Pozoruhodný život rodiny Galóových

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

3 / 20 13

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Pozoruhodný život rodiny Galóových strana 11

EDITORIAL

obsah

Reforma myšlení

Dobré zprávy

Století Jedle Víkend se psy INSPO 2013 Dotační program v Plzni Soutěž CEMACH Sportování s univerzitou

4–5

Anketa

Jaké zkušenosti se sociální reformou máte po roce?

Fakt, že téměř každý šestý člověk v Evropské unii je ohrožen chudobou, může být pro leckoho překvapení. Ale informace, že nejhůře jsou na tom Lotyši a nejlépe naopak Češi, už je pro většinu z nás šok. Fakta vyplývají ze studie agentury APA, kterou zveřejnila rakouská společnost pro politické poradenství a politický rozvoj. V Česku podle ní žije s rizikem chudoby devět procent lidí, v Lotyšsku je chudobou ohroženo 21,3 procenta obyvatel. Jen o něco lépe než Lotyši jsou na tom Rumuni, Bulhaři, Španělé, Řekové a Litevci. Mezi nejohroženější skupiny v rámci celé Unie patří podle studie pochopitelně nezaměstnaní (45,1 procenta) a rodiče-samoživitelé (36,8 procenta). Pokud někoho zarazí vysoký podíl rodičů-samoživitelů, neuškodí si připomenout, že v Česku je na 250 tisíc takzvaně neúplných rodin, což je o polovinu více než v roce 1995. Tyto rodiny dnes tvoří už čtvrtinu domácností. Není žádným tajemstvím, že jedním z důvodů, proč neúplné rodiny vznikají, jsou finance. A že sociální reforma má i sociálně slabším rodinám pomoci. I proto se jí v tomto čísle věnujeme. K nejsilnějším textům patří příběh rodiny Galóových na straně 11. Rodiče se čtyřmi dětmi (z toho dvě s postižením) se mají co ohánět, ale ani v duchu je nenapadne si stěžovat. Řečem o rozpadech rodin se jen usmívají. V porovnání s takovou rodinou nelze nevzpomenout loňský mezinárodní golfový turnaj hráčů s fyzickým postižením, jehož partnerem bylo Konto BARIÉRY. Na turnaj přijeli hráči z řady evropských zemí, a zatímco vozíčkáři z Německa zde byli naprosto soběstační a dokázali překonat řadu útrap, naši golfisté mnohdy jen čekali na plný servis od pořadatelů. Sociální reforma totiž nejsou jen tolik skloňované sKarty či přídavky na bydlení; nastoluje i dlouhodobý trend změny v chování lidí. V Česku kupříkladu žije ve 418 ústavech přes 16 tisíc osob s handicapem. Z toho více než tisícovka dětí. V budoucnu by velké ústavy měla díky reformě nahradit komunitní centra, kde budou mít lidé větší komfort. O jednom takovém píšeme na straně 14. Kromě jiného by si tak lidé s postižením mohli užívat víc soběstačnosti. A sami, statisticky nestatisticky, předcházet chudobě.  Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek

6

Matěj Lejsal: Žádnou reformu vlastně nemámE str. 8

Téma: Sociální reforma po roce Matěj Lejsal: Žádnou reformu vlastně nemáme 8–10 Pozoruhodný život Hany a Otakara 11–13 Sen žít a bydlet jako ostatní je na dosah 14–16 Kompenzační pomůcky si lze i vypůjčit 17

20 let Konta BARIÉRY Ve světě ticha

Na cestách

Solnohrad je pod eurozámkem

Umělci Konta BARIÉRY

Aleš Lamr: Málem jsem se nenarodil

18–19 20–21 22–23

Příklad pro ostatní Potmě na Jizerské 50

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha

24

Dokážeme pomáhat i neotřelými způsoby

Nové zahraniční technologie A co třetí svět?

20 let Konta BARIÉRY: Ve světě ticha / str. 18

25

26–27

Poradna

Sleva na dani pro důchodce od 1. ledna 2013 Přechod na starobní důchod, započtení péče do důchodu, výplata nemocenských dávek 28–29

Auto–Moto

Novinky od úpravců

Tip na výlet

Když kvetou orchideje

Vaše fotografie Zima končí

30–31 32–33 35

SENSEN

Senioři nechtějí být sendvičovou generací 37

Křížovka

Z historie pošty

38

Aleš Lamr: Málem jsem se nenarodil / str. 22 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v březnu 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Tip na výlet: Když kvetou orchideje / str. 32

můžeš / číslo 3 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í

Století Jedle Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Výročí Jedle si připomíná nejen film, ale i studenti a zaměstnanci. Foto: Petr Hrubý

Ke stému založení Jedličkova ústavu a škol v Praze vznikl hodinový filmový dokument Století Jedle. Autorem je Tomáš Škrdlant, který své dílo představí nejprve 21. března v Centru současného umění DOX. Premiéra pro veřejnost pak bude následovat 26. března v Kongresovém centru Praha od 18.00 h. Vstupné je volné. Ve svém filmu zachycuje proměny vztahu společnosti k menšině, která potřebuje pozornost a přijetí. Za pomoci fragmentů různých příběhů z různých dob vytváří pestrý obraz o životě lidí s tělesným postižením. Program dalších akcí ke stému výročí naleznete na www.jus. cz/100letjedle. 

Víkend se psy

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

INSPO 2013

Víkend pro psovody s postižením slibuje zábavu zvířatům i lidem. Foto: Radek Musílek

Svaz psovodů s handicapem pořádá 3.–5. května 2013 víkend pro začínající a pokročilé psovody se zdravotním postižením i bez něj. Místem konání bude bezbariérové rekreační středisko Lesák v Chlumu u Třeboně. Uzávěrka přihlášek je do 22. dubna 2013 nebo do okamžiku naplnění omezené kapacity. Účastníci budou pracovat na prvcích poslušnosti, vyzkoušejí si základy agilit, pachových prací, stop a zábavných her se psy. Setkání bude zakončeno zábavnou soutěží, kde tým uplatní vědomosti a zkušenosti nabyté z předchozího dne. Psovodi bez postižení budou závodit na půjčeném mechanickém invalidním vozíku. Veškeré aktivity povedou zkušení cvičitelé, kteří se orientují v problematice výchovy a výcviku psů u psovodů se zdravotním znevýhodněním. Cena pro dospělou osobu se psem mimo svaz činí 1800 Kč s ubytováním a plnou penzí, členové svaz zaplatí 1300 Kč. Více informací na www.psovodishandicapem.cz. 

4

BMI sdružení a Křižovatka.cz pořádají konferenci INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami, která je jediná svého druhu v ČR, jež se specializuje na využití internetu a informačních technologií ve prospěch lidí se zdravotním postižením. Letos se v Kongresovém centru Praha uskuteční 16. března její 13. ročník. Jednání probíhá od 10.00 v plénu, odpoledne bude od 14.00 rozděleno stejně jako v posledních letech do tří sekcí. První se tradičně zaměří na přístupnost webu (ale i pomůcek), druhá na využití informačních technologií při vzdělávání i zaměstnávání osob se zdravotním postižením (zároveň také na sociální podnikání) a třetí na informační a komunikační technologie (ICT) pro neslyšící uživatele. V průběhu celého dopoledního jednání a odpoledne v sekci ICT pro neslyšící bude zajištěno tlumočení do českého znakového jazyka a simultánní přepis mluvené řeči na plátno. Díky středis-

ku Teiresiás budou k dispozici ke sledování přepisu rovněž tablety. Dále bude k dispozici prostor pro organizace nabízející služby osobám se zdravotním postižením, aby mohly prezentovat svoje informační materiály. Kromě toho budou v předsálí předváděny různé kompenzační pomůcky a programy pro osoby se zdravotním postižením. Pro automobily osob na vozíku bude zajištěno parkování přímo na ploše u vchodu do Kongresového centra. Při registraci je však třeba uvést SPZ vozidla. Účast na konferenci je za symbolický poplatek 150 Kč, který zahrnuje i průběžné občerstvení, oběd a sborník na CD. Další podrobnosti na www. helpnet.cz/inspo. 

Dotační program v Plzni Statutární město Plzeň prostřednictvím odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně vyhlašuje dotační řízení na rok 2013 a oznamuje, že je možné podat žádost o poskytnutí dotace v rámci programu Sociální služby a ostatní služby a činnosti v sociální oblasti v těchto dotačních prioritách: a) podpora dobrovolnictví a aktivní zapojení občanů města Plzně do komunity, ve které žijí; b) podpora vzniku nových aktivit, které řeší opatření obsažená v realizačním plánu na rok 2013; c) podpora klubové a svazové činnosti seniorů a zdravotně postižených, svépomocných sdružení pacientů (vzdělávací akce, přednášková činnost, zlepšení informovanosti veřejnosti, laická terapie, psychoso ciální podpora); d) projekty, které zavádějí inovativní postupy a metody, podpora jejich pilotního ověření. Podmínky pro poskytování dotací, formuláře žádosti a formulář pro vyúčtování dotace naleznete na www.plzen.eu. Uzávěrka příjmu žádostí je 15. března 2013 ve 12.00 hodin. Žádost, včetně přílohy B, je nutno zaslat elektronicky na e-mail: [email protected]. Podrobnější informace k tomuto dotačnímu titulu podá Mgr. Karolína Vodičková, e-mail: [email protected], tel.: 378 033 353; mobil: 724 527 504. 

Soutěž CEMACH Informační technologie jsou pro lidi s postižením velikou pomocí. Foto: archiv

Soutěž CEMACH je kreativní soutěž určená pro žáky a studenty českých a slovenských středních škol ve věku 13–21 let. Zavedena však byla i kategorie pro ZŠ určená žákům s tělesným a mentálním postižením. Hlavním cílem soutěže je seznámit studenty se současným Izraelem jako zemí zajímavou pro cestování, obchod, vzdělávání i kulturní


Z REDAKČNÍ POŠTY Těšíme se na Můžeš Je mi 40 let a tělesně postižený ZTP/P jsem po havárii Ivan Nestával: od 10 let – střet Tady je kola s autem. Byl můj ráj! jsem tři a půl měsíce v hlubokém bezvědomí a deset měsíců na ARO v nemocnici, pak všechny různé nemocnice v naší republice, lázně a rehabilitační ústav. Tento dopis za mě píše maminka. Strašně rád luštím křížovky a hraji šachy na šachcomputeru. Jinak se dívám skoro celý den na televizi a sleduji nejraději zprávy na ČT 24. Když je venku hezky, tak mě vezme táta na procházku. Musí mě vodit. Přes zimu toho moc nenachodíme, protože to není pro invalidy a staré lidi (rodičům je už 73 a 72 let). Přes léto jsme v lese na chatě až do podzimu, tam toho také moc nenachodíme, ale jsem alespoň venku na lehátku. Časopis Můžeš už odebíráme hodně dlouho a vždy se těším na další číslo. To je tak zhruba všechno o mně a mém životě. Moc Vás zdravím a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší práci v časopise pro nás invalidy. Pavel Krejčiřík, Třebíč Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


Kreativitě se ve výtvarné sekci soutěže meze nekladou. Foto: Ladislav Polnický

obohacení. Vedle toho by měli soutěžící získat dovednosti užitečné pro další studium i pro život – samostatnost, komunikační dovednosti, vyhledávání informací atd. Soutěžící zpracují v průběhu školního roku 2012/2013 kreativní projekty v disciplínách: literární disciplína, výtvarná discip lína a internetová disciplína. 31. března 2013 je uzávěrka přihlášek prostřednictvím on-line formuláře zveřejněného na internetových stránkách soutěže www.cemach.cz, kde naleznete i detailnější popis pravidel. Do 15. dubna 2013 soutěžící vyplní on-line test ze znalostí o Izraeli. 

Sportování s univerzitou

●

2/2013

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 15

(dopis byl redakčně upraven)

Vážený pane Krejčiříku, jsme rádi, že se na každé číslo našeho měsíčníku těšíte. Přejeme vám i vašim rodičům všechno dobré a věříme i nadále ve vaši přízeň! (red)

Sportovní aktivity jsou otevřeny nejen studentům Univerzity Karlovy. Foto: Kateřina Urbanová

Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů Univerzity Karlovy nabízí na jaře řadu akcí, a to především začátečníkům. V loděnici Regata na pražském Podolském nábřeží č. 4 bude dne 28. března od 18.00 Jarní turnaj ve stolním tenise. 18. dubna se uskuteční od 16.00 Otevírání Vltavy – projížďka po řece pod Vyšehradem. Připraveny jsou i různé kurzy: Sjezdové lyžování s tělesným postižením pro pokročilé, italské Dolomity – Aprica, 16.–23. března. Sjezd i běh na lyžích pro začátečníky, Krkonoše – Pec pod Sněžkou – Husova bouda, 2.–8. dubna. Pobyt v přírodě pro tělesně a zrakově postižené, Stráž nad Nežárkou, 20.–26. srpna. Jachting, windsurfing a kiting pro tělesně a zrakově postižené bude pořádán v Chorvatsku během osmi týdenních pobytů od června do září. V nabídce je i kanoistika, jachting, windsurfing a cyklistika na Lipně v Nové Peci od 29. května do 2. června. Loděnice Regata je otevřena ve čtvrtek 14–19 h. Má i posilovnu, pingpongový stůl a bezbariérové WC. Přímo u řeky lze přesednout na kolo či do kánoe. Více najdete na stránkách www.cuni.cz/UK1657.html, nebo přímo u vedoucího centra, kterým je Jan Hruša. 


Proč končí Handisport Dočetl jsem se na internetu, že končí informační portál o sportu postižených Handisport. cz. Přitom nedávno jste psali o novinářce Alici Němcové Tejkalové, která je jeho tvůrcem. Jak je to možné? Víte, co se stalo? S pozdravem Tomáš Hrnčíř, Brno


www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

10/2012

�

Vážený pane Hrnčíři, pro vás i ostatní čtenáře přinášíme vyjádření Alice Němcové Tejkalové: „Handisport.cz končí proto, že mi už po sedmi letech a čtyřech měsících, co jsem se o něj starala, a prvních pět let ho i prakticky každodenně plnila novými zprávami ze sportu postižených, došla energie. Velký podíl na tom má mnohaletý spor, který podle mého názoru zcela otrávil atmosféru v českém sportu postižených a paralyzoval jeho další rozvoj. Stále mě dokáže nadchnout zahraniční sport handicapovaných nebo nižší patra toho českého, ale mezi reprezentanty se mi v řadě případů přestalo chtít chodit. Souvisí to i s tím, že mám malé dcery, a mám-li si vybrat, kam se od nich vydám, jdu raději tam, kde jsou milí lidé. Navíc právě s redukcí času jsem si po mnoha letech několika prací musela vybrat, kudy se doopravdy vydám. A zvolila jsem si Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde učím na žurnalistice a kde mi vyšli maximálně vstříc. Chtěla jsem Handisport.cz zabezpečit, aby fungoval dál, protože web má dlouhodobě slušnou čtenost a solidní odezvu. Přivedl informacemi o sportování ke sportu postižených i řadu nováčků, čehož si vážím asi nejvíce. Ale i když jsem se hodně snažila, nenašla jsem člověka, který by se mu chtěl věnovat tak naplno jako dřív já, navíc stejně jako v mém případě zadarmo, aby případné sponzorské peníze, které je v současné době hodně těžké sehnat, šly jen na další rozvoj a cesty na zahraniční mistrovství. Zkoušela jsem i kombinaci několika studentů, ale tam je mě pořád hodně potřeba na koordinaci, a stejně to nefunguje tak, jak bych si představovala. Tak jsem se rozhodla, že než něco dělat napůl, je lepší nedělat to vůbec. Začínala jsem s Handisportem.cz v době, kdy webové stránky svazů prakticky nic neobsahovaly. Dnes je situace daleko lepší, stránky mají i některé sporty nebo kluby. Osobní web má i řada sportovců. Nemám tudíž pocit, že bych sport handicapovaných nechávala na webu úplně na holičkách. Jen tu chybí nějaký nadsvazový projekt. (red)

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

Zemřel spisovatel Jan Nouza Z jihočeské Lužnice přišla smutná zpráva: spisovatel Jan Nouza zemřel ve věku 69 let. Autor povídek, fejetonů, článků, rozhovorů, knih a v neposlední řadě i Dobrých zpráv do Můžeš byl znám především jako člověk s nesmírně hlubokým lidským cítěním. Miloval jižní Čechy a byl hrdý na své jihočešství. Mezi přáteli rád dokazoval, že jeho rod zde „po meči“ existoval už od roku 1590. Možná to byl i důvod, proč se tak pečlivě věnoval psaní kroniky obce. Z knižních titulů připomínáme Z návsi je k nim blízko, Námluvy s jezevčíkem, Rytíři naděje, Amor na útěku nebo Třeboňsko v obrazech. Jeho (jš) povídky byly přeloženy do němčiny, polštiny a ruštiny. 

5

ANKETA


Miroslava Červinková

Veronika Demlová

Hana Doležalová

Dana Kopecká

občanské sdružení ORION

Pardubice, klientka Konta BARIÉRY

Vrchlabí, bývalá bikerka, klientka Konta BARIÉRY

Arpida, České Budějovice

Jako rodič dítěte (Tomáš má nyní 18 let) jsem slyšela pouze o sKartách – zda budou nebo nebudou, co bude pro nás jako pečující osoby povinné, jak budeme muset zřídit další účet a podobně – a stále není jednáním konec, takže uvidíme, co přinese čas. Už jsem se naučila nebrat všechny poplašné zprávy vážně a čekat.

Změnu v poskytování dávek jsme poznali hned v lednu 2012. Žádali jsme o zvedák usnadňující manipulaci s pohybově handicapovanou dcerou. Byl nám doporučen konkrétní typ, který vyhovoval. Ale pojišťovna tento konkrétní typ neproplácí. Do prosince 2011 poskytoval plnou úhradu sociální odbor, pokud nehradila pomůcku pojišťovna. Po ročním hledání jsme 90 tisíc korun sehnali za pomoci přátel a nadací.

Abych pravdu řekla, tak prakticky žádné. Úraz, po kterém se pohybuji na vozíku, se mi stal v roce 2010. Úpravu bydlení, příspěvek na pořízení auta, handbiku a další věci jsem si zařizovala ještě v roce 2011.

Reforma přinesla spoustu změn, které se dotkly všech uživatelů našich služeb. Náročné byly první měsíce roku 2012 spojené s nedostatečnou informovaností pracovníků úřadů práce. V důsledku zavádění nového systému posuzování stupňů závislosti u příspěvku na péči došlo u některých uživatelů ke snížení stupně závislosti, nebo dokonce i k odebrání příspěvku na péči. Tím narostla poradenská činnost a administrativa spojená s vyřizováním odvolání. Zaznamenali jsme menší zájem uživatelů o placené sociální služby kvůli nižším příjmům.

Syn dosáhl plnoletosti, a přestože se nedokáže sám podepsat, nechceme ho zbavit způsobilosti k právním úkonům. Takže nejvíc času a sil nám ubrala snaha zařídit s úřady pobírání důchodu, smlouvu na telefonní přípojku a jiné. sKartu a příchod zletilosti jsme řešili v rámci našeho sdružení s více rodiči a snažili jsme se jim být oporou i rádcem nejen v těchto oblastech. 

Stejně jsme sháněli peníze na pedagogickou asistentku, neboť příspěvek KÚ byl zkrácen o polovinu. Opět pomohly nadace. Dělali jsme kvůli dceři potřebné úpravy doma – byl zrušen příspěvek na stavby a bytové úpravy, zůstal jen příspěvek na nejlevnější bourací práce. Péče o člověka se speciálními potřebami je stále těžší, zvláště když se jedná o již dospělého studenta. Bilance je špatná, tak proč se vracíme do dob minulých? 

Jaké zkušenosti se sociální reformou máte po roce?

Velké nejasnosti panovaly například kolem počtu let, kdy lze znovu žádat o příspěvek na auto. Přiznávám, že kvůli nejasnostem v sociální reformě jsem se snažila, abych měla všechno obstarané do konce roku 2011, tedy ještě v době před sociální reformou. 

U příspěvku na zvláštní pomůcku došlo v novém systému k vypuštění některých kompenzačních pomůcek pro osoby s tělesným postižením. Přibývá práce s vyhledáváním jiných zdrojů financování (nadace, sbírky, sponzoři) pomůcek, je patrný zvýšený zájem o jejich zapůjčování. 

DOBRÉ ZPRÁVY ČT: vstříc nevidomým. Na počátku roku 2013 odvysílala Česká televize první ostré testy služby Audio Description (AD), která je určena lidem se zrakovým postižením. Po úspěšných testech bylo 1. února 2013 zahájeno pilotní vysílání doprovodné zvukové stopy. Služba AD bude plnit roli zvukového popisu obrazu a bude poskytována u vybraných pořadů. Vlaky na Vysočině. Konto BARIÉRY přispělo Českým drahám na pořízení ruční zdvihací plošiny v železniční stanici Křižanov. K více než desítce plošin usnadňujících nástup a výstup z vlaku imobilním cestujícím tak přibyla další, tentokrát sloužící i klientům Ústavu sociální péče v Křižanově.

6

Bydlení na zkoušku. Samostatné bydlení pro mladé lidi s postižením nabízí na zkoušku Jedličkův ústav a školy v Praze. Bydlení se realizuje v jedno- či dvougarsonkách za doprovodu a podpory určeného sociálního pracovníka. Případní zájemci o nácvikové bydlení najdou více informací na www.jus.cz/samostatnebydleni nebo na tel. č.: 241 083 567, případně e-mailu: [email protected]. Vylepšený portál. Informační systém www.infoabsolvent. cz prošel obsahovým i vizuálním vylepšením. Nabízí kompletní a přívětivě zpracovanou nabídku středních a vyšších odborných škol, což usnadňuje orientaci učitelům, výchovným poradcům a žákům základních

i středních škol a jejich rodičům. Nová sekce Bez bariér na trh práce je věnována problematice žáků se zdravotním postižením a tématu předčasných odchodů ze vzdělávání. Za pultem handicapovaní. V pátek 1. února otevřela Tescoma společně s družstvem invalidů Ergotep v Mostě v pořadí již třetí prodejní centrum s přidanou hodnotou. V nové prodejně totiž obsluhují lidé se zdravotním handicapem. Otevření centra je součástí dlouhodobé spolupráce mezi Tescomou a Ergotepem. Za podpory ministerstva práce a sociálních věcí vytvářejí pracovní příležitosti pro lidi se zdravotním znevýhodněním. Do dvou let plánují otevřít na 40 podobných center po celé České republice.

Granty pro Jihočechy. Jihočeský kraj vydal informační brožuru o veškerých grantových programech, podporách a příspěvcích, které budou vyhlášeny v roce 2013. Brožura je k vyzvednutí buď na recepci krajského úřadu, nebo ke stažení ve formátu PDF na internetových stránkách helpnet.cz. Školní desatero. Základní škola Jana Palacha v Kutné Hoře má desatero, které dbá i na spolužáky a všechny jinaké lidi. Deváté přikázání zní: 9. Učíme se toleranci a schopnosti spolupracovat – multikulturní výchova, handicapované děti, spolupráce s občanskými sdruženími Prostor, Cesta životem bez bariér.  (ph)


Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje několikanásobný účastník nejtvrdšího triatlonového závodu na světě – havajského Ironmana, který jej v roce 2003 úspěšně dokončil jako první Evropan na vozíku? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Miroslav Rudzinskyj z Deštného v Orlických horách. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč.


www.muzes.cz

í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba n o t l i v Je


1/2013

●

ww

uz

es.c

Ča

z

so

pi

e kt

ří

se

v ne

Michal Budinský:

áv

aj

í

●

2/

20

13

Konto Míša mi zachránilo život

d

al:

v stá

zd

strana 17

e nN e Iva dy j áj! Ta ůj r m

s

pr

o

ty

,

na

ww

w.m

uzes

.cz

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

Ča

●

w.m

●

so

pi

s

Do Po br mo ov c i ol do ní br ci: ýp oc it z pr

o

ty

, k t

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

�

12

/2

01

2

�

Ko to upí ča hoto po sopi Ko dpoř su Ba nto íte rié ry n

ež

Jed

ivo ta

ot

liv

ý v ý

tis

k 3 0

Kč

stra

na

/ P ř

ed

pla

tit

elé

20

Kč

8–1

3

15

stra

M1

2_2

012

.ind

d

Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

1

ulice:

číslo popisné: 11/6

/201

2

10:1

4:29

název organizace:

PSČ:

PM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Sociální reforma po roce ■ Namísto reformy máme jen malé dílčí úpravy a drobné posuny. ■ Skutečný stav a možnosti sociální sféry raději nevidíme. ■ Přísná regulace je jen zdánlivá výhoda.

Matěj Lejsal:

Žádnou reformu vlastně nemáme

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Začněme nejčastější otázkou – máme na sociální služby v této zemi dost peněz? Když nás na vysoké škole učil profesor Tomeš, říkával – sociální zabezpečení není nic

8

jiného než boj proti sociálním zlům: nemoci, chudobě, zanedbanosti a nečinnosti. Když se ale prakticky bavíme o sociálních službách, tak myslíme jen na vytržené kousky z těchto zel a hned dodáváme, že peněz je málo a málo. A tím se dostáváme k nejdůležitějšímu – na jaké služby a pro koho máme málo peněz? Všimněme si, že platná sociální reforma například docela samozřejmě pra-

cuje se slovy důstojné zabezpečení ve stáří. Všichni jim přece rozumíme, ne? Ve skutečnosti se vůbec nevede žádná diskuse o obsahu těchto slov. Co je důstojné? Co bude důstojné za deset dvacet let? Už to někdo veřejně řekl a zeptal se, zda lidé souhlasí? Chcete naznačit, že probíhající sociální reforma vlastně mlží?



Politici se bojí, že neuspokojí všeobecné očekávání, veřejnost má strach dozvědět se, jaký je skutečný stav, jaké možnosti máme a budeme mít. info Kdo je Ing. Mgr. Matěj Lejsal? Od r. 2006 ředitel obecně prospěšné společnosti Domov Sue Ryder. Absolvent VŠE v Praze a Filozofické fakulty UK. Externě přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Je místopředsedou o. s. SKOK – spolku neziskových organizací sociálních a zdravotních služeb. Dlouhodobě se věnuje tématu ekonomiky a financování sociálních služeb.

ne. Jenomže všichni vidíme, že takovou dohodu nechtějí ani politici, a koneckonců ani veřejnost. Proč? Politici se bojí, že neuspokojí všeobecné očekávání, veřejnost má strach dozvědět se, jaký je skutečný stav, jaké možnosti máme a budeme mít. Zažil jsem jistý druh takových obav sám na sobě. Najednou jsem si uvědomil, že moji rodiče, mají-li mít ve stáří zajištěnou opravdu dobrou péči, potřebují docela velkou finanční rezervu. Mohou třeba prodat svůj dům. Jenomže já v tom domě strávil dětství a mládí a tato představa se mi nelíbí. Pak ale je jen druhá možnost – dům zůstane náš a já se zavážu, že tu budoucí péči a pomoc zaplatím ze svého. Budu na to mít? Mohu to opravdu slíbit? Mohu dát svým rodičům tuto jistotu? A najednou vidíte, že nejsme na tuto úvahu vůbec připraveni; neznám rodinu, kde by se takto uvažovalo. Příčina je prostá – společnost takhle neuvažuje, nevede nás k takovému přemýšlení, argument – problémy řešme, až přijdou, tak zaneřádil náš veřejný prostor, že každá odvážnější úvaha je okamžitě označena za rouhačství.

Matěj Lejsal je jedním z mála skutečných odborníků na ekonomiku sociálních služeb.

Chci především otevřeně říci, že žádná není. Nemáme reformu, máme jen malé dílčí úpravy, drobné posuny, ale kam? Nejprve bychom se museli velmi otevřeně dohodnout, co opravdu mohou zajistit veřejné služby, jaké daně se na to budou vybírat, jak se budou rozdělovat a jakou kvalitu života postižených, osamělých, starších nebo nemocných lidí zaručíme. A jakou


Naši čtenáři ale většinou nemají čas na dlouhodobé úvahy. Dnes a zde se potýkají s obtížnými situacemi a reforma jim slibovala, že sociální péče, a především finanční podpora bude spravedlivější. Podívejme se na spory kolem příspěvku na péči. Jde o nějakých osmnáct miliard korun. Tedy jen malá část z toho, co vydáváme na sociální zabezpečení, pomoc, sociální i zdravotní služby. Místo jasné definice cíle, tedy zmíněné důstojnosti života, utíkáme k podružnostem. Od 1. ledna se tiše zrušila úhrada za jednorázové inkontinenční podložky. Drobnůstka pro zdravotní pojišťovny, pro konkrétní rodinu tisícikorunový výdaj měsíčně. Co má taková rodina dělat? Jak má omezit, nebo dokonce vyléčit inkontinenci

svého příbuzného? To samozřejmě nikdo neřekl, protože žádné řešení neexistuje. A jsme u té spravedlnosti. Když nemáme opravdovou komplexní reformu a místo ní jen drobná, někdy i protichůdná opatření, zcela logicky přichází ke slovu lidová tvořivost, nápady různých snaživců, jak tu a jinde ušetřit, a mezitím se celý systém houpe nad propastí. Kdo opravdu zná skutečné náklady na péči o blízkého v domácnosti? Nevím o takovém člověku. Kdyby někdo spočítal skutečné náklady na nájemné, na práci příbuzných, kteří se kvůli tomu třeba nemohou věnovat svému zaměstnání, na energie, stravu a další výdaje, zjistili bychom, že taková rodina platí mnohem, mnohem více než ti, kterým se podařilo umístit příbuzného do nějakého zařízení. Je to spravedlivé? Je spravedlivé, když politická deklarace slibuje všem seniorům důstojné stáří, a přitom její autoři dobře vědí, že už dnes je nemohou za veřejné prostředky zajistit všem? Je spravedlivé, když třeba v zařízení, jako je to naše, klienti vlastně nesmějí ani dobrovolně platit více, pokud chceme čerpat veřejné prostředky? A ty na lepší služby nestačí. Je spravedlivé, když osamělá maminka s postiženým dítětem nedostává alimenty – a stát to řešit neumí?

�

Když nemáme opravdovou komplexní reformu a místo ní jen drobná, někdy i protichůdná opatření, zcela logicky přichází ke slovu lidová tvořivost, nápady různých snaživců, jak tu a jinde ušetřit, a mezitím se celý systém houpe nad propastí. 9

Téma: Sociální reforma po roce

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Každodenní kontakt s klienty je samozřejmost.

Reformy v řeči jednoduché

tedy autoři sociální reformy spí� Mysleli še na okamžité úspory než na zmíněnou

spravedlnost? Nevím, ale především si neujasnili hodnotový rámec, ve kterém žijeme. Hluboké, řekněme křesťanské tradice naší společnosti jasně vymezují hodnoty trvalé a hodnoty pomíjivé. Všichni to dobře známe a dobře víme, že spravedlnost začíná tam, kde si přesně uvědomíme skutečnou oprávněnost našich nároků. Opravdu potřebujeme každý den všechno, co jsme si zvykli užívat? Opravdu si myslíme, že stát jen neumí nebo nechce zaplatit naše představy o pohodlí, komfortu, jistotě? Nebo opravdu nemůže – a díky ekonomickému, sociálnímu a demografickému vývoji už nikdy moci nebude? A jste u potřebné, ale neexistující společenské dohody s jasně vymezenými cíli a pravidly k jejich naplňování. Měla by taková dohoda zdůraznit, že určití lidé potřebují nejprve solidaritu svého nejbližšího okolí, a až pak pomoc veřejných služeb? Zcela jistě. Z Nizozemska například víme, že dosažení hranice, za kterou už péči a finanční podporu státu prostě nelze zvyšovat, nevede k protestům, ale spíše k posílení neformálních rodinných a občanských struktur, k přebírání dřívějších funkcí státu těmito aktivitami. To by bylo řešení i v našich podmínkách. Ale právě tyto struktury a organizace si v poslední době stěžují, že malá podpora státu jim svazuje ruce… Nejen malá podpora, ale hlavně přemíra regulace je brzdí. My máme celou sféru so ciálních služeb pod takovou státní kontrolou, že to připomíná předpisy o zacházení s bojovými plyny. Když Bismarck zaváděl veřejné sociální pojištění, nebyl cílem jen všeobecný systém posílení jistot, ale také

10

úspěšná snaha zmocnit se bohatých cechovních pokladen. Dnes nám stát říká – my tuto oblast regulujeme, abychom vás chránili. Když přijde senior do takového zařízení, jako je naše, stát určuje, že za bydlení a stravu smí platit nejvýše 85 % svého příjmu, za služby jen do výše příspěvku na péči. Takže když bude chtít pohodlí, stravování, různé aktivity a podobně podle svých představ, my mu to poskytnout nemůžeme, i kdyby chtěl a mohl platit více. Kdy se tedy dočkáme skutečné a efektivní sociální reformy? Až si sami uvědomíme, že některé skutečnosti v našem životě nesporně nastanou. Každý z nás bude někdy nemocný, někdy ho může potkat vážný úraz, do rodiny třeba přibude postižený člověk, a když budeme mít jen trochu štěstí, dožijeme se dříve nevídaného věku. Pravděpodobnost takových situací je u jednotlivce velká, u rodiny ještě větší a u společnosti stoprocentní. Přemýšlejme o tom a bude nám mnohem jasnější, že skutečně hlubokou reformu potřebujeme v rodině i v celém státě. A že ji budeme opravdu vyžadovat. 

info Co je Domov Sue Ryder? Moderní zařízení pro péči o seniory, kteří potřebují v důsledku nemoci nebo vysokého stáří pomoc. Působí od 1998 v Praze a nabízí služby osobní asistence, domova pro seniory, poradenství i půjčovnu kompenzačních pomůcek. Finanční prostředky získává z různých zdrojů, mj. z darů, dotací a grantů. Provozuje také dobročinné obchody a restauraci Michelský dvůr.

Dodnes si pamatuji na rozpravu s Jefem Helmerem z Nizozemska v prvních měsících roku devadesátého. „Demokracie přinese mnoho sociálních problémů, i když jako stát zbohatnete, lidé nebudou vědět, na co mají nárok, na co právo, o co musí žádat a jak se sami o sebe postarat. To všechno za občany dosud zařizoval stát, či ve vašem případě komunistická strana,“ říkal a ani já jsem ho nepochopila. Přesto, nebo právě proto, jsme založili či spíše znovuobnovili sociální práci jako vysokoškolský obor. Na všechno, co až dosud přiděloval centrálně stát, bylo třeba udělat zákony, různé sociální reformy nejen deklarovat, ale i vyložit lidem tak, aby jim rozuměli. Nepovedlo se to. Předpisy jsou složité, lidé nevědí, jak mají o to či ono žádat, a občas se bojí úřadů, které jim mají sloužit. Nerozumím-li, jsem odkázaná na druhé a vzbuzuje to ve mně nejistotu. Proto by se všechny sociální reformy měly vysvětlovat velice jednoduše. Napřed ať je sepíší právníci a upraví je pojišťovny a pak ať je někdo ještě jednou přepíše do řeči jednoduché. Jinak všechny sociální reformy v občanech vzbuzují obavy. „Další reforma? Zase na to doplatíme!“ Kdo to má ale lidem vysvětlit? Novináři potřebují časopisy prodat, a tak titulek často nesděluje obsah, ale upozorňuje na změnu, aby upoutal čtenáře. Špatná zpráva vzbudí zvědavost více než kladná. Každá změna se pak vykládá jako zhoršení. To všechno vyvolává v lidech úzkost, že neporozumějí, a když o nějakou dávku včas nepožádají, že na ni ztratí nárok, že nedostanou doplatek na bydlení, na péči o handicapovanou blízkou osobu, a pocit nedůvěry vůči všem reformám. I těm, které jsou finančním přínosem. Také bych nevěděla, kdy mám nárok na zvláštní pomůcku pro postižené, kolik musím uhradit sama a kdy mohu žádat o příspěvek. Naštěstí mám kolem sebe dost lidí, kteří by mi to vysvětlili. Jsem šťastnou výjimkou. Většina lidí ale toto neví, a proto v nich veškeré zmínky o sociálních reformách vzbuzují strach. Proto vřele prosím veškeré zákonodárce a všechny pracovníky veřejných úřadů: Překládejte texty z úřední češtiny ještě do češtiny pro obyčejné lidi, pro neodborníky. Budeme vám za to vděčni. Budeme si vzájemně rozumět a z mnohých to sejme zbytečnou úzkost a nervozitu.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.



■ Dvě postižené děti, a přesto kupa radostí. ■ Velká rodina není přežitek. ■ Umíme ocenit opravdové lidi?

Pozoruhodný život

Hany a Otakara Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

K

do by nechtěl žít v půvabné vesničce s poetickým jménem Malinová? Kdo by si nechtěl v krásném okolí Rakovníka užívat příjemnou krajinu s dávnou historií? Tak se před lety rozhodli manželé Galóovi a koupili tu malý venkovský a víc než obyčejný domek. Odešli z Prahy. Touha po romantice, nebo dnes trochu módní návrat k přírodě, vejcím od vlastních slepic a domácím bramborám? Ne – touha a povinnost zajistit budoucnost svých čtyř dětí. Protože vedle nastávajícího maturanta a možná i studenta vysoké školy Davida, vedle stejně šikovného Daniela, který se chystá na nějakou střední školu se sociálním zaměřením, mají i veselou Terezku s Downo-

vým syndromem. A také nejmenšího Tomáše se spinální svalovou atrofií, česky řečeno nevyléčitelným onemocněním, které postihuje všechny kosterní svaly. Pětiletý kluk perfektně komunikuje, všechno ho zajímá a dokáže se nás i překvapivě zeptat na naši práci. Je od narození nepohyblivý a na vozíku zůstane navždy. Když se v noci potřebuje otočit nebo přikrýt, musí zavolat maminku.

Blázni? Dobrodruzi? Lidé! Původně prosté stavení se za léta tvrdé práce proměnilo v docela velký dům, na kterém je ještě mnoho nehotového. Milovníci dokonalého designu by asi nejásali, ale Otakar Galó tu doslova vlastníma rukama buduje zázrak. Velké a příjemné místnosti, ústřední topení, nové rozsáhlé patro, nová, ještě nehotová střecha (ze které nedávno spadl a jen velkou náhodou to skončilo pouze několikaměsíční pracovní

neschopností), dveře, okna, všechno, všechno tu dělník z Rakony postavil, opravil, zařídil, doslova vydřel, protože na nějakou stavební firmu by jejich příjmy nikdy nestačily. Dům pořídili na hypotéku, stavební materiál kupují doslova po kouskách vždy, když trochu povolí napětí v rodinném rozpočtu. Péče o dvě postižené děti nedovolí paní Haně jakékoli zaměstnání. Jedna výplata pro šest lidí. Nezbytná dvě auta – nejenže v poetické vísce není obchod, škola, natož lékař, ale Terezku vozí David každý den do speciální školy, Tomáše maminka k lékařům a na rehabilitace, a samozřejmě ho nemůže nechat samotného, když něco zařídit potřebuje ona sama. Auta sice nejsou žádné rachotiny, ale prestižní autosalon by také neozdobily. Pořídili je na leasing a provoz přijde měsíčně na čtyři tisíce, zákonný příspěvek na mobilitu pro dvě děti pak na dvakrát čtyři sta korun!

�

Obdivuhodně pevným vztahem zatím osud nezatřásl.


11

Téma: Sociální reforma po roce Otakar pracuje v nepřetržitém provozu – denní, odpolední, noční, ve zbylém čase staví, staví a staví, a když ne, tak dře na vlastním hospodářství.

Na rodinném poRtrétu ještě chybí devadesátiletá babička. Také o ni se tu paní Hana stará.

Panují tu tedy docela jednoduché počty � – celková výše vždy perfektně dodržených

splátek (půjčky ale nevznikly nad katalogem cestovní kanceláře nebo prospektem nábytkářské firmy) 28 tisíc korun, na domácnost, dopravu, jídlo, ošacení, všechny potřeby velkých kluků, pomůcky pro postižené děti a vůbec celý provoz šestičlenné rodiny zbývá 14 tisíc! Když odečteme dopravu a podělíme zbytek počtem obyvatel domu, jsme u měsíční částky, která by mnoha Pražanům nestačila ani na pár bot nebo košili. Jsou tedy Galóovi opravdu nezodpovědní blázni? Otakar pracuje v nepřetržitém provozu – denní, odpolední, noční, ve zbylém čase staví, staví a staví, a když ne, tak dře na vlastním hospodářství: dvacet kusů hovězího, nepočítaně slepic, perličky, letos přibudou i čuníci. Maso nekupují, ale doslova ze dvora úspěšně prodávají. Když starší kluci chtěli televizi s velkoplošnou obrazovkou, táta jim poradil: zasaďte si brambory, pořádně se o ně starejte a pak je prodejte. Televizor už mají. Paní Hana, původně ošetřovatelka v pražských jeslích, vyrábí domácí máslo, vaří z vlastních surovin, denně přemýšlí, jak dodržet splátkové kalendáře, jak dětem dopřát všechno potřebné, jak tu změť problémů, starostí, ale i nemocí a nečekaných situací přežít a plakat jen o samotě. Ale zoufalství? To se tu nepěstuje. Nad všemi nepříjemnostmi svítí nejdůležitější cíl – nevzdat se, udělat všechno, aby starší synové mohli studovat, a dobudovat dům i všechno kolem tak, aby tu jednou… jednou mohli žít Terezka a Tomáš – třeba s nějakým asistentem. Než přijde ten čas, nesmí se práce zastavit. David je nejen skvělým asistentem Terezky, ale také naprosto samozřejmě dokáže zvládnout všechnu práci v hospodářství, Daniel se obdivuhodně umí postarat o Tomáše, a vidlí nebo lopaty se také nebojí.

12

vu tohoto člověka s pevnými svaly i názory, uvidíte, jak mu vlastní zásady spoří peníze – on opravdu nepotřebuje posilovnu. Paní Hana je dokonalým doplňkem svého muže – nesnáší lamentace. Deset let chodila na obecní úřad, aby vybojovala zpevněný příjezd k domu. Nešlo o zablácené boty, ale o Terezku, která trpěla záchvaty hrůzy z bahna a louží. Dnes je malý obecní pozemek pokrytý asfaltem. Když se narodil Tomáš, našla si doslova encyklopedické informace o jeho postižení a našla i pomoc, třeba v Kolpingově rodině ve Smečně, u lékařských specialistů v Praze, v nejrůznějších neziskových organizacích. Rádi slyšíme, že k nim patří i Konto Bariéry. Jen díky mamince má postižený kluk všechny potřebné pomůcky, dobrou rehabilitaci i vertikalizační zařízení, které nemocnému umožňuje vzpřímenou polohu při zapojení všech svalů, a tím i úlevu a rehabilitaci. Když se jí zeptáte na sny, nejdříve se usměje: „Na to nemám čas.“ Ale pak se zamyslí: „Dokončit tenhle dům jako dokonalý

Krize rodiny? Tomu se smějí… Kolik lamentací se denně dočteme o soumraku tradiční rodiny! Kolik odborníků sepisuje v teple svých pracoven traktáty o rozpadu vztahů mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi! Na kolik tisíc si přijdou nejrůznější také poradci za údajně spolehlivou likvidaci partnerských krizí! Tady by nevydělali ani haléř. Tady panuje základní pojivo dobrého života – spolehlivost. Otakar přes dřinu, ze které se skládá každý jeho den, dokáže s nadhledem komentovat žabomyší fňukání politiků; i díky němu sem smí humor, sebejistota, radost z vlastního hospodářství, pýcha na kluky, kteří už dnes vědí, co je opravdový život. Do domu ani na dvůr však v žádném případě nesmí lenost. Ta je nejen zapovězená, ale přímo nenáviděná. Však když se podíváte na posta-

Paní Hana je dokonalým doplňkem svého muže – nesnáší lamentace. Deset let chodila na obecní úřad, aby vybojovala zpevněný příjezd k domu. Terezka to zatím plně nechápe, ale i jí chystají bezpečnou budoucnost.



Soutěž

časopisu Chcete vyhrát Tomáš roste, ale jeho pohybové možnosti zůstávají velmi omezené.

bezbariérový domov pro naše dva nejmladší. Zajistit jim alespoň nějakou jistotu na celý život. Starší kluci nám sice tvrdí, že si je jednou vezmou k sobě, ale já vím, že budou přece mít své rodiny, a kdoví, jak by se jejich partnerky k Tomášovi a Terezce zachovaly. Něco jiného je malé dítě, třebas postižené, a něco jiného postižený dospělý, který potřebuje doslova péči jako dítě.“ A tak se bude stavět, dostavovat i hospodařit dál a dál. Ovšem dnes už funguje výtah do patra, záchrana paní Hany, která osmadvacetikilového syna už opravdu těžko zvedala a přenášela. A tu slyšíme pochvalu na sociálku v Příbrami, která zařízení zaplatila, a vůbec této rodině dokáže pomoci i poradit. I když Otakar má na každodenní sociální spravedlnost v naší zemi svůj nekompromisní dělnický názor, i on uznává, že k jeho rodině se společnost chová spíš dobře.

Nedlužíme jim? Když se v takové situaci dokáže rodina postarat o děti, vychovat je k odpovědnosti v životě, pevným zásadám a přitom k neokázalé něze, kterou tu vidíte na každém kroku, zasloužila by si vyznamenání. Nebo co by si zasloužila? Například méně sešněrovanou sociální politiku, která prý kvůli obavám z plýtvání a podvodů neumožňuje pracovníkům úřadů práce rozhodnout třeba o zvýšení směšného příspěvku na mobilitu. Vůbec by naší sociální politice slušela větší pružnost, odvaha a prostor pro skutečně lidská rozhodnutí. Ale jak toho docílit? Napadlo mě jediné. Všechny sjezdy našich politických stran, pravých, levých i středních, by měly povinně začínat na dvoře stavení č. 5 v Malinové. Na dvoře, který i přes laskavou sněhovou přikrývku ukazuje jistou, mírně řečeno, neupravenost. Lakýrky by to asi nepřežily, ale společnost by se mohla nadechnout poněkud zdravějšího vzduchu. I s tou vůní stáje – stokrát příjemnější než pach politických kuloárů. P. S. Hana Galóová si vzala do péče i svou devadesátiletou babičku, která s nimi v Malinové nyní žije. 


hliníkové vysouvací nájezdy pro vozíčkáře?

Nájezdy v ceně 3299 Kč může vyhrát ten, kdo odpoví na soutěžní otázku:

Kolik stálých dárců má Konto BARIÉRY letos, v roce 20. výročí svého založení? Odpovědi posílejte do konce března 2013 na [email protected], nebo písemně na adresu: Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, který vysouvací hliníkový nájezd obdrží od firmy Lipatech. Sponzorem soutěže je firma Lipatech, více na www.invalidninajezdy.eu

13

Téma: Sociální reforma po roce ■ Projekt chráněného bydlení umožňuje stěhování do rekonstruovaných bytů. ■ Končí ústavy s mnoha přeplněnými pokoji. ■ Lidé s postižením začínají žít tak jako jejich zdraví vrstevníci.

Bydlet ve svém soukromí je a bude obrovská změna pro ty, co dosud žili jen v ústavu.

Sen žít a bydlet jako Text: Naďa Kocábková Foto: Jan Šilpoch

Ú

stav sociální péče v Lobendavě, nejsevernější obci naší republiky, na jaře v roce 2015 osiří. Všichni jeho klienti se odstěhují. Už dnes si prvních třináct z 54 užívá naprosté volnosti a soukromí ve svých bytech v panelovém domě v nedalekém Šluknově. Umožňuje jim to projekt chráněného bydlení, jenž je součástí projektu transformace sociálních služeb realizovaného ministerstvem práce a sociálních věcí. Financován je z prostředků ESF a státního rozpočtu České republiky prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Do podobného bydlení přibudou postupně další lobendavští klienti. Někteří ho vymění za nově zrekonstruo vané byty v nedalekém Rumburku nebo nově realizované domky na Ústecku. Pro ty,

14

kteří samostatně žít nedokážou, se postaví zbrusu nové domy. Budou vybaveny vším, co osoby s těžším postižením potřebují. Například rehabilitací, dílnami apod. Lobendavský ústav, dnes stále domov pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením, se za pár let stane vzpomínkou na minulost. Nejinak tomu bude i v Hliňanech. Oba ústavy patří mezi 32 zařízení, která byla v rámci České republiky zařazena do pilotního programu Projekt transformace sociálních služeb.

Konec přeplněných pokojů V konečném efektu to znamená konec velkých ústavů s přeplněnými pokoji, ve kterých handicapovaní tráví svůj život. Místo toho domy a byty, kde lidé budou bydlet jako v klasické domácnosti v sousedství nepostižených lidí. Taková je vize Ústeckého kraje a ministerstva práce a sociálních věcí, které chtějí dosavadní praxi změnit. Za sto

Pro ty, kteří samostatně žít nedokážou, se postaví zbrusu nové domy. Budou vybaveny vším, co osoby s těžším postižením potřebují.


č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Každá návštěva ústavu vzbudí v klientech trochu zvědavosti.

Někteří klienti žijí v Lobendavě od dětství dodnes.

Počítač není nic neznámého ani pro zdejší klientku. Lidé s postižením jsou schopni zvládat i své záliby .

O novém bydlení zatím většina Lobendavských jen sní.

ostatní je na dosah milionů korun se proto na byty přestavuje i bývalý dětský domov v Rumburku. Domy pro handicapované vzniknou také na Ústecku v Trmicích, na Severní Terase a v Teplicích. „Kraj se bude snažit hlavně v Ústí získat nějaké byty. Buď je koupí, nebo pronajme,“ říká vedoucí odboru sociálních věcí Petr Severa. Dodává, že zpočátku měli obavy zaměstnanci ústavů, neboť si mysleli, že přijdou o práci. Opak je pravdou. Kraj počítá s tím, že je za pomoci transformačního programu přeškolí. Tito pracovníci pak budou domovy handicapovaných navštěvovat a pomáhat jim. Součástí celé transformace je také kampaň, která má změnit pohled veřejnosti na postižené a rozptýlit případné obavy z toho, že se mohou stát nepříjemnými sousedy. Proč právě Lobendava a Hliňany? Podle Ivy Boumové, koordinátorky transformace a odborné pracovnice v ústavu v Lobendavě, byla tato zařízení vybrána především proto, že jsou to objekty velkokapacitní, služby pro klienty v blízkém regionu jsou těžko


I takový obrázek se nabízí v současných prostorách ústavu v Lobendavě.

dostupné a z pohledu dnešních nároků člověka na kvalitní život v nich realita dostává na frak. V Lobendavě se sice postupem let snažili všelijak vylepšovat interiéry, jenže dům je to příliš starý a k účelu, jemuž má sloužit, nevyhovující. Přesto se tady ještě běžný provoz jakžtakž drží, ale při pohledu zblízka na život lidí v ústavu v Hliňanech jde – řečeno bez přehánění – o silnou kávu. Potvrzují to i slova bývalé radní Ústeckého kraje Jany Ryšánkové: „Kraj má na třicítku sociálních zařízení, Hliňany jsme převzali před pár lety od Magistrátu města Ústí nad Labem. Od začátku nám bylo jasné, že s tím musíme něco dělat. Žijí tady ženy po osmi až deseti na pokojích a je jich tu téměř devět desítek. Objekt je pro tento účel absolutně nevyhovující. Podmínky k životu jsou v mnoha ohledech otřesné, porušovalo se tu, co se dalo,“ říká bývalá radní. Je přesvědčená, že zdejší klienti si zaslouží konečně žít plnohodnotně. Nikoliv izolovaně a v naprostém nezájmu veřejnosti. Povinnost moderní společnosti je podle jejího názoru vytvářet

� 15

Téma: Sociální reforma po roce Jeden z nich v ústavu vůbec nemluvil, nyní – už ve svém – komunikuje bez jakýchkoliv problémů. info Změna přijde za dva roky Ústav sociální péče Lobendava založil v roce 1903 univerzitní profesor a dvorní rada Antonín rytíř von Drasche, který z Lobendavy pocházel. Od roku 1905 sloužilo toto zařízení jako domov pro staré obyvatele. V roce 1945 se z něj stala kasárna. Později byla budova používána jako rekreační středisko pražských pekáren. Od roku 1955 dům znovu sloužil jako domov důchodců. O deset let později přišla na řadu jeho rekonstrukce a po ní tu zahájil provoz Ústav sociální péče pro mládež. První klienti sem nastoupili v lednu 1967. Pečovaly o ně řádové sestry až do konce roku 1991. Začátkem roku 1992 sem nastoupil zdravotní a ošetřovatelský personál. Tak je areál provozován dodnes, jen s tím rozdílem, že z názvu odpadlo slovo mládež a během let se měnili zřizovatelé. Po roce 2015 už toto nebude pravda. Stravovat se budou lidé ve svém.

služby pro lidi s postižením. A právě � nové tato transformace je díky penězům z integrovaného operačního programu velkou šancí současné poměry změnit.

Začít nový život Cílem transformace sociálních služeb je podpořit přechod lidí s postižením z velké instituce ústavního typu a začít život takový, jaký je běžný pro jejich zdravé vrstevníky. S náležitou podporou jsou lidé s handicapem schopni žít v běžných malých domácnostech, starat se o sebe či chodit do zaměstnání nebo chráněného denního programu. Vyplývá to ze zkušeností Pavlíny Kolářové, bývalé regionální Nové zázemí, mimo ústav, nese s sebou hlavně radost a spokojený úsměv.

16

pracovnice Národního centra podpory transformace sociálních služeb, jež měla na starosti Ústecký kraj a zařízení v Lobendavě a Hliňanech. Tvrdí, že dnes není důvod, aby trávili svůj život v unifikované ústavní instituci. Proto se nediví, že klienti, kteří se již přestěhovali, by se už vrátit do ústavu nechtěli. „Proměna jejich osobnosti je obrovská,“ rozvádí řeč Iva Boumová. Jezdíme pravidelně za našimi klienty do jejich nových bytů do Šluknova a vnímáme to na plné obrátky. A oni by návrat nevolili ani omylem. Například František nebo Míra, kteří v Lobendavě žili dlouhé roky, jsou dnes v chráněných bytech a cítili se tam okamžitě jako doma, jsou očividně šťastní. Během týdne se z nich stali

Ze staré tvrze jen minulost Hliňany – původně barokní zámek, který vznikl přičiněním Nosticů v roce 1650 přestavěním staré tvrze z roku 1397. V polovině 18. století byl zámek rozšířen o další budovy a oranžérii. Později sloužil jako léčebný ústav pro mládež a je v něm pod názvem Ústav sociální péče dodnes.

noví lidé. Například jeden z nich v ústavu vůbec nemluvil, nyní – už ve svém – s námi komunikuje bez jakýchkoliv problémů. Někteří si našli partnera a bydlí společně, jiní mají práci a po ní si zajdou třeba i na pivo. „Je radost vidět, jak se naši lidé doslova mění před očima. Těšíme se z toho, a také z očekávání, které teprve pro všechny za dva roky přijde,“ říká pracovnice ústavu. Na dotaz, jak novou situaci vnímá a snáší personál, jestli při přechodu na nový systém života a bydlení klientů nepřijdou mnozí o práci, odpovídá: „Zpočátku se samozřejmě báli, naštěstí názor kraje je v tomhle ohledu uklidnil. Například ze současných pradlen, kuchařek a uklízeček se po rekvalifikaci stanou pracovníci v přímé péči. Nikdo z Lobendavy nepřijde o práci, všichni si klienty rozdělí a budou s nimi pracovat a nějakým konkrétním způsobem je podporovat. Nejlepším lékem pro nevěřící Tomáše i pro ostatní jsou zkušenosti a pocity těch, kteří v chráněném bydlení už pracují. Nemohou si spokojenost a novou praxi vynachválit,“ dodává Iva Boumová. Už je potvrzeno, že Ústecký kraj zavře v blízké budoucnosti ústavy v okrese Ústí n. L. v Hliňanech a Lobendavě ve Šluknovském výběžku. Klienti najdou zázemí v nově postavených domech nebo v klasických bytech, kde budou žít jako v běžné domácnosti. V budoucnu se tímto způsobem má transformovat více sociálních ústavů v regionu. 



■ Půjčovny kompenzačních pomůcek mají širokou nabídku. ■ Počty zákazníků a poptávku sociální reforma neovlivnila. ■ Největší zájem je o mechanické vozíky a chodítka pro seniory.

Kompenzační pomůcky si lze i vypůjčit

Nájezdové ližiny si můžete půjčit stejně jako elektrický vozík.

Text: Radek Musílek Foto: archiv 3P, o. s.

J

istě znáte pořekadlo, že manželka a dýmka se nepůjčují. Z úplně jiné kategorie pochází invalidní vozík, který si naštěstí půjčit můžete. A nejen ten, ale i řadu dalších užitečných kompenzačních pomůcek. Zaznamenaly půjčovny po sociální reformě změnu v poptávce? V první řadě dobrá zpráva je, že existuje nejen poptávka, nýbrž i nabídka. Především prostřednictvím internetu najdete v každém kraji dostatek organizací, které se půjčování pomůcek věnují. Kdo nemá internet, může požádat o pomoc při hledání svého lékaře, sociálního pracovníka nebo prodejnu zdravotní techniky. Lidé přicházejí z různých důvodů. Někdy potřebují věc na přechodnou dobu a nevyplatí se jim investovat do koupě. Jindy je motivací snaha vyzkoušet si vhodnost pomůcky před jejím pořízením. Určitou skupinu zákazníků tvoří i lidé, kterým se třeba rozbil vozík a jeho oprava bude trvat delší dobu.

Široká nabídka Škála nabízených pomůcek je přitom velmi pestrá. Nechybí v ní různé zvedáky, chodítka, nájezdové rampy, schodolezy, vozíky ani polohovací postele nebo naopak mnohem drobnější předměty. Největší zájem je přitom jednoznačně o mechanické vozíky a chodítka. Poptávka viditelně stoupá v době Vánoc a během léta. Nejčastějšími zákazníky jsou totiž hůře pohybliví senioři, resp. jejich rodiny. Ve zmíněných částech roku je příbuzní berou na výlety – o svátcích na rodinné návštěvy, o prázdninách do přírody. Ceny přitom nejsou nijak hrozivé (viz informační rámeček), při dlouhodobém pronájmu lze navíc získat slevu. Podle pracovníků ze spolku Trend vozíčkářů Olomouc (www.trendvozickaru. cz) se na jejich půjčovnu obracejí nejen lidé s trvalým zdravotním postižením. Často se prý ozve člověk s poraněnou nohou, kterému v nemocnici nepůjčili vozík. Ostatně nejeden vozíčkář zažil dotaz od laiků, kde by se dal sehnat vozík, když někdo od nich z rodiny začal mít zdravotní problémy. Na druhé straně spektra jsou dlouhodobé pronájmy polohovacích postelí a schodolezů či elektrických vozíků. V těchto případech vždy záleží na pečli-


info

vém zvážení, kdy se už vyplatí věc koupit a kdy ještě vypůjčit.

Vybrané orientační ceny zápůjček na jeden den

Vliv sociální reformy

Elektrický vozík . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Kč Elektrický zvedák . . . . . . . . . . . . . . . 20 Kč Chodítko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Kč Mechanický vozík . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Kč Nájezdové ližiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Kč Polohovací postel . . . . . . . . . . . . . . . 30 Kč Rehabilitační přístroj Motomed . . . . . 35 Kč

Kde hledat Nejlepším způsobem hledání půjčovny kompenzačních pomůcek je internet. Zkusit můžete například www.helpnet.cz/ pomucky. Poradit by vám měl rovněž lékař nebo sociální pracovník. Informace rádi poskytnou také v organizacích pomáhajících lidem s postižením nebo v prodejnách zdravotnických pomůcek. Kontakty na ně lze vyhledat ve Zlatých stránkách.

Půjčovnu kompenzačních pomůcek a zvýhodněnou přepravu pro seniory a občany se zdravotním postižením provozuje i občanské sdružení 3P (www.3P-os.cz). Jedná se o nástupnickou organizaci Centra pro zdravotně postižené kraje Praha. Jeho viceprezidentka Pavla Mečířová říká: „Myslím, že sociální reformy se na skladbě a poptávce našich klientů příliš neodrazily. Problém vidím spíše v neznalosti. Lidé nevědí, na co mají nárok, nevědí, jakou pomůcku jim může lékař předepsat. Snažíme se poradit a pomoci.“ Nepostřehnutelný vliv sociálních reforem potvrdili i pracovníci dalších půjčoven. Pokud jde o to, jak se lidé o konkrétní půjčovně dozvědí, Pavla Mečířová říká: „Největší radost máme, když k nám někdo přijde na doporučení od spokojeného klienta. Zákazník se o nás často dozví i z internetu nebo z letáků a z časopisu naší městské části. Také přímo u nás máme různé nástěnky a výlohy s informacemi. Někdy nás doporučí lékař, jindy pracovníci z jiných organizací. Ti se o nás zase dozvědí z internetu či z letáků, které dáváme i do zdravotnických zařízení.“ 

17

20 let Konta BARIÉRY ■ Situace neslyšících je v Česku výrazně horší než v USA. ■ Kromě jiného musí tito lidé čelit potížím při pracovním uplatnění. ■ Konto BARIÉRY pomáhá při studiu i s hledáním zaměstnání.

Ve světě ticha

Děti Ireny Krejné slyší normálně a s rodiči se domluví. I když syn se nechce učit znakový jazyk.

TEXT: Radek Musílek FOTO: Jan Šilpoch

J

ako čtyřměsíční miminko dostala vysoké horečky. Lékařka v penzijním věku tehdy ani po dvou návštěvách nepoznala meningitidu. Irenu Krejnou tehdy zachránil lékař ze sousedství. „Doktor Křepela se na mě přiběhl podívat a hned nás hnal do nemocnice. Málem jsem umřela. Domů jsem se vrátila hluchá a na půl těla ochrnutá,“ svěřuje nám paní Irena příběh, jak ho zná z vyprávění. Ochrnutí se naštěstí podařilo rozcvičit pomocí tehdy prakticky zakázané Vojtovy reflexní metody. Úplné postižení sluchu ale zůstalo. A Irena Krejná se netají tím, že se s tímto handicapem žije velmi těžko. Přesto dokázala vystudovat vysokou školu, a to včetně několika semestrů v USA. Pomohlo jí v tom i Konto BARIÉRY. Dnes

18

šestatřicetiletá maminka dvou zdravých dětí o tom ale mluví jako o minulosti. Žije hlavně přítomností, kterou zaplňuje péče o rodinu a starost o profesní budoucnost.

Podpora rodiny Vede vlastně úplně normální život. Zásluhu na tom má její otec, docent Jaroslav Hrubý, elektrotechnik, spoluautor prvního československého kochleárního implantátu a odborník na speciální pedagogiku. Kvůli dceři se z něj stal bojovník za práva neslyšících. Díky němu a celé rodině se paní Irena naučila fungovat co nejsamostatněji. Ovládá znakový jazyk, ale také odezírá. Četba ani psaní textu pro ni nepředstavují příliš velký problém a naučila se i mluvit. Pravda, posluchač si musí na její výslovnost zvykat. Potřebuje soustředění a občas přece jen přijde ke slovu tužka. Ale pro překročení

komunikačního zákopu mezi světem zvuků a světem ticha to stačí. S tatínkem také poprvé navštívila USA, když tam byl na přelomu let 1994 a 1995 na Fulbrightově stipendiu. „Byli jsme tehdy v kampusu Gallaudetovy univerzity pro neslyšící ve Washingtonu, D. C.,“ vzpomíná paní Irena. „Táta pracoval ve výzkumném oddělení a já jsem tam půl roku chodila do modelové střední školy pro neslyšící. Moc se mi tam líbilo. Přála jsem si studovat v USA mezi neslyšícími studenty. Vůbec se mi nechtělo zpátky do Prahy, kde jsem měla před maturitou na Gymnáziu pro sluchově postižené v Ječné ulici.“

Univerzita pro neslyšící V Praze nakonec odmaturovala, ale neměla to lehké, protože byla jedinou zcela neslyšící studentkou. Těžký psychický tlak na svou



dceru se docent Hrubý rozhodl řešit tím, že jí umožní studovat v USA. Začal shánět peníze u sponzorů. Mezi ně se zařadilo i Konto BARIÉRY. Studium pro cizince přitom vycházelo asi na půl milionu korun za jeden semestr! Nakonec se podařilo získat peníze alespoň na několik semestrů, takže studijní pobyt trval skoro tři roky během let 1997 až 2000. Kampus Gallaudetovy univerzity zahrnuje skoro všechno – od knihovny přes mateřskou školu až po univerzitu, vlastní sportoviště, poštu atd. „To je v USA celkem běžné, ale hlavně tam prakticky všichni ovládají znakový jazyk,“ říká Irena Krejná a dodává: „Poznala jsem tamní život a načerpala hodně informací, které bych jinak nezískala. Naučila jsem se americký znakový jazyk, a samozřejmě hlavně angličtinu! Teprve tam jsem se stala zcela samostatnou. Získala jsem sebedůvěru. I když ta se po delším pobytu u nás a nemožnosti najít práci bohužel postupně vytrácí...“

Pomohlo Konto BARIÉRY Drahé školné zahrnovalo kromě výuky také ubytování na koleji, jídlo a nejnutnější pomůcky. „Nadace Charty 77 mi prostřednictvím Konta BARIÉRY věnovala 50 000 Kč. Od všech sponzorů, kterým znovu děkuji, se mi podařilo sehnat peníze na pět semestrů.“ Pak se začala zhoršovat hospodářská situace a další peníze se už sehnat nepodařilo. „Zbylo mi asi 2500 dolarů, což bylo tehdy asi 80 000 Kč. To mi na další semestr samozřejmě nestačilo. Musela jsem se vrátit. Napsala jsem všem sponzorům, zda chtějí úměrnou část peněz zpátky, ale většina z nich to odmítla.“ Takže celý zbytek věnovala na oplátku Kontu BARIÉRY. S tím,

S pomocí počítače a telefonu se domluví prakticky bez potíží, přesto má obavy o pracovní uplatnění.


aby byly peníze využity především na zvýšení vzdělanosti neslyšících. Což se také stalo. Svá studia paní Irena dokončila v roce 2004 bakalářskou zkouškou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praze, obor: Čeština v komunikaci neslyšících s pedagogickým zaměřením.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

❛ Aktuální informace V USA je americký znakový jazyk považován již skoro 30 let za plnohodnotný a rovnoprávný jazyk. O svém vztahu ke Kontu BARIÉRY říká Irena Krejná: „Líbí se mi, že pomáhá lidem se zdravotním postižením. Často pomáhá i tam, kde by měl fungovat stát, ale tato vláda se chová ke zdravotně postiženým čím dál tím hůře.

Situace neslyšících Když má Irena Krejná porovnat situaci lidí s postižením sluchu u nás a v USA, je patrné, že je se situací v České republice nespokojená. „V USA je americký znakový jazyk považován již skoro 30 let za plnohodnotný a rovnoprávný jazyk. Je tam dokonce třetím nejrozšířenějším jazykem po angličtině a španělštině. V televizi běží na všech asi sedmdesáti kanálech nonstop titulky. Titulkováno je i živé vysílání, a to dokonale.“ Alespoň ve Washingtonu, D. C., prý dokáže znakovat vždy alespoň pár zaměstnanců i na úřadech, a dokonce i v obchodech. Pokud je to přece jen nutné, mají zde neslyšící lidé k dispozici dostatek tlumočníků. Navíc tam platí zákon, podle kterého nesmí žádný podnik odmítnout uchazeče o zaměstnání jenom proto, že třeba neslyší. Musí mu vytvořit takové pracovní podmínky, aby jeho handicap nevadil. „U nás je tlumočníků strašně málo. Titulkovat musí pouze Česká televize a i tam je kvalita diskutabilní,“ stěžuje si paní Irena. Nelehké postavení lidí se sluchovým postižením v České republice dokresluje na svém příkladu. Po státnicích na Filozofické fakultě UK jen krátce pracovala ve škole pro sluchově postižené. Pak přišly děti, se kterými je doma už sedm let. „Nevím, co budu dělat, až mi za rok skončí mateřská. Sehnat práci je téměř nemožné. Nikoho nezajímá, co umím. Každý jenom říká, že nemohu telefonovat. Přitom mailem a SMS dokážu vyřídit úplně všechno.“

pro osoby s postižením.

❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem.

❛ Archiv článků. ❛ Fotografická

soutěž v rubrice Vaše fotografie.

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

Manželství a děti Během studií se paní Irena seznámila se svým manželem, který je těžce nedoslýchavý. Nosí jedno sluchadlo. Mluvené řeči rozumí, i když špatně. Mají spolu sedmiletého Marka a dvouletou Elišku, oba slyšící. Doma mluví normálně i znakují. Se synem odezírají a něco znakují, ale Marek se znakovku zatím vůbec nechce učit, což paní Irenu trochu mrzí, zdá se. Marek nastoupil do mateřské školy ve třech letech. Se slyšícími dětmi i rodinou normálně mluví. Eliška se komunikaci teprve učí, ke slovu přicházejí gesta i mluvení. Pro zcela neslyšící maminku je výchova náročná stejně jako komunikace se školou a úřady. Irena Krejná má ale podporu svého okolí: „Pomáhají nám moji rodiče a manželova matka. Moc jim za to děkuji!“ 

19

Na cestách ■ Salcburk je historické město přátelské k vozíčkářům. ■ Pro cestování po Rakousku se vyplatí být vybaven euroklíčem. ■ V zimních měsících se vyhnete návalům turistů, ale neuvidíte všechno.

Solnohrad je pod eurozámkem

Klikaté uličky plné obchůdků lákají turisty i v zimě. V hlavní sezoně tu není k hnutí.

přes internet. Bylo zajímavé srovnávat, jak vypadá bezbariérové ubytování u nás a v Salcburku. Hledal jsem přitom cenově nejpřijatelnější varianty v daném městě.

Českobudějovický šok

Výhled na město z pevnosti Hohensalzburg, kam vede bezbariérová lanovka. Text: RADEK MUSÍLEK Foto: ARCHIV AUTORA

N

ebýt jednoho veleslavného rodáka, Salcburk by určitě přišel o hezkých pár set tisíc návštěvníků. Sice je to pěkné historické město, jehož centrum dokonce chrání UNESCO, ale co si budeme povídat, Wolfgang Amadeus Mozart je velký turistický tahák. Upomínky na něj vidíte na každém rohu. Především v podobě proslulé cukrovinky Mozartovy koule. Paradoxně on sám pobyt v Salcburku

20

dost těžko snášel. Mnohem raději byl třeba v Praze. Nevím, jak dlouho trvala cesta ze Salcburku do Prahy kočárem v 18. století, ale dnes ji zvládnete autem za pět hodin. Potřebujete k tomu jen plnou nádrž nafty a desetidenní rakouskou dálniční známku za 8,3 eura. Mám-li zhodnotit návštěvu Salcburku z pohledu člověka na vozíku, musím začít ještě u nás doma. Cestou do Rakouska jsme se totiž s manželkou rozhodli přenocovat v Českých Budějovicích. Jak už se stalo normou, před výpravou samou jsem z tepla obývacího pokoje rezervoval ubytování

Českobudějovický hotel A3 se na serveru Booking.com deklaruje jako bezbariérový. Ve skutečnosti jsem neprojel dveřmi do koupelny a na recepci vedly schody, takže vše musela zařizovat manželka. Tu přitom stačila vyzpovídat pracovnice hotelu s blíže neurčenou funkcí, zato se silným ruským přízvukem a zapálenou cigaretou. Jak jsem se později dozvěděl, nejprve se mé ženy zeptala, jestli jí nevadí, že budeme mít manželskou postel. Pak se živě zajímala o původ mého postižení. Když nás doprovázela na pokoj, žoviálně mi líčila, že když máme manželskou postel, tak se mi ubytování bude líbit. Moje následná námitka vůči úzkým koupelnovým dveřím ji poněkud zklamala. Vždyť mají v hotelu výtah! Místo očekávaného vděku jsem si dovolil kritizovat! Ten nevděk… S radostí jsem druhý den odjel. Salcburský hotel Holiday Inn naproti tomu očekávání o bezbariérovém standardu splnil, ačkoliv trochu víc místa v pokoji by neuškodilo. To jediné snad bylo v Budějovicích lepší. Přístup personálu raději ani nesrovnávám. Cena se přitom lišila jen v řádu několika stokorun. Už poněkolikáté jsem si potvrdil, že mezinárodní hotelové řetězce jsou jistota. Naproti tomu neověřené experimentování s bezbariérovým ubytováním je střelba do tmy. Kvůli zanedbatelné úspoře jdete do nejistoty, ze které může vypadnout milé i nemilé překvapení. Do Salcburku jsme se vypravili začátkem nového roku, tedy mimo hlavní sezonu.



Pokud jedete do Rakouska nebo do Německa, vřele doporučuji vzít si s sebou tzv. euroklíč. Univerzální otvírač pro vozíčkáře v těchto zemích totiž opravdu funguje. Ušetřilo nás to přeplněných uliček, kaváren a tlačenic u památek. I tak bylo návštěvníků hodně. Lyžování v nedalekých Alpách, které začínají hned za městem, zaručuje přísun turistů i v zimě. Hned po němčině přitom slyšíte nejčastěji ruštinu nebo ukrajinštinu. Kvůli pošmournému počasí jsme si ale výhled na zasněžené horské vrcholy moc neužili. Neustále je halila mlha a mračna, z nichž skoro pořád mrholilo. Na druhou stranu díky tomu nebyl ve městě žádný sníh, a to vozíčkář ocení! Terén města je přitom vcelku rovinatý, takže se zdravýma rukama se zvládnete pohybovat bez pomoci. Výjimkou je kopec s pevností Hohensalz burg, kam ovšem vede stoprocentně přístupná lanovka podobná té na pražský Petřín (která ovšem bezbariérová není). Trochu jsem potřeboval postrčit jen do svažité uličky k nástupní stanici. Pomoci se chopil kolemjdoucí mladík, jenž se ochotně nabídl, když viděl mé fyzické úsilí. Pomohl ještě s vysvětlováním u pokladny, kde se při udílení slevy zajímali o stupeň mého postižení. Výsledkem byl volný vstup pro mě i můj doprovod.

Infocentrum v Salcburku pomáhá O bezbariérovosti Salcburku svědčí už jen vstřícnost místního infocentra. Na internetové stránce www.salzburg.info naleznete sekci pro návštěvníky s postižením. Zvolit můžete dokonce i českou verzi. Po odeslání e-mailového dotazu mi ochotně poslali odkaz na soubor s podrobnými informacemi a mapou přístupnosti www.salzburg.info/ bdb07_service/mmb_stadtfuehrer.pdf. Pokud jedete do Rakouska nebo do Německa, vřele doporučuji vzít si s sebou tzv. euroklíč. Univerzální otvírač pro vozíčkáře v těchto zemích totiž opravdu funguje. Zpřístupní vám toalety a dveře od bezbariérových vchodů, ale nejen to. V Salcburku je omezen vjezd automobilů do historického centra města. Na okrajích chráněné zóny vás zastaví výsuvné sloupky. Pokud však máte euroklíč, cesta je otevřená. Jestliže klíč nevlastníte, můžete si ho zapůjčit v infocentru na Mozartplatzu. A hned nedaleko odtud jsou před poštou vyhrazená parkovací místa.

Dóm samozřejmě disponuje nájezdem, i když jeho sklon by mohl být malinko mírnější.

Mozart je všudypřítomný, především ve výlohách vzorně upravených krámků.

Jelikož jsme se po městě pohybovali vlastním vozem nebo pěšky, nevyzkoušeli jsme místní městskou hromadnou dopravu tvořenou autobusy a trolejbusy. Převážně však vypadaly jako nízkopodlažní. Problém by nastal jedině s použitím historických fiakrů tažených koňmi. Tuto romantickou atrakci si holt nechodící našinec musí odepřít. Anebo se nechá nějak vtáhnout dovnitř. Já osobně dal z místních lákadel přednost frankfurtskému párku se žemlí. Jeho chuť mi připomněla, že jsme kdysi patřili k jedné zemi. To si ostatně uvědomíte i při pohledu na místní architekturu. I když je zde patrnější vliv nedalekého Německa – a také Itálie. Ostatně salcburský dóm je nejstarší raně barokní památka na sever od Alp. I prostorné náměstí před ním odkazuje na inspiraci na Apeninském poloostrově. Tam však panuje vlídnější klima, takže venkovní kašny musí před nevlídným rakouským počasím během zimy chránit nepříliš vzhledné skleněné pyra-

midy. Netřeba snad zdůrazňovat, že do zmíněného barokního chrámu vede nájezd. I když je – pravda – trochu prudší a drobná pomoc od chodícího doprovodu neuškodí.

Starý dobrý fiakr bezbariérový není, jinak si ale vozíčkář v Salcburku nemá nač stěžovat.


Je třeba se vracet Zimní měsíce mají velkou výhodu v podobě menších tlačenic. Zahřívání rukou nad otevřeným ohněm u stánku se svařeným vínem má jistě také své kouzlo. Ale na druhou stranu něco musíte oželet. Například prohlídku zahrad zámku Mirabell nebo výlet do Orlího hnízda. Druhé jmenované místo leží v německém horském středisku Berchtesgaden vzdáleném od Salcburku pouhých třicet kilometrů. Jedná se o Berghof, proslulé venkovské sídlo Adolfa Hitlera na Obersalzbergu. Bohužel je otevřen jen během teplejší poloviny roku. To jsme pohříchu zjistili až na místě. Ale ani tak jsme nelitovali menšího výletu navíc. Užili jsme si projížďku údolím s typickými domy bavorské lidové architektury. Coby řidič jsem si vychutnal i jízdu po velmi strmých a klikatých postranních silničkách. Zaplať pánbůh za tu oblevu, protože při sněhu a náledí mají místní obyvatelé asi skutečné problémy. Asi jsem do Salcburku nejel naposledy. Přes varování průvodců to risknu i v létě. Třeba uvidím místní kravičky, které dávají tak dobré mléko pro jednu nejmenovanou fialovou čokoládu. Nezmiňuji se o nich nadarmo. Vzpomněl jsem si totiž na zvěsti o rozdílné kvalitě potravin v Čechách a v západní Evropě. Zakoupil jsem tedy v Salcburku jednu čokoládu a po návratu ji porovnal se stejným produktem z obchodu v Praze. Ta rakouská byla jednoznačně lepší. V Solnohradu mají kvalitní nejen sůl, ale i cukrovinky. 

21

Umělci Konta BARIÉRY ■ Rodiče jen o vlásek unikli smrti během heydrichiády. ■ Barevnost Lamrovým malbám a keramice daly filmové plakáty. ■ Jeho mnohobarevné malby zdobí Pražský hrad i Havlův soukromý dům.

na likvidaci do železáren. My jsme si v nich hráli. Tam moje vzpomínky sahají nejdál.

Aleš Lamr:

Málem jsem se nenarodil Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Narodil jste se v červnu 1943, rok po heydrichiádě. To asi muselo být pro vaše rodiče dramatické období. Dramatické to bylo v tom, že moc nescházelo a nenarodil jsem se vůbec. Rodiče se brali na jaře dvaačtyřicátého v době kolem atentátu. Otec se rozhodl, že pojedou na svatební cestu do Sobotky, kde měl příbuzné. Už jen myšlenka někam v té době jet… Přijeli do Sobotky ale pozdě večer, a když se šli ke starostovi nahlásit k pobytu, což bylo povinné, nechtěl už vylézat z postele a jít do úřadu, a tak jim řekl, ať to nechají na ráno. Naši šli spát k příbuzným na statek, ale ve tři ráno přijeli Němci a začali Sobotku pročesávat. Naši nebyli hlášení, a tak hned putovali na náklaďák. Příbuzní prosili starostu, který byl už na nohou, ať Němcům

22

vysvětlí, jak to bylo, že to není jejich vina. No – nakonec se mu to podařilo a rodiče se mohli vrátit. Bylo to o fous, matka vzpomínala, že nescházelo moc a skončili by na popravišti a já jsem se nemusel vůbec narodit. Tak někdy v té době jsem byl počat… Zanechalo to ve vás nějakou stopu? Spíš v nějakém historickém povědomí než v konkrétních vzpomínkách. Vybavuji si až období po válce, byly mi necelé tři roky, kdy se ještě dlouhé měsíce kolem silnic kupily tanky, auta, děla, transportéry, než se začaly odvážet

Základní vojenskou službu jste prožil v Armádním uměleckém souboru. To už naštěstí vojna jako za Čepičky nebyla, nebo ano? Měl jsem štěstí, že jsem někdy po škole potkal v Praze na Národní třídě v nějaké buřtárně Ctibora Turbu, spolužáka z brněnské výtvarné školy, slavného mima. Ten mi poradil, ať se po nástupu na vojnu hlásím na konkurz do AUS Víta Nejedlého, že pořádají konkurz na mima. Prý je možné, že zůstanu v Praze. Protože jsem byl jediný uchazeč o místo mima, konkurz jsem vyhrál. Jenže o vystoupení mimů mezi diváky moc zájem nebýval, tak mě po roce strčili do propagace souboru. Tehdy jste začal malovat? Už dřív, ale zdaleka ne to, co jsem začal dělat později a dělám dodnes. Měl jsem naštěstí na vojně ateliér a mohl se věnovat malbě. Už v tom bylo tolik barev jako dnes? Odkud se vůbec vzala barevnost a pestrost vašich obrazů? V začátcích jsem dělal monochromní vážné věci. To k mládí patří – vážnost, tragičnost, depresivní básně. Hlavní důvod mých jednobarevných začátků ale tkvěl v nedostatku peněz. Kupoval jsem si pařížskou modrou, ta má po naředění obrovskou škálu odstínů, když

V začátcích jsem dělal monochromní vážné věci. To k mládí patří – vážnost, tragičnost, depresivní básně. můžeš / číslo 3 - 2013


Malíř, keramik i řezbář Aleš Lamr je mj. jiné autorem poslední péefky exprezidenta Václava Havla.

Dostal jsem se tam přes kamaráda, jehož tatínek přednášel na FAMU, a když se mě ptal, co bych chtěl dělat po vojně, zmínil se o volných místech ve filmových studiích. K čemu jste se dostal? Největším filmem, u kterého jsem asistoval, byl Maratón. Režíroval ho Ivo Novák. Byl to asi nejdražší československý film své doby, tehdy vyšel na 15 milionů korun. Byl to příběh o osvobození Československa a Prahy Rudou armádou. Jenže se točil v roce 1968, a když měl jít do kin, přišli 21. srpna Rusové a okupovali nás. Takže se k divákům nikdy nedostal. Protože promítat v okupovaném Československu, jak rozstřílenou Prahou jedou ruské tanky…

ji dáte na bílý podklad. Barvy přišly až v době, kdy jsem se začal věnovat filmovým plakátům. Československý a ještě polský filmový plakát patřil už od 60. let ke světové špičce. Když mi dali první zakázku, řekl jsem si, že k filmu pat ří barvy, že plakáty musí být výrazné. Pomalu ta barevnost přešla i do mých obrazů a už mi to zůstalo. A taky už jsem měl peníze a mohl si dovolit kupovat i jiné barvy než pařížskou modrou... Modrá se ale v mých obrazech drží výrazně dodnes. Dva roky jste byl dokonce asistentem režie na Barrandově. To asi byla docela zajímavá kapitola – navíc v letech 1966 až 1968.

Oranžový oblouk. Akryl na plátně, 2001, 100 x 80 cm, vyvolávací cena na aukci 60 000 Kč, vydraženo za 130 000 Kč.


To chápu. Proč byl film tak drahý? Byly tam bojové scény s velkým množstvím tanků a další techniky, hodně se točilo v Milovicích, kde ještě sídlili jen naši vojáci. Ti hráli ve filmu německé i ruské vojáky. Já dostal třeba na starost zařídit, aby sto padesáti statistům nalepili kníry – Němcům i Rusům. „A po filmování jim na konci dne řekneš, ať si je odlepí a vrátí,“ radili mi. Točila se tzv. americká noc, tedy noční scény ve dne s tmavým filtrem. Bylo léto, strašné horko, a když se dotočilo, vojenský kompars to vzal rovnou přes cvičiště prašnou cestou zpět do kasáren. Já na ně megafonem zoufale volal: „Soudruzi vojáci, vraťte kníry, vraťte kníry!“ Někdo je vrátil, někdo ne, někteří je za chůze házeli do prachu cesty. Hodně knírů se nevrátilo a produkce je po mně chtěla nahradit. To bylo strašně peněz, ale režisér se nade mnou slitoval a řekl, že nedisciplinovaná byla armáda, ne Lamr. Vraťme se k malování. Pamatuji si výzdobu stropu v kanceláři Václava Havla ve Voršilské ulici, kde úřadoval poté, co odešel z Hradu. Jak k tomu došlo? Když na Pražském hradě končil a Bořek Šípek mu zařizoval nové působiště, chtěl tam mít kousek ode všeho, co měl v prezidentské kanceláři. Já jsem tam v 90. letech maloval část vstupu, a proto mě oslovili i v roce 2003. Ty prostory byly myslím bývalá konírna, starý klenutý strop, takové výseče. Udělal jsem asi tři varianty, Havel se Šípkem si vybrali tu, kterou jsem chtěl i já. Ještě jsem mu maloval strop v jeho soukromé vile. Vedle obrazů a soch se dotvoření interiéru od umělců už dnes moc nevidí. Vy kromě práce pro Václava Havla máte za sebou i pár keramických stěn ve veřejném prostoru. Proč dnes umění právě v této sféře schází? Investoři jsou skoupí. Architektura je chudá, minimalistická. Kov, beton, sklo, dřevo. Přijde nový majitel, nelíbí se mu interiér, nechá ho vymalovat, stěnu zbořit. Pověsí obraz, postaví možná sochu do rohu, ale tím to končí. Lidé spíš přemýšlejí, jaký si pořídí poslední model mercedesu. Umění jako součást architektury téměř zmizelo. Scházejí osvícení investoři. Proč by měli lidé, když jdou ráno do práce, procházet kolem

info Kdo je Aleš Lamr Narodil se v roce 1943 v Olomouci, jeho rod pochází z Litovle, Lamrové se po generace zabývají keramikou a kamnářstvím. Vystudoval SUPŠ v Brně, obor prostorové výtvarnictví. V letech 1964 až 1966 prožil základní vojenskou službu v Praze v Armádním uměleckém souboru. V letech 1966 až 1968 byl asistentem režie na Barrandově. Od roku 1968 je na volné noze. Vedle malby se věnuje vyřezávání a keramice. Starší syn Hanuš je šperkař, mladší Jan se zabývá grafikou, malbou a designem.

nějakého umění? Ve Žďáru nad Sázavou jsou ve vstupu dvě mozaiky z roku 1967 od Bohumíra Matala, člena skupiny 42. To už dnes nepotkáte. V Praze zmizela plastika Pravoslav Rady ze stěny vstupu do metra v Jindřišské ulici, na Můstku byl zase Karel Nepraš. Tolik děl je nenávratně pryč. Mám také hromadu zničených realizací. Jak dopadly? Byly čtyři. Jedna veliká přes celou stěnu například v kulturním domě v České Lípě. Dům prodali vietnamským trhovcům, ti do mozaiky navrtali hmoždinky a zavěsili na ně kóje pro krámky. Pak kulturák někdo zapálil a všechno lehlo popelem. V Karlových Varech byla zase keramická stěna v pojišťovně u přepážky likvidace havárií aut. Ti mi alespoň zavolali, že by to chtěli částečně vybourat a udělat ve stěně dveře. Tak jsem se vzepřel, že existují nějaká autorská práva a že jsem proti. Zakryli proto stěnu nějakou konstrukcí, na ni dali sádrokarton – a dodnes tam nic není... 

Konto BARIÉRY zorganizovalo 11. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhla 9. prosince v pražském Karolinu a výtěžek jde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

23

Příklad pro ostatní ■ Lidé s handicapem startují několik minut před ostatními. ■ Zrakově postižení závodí jen ve stopě, bruslení jim handicap neumožňuje. ■ Být trasérem a pomáhat závodníkům je doslova věda.

Potmě na Jizerské 50 V Jizerské 50 každoročně startuje 23letý student Marek Moflar se svým průvodcem Tomášem.

Text: Michaela Bučková Foto: archiv nadace Leontinka

N

a slavném běžeckém závodě Jizerská 50, který se jezdí v lednu, každý rok startují i lidé se zrakovým postižením. Jak takový závod probíhá? „Je to hrdinství vyrazit na běžky a nevidět,“ říká Magdalena Nováčková z Nadace Leontinka. Ta se věnuje zrakově postiženým dětem a každý rok vypravuje na start slavného českého závodu Jizerská 50 několik nevidomých závodníků napříč věkovými kategoriemi. Zrakově postižení z Leontinky se účastní tradičně většiny závodů: čtyři lidé startovali běh na padesát kilometrů, sedm lidí si projelo 25 kilometrů dlouhou trať a děti a junioři se připravili na štafetu 4 x 3 kilometry.

Prudký sjezd se jezdí tak, že se závodník drží trasérových hůlek; podobně se řeší i prudké stoupání na trati. Být trasérem je velká věda. „Musí být vždy o krok napřed a mít natrénováno víc než postižený. Já osobně zvládám na Jizerské 50 běhat s dětmi jen štafetu,“ dodává Magdalena Nováčková z Leontinky.

Někteří vidí obrysy, jiní vůbec nic Na Jizerské 50 mají lidé s handicapem několikaminutový náskok před ostatními. Nejdůležitější pro ně ovšem je, aby byla stopa dobře udržovaná, mrzlo a držela svůj tvar. Zrakově postižení mohou totiž jezdit jenom ve stopě, která je vede, například bruslení jim jejich handicap téměř neumožňuje. Loni proto hlavní závod z pěti startujících dokončili jen dva. Počasí jim nepřálo, bylo lehce nad nulou a stopa rychle zmizela. „Lyže se mi rozjížděly doleva doprava, raději jsem to vzdal,“ říká například Ivo Budil. Letos to bylo mnohem lepší: bylo pod nulou, stopa držela a do cíle dojelo jedenáct lidí. Jedním ze startujících je i osmnáctiletá Lenka Zahradníková. Startovala několikrát, vloni se zúčastnila i slavného devadesátikilometrového Vasova běhu ve Švédsku.

V závodní stopě „Teď nás čeká ostrá zatáčka, skoro na tři hodiny,“ volá trasér na svého svěřence. Co to znamená? Údaj z ciferníku – zatáčka tak ostrá, jako by ji vytvořily ručičky, když jsou tři hodiny. V orientaci závodníkům pomáhá rolnička, kterou si trasér uváže na svou hůlku. A pak také povely, které je vrátí zpět do stopy, když z ní třeba vykročí. Jenže třeba na Jizerské 50, kde závod snímá kamera z vrtulníku a běžkaře ještě předjíždějí skútry, jsou chvíle, kdy není slyšet vůbec nic. „Když se mi průvodce neozývá, jsem ztracený. Náš kontakt musí být těsný,“ říká Ivo Budil. A tak trasérovi nezbývá než se snažit všechno překřičet. „Dobře jedeš, pojď, pojď,“ zní nad závodní stopou.

24

Traséři neplatí startovné

Ve stopě Jizerské 50 to nemají nevidomí lehké. Musí se vždy spolehnout na svého traséra.

info Co je nadace Leontinka Nadaci založil Jindřich Lukavský, majitel společnosti EXX, s. r. o., která se zabývá projekcí a realizací osvětlení. I proto se snaží pomáhat lidem, kterým světlo v životě chybí – dětem se zrakovým postižením. Těm chce umožnit integraci do společnosti, vzdělání a společenské, sportovní i volnočasové aktivity. „Více než 17 let řídím firmu, která navrhuje a prodává světlo, a jsem otcem dvou dětí. Patnáctiletá dcera Leontinka se narodila s oční vadou a zůstane na jedno oko slepá. Věřím, že světlo patří k životu, a chci ho dávat těm, kterým chybí,“ vysvětluje Jindřich Lukavský, zakladatel Nadace Leontinka.

Traséři jsou lidé různého věku a rozdílných povolání. Třeba Barbora Němcová, trasérka Lenky Zahradníkové, je redaktorkou MF DNES a dostala se k tomu úplně náhodou. „Když jsem hledala na stránkách závodů pokyny k přihlášení, našla jsem odkaz, že Leontinka shání traséry. Řekla jsem si, že bych to mohla zkusit, a navíc traséři neplatili startovné.“ Tak to vyzkoušela, líbilo se jí, jaký má Lenka i s postižením zraku k životu pozitivní přístup, a dohodly se tedy, že si zase nějaký závod někdy zajedou. A ze slovíčka někdy se stalo často. Už startovaly na legendárním 90kilometrovém Vasově běhu ve Švédsku, letos si vyzkoušeli i další 50kilometrový závod do Francie – Transjurasienne. I když Magdaléna Nováčková z Leontinky vzpomíná i na závod, před kterým jim na poslední chvíli vypadl kvůli nemoci trasér. „Vyhlásili jsme megafonem, že někoho hledáme. Přišel subtilnější pán, že by to zkusil,“ vypráví. Ti dva se vůbec neznali, chyběly zkušenosti. Přesto spolu Jizerskou 50 bravurně zvládli. Z pána se vyklubal generální ředitel velké firmy a od té doby s nadací spolupracuje. 

Delší verze článku na www.muzes.cz


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Narozeniny lze oslavit i tak, že pomůžeme jiným. ■ Obchodníkem bez bariér se stala společnost Globus. ■ Nový projekt Auta bez bariér má pomoci lidem s postižením.

Dokážeme pomáhat i neotřelými způsoby Nečekaná pomoc

I po dvaceti letech práce v charitě mě zajímá každý osud, dojímají mě smutné příběhy, snažím se o to, abychom v nadaci mohli pomoci každému, kdo o to žádá. Zasáhnou mě ale i velkorysé činy dárců. Mám velkou představivost o způsobech podpory a překvapit mě je dost těžké. Stalo se – a o takový zážitek se s vámi musím podělit. Náměstkyně ve velké pojišťovně slavila životní jubileum a místo dárků se spolupracovnicemi vymyslela, že svým 120 hostům nabídne příběh dvou mladých dívek, našich klientek, které potřebují pomoci. Sama si ty dva osudy našla na našich webových stránkách a my jsme se až po narozeninách dozvěděli, že Andrea dostane na účet 165 tisíc a Šárka 119 tisíc korun. Nedávaly se žádné bombastické dary, drahé bonboniéry, sošky, vázičky. Děkujeme, milá paní Machačová!

Obchodníka bez bariér hledáme s ambicí měnit prostředí v hypermarketech a supermarketech.

Oslavenkyně (na fotografii vlevo) dala hostům vynikající impulz: Pobavte se a pomozte. Její přání vyslyšeli více než stoprocentně.

Udělovali jsme ceny Již podruhé jsme byli partnery soutěže Obchodník bez bariér, kterou jsme vymysleli spolu s pořadateli největší akce organizované pro obchodníky v této zemi. Proč to děláme? Protože si myslíme, že všechny ceny, jejichž je Konto BARIÉRY partnerem, mají smysl. Další soutěž – Zaměstnavatel bez bariér – zase šíří mezi velkými i malými firmami myšlenku, že každý vzdělaný handicapovaný člověk na správném pracovním místě je obohacením pracovního kolektivu. Třetí soutěž – Banka bez bariér – vyvolala klání mezi největšími hráči na našem trhu. O titul, který se vyhlašuje v rámci prestižní soutěže Banka roku, všichni opravdu stojí. Za tři roky se v bezbariérovosti bank pro klienty se všemi typy postižení opravdu hodně změnilo. Obchodníka bez bariér hledáme s ambicí měnit prostředí v hypermarketech a supermarketech, které nás obkličují. Letošním vítězem ceny je navíc společnost Globus, dlouholetý partner Konta BARIÉRY. Globus dává léta najevo, že mu lidé s handicapem nejsou lhostejní, a učí to i své zákazníky. Z nákupu výrobků, z prodeje nákupních tašek, z toho všeho podporuje více než 10 let náš společný projekt, na jehož konci je 36 velkoprostorových aut pro organizace, které pečují o handicapované v celé republice. Značku Obchodník bez bariér navíc neuděluje komise odborníků, ale sami lidé s handicapem. O to je získaný titul pro Globus cennější.


jekt získali. Naše nové stránky, na které se prokliknete z www.kontobariery.cz, přinášejí na jednom místě informace, ke kterým není snadné se běžně dostat. Pro prodejce aut, kteří se do projektu postupně zapojují, i pro ty klienty Konta BARIÉRY, které jsme měli při vymýšlení projektu nejvíce na srdci; jsou to informace o platné legislativě, o tom, jak mají postupovat, aby se co nejvíce vžili do potřeb trošku jiného zákazníka. Stránky budou pravidelně aktualizovány, abychom na nich zachytili všechny změny legislativy i novinky v poskytování státních příspěvků, ale také vývoj nabízených pomůcek, úprav

Nová služba na našem webu Jsem ráda, když se nám povede něco, co ještě nikdo nezkusil, a navíc to vychází z potřeb našich klientů. Dlouho cítíme, že nákup auta pro handicapovaného nebo pro maminku, která sama vychovává takové dítě, je náročný úkol. Sehnat peníze, najít empatického prodejce, správně vybrat, vyznat se ve výhodách, které nabízí stát, ale třeba i obchodníci, vytipovat firmy, které auta upravují, přestavují, které nabízejí financování, půjčky, pojištění. Jistě každý z vás takovou situaci prožil. S kým se poradit? Komu věřit? Konto BARIÉRY nabízí pomocnou ruku díky partnerům, které jsme pro nový pro-

aut, produktů pojišťoven. Web přináší například i informace o nabídkách bank a leasingových společností pro financování nákupu auta člověkem s postižením. Projekt jsme nedočkavě odstartovali. Je pilotní, a tak čekáme na vaše připomínky, na ohlasy, náměty na zlepšení. Pro projekt jsme získali renomovaného spolupracovníka, automobilového novináře Petra Bučka, jehož dobře znáte i ze stránek Můžeš. Na základě vašeho ohlasu vyhodnotíme jeho přínos pro vás i pro prodejce. Jsem sama moc zvědavá, jak to dopadne. Moc vás proto na stránky www.kontobariery.cz/auta zvu. Pište nám, prosím.  Vaše Božena Jirků

25

Nové zahraniční technologie ■ Až 40 milionů lidí – především v chudších zemích – nemá potřebný invalidní vozík. ■ Je třeba vyrobit odolnou, a především levnou konstrukci. ■ S financováním pomůže designový model pro vyspělé země. Jako na kole

Vozík musí v odlehlých oblastech „třetího“ světa leccos vydržet. Nesmí jej zastavit déšť, bahno ani lesní cesta.

A co třetí svět? Text: Štěpán Beneš Foto: GRIT (gogrit.com)

J

sme poměrně zvyklí vídat okolo sebe lidi s tělesným postižením, kteří používají ke svému pohybu moderní pomůcky. Staré těžké invalidní vozíky, na kterých je namáhavé ujet pár set metrů, naštěstí mizí a nahrazují je moderní modely aktivních a snadno transportovatelných vozíků. Je možné si mezi nimi poměrně snadno vybrat, a komu nestačí nabídka místní, vypomůže si v zahraničí u značek, které se k nám ještě nedovážejí. Ceny těchto vozíků jsou přitom častým předmětem diskusí. Pro někoho je cena přímo úměrná vývoji a zpracování, někomu se zdá naopak neúměrná a zneužívající faktu, že moderní člověk potřebuje moderní vozík, aby mohl jakž takž sebevědomě fungovat ve společnosti. Na světě však stále existují místa, kde se k invalidnímu vozíku nedostanou ani zdaleka všichni, kteří by jej potřebovali (odhady hovoří až o 40 milionech lidí), a to nejen kvůli cenám, které jsou pro ekonomickou

26

situaci obyvatel v těchto regionech naprosto nepředstavitelné. Na většině takových míst žijí navíc lidé na venkově a k nejbližšímu zaměstnání či do školy to mohou mít denně i několik kilometrů obtížným přírodním terénem. Protože si ale amputace nebo úrazy nevybírají, je potřeba tuto situaci řešit. Zajímavým způsobem k ní přistoupil mladý inženýr Amos Winter a jeho tým z Technologického institutu v americkém Massachusetts, známého pod zkratkou MIT.

Amos Winter odcestoval už v roce 2005 do Tanzanie, kde strávil léto zjišťováním, jaký je stav technologie v tomto sektoru. Setkal se s tím, na co byl poměrně připraven z různých fotografií a zpráv. Vozíky, které mají místní lidé k dispozici, vynikají především svým někdy až absurdním stářím, velmi často se rozbíjejí, korodují, nejsou k dispozici náhradní součástky a jejich dostupnost je závislá prakticky na odpadu vyspělého světa. Navíc svou konstrukcí, vahou ani ovládáním absolutně nejsou vhodné pro jízdu do terénu. Po návratu se tedy pustil se svým týmem do díla. Rozhodl se, že postaví invalidní vozík, na kterém se bude možné v terénu snadno pohybovat, bude mechanicky odolný, postavený z běžně dostupných součástek, aby se dal vždy opravit, a nebude stát více než dvě stovky dolarů. Jakkoli se nám, lidem zvyklým vídat na vozících cenovky okolo mnoha desítek tisíc korun, může zdát takové zadání prakticky nemožné, podařilo se. Světlo světa spatřil LFC (Levereged Freedom Chair – vozík s pákovým pohonem) poprvé v roce 2011 – po několika konstrukčních prototypech, které vyjížděl Amos Winter testovat do různých koutů světa. Základ vypadá jako u klasického vozíku: pevná konstrukce a dvě velká kola po stranách. Rám pokračuje vpřed jedním kusem kovu, na němž se na závěsu točí velké bezdušové přední kolo, které nahrazuje dvě malá kolečka. Vozík není větší než běžné invalidní vozíky, vejde se do dveří i pod stůl. To byla ostatně jedna z Amosových konstrukčních podmínek. Podobnost s klasickým vozíkem končí u pohonného systému, který je dvojí. Jednak se postižený může pohánět klasicky obručemi (to když jede po asfaltu nebo rovnějším terénu), jednak lze z boků vozíku vyndat dvě páky a nasadit je do pohonné konstrukce upevněné na rámu. Pohyb pákami vpřed a vzad pak pohání vozík kupředu pomocí ozubeného kola a řetězu – podobně jako na jízdním kole. Efektu páky je využito dokonale. Její délka je uzpůsobena tak, aby se dal pohon velmi snadno přizpůsobit aktuálnímu terénu. Je-li terén obtížnější, ruce jsou na pákách ve vyšší poloze, kde je chod páky větší. Vozík nejede tak rychle, síla je ale využita k přilnavosti a záběru, a vozík tak i za pomo-

Staré těžké invalidní vozíky, na kterých je namáhavé ujet pár set metrů, naštěstí mizí a nahrazují je moderní modely aktivních a snadno transportovatelných vozíků. můžeš / číslo 3 - 2013


Odolný vozík LFC byl zbaven veškerého přepychu, je však velmi levný a vysoce funkční. S jeho financováním pomůže modernější bráška pro západní trhy.

ci jednoho většího předního kola překoná i velmi obtížný terén. Naopak, přejede-li na snazší terén, stačí přesunout ruce níže. Za vynaložení nepatrně většího množství síly je na kratším chodu pák dosaženo větší rychlosti. Funguje to vlastně stejně jako přehazovačka na horském kole – nižší převod znamená pomalejší jízdu, ale lepší záběr do kopce, naopak těžší převod slouží k vyšším rychlostem na rovinném terénu. Do finální podoby LFC, do jeho váhy, ovládání a dalších parametrů se ostatně významně promítly zkušenosti lidí, kteří jej

testovali v reálných podmínkách dokonce v několika zemích. Amos vozíkem od roku 2008 postupně objel Guatemalu, Haiti, Indii, Keňu, Tanzanii, Ugandu a Vietnam. Prototyp tak bylo možné doladit pro univerzalitu v nejrůznějších terénních podmínkách a lidé, kteří jej testovali, byli vždy místní invalidé. Jejich tvrdá kritika a nekompromisní požadavky na funkčnost se výrazně podepsaly na finální dokonalosti výrobku. Podle testů má LFC o 50 procent lepší záběr v terénu, na rovince je dokonce až o 80 procent rychlejší než klasický mechanický vozík. Vozík je přitom prakticky nerozbitný, jeho průchodnost terénem je až obdivuhodná a ovládání je velmi snadné. Je stále poměrně skladný, velký obdobně jako klasické mechanické vozíky, a jak už bylo řečeno, vejde se do dveří i pod stůl. A když už se něco pokazí, není problém to opravit. K výrobě LFC bylo totiž, přesně podle původního zadání, využito pouze běžně dostupných součástek na jízdní kola, a těch jsou ve všech koutech světa doslova miliardy. Na reportážním videu dostupném na adrese projektu LFC (www.gogrit.org) je ostatně nejlépe vidět, co takový vozík dokáže přinést lidem. Někteří z nich se díky němu dostali zpět do svého zaměstnání a mohou zase účinně živit rodinu či se stýkat s přáteli i jinde než ve svých odlehlých domovech.

S terénem si poradí i řada jiných vozíků a prototypů, po světě jich vzniká skutečně požehnaně, a některé z nich (včetně Mountain Triku) jsme již v minulosti na těchto stránkách představili. LFC se od nich liší zejména tím, že celý systém je zbaven zbytečného přepychu ve prospěch zcela základní funkcionality. Cena je rovněž naprosto neporovnatelná, moderní terénní vozíky nejsou pro svou cenu v rozvojových zemích použitelné. Originální je ale především komplexita modelu, jakým se Amos Winter chystá dostat svůj levný a perfektně odolný terénní vozík k lidem, kteří jej potřebují. Na podporu distribuce do zemí třetího světa vytvořil platformu GOGRIT, v jejímž rámci se výrazně prezentuje potenciálním partnerům, kteří by mohli svými financemi s distribucí pomoci. Jeho tým také pracuje na stejném vozíku, ovšem určeném pro moderní trhy. Bude vyroben z odlehčených moderních materiálů, pohon bude zefektivněn lepšími komponenty (pro které jsou na moderních trzích dostupné součástky) a vozík vypadá, jako by na něm několik měsíců pracovalo studio designu (pravděpodobně se tak i stalo). Až se tento modernější model dostane do prodeje, měl by výrazně pomoci s financováním klasického LFC. 

Modernější bratři

Kde se už LFC dostal k lidem, tam slaví úspěch. Pro mnohé jeho užívání znamená návrat k zaměstnání a plnohodnotnému životu.


V použití páky nebo jednoho předního kola místo dvou menších není ale projekt Amose Wintera zase tak originální. Na trhu je např. terénní vozík Mountain Trike z britských ostrovů, který pracuje s moderní konstrukcí dvou předních terénních kol a jedním zadním stabilizačním kolečkem. Je z lehčích materiálů a jeho páky jsou sofistikovanější. Velké přední kolečko je dostupné jako příslušenství ke klasickým vozíkům s předním rámem (viz minulé číslo časopisu Můžeš).

27

Poradna ■S levy na dani nelze slučovat. ■ Výše minimální mzdy se změnila. ■ Změna legislativy má pozitivní i negativní dopady.

Sleva na dani pro důchodce od 1. ledna 2013

V

naší poradně se na přelomu roku rozmnožily dotazy na téma slevy na dani z příjmu pracujících důchodců. K diskusi a strachu osob se zdravotním postižením přispěla bohužel negativně média, která slevu na dani osob s invalidním důchodem často slučují se slevou na dani pro poplatníka. Zároveň v médiích také není rozlišován pojem invalidní a starobní důchodce. Od 1. 1. 2013 byla zrušena pouze sleva na dani pro poplatníka v případě, kdy osoba k datu 1. ledna 2013 pobírá starobní důchod. V souvislosti s touto novelou mnoho osob s přiznaným starobním důchodem požádalo Českou správu sociálního zabezpečení o zastavení či přerušení výplaty starobního důchodu k datu 1. ledna 2013 tak, aby novelu zákona obešlo. V nedávné době na tyto četné žádosti reagovalo vyjádřením Generální finanční ředitelství ČR prohlášením, že starobní důchodci si tímto krokem bohužel nepomohou. Pokud totiž správce daně vyhodnotí, že jediným důvodem pro pozastavení výplaty důchodu byla snaha o získání slevy pro poplatníka, bude tento postup posuzován jako zneužití práva. Finanční úřad pak zpětně daň doměří, a důchodcům navíc hrozí pokuta. Slevy na dani pro invalidní důchodce I., II. či III. stupně tedy stále zůstávají stejné jako v roce 2012. Taktéž se nemění sleva na dani pro osoby s přiznaným průkazem ZTP/P. Osoby se zdravotním postižením tedy mohou čerpat jak slevu na dani pro poplatníka (kterou čerpá většina daňových poplatníků v ČR), tak specifické výše uvedené slevy.

28

K diskusi a strachu osob se zdravotním postižením přispěla bohužel negativně média, která slevu na dani osob s invalidním důchodem často slučují se slevou na dani pro poplatníka. Zároveň v médiích také není rozlišován pojem invalidní a starobní důchodce. Změna ve výši minimální mzdy pro osoby se zdravotním postižením

Snížení minimální mzdy a minimální úrovně zaručené mzdy mělo zaměstnavatele motivovat zaměstnat osobu se zdravotním postižením. Snížení mzdy mělo však být aplikováno pouze v případech, kdy osobu zdravotní stav omezoval ve výkonu práce (v praxi např. pracovala pomaleji než zdravý zaměstnanec, musela ze zdravotních důvodů práci častěji přerušovat, a odvedla tedy méně práce, potřebovala k práci pracovní asistenci atd.). Od 1. 1. 2013 je výše uvedené ustanovení zrušeno. To v praxi znamená, že osoba s kterýmkoli stupněm invalidního důchodu musí dostat za celý úvazek minimálně mzdu 8000 Kč (pokud vykonává práci zařazenou ve vyšší kategorii prací – pak minimální zaručenou mzdu danou vyhláškou – stejně jako osoba zcela zdravá).

Od 1. 1. 2013 byla novelizována vyhláška č. 567/2006 Sb., která stanovuje výši minimální mzdy a minimální úrovně zaručené mzdy (podle kategorie prací). Do konce roku 2012 bylo možné u osob s invalidním důchodem I. či II. stupně tuto částku snížit až o 25 % a u osob invalidních ve III. stupni až o 50 %.

V praxi bude mít tato změna legislativy zřejmě pozitivní i negativní dopady: + osoby se zdravotním postižením budou placeny stejně jako lidé bez postižení (již nebude možné jim snížit tímto způsobem základní mzdu pouze z důvodu pobírání invalidního důchodu, jak se často stávalo) - bohužel je možné, že někteří zaměstnavatelé z tohoto důvodu budou osoby se zdravotním postižením propouštět 

Příklad stavu do 31. 12. 2012: Minimální mzda u zdravého zaměstnance za celý úvazek: 8000 Kč Minimální mzda u osoby s invalidním důchodem I. či II. stupně za celý úvazek: 6000 Kč Minimální mzda u osoby s invalidním důchodem III. stupně za celý úvazek: 4000 Kč

Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■P ři výpočtu výše důchodu platí výhodnější částka. ■ Nárok na nemocenskou vzniká při příjmu nad 10 000 Kč. ■ Doklady k výpočtu výše důchodu je nutno předložit včas.

Přechod na starobní důchod, započtení péče do důchodu, výplata nemocenských dávek

?

Dobrý den, mám dotaz. Když je člověk v invalidním důchodu a dovrší věk odchodu do starobního důchodu, pokračuje dál v invalidním důchodu, nebo přechází do důchodu starobního a vypočítává se nová částka? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, v případě, že osoba, která pobírá invalidní důchod, dosáhne tzv. důchodového věku (tzn. věku, ve kterém by mohla odejít do starobního důchodu), může o tento starobní důchod běžně požádat a starobní důchod je vypočten standardním způsobem (tedy z výdělků od roku 1986). Takto vypočtená výše starobního důchodu je porovnána s výší důchodu invalidního, který v době žádosti o starobní důchod osoba pobírá. Pokud je vyšší částka SD, je tento důchod přiznán a vyplácen. Pokud je vyšší částka ID, je žádost o SD zamítnuta a nadále je vyplácen ID. Invalidní důchod však lze podle zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. pobírat maximálně do 65 let; v tomto věku pak dochází k automatickému převedení z ID na SD. V tomto případě se již částka SD nepočítá z výdělků, SD je vyplácen ve stejné výši jako dosavadní ID.

?

Dobrý den, nyní jsem zjistila, že mám doma listinu z doby, kdy jsem se čtyři roky starala o postiženého člověka. Je to již 10 let. Na listině je napsáno, že se vydává pro OSSZ. Znamená to tedy, že jsem ji tam měla poslat, aby se mi mohli tu péči započítat do důchodu? A pokud ano, je možné i po takové době toto opatrování na OSSZ doložit zpětně?

Odpověď: Dobrý den, podle informací, které na svých webových stránkách uvádí ČSSZ, se návrh


? Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

na zahájení řízení o uznání doby péče jako náhradní doby důchodového pojištění (tzn. jako odpracovaná léta) podává nejpozději do dvou let od ukončení péče. Zda to bude ve vašem případě možné i více let zpětně, se tedy zkuste individuálně domluvit na OSSZ v místě vašeho bydliště.

Dobrý den, obracím se na vás s touto prosbou. V listopadu 2012 mi byl odebrán invalidní důchod I. stupně; v té době jsem byla v evidenci na ÚP a k tomu jsem pracovala na dohodu o provedení práce (DPP). Vzhledem ke svým zdravotním problémům nejsem schopna pracovat osm hodin denně, tudíž jsem nadále zaměstnána na DPP a jsem i v evidenci na ÚP. Zajímalo by mě, z čeho by mi byly vypláceny nemocenské dávky, kdybych onemocněla, nebo zda se na mě vztahuje nějaká ochranná lhůta (po odebrání invalidního důchodu, proti čemuž jsem podala námitku).

Odpověď: Dobrý den, pokud pracujete na základě dohody o provedení práce (DPP), měla byste na nemocenské dávky nárok pouze v případě, že by váš měsíční výdělek z DPP přesáhl částku 10 000 Kč. Tuto skutečnost ovšem nepředpokládám vzhledem k tomu, že jste stále registrována na úřadu práce (přivýdělek při registraci na ÚP je omezen částkou 4000 Kč měsíčně). Pokud však máte příjem z DPP nižší než 10 000 Kč měsíčně, neodvádíte z výdělku na DPP pojistné na sociální pojištění. Pak bohužel nemáte na nemocenské dávky, které jsou vypláceny zaměstnancům v případě pracovní neschopnosti, nárok. Obávám se, že z výše uvedených podmínek neexistuje žádná výjimka pro osoby, kterým byl odebrán invalidní důchod a čekají na vyřízení námitkového řízení. 

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

29

AUTO-MOTO ■ Nakladač s odsuvnými dveřmi je drahým, ale komfortním řešením pro manipulaci. ■ Když ovladač plynu a brzdy ladí s interiérem, vypadá jako z automobilky. ■ Pákové ovladače umístěné na podlaze už řidiči nepřekážejí, jak tomu bývalo dříve.

Novinky od úpravců Text: Petr Buček Foto: archiv autora

L

etošní rok přinese řadu nových modelů aut v čele se Škodou Octavia. Novinky však představují také úpravci aut – vozíčkářům usnadní nakládání vozíku, vylepšení míří také k ovládání plynu a brzdy. Společnost Josefa Hurta z Týnce nad Labem přichází s novým automatickým nakladačem vozíku ve spojení s elektricky ovládanými odsuvnými dveřmi. Naložení a vyložení vozíku vyžaduje od řidiče podle tvrzení firmy jen minimální sílu. Zařízení je obzvláště vhodné pro kvadruplegiky a pro ty, kteří těžký vozík sami nenaloží. Řidič takto vybaveného auta se nejdříve usadí na přesedací desku vedle svého sedadla. Složí vozík a tlačítkem otevře odsouvací dveře za řidičem. Po otevření dveří vyjede nakladač. Vypadá jako malý jeřábek a zabírá místo za předním sedadlem. Řidič poté spojí vozík s nakladačem a zmáčknutím tlačítka vozík zajede do auta. Zadní dveře se zavřou. „Podobná zařízení ve světě existují. Naše odsuvné dveře mají výhodu v tom, že máme pouze jedno rameno, jehož uchycení zabírá minimální prostor, takže zbývá dostatek místa pro naložení vozíku,“ představuje novinku František Malina ze společnosti Josef Hurt. Podle něj se nový nakladač vozíku vejde do většiny aut, oblíbenou Škodu Octavia ne-

Ani v mercedesu nevypadá páka brzdy a plynu od firmy Api jako designový vetřelec.

30

vyjímaje. „Velmi záleží na proporcích vozíku, proto by bylo vhodné konzultovat výběr vozu nebo vozíku před uskutečněním montáže,“ uvádí František Malina. Invalidní vozík musí mít skládací rám. Nakladač si poradí i s těžšími vozíky, překážkou není ani 40kilogramový elektrický vozík. Zařízení není v autě napevno a lze je rychle demontovat a uložit v kufru. Když jede autem více lidí, nebude tak nakladač překážet. „Cena nakladače i s odsuvnými dveřmi v základním provedení překročí 100 tisíc korun,“ doplňuje František Malina.

Ovladač plynu ladí s interiérem U některých ručních ovladačů plynu a brzdy myslí konstruktéři hlavně na účel a estetika zůstává stranou. Nové ruční ovládání od společnosti Api ze Slapů u Tábora na to jde jinak. Kroužek pro ovládání plynu lze během chvilky z volantu odstranit, aby nepřekážel řidiči bez handicapu.

Plynová a brzdová páka v provedení společnosti Iroa



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Řidič spojí složený vozík s nakladačem a už se o nic nestará. Tlačítkem ovládá odsuvné dveře i nakládání vozíku.

Nemám rád autosalony

Páce umístěné na podlahu auta nechybí elegantní provedení. Vypadá jako druhá řadicí páka a obstojí ve srovnání s designem, jak jej navrhují přímo v automobilkách. „Jedná se o ruční ovládání určené pouze pro vozidla s automatickou převodovkou. Oproti klasickému ručnímu ovládání pod volantem se s ní zachází jinak, a především krásně ladí s interiérem vozidla,“ říká Miroslav Bartoš, šéf společnosti Api Cz. Kdo se pro tuto elegantní páku ovládající plyn a brzdu rozhodne, musí si připravit nejméně 25 578 korun (cena je bez DPH). Firma nabízí svou letošní novinku ve dvou verzích – Classic a Compact. Pro přidání plynu stačí u provedení Classic jednoduše otočit ergonomickou rukojetí ve směru hodinových ručiček. Když řidič brzdí, zatlačí páku mírně dopředu. Brzda je vybavena aretací, což se hodí v dopravní zácpě. Když usedne za volant řidič bez handicapu, složí se ovladač jednoduše na podlahu, aby nepřekážel. U verze Compact se plyn přidává zatažením rukojeti dozadu. Ta je tvarována tak, že na ní ruka může při řízení odpočívat.

Další nový ovladač brzdy a plynu S několika novinkami už letos přišla i pražská firma Iroa-Hdc. V její nabídce rovněž nechybí


páka pro plyn a brzdu umístěná na podlaze auta. „Toto řešení prodělalo asi největší vývojový skok. V různých variantách už existuje několik desetiletí, ale jejímu většímu rozšíření bránila skutečnost, že často prostorově vadila pravé noze,“ říká Pavol Bahyl ze společnosti Iroa. Nový model ovládání brzdy a plynu s označením F1 zaujme podle něj nejen de signem, ale především dokonalou funkčností. Padne dobře do ruky a neomezuje nastavování volantu. Ochranné pouzdro navíc umožňuje řidiči, aby si za jízdy opřel nohu o páku. Mezi další novinky z nabídky této pražské firmy patří odlehčená otočná deska se sedadlem s elektrickým ovládáním, která řidiči s postižením usnadňuje nastupování do auta. Firma nabízí také nový model elektronického plynového kroužku nad volantem, který má rychloupínací variantu. Když za volant usedne řidič bez postižení, jednoduše kroužek odstraní. „Nemohu zapomenout ani na inovaci brzdy pod volantem, která má nyní úplně nový tvar a povrch,“ uzavírá Pavol Bahyl.  Více na AutemBezpečně.cz

Autosalony jsou nablýskané přehlídky chlubivých automobilek, které za účasti slečen a novinářů demonstrují svoje produkty. Normálního člověka spíš takové výstavy naštvou, protože zjistí, že uváděný model pak v příštím roce a sériové výrobě vypadá úplně jinak než v záři reflektorů. A to ani nemluvím o futuristických a extravagantních monstrech, která v Ženevě, Paříži, Šanghaji, Detroitu defilují jako v románu od Julese Verna. Tedy je v nich určitý rozdíl – na rozdíl od verneovek, kde se mnohé skutečně potom stalo, zkonstruovalo a užívalo – tato auta už svět nikdy neviděl. A tak do světových velkoměst míří na pozvání automobilek davy novinářů, aby zprostředkovali domů reportáže o experimentech automobilek, protože se to má. Fabriky to vnímají jako povinnost a novináři jako prima výlet. Vlastně se to podobá cestování lékařů po farmaceutických prezentacích nebo kongresové turistice politiků. Nejvíc se ale vždycky směju, jak zaručení odborníci testují nově uváděná vozidla na trh. Je totiž nezbytné projet nového seata na Madeiře, Volkswagen Polo se představuje v transylvánských Alpách nebo MPV, kterých na stejném podvozku jezdí pod čtyřmi značkami asi 20 modelů, v Maroku. Automobilový průmysl musí na těchto představovacích akcích krvácet, ale nedá se nic dělat, vyspělý motoristický novinář to žádá a také pak reportáž z této „služebky“ pěkně prodá. To se totiž také musí. Přece nechce příště přijít o cestu na Kapverdy, aby vyzkoušel nového opela. Nebo si aspoň půjčí na celoroční test (rozuměj – celý rok túrování auta redakcí, rodinami a přáteli). Co naplat, že většina řidičů na světě jezdí v rikšách vlastní výroby nebo ve starých toyotách, které byly na autosalonu k vidění v 80. létech minulého století. Ale takový je už dnešní svět plný paradoxů. Takže se v jednom čísle motoristického měsíčníku dozvíte o úspěchu značky na autosalonu, uvedení WRC této značky do seriálu mistrovství světa a zároveň i o tom, že uzavírá výrobu a propouští stovky zaměstnanců.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

Tip na výlet ■ V botanické zahradě bez bariér lze vidět, jak se příroda probouzí. ■ Pražská zahrada v Troji připravila na březen výstavu orchidejí. ■ Rozkvétají už i ohromné venkovní expozice.

Když kvetou

orchideje Text: Michaela Bučková Foto: Archiv autorky

i procházku po venkovních zahradách.

O

Do skleníku za masožravkami…

rchidejemi rozkvétá v březnu skleník pražské botanické zahrady Fata Morgana. Je považována za nejkrásnější a největší v Česku. Do skleníku Fata Morgana se jezdí na výlety z celé republiky. Stojí majestátně nahoře nad smogem, nad zoologickou zahradou v pražské Troji, a tak trochu připomíná zjevení. Fatu morgánu, jak se také podlouhlému a rozevlátému skleníku říká. Tak nějak se budete cítit i uvnitř, protože na rozloze 1750 m2 projdete celou zeměkouli a uvidíte na dvacet tisíc druhů rostlin. Pět tisíc ve skleníku a dalších 15 tisíc druhů ve venkovních expozicích. Z Jižní Ameriky vás chodníček zavede do Asie a pak zase zpět do Evropy. Interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu, v nichž průvodce návštěvníka postupně seznamuje s rostlinstvem tropického a částečně i subtropického klimatického pásma. Botanická zahrada je osmou nejnavštěvovanější atrakcí v Praze; loni už sem přišlo 270 tisíc lidí a celoroční vstupné si pořizuje i několik tisíc lidí. A tuhle cestu lehce absolvují i vozíčkáři, protože skleník je všude (až na jedno jediné místo – vyhlídku s křesílky v poslední části zahrady) bezbariérový. Pro kočárky a vozíčky je tu speciální vjezd, všude vede příjemný asfaltový chodníček. Bezbariérové jsou také toalety, s vozíčkem si užijete

32

Nejkrásnějším obdobím, kdy vyrazit do botanických zahrad, je jaro. Vše tu kvete. V Česku je asi 28 botanických zahrad.

Ale zpět do skleníku. Je mi trochu vedro, vzduch je příjemně vlhký, z reproduktorů znějí výkřiky cizokrajných ptáků. A na cestě sedí žlutý motýl. Ještě kousek a byla bych na něj šlápla. Skleník je zajímavé místo, každý den se mění, každý den tu vyroste něco nového. A nejkrásnější je to tady právě na jaře. V březnu je největším tahákem výstava orchidejí ve skleníku Fata Morgana. Ta trvá od 8. do 24. března. Vydat se sem v této době můžete i na noční prohlídky (vždy v pátek a v sobotu od 20 hodin, ale na večerní provázení je nutné se předem objednat). Do toho také kvetou ibišky a pak tu jsou ty stovky dalších rostlin, které znám jen z televizních Cestománií či květináčů v domácnostech. V první části skleníku se cítím jako někde v Mexiku či v Austrálii, putujeme polopouští a obdivujeme tlustice, agáve, aloe, rozchodníky… V další části je tropický deštný prales s begoniemi, skalními palmami, broméliemi i liánami, na kterých chybí jen opice. Děti nejvíce baví obří akvárium, ve kterém plave šedesát druhů rybek v mnoha exemplářích. Ale pak se bojí vstoupit do poslední části věnované Asii a Vietnamu. Kromě lián, které se kroutí podél zurčícího vodopádu, tu jsou totiž masožravé rostliny. Vypadají úplně nenápadně, byť by prý mouchu nebo mravence spořádat dokázaly. Anebo i něco většího? Těžko říci. Cedulka na dveřích



Skleník je zajímavé místo, každý den se mění, každý den tu vyroste něco nového. A nejkrásnější je to tady právě na jaře. Praktické informace Praha: Bezbariérová botanická Botanická zahrada v Troji je zařazena do seznamu Přátelských míst (http://www.pratelskamista. cz). Handicapovaným návštěvníkům nabízí průvodcovské služby, možnost příjezdu až před skleník Fata Morgana či zapůjčení invalidního vozíku (v sezoně jsou k dispozici invalidní vozíky i na venkovních pokladnách, mimo sezonu je možné je zapůjčit po předchozí rezervaci). K dispozici je i bezbariérové WC na euroklíč, a to ve skleníku FM a na pokladně JIH. Do japonské zahrady se handicapovaní dostanou bočním vstupem od vřesoviště. Otevírací doba: Denně kromě pondělí. Březen 9 až 17 hodin, duben 9 až 18 hodin, květen až září 9 až 19 hodin Vstupné: Osoby ZTP a ZTP/P vč. průvodce mají vstup do všech expozic zdarma. Dospělí 120 Kč, 6 až 15 let + senior 60 Kč, děti do pěti let zdarma. Rodina 2+2: 300 Kč. www.botanicka.cz

žádá rodiče, aby si své děti přepočítali…

… do venkovních expozic na tulipány Probouzí se i venkovní zahrada (do dubna je sem vstup zdarma), kde je vysazeno na čtyři tisíce rostlin. „Při březnové procházce venkovními expozicemi jsou nejzajímavější drobné cibuloviny a vřesovce podél viniční zdi, ale nesmíme zapomenout ani na japonskou zahradu, která je atraktivní v jakoukoliv roční dobu,“ říká mluvčí zahrady Barbora Koláčková. V dubnu se pak přidají narcisy, tulipány a další cibuloviny. Ve venkovních expozicích bude v březnu probíhat výstava Neobvyklé fotografie přírody. Autory velkoformátových fotografií jsou současní i bývalí zaměstnanci botanické zahrady (1. 3.–1. 4.). Barbora Koláčková také doporučuje zastavit se na skleničku ve viničním domku na vinici sv. Kláry a ochutnat některá z místních vín. Tohle je totiž jediná zahrada, kde si své víno sami pěstují a mají vinotéku. A výhled se skleničkou v ruce na Prahu pod námi je nezapomenutelný. 


Teplice: Zahrada v novém kabátě Na ploše 2400 m2 si lze v Teplicích prohlédnout flóru v xerofytním, subtropickém a tropickém skleníku, polovinu plochy tvoří venkovní zahrady. Vozíčkáři se tu dostanou do všech expozic. „Jediným problémem je můstek v tropickém skleníku, kde je lepší, když vozíčkáři někdo při sjezdu pomůže,“ říká Jiří R. Haager, ředitel zahrady. Ten by návštěvníky – hlavně maminky s dětmi – pozval 23. a 24. března na velikonoční tvořivé dny, kde se bude dělat velikonoční výzdoba. A co v této botanické obdivovat? V xerofytním skleníku se zaměřili na výsadbu ze Střední Ameriky, to znamená na kaktusy, stromy, keře, cibuloviny a letničky. Tropický skleník imituje deštný les a horké, celoročně vlhké monzunové oblasti. V asijské části je vodopád, ve středoamerické expozici najdete i mexické pyramidy a studnu s vodními želvami. Nechybějí akvária či křížovkářský záhon, kde rostou rostliny, jež znáte jen z tajenek. Otevírací doba: denně kromě pondělí 9–17 hodin Vstupné: dospělí – osoba 50 Kč; děti do 14 let, senioři, studenti, ZTP/P 25 Kč; rodinná vstupenka (2+3) 100 Kč celoroční rodinná permanentka 500 Kč www.botanickateplice.cz

Liberec: Nejstarší v Česku

Plzeň: Botanická hned u zoo

Devět různě velkých pavilonů o rozloze 3000 m2 nabízejících 13 botanických témat najdete v nejstarší české botanické zahradě v Liberci. Byla založena před 110 lety. Je celá bezbariérová, do patra jezdí výtah. Tropické a subtropické expozice vystavují palmy, kuriózní obří áronovité rostliny, jako jsou zmijovec, drakon tyum a další. V pavilonu D mají akvária a masožravé rostliny. Jinde lze obdivovat obří jihoamerické přesličky, sukulenty a kaktusy. Po celý rok je zde možné vidět kvést orchideje nebo třeba rostliny čeledi Gesneriaceae, kam patří například kapské fialky a další květiny.

Plzeňská botanická zahrada je součástí zoo a rostliny a zvířata jsou tu partnery. To znamená, že výběh zvířat je osazený výsadbou ze stejného regionu i tematickou botanickou expozicí. K vidění tu mají 9000 rostlin. Zavítat lze také do několika menších a jednoho velkého skleníku. Ten je určen sukulentům, rostou tu polopouštní a pouštní rostliny z Madagaskaru, rostliny z Kanárských ostrovů, jižní Afriky – například známé aloe a pryšce. Obdivovat v areálu můžete i japonskou zahradu showa-en. Všechny prostory jsou bezbariérové.

Otevírací doba: v březnu denně 8–16 hod., v letním čase do 18 hodin Vstupné: dospělí 140 Kč, žáci a studenti 70 Kč, ZTP 70 Kč, ZTP-P (též doprovod) zdarma. Děti předškolního věku mají vstup zdarma. www.botaniliberec.cz

Otevírací doba: zoo, botanické zahrady a japonské zahrady od listopadu do března denně od 9 do 17 hodin, od dubna do 18 hodin Vstupné: dospělí 90 Kč, zlevněné (děti od tří let, důchodci, studenti do 26 let) 60 Kč, děti do tří let zdarma. Rodina (2+2) 270 Kč. ZTP sleva 50 procent. www.zooplzen.cz

33

vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Zima končí Zima končí, Hromnice máme za sebou a čeká nás bilancování, co jsme v zimě nafotili. Zpravidla to jsou zimní přírodní krásy, proto jsem uvítal milou fotku Lenky Rajchlové. V každém pojednání o kompozici se dočtete, jak je středová oblast zakázaná. I já takto vykládám svým posluchačům, ovšem dodávám „zakázána, pokud ale k jejímu použití není jasný důvod“. Což je tento případ. Zde je centrální kompozice naprosto oprávněná, poutá pozornost na ústřední děj… A vůbec, teorie stranou, je to milá fotka. V jistém smyslu příbuzná je i fotka Marie Škorpíkové. Není centrální, je osová, linie je vedena po vodorovné ose snímku. Ale opět, je to oprávněné, není to omylem, je to jasný záměr. Autorka tu upozorňuje na tu podivuhodnou symetrii, podtrženou ledovým zajetím.

LenkA Rajchlová

Na zimu pod Milešovkou se soustředil Bohumil Dobrovolský. Ukázkově klasické kompoziční řešení najdete zde: cesta vede do silného obrazového bodu, do průsečíku horní vodorovné a pravé svislé třetiny. Dobře tu zahrál ledový poprašek, ten je vroubený hnědou trávou, takže linie je výrazná, dobře čitelná.

Marie Škorpíková

Bohumil Dobrovolský

Obdobně je řešená krajinka Lucie Obstové. Opět úhlopříčka, moc hezky strukturovaná kachnami. Řeka se nám ztrácí z dohledu zase v tom průsečíku, tentokrát v levém horním silném obrazovém bodu. Ano, sníh dovede hezky malovat po krajině. Mám ho rád a těší mě zimní fotky. A přece se nemůžu dočkat, až budu psát o kytičkách, které jste nafotili.  Autor je novinář a spisovatel.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Lucie Obstová


děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně předjaří je velmi fotogenické, a tak se pokuste zaměřit především na něj. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

35

inzerce zaměstnání Nabídka zaměstnání Hledáme komunikativní lidi pro práci s klienty. Nabízíme práci v hezkém prostředí studia v centru HK, zajímavé finanční ohodnocení, možnost rychlého zaškolení a profesního růstu, pružnou pracovní dobu (15–30 hod./týden). Požadujeme SŠ vzdělání, věk 18+, ochotu učit se novým věcem, organizační schopnosti, příjemné vystupování. V případě zájmu nás prosím kontaktujte buď telefonicky na 730 102 190, nebo zasláním životopisu na [email protected] Zn.: 09012013 Nabízíme práci – vrátný – strážný – pro důchodce jako přivýdělek. V Ostravě-Bartovicích. [email protected] Zn.: 16012013 Hledáme pečovatele/ku pro našeho tatínka s mentální demencí. Jedná se o cca 3 dny v týdnu, pomoc v rodině při sebeobsluze, osobní hygieně, nenáročné cvičení, procházky, komunikace. Péče je poskytována v bydlišti klienta, Janov u Litomyšle. [email protected] Zn.: 21012013 Hledáme účetní na zkrác. úvazek pro vedení podvoj. účetnictví a mezd. Požadujeme praxi v oboru, orientaci v současné problematice, flexibilitu, samostatnost. Znalost účet. programu Pohoda výhodou. Místo je vytvořeno pro OZP (osoby zdrav. postižené). Výkon práce Kroměříž, docházení do firmy. Pracovní doba pružná. Zašlete prosím životopis. [email protected] Zn.: 23012013 Tersil – Praha-Běchovice. Chráněné pracoviště. Hledáme pracovnici, pracovníka s OZP. Administrativa, znalost účta výhodou. Mob: 725 136 535 Zn.: 29012013

Hledám zaměstnání Jsem v ČID a hledám práci domů i na HPP, ne na ŽL, jednodušší administrativu, vyhledávání na internetu, doplňování e-shopů, základní znalost kancelářských aplikací, psaní a vytváření životopisů ve Wordu i do barevných tabulek, přepisování dle zadaného tématu článků pro webové stránky apod. Děkuji za případné nabídky. karlikovai@ email.cz Zn.: 09012013 Hledám jakoukoliv práci i brigádu, kterou mohu vykonávat z domova. Starám se o syna, který je po úrazu krční páteře na vozíku. Jsem manuálně zručná a spolehlivá. Prosím jen seriózní nabídky, za které předem děkuji. Božena Moravcová, Polní 262, 277 15 Tišice Zn.: 11012013-1 Je mi 31 let, vyučen elektrikář slaboproud, ŘP sk. B – možno jezdit vlastním autem, pět a půl roku praxe s prací mikropájkou (výroba a osazování plošných spojů do VLT a výroba kabeláží). Předem děkuji za jakékoliv nabídky. Olomouc a okolí. PetrVeneny@ seznam.cz Zn.: 11012013-2

36

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected], nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Jsem 25letá mladá matka, která hledá práci na trvalý úvazek. Práci, prosím, nabídněte. Nástup možný od 9/2013. [email protected] Zn.: 14012013 Jsem ID. Hledám práci řidiče dodávky, nejlépe dálkově, orientaci a zkušenosti mám, najeto asi 1 900 000 km. Rád jezdím a práce mě baví. Jsem od Uherského Hradiště. [email protected] Zn.: 15012013-1 Je mi 32 let, jsem v ČID, ale práce plně schopná. Hledám jakoukoliv práci nebo brigádu na doma. Mám ŘP sk. B, C, ovládám práci na PC, jsem manuálně velmi zručná. Jsem zodpovědná, učenlivá a práci se věnuji na plno. Prosím nabídněte jen seriózní nabídky. Lennay@ seznam.cz Zn.: 15012013-2 Zkušenosti převážně ve strojírenství (zámečník, přípravář bez PP, montér OK), čtení výkresové dokumentace, nátěry na OK apod. Dále zkušenosti s vedením týmu, ŘP sk. B. Rychle se učím novým věcem, není problém ovládat CNC stroje. Pálení autogenem, plazmou atd. Praxe 5 let bez PP. Pouze Ostrava (Bartovice, Radvanice apod. NE!) Děkuji za nabídky. Tel.: 734 225 350 Zn.: 15012013-3 39letá VŠ se zdravotním znevýhodněním, TP 1. stupeň, hledá práci v Olomouci nebo z domu. Jsem samostatná, zodpovědná, mám analytické schopnosti, velmi dobrou angličtinu slovem i písmem (můžu překládat i učit), výbornou uživatelskou znalost PC, píšu všemi deseti a mám ŘP skup. B. Mohl by mi prosím někdo nabídnout práci? [email protected] Zn.: 15012013-4

Seznámení Je mi 36 let (190/96), jsem invalidní důchodce, kuřák, abstinent. Hledám touto cestou hodnou a upřímnou dívku, také v invalidním důchodu, do 35 let, která by zvládala veškeré domácí práce. Měla by být veselá a temperamentní. Jen vážně, Brno a okolí. Michal Břenek, Tomáše Procházky 13, 604 91 Ivančice u Brna. Tel. 728 475 859 Zn.: 11012013 Je-li také tvá velká kamarádka protéza, bez které skoro nikdy nevyjdeš z domu, napiš prosím. Vyměníme si pár písmenek, sejdeme se někde u kafča a co bude dál, se uvidí. [email protected] Zn.: 19012013

1 + 1 = 3, takže směle do toho (samozřejmě beze spěchu – až časem). Nemusíš nutně pocházet z hlavního města, můžeš být i slabozraká či jinak nekoukavá. Jirka z Prahy, nevidomý, 36 let, svobodný, tel.: 605 349 291. Zn.: 23012013 Hledám kamarádku, později i více. Je mi 46 let a mám DMO – dolních končetin. Přesto jsem plně soběstačný a bydlím v Praze. Mám dospělou dceru – bydlí sama. Pracuji jako technik. Hledám kamarádku-přítelkyni podobného postižení pro hezké výlety a poznávání. Hrady, zámky, termální koupání apod. Ve dvou je to hezčí a zábavnější. [email protected] Zn.: 04022013

Koupím, prodám Nabízím k prodeji schodišťovou sedačku ThyssenKrupp Levant. Je zánovní, minimálně používaná (úmrtí), cca 2,5 roku záruka. V případě zájmu volejte, pište, další informace doplním. okcer1@ gmail.com Instruktážní video: http:// www.youtube.com/watch?v=HzZYcBWEQu8 Zn.: 10012013 Prodám 1 botu LACOSTE, jedná se o pravou nohu, velikost 42, bota je úplně nová, nezkoušená, v originální krabici, pořizovací cena 1600 Kč. http://aukro.cz/ lacoste-i2939794242.html Více info jurij. [email protected] Zn.: 11012013 Prodám Peugeot 206, 1,6 80 kW s automatickou převodovkou. Rok výroby 2006, první majitel, servisní knížka. Najeto 88 000 km, velmi dobrý stav po nekuřákovi. Ve vozidle je instalováno ruční ovládání MERO, páky na plyn a brzdu. Servis a pravidelná údržba prováděna výhradně v autorizovaném servisu. Centrální zamykání, klimatizace, el. ovládání předních oken, ABS, 2 sady plechových kol. Krom drobných škrábanců žádné závady. Cena 100 000 Kč [email protected] Zn.: 13012013 Prodám elektrický invalidní vozík Ortopedia-Meyra, málo používaný, s ovládáním i pro doprovod, kde je nutná výměna baterií, které jsou nepoužíváním úplně vybité. Vozík je do 150 kg nosnosti a cena 25 000 Kč. Byla bych velice ráda, kdyby se našel zájemce a vozík mohl dále využívat. Hana Eliašová, tel. 608 203 590 Zn.: 15012013 Nabízím vážnému zájemci krásnou 10měsíční fenku plemene puli bez PP, oba rodiče s PP import, fenka je odchovaná v rodině, je plně očkovaná, čipovaná, europas, cena dohodou. Jen do dobrých podmínek se stálým kontaktem. [email protected] Zn.: 16012013 Prodám ruční ovládání – spojka, brzda, plyn od firmy IROA-HDC s.r.o. Využíváno zřídka. Cena 30 000 + montáž, při rychlém jednání možná sleva. michaela. [email protected] Zn.: 21012013 Prodám skládací mobilní chodítko se sedačkou a brzdami. Cena 2500 Kč, při rychlém jednání sleva. Tel. 722 493 423, Ústecký kraj. [email protected] Zn.: 28012013-2

Invalidní elektrický (baterie + dálkový ovládač) vanový zvedák ORCA – nevyužitý – omylem mi došly 2. Super věc! Lehký k manipulaci! Zajišťuje snadné a bezpečné koupání nepohyblivých osob ve vaně. Perfektní stav. Dáte ORCU do vany jak židli, přesunete se z vozíku na ni ve stejné výšce a pak již ovladačem klesáte dolů do vody, jak hluboko chcete, a pak vás opačně vyzdvihne – do 130 kg. PC 11 000 Kč. d.dunajovice@ volny.cz Zn.: 11012013 Krásné černé štěňátko – pejsek, stáří 10 týdnů, po rodičích s PP, oba k vidění, štěňátko je 2x vakcinované, odčervené, čipované, europas + výbavička do nového domova, pejsek je vymazlený, velmi živé a veselé povahy, ideální rodinný společník. [email protected] Zn.: 27012013 Renault Master 2,5 TDCi rok 2007, 6 míst. Vůz má el. plošinu Ricon na dálkové ovládání (největší možná nosnost 370 kg), otevírání zadních dveří též na dálkové ovládání. Sedačka řidiče otočná, el. pohon, automat. převodovka (přestavba tohoto vozu za 350 000 Kč). Vůz je ve výborném tech. stavu. Cena 199 000 Kč. Tel.: 602 625 691 Zn.: 28012013-1 Dovoluji si nabídnout byt OV 3 + 1, 68 m2, vchod do domu s vlastní plošinou, byt velmi vhodný pro vozíčkáře, nachází se v Praze 8-Troja ,ul. Pomořanská, do 50 m poliklinika Mazurská, MHD, Albert za domem atd. Při rychlém jednání cena 2 mil. [email protected] Zn.: 18012013

Koupím 2pokojový byt s neprůchozími pokoji – panel – dům po revitalizaci, nejlépe s balkonem, od 2. patra výše, menší náklady výhodou, prosím nabídněte. [email protected] Zn.: 29012013

nabízím, hledám Nevíš si rady s překladem článku? Nemáš čas na překlad a pochopení článku? Je tvůj článek náročný? Jsi obklopen(a) jinými problémy? Pomůžu ti. Pro vážné zájemce vypracuji překlad článku z němčiny do češtiny a naopak. Stačí mi zaslat daný text k přeložení. Odměna za přeložený článek dohodou (závisí na délce a náročnosti článku). Cena za 1 stránku textu se pohybuje okolo 80–120 Kč. Cena je závislá na délce a náročnosti článku. V případě vážného zájmu mi napiš na můj e-mail. Nabízím tuto pomoc těm, kteří ji potřebují. Napíšeš mi? [email protected] Zn.: 30012013 Jelikož jsem sehnal konečně práci, ale v Praze, hledám pronájem pokoje v bezbar. bytu nebo garsonku. Pište na e-mail [email protected] Zn.: 31012013


SENSEN


■ Nejjednodušší je vyhledat klub ve svém okolí. ■ Kluby v Českých Budějovicích a Mladkově pronikly do médií. ■ Konto BARIÉRY půjčuje bezplatně počítače.

Text: Zdeněk Procházka Foto: Archiv Nadace Charty 77

Z

azvoní telefon, přijde mail, dopis či zazní zvonek rovnou u dveří Konta BARIÉRY a tradičně se ozve otázka: Slyšel jsem o vašich klubech, zajímá mě to. Jsem senior, ale ještě necítím, že bych patřil do starého železa. Co se vlastně v těch vašich klubech děje? Kde je najdu? Chtěli byste se i vy dozvědět, zda ve vašem sousedství funguje klub Senzačních seniorů? Není nic jednoduššího,

České Budějovice a Mladkov. Oba zároveň potvrzují starou pravdu, že všude záleží především na tom, zda se v daném místě najde alespoň jeden, nejlépe ale dva tři šikovní lidé, kteří mají chuť, sílu, i schopnosti uvést své nápady v život, kteří dají do pohybu onu pomyslnou sněhovou kouli, na kterou se nabalují další lidé, další nápady… V českobudějovickém klubu Aktiv jsou takovými hybateli mj. František Batysta a Marie Macháčková, v Mladkově Alena Kotyzová a Marie Rousová. Jsou to osobnosti, jejichž práce si všímají i média a jejich vystoupení v nich může být i trochu návodem a inspirací…

Senioři nechtějí být sendvičovou generací

a obdržely jsme 20 tisíc korun na náklady spojené s přípravou a průběhem výuky. Také vedení obce ochotně podpořilo naši aktivitu tím, že nám bezplatně poskytlo zařízenou a vytápěnou samostatnou místnost v budově v majetku obce a zajistilo u letohradské firmy připojení k internetu, která se navíc zavázala poskytovat připojení k internetu zdarma. Konto BARIÉRY zapůjčilo bezplatně šest počítačů. Ke spolupráci se nám také podařilo získat dva mladé muže z Mladkova, kteří prokázali, jak skvěle fungují v praktickém životě mezigenerační vztahy. Roman Antušek zajistil instalaci počítačů a věříme, že do budoucna se stane jejich správcem. Na pana Bohuslava Matouše práce vyžadující velkou trpělivost teprve čeká. Nabídl se, že kurzy na počítači povede. Prvního běhu se zúčastní asi 15 žen a mužů ve věkovém rozpětí 55–70 let. Každý účastník uhradí symbolický poplatek sto korun. Již teď víme, že zájem je vyšší, než je počet počítačů, které máme k dispozici.

Vytváříme společenství lidí

VÝLET ZA ZDRAVÍM. Mnohé seniorské kluby obohacují v tomto období svou činnost výlety do zimní přírody.

máte-li přístup k počítači a vyhledáte-li si stránku www.sensen.cz. Nejpřehledněji vás navede mapka, kde si vyberete svůj kraj nebo město, a tam konkrétní klub s charakteristikou jeho činnosti – do jakých programů SENSEN se zapojil: zda se podílí na tvorbě Národní kroniky, na sběru odložených dětských knih či na zvyšování počítačové gramotnosti… Rubrika Aktuality na webu je další okénko do života jednotlivých klubů se širokou a pestrou činností plnou vlastních originálních nápadů, která zároveň dokládá, že bohatá aktivita může rozkvést jak ve velkém městě, které by k tomu mělo přirozeněji nabízet lepší podmínky, tak v malé obci, kde jsou většinou možnosti, a to i materiální či finanční, skromnější. Skvěle to ilustrují dva příklady: krajské město z jihočeských rovin a malá víska skrytá v malebném klínu Orlických hor –


Kousek od myšlenky k činům O tom, jak se mladkovské seniorky – sdru žující se pod mile sebeironickým názvem Babinec – připojily k Senzačním seniorům, Alena Kotyzová vyprávěla Orlickému deníku: Před časem jsme se doslechly o projektu SENSEN a začaly jsme shánět informace o již existujících klubech, abychom si udělaly konkrétnější představu o tomto na první pohled zajímavém projektu. A tak jsme tedy navázaly spolupráci s pracovníky pražského Konta BARIÉRY. Společně jsme dospěli k názoru, že by pro nás starší bylo velice přínosné, kdybychom mohli uspořádat kurzy práce na počítači a používání internetu pro občany z naší vesnice. Od myšlenky k činům nebylo daleko. Pro spolupráci jsme získaly i Oblastní spolek Českého červeného kříže v Ústí nad Orlicí

O činnosti českobudějovického klubu Senzačních seniorů Aktiv referoval mj. týdeník 5+2: Všímá si, že místní senioři umějí nejen fotografovat, ale fotky si i sami upravují. Učí se anglicky. Zvládají na počítači nejen psát texty a tvořit tabulky, ale využívají nejrůznější programy. Možná by jinak někteří z nich dosud seděli doma. Čekali, až je navštíví jejich děti nebo vnoučata. „Mezi námi jsou lidé, kteří jsou zvídaví, aktivní, na věku nezáleží,“ říká sedmašedesátiletá Marie Macháčková. „Máme tu i pána, kterému je přes 80 let. Záleží na každém, jak se vnitřně cítí.“ Členkou klubu je Marie Macháčková od začátku. „Mé aktivity v klubu vítají moje děti, ale hlavně vnoučata. Čím jsou menší, tím pyšnější jsou na to, co dělám. Chlubí se mezi svými vrstevníky. Věk podle ní nemusí být nutně omezením v dalším rozvoji osobnosti člověka. Jen proto, že přestal pracovat, se nemusí cítit nepotřebný. František Batysta, který má v klubu na starosti projekty, tvrdí, že senioři jsou obětí tzv. sendvičové generace, kdy děti nemají na své rodiče čas. Do klubu přicházejí s tím, že děti jim pořídily počítač, notebook nebo telefon –, ale nenaučily je s přístroji zacházet. „Na našich projektech je nejdůležitější, že vytváříme společenství lidí. Oni se u nás seznámí a stýkají se pak spolu neformálně. A ten, kdo něco pochytil, je na tom trochu líp,“ vysvětluje František Batysta, „a pomáhá těmto svým přátelům z učebny doma u kafíčka.“ Není ta činorodost nakažlivá? 

37

Křížovka O CENY


Z historie pošty P ísničku Jede, jede poštovský panáček zná u nás snad každé malé dítě. Málokdo ale ví, že její melodie byla odvozena ze skutečných poštovních signálů, které byl povinen troubit na trubku postilion. Musel být dobrý trubač, protože těch signálů bylo pro různé situace osm. Koně klusali ve spřežení po čtyřech až šesti a musel být pro ně připraven obrok, popřípadě výměna. Což teprve signál pošta v nouzi, když se třeba zlámalo kolo!

1

2

3

4

5

6

7

8

Všichni obyvatelé, kudy pošta projížděla, signály znali a v případě potřeby povinně spěchali na pomoc. Při vydání signálu pošta v ohrožení není bohužel známo, kdo a s jakým nadšením ji musel běžet zachraňovat. Nebylo to skutečně jen tak, protože na poštovní pokladnu mělo zálusk mnoho loupežníků. To se odráží i ve slovech naší písničky – ... (tajenka). Ta opravdu byla většinou plná peněz, tedy velké lákadlo na přepadení. 

9 10 11 12 13 14 15 16 17

A

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v dubnovém čísle?

B C D

❛ Rozhovor

E

s Evou Brožovou, ředitelkou společnosti Duha, jež integruje osoby s mentálním postižením.

F G H I

❛ Reportáž z občanského

VODOROVNĚ: A. Malá brada; klouzavo. – B. Ruch; jméno zpěváka Johna; ode dne vydání. – C. Polská kreslená postavička; zdomácnělá forma tchoře; židovská rouška. – D. Ukazovací zájmeno; stát USA; úkrojek na bázi listů. – E. Tajenka. – F. Přehradní nádrž na Ondavě; rusky „soustruh“; spodek (řídce). – G. Ženské jméno; postava z arabských pohádek; italský architekt. – H. Obec na Váhu; bovdeny; drkotat (zuby). – I. Stoupenec taktiky; zavrhnout. SVISLE: 1. Bulharské město. – 2. Pokrývat vrstvou bronzu. – 3. Divadelní úloha; značka francouzské hořčice. – 4. Svislá jeskyně; malý Daniel. – 5. Přístavní nádrž; samostříl (slovensky); značka nitu. – 6. Rusky „z“; planetka; americký boxer. – 7. Tmavá; svlačec (nářečně). – 8. Chrastí; německy „tanec“. – 9. Rod tropických mravenců; ženské jméno. – 10. Druh paliva; člen církve východního obřadu. – 11. SPZ Loun; jednotka hlasitosti; iniciály politika Rumla. – 12. Kód Ukrajiny; anglicky „hovor“; zkratka Agentury pro atomovou energii. – 13. Jestli; šumivé víno. – 14. Pracovník kalírny; ovčí pěšinky. – 15. Tisknout (v novinách). – 16. Ochladit.

sdružení Zahrada, které provozuje chráněné bydlení.

❛ Jak žijí mentálně postižení ve Francii?

❛ Kde kupovat nejvýhodněji automobily pro lidi s postižením.

Pomůcka: Fama, NEA, Nervi, stanok, talis. Zdroj: Panoráma křížovek 1/2001, str. 28

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: TŘI SILNÉ EXPLOZE

Luštitelé – výherci:

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Mobilní telefon: Petra Žáčková Sídliště 458 382 32 Velešín

Knižní cena: František Vlk Pod Stadionem 1135 399 01 Milevsko 1

Knižní cena: Ivana Brtnová Karla Tájka 1503 250 01 Brandýs nad Labem

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


Pozoruhodný život rodiny Galóových

Recommend Documents