL: „Tímto se dostáváme k otázce, na kterou je asi odpověď předem jasná, ale i přesto ji položím. Dává vaše divadlo divákům kromě svého představení něco navíc?“ DOTAZOVANÝ: „Ano.“ TAZATEL: „A co?“ DOTAZOVANÝ: „V současné době je to hodně rozmanitý program, jako je třeba 142
interaktivní pasáž ( interaktivní pasáž divadla), workshopy ( workshopy) a
143 specializované 144
dílny ( specializované dílny). Dílny jsou jednak vzdělávací a úzce
související přímo s konkrétním představením ( vzdělávací dílny související s
představením), anebo je to třeba cyklus dílen Jak se dělá Minor ( cyklus dílen Jak se dělá Minor), kde si diváci mohou osahat a seznámit se s různými divadelními 147 profesemi. 148 programy 149
Anebo jsou to další umělecké workshopy ( umělecké workshopy) a
jako třeba dílna sítotisku ( dílna sítotisku) nebo animovaného filmu.
( dílna animovaného filmu) Anebo prohlídky zákulisí divadla.“ ( prohlídky
zákulisí divadla) TAZATEL: „Lze tedy říci, že se věnujete práci s publikem?“
82
DOTAZOVANÝ: „Určitě.“ TAZATEL: „Kdy jste se této práci s publikem začali věnovat?“ DOTAZOVANÝ: „To mi vlastně připomíná, že jsem úplně zapomněla zmínit diskuse. 155
( diskuse) Po některých představeních, zvláště po těch, které mají nějaký
historický a politický přesah, pokládáme za důležité, aby k tomu byla diskuse. A to 157
vlastně vzniklo ještě dřív, než u nás v divadle vznikl divadelní lektor. ( diskuse
vznikly dříve než divadelní lektor) To vzniklo spontánně, protože jsme nazkoušeli 159 několik 160
inscenací, o kterých jsme měli potřebu po skončení ještě s diváky mluvit.
( spontánní vznik diskusí, potřeba o představení po jeho skončení dále
mluvit) A to byla Válka profesora Klamma, což je představení, které hrajeme pro střední školy přímo v učebnách středních škol. Je to monodrama, které se týká systému školství, a je pro nás důležité, aby se o tom se studenty mluvilo. To vzniklo 164
asi před pěti lety. ( první diskuse k představení v roce 2011) Tehdy ještě
divadelní lektor nebyl, ale dramaturgyně uznala za vhodné, že by bylo dobré se s diváky k tomu tématu nějak vracet a rozebrat ho do detailu. Pak vzniklo představení Hon na jednorožce, které má k sobě taky diskusi, protože to je představení o útěku z pracovního tábora z Jáchymova. Je to silné politické kontroverzní téma, je dobré se k tomu s diváky nějak vracet. Takže se dá říct, že se 170 práci
s publikem věnujeme zhruba 5 let.“ ( práce s publikem od roku 2011)
TAZATEL: „Budeme – li se bavit konkrétně o dílnách, tak kdo s tímto nápadem do divadla přišel a začal je realizovat?“ DOTAZOVANÝ: „Vlastně jedna věc jsou dílny… To mi vlastně připomíná, že jsem 175
ještě zapomněla – máme opravdu bohatý program – na výtvarné dílny (
výtvarné dílny), které probíhají v pasáži každý víkend. A ty můžou probíhat tak tři 177 roky.
( výtvarné dílny od roku 2013) A s tímto nápadem vlastně ani nevím, kdo
přišel, možná to vzniklo přímo u pana ředitele, možná s tím přišel nějaký výtvarník. To si vlastně nejsem jistá, byla by to spíš otázka na dramaturga nebo na ředitele. Ale dílny vzdělávací, edukativní, které dělám já, jsou tam druhý rok, druhou sezónu.“ 181
( vzdělávací dílny zhruba od roku 2014)
TAZATEL: „To znamená, že jsi s nimi přišla ty.“
83
DOTAZOVANÝ: „Přišla jsem a snažila jsem se všechny ty programy a aktivity, které máme, dát dohromady a vytvořit nějaký organizovaný komplex, koncept toho, aby 185
se vzájemně nevykrádaly a aby tam každý měl své místo.“ ( vzdělávací dílny
iniciovala Michaela Váňová) TAZATEL: „Pokud teď můžeš mluvit za divadlo, tak co myslíš, že ho vedlo k tomu, aby se této oblasti – vzdělávacím dílnám – věnovat začalo?“ DOTAZOVANÝ: „Když se budeme bavit o vzdělávacích dílnách, tak to vzniklo z nějaké 190
potřeby nabídnout možnost ještě se k tomu představení nějak vrátit. (
nabídnout možnost vrátit se k představení) A témata, která nám připadají zajímavá, ale v představení – protože představení má primárně uměleckou roli – na to není prostor a ani k tomu samozřejmě necílí. Přijde nám výhodné využít toho 194
představení, abychom se pak s dětmi mohli ještě k nějakým tématům vrátit (
vrátit se k tématům inscenace) nebo aby se dozvěděly něco víc o divadle ( dozvědět se něco víc o divadle) – aby se třeba naučily vnímat jevištní jazyk, nějakou 197
metaforu a tak. ( vnímat jevištní jazyk a metaforu) Tak to byla jedna věc a
druhá věc – ta je přímo moje osobní a týká se mého názoru – ukázat učitelům, že je 199 dobré
představení s dětmi reflektovat a bavit se o něm. ( vzdělávací dílny jako
inspirace pro učitele) Protože máme mnohdy zkušenost s tím, že učitelé nebo rodiče odvedou dítě do divadla, jdou si do kavárny a pak se k němu vrací. I když u nás se to stává v poslední době úplně minimálně, dřív to ale bylo docela běžnou praxí. Je pro nás důležité jim ukázat, že když s dítětem o tom představení potom 204
promluví, že to má dobré výsledky a že to je důležité. ( mluvit s dětmi o
představení) Abychom zjistili, jestli tomu dítě porozumělo, jestli to nešlo úplně 206
mimo něj, a abychom mu případně zodpověděli dotazy, které k tomu může mít.
207 (
ověřit si, jestli dítě představení porozumělo) Takže abychom ukázali rodičům
i učitelům, že je to důležité, tak jsme vytvořili vzdělávací dílny, které mají zábavnou 209
formou reflektivní hodnotu nebo úlohu.“ ( ukázat rodičům a učitelům
důležitost mluvit o divadle) TAZATEL: „Můžeme ještě jednou nějak komplexně zopakovat, jaké doprovodné programy nabízíte? Povídala jsi o výtvarných dílnách, potom…“
84
213
DOTAZOVANÝ: „Potom jsou vzdělávací dílny ( vzdělávací dílny související s
představením), pak specializované dílny, které se netýkají představení. ( specializované dílny bez návaznosti na představení) Pak jsou to prohlídky divadla 216
( prohlídky divadla) a interaktivní pasáž divadla. ( interaktivní pasáž
divadla) Tohle všechno my řadíme mezi doprovodné programy, které nabízíme. A! 218 Žhavení 219
diváků ( žhavení diváků), které má za cíl připravit diváka na umělecký
zážitek nějakou nečekanou formou těsně před samotným představením. (
připravit diváka na umělecký zážitek) V praxi jde o to, že divák přichází do divadla a kdekoliv v prostorách divadla ho může zastihnout někdo a nějak ho umělecky atakovat. A to různým způsobem. Ať už jsou to uvaděčky, které začínají z ničeho nic 223
stepovat v rámci dávání kabátků do šatny ( stepující uvaděčky), nebo je to
specielní uvaděčka, která před vydáním čísla od kabátku na šatně udělá takzvané skořápky – takové to kouzelnické číslo, kde si musíš vybrat ze skořápek tu správnou, 226
ve které máš schované to své číslo. ( uvaděčka kouzlící se skořápkami) Nebo
227
je to zpívání u vchodu u trhání vstupenky píseň O roztržené vstupence. (
uvaděčka zpívající píseň) Nebo je to divadelní informační letuška, která diváky před začátkem představení seznamuje s tím, co je v průběhu návštěvy dnešního představení čeká, jak bude představení dlouho trvat, kde jsou 231 únikové
východy a tak.“ ( divadelní informační letuška)
TAZATEL: „Dá se říci, o který z těchto doprovodných programů je největší zájem? Jestli jsou to třeba vzdělávací dílny, nebo spíše dílny výtvarné…“ DOTAZOVANÝ: „Je to vlastně velmi jednoduché, my máme zpravidla všechny dílny 235
vždycky vyprodané. ( všechny dílny vždy vyprodané) Takže vlastně máme
někdy pocit, že ať nabídneme cokoliv, tak to diváci přijmou a budou o to zájem mít. Samozřejmě to cokoliv musí mít hlavu a patu, souvislost s divadlem, mít kvalitu a 238
hodnotu. ( dílny musí mít hlavu a patu, dílny musí mít souvislost
s divadlem, dílny musí mít kvalitu a hodnotu) Ale tím, že jsme zaběhlá instituce a máme tisíce diváků, tak u nás je zájem prakticky o cokoliv.“ TAZATEL: „Takže není třeba programy propagovat?“ DOTAZOVANÝ: „Ta propagace je důležitá obzvlášť u školních představení, protože veřejnost si to sama najde – už jenom proto, že když veřejnost chce jít k nám do
85
244
divadla, podívá se zpravidla na internetové stránky ( veřejnost se sama
informuje na internetových stránkách) nebo přijde na pokladnu divadla, kde se 246 zeptá,
co všechno může navštívit. ( veřejnost se sama informuje na pokladně)
U škol je potřeba na to upozorňovat, protože učitelé většinou nemají čas se tím 248
nějak moc zabývat. ( divadlo upozorňuje školy na doprovodné programy)
V rámci naplnění kulturního plánu své třídy zkrátka hledají divadelní představení a nehledají nic víc. Ještě na to nejsou zvyklí. Takže zrovna u nich je dobré, když jim píšeme třeba připomínající mail s tím, že víme, že jdou k nám do divadla, tak jim 252
ještě připomenout, že mají možnost využít dílny nebo další program.“ (
připomínající emaily školám) TAZATEL: „Vy sami školy cíleně oslovujete?“ DOTAZOVANÝ: „Cíleně oslovujeme konkrétní školy pouze u inscenace Válka 255
profesora Klamma, protože jde o střední školy. ( cílené oslovování středních
škol) Ale základní školy si nás vyhledávají samy. ( základní školy si divadlo vyberou samy) Takže tam s tím problém není. A teď v únoru máme takové první setkání s pedagogy, s učiteli základních škol. Což je taky nová aktivita divadelního lektora, kterou bychom chtěli zavést pravidelně. A tu nabízíme konkrétním školám. Rozhodli jsme se, že to nabídneme primárně školám, které víme, že k nám chodí pravidelně, a které k nám chodí už dlouhá léta. Nabízíme učitelům takové setkání, na kterém jim ukážeme formou prezentace to všechno, co bychom jejich dětem 263
mohli nabídnout. ( setkání s učiteli základních škol) Jdeme s nimi na
představení a pak s nimi bude diskuse o tom, co my jako divadlo bychom mohli jim jako pedagogům nabídnout, abychom je podpořili v jejich vzdělávacím plánu. Nebo vlastně co by učitelé od našeho divadla očekávali a jak bychom s nimi mohli začít 267 úžeji
spolupracovat.“ ( plán navázat užší spolupráci s pedagogy)
TAZATEL: „A kdo školy a pedagogy kontaktuje? Je to paní z pokladny?“ 269
DOTAZOVANÝ: „Tohle má na starosti propagace. ( propagace oslovuje školy)
Zatím tedy propagace, ale postupně to přechází i na práci divadelního lektora. Protože mně se teď postupně rozšiřuje úděl toho, co mám na starosti. Do teď to 272
bylo hlavně vymýšlení a realizace vzdělávacích programů ( lektor vymýšlí a
realizuje vzdělávací programy), ale teď to začíná být i ta organizační a propagační
86
274
stránka.“ ( lektor se bude starat také o organizační a propagační stránku
programů) TAZATEL: „Dají se nějak účastníci vzdělávacích dílen charakterizovat? Jednak jsi říkala, že jsou to žáci základních škol – jde častěji o mladší věkovou skupinu, tedy první stupeň základní školy? DOTAZOVANÝ: „Programy jsou vždycky určeny stejné cílové skupině, jako je to 280
představení. ( programy pro stejnou cílovou skupinu jako představení) A tím
je to vlastně dáno. Ale jinak bych to nijak nespecifikovala. Někdy se nám stane, že přijde třída a paní učitelka (protože s nimi vždycky mluvíme o tom, proč se rozhodli přijít na dílnu) řekne: Protože mi to přijde zajímavé a protože chci, aby děti zažily takovouhle dílnu. A někdy přijde a řekne: Já jsem to neobjednávala, to chtěla paní ředitelka. Takže se to vlastně nedá specifikovat. Stejně tak pro veřejnost. Někdy rodiče přijdou a mají pocit, že ta dílna bude výtvarná a že tam děti budou něco vyrábět a pak teprve zjišťují, že je to dílna zážitková, herní, vzdělávací. Takže je to hodně různé.“ TAZATEL: „Určitě máte i zpětnou vazbu na vzdělávací dílny…“ DOTAZOVANÝ: „To máme. Vlastně každá dílna končí výzvou pro učitele, aby dále pracovali s materiálem, který se tam nakousl. A pokud z toho něco vznikne, tak jsme vždycky rádi, když nás o tom informují. A dál probíhá mailová komunikace o tom, jak 293 s
těmi dětmi dál pokračovali ve škole, a pro nás je to samozřejmě zpětná vazba.“
294 (
maily od učitelek)
TAZATEL: „Máš nějaký zajímavý příklad toho, jak ještě pokračovali učitelé s dětmi po představení ve škole?“ DOTAZOVANÝ: „Třeba jedna paní učitelka mě oslovila a říkala, že malovali k představení Demokracie na výtvarce (což je podle mě hodně vzdálené tématu 299 demokracie), 300
svoje dojmy z představení. Povídali si o tom i ve Člověk a jeho svět.
( práce s tématem pokračuje ve škole v předmětech Výtvarná výchova nebo
Člověk a jeho svět) A protože paní učitelka měla pocit, že ta dílna pro ně byla hodně důležitá, tak mě oslovila, jestli bychom pro ně nemohli jako divadlo vytvořit
303
speciální dílnu na jejich další téma ze školní látky. ( učitelka oslovuje divadlo k další spolupráci a navrhuje téma) Tak jsme teď v kontaktu a domlouváme, co by potřebovala. Tak to je pro mě možná největší úspěch, že učitelé to berou jako
87
důležité, že to opravdu pomáhá a někam to ty děti posouvá. Že je to pro ně příjemná forma nějakých poznání.“ TAZATEL: „A kolik jednotlivé vzdělávací dílny stojí?“ DOTAZOVANÝ: „To by byla otázka spíš na pokladnu nebo na propagaci. Dá se to 310
určitě najít na internetu. Ale já mám pocit, že stojí 50,- Kč jedna dílna. ( cena
vzdělávacích dílen je 50 Kč) Ale to si nejsem jistá, protože ta cena se měnila a vlastně já, jako divadelní lektorka, o tom nemusím rozhodovat, nespadá to do mojí kompetence.“ TAZATEL: „Mě to zajímalo spíše z toho důvodu, jestli když vznikají nějaké náklady na dílně, tak jestli se to následně pokryje.“ DOTAZOVANÝ: „Snažíme se to dělat tak, aby to vše samozřejmě pokrylo, protože jinak by se to asi dlouho neudrželo. Přece jenom jsme příspěvková organizace, takže částečně něco získáváme, ale velkou měrou si na sebe musíme i vydělat sami. Ale vzhledem k tomu, že ty dílny jsou víc zážitkové než třeba výtvarné, není potřeba pořád obnovovat materiály a tak.“ TAZATEL: „Kdo vzdělávací dílny u vás v divadle vede?“ DOTAZOVANÝ: „V současné době já a moje kolegyně Kateřina Bohadlová, která teď odchází na mateřskou dovolenou, a proto za ní teď právě hledáme nové divadelní 324
lektory, kteří budou k ruce a se kterými budeme společně programy vymýšlet.“
325
( vzdělávací dílny vede Michaela Váňová, vzdělávací dílny vede Kateřina
Bohadlová, hledání nových divadelních lektorů) TAZATEL: „Když si říkala, že se ti mění náplň práce divadelního lektora, dokázala bys shrnout, co je teď náplní práce divadelní lektorky Michaely Váňové?“ DOTAZOVANÝ: „Za prvé vymýšlení a realizace vzdělávacích programů ke konkrétním 330
představením ( lektor vymýšlí a realizuje vzdělávací programy k
představením), a hlídání koncepce všech programů, aby spolu nějak souvisely a aby 332 se 333
nevzdalovaly divadlu. ( lektor hlídá koncepce všech nabízených programů)
Pak určitě sledování aktuálních trendů těchto programů i v zahraničí ( lektor
sleduje aktuální trendy programů v zahraničí), jejich návštěva a vymýšlení nových 335
vizí a plánů do budoucna. ( lektor vymýšlí vize a plány do budoucna) V
88
současnosti chystáme právě divadlo ve výchově – divadlo fórum, to je věc, o které se nám před dvěma lety ani nesnilo a teď už se to posunulo tak, že si to můžeme 338 dovolit.
( lektor bude tvořit divadlo fórum) Takže přicházím s novými nápady.
A pak samozřejmě prezentace divadla i na různých konferencích nebo v zahraničí – 340
aby se vědělo, že naše divadlo také pracuje tímto způsobem. ( lektor
prezentuje divadlo na konferencích) Aby nám to zase otevřelo možnosti, inspirujeme se někým dalším, třeba se o nás někdo nový může něco dozvědět a třeba se od nás taky něco naučit. Nebo tím můžeme trochu dát naději divadlům, které by s tím chtěly začít, ale vedení nemá třeba tu absolutní důvěru. Tak jim ukázat, že i taková instituce, jako jsme my (zaběhnutá už dlouhá léta), s tím má tu zkušenost a ta je dobrá a máme nějaké výsledky.“ TAZATEL: „Mluvíš o nějakých mezinárodních konferencích?“ DOTAZOVANÝ: „Ano, jsou to různá mezinárodní setkání nebo konference tady v rámci Středu zájmů, které Divadelní Ústav nebo někdo z okolí organizuje.“ TAZATEL: „Co je podle tebe práce s publikem?“ DOTAZOVANÝ: „Práce s publikem…“ TAZATEL: „Co tě k tomu napadá – nějaké motto, věta nebo slovo, které to pro tebe vystihuje…“ 354
DOTAZOVANÝ: „Práce s publikem je podle mě uvědomění si, že divák je pro
divadlo stejně důležitý jako všechny jeho ostatní složky.“ TAZATEL: „Ještě bych tě poprosila o asociace na následující tři slovíčka nebo slovní spojení. Divadlo Minor.“ DOTAZOVANÝ: „Hravost.“ TAZATEL: „Divadlo Drak.“ DOTAZOVANÝ: „Hradec.“ TAZATEL: „Mockrát ti děkuji za rozhovor.“ DOTAZOVANÝ: „Já taky děkuji.“
89
Příloha č. 3 – Rozhovor s Annou Hrnečkovou, divadelní lektorkou Divadla Drak Rozhovor realizován 22. 3. 2016 TAZATEL: „Můžeš se na začátek představit?“ 2 DOTAZOVANÝ:
„Jsem divadelní lektorka, učitelka dějin a teorie divadla a
pedagogických předmětů na Pražské konzervatoři a redaktorka časopisu Tvořivá dramatika. Studovala jsem herectví, divadelní vědu a dramatickou výchovu. A dělám doktorát na KVD DAMU.“ TAZATEL: „Od kdy vaše divadlo existuje?“ 7 DOTAZOVANÝ:
„Od roku 1958.“ ( vznik divadla v roce 1958)
TAZATEL: „Takže Divadlo Drak už má jistou tradici?“ 9 DOTAZOVANÝ:
„Ano. Myslím, že za skoro šedesát let ( šedesát let tradice
divadla) si Drak stihl vybudovat velkolepou mezinárodní pověst. ( divadlo má mezinárodní pověst) Minimálně v tom mu žádné divadlo pro děti v Čechách asi nemůže konkurovat.“ TAZATEL: „Jak bys vaše divadlo charakterizovala?“ 14
DOTAZOVANÝ: „Divadlo pro celou rodinu ( divadlo pro celou rodinu), které
15 využívá
loutku, když je to potřeba. ( občasné využívání loutek v inscenacích)
Nemluvila bych přímo o divadle loutkovém. Od svého počátku překračovalo 17 nejrůznějšími
způsoby hranice dětského i loutkového divadla. ( divadlo
překračuje hranice dětského i loutkového divadla) Měnilo pohled na tyhle druhy 19 divadla
nejen v Čechách, ale i ve světě. Dnes je to nejen repertoárové divadlo (
repertoárové divadlo), ale jeho součástí je také Mezinárodní institut figurálního 21 divadla ( Mezinárodní institut figurálního divadla), který založil v 90. letech 22 Josef
Krofta, a od roku 2010 taky nová budova – Labyrint ( Labyrint od roku
2010) – která vedle loutkového muzea ( loutkové muzeum v Labyrintu) nabízí 24 taky
studiové prostory ( studiové prostory v Labyrintu) a prostory pro dílny. (
prostory pro dílny v Labyrintu) Takže je Drak institucí, která se zabývá uměleckou 26 produkcí
( instituce zabývající se uměleckou produkcí), ale taky výzkumem a
27 vzděláváním.“
( instituce zabývající se výzkumem a vzděláváním)
TAZATEL: „Dovedla bys nějak definovat specifika tvorby pro děti?“
90
DOTAZOVANÝ: „Myslím, že hodně lidí v ní vidí oblast, která unese jakýkoli kýč či diletantismus a která může dobře vynášet, protože do dětí se investuje. Ale v zásadě 31 jde
o hledání jazyka a témat, který bude srozumitelný dětem. ( hledání témat a
jazyka srozumitelného dětem) Čímž ale nemyslím podlézání a infantilitu. Naopak se mi zdá, že dobré představení pro děti komunikuje a má komunikovat i s dospělými.“ 34 (
dobré představení pro děti komunikuje i s dospělými)
TAZATEL: „Jak volíte skladbu repertoáru?“ DOTAZOVANÝ: „To je otázka na našeho dramaturga a uměleckou ředitelku. Vím ale, že se snažíme hlídat, abychom měli představení pro všechny dětské věkové 38 kategorie.“
( v nabídce inscenace pro všechny dětské věkové kategorie)
TAZATEL: „Kolik nových inscenací uděláte pro novou sezónu?“ 40 DOTAZOVANÝ:
„No, většinou tak tři.“ ( tři nové inscenace pro novou sezónu)
TAZATEL: „Jak dlouho jsou pak jednotlivé inscenace na repertoáru?“ DOTAZOVANÝ: „Netuším, záleží na tom, co jak funguje. Některé věci hrajeme i přes 43 10
let.“ ( některé inscenace na repertoáru přes deset let)
TAZATEL: „Jak se divadlo propaguje? Využíváte k propagaci i sociální sítě?“ DOTAZOVANÝ: „Divadlo Drak má v Hradci velmi jistou pozici a představení pro děti 46 jsou,
až na výjimky, plná. ( představení pro děti většinou zaplněna) Stačí
47 zveřejnit
informace na papírových plakátech, ( propagace pomocí papírových
plakátů) webu ( propagace na webu) a Facebooku. ( propagace na Facebooku) 49 Horší
je to se čtvrtky pro dospělé, tam zatím cesty hledáme. Hudbu nebo
50 představení
pro dospělé u nás lidé nejsou zvyklí hledat. ( hudební a divadelní
čtvrtky pro dospělé) Tady je podstatný Facebook, rádio, ( propagace pomocí rozhlasu) noviny… ( propagace pomocí tisku) A potom třeba takové výjimečné 53 akce
jako účast na hradecké Pecha Kucha. ( propagace při příležitosti
výjimečných akcí ve městě) Skvěle ovšem fungují mladí lidé a děti ze skupin, které vede herec Filip Huml v rámci výuky capoeiry nebo divadelního souboru Q10. Těm někdy stačí napsat a je plno.“ TAZATEL: „Co je Pecha Kucha?“ DOTAZOVANÝ: „Pecha Kucha je takový skvělý formát, kde lze veřejně představit svůj projekt. Prezentace je omezená na dvacet komentovaných slidů po dvaceti
91
vteřinách, takže máš asi šest minut na vystoupení. Publikum i účinkující jsou lidé nejrůznějších profesí, a tak se dozvíš věci, ke kterým by ses normálně vůbec nedostala. Zvlášť v menším městě, jako je Hradec, je to úplně skvělý formát.“ TAZATEL: „Dají se vaši diváci nějak charakterizovat? V čem jsou specifičtí?“ DOTAZOVANÝ: „Nevím, já mám někdy pocit, že hradecké děti, nebo vlastně vůbec 65 hradecké 66 Nikdy 67 se
publikum vůbec není normální. ( nenormální hradecké publikum)
jsem neviděla tolik hezky vypadajících lidí ( hezky vypadající lidé) aktivně
zajímající o kulturu. ( lidé aktivně se zajímající o kulturu) Každá dílna, každé
68 představení
je setkáním s fajn, zdravými a otevřenými lidmi. ( fajn, zdraví a
otevření lidé) Samozřejmě trochu přeháním, ale ve srovnání s Prahou mě to pořád fascinuje.“ TAZATEL: „Jací diváci chodí nejčastěji?“ 72 DOTAZOVANÝ: 73 s
„Především žáci z místních škol ( diváky jsou žáci škol) a rodiče
dětmi.“ ( diváky jsou rodiče s dětmi)
TAZATEL: „Na jakou věkovou kategorii se zaměřujete nejčastěji?“ DOTAZOVANÝ: „Na žáky z místních škol a rodiče s dětmi.“ TAZATEL: „Chodí k vám diváci opakovaně?“ 77 DOTAZOVANÝ: 78 které
„Určitě. ( diváci chodí opakovaně) Jsou děti – a není jich málo –
viděly jedno představení třeba osmkrát. Často s představením rostou. (
děti rostoucí s představeními) Viděly ho ve třech, v pěti, v osmi i v deseti letech.“ TAZATEL: „Prodáváte i předplatné? Pokud ano, kolik se ho prodá?“ DOTAZOVANÝ: „Předplatné jsme spustili letos, šlo o dva balíčky večerních akcí pro 82 dospělé.
( předplatné na večerní akce pro dospělé) Pro děti předplatné
nemáme.“ TAZATEL: „Jak se snažíte naladit diváka, aby k vám přišel znovu? Samozřejmě, že je to o samotné kvalitě divadla, ale jestli máte nějaké specialitky…“ DOTAZOVANÝ: „Asi ne. Oni prostě chodí znovu.“ TAZATEL: „Dávají diváci divadlu nějakou zpětnou vazbu?“ DOTAZOVANÝ: „Hradec je malé město, lidi se znají. Nejvíce zpětné vazby poskytují 89 lidé
napojení na lidi z divadla. ( vzkazy přes lidi z divadla) A paní učitelky často
90 píší
po představení emaily.“ ( emaily od učitelek po představení)
92
TAZATEL: „Tímto se dostáváme k otázce, na kterou je asi odpověď předem jasná, ale i přesto ji položím. Dává vaše divadlo divákům kromě svého představení něco navíc?“ DOTAZOVANÝ: „Ano.“ TAZATEL: „A co?“ 96 DOTAZOVANÝ:
„Prohlídky muzea, ( prohlídky muzea) dílny a workshopy (
dílny, workshopy ), mladý divadelní soubor ( divadelní soubor), kurzy capoiery 98 (
kurzy capoeiry), hodiny jógy ( jóga), vítání občánků ( vítání občánků),
99 pravidelné
koncerty ( pravidelné koncerty), jednou měsíčně Nedělání (
program Nedělání v prostorách muzea) (což je vždy originální a neopakovaný program v prostorách muzea – dílny, hry, vtípky, čtení knih a tak dále), festival 102 Divadlo
Evropských regionů ( festival Divadlo Evropských regionů), festival
103 Gaudeamus
Theatrum ( festival Gaudeamus Theatrum), rezidence
104 zahraničních
umělců s prezentací výsledků atd.“ ( rezidence zahraničních
umělců s prezentací výsledků) TAZATEL: „Lze říci, že se věnujete práci s publikem? Nebo bys to pojmenovala jinak?“ 108 DOTAZOVANÝ:
„Klidně to tak pojmenovat lze. ( práce s publikem) Jen, když
přijdou děti na dílnu, tak je nějak nevnímám jako publikum, ani potenciální budoucí 110 publikum, 111 někoho,
ale jako partnery pro hru ( děti jako partneři pro hru), nebo
komu chci způsobit zážitek ( touha způsobit dílnou zážitek) a
nasměrovat jeho pozornost k něčemu konkrétnímu. Spíš jsou to pro mě budoucí 113 návštěvníci
divadla obecně ( budoucí návštěvníci divadla obecně), než
konkrétně naše publikum, které je nějak potřeba podchytit.“ TAZATEL: „Kdy jste se práci (budeme říkat s publikem) začali věnovat?“ DOTAZOVANÝ: „Pokud vím, první workshopy iniciovala Dominika Špalková v roce 117 2010
v Labyrintu.“ ( první workshopy iniciovala Dominika Špalková, první
workshopy v roce 2010) TAZATEL: „Dominika Špalková je, pokud vím, umělecká ředitelka Divadla Drak.“ DOTAZOVANÝ: „Ano.“
93
TAZATEL: „Byla to tedy ona, kdo s tímto nápadem do divadla přišel? Nebo kdo jej začal realizovat?“ DOTAZOVANÝ: „Byla to Dominika Špalková ve spolupráci s herci divadla a se 124 studenty
DAMU a JAMU.“ ( první workshopy iniciovala Dominika Špalková
spolu s herci z divadla a studenti DAMU a JAMU) TAZATEL: „Co divadlo vedlo k tomu, aby se této oblasti začalo věnovat?“ DOTAZOVANÝ: „Určitě Dominičino vzdělání v oboru DV a celkový rozhled. Ale také 128 fakt,
že divadlo dostalo novou budovu, kterou bylo třeba naplnit smyslem. (
potřeba smysluplně naplnit novou budovu divadla) Od počátku bylo jasné, že pouze jako muzeum loutek sloužit nemůže.“ TAZATEL: „Jaké doprovodné aktivity pro diváky vaše divadlo nabízí?“ DOTAZOVANÝ: „Žádné. Já se hodně bráním, abychom čemukoli, co děláme, říkali 133 doprovodné
aktivity.“ ( nepoužívat pojem doprovodné aktivity)
TAZATEL: „Jak to tedy nazýváš?“ 135 DOTAZOVANÝ:
„Programům říkáme asi nejčastěji tvůrčí programy.“ ( tvůrčí
programy) TAZATEL: „Můžeš tedy tyto tvůrčí programy popsat blíže?“ 138 DOTAZOVANÝ:
„Tvůrčích programů je v současnosti devět ( devět tvůrčích
programů) – O zapomenuté Loutce ( O zapomenuté loutce), Jak postavit drama 140 (
Jak postavit drama), Hercem na vlastní kůži ( Hercem na vlastní kůži),
141 Výtvarníkem 142 (
na vlastní kůži ( Výtvarníkem na vlastní kůži), Kouzelná stínohra
Kouzelná stínohra) a Jak se hýbat na jevišti ( Jak se hýbat na jevišti). Pak
143 jsou
to dílny k inscenacím Ikaros, Triky Georgese Mélièse ( dílna k inscenaci
Ikaros, dílna k inscenaci Triky Georgese Mélièse) a loutkový workshop 145 k
představení Čert a Bára ( loutkový workshop k inscenaci Čert a Bára), který
si udělala Jana Nechvátalová. Máme také hodně oblíbené Vánoční putování pro děti 147 z
mateřských škol ( Vánoční putování), které jsme s Janou udělaly letos
v prosinci a zase ho před příštími Vánoci oprášíme.“ TAZATEL: „O který z těchto programů je největší zájem?“ DOTAZOVANÝ: „Zjistila jsem, že zájem určují kolegyně, které programy nabízejí. Vždycky jim přišel nejlepší a nejjednodušší výtvarný workshop, kde si děti vyrobí a
94
odnesou loutku. Já jsem ten workshop zdědila a moc se mi ten formát nelíbí. Tak jsem poprosila, abychom nabízeli jiné workshopy, a funguje to – najednou je 154 mnohem
větší zájem o workshop herecký a pohybový. ( nabídka programů dle
priorit lektora) Takovým evergreenem je ale program pro školky O zapomenuté 156 loutce.
( evergreenem je dílna O zapomenuté loutce) Ten bude mít určitě
největší počet repríz.“ TAZATEL: „Jak tyto programy propagujete?“ DOTAZOVANÝ: „Dvakrát do roka dostanou zástupci ředitelů tištěné propagační 160 materiály
a sami si pak objednávají, co je zaujme. ( dvakrát do roka
propagační tištěné materiály pro vedení škol) Když zájem upadá, voláme, 162 emailujeme…
( kontaktování škol v případě úpadku zájmu) Facebook třeba
v tomhle případě vůbec nepoužíváme.“ TAZATEL: „Oslovuješ školy ty sama nebo to dělá paní z pokladny?“ 165 DOTAZOVANÝ:
„Dělá to paní z loutkového muzea. ( školy oslovuje paní
z loutkového muzea) A od dubna to bude dělat moje kolegyně, která workshopy 167 sama
povede. ( nově bude školy oslovovat nová divadelní lektorka) Dost si
slibuji, že to bude mnohem efektivnější, ale uvidíme.“ TAZATEL: „Dají se nějak účastníci dílen charakterizovat?“ DOTAZOVANÝ: „Platí to, co jsem řekla o publiku. I když přijde třída, která zlobí, 171 vůbec
nemám pocit, že by zlobila nějak zákeřně. Jen jsou děti divoké… ( divoké
děti) Trochu náraz jsem zažila asi jen se Střední pedagogickou školou z Karlových Varů. Některé studentky si daly záležet, abych si všimla, že větší pitomost v životě nezažily a že jestli čekám nějakou aktivitu, tak to mám blbé. Ale taky jsem na ně byla málo připravená a neodhadla, že je potřeba s nimi zacházet jako s dětmi – tedy 176 s
vědomím jejich specifik. ( důležitost dbát specifika účastníků dílen) Že jim
nejde prezentovat něco pro děti a věřit, že si prostě v hlavě srovnají, že to nedělají kvůli sobě, ale aby měly zkušenost s tím, co lze dětem nabízet. Byla to hodně moje chyba.“ TAZATEL: „Máte zpětné vazby od účastníků nebo škol? Jaké? Jak je dostáváte?“ 181 DOTAZOVANÝ:
„Asi hlavně přímo po dílně. ( zpětná vazba účastníků přímo po
dílně) Paní učitelky mi děkují a vesměs říkají, že to bylo krásné. ( učitelky děkují a
95
chválí) Někdy mají trochu problém s tím, že jsem přetáhla. ( učitelky vytýkají časové přetáhnutí dílny) Což já dělám a neumím se to odnaučit a vím, že bych měla… a vážně se snažím. A taky mi často děti samy říkají ,Máte to tady fakt dobrý!´ nebo se baví, když odcházejí ,Bavilo tě to? Mě jo…´. Když zrovna nepřetahuju, 187 nechávám
je na konci většiny programů říct, co mají na srdci.“ ( prostor pro
zpětnou vazbu účastníků na konci programů) TAZATEL: „Kolik jednotlivé programy stojí? Pokryje to náklady?“ 190 DOTAZOVANÝ: 191 muzea
„60 Kč na dítě ( cena programů je 60 Kč), 100 Kč s prohlídkou
( cena programů s prohlídkou muzea je 100 Kč). Náklady to, myslím,
úplně nepokryje.“ TAZATEL: „Kdo dílny vymýšlí a vede?“ 194 DOTAZOVANÝ:
„Já a teď už i moje nová kolegyně Jana Nechvátalová.“ ( dílny
vede Anna Hrnečková, dílny nově vede Jana Nechvátalová) TAZATEL: „Dokázala bys shrnout, co je teď náplní práce divadelní lektorky Anny Hrnečkové?“ 198 DOTAZOVANÝ:
„Vymýšlení, vytváření a vedení jednotlivých programů ( lektor
vytváří a vede programy) i celé vzdělávací koncepce divadla. ( lektor vymýšlí vzdělávací koncepci divadla) Dále je to psaní anotací ( lektor píše anotace), 201 metodických 202 k
listů ( lektor tvoří metodické listy) a textové materiály
žádostem o granty. ( lektor tvoří textové podklady žádostí o granty)
Částečně pak produkce různých akcí, zvláště těch výjimečných, jako je festival nebo 204 nedělní
odpoledne pro rodiče s dětmi. ( lektor se podílí na propagaci akcí
divadla) Ale mám na to teď Janu, takže je to spíš takový produkční dohled s praktickými momenty, je – li třeba.“ TAZATEL: „Co je pro tebe práce s publikem? Co tě k tomu napadá – nějaké motto, věta nebo slovo, které to pro tebe vystihuje…“ 210 DOTAZOVANÝ:
„Snaha o to, aby přišlo, cítilo se tu dobře. Pomoci mu nacházet
klíč k tomu, co vidí, zajímat se o to, co říká, vidí a chce vidět, a pak mu dát najevo, že by byla škoda nevyzkoušet si ještě další lákadla toho kterého divadla…“ TAZATEL: „Děkuji. A ještě bych tě poprosila o asociace na následující tři slovíčka nebo slovní spojení.“
96
TAZATEL: „Divadlo Drak.“ DOTAZOVANÝ: „Radost.“ TAZATEL: „Divadlo Minor.“ DOTAZOVANÝ: „Profesionalita.“ TAZATEL: „Děkuji za rozhovor.“ DOTAZOVANÝ: „Taky děkuji.“
97
Příloha č. 4 – Tabulka 2: Kódy rozhovorů s divadelními lektorkami
A. DIVADLO JAKO INSTITUCE CHARAKTERISTIKA DIVADLA Divadlo MINOR
o
5
vznik divadla v padesátých letech;
Ústřední loutkové divadlo; náměstí;
12
7
původní název
8
původně na Senovážném
od roku 2000 sídlí ve Vodičkově ulici;
začátku převážně loutkové divadlo;
17
16
ze
různé divadelní
experimenty; 14 mnohaletá tradice divadla; o
19 divadlo
děti;
21
pro celou rodinu; 24 primární cílová skupina jsou
důležitost hrát i se zaměřením na dospělého
diváka; 37 interaktivita s divákem; o
112
kreativní, barevné, příjemné prostředí;
115
dřevěné,
vkusné, útulné a čisté prostředí Divadlo DRAK
o
7 vznik
o
10
divadla v roce 1958; 9 šedesát let tradice;
divadlo má mezinárodní pověst;
17
divadlo překračuje
hranice dětského i loutkového divadla; o
14 divadlo
o
26
pro celou rodinu; 19 repertoárové divadlo;
instituce zabývající se uměleckou produkcí;
zabývající se výzkumem a vzděláváním; institut figurálního divadla
98
21
27
instituce
Mezinárodní
REPERTOÁR DIVADLA Divadlo MINOR
o
24 primární
cílová skupina jsou děti; 26 inscenace poutavé i
pro dospělého diváka; 39 divák součástí představení; o
33, 43
aktuální témata;
36
témata z historie;
hrdinství
44
jakožto téma sezóny 2015/2016; 46 etika a etiketa jakožto téma sezóny 2016/2017; o
50
tři, čtyři až pět nových inscenací pro novou sezónu;
nejstarší inscenace na repertoáru přes deset let;
54 55
nejkratší doba inscenace na repertoáru byla rok;
Divadlo DRAK
o
101 představení
o
107 umělecká,
o
40
téměř vždy vyprodáno;
estetická a vzdělávací kvalita inscenace
tři nové inscenace pro novou sezónu;
43
některé
inscenace na repertoáru přes deset let o
38
v nabídce inscenace pro všechny dětské věkové
kategorie;
31
dětem;
dobré představení pro děti komunikuje i
34
hledání témat a jazyka srozumitelného
s dospělými o
15 občasné
o
46 představení
využívání loutek v inscenacích pro děti většinou zaplněna
PROPAGACE DIVADLA Divadlo MINOR
o
61
tištěné propagační materiály;
64
pro kolemjdoucí v pasáži divadla;
propagační materiály 66
informační plakáty
před divadlem; 72 reklamy v tramvajích a na tramvajích; o
61
propagace skrze internetové stránky;
68
využívání
Facebooku; 70 reportáže do rozhlasu Divadlo DRAK
o
47
propagace pomocí papírových plakátů;
52
propagace
pomocí tisku; o
47propagace
na webu;
48
propagace na Facebooku;
propagace pomocí rozhlasu; o
53 propagace
při příležitosti výjimečných akcí ve městě
99
51
B. DIVÁK CHARAKTERISTIKA DIVÁKŮ Divadlo MINOR
o
89
předškolní děti; 89 mladší školní věk; 90 základní školy; 90
střední školy o
diváci, které baví kreativita a hravost;
77
chtějí aktivně trávit s dětmi volný čas; využít doprovodné programy; konzumní;
84
diváci se rádi vrací;
81 93
79 83
diváci, kteří diváci chtějí
diváci nejsou pouze někteří diváci navštíví
jednu inscenaci několikrát Divadlo DRAK
o
65 nenormální
hradecké publikum; 66 hezky vypadající lidé;
lidé aktivně se zajímající o kulturu;
67
68
fajn, zdraví a
otevření lidé; o
72 diváky
jsou žáci škol; 73 diváky jsou rodiče s dětmi; 78 děti
rostoucí s představeními; 77 diváci chodí opakovaně
ZPĚTNÁ VAZBA DIVÁKŮ DIVADLU Divadlo MINOR
o
123 dvě
o
300
schránky na vzkazy;
práce s tématem pokračuje ve škole v předmětech
Výtvarná výchova nebo Člověk a jeho svět; 128 výtvory škol umístěny na Facebook nebo webové stránky divadla; 294
maily od učitelek;
303
131,
učitelka oslovuje divadlo k další
spolupráci a navrhuje téma Divadlo DRAK
o
89 vzkazy
o
90
přes lidi z divadla;
emaily od učitelek po představení;
182
učitelky děkují a
chválí; 183 učitelky vytýkají časové přetáhnutí dílny; o
181
zpětná vazba účastníků přímo po dílně (163 prostor pro
zpětnou vazbu účastníků na konci programů)
100
C. PRÁCE S PUBLIKEM ZAČÁTKY PRÁCE S PUBLIKEM Divadlo MINOR
o
170 práce
o
160
s publikem od roku 2011;
spontánní vznik diskusí;
divadelní lektor;
164
diskuse vznikly dříve než
157
první diskuse k představení v roce
2011; o
177 výtvarné
o
181
dílny od roku 2013;
vzdělávací dílny od roku 2014;
185
vzdělávací dílny
iniciovala Michaela Váňová Divadlo DRAK
o
117
první workshopy v roce 2010;
117
první workshopy
iniciovala Dominika Špalková (124 první workshopy iniciovala Dominika Špalková spolu s herci z divadla a studenti DAMU a JAMU)
NABÍZENÉ PROGRAMY A AKTIVITY PRO DIVÁKY Divadlo MINOR
o
63
pasáž divadla (118 barevná pasáž divadla;
interaktivní pasáž divadla);
78
142, 216
dětské hřiště v pasáži
divadla; o
117, 216 prohlídky
divadla (149 prohlídky zákulisí divadla)
o
117 doprovodné
dílny; 142 workshopy;
o
147
umělecké workshopy (143 specializované dílny;
specializované dílny bez návaznosti na představení); dílna sítotisku;
149
dílna animovaného filmu;
175
214 148
výtvarné
dílny; o
144, 213
vzdělávací dílny související s představením; 310 cena
vzdělávacích dílen je 50 Kč; Michaela Váňová;
325
325
vzdělávací dílny vede
vzdělávací dílny vede Kateřina
Bohadlová; 326 hledání nových divadelních lektorů; o
145 cyklus
o
238
dílen Jak se dělá Minor
dílny musí mít hlavu a patu;
238
dílny musí mít
souvislost s divadlem; 239 dílny musí mít kvalitu a hodnotu;
101
o
218
žhavení diváků;
stepující uvaděčky;
223
kouzlící se skořápkami;
227
226
uvaděčka
uvaděčka zpívající píseň;
231
divadelní informační letuška
Divadlo DRAK
o
125 kresba
o
155 diskuse;
o
97 Klub
o
263 setkání
o
108
obrázků;
Divadla Minor; s učiteli základních škol
práce s publikem;
135
tvůrčí programy;
133
nepoužívat
pojem doprovodné aktivity; o
96 prohlídky
o
22
muzea; 96 dílny; 96 workshopy;
Labyrint od roku 2010 (23 loutkové muzeum v Labyrintu; studiové prostory v Labyrintu;
24
24
prostory pro dílny
v Labyrintu); 99 program Nedělání v prostorách muzea; o
138 devět
tvůrčích programů (139 O zapomenuté loutce; 140
Jak postavit drama;
140
Hercem na vlastní kůži;
Výtvarníkem na vlastní kůži;
142
se hýbat na jevišti;
143
k inscenaci
Georgese
Triky
Kouzelná stínohra;
dílna k inscenaci Ikaros; Mélièse;
workshop k inscenaci Čert a Bára; 156 evergreenem
o
102
147
145
142
143
141
Jak
dílna
loutkový
Vánoční putování);
je dílna O zapomenuté loutce
festival Divadlo Evropských regionů;
Gaudeamus Theatrum;
104
103
festival
rezidence zahraničních umělců
s prezentací výsledků; o
99
pravidelné koncerty;
50
hudební a divadelní čtvrtky pro
dospělé; 82 předplatné na večerní akce pro dospělé; o
97
divadelní soubor;
98
kurzy capoeiry;
98
jóga;
98
vítání
občánků; o
190
cena programů je 60 Kč;
191
cena programu
s prohlídkou muzea je 100 Kč; o
194
dílny vede Anna Hrnečková;
Nechvátalová
102
194
dílny nově vede Jana
DŮVODY PRÁCE S PUBLIKEM Divadlo MINOR
o
219 připravit
o
160 potřeba
diváka na umělecký zážitek; o představení po jeho skončení dále mluvit; 204
mluvit s dětmi o představení; 190 nabídnout možnost vrátit se k představení;
194
vrátit se k tématům inscenace;
207
ověřit si, jestli dítě představení porozumělo; o
197
vnímat jevištní jazyk a metaforu;
194
dozvědět se něco
víc o divadle; o
199
vzdělávací dílny jako inspirace pro učitele;
209
rodičům a učitelům důležitost mluvit o divadle;
ukázat
267
plán
navázat užší spolupráci s pedagogy Divadlo DRAK
o
110
děti jako partneři pro hru;
111
touha způsobit dílnou
zážitek; 113 budoucí návštěvníci divadla obecně; o
128 potřeba
smysluplně naplnit novou budovu divadla
PROPAGACE PROGRAMŮ Divadlo MINOR
o
244
veřejnost se sama informuje na internetových
stránkách; 246 veřejnost se sama informuje na pokladně; o
269
propagace oslovuje školy;
255
cílené oslovování
středních škol; 236 základní školy si divadlo vyberou samy; 252
připomínající emaily školám;
248
divadlo upozorňuje
školy na doprovodné programy;
Divadlo DRAK
o
235 všechny
dílny vždy vyprodané
o
154 nabídka
programů dle priorit lektora;
o
160
dvakrát do roka propagační tištěné materiály pro
vedení škol;
165
162 kontaktování
o
167 nově
školy oslovuje paní z loutkového muzea; škol v případě úpadku zájmu
bude školy oslovovat nová divadelní lektorka
103
ÚČASTNÍCI PROGRAMŮ Divadlo MINOR
o
280 programy
Divadlo DRAK
o
171 divoké
o
176 důležitost
pro stejnou cílovou skupinu jako představení
děti; dbát specifika účastníků dílen
NÁPLŇ PRÁCE DIVADELNÍHO LEKTORA V DANÉM DIVADLE Divadlo MINOR
o
272
lektor vymýšlí a realizuje vzdělávací programy (330
lektor
vymýšlí
k představením);
a 332
realizuje lektor
vzdělávací hlídá
programy
koncepce
všech
nabízených programů; o
333
lektor sleduje aktuální trendy programů v zahraničí; 340
lektor prezentuje divadlo na konferencích; o
335
lektor vymýšlí vize a plány do budoucna;
274
lektor se
bude starat také o organizační a propagační stránku programů; 338 lektor bude tvořit divadlo fórum Divadlo DRAK
o
198
lektor vytváří a vede programy;
199
lektor vymýšlí
vzdělávací koncepci divadla; o o o
200 202
lektor píše anotace; 201 lektor tvoří metodické listy; lektor tvoří textové podklady žádostí o granty;
204 lektor
se podílí na propagaci akcí divadla, 167 nově bude
školy oslovovat nová divadelní lektorka
ASOCIACE NA DIVADLO
ASOCIACE NA DIVADLO
MINOR
DRAK
hravost
Hradec
profesionalita
radost
Michaela Váňová, Divadlo Minor, Praha Anna Hrnečková, Divadlo Drak, Hradec Králové
104
