René Levínský
HRY NEJHODNÌJ©ÍCH MEDVÍDKÙ
dramatická trilogie
PODIVNÉ POVÌTØÍ & sociální thriller ELENA ©TÌPÁNOVÁ
Praha 1994
Prùmyslovým básníkùm, tìm, kteøí jen plivátkem jsou na vesnickém nádra¾íèku.
Pøedmluva
3
Pøedmluva k prvnímu vydání Poprvé se dostává ètenáøi do rukou sbírka dramat jaderného in¾enýra René Levínského, tvoøícího pod pseudonymem ©imon Olivìtín. Ten, kdo se s dramatikovou osobností blí¾e nesetkal a nepoznal atmosféru let, za nich¾ ní¾e uvedená díla vznikala, je postaven pøed obtí¾nì vyøe¹itelný problém hlub¹ího pochopení pøíbìhu, je¾ se odehrává v nitru René her. Úkolem této pøedmluvy je prezentace, jak osobnosti spisovatele, tak doby bìhem ní¾ jeho dílo vznikalo a osvìtlení dìje, který zùstává skryt pøímo pøed oèima divákù a ètenáøù. Lev-ínský se narodil v roce 1970 v pátém znamení Zodiaku { Lva, v Hradci Králové, jeho¾ mìstským znakem je Lev dr¾ící v prackách velké G. Hradec Králové je polo¾en v Èechách, je¾ jsou pod vlivem astrologického znamení Lva a tento dvouocasý Lev je pøítomen i ve státním znaku. Vìt¹inu svých mladých let, nepoèítáme-li tréninky a zápasy ve stolním tenisu, strávil popíjením Hradeckého Lva Na Hradì. Pentagon Lvù a ¾ivot ve mìstì, je¾ bylo vystavìno královnì, silnì determinovalo zrod osobnosti, jakou je persóna jaderného in¾enýra, dramatika, slovního akrobata a snad budoucího profesionálního hráèe ping-pongu. Jeho dramata jsou hluboce zakoøenìna v evropské kulturní tradici, av¹ak nejsou uzavøena ani exotickým vlivùm a cítíme v nich vliv nejvìt¹ích géniù, kteøí se v prùbìhu staletí objevili na scénì svìtového kulturního dìní. Bli¾¹í odkazy uvedeme konkrétnìji u jednotlivých divadelních her, ale pro pøíklad namátkovì vybereme nìkolik jmen. Je to antický dramatik Sofoklés, francouzský básník Francois Villon, anglický dramatik William Shakespeare, ruský spisovatel a dramatik Anton Pavloviè Èechov a z èeských autorù nemù¾eme opomenout poetu Franti¹ka Gellnera, výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala a koneènì pøedního èeského losofa a spisovatele Ladislava Klímu. Zdaleka jsme nevyèerpaly ¹iroký Pantheon svìtových umìlcù, jejich¾ nedokonèenými my¹lenkami je celé René dílo protknuto a je¾ zde jsou totalizovány a pøedvedeny v celé své dokonalé absurditì. První tøi dramata { \Zima", \Okluzní fronta" a \Jée, Sluníèko" { tvoøí tak zvanou \meteorologickou trilogii." Poèasí, je¾ v nich vládne, je dvojseèného charakteru. Nejprve pøistupuje k jednotlivým subjektùm ze vnì, ze spoleènosti, jí¾ je produkováno a tak lidé, kteøí tuto spoleènost tvoøí, jím jsou zasahováni a tato okolní atmosféra se stává imanentní jejich psyché a tak se jejich du¹e stávají udr¾ovateli nepromìnnosti dané meteorologické situace, podle ní¾ jsou pojmenovány jednotlivé hry. Celá trilogie byla napsána i zinscenována bìhem Levínského studií na ÈVUT. Prvotina \Zima" je datována k 31. øíjnu 1988, o rok, mìsíc a tøi dny pozdìji, po listopadovém pøevratu je dokonèena \Okluzní fronta." Za dal¹ích jednadvacet mìsícù bylo dopsáno \Jée, Sluníèko." Prvoplánovì hry re ektují spoleènost v její soudobé realitì. Politický stav spoleènosti neintervenuje nijak agresivnì do nálady dìje. Sociální téma se povedlo dramatikovi citlivì zpracovat a ve zpùsobu transformace tohoto tématu do poetic-
Pøedmluva
4
kého jazyka mù¾eme vyèíst stav a promìny básníkova psychického a intelektuálního vývoje. Nedokonalé zmrzlé království, jídelna, je¾ je ikonou Bo¾ího chrámu a pou¹» bez mo¾nosti vyplnìní jakékoliv intence. Postaèí, poohlédne-li se ka¾dý o nìkolik let nazpìt a zamyslí se nad vývojem na¹í spoleènosti. To ov¹em neznamená, ¾e by tato dramata dnes ji¾ ztratila na spoleèenském významu. Ka¾dý pubescent a adolescent pro¾ije svoji \Zimu" a \Okluzní frontu," aby stanul na prahu dospìlosti a zvolal: \Jée, Sluníèko!" a èasem zapomnìl, jak ho kdysi pálilo. V ¾ádné z her neexistuje pouze jedna realita, v ní¾ jsme zvyklí se pohybovat, nýbr¾ ètenáøi je umo¾nìn reálný pohyb i v prostoru, je¾ obvykle pova¾uje za iracionální. Celá trilogie je protknuta podobnými i shodnými tématy, nìkteré vystupující postavy skrývající se v jednotlivých hrách pod rùznými jmény, mají mnoho spoleèných axiomù, schopností a funkcí v rámci dìje. A naopak, napøíklad postava, je¾ nese jméno \Karel" { král { má v ka¾dé høe jiné postavení, ale pro zajímavost nositelem této role byl poka¾dé stejný èlovìk (Patrik David). Co se týká zpracování formy dìjství, vyskytuje se zde neustále náznak pohádkovosti { je zdùraznìn v \Jée, Sluníèku" { èástí pohádky sebrané Karlem Jaromírem Erbenem \Dlouhý, ©iroký Bystrozraký." \Zima" je pohádkou sama o sobì, jak charakterem postav, tak zpùsobem vyprávìní. V \Okluzní frontì" vystupují nadpøirozené bytosti a lidé pro¾ívají zázraky. Dal¹ím prvkem je neèekaný a nereálný zvrat dìje { smrt \Krále", \©a¹ka", \Víly" a jejich následovné vzkøí¹ení, pøíchod a sebevra¾da \Prezidenta" a jeho vzkøí¹ení, zastøelení pseudomrtvého \Ing. Alexandra ®loutana" a opìt následující vzkøí¹ení. V \Zimì" a v \Jée, Sluníèku" je toto vzkøí¹ení uskuteènìno ¾ivou vodou, v \Okluzní frontì" jej provede klaun. Dal¹ím pøekvapujícím momentem je zjevení se nové postavy èi odkrytí pravé podstaty nìkteré z postav. \Krásná Beduínka" je \Jiøinou Bohlerovou", \Jé Klarinet" je klavíristou v závodní jídelnì, v \Zimì" se neèekanì objeví \Královna", kdy¾ u¾ nikdo nedoufá, ¾e reálnì existuje. V¹echny postavy, je¾ zde vystupují, mù¾eme vidìt pohybující se v objektivní realitì, av¹ak zároveò jakoby byly souèástí osobnosti, je¾ je uvedla v ¾ivot. ®ijí v samotném tvùrci, který se pøesto stává jednou z nich. V rámci trilogie procházejí velice svérázným vývojem a prapodivnì metamorfují. Jedním ze základních v¹udepøítomných principù, rozvíjející pøíbìh, je èásteènì skrytý hybatel dìje, který má objektivní náhled na celou situaci. V \Zimì" jím je \Kouzelný dìdeèek", jen¾ na jejím prvním konci struènì demonstruje celý prùbìh pohádky pomocí loutkového pøedstavení a pou¾ije \®ivou vodu". V antickém dramatu je takováto postava, je¾ pozmìní radikálnì dìj nazývána \deus ex machina". \Bùh na ma¹inì" se nám objeví v \Okluzní frontì", nejprve vystupuje jako \Klaun" (\Kouzelný dìdeèek" vystupující v \Zimì" je pøeci té¾ notnou dávkou
Pøedmluva
5
\©a¹kem") a nakonci hry o sobì tvrdí: \Já,...já jsem strùjce letadel. Ale u¾ musím letìt je za pìt minut pùl...." Èím mù¾e být jiným \Strùjce letadel" ne¾ \diem ex machina"? Kam odlétá? Do jiné hry? \Pan Petr" je principálem divadla, cirkusu, \Hamletovského zmatku", je tím, \který je vládcem v¹eho písku", má zbytek ®ivé vody z dob \Zimy", stejnì jako \Kouzelný dìdeèek". \Pana Petra" a \Kouzelného dìdeèka" na jevi¹ti ztvárnil sám tvùrce a je to v podstatì pozice, je¾ mu v prostoru vlastních dramat nále¾í. Ètenáøi doporuèujeme, aby se hloubìji zamyslel nad jemnou nuancí mezi tìmito dvìmi postavami a \Klaunem" z \Okluzní fronty". Nezapomínejme v¹ak na postavu \Krále" v \Zimì", je¾ je pro urèení dramatikovi psychické situace významná. Komplementární vùèi \Králi" je \©a¹ek", který je jeho druhem pøi hledání \Královny" { animy \Krále", bez ní¾ nemù¾e být úplnou bytostí a bez ní¾ nemù¾e být úplné ani království. Sledujeme-li pozornì pøíbìh, celou dobu je nám jasné, ¾e s \Královnou" není cosi v poøádku a irituje nás postava praktického \Hrobaøe", jeho¾ snem je stát se bachaøem. \Král" a \©a¹ek" stojí vùèi nìmu v opozici, jsou to dva snílkové hledající svou lásku a du¹i ve volnosti a svobodì. Nekalkulují a nepoèítají, ale i pøes ozvìnu jsou \nepøíèetnì vìrní". \Hrobaøovou" snahou je naopak spoutat o¾ivující du¹i do klece, do vìzení. \Hrobaø" si pøivlastnil \Královnu", ona je nìèím, co \Král" kdysi ztratil (mo¾ná na pøehlídce u krále Rubína), nenále¾í \Hrobaøi", jen¾ je èlovìkem bez vnitøního ¾enského protìj¹ku, je neúplný, prázdný a tak ani není mo¾né, aby vytvoøili rovnocenný pár, jakým je jedinì spojení krále a královny. Královna potøebuje svobodu. Pokud ji ztratí, umírá. Ne¾ije-li spoleènì se svým mu¾em je království zmrzlé. Tím, ¾e se stal její láskou hrobaø zemøela a ¾ije pouze její obraz { \Víla", etérická a esoterická bytost, je¾ je jedinou nadìjí pro \Krále { ©a¹ka". Uvìdomme si tedy, co to znamená, ¾e \©a¹ek" a \Král" jsou komplementárními bytostmi, ¾e jsou dvìma stranami jedné mince. \Král" je mu¾, který vládne a má svoji bojovnickou hrdost a \©a¹ek" je tím, kdo se doká¾e na tyto aspekty mu¾ství podívat z druhé strany, je to romantik, je to intelektuál a nìkdo, kdo ví víc, ne¾ dá najevo a ne¾ mu pøíslu¹í vyjevit. \Král" chce svìt dobýt a \©a¹ek" pochopit. \Hrobaø" pohøbil \Královnu", s ní¾ nemù¾e vytvoøit komplexní pár, a tak se \Král se ©a¹kem" stávají obrazem vìèného hledání své du¹e, svého ¾enského protìj¹ku, je¾ èiní èlovìka úplným a vydávají se za \Vílou". Podíváme-li se na vztah mezi \Králem-©a¹kem" a \Hrobaøem", je \Hrobaø" stínem pøítomným v ka¾dém èlovìku, je to ten, kdo svou utilitaritou neustále obelhává touhu po hledání, je¾ je pøítomná v ka¾dé du¹i. Je opozicí \Krále-©a¹ka", který je stále na cestì poznání. Je to vztah stínu a svìtla v lidské psyché. René není prvním klasikem, jen¾ se vìnuje problému hledání ¾eny v sobì, vyrovnávání se s touto slo¾kou osobnosti, ale navazuje jím na Ladislava Klímu, vzpomeòme kupøíkladu na \Slavnou Nemésis".
Pøedmluva
6
Název druhé hry \Okluzní fronta" napovídá, ¾e ji¾ mrazy povolily. Uvolnila se spoleèenská situace a tato hra je právì více sociální ne¾ \Zima", která, pøes spoleèenské nará¾ky v ní pøítomné, je spí¹e snovým obrazem básníkova nitra. \Okluzní fronta" víceménì re ektuje køes»anskou spoleènost i s jejími duchovními pomocníky. Jak ji¾ jsme vý¹e uvedly { \Klaun" { Deus ex machina { je obrazem Boha-Otce a má dva pomocníky { \Bílého" { \Gramofóna" { Angela a \Èerného" { \Geologa" { jen¾ je symbolem pekelných sil. Skrze èernou krabièku, gramofón { evangelium (dává jej do rukou andìlovi, aby jej pøinesl lidem) jim sdìluje poselství: "Milujte se ...", \...a mno¾te se", jak správnì podotkl \Geolog". Znalec Knihy knih se bude jistì pohor¹ovat, ¾e v evangeliích není pøítomen tento výrok, tedy zdùrazòujeme, ¾e toto dílko je nutné spí¹e ne¾ s klasickými pøedsudky èísti postmodernì a uvìdomovati si dramatikùv laický pohled na interní zále¾itosti Církve Svaté. \Bílý" a \Èerný" se sna¾í, aby lidé pochopili, kde je zdroj jejich ¾ivota. Pøíli¹ se jim to nedaøí, tak pøichází \Zanedbaný" { \J.K."- \Jé, Klárinet" { \Syn Bo¾í", je¾ je narozdíl od gramofonu ¾ivou hudbou, ¾ivým slovem. Lidé nepochopí nic, jedinì snad to, ¾e není tak vzdálený, jak se na první pohled zdá, nýbr¾ je klavíristou jídelny { chrámu, kam ka¾dý den lidé chodí ke zpovìdi, k pøijímání, pro odpustky a ka¾dý den se s ním mohou setkat. Na toto zji¹tìní pøichází \Prezident", dosud byl \na houbách" { je symbolem \J.K." a souèasnì jeho lidskou inkarnací, pøedstavující ji¾ zbyteènou obì», která je Bohem { \Klaunem" navrácena zpìt k ¾ivotu a odnesena pravdìpodobnì zpátky do Království Bo¾ího. Na závìr \Klaun" prozradí lidem princip ¾ivota a ¾ití, ale nikdo ho nepochopí, jen \Geolog" si uvìdomuje jeho tajemnou hloubku. Bùh odlétá na ma¹inì z chrámu svìta a ponechává lidem svùj dar, pomocí nìho¾ mají pochopit tajemství ¾ivota. Také bychom chtìly poukázat na symbol bílého prostìradla, které jim nechává na vyprání, jako konotát panenství a neposkvrnìného poèetí, je¾ bylo zneèi¹tìno \Prezidentovou obìtí", která se tímto stává souèasnì narozením, jeho pøíchodem na svìt. Ètenáø ji¾ tu¹í, úzkou spojitost mezi \Jé Klarinetem" a \Prezidentem" a proto je zbyteèné dále se, o jejich Dvojjedinosti a spoleènì s \Klaunem" o Trojjedinosti, rozepisovat. Lidièky, zdá se, na konci hry \Klaunovi" sice pøíli¹ nevìøí, ale pøesto ¾ijí a dovedou se zasnít a milovat. ©íøi spoleèenského významu této hry si ètenáø plnì uvìdomí, dozví-li se, jaké dùsledky museli nésti herci v dobì, bìhem ni¾ hráli. Pùvodní pøedstavitel \Prezidenta", který se na závìr své deklamace seká sekyrou do hlavy, spadl jednoho dne z kola a zlomil si krèní obratel. Bùh ví, proè a jak to pøe¾il. Jistì nebude na závadu, prozradíme-li, ¾e jím byl sám René. Herec hrající \Geologa" si natrhl ¹lachu a dva mìsíce kulhal, jako èert. Ten,
Pøedmluva
7
kdo byl pøedstavitelem \Gramofóna" nemohl vùbec jíst kvùli ¾aludeènímu vøedu, tak¾e se pomalu promìòoval v étérickou bytost. Kdy¾ se \Klaun" a \Strùjce letadel" vracel z Ameriky zpìt domù, v¹ichni posti¾ení mu dr¾eli palce, aby cestu pøe¾il a pøesto¾e tomu pøíli¹ nevìøili, vrátil se zdráv zpìt do Èech. Po uvedení \Okluzní fronty" na jevi¹tì si René vybral jeden pøíbìh z Mahabharáty, který chtìl zdramatizovat. Tento mýtus se odvíjí v mìstì Ajódha, o kterém nikdy nesly¹el, ale jakmile zaèal psát, náhodou si zapnul televizní zprávy a v nich hlásili, ¾e v mìstì Ajódze vypukly velké nábo¾enské nepokoje mezi muslimy a hinduisty a vy¾ádaly si velké krvavé obìti. Øekl si, ¾e nebude mrhat ¾ivoty svých hercù a nikdy tuto dramatizaci nedokonèil. V \Jée, Sluníèku" se \Klaun" z \Okluzní fronty" promìnil v \Pana Petra", principála, který uvádí drama Shakespearovským prologem. Má mnoho podobných rysù a kouzel, jako \Kouzelný dìdeèek", ale poprvé má i svùj ¾enský protìj¹ek, svoji cirkusovu pomocnici { \Krásnou Beduínku" { krásnou smrt. Pánové (je dùle¾ité, ¾e jsou v podstatì klauny, ale nezdá se, ¾e by byli ¹a¹ky, doufáme, ¾e ètenáø úvahou rozli¹í zásadní rozdíly, jen¾ determinují charakterové vlastnosti tìchto dvou v zásadì rozdílných postav, co se týká chápání svìta, intelektových, volních a umìleckých schopností), kteøí ztroskotali na pou¹ti, se domnívají, ¾e jsou mrtví a daøí se jim o tom pøesvìdèit i diváka. Jsou mrtvolami, které se sna¾í pøe¾ít, aby zùstaly nav¾dy mrtvé. Tou¾í se uchýlit do oblastí \Zimy". Jsou to lidé ¾ijící v pou¹ti nezralé dospìlosti. Sna¾í se sice sestrojit, èi najít èmuchaèe vody, hledají princeznu, zakletou v zlatý prsten, jenom¾e v¹e je chaos a divadlo a není tak úplnì nutné hledat nebo najít to, co èiní ná¹ ¾ivot ¾ivým a tímto i pomíjivým. \®loutan" : \...Mám ho vyrobit èi vyrodit, to je otázka? ..." Je¹tì jednou zdùrazòujeme, jak je to dùle¾ité, ¾e v této høe má \Pan Petr" svùj ¾enský protìj¹ek. Jedná se o alegorické postavy ¾ivota a smrti, které k sobì neodmyslitelnì patøí. Problém pánù \Vøedíka", \®loutana" a \Veøejovského" je ten, ¾e nevìdí, kam patøí, ale jinak jsou velice roztomilí (to je poznámka k ¾enské èásti publika). Úplnì na konci pøedstavení se dovídáme, ¾e \Krásná Beduínka" není tou vysnìnou princeznou smrti, ale Jiøinou Bohlerovou. A tak je na závìr hry trochu zpochybnìna principálova role \Pana Petra", zdá se, ¾e nezná svoje herce. Nikomu to nevadí, oèistcem stejnì projít musí ka¾dý. Téma smrti a jejích promìn je v René hrách velice jemnì propracován. Totální smrt { nebo-li skuteènou smrt tìlesnou { lze v¾dy pøekonat ¾ivou vodou. Dal¹í a zajímavìj¹í je srovnávání smrti a rození { \Prezident" umírá narozením, pøichází z hub. Tím ¾e se dostává do objektivní reality na¹eho v¹edního svìta, se stává mrtvým. Naopak \Klaun" mù¾e být konzumován a nezemøe. \Ing. Alexandr ®loutan" je mrtev psychicky, a proto políbením smrti mù¾e zemøít je¹tì jednou. \Rytmus diktuje srdce," tak pravil \Pan Petr." \Vøedík" :\Pøipomíná mi moji matku tìsnì pøedtím, ne¾ jsem se narodil. Jsem ji¾ mrtvý." { ètìme to takto: \Má matka je smrt." Tímto uzavøeme výklad
Pøedmluva
8
trilogie a pøejdeme k nejzajímavìj¹ímu a nejpropracovanìj¹ímu dramatu René Levínského, jím¾ je jednoaktovka \Elena ©tìpánová". Literární koøeny tohoto díla jsou zakotveny ve \Vi¹òovém sadu" Antona Pavlovièe Èechova, v \Bláznu a jepti¹ce" Stanislava Witkiewitze (doktor Burdygel), v \Krvavém románu" Josefa Váchala (poruèík Kalina) a v Sofoklovì \Královi Oidipovi". V \Elenì ©tìpánové" dosáhla práce s analýzou a syntézou jednotlivých postav vrcholu spisovatelova umu. Dva man¾elé ¹lechtického pùvodu vzpomínají na dobu pøed jednadvaceti lety, kdy na svém venkovském sídle pro¾ili romantický veèer, za nìho¾ byla poèata a nejspí¹ i pøivedena na svìt jejich dcera, o ní¾ ov¹em na zaèátku pøedstavení nemají ani tu¹ení (dle výkladu, který zvolíme za vhodnìj¹í, mù¾eme urèit, zda se jedná o poèetí, èi o porod, ale podotýkáme, ¾e biologie nikdy nebyla silnou stránkou René a tak mù¾eme s klidným srdcem pøedpokládat, ¾e se v¹e odehrálo bìhem dvou a¾ tøí dnù). Devìt mìsícù, které v thrilleru \Elena ©tìpánová" zdánlivì chybí, není zcela vynecháno. Ve høe se objevují urèité èasové disproporce, nìkdy postavy mluví o dvaceti letech a jindy o jednadvaceti letech - pijí dvacet let staré víno, je¾ stáèel \Karel", nyní ho stáèí \Lászlo", \Karel" a \Zita" hrají do jednadvaceti. Prapodivné té¾ je, ¾e \Zitì" opuchlo bøicho \¹estaètyøicátého" a holèièka se jim narodila na jaøe \¹edesátètyøi" { zde máme rozdíl dvaadvaceti let. (Tento rozdíl je ov¹em zpùsoben pøeklepem, který byl pøítomen v rukopisu R.L. Podstatnì ovlivnil na¹i úvahu, ètenáøi se omlouváme zvlá¹tì za následující dva odstavce. Ani divák nebývá u¹etøen tohoto omylu, nebo» pøedstavitelka \Zity" nedoká¾e rozli¹it tyto dvì cifry.) Odeèteme-li \rok" tìhotenství, je \Elenì" jednadvacet let. Tak¾e je o rok star¹í, ne¾ by správnì mìla být, stáèel-li \Karel" víno, v dobì, kdy \Zita" na tøi dny ode¹la z nemocnice. Tento kalkulaèní nedostatek mù¾eme dát za vinu zpùsobu, jakým je provádìno zaokrouhlování, je¾ provází ka¾dé vzpomínání. Vzpomínky pøicházejí k \Zitì" a \Karlovi", jako rodinní pøátelé, kteøí jsou zrovna tak ¹lechtického pùvodu jako oni. Zajímavé je sledovat vztah mezi \Zitou" a \Sabinou" nebo mezi \Karlem" a \Lászlem". Je-li jedna osoba rozdìlena do dvou s tím, ¾e jedna její èást zná minulost a podvìdomí a ta druhá je orientována více na pøítomnost a vìdomé zá¾itky, má divák mo¾nost nahlédnou do psychologie \Zity" a \Karla", jeliko¾ jejich niterný ¾ivot je exteriorizován a minulost zcela vyplouvá napovrch. Zároveò je \Lászlo" se \Sabinou" jejich druhou pøirozeností. Jestli¾e ètenáø, jak u¾ to bývá zvykem, èetl dramata døíve, ne¾ pøedmluvu, je nyní zdì¹en, ¾e tato hra je hrou o zneu¾ití vlastní dcery, jenom¾e si uvìdomme, ¾e Lázslo, je ztìlesnìná vzpomínka na mladého Karla, a nejde o zneu¾ití dcery pohlavním aktem, nýbr¾ o její zplození, pøivedení na svìt. Jedná se v podstatì o jediný okam¾ik, kdy se dá øíci, ¾e se otec pohlavnì kontaktuje se svojí dcerou (uva¾ujeme ve spoleèenských relacích, v nich¾ je incestní vztah tabuizován),
Pøedmluva
9
o dobu poèetí, kdy spermie oplodní vajíèko. Oidipovský motiv se ve høe objevuje vícekrát. Nemáme nyní na mysli incestní vztah, ale napìtí mezi nevyzpytatelností osudu a øádem logu, je¾ se tak èasto objevuje v antických tragédiích. Uveïme napøíklad citace, je¾ pøipomínají, ¾e pùvod krále Oidipa byl do jisté chvíle temný a neznámý pro nìho samého i pro jeho rodné mìsto. (Pozor, netvrdíme, ¾e tyto citace René èerpal ze Sofoklova dramatu.) Je jím napøíklad otázka \Zity" po \Eleninì" pùvodu: \Jak mìlká musela být du¹e, která tì stvoøila. Byl to pouhý pastevec, èi vydìdìný král?" (\Karel" o \Lászlovi": \Byl to v¾dycky podivín. Spí¹ plebejec ne¾ aristokrat.") \Z jaké ho stromu muselo tohle jablko spadnout a kdo ví, jak daleko se se zakutálelo?" Na závìr rodinné vzpomínky jde \Lászlo" do sklepa stáèet víno (to, které pije \Karel" se \Zitou"), stejnì jako pøed dvaceti lety, aby uzrálo bìhem pøí¹tích dvaceti let, je¾ se u¾ odehrály, v krásnou \Elenu", zneu¾ívanou svými rodièi, kteøí si stejnì jako molové nezaslou¾í nic jiného, ne¾ aby jí byli opìt v minulosti otráveni. Sabinu zaèíná bolet bøicho, odchází s \Elenou" do nemocnice, aby ji znovu pøivedla na svìt. Deus ex machina nebyl ani v této høe zcela zatracen. Tuto funkci zde plní psi a konì, kteøí za¹lapali nepohodlného poruèíka Kalinu do ¾írné zemì. Psi se dokonce objeví jednou na scénì a pøed oèima divákù se mihne vzpomínka na \Kouzelného dìdeèka". Na závìr rozboru hry bychom chtìly upozornit na dvì zásadní postavy. Je jím \poruèík Kalina", jen¾ poukazuje na pøíbìh hajného Kaliny z Váchalova \Krvavého románu" a doktor Burdygel, který byl pøevzat z \Blázna a jepti¹ky" od Witkiewitze. Podívejme se na hajného Kalinu. Je postrachem pytlákù a loupe¾níkù. Má jedinou dceru Marii, ale kromì ní mìl je¹tì osm dal¹ích dìtí, které opustily domov èi padly rukou pytlákù. Jeho dcera Marie jde na schùzku s mládencem Tøasoòem. Na¹la ho mrtvého a omdlela. Takto je objevil hajný Kalina a klekl si k nim na kolena a modlil se. Uvidìl ho lesník Rolf, jen¾ miloval jeho dceru a ¹el ho oznámit na policejní stanici. Lesem jel koèár s policejním komisaøem a s èetníkem a vezli sebou raubíøe Bendu. Rolf ¹el ke koèáru a udal Kalinu, potom si pøisedl na kozlík ke koèímu. Komisaø chtìl Kalinu zatknout za vra¾du dcery, Kalina nesnesl køivého obvinìní a tak vrazil svùj tesák do hrdla komisaøova. Ten spatøil na Kalinovì ruce vytetovanou ¾í¾alu, která byla rodinným znakem hrabat z Reisenteinu. Komisaø, jen¾ byl majorátní a dìdièný hrabì z Reisenteinu, se po dlouhých letech setkal se svým synem, který jím byl zapuzen z domu. Pøesto svého syna zatkl a jal se s ním hledat zloèince. Vrátili se ke koèáru a uvidìli koòmi k smrti udupaného èetníka a raubíø Benda zmizel. Pøi hledání zloèincù narazili na doupì penìzokazcù a nakonec hrabì z Reisenteinu byl zatèen jezuity z podezøení, ¾e jest vlkodlakem. Také se dozvídáme, ¾e Marie a Tøasoò nejsou mezi mrtvými. Tyto informace ve struènosti staèí k postavì \poruèíka Kaliny".
Pøedmluva
10
Podívejme se na doktora Burdygela. Doktor Burdygel je psychiatr, který nevyléèitené pacienty pozvolna tráví velkými dávkami mor a a chloralu. Takto tráví i básníka Walpurga. Walpurg je podroben léèebnému psychoanalitickému experimentu doktorem Efraimem Brunem a tak do bláznova pokoje pøijde mladá jepti¹ka Anna, aby zjistila, jaký je jeho komplex. Zamilují se do sebe. Oba dva kdysi ztratili svoji lásku. Básník ji zabil a milenec jepti¹ky spáchal sebevra¾du. Básníkovi nová láska dodá sílu a sebevìdomí, a tak zabije doktora Burdygela, kdy¾ se mu zdá, ¾e pøíli¹ koketuje s duchovní osobou - jepti¹kou Annou. Pøi dal¹í náv¹tìvì jepti¹ky Anny je jejich láska prozrazena, Walpurg se obìsí a pak spoleènì s doktorem Burdygelem pøicházejí zpìt do nemocnièního pokoje pro Annu (vlastním jménem Alenu), nesou ji nové ¹aty a vyzívají ji, aby s nimi ode¹la. Ona je ¹»astná a odchází s nimi. \Poruèík Kalina" je ¹lechtic, zadupán do ¾írné zemì, jako èetník, má vnuèku a dceru a zároveò jde tuto dceru zatknou pro vra¾du doktora Burdygela, který jednou pøivedl jepti¹ku k básníkovi a podruhé básníka k jepti¹ce. Ve Witkiewitzovì dramatu drogy nebere, av¹ak dává je pacientùm, je více ménì jejich katem. V \Elenì" je praktickým lékaøem a porodníkem a sám bere silné dávky kokainu. Po jeho smrti se \Elena" stává jeho nástupkyní. Je básníkem, který ho zabil, tím èím pøedtím zabíjel on jeho a zároveò pøebírá jeho úkol, zvládne to, jeliko¾ se u jepti¹ek hodnì nauèila. Stejnì jako Alena od nich odchází. Hajný Kalina má vytetovánu na ruce ¾í¾alu, jako jeho otec. Zakutálel se daleko od svého rodného stromu, proto¾e ho otec zapudil. A proto¾e ho nepoznal, málem ho zavra¾dil. (Oidipus také zabil svého otce jenom proto, ¾e netu¹il, ¾e ten mu¾, který ho rozezlil je jeho otcem.) \Elena" a \Zita" mají pod levým uchem zelené pipilígo, tak je objeveno, ¾e se jedná o dceru a matku. Mezi nimi se objevuje tentý¾ motiv vra¾dy, jako mezi hajným Kalinou a hrabìtem z Reisenteinu. Rolf stejnì jako \Lászlo" jede na kozlíku vedle koèího, myslí si na Marii, udává jejího otce a pøihlí¾í jejím vra¾dám. Snad jim i napomáhá stáèením vína. Kalinovi dìti vytváøejí \spiknutí jablek zpoza stromu", její¾ èlenkou je \Elena" { \Marie" { \Jepti¹ka Anna" { \doktor Burdygel" { \básník" { \psi" { \Lászlo" { \lesník Rolf" { \raubíø Benda". Tím uzavíráme expozici \Eleny ©tìpánové." Rády bychom divákovi osvìtlily tuto hru jasnìji a hlavnì drama hlavní postavy, jenom¾e bohu¾el pøedmluva neposkytuje velký prostor pro rozebrání tak komplikovaného díla. Výklad her tímto samozøejmì není ukonèen, ale alespoò jsme struènì naznaèily, na jaké konstrukci jsou vystavìna dramata René Levínského a vlo¾ily jsme ètenáøi do ruky klíè k jejich interpretaci. Sibilla Nováková, Markéta Rybová & Mary¹ka Bìlí¹ková
ZIMA
OSOBY: KRÁL ©A©EK KAREL, trubaè a hrobaø KRÁLOVNA VÍLA KOUZELNÝ DÌDEÈEK
Zima
12
OBZVLÁ©« NAIVNÍ POHÁDKA O DVOU KONCÍCH ©erosvit: : : Královský trùn. Èervený samet s mírnou vrstvou prachu. Trocha zatuchlého pachu. Trùn silnì rozvrzaný, o to lépe nale¹tìný. Král v podobném stavu. Zádumèivý pohled do levého horního rohu sálu. Tma. Zaèíná se ozývat kvikot houpacího trùnu. ©erosvit. U trùnu stojí v pitvoreskním úsmìvu podivnì barevný èlovíèek (pravdìpodobnì klaun) a houpe svého milého starého krále. Tma. Do kvikotu zaènou hrát fanfáry. Zesilují. Zesilují. Prudce se otevøou postranní dveøe, z nich¾ se vyøítí nepøíjemné bílé svìtlo. Absolutní ticho. Ze dveøí vychází trubaè-hrobaø.
KRÁL Karle! HROBAØ Bohu¾el, králi. Zvuk na¹ich trub se ke královnì nedonesl. Pravdìpodobnì není doma. KRÁL Trubte dál! Musím ji vidìt. HROBAØ Jak si Va¹e velièenstvo pøeje. Odchází. KRÁL ©a¹ku, no tak, nehoupej mne. Zazapívej, zatancuj. ©a¹ek bere mandolínu nebo kytaru a podle typicky klaunského pøedpisu pøechází od naprosté neumìlosti k témìø virtuósní høe. Zpívá píseò o královnì. ©A©EK Lupièi nám vzali v¹echno, co jsme mìli. Královnu nám ukradli a klobásky snìdli. KRÁL Dost ji¾ té melancholie. Je øíjen, jeleni shazují parohy. ©A©EK Ké¾ by ses nemýlil, mùj králi. KRÁL Vyrazíme na lov. OBA Trubaèi trubte, chrti ¹tìkejte, sokoli solte, král chystá honitbu. Tma. HROBAØ Jsem trubaè a hrobaø v øí¹i na¹eho Velièenstva. Zaøazení - TH 001. Plat - 6,5 dukátu + dùraznì + pùl dukátu za mrtvoly nad 80 kg. Jsem státní zamìstnanec,
13
Zima
vá¾ení. Pøichází král. KRÁL Proè netroubí¹ královnì, Karle? HROBAØ Troubil jsem, ale královna pravdìpodobnì není doma. KRÁL Ach tak. V tom pøípadì zahajuji hon. ©a¹ku! ©a¹ek pøijí¾dí na malém houpacím koni a otáèí králi køeslo. ©A©EK Jsme pøipraveni, králi. KRÁL Nu¾ vzhùru! Odjí¾dí rychlým cvalem, hrobník mizí v dáli (couvá). Král se ¹a¹kem se houpou vykøikujíce zaklonìni "do kopce", pøedklonìni pak "z kopce". Po osmém zhupu ztuhnou. Podívají se pøed sebe, setøou si pot z oroseného èela OBA Och, ten ná¹ horský kraj. ©A©EK Zdá se, ¾e tvùj kùò je únavou témìø roztrpèen, králi. KRÁL Nu¾, zpomalme. ©A©EK Och, tak vá¾nì jsme jeli naposledy na pøehlídce krále Rubína. KRÁL vá¾nì Mlè ¹a¹ku, ví¹ jak nerad na to vzpomínám. ©A©EK Ale králi. To se pøeci mù¾e stát ka¾dému. KRÁL Spìchejme radìji za královnou. ©A©EK Ne králi, konì jsou pøíli¹ vyèerpáni. Musíme jít je¹tì chvíli pomalu. Vìø mi. V¾dy» já se také na královnu tì¹ím. KRÁL Vìøím ti, ¹a¹ku. ©A©EK Králi, musím se ti s nìèím svìøit. KRÁL Mluv. Poslouchám tì. ©A©EK Tenkrát na té pøehlídce KRÁL mu skoèí do øeèi U¾ zase zaèíná¹? :::
:::
Zima
14
©A©EK Ach, odpus» králi! Tøeba mì pak zab, ale musím ti to øíct. To oko drátìné ko¹ile jsem ti tehdy povolil a pøipevnil k øeènickému pultu já. Proto se ti vypárala a zùstal jsi tam jen v dolní èásti brnìní. KRÁL výhru¾nì Ano, jen v dolní èásti brnìní a bylo vidìt mé neopálené zranìní na bøichu. Jaká ostuda. ©a¹ku, teï já i mùj meè dostáváme brnìní. Bude¹ ztrestán. ©A©EK Ach, poseèkej chvilièku, mùj milý králi. Musel jsem to udìlat. Toulal ses jen po válkách a tvoje du¹e trpìla. Nyní, kdy¾ jsi pøeèetl 1584-ou knihu a shlédl 302é pøedstavení, nyní suï. Suï tvrdì a pøísnì, ale spravedlivì. Pokleká. Zde jest má hlava. Sekej! Po chvilce napìtí: Nebo mi radìji odpus». KRÁL s dojetím Ne, ty mi odpus», ¹a¹ku. Obejmou se, hudba hraje sladkou melodii. ©A©EK Pøíteli. KRÁL Pøíteli. Oba se dívají do nikam. ©A©EK probere se Králi, vidím stopy divoèáka. KRÁL Naè je nám divoèák, kdy¾ hledáme královnu? ©A©EK Dáme jí ho darem. KRÁL Ach tak. Výteènì. OBA Nu¾, vyrazíme. Odjí¾dí. Tma. Hrobaø kope hroby. HROBAØ Hory, jo hory. Jeden by se z nich zcvoknul. A letos to vidím na fest tvrdou zimu. Mravenci ¹ílej jak pøed tøiceti lety, kdy¾ umøel blahý pamìti král Bonifác. Jo, jo. Aspoò v novinách to pí¹ou. Vidìj to letos v království na tøi mrtvý. To jde, to celkem jde. Kdy¾ se to tak veme, vùbec div, ¾e je tady ten ¹a¹ek. Skáèe jako po¹uk, ¾e si nepøerazí vaz: : : Holt má to nìkdo ¹tìstí: : : No nic, tøi mrtví, tøi hroby. Plán je plán. A jak se pozná praktickej èlovìk? Kope hroby na podzim, dokud je¹tì neztuhne hlína. Jo. jo. Naplánovat, kdo tu zimu nepøe¾ije a pøipravit mu byteèek. A jak jde pak práce pìknì od ruky. Tma. Pøiøítí se král se ¹a¹kem.
Zima
15
©A©EK ©est dní se ¾eneme za tím divoèákem. KRÁL vzru¹enì A kdyby to mìlo trvat je¹tì mìsíc ©A©EK naivnì Dostaneme ho! KRÁL A já ho slo¾ím královnì k nohám. Tma. Oba odjí¾dí. V ¹erosvitu pøebìhne scénu víla. Zpìv ptákù, hudba. Svìtlo. ©a¹ek a král jako v minulém obraze. ©A©EK Mìsíc a ¹est dní se ¾eneme za tím divoèákem. KRÁL A kdyby to mìlo trvat je¹tì rok ©A©EK Dostaneme ho? KRÁL A já ho slo¾ím Oba padají vysílením. Slo¾íme radìji královnì dopis. ©A©EK Královno! Rálovno, álovno, lovno, ovno, vno no óóóóó! Dnes jsem objevil v lese ozvìnu, ale nic se neboj jsem ti i nadále nepøíèetnì vìrný. Zavolej, lásko, ozvìna ti napoví. Tvùj KRÁL Král! ©erosvit. Probìhne víla. HROBAØ Jsem trubaè a hrobaø v øí¹i na¹eho velièenstva. Zaøazení - TH 001. Plat 6.5 dukátu + dùraznì + pùl dukátu za mrtvoly nad 90 kg. Ov¹em to u¾ jsem øíkal. Kopu hroby na zimu. Zpívá si: Já a hrob jsme sehraní A v jednom kuse smìjem se jak lachtani! Kdy¾ to takhle pùjde dál, dotáhnu to a¾ na bachaøe v øí¹i na¹eho velièenstva. Zaøazení THB 002, plat 8 dukátu + tøi ètvrtì dukátu za ka¾dýho vìznì nad 80 kg. Jo, jo. To u¾ jsou celkem slu¹ný prachy. Pøijí¾dí král se ¹a¹kem. KRÁL Hrobaøi, proè netroubí¹? HROBAØ Troubil jsem, ale královna asi není doma. :::
:::
:::
:::
Zima
KRÁL A ©A©EK Aha. Odjí¾dìjí, hrobaø mizí ze scény. ©A©EK A my musíme jet ke královnì. KRÁL Tak, tak ¹a¹ku. ©erosvit. ©A©EK Och, modøíny kanadské, jak krásné mají modré jehlice. KRÁL A èervená a ¾lutá, jak se v nich leskne. ©A©EK Pozor! KRÁL zastaví Ach! ©A©EK Málem jsi králi pøejel beru¹ku. KRÁL A slunce jak nám svítí. ©A©EK A vzduch KRÁL Jak stvoøen ku létání. Oba se vznesou. ©A©EK Hele, døevorubci. KRÁL Jak jsou malí. ©A©EK A jak roztomilí. Na okraj scény pøichází hrobaø. HROBAØ Bachaø, jednou budu bachaø KRÁL Jsem pøíjemnì unaven, pøistaòme. ©A©EK Má¹ pravdu, králi. Vidím pìkný palouèek. Pøistávají. KRÁL Lehnem si do stínu pod stromy. Uvelebují se. ©A©EK Paráda. KRÁL Mo¾ná je to bez královny lep¹í. :::
:::
16
17
Zima
©A©EK Mo¾ná, a mo¾ná taky ne, kdo ví králi KRÁL Hledáme ji u¾ roky. ©A©EK A co bychom mìli dìlat jinýho? KRÁL Já kdy¾ byl malej, mìl jsem hroznì rád jahody. ©A©EK A já chtìl mít u¹i vìt¹í ne¾ tátùv pùllitr. KRÁL Kdyby vy¹la duha, bylo by to moc sentimentální. ©A©EK Jednou jsem potkal kouzelnýho dìdeèka a ten øíkal, abych se nikdy nehnal. KRÁL To fakt není zdravý. Usínají. ©erosvit. Probìhne víla. Fanfáry. Hlas z dálky: Doma. Doma. Královna je doma. KRÁL ©a¹ku! ©A©EK Králi! KRÁL Pospì¹me. ©A©EK Pøidej, králi. KRÁL Pozor, propast. ©A©EK Emmm, u fíf. Je to za námi. Otírají si zpocené èelo. Pomalu se rozsvìcí svìtlo na postavu otoèenou zády. Zdá se, ¾e je to ¾ena. Ano, má dlouhý bílý ¹at Královna, bude to jistì královna. KRÁL U¾ ji vidím! ©A©EK Sláva! OBA Lásko! Padají do vykopaných hrobù. Postava v bílém ¹atu se otáèí. Je to hrobaø. Vyndá si z kapsy papír a ète. HROBAØ Osude, jak hrozný jsi osude. Vyrval jsi nám na¹e slunce, hvìzdy, které nad námi svítily. Zti¹uje. Ptáci u¾ nám nezpívají vesele, sami jsme, sirotci samotincí :::
:::
:::
Zima
18
Pøitancovává víla a padá do tøetího hrobu. HROBAØ Plán je splnìn. Zaházím to a nejmíò do bøezna je klid. Jdu pro lopatu. Hrozivá hudba. Zvuk vánice. Diváci pomalu zaèínají tleskat, tragédie konèí. Ale co to, hudba mohutnì veselí. Sranda. To je optimismus.Na jevi¹tì pøichází kouzelný dìdeèek s písní na rtech. Pohazuje si bandaskou. Má v ní asi dr¹»kovou polévku.
DÌDA k bandasce Tak se tady posaï na paøez a já ti povím pohádku. Vyndá si loutky. Byla jednou jedna brambora a potkal ji bramborák. ON Brambora má ¾lutou ¹lupku hnìdej klíèek místo pupku. ONA Ví¹ co!? ON Dy» ví¹, ¾e jsem to tak nemyslel. ONA Myslel. ON Nemyslel. ONA Myslel. ON Myslel jsem, ¾e ti to dneska vobzvlá¹» slu¹í. ONA zèervená po chvíli Nemyslel. ON Jé, poèkej chvíli. A bramborák nìkam odbìh. Pro kytku, asi ¹el pro kytku. Pøichází knedlík a zpívá. KNEDLÍK Já jsem knedlík, bramborovej knedlík nejsem ¾ádnej truhlík, proto¾e jsem knedlik. Èau bramboro! ONA plaèky Ale néé KNEDLÍK No tak. Mnì se mù¾e¹ svìøit. Odhodlanì: Jsem pøeci taky bramborovej. ONA Houbelec, ty jsi z prá¹ku. KNEDLÍK Já z prá¹ku? Cha. Jsem normálnì bramborovej. Si ¹áhni! ONA ¹kádlivì To je z prá¹ku. KNEDLÍK Já ti dám prá¹ek. ONA To jsem teda zvìdavá. Odcházejí v obìtí. A kdy¾ se o tom bramborák dozvìdìl? No co, bruèel a kòuèel a¾ voda støíkala. Støíká bandaskou. A pak koukal na hvìzdy a pøemej¹lel. A ¹el na pivo. A já taky pùjdu. Odchází. Král, ¹a¹ek a víla vylézají z hrobù. KRÁL A ©A©EK ®ivá voda, pr¹í ¾ivá voda. Víla odtancuje. KRÁL Vidìls ji? :::
Zima
19
©A©EK Víla KRÁL Na kùò! Odjí¾dìjí za vílou. Tma. HLAS Pozor, pozor! Král se ¹a¹kem opustili království a hodlají se vrátit, a¾ se jim zachce. :::
Fanfáry. Na scénì stojí hrobaø s královnou, královna je do nìj zavì¹ena. KRÁLOVNA obøadnì Karle, mu¾i mùj, teï jsi nejdùle¾itìj¹ím mu¾em království. HROBAØ Jsem nejdùle¾itìj¹ím mu¾em království: : : KRÁLOVNA Mù¾e¹ dìlat, co chce¹. HROBAØ Mù¾u dìlat, co chci: : : A taky budu. Koneènì se splní mùj sen. KRÁLOVNA Karle, králi! Vrhne se mu kolem krku. HROBAØ Kdepak král. Koneènì se stanu bachaøem. Zaøazení THB 002: : : KRÁLOVNA Ale koho chce¹ vìznit? Král se ¹a¹kem jsou u¾ pryè, jsme tu jen my dva. Stále mu visí na krku. HROBAØ tvrdì Jsme tu jen my dva. Odstrèí ji. KRÁLOVNA Lásko! HROBAØ Lásko. Zavøe ji do klece. Obøadnì: Jsem nej¹»astnìj¹í èlovìk na svìtì. Bachaø jeho velièenstva. Platové zaøazení THB 002: : : Pomalu umlká, opona se zatahuje, do zvuku chumelenice se ozývá: Jsem nej¹»astnìj¹í èlovìk na svìtì, jsem nej¹»astnìj¹í èlovìk na svìtì: : : Ticho.
31. øíjna 1988
OKLUZNÍ FRONTA
OSOBY: VANÌÈKOVÁ, bába TRUNÌÈKOVÁ, kuchaøka PEPA, traktorista KAREL, øidiè V3S GRAMOFON, bílý mu¾ GEOLOG, èerný mu¾ JÉ KLARINET, zanedbaný mu¾ KLAUN A STRÙJCE LETADEL PREZIDENT
Okluzní fronta
21
ROMANTICKÝ PØÍBÌH ZE ZÁVODNÍ JÍDELNY
Tma. Dlouze hraje hudba vesmírných nesmírných dálek. Je sly¹et ¹um kosmu. Daleké a studené prostory nebeské. Odnìkud se ozývá: þA øekl Bùh, budi¾ svìtlo. A: : : ÿ Blik. ©krtnutí sirky. Na jevi¹ti stojí klaun a ¹krtá sirky. Pomalu se rozednívá. Je to nìjaký divný. Klaun se divnì usmívá na lidi. Mezi klaunem a lidmi je takový podivný vztah. Hudba utichá. Klaun v modrém svìtle mává snìhobílým prostìradlem. Tma. Závodní jídelna. Nápis: Od 10:30 do 11:30 vydáváme do e¹usù pro dùchodce a pro øidièe. Od 11:30 do 14:00 pro ostatní zamìstnance. Na velkých hodinách je 10:25. Okénko. Asi 15 minut u nìj stojí Vanìèková s e¹usem. Pøichází Karel. Zakopne vo kvìtináè co stojí na zemi.
VANÌÈKOVÁ Á, pane Karel. To jsem ráda, ¾e vás vidím. Ten kvìtináè je úplnì ¹ílenej. A e¹tì se tak stra¹nì viklá. No nic. Máme za pìt pùl, za chvíli se votvírá. Jo, pane Karel, hroznì ste mi pomoh, jak ste k nám v pondìlí hodil to kanape. To víte, stará bába, domu bych ho nedostala a dìdek starý u¾ prole¾el. To je s ním k zbláznìní. Ale vopravdu k zbláznìní! Kdy¾ si vzpomenu, ¾e jsem do nìj byla kdysi celá blázen. A teï jen le¾í na tom svym starym kanapi. Vlastnì teï u¾ ne. Teï le¾í na novym kanapi. Díky vám pane Karel. ©áhne mu na rameno. KAREL celou dobu se usmívá a rozhlí¾í se jako by se chtìl nìèeho chytit, pro¹ahává si kapsy, ale najde jen obèanku - vytrhne z ní list a roztrhne ho na polovinu Rádo se stalo. VANÌÈKOVÁ Ale ne. Bylo to vod vás vopravdu hroznì milý. Dìdek má hroznou radost. To vite, le¾et na tom prole¾elym kanapi bylo na prd, to u¾ nebylo ani le¾ení, dìdek byl z toho celej do þUÿ, záda má v èudu, ale zuby má dobrý. Ale teï si jen libuje. Mám vás vod nìj moc a moc pozdravovat. KAREL Dìkuju pani Vanìèková. VANÌÈKOVÁ No nic, nedìkujte. E¹tìvá musim dìdkovi tu èernou krabièku na øízení televize sehnat a to se pak bude mít jako v peøíèku. Pauza. Vìøte mi, pane Karel, dyk já
Okluzní fronta
22
ho po tìch letech e¹tì miluju. Pauza. KAREL znaènì zneklidní VANÌÈKOVÁ Doufám, ¾e jsem se vás nedotkla. Dyk vy vlastnì ani nevíte co to je, vy ste se ani nemoh s tou va¹í posranou lupenkou zamilovat. Dyk vy se drobíte na dotyk. Smìje se. KAREL je¹tì znaènìji znervózní VANÌÈKOVÁ ¹áhne na nìj No nelekejte se. Mì ta va¹e lupénka nevadí. Pøeci jen ste proti tomu mýmu dìdkovi kus chlapa. A jak s tou va¹í Vé3eskou ¹traucírovat dovedete. Zasní se. V¹ak jsem taky byla mladá. V extázi zavírá oèi. KAREL rychle zmaèká do kulièky oba papírky a nacpe si je do u¹í, té¾ zavírá oèi V ¹eru pomalu pøechází klaun. Sna¾í se, aby ho nikdo nesly¹el. Zapraskají reproduktory. Ozve se z nich praskot vesmírných dálek þ a øekl Bùh: Milujte se áÿ Zableskne boïák na klauna. Lekne se. Je prozrazen! Ztuhne jako »uhýk. Podívá se doleva, podívá se doprava. Uvidí zesochovatìlého Karla s Vanìèkovou. Úsmìv se pomalu, ale jistì objevuje na jeho tváøi. U¾ se smìje hodnì moc. Gesto! Ohromnou rychlostí pøibìhne bílý roztomilý mu¾, polo¾í ke klaunovým nohám èernou bednièku a zase utíká. Klaun zakroutí hlavou. Tak takhle to nechtìl. Gesto! Bílý se vrací. Jak vìrný pes usedá ke klaunovým nohám. Klaun ho pohladí, uká¾emu na èernou bednièku a pomalu, jak pøi¹el, odchází. Svìtlo. BÍLÝ zcela nechápavì vezme bednièku, prohlí¾í si ji; pro sebe A øekl Bùh: Milujte se a Z druhé strany pøichází èerný, kulhající mu¾. Uchopí skøíòku z druhé strany. ÈERNÝ A mno¾te se. Pohledy bílého a èerného se setkají. Èerný se usmívá. Bílý nechápe. VANÌÈKOVÁ otoèí se, otevøe oèi, polo¾í obì ruce na ramena Karlovi. Ten se neustále usmívá. Holt nesly¹í. Jak mu je! Ale to bylo jiný mládí, pane Karel. To jsme je¹tì ¾ili. Zarazí se. Podívá se na èerného, na bílého. Pane Karel, kdo je to támhle! Ty lidi vùbec neznám. KAREL stále se usmívá VANÌÈKOVÁ Copak nejste ani trochu zvìdavej? KAREL stále se usmívá. Zatím Èerný pøechází ke dvojici. ÈERNÝ Dobrý den. Dovolte abych zkrátil va¹e trápení. Pøicházíme z daleka. Tedy pøicházíme z daleka, proto¾e jsme z daleka. Vlastnì ani nepøicházíme. Je vám to jasné? VANÌÈKOVÁ Nerozumím vám ani slovo. Vy jste cizinci? :::
Okluzní fronta
BÍLÝ
23
Já nejsem cizincem. ÈERNÝ Ani já. Myslím, ¾e jste mìla dostatek èasu na to, abyste to pochopila. VANÌÈKOVÁ Nechápu vùbec nic. Kdo jste? BÍLÝ Mì øíkají prostì Gramofon. ÈERNÝ Hm. Já pracuji zkoumám Zemi. VANÌÈKOVÁ Zemi? ÈERNÝ Konkrétnì její jádro. VANÌÈKOVÁ Aha! Kouká zcela tupì, otáèí se. Proboha! Já tady kecám a ani jsem si nev¹imla, co dávaj k jídlu. Dyk vona se dává prezidentská peèínka jen na vorazítkovaný lístky. Já husa si ho zapomnìla vorazit. No snad tam e¹tì nìkdo bude a vo¹templuje mi to. Je¾i¹, já sem kráva. Prosim vás pane Karel, podr¾te mi místo, jsem hned zpátky. Odchází. Zrovna se støetává s Josefem. JOSEF Dobrý den paní Vanìèková. VANÌÈKOVÁ Nazdar Josefe. Stojím první, jasný. Hned jsem zpátky. JOSEF Ano, ano pani Vanìèková. Pøichází ke Karlovi. Nazdar Karle, tak jak to dneska jezdilo? KAREL poøád se smìje JOSEF Á, já idiot, dyk ten chudák tady byl urèitì sám s paní Vanìèkovou. Vyndává mu ¹punty z u¹í. Nazdar Karle! KAREL Jé, nazdar Josefe. Kde se tady bere¹? JOSEF Zrovna jsem ustájil svýho malýho Zetùrka a du na dlabec. Mù¾u jít k tobì? KAREL No já nevím, jak pánové. JOSEF Tìm to urèitì nevadí. Co? ®e vám to nevadí? BÍLÝ Ne. :::
:::
Okluzní fronta
24
ÈERNÝ Jo. JOSEF Ne jako nevadí, jo jako souhlasíte. Jasný. Dìkuju vám. A u¾ se tam cpe. ÈERNÝ Výbornì, milej pane. Pùvodnì jsem vás pustit nechtìl, ale va¹e inteligence mi imponuje. Prosím, poslu¾te si. Ustupuje. BÍLÝ Zato já jsem vás pustit chtìl a teï nechci. Bì¾te na konec. KAREL Myslím, ¾e dvì místa nám nic neudìlaj. Pùjdu s tebou nakonec. ÈERNÝ To je výbornej nápad. BÍLÝ NE pane, vy tu musíte zùstat. ÈERNÝ Kdepak, první a» je tento pán. Nakoukne Vanìèková. VANÌÈKOVÁ Poèkat poèkat, první jsem byla já! Dr¾te pane Karel! Hned jsem zpátky! Mizí. KAREL A co teï? ÈERNÝ Vanìèková musí být první, to je jasný. BÍLÝ Druhý by mìl být Karel, kdy¾ tu byl druhý. KAREL Ale pánové, to není dùle¾itý. Klidnì pùjdu nakonec. BÍLÝ Kdy¾ o to pude, já mù¾u být klidnì taky poslední. Jen aby to bylo spravedlivý. ÈERNÝ Doprdele, takle nikam nedojdem. Poslední by mìl bejt Pepa, kdy¾ pøi¹el poslední. JOSEF Je to úplnì jednoduchý. Já mám bejt poslední, proto¾e sem pøi¹el poslední. Karel se mnou pude klidnì taky nakonec. A vy, pánové, musíte jít jako poslední, proto¾e ste cizí. Tak¾e buïme v¹ichni poslední. BÍLÝ To je výborný nápad. ÈERNÝ Souhlasím. JOSEF Skvìlý. A koneènì vám mù¾u povìdìt, co jsem za¾il dneska v práci. Sedim v traktoru Zpívá: :::
Okluzní fronta
25
A jedu takhle cestou mùj Zetor pøede jen v tom potkám holku hezkou a hezkej byl i den jen¾e cesta byla hor¹í ne¾ se prvnì zdálo mi a snad taky luk, ¹íp le¾el na zemi no prostì já chytil rygol òákej co stáèel mi kola a v hlavì jsem mìl hokej Zetor je potvora Tak¾e já s tim volantem furt doleva a doleva a traktor zas doprava a doprava. Já myslel, ¾e je se mnou konec. Ty jo, já furt s tim volantem doleva a doleva a vono to doprava a doprava. KAREL No a dál? JOSEF Co dál? Tak toèim tim volantem doleva a doleva a traktor furt doprava a doprava KAREL A potom? JOSEF Pak sem zazmatkoval a pustil sem volant. KAREL A vono se to srovnalo samo. JOSEF Jak to ví¹? KAREL Ty u¾ to teï ví¹ taky. JOSEF No poèkej KAREL Vanìèková! Ucpe si u¹i. VANÌÈKOVÁ Tak pánové moment. Co to tady máte za hokej? Kdo je za mnou? JOSEF Já. :::
:::
Okluzní fronta
26
ÈERNÝ Já. BÍLÝ Já. KAREL se jen usmívá VANÌÈKOVÁ ke Karlovi Tak kdo je kèertu druhej? V©ICHNI Nikdo. VANÌÈKOVÁ Aha. JOSEF Ale vy jste první. VANÌÈKOVÁ To souhlasí. Ale jinak to vùbec nechápu. Pøichází Trunìèková. TRUNÌÈKOVÁ Já to taky nechápu. ®ádnej vobìd nebude. Má bejt prezidentská peèínka a pan prezident nikde. JOSEF Jakto! Mám hlad. A ty se moc nesmìj. Vyndá Karlovi ¹punty z u¹í. KAREL Mo¾ná je to dobøe, ¾e pan prezident nepøi¹el. Aspoò se nebudem hádat, kdo je na øadì. Mù¾eme jít domù. Èekání skonèilo. VANÌÈKOVÁ Já kráva. ®e sem si jen vorazítkovala lístek. Mohla sem si dát malíøskej gulá¹ a bylo by. Já bych se nejrad¹i TRUNÌÈKOVÁ Jo, jo. Podle mejch údajù si pøi¹li v¹ichni lístek vorazítkovat. Tak¾e malíøskej gulá¹ sem ani nevaøila. JOSEF Toho prezidenta musíme dostat i kdyby jsme ho mìli honit. Já mám takovej hlad. VANÌÈKOVÁ Ale jakej já mám hlad. Já mám takovej hlad. TRUNÌÈKOVÁ A já to samý. Hroznej hlad. ÈERNÝ No lidi, nechci vám do toho mluvit, ale podle na¹ich údajù vùbec hlad nemáte. Vy jíte jenom ze zvyku. VANÌÈKOVÁ výhru¾nì Podle JAKEJCH VA©ICH ÚDAJÙ? ÈERNÝ No podle na¹ich Geologickejch. :::
:::
Okluzní fronta
27
TRUNÌÈKOVÁ výsmì¹nì Ale to jsou jistì velmi fundované prameny. Velmi zajímavá my¹lenka. Tak my jíme jenom ze zvyku! Chytne ho pod krkem, køièí: A za co mám tyhle vyznamenání? No podívej se chlapeèku! To se ti nevyplatí, smát se starý bábì. Ukazuje: Tak tohle je za básnické ra¾nièí. A tohle za operní kotlík. A to nemluvim vo diplomu za baletní párek, kterej mám v kuchyni na zdi. NO? Co tomu øíká¹? ÈERNÝ A umí¹ udìlat taky klaunský posmutnìl nebo zamilovaný roztaneèník? TRUNÌÈKOVÁ Co¾e? Nic takového neexistuje. Ozve se hrom a z vesmírných dálek se ozve: A øekl Bùh: Milujte se a: : : BÍLÝ U¾ rozumím. Otevøe èerný kuføík. Je v nìm gramofon. Z ba»ù¾ku vyndá desku. Zatoèí klikou. Ozve se bohulibá hudba. Svìt potemní. Zrù¾oví a: : : Vanìèková zaèíná tanèit s Josefem, Karel s Trunìèkovou. Ten èerný spojil tyto páry, by» si øíká geolog. Boïák na bílého. Toèí klikou a usmívá se. Konec. Baf. Procitnutí. ÈERNÝ Prosím, jak vám chutnal zamilovaný roztaneèník? Oba páry se je¹tì dr¾í za ruce. KAREL Nevím. Zcela oddanì se podívá na Trunìèkovou. TRUNÌÈKOVÁ Je tu vedro. Sundavá si zama¹tìnej plá¹». Nic moc, ale pøece jen je víc k svìtu ne¾ se pùvodnì zdálo. JOSEF obejme Vanìèkovou Mo¾ná bychom mìli opravdu u¾ jít. Ale paní Trunìèková, co bude zítra k jídlu? Nebo vlastnì k veèeøi. U¾ mi zase vytrávilo. Pøichází zanedbaný, neupravený mu¾ v bílém plá¹ti. ZANEDBANÝ Ale. Proè potøebuje¹, aby ti byla krmì do rukou dávána? Sám sobì ji hledej. JOSEF Ale na to já nemám èas. Já toti¾ pracuju. ZANEDBANÝ Vím, na co nará¾í¹, pøíteli. Jsem poutníkem. Jen¾e i takový je ¾ivot. VANÌÈKOVÁ pustí Josefa Poutníkem. Ale tady vá¾ený pane tady nestaèí být nìjakým kdovíjakým. Jak se jmenujete?
Okluzní fronta
28
ZANEDBANÝ Mám dvì jména. Ostatnì jako vy. První zaèíná písmenem J, druhé pak písmenem K. TRUNÌÈKOVÁ pustí Karla To je dobrý. E¹tì nám øeknìte, co to znamená. ZANEDBANÝ Není to jedno? JOSEF Ne. ZENEDBANÝ zasmìje se Tak to znamená Josef a Karel. JOSEF Co¾e? VANÌÈKOVÁ ®ertujete? ZANEDBANÝ Ano. Ale proè se mne ptáte na nepodstatné hlouposti? VANÌÈKOVÁ To není hloupost. Co ta va¹e písmena znamenají? ZANEDBANÝ K, Ká znamená k l a r i n e t. VANÌÈKOVÁ A jé! ZANEDBANÝ Jé je mé køestní jméno. KAREL Tak u¾ ho nechte. Myslím, ¾e bychom opravdu mìli jít. ÈERNÝ Poèkejte chvíli. toho èlovìka jsem nìkde vidìl. Ne, nevidìl, sly¹el jsem o nìm. Zajímá mì. Je to ZANEDBANÝ Jsem Jé Klarinet. Vím, ¾e se hrozí¹ tìchto písmen GEOLOGU, tak místo Jé øíkej mi klidnì Daleký. Daleký Klarinete. Ulehèí se ti. ÈERNÝ Jsi daleký? ZANEDBANÝ Lidem ne. Tobì. ÈERNÝ Ale ZANEDBANÝ Nechme toho. Mám hlad. Vytáhne klarinet a zaène hrát. Tanèí u toho a vypadá opravdu vesele. Zase òák ze¹eøí. Lidi se postaví za nìj vylo¾enì do sboru a zapìjou, zadujou a rapujou nebo :::
:::
Okluzní fronta
29
co. ©lus. Bum. Konec. Opìt vznikly pøedchozí páry. KAREL To bylo krásné, kde jste se to nauèil? ZANEDBANÝ Neuèil jsem se to. Umìl jsem to. VANÌÈKOVÁ Já u¾ vùbec nic nechápu. JOSEF na JK Kam mám jít zítra pro jídlo? Za vámi? ZANEDBANÝ Ne, já jsem ta cesta. VANÌÈKOVÁ Já u¾ vùbec nic nechápu. BÍLÝ Ale to je pøeci správné, ¾e nic nechápete. JOSEF Smìjete se jí, pane? BÍLÝ Ne. ZANEDBANÝ Není dùvodu se jí smát. Bylo-li by dùvodu, smáli bychom se v¹ichni. A ty bys byla ¹»astná. Je to pøeci tak krásné, být k smíchu. TRUNÌÈKOVÁ Jste blázen. ZANEDBANÝ Jistì. VANÌÈKOVÁ Pane, vy pøiznáváte, ¾e jste blázen? ZANEDBANÝ Ano. VANÌÈKOVÁ V tom pøípadì jste blázen! ZANEDBANÝ Jistì. JOSEF Co¾e? Vy o sobì dobrovolnì pøiznáváte, ¾e jste blázen? ZANEDBANÝ Ano. JOSEF V tom pøípadì jste blázen. ZANEDBANÝ Jistì.
30
Okluzní fronta
ÈERNÝ Myslím, ¾e vím, kdo jste. Vzpomnìl jsem si. ZANEDBANÝ Jsem blázen. ÈERNÝ Ne, jste klavírista této závodní jídelny. KAREL Jistì, poznávám ho. Hraje tady odjak¾iva. To je zvlá¹tní JOSEF Proè jste nám lhal? VANÌÈKOVÁ Já u¾ vùbec nic nechápu.
:::
Pøichází prezident. Vruce má ko¹ík. PREZIDENT Promiòte. Ticho prosím. Dovolte mi, abych se s vámi rozlouèil. A¾ do teï jsem netu¹il, ¾e pøi¹el mùj èas. Nevìøil jsem, ¾e bych mìl právo. Je to pro mne pøíli¹ velká èest. Jsem vám oddán a zavázán, ¾e jsem vás hoden. Dìkuji vám a klekám pøed va¹í ¹lechetností. Skláním pøed vámi hlavu, já, vá¹ prezident. Nevìøil jsem, ¾e bych se mohl nìkdy pøed vámi takto octnout. Mé ¹tìstí nezná mezí. Dìkuji vám a prosím, abyste mi splnili poslední pøání. Do této chvíle jsem byl na houbách. Podlo¾te mne jimi, prosím. Naposled. Dìkuji. Vezme sekeru a ákne se s ní do hlavy. Vyteèe mozek a krev z úst. TRUNÌÈKOVÁ Taky s tim moh chvíli poèkat. Teï nikdo hlad nemá. Dám ho do lednièky. Táhne ho pryè. ÈERNÝ na JK Domnívám se pane Klarinete, ¾e budete muset zahrát. Zatanèíme si do tøetice. Tu¹ím, ¾e to bude staèit. ZANEDBANÝ Je to i mým názorem. JK hraje jako nìkolikrát pøedtím. Pøichází klaun a bere prezidenta do náruèí. Odná¹í ho. Krev mu utírá bílým prostìradlem. Ostatní tanèí jako minule. Konec. TRUNÌÈKOVÁ kouká na místo, kde byl prezident Je pryè! Doprèic, co bude k veèeøi? Vrací se klaun. KLAUN K veèeøi budu já. Synu pøines mi plá¹». ZANEDBANÝ Ano otèe. Odchází. VANÌÈKOVÁ To je výborný, ¾e budete k veèeøi. Ale kdo bude zítra k obìdu?
31
Okluzní fronta
KLAUN Zítra budu zase já. JOSEF A pozítøí? KLAUN Také já. Je to moje povolání. KAREL A vy pøitom nepøijdete o ¾ivot? BÍLÝ pøichází ke klaunovi ®ivot. Bùh ví co to je ÈERNÝ pøichází z druhé strany Jistì je v¹ak PODIVUHODNÝ. KLAUN Nepøijdu o ¾ivot. Vy se to brzy nauèíte taky. KAREL Myslíte, ¾e se nebudeme navzájem ZANEDBANÝ Otèe, tvùj plá¹». KLAUN Dìkuji ti synu. Pùjdeme. A tuto skøíòku vám zde nechám, dobøe si ji u¾ívejte. Klaun, Klarinet, Èerný i Bílý odcházejí. VANÌÈKOVÁ Pane, poèkejte! Kdo jste? Vra»te se! KLAUN Já Zamyslí se já jsem strùjce letadel. Ale u¾ musím letìt, je za pìt minut pùl. Nasazuje si ly¾aøské brýle. Nashledanou A prosím tohle vyperte. Odhazuje prostìradlo. TRUNÌÈKOVÁ na èernou skøíòku Zkusíme ji. JOSEF Já nevim. VANÌÈKOVÁ Nic nechápu, nic, vùbec nic. KAREL Zkusme ji. :::
:::
:::
:::
:::
Karel s Vanìèkovou jdou ke gramofonu. Natáèí ho. Oba páry opìt tanèí. TRUNÌÈKOVÁ Za pìt minut bych mìla vydávat obìdy. Je za pìt minut pùl. OSTATNÍ To nevadí, stejnì u¾ odcházíme. TRUNÌÈKOVÁ Poèkejte, mám nápad! Sundavá si vyznamenání a podkládá jimi kvìtináè. Vanìè-
Okluzní fronta
32
ková to zkusí. Nekejvá se. U¾ se nekejvá. VANÌÈKOVÁ To je NEUVÌØITELNÉ. Konec. V¹ichni odcházejí.
20. prosince 1989
JÉE, SLUNÍÈKO
OSOBY: KAREL VEØEJOVSKÝ JIØÍ VØEDÍK ING. ALEXANDER ®LOUTAN KRÁSNÁ BEDUÍNKA PAN PETR
Jée, sluníèko
34
KONEC TRILOGIE VE ÈTYØECH OBRAZECH Trosky letadla. ®havé arabské slunce, torza lidských tìl. PAN PETR Dobrý veèer mìsíci. Dobrý veèer nebe, které jsi naplnìno pøedtuchou. Nashledanou slunce, ty které vra¾dí¹ nevinné a dennì nás obdarovává¹ aureolou ¾ivota. Buï zdráv já, který jsem vládcem v¹eho písku. Sláva dne¹nímu veèeru. Vítr se kdesi zastavil, vzduch se zde jen zvolna prochází a zdá se býti protkán tì¾kým brokátem. Rohy vesmíru jsou se¹ikovány ve støehu. V¹e je pøipraveno k dramatu. Rytmus diktuje srdce. Tma. Na troskách letadka sedí tøi podivnì namalovaní chlapíci. Jsou to klauni? Dlouhé ticho. V¹ichni jsou èímsi velice zaujati. VØEDÍK Myslíte ¾e je to jisté? ®LOUTAN Sly¹eli jsme ho pøeci v¹ichni. VØEDÍK Ale já stejnì, nevím: : : Mo¾ná to byla fata morgana. ®LOUTAN Fata morgana: : : V¾dy» nám odpovídala na dotazy. VØEDÍK Asi je to opravdu jisté. Kolik nám zbývá èasu pane in¾enýre? ®LOUTAN Tì¾ko øíct v tomhle vedru. VØEDÍK Cítíte v sobì nìjaké rozkladné procesy? ®LOUTAN Zatím ne, dìkuji za optání. VØEDÍK po dùkladné úvaze Asi bychom nemìli moc jíst, ¾e? ®LOUTAN Proè myslíte, pane,: : : pane? VØEDÍK Vøedík. Zastaví se v polovinì sálu s napøa¾enou dlaní. ®LOUTAN Tì¹í mì, ®loutan. Strne v té¾e poloze. VØEDÍK Máte pìknou kravatu. ®LOUTAN Odkud to víte? VØEDÍK Máte ji na krku.
Jée, sluníèko
35
®LOUTAN Ach tak. Oba se rozchází na svá pùvodní místa. VØEDÍK Tedy vy si opravdu myslíte, ¾e je to jisté. ®LOUTAN Naprosto. VØEDÍK A pan Veøejovský Pane Veøejovský, co vy si o tom myslíte? VEØEJOVSKÝ stydlivì se zasmìje na oba pány Poøád si nemù¾u zavázat botu. ®LOUTAN Pane, to nemyslíte vá¾nì. Po tom co jsme se dozvìdìli, se staráte o boty, o nìjaké staré køusky ! VEØEJOVSKÝ Co jsme se dozvìdìli? Pojïte mi pomoct. VØEDÍK jde k nìmu Máte stra¹livì køivé nohy. S pracovním zápalem: Sundejte si tu botu. Zavá¾i vám ji a pak si ji nasadíte pomocí l¾ice. VEØEJOVSKÝ S pomocí jaké l¾ice? To se mi nezdá VØEDÍK tahá Nejde to. Pojïte mi pomoct, pane in¾enýre. ®LOUTAN tahá On má ty nohy opravdu záludnì esovité. VØEDÍK Zaberte pane in¾enýre. Tahají a¾ utrhnou panu Veøejovskému nohu. Ten se na to smutnì dívá. VEØEJOVSKÝ A jak chcete nyní pou¾ít té l¾ice, pane Vøedík? ®LOUTAN Bo¾e, u¾ to zaèíná? Co s ním udìláme? VØEDÍK Tady snad pomù¾e jedinì pan Petr. Pane Petr, co máme dìlat? PAN PETR pøichází, vypadá jak kouzelný dìdeèek Zbylo mi na¹tìstí trochu ¾ivé vody z dob zimy. VØEDÍK Ale my jsme PAN PETR Já vím chlapci. Ale na nohy to pomáhá. Poleje panu Veøejovskému koleno a ten vytáhne opravdovou nohu v prou¾kované bílo-èervené pono¾ce, podìkuje, v¹ichni se záøivì usmívají, dlouhá pauza: Tak já pùjdu. Odchází. :::
:::
:::
:::
Jée, sluníèko
36
VEØEJOVSKÝ Budeme si muset dát na takové situace pozor. Mohli bychom si utrhnout i mnohem dùle¾itìj¹í èásti tìla. A to by bylo velmi nepøíjemné, obzvlá¹tì za na¹í situace. ®LOUTAN Tedy vy chápete na¹i situaci? VEØEJOVSKÝ Samozøejmì. Je jen jediné vysvìtlení, jak je mo¾né, ¾e letadlo dopadlo tak jak dopadlo a my jsme tady. VØEDÍK A ®LOUTAN Ano? Posloucháme vás. VEØEJOVSKÝ pateticky Jsme mrtví. Hudební, osudový motiv. ®LOUTAN To samé nám pøed chvílí øekl i ten létající pán. Je to logické. VØEDÍK Ale zatím nehnijeme. Pauza. To je dobré, ne pane in¾enýre? ®LOUTAN Jsme mrtví teprve krátkodobì. VEØEJOVSKÝ Musíme se stáhnout do nìjakých studenìj¹ích krajù. Nejradìji do nìjaké ledovcové jeskynì. VØEDÍK Ale tam bude hrozná zima. ®LOUTAN Výborná my¹lenka. Zima velice zpomaluje hnilobné procesy. VEØEJOVSKÝ Budeme mrtví je¹tì spoustu let. Jsme zachránìni! Tma. Opona. Druhý obraz: V¹ichni jsou na svých místech z prvního obrazu. VØEDÍK Tak na co je¹tì èekáme? ®LOUTAN Nemáme vodu. VØEDÍK Na co vodu? V¾dy» jsme mrtví. ®ízní neumøeme. ®LOUTAN Kdybychom vy¹li z tohoto stínu, slunce by nás vysu¹ilo na kost po sto metrech. Potøebujeme vodu na chlazení. VØEDÍK To je zvlá¹tní: : :
37
Jée, sluníèko
VEØEJOVSKÝ Co? To je pøeci známá vìc, ¾e i mrtvý mù¾e zajít ¾ízní. VØEDÍK Mrtvoly mají toliko podobných starostí jako lidièky VEØEJOVSKÝ Ach ten ná¹ malý mudrc Nyní máme jedinou nadìji. Musíme ulovit èmuchaèe vody. Potom vyhrabeme studnu. ®LOUTAN Myslím, ¾e je mo¾né èmuchaèe dokonce vyrobit. VØEDÍK Opravdu? ®LOUTAN Úspìchy vìdy jsou nekoneèné. VEØEJOVSKÝ No dobrá, pokuste se o to. My se ho tady s panem Vøedíkem pokusíme najít v pou¹ti. VØEDÍK Potom ho budeme muset ochoèit a vycvièit. VEØEJOVSKÝ Vím. Proto máme nejvy¹¹í èas, abychom vyrazili. VØEDÍK Ale vy jste øíkal, ¾e nemù¾eme opustit stín, který nám poskytují trosky letadla. Vyschneme. VEØEJOVSKÝ spiklenecky Nebojte se pane. Vyrobíme si dùmyslná stínítka. Odcházejí. ®LOUTAN Tak jsem tu tedy zùstal sám. Právì teï je tøeba výjimeènì pøemý¹let. Nikdy jsem o ¾ádném èmuchaèi nesly¹el. Je to ¾ivoèich? Je to pøístroj? Mám ho vyrobit èi vyrodit, to je otázka? Musím se uklidnit. Musím se soustøedit. Ale jak mám být klidný, kdy¾ mì tak pøí¹ernì bolí hlava? ®e by èervi? Jistì si u¾ pochutnávají na mém mozku. To je pøí¹erné. Nejradìji bych vzal kus silného provazu a povìsil bych se na nejbli¾¹í vìtev. Jen¾e taková slast je upøena nám mrtvým høí¹níkùm. Snad kdybych si urazil hlavu, vy¹krábal mozek, vytrhal v¹echny vnitønosti, snad tak bych se dostal nejrychleji do milostného stadia bìlostné kostry, kterou nic nebolí a netrápí. Nesnesu v¹ak takové bolesti, je to UTRPENÍ. Pøichází krásná, nádherná dívka s alabastrovou pletí a nosíkem pr¹ákem, spoøe odìná po beduínském zpùsobu. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Pane Dobrý den a sláva pou¹ti, pane. ®LOUTAN Co tady dìláte? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Já Mùj otec vám neøekl, ¾e tu s vámi strávím nìjakou dobu? Nepo¾ádal vás :::
:::
:::
:::
38
Jée, sluníèko
o to? ®LOUTAN Jakou dobu. Co to má znamenat? Máme pøíli¹ málo èasu. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Myslím dva týdny. ®LOUTAN Zbláznila jste se? Chcete nám znièit ¾ivot? KRÁSNÁ BEDUÍNKA ®ivot? ®LOUTAN ®ivot nebo smrkot, na tom nezále¾í. Budete muset nejpozdìji zítra odejít. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Co dìlají va¹i pøátelé? Mo¾ná ¾e by ®LOUTAN Sednìte si prosím vás a buïte zticha. Potøebuji pøemý¹let. ®loutan se sna¾í pøemý¹let, K.B. se na nìj usilovnì a velice dívá. Nekolikrát se jejich pohledy setkají, ®loutan v¾dy uhne. Co asi K.B. zamý¹lí? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Máte pìknou kravatu. ®LOUTAN Odkud to víte? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Máte ji na krku. ®LOUTAN Zatím. Brzy si ji pøivá¾u na nìjakou vìtev. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Dobøe víte, ¾e to nejde. ®LOUTAN zmatenì Co¾e, vy mi rozumíte, vy Prosím nevím proè. KRÁSNÁ BEDUÍNKA po pauze Není tady ¾ádný strom. ®LOUTAN Mohla byste mi ji podr¾et. KRÁSNÁ BEDUÍNKA opìt ïábelský pohled z oèí do oèí K.B. má v oèích velmi vyèítavý výraz. Chtìjí si tihle lidé ublí¾it? Pøichází Vøedík a Veøejovský. Veøejovský pøijde ke své botì. VEØEJOVSKÝ Nerozumím tomu, ale rozvázala se mi bota. VØEDÍK V¾dy» má¹ pono¾ku Karle. ®LOUTAN vzpamatuje se Vy si tykáte? :::
:::
:::
:::
:::
39
Jée, sluníèko
VØEDÍK Ne. K Veøejovskému: Já jsem ? VEØEJOVSKÝ k ®loutanovi To má¹ tak Jindøichu, obèas se mu zdá, ¾e ve mnì poznává jednoho pøítele z mládí. Je to smì¹né. Byla to ¾ena. Je u¾ mrtvá. ®LOUTAN Nejsem Jindøich. VØEDÍK A kdo je tamhleta dáma v nádherných ¹atech. Pøipomíná mi moji matku tìsnì pøed tím, ne¾ jsem se narodil. Jsem ji¾ mrtvý. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Myslím, ¾e se tedy nemusíme pøedstavovat. VØEDÍK Jste mrtvá? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Nevím. Já VEØEJOVSKÝ Nìco jsem vám pøinesl. Podává jí vìtévku s kvìtinou - je dokonale odporná - ta vìtev. KRÁSNÁ BEDUÍNKA velice mile a stydlivì se usmívá Je odporná. Kde jste ji na¹el. Myslela jsem, ¾e tu nejsou ¾ádné stromy. VEØEJOVSKÝ velice mile Také jsem si to myslel. Po chvíli: Nechcete si ji zkusit? Myslím, ¾e by se nádhernì hodila k va¹im ¹atùm. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Nenosím takové doplòky. Po chvíli: Mo¾ná pozdìji. ®LOUTAN ke K.B. Nemohla byste laskavì na chvíli odejít. Musíme s pány probrat nìco dùle¾itého. VØEDÍK Ale to snad nebude nutné. K.B. odchází. Poèkejte, vy pøicházíte z nìjaké oázy? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Proè se ptáte? VØEDÍK Mysel jsem si jen Oázy jsou toti¾ také velice krásné. Já miluji tì¾ké a studené fíkové listy, jimi¾ pomalu a zádumèivì pohybuje starý a unavený vítr KRÁSNÁ BEDUÍNKA Byl jste tam nìkdy? VØEDÍK Ne. ®LOUTAN Jiøí, pojï sem. VØEDÍK ke K.B. Zatím, nashledanou. Vrací se k ®loutanovi. My si tykáme? :::
:::
:::
:::
:::
40
Jée, sluníèko
®LOUTAN Já nevím. VEØEJOVSKÝ Promiòte, ale myslel jsem, pane in¾enýre, ¾e jste se chtìl bavit o nìèem výjimeènì dùle¾itém. Tedy: my s panem kolegou jsme vodního èmuchaèe nena¹li. ®LOUTAN Ani náznak? Nevidìli jste ani stopu? VØEDÍK Pùvodnì jsme mysleli, ¾e èmuchaè je ji¾ mrtvý ®LOUTAN Èmuchaè vymøel? Bo¾e, to snad není mo¾né. VEØEJOVSKÝ Poèkej, Sa¹o. Potom jsme nìco zahlédli. Bylo to bílé a prùzraèné, pohybovalo se to jen tìsnì nad povrchem pou¹tì a zùstávaly za tím jemné, pìtiprsté stopy. Sledovali jsme to skryti dunami nìkolik dlouhých a horkých hodin. A VØEDÍK Potom nám to uteklo. VEØEJOVSKÝ k ®loutanovi Neví¹ co by to mohlo být? ®LOUTAN Nevím. Já jsem také nic nevymyslel. VEØEJOVSKÝ Jenom tu hnijeme. Opravdu nevím, jak tohle dopadne. VØEDÍK Zachráníme se. Jsem si tím jist. Tma. :::
:::
Tøetí obraz. Na scénì sedí K.B. Má na sobì vìtévku. Pøichází Vøedík. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Pane Jiøí, kam jdete? Nemìl byste chvíli. VØEDÍK Já: : : KRÁSNÁ BEDUÍNKA Ráda bych: : : VØEDÍK Nemohu jít blí¾e. Jak jistì dobøe víte, hniji. Opravdu nejsem cítit pøíjemnì. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Tak tedy zùstaòte tam, kde jste. VØEDÍK Chcete, abych vám nìco øekl? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Nesly¹ím vás, mluvte víc nahlas.
Jée, sluníèko
41
VØEDÍK Víte, docela se tì¹ím, a¾ trochu ohniji a opadá mi zbyteèné maso. Pateticky: V¾dycky jsem si pøál mít jen jednu ruku a na ní: jeden prst. Tím by mi ¾ivot neprotek. Hudební osudový motiv. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Máte tu pøí¹erný nepoøádek, mo¾ná bych mohla trochu poklidit. VØEDÍK To je jedno, budu chvíli pozorovat horizont. Mo¾ná se mi podaøí nìkde zahlédnout èmuchaèe. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Nemohla bych se tam takhle dívat. Pálí mne oèi. Oba se dívají do svìtel. Hudba. Pomalu zavírají oèi a natáèí k sobì hlavy, pravdìpodobnì k polibku. Blí¾í se blí¾í, ale najednou co to, Vøedíkovi odstávají k¹andy a jakási podivná síla ho táhne dozadu. Je to pan Veøejovský, který ho dr¾í a nikdo neví jak. Odtáhne si ho k sobì, K.B. stále dr¾í strnulá. VEØEJOVSKÝ k Vøedíkovi U¾ jsme tady, pane Vøedík. VØEDÍK To jsem opravdu rád. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Vy jste byli pryè? ®LOUTAN pøichází Samozøejmì. Hledali jsme èmuchaèe vody. Závisí na nìm celá na¹e pøí¹tí existence. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Já vím. Va¹e situace opravdu není jednoduchá. VØEDÍK Pojïme radìji spát. Dne¹ní den je pøíli¹ dlouhý. ®LOUTAN Pane Vøedíku, spát, spát mù¾ete v hrobì. VØEDÍK zjihle Tos nemusel, Sa¹o. VEØEJOVSKÝ No tak, chlapci. Nechte toho. Recituje: Je pozdní veèer, první máj. Veèerní máj. Zarazí se. Jdeme spát, je nejvy¹¹í èas. Tma, hudba. V¹ichni sedí jako v pøedchozích obrazech. Dívají se ka¾dý jinam. ®LOUTAN pøí¹ernì smutnì Je pryè. VEØEJOVSKÝ Proè mì asi opustila? VØEDÍK Musím ji najít.
Jée, sluníèko
42
®LOUTAN Jak jí mám øíct, aby pøi¹la zpátky? VEØEJOVSKÝ Budu o ni bojovat jako rytíø. VØEDÍK Je mi smutno. Hudební osudový motiv. ®LOUTAN Jiøí, podívej se, kde je, tys mìl v¾dycky nejlep¹í zrak. VØEDÍK Poèkejte, sehnìte se, odstraním si pásku z oèí a prozkoumám okolí. No tak, k zemi, nebo vás pøepálím jako seschlý troubel. Lehají si, Vøedík radaruje - a najednou! U¾ ji vidím, je nevím kde je, vidím ohromné jezero plné vody a na dnì, na dnì je støíbrný prsten, který musíme získat. VEØEJOVSKÝ To není problém. Já to jezero vypiju. ®LOUTAN Tak rychle ho¹i, nasednìte si na mì. Mým sedmimílovým krokem tam budeme v okam¾iku. Lezou na nìj, rùznì padají a tak podobnì, chacha, jdou. VEØEJOVSKÝ Kde to jsem? VØEDÍK Právì pøecházíme to ohromné vodní jezero, jak jsem vám øíkal. VEØEJOVSKÝ Ale pane ®loutan, vy jste ho pøe¹el suchou nohou. ®LOUTAN shodí je Letos je opravdu pøí¹erné sucho. VEØEJOVSKÝ A já mìl takovou ¾ízeò. VØEDÍK Nezdr¾ujte. Teï musím rychle najít støíbrný prsten. VEØEJOVSKÝ Vy víte proè? VØEDÍK pateticky Nikdo neví proè. VEØEJOVSKÝ Ani pan Petr? ®LOUTAN k Veøejovskému Nezdr¾ujte s panem Petrem. Lehá si. Jiøí podívej se poøádnì, musí¹ ho vidìt. VØEDÍK Ne, ne, radìji si vylezte vzhùru, myslím, ¾e prsten bude le¾et nìkde pøi zemi. ®loutan a Veøejovský vtipnì lezou po stìnách divadla. VØEDÍK U¾ ho vidím. :::
:::
43
Jée, sluníèko
®LOUTAN bere ho do ruky Mám ho! VEØEJOVSKÝ A támhle vidím princeznu. Objeví se princezna. Hudba. ®loutan vykulí oèi a s láskou nesmírnou blí¾í se k ní. Zdá se, ¾e kravata mu zùstala nìkde viset! Zatím to jde, kravata dr¾í v zákulisí, ale neustále se natahuje. Dojde a¾ k princeznì? Natahuje ruku s prstýnkem Cuk! Kravatu dr¾el pan Vøedík. Prstýnek upadl na zem. K.B. i ®loutan se na nìj velice smutnì dívají. ®LOUTAN Chtìl jsem vám dát prstýnek. Upadl. KRÁSNÁ BEDUÍNKA zvedá ho a nasazuje si ho V takovém ohromném mno¾ství písku ho u¾ nikdy nenajdeme. VØEDÍK Musíme u¾ jít. Je¹tì jsme nena¹li èmuchaèe vody. ®LOUTAN Poèkej! Mám to. Musíme to jenom øíct nahlas. Ona je Zcela v ¹oku, na pokraji zhroucení: Jistì. K ní: Prosím vás, je nìco nepochopitelného v na¹ich srdcích. Musím vás políbit. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Nepøibli¾ujte se. ®LOUTAN Pusinku! KRÁSNÁ BEDUÍNKA Varuji vás. ®LOUTAN blí¾í se na milimetry Prosím K.B. ustoupí krok zpìt, napøáhne prst jako pistol, ohromná rána, ®loutan se kácí k zemi. VEØEJOVSKÝ Co se mu stalo? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Puklo mu srdce. VØEDÍK Jak mu mohlo puknout srdce? V¾dy» byl mrtvý VEØEJOVSKÝ pateticky Jsme mrtví a pøesto umíráme To je zvlá¹tní KRÁSNÁ BEDUÍNKA Kdo vám øekl, ¾e jste mrtví? VØEDÍK Jeden pán. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Tady pan in¾enýr byl mrtvý a já, já ho zastøelila :::
:::
:::
:::
:::
:::
:::
:::
Jée, sluníèko
44
VEØEJOVSKÝ Jakou musíte mít ohromnou sílu KRÁSNÁ BEDUÍNKA To je nesmysl! Jste ¾iví, ¾iví, ¾iví! Pauza. Tedy a¾ na pana in¾enýra ®loutana. VØEDÍK Nemyslím, ¾e bychom ¾ili. KRÁSNÁ BEDUÍNKA kopne do ®loutana Podívejte, tenhle je mrtvý, ne vy. VØEDÍK Tak¾e to co bylo, byl ¾ivot? VEØEJOVSKÝ A proè jsme tak hnili? VØEDÍK Tak kdo je vlastnì ¾ivý a kdo mrtvý? A kde je èmuchaè vody? VEØEJOVSKÝ To snad abychom se zeptali pana Petra. Pane Petr! PAN PETR pøichází Co je? Aha, pan ®loutan má nìjaké problémy. Zbývá poslední kapka ¾ivé vody. No co se dá dìlat. Pokropí ho, ®loutan vstane. ®LOUTAN na K.B. Pane Petr, ona, ona je èmuchaè vody! PAN PETR Já vím, Sa¹o, ja vím. Je to moje láska. Hudební osudový motiv. KRÁSNÁ BEDUÍNKA Já jsem Jiøina Bohlerová, pane. S nìkým si mne pletete! PAN PETR To mì opravdu pøekvapuje. Myslel jsem VEØEJOVSKÝ Petøe, jsme ¾iví nebo mrtví? Já, já nevím Na K.B.: Poèkej Jiøino, kam jde¹? KRÁSNÁ BEDUÍNKA Já tu pøeci zùstávám. V pravidelných intervalech odchází a pøichází, Petr chodí za ní. V Hamletovském zmatku se ozývá v¹echno dokupy. Je to oèistec, je to ¾ivot nebo smrt? Je to divadlo. PAN PETR Poèkej Jiøino! KRÁSNÁ BEDUÍNKA Èekám. :::
:::
:::
Jée, sluníèko
45
Ticho. Vyjde pan Veøejovský. Má sprej s pìnou. Je to ¹ampón proti v¹ím. Ke ka¾dému pøijde a nastøíká mu pìnu na hlavu a omeje ho. Èlovìk podìkuje a vyndá svùj sprej. Nad hlavami divákù se rozsvítí cirkusový stan. Klauni prochází mezi lidmi a ma¾ou a mejou je pìnou. Trochu po sobì házejí pìnu a¾ jsou oni i diváci úplnì èistý. Hraje pohodová muzika. Stan je podivuhodnì barevný.
VEØEJOVSKÝ Je to OÈ! ®LOUTAN Je to Ï! VØEDÍK Je to HR! PAN PETR Je to JIØ! 20. øíjna l99l
ELENA ©TÌPÁNOVÁ sociální thriller
OSOBY: KAREL ANDREÁ©, ¹lechtic ZITA ANDREÁ©OVÁ, jeho ¾ena LÁSZLO KORNEL, ¹lechtic SABINA KORNELOVÁ, jeho ¾ena ELENA ANE®KA ©TÌPÁNOVÁ, slu¾ka
Elena ©tìpánová
47
JEDNOAKTOVKA U malého, pøesto masivního obdélníkového stolu, na nìm¾ stojí dva rù¾ové èínské porculánové hrneèky (pravdìpodobnì ji¾ prázdné), sedí mu¾ a ¾ena kolem pìtatøiceti let, jistì v¹ak mnohem mlad¹í. Hraje hudba, jak u¾ to v intelektuálních kusech bývá, je monotónní a má navodit znaènì tí¾ivou atmosféru. Mu¾ i ¾ena se tváøí jakoby právì popíjeli kávu, mu¾ dvakrát udeøí l¾ièkou o talíøek. Pøichází krásná slu¾ka, její¾ vìk pøíroda ponechala neurèeným, pøipou¹tìje tak vìt¹í libovùli re¾isérovu. ELENA Promiòte pane, ale zdálo se mi, ¾e jsem zaslechla zvuk zvonku. Byl v¹ak ponìkud podivuhodný, obvykle zvoníte tøikrát, ¾ádáte-li po mnì uspokojení va¹ich bì¾ných potøeb. Dnes v¹ak zvonek utnul ji¾ po druhém cinknutí. Stane se snad dnes veèer je¹tì nìco nepøedvídatelného? KAREL Nevím. Sám jsem pøekvapen. Snad ochabla mi pa¾e? ZITA Jen nebuï nervózní, miláèku. Je ji¾ veèer a tys celý den úmornì pracoval. Snad ani junák ve zdej¹í vesnici odrostlý nezvládl by toliko tì¾ké lopoty jako ty. Políbí ho. Myslím, ¾e vesnický vzduch ti jde k duhu. Usmìje se. Zrak má¹ jiskrnìj¹í a tìlo jako leopard. KAREL Jen ty ruce, kdyby je¹tì ELENA Nevím, zda se hodí, abych zde zùstávala. Dovolte mi prosím odejít, èi poslou¾it vám, máte-li nìjaké pøání. ZITA Ale Eleno. Nebuïte tak neosobní. Pøijeli jsme na zotavenou na venkov. Mezi prostý lid. Víte dobøe, jak mùj mu¾ venkovskému lidu rozumí a miluje ho. KAREL A miloval bych víc, kdyby mi bylo dopøáno stráviti zde více èasu. Chacha! K Elenì: No tak, Eleno, jen se posaïte. ELENA Snad bych vám mìla radìji pøinést Cauchy-Bolzanovy kapky a promasírovat va¹e ovadlé ruce. KAREL Ale ne. V¹e je v poøádku. Byla to opravdu jen pøechodná zále¾itost. Zvedne ruce nad hlavu. Vidíte, jak je mohu dát vysoko? ELENA Jste tak plný energie! KAREL Vidíte! A to jsem stár ji¾ tøiadvacáté léto! A má ¾ena! No jen se podívejte na je¹tì :::
Elena ©tìpánová
ZITA
48
svì¾í líèka. Tahá ji za tváøe. A to u¾ jí dávno bylo osmnáct.
Ale Karle! Smìje se. Musím se vám s nìèím svìøit Eleno! Dnes mají pøijít Kornelovi a tak jsme se s mu¾em trochu pøipravili. Víte, není to docela pøírodní, ale pou¾íváme jen èínskou kosmetiku. Vlastnì je v¹e vyrobeno pouze z umìlých køídel bourcù moru¹ových. Myslím, ¾e je to celkem ¹ik. Chichtá se. KAREL No tak se u¾ posaïte Eleno. ZITA A víte co, já za vás odnesu kávové ko íky, ¾e máme dnes ten slavný den a jistì se nalítáte a¾ do pùlnoci. ELENA Ale paní Zito ZITA Nic, nic zlato, je to pro mne pøíjemné povyra¾ení. Bere ¹álky a odchází. KAREL dlouze se dívá na Elenu Tedy Eleno, mo¾ná to nebyl tak odta¾itý návrh, ten vá¹ minulý. Jste opravdu tak dobrou masérkou jak jste naznaèovala? ELENA Pane, jistì bych vám nenabízela slu¾by, kterých nejsem schopna. KAREL No tak, neurá¾ejte se hned Eleno. Nechtìl jsem se vás nikterak dotknout. Tedy alespoò v jistém slova smyslu. ELENA Nezlobte se pane, ale nerozumím vám. Pou¾íváte pøíli¹ slo¾itých my¹lenkových konstrukcí a já jsem jen prostá ¾ena. KAREL To vím Eleno a velmi si toho na vás vá¾ím. Uvìdomuji si do jak banální situace jsme byli osudem postaveni. Vy zcela prostá hospodýnì a já bøitký aristokrat. A pøesto mám s vámi pocit ZITA ze zákulisí Eleno pojïte sem prosím vás, nemohu otoèit s kohoutkem horké vody. ELENA Ano paní Ozve se rána støepù. ZITA U¾ není tøeba. Neobtì¾ujte se a zùstaòte v hlavním pokoji, støepy zde ponechám pro psa. ELENA Ale paní Zito, nemám vám alespoò rozsvítit na chodbì? ZITA Snad pozdìji. Pùjdu se nyní pøevléknout do svého køídla. :::
:::
:::
Elena ©tìpánová
49
KAREL Doufám, ¾e to stihne døíve ne¾ pøijdou Kornelovi. Byla by pro ni ¹koda, kdyby nevidìla vcházet Lászla. V¾dy tak obdivovala jeho ¹iroké plece. ELENA pøechází k obrazu v pozadí Pane, pane, vidím, ¾e sedíte a je to zajisté ode mne veliká troufalost, ale nemohl byste mi ukázat Lászla na této fotogra i? Tak ráda bych ho poznala! KAREL V¹ak ho ji¾ brzy poznáte. Ka¾dou minutou by mìl být zde. Ostatnì na té fotogra i stejnì není témìø vidìt, nebo» stojí pøímo za mnou. ELENA Ale to mì mrzí Co kdy¾ si ho spletu s nìkým úplnì cizím? KAREL To nepøedpokládám.Bujaøe, mírnì: Ale víte co Eleno, pojïte sem ke mnì. Mám zde jinou fotogra i pana Kornela. ELENA Ach kde? Jsem tak zvìdavá. KAREL vytáhe z ¹u íku fotku Tady. Jen hleïte. ELENA To je pan Kornel? A co to dìlá? KAREL Utíká z Paøí¾e pøed Komunou. Komunardi ti nás hnali. ELENA A kde jste vy? KAREL Já, proè já? ELENA Øíkal jste, ¾e VÁS hnali. Tak koho je¹tì? Nenapínejte mì tolik. KAREL Nevzpomínám si. Je to ji¾ více ne¾ pùldruhého léta. A kde je vùbec moje ¾ena? Je ponìkud unavující jak se stále chodí pøevlékat do svého køídla. ZITA pøichází Tady jsem miláèku. Je obleèena zcela novì, s malým køídlem na levé lopatce. A kdo je tohle, lásko? Na fotogra i: Ach, neodpovídej a nech mne prosím hádat. Pøemítá. Tak to by, ale to asi ne, ty vlasy, ale ano ty vlasy, miláèku u¾ to mám, ty vlasy vlající svobodnì do vìtru, nejsi to snad ty drahý jak prchá¹ pøed komunardy? KAREL To se mi snad zdá. Ty, moje ¾ena a nepozná¹ mne, svého mu¾e!? ZITA Ale v¾dy» jsem tì poznala! ELENA Jen¾e paní to není vá¹ mu¾. Je to Lászlo Konrád, vá¹ rodinný pøítel. :::
50
Elena ©tìpánová
ZITA
Ale ten nikdy nebyl v Paøí¾i. KAREL ironicky Tak asi jenom bì¾el kolem. Mo¾ná tam jen vedla tra» nìkteré z tìch jeho sportovních exhibic, kterým se tak rád oddával ne¾ mu praskla achillova ¹lacha. Zito, nebuï smì¹ná, musím to pøeci vìdìt líp ne¾ ty, znám Lászla ji¾ z dob studií. ZITA Dobøe Károl. Asi má¹ pravdu. Nevìdìla jsem, ¾e jste byli s Lászlem spolu¾áci. KAREL Spolu¾áci? Podívej se na mé kouty! Jsou o dobré dvì stopy hlub¹í ne¾ jeho. Mohl bych být jeho uèitel. A dobrý uèitel. ELENA Kdyby nám tak pan Kornel vyprávìl nìco o Paøí¾i! Nikdy jsem tam nebyla, ani za Komuny. Byla jistì velkolepá. A¾ pøijde, urèitì se ho musíme zeptat, zdalipak tam byl. Jen aby to u¾ bylo. KAREL Chcete postavit slovo mu¾e proti mu¾i. Radìji mlète a servírujte. Podá Elenì s ¹u íku raketu a míèek, sám si vezme druhou. Hrají ping-pong, posléze hraje Karel sám a bìhá kolem stolu. Na závìr se napøáhne a dá hroznou smeè. Radostnì: To jsem se zabil! ZITA pøivine se k nìmu Mám tak ráda tvùj smysl pro sport. ELENA Pane, jste celý zadýchaný. ZITA Pøesnì takhle býval zadýchaný Lászlo po svých bìzích. KAREL Byl to v¾dycky podivín. Spí¹ plebejec ne¾ aristokrat. Ozve se dvakrát zvonek. ELENA Promiòte, jdu otevøít. Odejde. KAREL To bude Lászlo. V¾dycky zvonil dvakrát. Pauza. Neví¹ jestli dnes pøijde se Sabinou? ZITA Co¾e sis tak náhle vzpomnìl na Sabinu? V¾dycky si na ni zapomínal. Dokonce jsem mìla kdysi pocit, ¾e za tím v¹ím se cosi skrývá KAREL No to je absurdní. To, èím si nás, milá, nyní obdaøila, je rudimentární demagogie. A co tvùj vztah ZITA Nesna¾ se mì ranit. :::
:::
Elena ©tìpánová
51
KAREL Vím dobøe jak si køehká a hysterická. Sna¾ím se tì nezraòovat ji¾ dobrých tøináct mìsícù. Ale nìkdy mám pocit, ¾e se opravdu neudr¾ím. Jak plovati mám po klidné hladinì, abys mne vzápìtí neobvinila, ¾e pa¾emi rozpoutávám tajfun? Jsem snad já zodpovìdný za skutky moøských bìsù, jich¾ tolik obává se tvá malá du¹ièka? Jsem snad já vinen v¹ím? ZITA Jsi zlý. Býval si takový tichý KAREL Samozøejmì má¹ pravdu. Jsem pøíli¹ starý na to, abych mìl èas na toleranci. Co bylo, bylo. Nechme toho. Pauza. Byl bych nerad, kdyby nás Lászlo se Sabinou na¹li v tomto rozpolo¾ení. Vùbec, proè tady je¹tì nejsou? Zazvoní dvakrát na zvonek ELENA Ano, pane. KAREL Uveïte Lászla se Sabinou. ELENA To nelze pane. Je¹tì nepøi¹li. KAREL Tak kdo to teda zvonil? ELENA Jakýsi pocestný. Ptal se na cestu na nádra¾í. KAREL Jaký pocestný? Tady nejsme ve Vi¹òovém sadu. Pøí¹tì na nìj pus»te psy, ti mu poradí, kudy odtud vede cesta. ELENA Psi jsou v kuchyni, pane. ZITA jízlivì Nechce¹ na nì miláèku pustit pocestného? A» si to rozdají v rovnocenném boji. Jistì by ses velice dobøe bavil. Pauza. Jak si se zmìnil od té doby, co sis pøetrhl achillovu ¹lachu KAREL Skuteènì. U¾ mì to zase bere. Pùjdu si dát radìji horkou koupel do svého køídla. Odchází ¹ouravým krokem, hudba hraje cosi smutného nemelodického. ZITA k Elenì O èem jste se to bavila s Karlem, kdy¾ jsem byla odnést nádobí? ELENA Nebylo to nic dùle¾itého. Pauza. Mohu vás uèesat? ZITA Je pøíli¹ pozdì. Nestojí to za to, na tu krátkou chvíli. ELENA Ráda vás èe¹u, paní. :::
:::
Elena ©tìpánová
ZITA
52
Opravdu? ELENA Máte tak jemné vlasy. Ráda se jich dotýkám. Zdá se mi potom, jak mnì va¹e jemnost zachvacuje koneèky prstù, jako i já bych byla nìco jiného ne¾ jsem, jako bych se nenarodila zde v podkrovní svìtnièce chudé hospodyni va¹í ctìné rodiny, ale tøebas jako vy, v krásném ebenovém pokoji panského ¹pitálu v Jaromìøi. ZITA s pochopením, radostnì Jsi tak dokonale kýèovitá, Eleno! Jsi tak opravdová, tak skuteèná. Tak èistokrevný kýè, jakým jsi, by si nevymyslel ani Balzac. Jak mìlká musela být du¹e, která tì stvoøila. Byl to pouhý pastevec èi vydìdìný král? Pauza. Ach promiò, jistì mi nerozumí¹. Tak pojï sem a uèe¹ mì, kdy¾ po tom tolik tou¾í¹. ELENA Dìkuji paní. V¾dycky jste na mne tak milá. Nemyslete si, vím, ¾e mùj pùvod, jakkoliv tajemný a prostý, pøiøkl mi jisté meze, nad nimi¾ v mém mozku není nic ne¾ milosrdná temnota, abych tak øekla, jsou horizonty, kterých mi není mo¾no dosáhnout, ale dobøe chápu va¹i dobrotu a lásku, kterou mì obdaøujete a jsem vám za ni vdìèna. Pauza. Hle, ji¾ jste uèesána. ZITA Dìkuji. Ov¹em zdá se, jako by bìh dne¹ního veèera zpomaloval se v dlouhých promluvách jeho úèastníkù. Zde pøeci nejsme ve loso ckém krou¾ku zdej¹ího Sokola, ale na veèírku, kam jen zatím nikdo nezavítal. Nevìøím, ¾e tok ve¹kerého dìní zastavil by se docela. Fanfáry jak královská znìlka - tam tadám tadám, pøichází ¾ena, která je mo¾ná podobná Zitì, mo¾ná je úplnì stejná, ale zatím to úspì¹nì kamu uje a je to Sabina. SABINA To ví¹, ¾e ne sestøièko. Jsem tu pøece já, abych rozdávala úsmìvy na v¹echny strany a zamotávala aférky mezi cizími i svými. Zito! ZITA Sabino! Obejmou se. SABINA Hle, Elena. Podá jí ruku. Je¹tì stále slou¾íte tìm dvìma potemníkùm ¾ijícím v rozpadajícím se domì? Stále vás je¹tì krmí jen ¹i¹kami s mákem! ELENA Dìkuji za optání, paní Sabino. Nevím naè nará¾íte. ZITA Je to ale husa! Smích. Nìkdy mám pocit, ¾e bychom tu bez ní popukali smutkem. K Elenì: Pøineste víno, Eleno. A a» je èervené jak va¹e oèi. Smích, Elena odchází; k Sabinì: Jak dlouho jsme se nevidìli? Nejsou to u¾ snad celá léta? Nebo snad dny a hodiny? A vùbec, kde má¹ Lászla?
Elena ©tìpánová
53
SABINA ©el se vykoupat. Øekla bych, ¾e byl celým dnem ponìkud zmoøen. ELENA Zmoøen SABINA Spí¹ pokryt prachem cesty. Sedìl celou dobu vedle koèího na kozlíku, aby mohl lépe pozorovat krajinu. V¾dycky se musím smát tìm jeho romantickým nápadùm. ZITA Jsi na nìj pøíli¹ tvrdá. Snad by si zaslou¾il více pochopení. SABINA Ten dìtina? Ji¾ mne nudí jeho modrá krev a u¹lechtilé cíle. Copak musí být v¹echno naopak? Je opravdu nutné, aby ten nejurozenìj¹í choval se nejobyèejnìji, by dokázal, ¾e neèiní mu nijakých problémù za¹lapat sám sebe do hroudovité zemì? Ach ty jeho plebejské manýry! ZITA Køivdí¹ mu. SABINA Ty køivdí¹ mì. Ale odpou¹tím ti. Sama to nemá¹ lehké. Vyrovnat se v¹emi úspìchy jich¾ tvùj mu¾ dosáhl. ZITA Pøestávám mu rozumìt SABINA Nikdy jsi mu nerozumìla. ZITA Promiò Sabino, ale ná¹ rozhovor nevede nikam. Nemám ¾ádnou chu» poslouchat tvé vyprávìní, jak Lászlo vytloukl tvùj poslední veèírek pohrabáèem a pak tanèil nahý v krbu. Sly¹ela jsem to ji¾ tisíckrát a má poèáteèní nechu» zmìnila se v posvátnou hrùzu a hysterický smích, je¾, obávám se, by se èasem mohl zmìnit v pobavený, nebo snad ¾ádostivý? Jak je to smì¹né. SABINA Tvoje nesnesitelnost spoèívá v tom, ¾e v¹e, co je mezi mnou a mým mu¾em, není utajeno ani tobì. Bohu¾el souvislosti ti unikají. Zná¹ v¹echnu pìnu na vrcholcích vln, nikoliv v¹ak propadla mezi nimi, z nich¾ vystrkují hlavy moøské bestie. Pøichází Karel v ¾upanu a s vlhkými vlasy. KAREL Miláèku nepùjèovala sis mùj osou¹eè vlasù? V¾dycky stál pøímo pod zrcadlem. ZITA Mo¾ná si ho pùjèil Lászlo. KAREL Lászlo u¾ pøijel? A Sabina? Tady je. S úsmìvem: Promiò Sabino, ¾e jsem si tì nev¹iml, mám je¹tì oèi plné mýdla. Tak, vítej u nás doma. Políbí ji. ZITA Pùjdu se ti podívat po osou¹eèi, Káról. :::
:::
Elena ©tìpánová
54
KAREL Jsi milá. Nechci být malicherný, ale ví¹ jak nemám rád, kdy¾ mé hygienické potøeby u¾ívá nìkdo jiný. ZITA Vím. Dojdu za Lászlem a zaøídím to. Doufám, ¾e tvá osu¹ka bude je¹tì suchá. Odchází. KAREL k Sabinì Ach Sabino, jste dnes tak okouzlující, rád s vámi mluvím, rád vás poslouchám. Proè mlèíte? SABINA Co mám øíct? Èekala jsem v¹echno úplnì jiné. Urèitì ne, ¾e mì pøijde¹ uvítat v ¾upanu. KAREL Ale kdy¾ k tomu ¾upanu pøidám vykání a trochu grácie, která mi opravdu není nevlastní, dostává celá situace jistou, øekl bych orientální pùsobivost. Nezdá se ti? SABINA Si komedijant. Nechtìj vracet, co není. KAREL Co není, není. Co není, nelze vrátit. Pøichází k ní. Chci vrátit to, co bylo. SABINA Nemám ráda, kdy¾ mì chytá¹ za slovo. Jsi jak ¹patná postava z dobré divadelní hry. Jsi tak povrchní. Otáèí se. KAREL A není to pøesnì naopak? Nejsem já perlou v tomto bahnì, kterým se musíme nezávisle na své vùli brodit, jsa sem zasazeni slabomyslným stvoøitelem a tvùrcem? Polo¾í ji ruce na ramena a velice nì¾nì dopoví: Odpovìz mi. SABINA Nevím. Bojím se tì. Nìkdy mám pocit, ¾e jsi to ty, kdo s námi pohybuje¹ v této zamotané høe. KAREL Já? Byla-li by to pravda, øekl bych: Polib mì.Nahýbá se k ní. SABINA uhne Vidí¹ a je to pravda. KAREL Co? SABINA Øekl jsi to! KAREL Ale tys mne nepolíbila. SABINA Proto¾e si nechtìl.
Elena ©tìpánová
55
KAREL Já, ¾e bych nechtìl? Tomu snad nevìøí ani nejpitomìj¹í komár v této cele! Jsem rozru¹en jak ¹icí stroj. Prosím tì nenu» mne, abych udìlal nìco zlého. SABINA V¾dy» jsem docela hodná. KAREL Hodná! Ví¹ dobøe co si ze mne udìlala! Je to jen dva roky, slunce svítilo, vzduch byl tak mdlý jak dnes, tys pøicházela a já, já byl jen zapatlaným pøedobrazem lidstva. Je¹tì ne mu¾em, je¹tì ne opicí, byl jsem obyèejným jeskyním dinosaurem, který nikdy neokusil slast ¾enského tìla a nezbývá mu ne¾ chabá nadìje, ¾e vývoj urychlí se ïábelským tempem a on navzdory usudu nevyhyne. SABINA Prosím tì nekøiè. KAREL klidnì Tys mùj ïábel. Jak mám rád tvou konformní du¹i a tu tvoji sexuelní pøita¾livost. Líbá ji. Sabina ho odhodí. Pøichází Elena, podává Karlovi ruèník. ELENA Va¹e osu¹ka, pane. Máte vlhké vlasy i èelo. Veèery nejsou u¾ tak ¾havé, jak bývaly. KAREL Ano, je tu chladnìji, ne¾ jsem èekal. Bere si osu¹ku. Jdu se osu¹it. Odchází. ELENA k Sabinì Promiòte paní, ale zdáte se mi rozru¹ena. Mohu vám nìjak pomoci? SABINA Pokud si dobøe vzpomínám, mìla jste pøinést víno. Pøichází mu¾ v ¾upanu, je mlad¹í, ponìkud krásnìj¹í ne¾ Karel, ov¹em má s ním pøinejmen¹ím nìkolik (mnoho) podobných rysù, co¾ umnì zakrývá a je to Lászlo. LÁSZLO Nìkdo mi odnesl osu¹ku. Nebyla jste to vy Eleno? ELENA Ano, ale paní Zita øíkala SABINA Paní Zita øíkala, abyste pøinesla víno. ELENA Ano, to øíkala, ale potom SABINA Dojdu tam radìji sama. Naprdle. Mám u¾ dost té va¹í tuposti. Odchází. LÁSZLO Jde¹ mi pro osu¹ku? Ozve se zvuk ¹puntu vyta¾eného z lahve. K Elenì: Je dost tvrdá, co? ELENA Nevím, ke mnì byla v¾dycky milá. :::
:::
Elena ©tìpánová
56
LÁSZLO Milá? Dnes vás urazila ji¾ nejménì - ètyøikrát. ®e byste to opravdu nechápala? Pro sebe: To se mi nezdá. K Elenì: Ostatnì, to teï není dùle¾ité. Slíbila jste mi, ¾e mì namasírujete. Tak pojïte rychle ke mnì, mám svalovinu je¹tì prohøátou z koupele. Pùjde to jistì dobøe. ELENA Promiòte pane, nejsem na to pøipravena. Lehnìte si na stùl, dojdu si zatím pro emulzi. LÁSZLO ®ádnou emulzi! Vá¹nivì: Zaèni nebo ztuhnu. ELENA No prosím. Zaène ho masírovat, masíruje velice jemnì a odta¾itì. Po chvíli: Ach je tu takové tí¾ivé ticho. Starý dùm plný pøízrakù. Ach pane Lászlo, nemohl byste to ticho nìèím vyplnit, myslím nìjakou promluvou èi historkou? Vím, bylo by pøíhodnìj¹í abych bavila já vás, ale nezvyklý pohyb mne vyèerpává natolik, ¾e se mi nedostává dechu. LÁSZLO To ticho jsem vyvolal naschvál, ale nebojte se, nebudu vám vysvìtlovat proè. Anebo ano. Mám u¾ dost pitomých delikates. Zachtìlo se mi poctivého ¾itného chleba s tvrdou kùrkou. Chápete. Pauza. Asi ne. Pokusím se vám to vysvìtlit oèima. Otoèí se na ni a z oblièeje vytvoøí zamilovaný pohled. ELENA Ano, ano, ano! Vidím vám v oèích jemný francouzský ¹arm. Hvìzdièky a bublinky, jak kdyby právì vyskoèily ze ¹ampaòského! Ach, jsem tak napjata. Vyprávìjte u¾, jaké to bylo v Paøí¾i. LÁSZLO V jaké Paøí¾i? O èem to mluvíte? ELENA O Paøí¾i pøece! Jak jste utíkal pøed komunardy! Støíleli po vás? No tak, nenechte se prosit. Já tak miluji dobrodru¾né pøíbìhy. Pøichází Karel. KAREL Øíkal jsem vám Eleno, abyste se pana Kornela neptala na jeho pobyt v Paøí¾i. Ale to je docela zbyteèné nìco vám øíkat, máte hlavu dìravou jak cedník. Na vás se není mo¾né zlobit. No nic, buï zdráv, Lászlo. Mù¾u se k vám pøidat? LÁSZLO otoèí se opìt na bøicho Ale jistì. Je tu dost místa. Ostatnì Elena má dvì ruce. KAREL lehne si vedle nìj Tak co, Lászlo? Jak se vede? Vykoupal si se dobøe? LÁSZLO Nìkdo mi sebral osu¹ku. KAREL Ach ano. Je tu trocha zmatku. To ví¹, letní byt. Ale s Elenou jsi doufám spokojen.
Elena ©tìpánová
57
Vùbec, smím-li se ptát, o èem jste se bavili pøed mým pøíchodem? LÁSZLO Vlastnì o nièem. Ví¹ Káról, neber si to ¹patnì, ale v¹ude okolo je tak pøíjemná venkovská krajina, tak jadrno a upøímno a to je obyèejnì tì¾ká rána na mé pudy. Docela bych si nechal líbit nìjakou men¹í letní avantýru. KAREL smìje se S Elenou? LÁSZLO Proè ne? KAREL Ale ne. Nedivím se. Koneènì ona by to u¾ také potøebovala. Abych ti to vysvìtlil, ona je nalezenec a pøi¹la k nám odnìkud z klá¹tera. A dovede¹ si jistì pøedstavit, co jí tak mohly jepti¹ky navyprávìt o sexu. LÁSZLO Jen to nejhor¹í. Chápu. Chce to rychlý tah na bránu. Aby se jí to zalíbilo døíve ne¾ pøijde na pøíèinu ve¹keré slasti. Jdu na to. Sázka? KAREL Ne, kdepak. Vìøím ti. LÁSZLO Díky. Otoèí se na záda; k Elenì: Ach, promiòte Eleno, strávili jsme s panem Andreá¹em chvíli v meditacích. Ale abych se vrátil k na¹emu thematu. Sly¹ela jste u¾ nìkdy zvonit zvonky kavárnièek na Pigale? ELENA Ne pane. LÁSZLO vesele Tak pojïte se mnou. Pøesnì tak cvrkají cvrèci v seníku za domem. Musíte si to poslechnout. ELENA Jste tak milý. Pøichází Zita. ZITA k Lászlovi: Lászlo, kam jdete? LÁSZLO Ale jen tak ven. Na sluníèko. ELENA rozvernì Pustíte nás, maminko? ZITA Jen jdìte, ptáèátka. ELENA Dìkujeme. Oba odchází. Hraje hudba. ZITA Karle, stalo se nìco stra¹ného. KAREL Ano miláèku.
Elena ©tìpánová
ZITA
58
Zemøel doktor Burdygel. KAREL Ale na tom není nic stra¹ného, drahá. V¾dy» byl docela starý. ZITA Právì mi volal jeho tajemník Horyna. Je to v¹echno tak dìsné a nepøedstavitelné. KAREL sedá si Tak u¾ mi proboha øekni, co se stalo. Nikdy jsem tì nevidìl bìsnit kvùli jednomu starému umrlci. ZITA V závìti doktora Burdygela se pí¹e také o nás dvou. KAREL A co? Výsmì¹nì: Snad nám staøík nìco neodkázal? ZITA Tì¾ko øíct. Máme dítì. KAREL Poèkej, chce¹ mi tvrdit, ¾e dì»átka jsou pøedmìtem dìdièského práva? Neboj se, to u soudu vyhrajem. ZITA Ale ne. Máme vlastní dítì. Holèièku. Tvoji a moji. KAREL Co¾e? ZITA Pamatuje¹ si, jak mì na jaøe ètyøia¹edesátého bolelo bøicho a celá jsem opuchla? Odvezl si mne k doktoru Burdygelovi a za pár týdnù jsem byla doma zdravá jako rybka. A v tom to vìzí. Pauza. Byla jsem tìhotná a v nemocnici jsem porodila. Byla jsem pùl dne v mdlobách a nic si nepamatuji. KAREL A doktor Burdygel? ZITA Bolely ho tenkrát zuby a bral silné dávky kokainu. Vùbec nièeho si nev¹iml. Holèièku na¹li a¾ dva týdny po mém odjezdu. Celou tu dobu tajnì odsávala z òader spících matek v porodnickém ústavu. KAREL Bo¾e to je stra¹né! Proè nám to ale neøekl døív? ZITA Nikdo to nevìdìl. Vùbec netu¹ili jak se holèièka do nemocnice dostala. A¾ vèera, kdy¾ pøed smrtí doktor Burdygel naposled prohlí¾el kartotéku, v¹iml si, ¾e mám stejné znamínko jako ona holèièka - zelené pipilígo pod levým u¹ním boltcem. Vì¹tecky: A pak, jako by se mu prý rozsvítilo, kokainovým oparem prohlédl a¾ k meritu vìci a na v¹e si vzpomnìl. Pauza, vrhne se ke Karlovi. Já se asi zhroutím.
Elena ©tìpánová
59
KAREL No tak, Zito. Nesmí¹ si to tak brát. Vlastnì je to docela pozitivní, krev na¹í krve ¾ije. Nevyhyneme. Nebyli jsme na této kouli tak úplnì nadarmo. Pauza. Já jsem ¹»astný. Pauza. A pravdìpodobnì tu holèièku nikdy nenajdeme. Mo¾ná ji potkáme a nepoznáme a budeme se s ní bavit jako rovný s rovnou. ®ádné stupidní rodièovské syndromy. ®ádné ¹i¹lání a vytírání prdýlek, jen rovný partnerský vztah. Anebo nic. ®ít a nechat ¾ít, tak to øíkám s klasikem. Pøichází Sabina. SABINA Karle, Zito, stalo se nìco stra¹ného. KAREL Ano milá. Posaï se prosím tì a nech mì, abych øekl nìco pøekrásného, ne¾ se mì pokusí¹ ranit. SABINA Karle, teï na to není èas. ZITA Na co nará¾í¹? KAREL No tak Zito, neka¾ si nejhezèí den svého ¾ivota. A ty Sabino poslouchej. Máme se Zitou dì»átko. Jsme tatínek a maminka. SABINA No to je pøekvapení! Proè ste to neøekli døív? A kdy se vám to narodilo? ZITA Na jaøe ¹edesátètyøi. Jen jsme si toho nev¹imli. SABINA Co¾e? Tomu nerozumím. KAREL To je dlouhá a slo¾itá historie. Prostì máme holèièku se zeleným pipilígem pod levým ou¹kem. Jenom nevíme, kde je a vùbec nám to nevadí. A teï ty, cos nám pøinesla za novinu? SABINA Volal ze vsi poruèík Kalina. KAREL To není tak stra¹né. O co mu ¹lo? SABINA Doktor Burdygel je mrtev. ZITA Ale to nic, Sabino. To nám ji¾ telefénoval tajemník Horyna. Nic si z toho nedìlej. Doktor Burdygel byl ji¾ pomìrnì starý a koneckoncù jsme ho témìø neznali. Vlastnì mi jen jedenkrát zachránil ¾ivot a odrodil mi holèièku. Nejmíò tøi dny jsem ho nevidìla. Byli jsme si cizí. SABINA Doktor Burdygel byl zavra¾dìn.
Elena ©tìpánová
60
KAREL Tak na to kápnul starý Kalina. V¾dy byl dobrým strá¾cem zákona. Pauza. Jak na to pøi¹el, Sabino? SABINA Mezi pol¹táøi doktorova slu¾ebního kanape, pøímo v jeho pracovnì, na¹el vzduchovou bublinu. ZITA Snad nechcete øíct, ¾e nìkdo SABINA Pøesnì tak. Na¹el jich tam zakutálených je¹tì nìkolik. Je to docela prosté. Nìkdo pravdìpodobnì vlo¾il bublinu doktorovi do kokainu. Zemøel na embolii. KAREL V¾dycky jsem mu øíkal a» støíkaèku nejprve dùkladnì proklepe. Malé bubliny nejsou zdaleka tak nebezpeèné. ZITA Tys byl v¾dycky nejchytøej¹í. S pláèem: Copak nechápe¹, ¾e to u¾ je teï jedno?! K Sabinì: To asi není v¹e, co nám chce¹ øíct. Pokraèuj prosím tì Sabino. Obávám se, ¾e to nejhor¹í teprve pøijde. Zaène hrát vá¾ná hudba, jak z televizní hry. SABINA Bublina byla v tìle doktora Burdygela nalezena. Na ní byly identi kovány otisky obou palcù a jednoho prostøedníka. Ostatní znaènì rozmazáno. KAREL Sedm prstù z deseti dùkladnì rozmazaných. Dobrá práce. To musel být profesionál. SABINA Byl. Byla to agentka spiknutí jablek zpoza stromu. Va¹e Elena. KAREL Co¾e? SABINA Va¹e Elena. Slu¾ka Elena Ane¾ka ©tìpánová, agentka spiknutí jablek zpoza stromu. Poruèík Kalina ji ji¾ jede zatknout. Ka¾dou chvílí tady musí být. Ozve se stra¹livá rána. ZITA Z jakého stromu muselo tohle jablko spadnout a kdo ví jak daleko se zakutálelo? Já, já vùbec nièemu nerozumím. V¾dycky se mi zdála tak nádhernì stupidní A teï? Bo¾e, kam odchází ten ná¹ starý dobrý svìt? KAREL Ani já nic nechápu. Starý Kalina v¹e vypátral, tak to musí být pravda. Ale co teï uèiníme? Sabino, co to má¹ v ruce? SABINA Èevené víno. Na¹la jsem ho v kuchyni a je¹tì jsem ho ani neochutnala. Chcete napít? :::
:::
Elena ©tìpánová
61
KAREL Samozøejmì. A z lahve jako na frontì. Jako starej voják pøed posledním útokem. Dívá se na lahev. Dvacet let starý. Mý nejoblíbenìj¹í. Pøesnì si pamatuju, jak jsem ho tehdy stáèel ze sudù. Pije. ®ivì: Doprèic, to je trpký! ZITA Dej mi taky napít. A» se trochu pobavíme. Bere si víno a pije. Pøichází Lászlo s Elenou. ELENA Jé, co to pijete paní Zito? To víno je otrávené. Chtìla jsem ho pou¾ít proti molùm. Je v nìm spousta smrtelného jedu. Zítra ráno pravdìpodobnì zemøete. KAREL To nic Eleno, to nic. Nikdo to nemáme jednoduché. Kupøíkladu já jsem otrávený ji¾ od svého útìku z Paøí¾e. Jak je to dávno. Pauza. K Lászlovi: A co ty Lászlo, jak si dopadl. LÁSZLO Poèkej, pøed ní nemù¾u. Bere si ho stranou. KAREL Tak dìvèata, co je? Bì¾te si prohlédnout fotogra i na zdi. Je trochu za¹lá a nejde vyèistit. Ale je na ní vidìt je¹tì mnoho zajímavého. K Lászlovi: No? Poslouchám. Dìvèata si odchází prohlédnout photo. LÁSZLO Ví¹, vy¹lo to. Ale ne tak, jak ty si myslí¹. Bylo to, bylo to nìco úplnì jiného. Chvíli ¾ár, chvíli kolébání moøských vln. A ta vùnì. Seník. Venkov. Nikdy jsem nic podobného neza¾il. KAREL Ty jsi kýèovitý. Stává se z tebe hrdina pøíbìhù èervené knihovny. LÁSZLO Nesmìj se. Ale proè ti to vùbec vyprávím. Se¹ tak starej. Smutnì: Ví¹, nìkdy mi pøipadá¹ úplnì volezlej a ¾lutej. Za¾il si vùbec nìkdy nìco takhle velikýho? Nìco tak - nadpozemského? KAREL Myslím, ¾e ano. Nìco velmi podobného, ale nevzpomínám si pøesnì. Byl to podivný veèer. Dvakrát zazvoní zvonek a nikdo si toho nev¹imne. No nic, jak se to líbilo jí? LÁSZLO Komu? KAREL Elenì. Jaká byla. LÁSZLO Nevim. Nev¹im sem si jí. KAREL Co¾e, ty sis jí vùbec nev¹im?
Elena ©tìpánová
62
LÁSZLO Vùbec! Co to je za slova? Nebyl na to èas. Pauza. S úsmìvem: Vlastnì jo. Výborná vzru¹ující zále¾itost. Ví¹, co má pod levým uchem? KAREL v oèekávání dìsu Zito, pojï sem. LÁSZLO k Zitì Chce¹ taky hádat, Zito? To bys neuhodla. Elena má pod levým u¹ním boltcem zelené pipilígo. Neni to rajcovní? KAREL Zito, sly¹elas to? Radostnì: Na¹e malá holèièka zavra¾dila doktora Burdygela a vyspala se s panem Kornelem. Jak je milá a ¹ikovná. Jistì to v ¾ivotì nìkam dotáhne. ZITA Tati, asi bychom ji mìli pustit z domu, na¹i agentku spadlejch jablek zpoza stromu. ELENA pøichází k nim, má v ruce uzlíèek Maminko, tatínku, odcházím. Musím pracovat v mìsteèku místo doktora Burdygela. Nemìl by kdo ordinovat. Myslím, ¾e jsem se toho u jepti¹ek hodnì nauèila. Pùjde mi to. S pláèem: Slibuji. Obejme je. ZITA s pláèem Zlatíèko, vìdìla jsi, ¾e si na¹e dcéra? ELENA Myslím, ¾e ne, ale ví¹ mami jak je mozek prostý a nejistý. Asi jsem nìco tu¹ila, mo¾ná mùj ¹estý smysl. Opravdu nevím. Vlastnì mì to nepøekvapuje. Pauza. Promiò, pacienti na mne èekají. KAREL s dojetím Veï si dobøe, malièká! Spiklenecky: Mù¾e¹ tøeba rehabilitovat - ví¹, aby nezahálely tvé masérské schopnosti. ZITA Nebo lokálnì umrtvovat. S tím jedem na moly - to byl výborný nápad. Bude tu koneènì èisto a hygienièno. A ¾ádný smutek. KAREL s hrùzou, k Elenì: Ne, ne poèkej. Jede sem ten starý ¹picl poruèík Kalina. Chce tì zatknout, ta zrùda. LÁSZLO Promiòte, ¾e se pletu do rodiných zále¾itostí, ale zapomnìli jsme vám øíct, ¾e kdy¾ jsme byli venku, vybìhli najednou z va¹í kuchynì psi pøímo pøed povoz poruèíka Kaliny. Konì se mu spla¹ili, shodili ho a spolu se psy ho ve zmatku za¹lapali do té va¹í hroudovité ¾írné zemì. Ach venkov. ZITA Tak¾e poruèík Kalina ELENA Byl na místì mrtvý. V¹echno je v nejlep¹ím poøádku. Maminko, tatínku, u¾ mu:::
Elena ©tìpánová
63
sím jít. KAREL No to je výborné. V¾dy» i my jsme zde sly¹eli tu pøí¹ernou ránu, praskání loukotí a Kalinùv øev. Nevím, jak jsme na to mohli zapomenout. Na letním bytì je v¾dycky tolik zmatkù. Ale teï u¾ nic nebrání tvému ¹tìstí, dcérko. Ani tví uzurpátor¹tí rodièe, kteøí by tì jen chtìli okrádat o èas a zahrnovat tì fale¹nou opièí láskou, nebo» ti ji¾ brzy zemøou, ani hloubavá intelektuální tøída v èele s lékaøem a èetníkem, je¾ ti, pøesvìdèena o své dokonalosti, chtìla ukradnout tvé zaslou¾ené tajemství. Koneènì jsi svobodná a volná. Pauza. Abych nezapomnìl, jak dlouho budeme je¹tì ¾ít? ELENA Pravdìpodobnì do zítøej¹ího úsvitu. KAREL Tak to máme je¹tì spoustu èasu. K Zitì: Jdeme si zahrát? ZITA Samozøejmì, drahý. Jen se je¹tì trochu napiju na tu slávu. Pije, podává Elenì ruku. Tak dceru¹ko, u¾ bì¾. Nechci, abys kvùli nám nìco zme¹kala. ELENA Jdu. Musím s sebou vzít je¹tì poruèíka Kalinu. Musím ho odvést do pathologického ústavu. U¾ je to tak. Praxe praktického lékaøe pøiná¹í i takovéhle strasti. LÁSZLO Bude¹ potøebovat, abych podepsal protokol o jeho smrti, zpùsobené s nejvy¹¹í pravdìpodobností, ne¹»astnou náhodou? ELENA Ale ano. Jistì. Pøiï, budu se tì¹it. Tak¾e nashledanou. A vám sbohem, milí rodièové. Políbí je a odchází. LÁSZLO A SABINA Nashledanou. KAREL A ZITA Sbohem. SABINA Pùjdu radìji s ní. Nìjak mne rozbolelo bøicho. ZITA Jen bì¾. Elena ti jistì pomù¾e, je toti¾ výbornou praktickou lékaøkou. Sama jsem s ní byla v nemocnici. SABINA Jdu. Nashledanou.A vám, milí Andreá¹ovi, sbohem. Odchází. LÁSZLO Nashledanou. KAREL A ZITA Sbohem. KAREL A co ty, Lászlo. Jde¹ si s námi zahrát?
Elena ©tìpánová
64
LÁSZLO Promiò, Karle, ale musím jít stoèit víno do sklepa. KAREL Ala ne, neomlouvej se i já rád ochutnám. LÁSZLO Dozraje a¾ za dvacet let. ZITA Nevadí, my máme èasu dost. LÁSZLO Vím. Tak sbohem. Odchází. KAREL A ZITA Sbohem. KAREL Jdeme na to. Hrají ping-pong. ZITA Jedem do jednadvaceti. A kdy¾ nevyhraju tendle set, vyhraju druhej. KAREL Je pøíjemné si naveèer zavzpomínat. Chytí míèek. Obzvlá¹» kdy¾ venku pr¹í. Ukloní se, opona se zatahuje. 17.záøí 1993
