Poznáváme dřevěné kostely - část IV
Povídání bych mohla začít slovy klasika Vladislava Vančury "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným". Nečekáme tedy na volný, ale deštivý víkend a vyjíždíme zcela netradičně ve čtvrtek, abychom předpověď hezkého počasí tohoto dne naplno využili. Sraz máme v Bílovci před Motobarem u Hanky. Ještě nikdy jsem tam nebyla a malou prohlídku interiéru si tato restaurace zaslouží. Jitko, ty to máš trošku z ruky, ale u mě je to docela ostuda!!!
Asi půl hodiny odtud zastavujeme v obci Řepiště, která leží mezi Ostravou a Frýdkem Místkem. Je zde dřevěný kostel Sv. Archanděla Michaela (N49.736257°, E18.318650°). V obci probíhá oprava silnice a tak zastavit u krajnice je trochu odvážným krokem, a proto se prohlídka odehrává ve velmi svižném tempu. Vznik kostela se udává do druhé poloviny 15. století a dřevěná stavba stojí na cihelné a kamenné podezdívce. Líbí se mi ozdoba šindelové střechy a tou je věž a sanktusník. Tělo věže je pokryto šindelem a ukončeno plechovou cibulí s jedno-ramenným křížem, zato sanktusník má tělo z plechu a cibuli pokrytou šindelem. Celý tento soubor zvýrazňuje nátěr v cihlově-červené barvě, který díky stejně natřeným oknům a okapům vytváří příjemný celkový dojem kostela. Dnes to máme hezky pohromadě, říkám si, když za dvacet minut zastavujeme v další obci kousek od F-M a tou je Sedliště. Ovšem, v příštím životě chci bydlet v Sedlišti. Téměř ve středu obce stojí dřevěný kostel Všech Svatých (N49.718400°, E18.367413°), který mne okouzlil. Je obehnán dřevěným plotem se třemi vstupními brankami a obklopen hřbitovem s litinovými náhrobními kříži, kam se již nepohřbívá. Jako první mě zaujme, že kříže nejsou křivé - jako svědci starých časů a jak to bývá jinde na starých hřbitovech. Naopak to vypadá, že to tu "žije". Asi tu měl někdo ten šťastný nápad uchovat kříže jako pietní přehlídku práce, vkusu a zručnosti rukou našich předků. Interiér kostela i když jej sledujeme jen přes malinkaté okýnko mi téměř vyrazil dech. Jedním slovem nádhera! Člověk hned cítí jak na něj dýchne dávná minulost, skrytá s útulném vybavení. Škoda, že není neděle, mše v tomto skvostu by byl jistě neopakovatelný zážitek. Ještě chci doplnit ke stavbě kostela, že je celý ze dřeva a okolo hlavní lodi je zvenku "sobota", neboli krytý ochoz. Myslím, že pro dnes budu jen těžko hledat konkurenta této památky. Nejen dnes, nejen dnes Jitko!!! Albrechtice a kostel Svatých Petra a Pavla (N49.786489°, E18.528607°). "Zdá se mi to nějaké proporčně nevyvážené", zapochybuje Ivo, a tak podrobně zkoumáme, proč nám zrovna tato stavba nepadla do oka. Kontroluji rozměry - věž kostela má 18 m a délka lodi je 17 m.
Myslím, že ta kamenná podezdívka, kterou bylo nutno zvednout kostel po opakovaných povodních, celou stavbu nějak posunula a disproporčně rozladila. No nebudeme pomlouvat, každý máme rádi něco jiného :). Inu je pravda, že předchozímu kostelu v Sedlišti se jen tak hned něco nevyrovná a tak zřejmě i z tohoto důvodu jsme byli taky lehce zklamáni. Pokračujeme k poslednímu kostelu v Česku a to do Dolních Marklovic. Cesta sem nás vedla přes Karvinou. Ou to se dusím, mračna prachu se zvedají za každým projíždějícím autem....a to prosím včera pršelo. Nedovedu si to představit po týdnu sucha. Je mi líto zeleně na kterou tu pomalu ale jistě padá černý prach drceného uhlí. Okolí cesty obklopují kaliště, je to smutný pohled na tuto zdevastovanou krajinu. Rychle zavřu oči, ať už jsem pryč :-) Kostel Nanebevzetí Páně (N49.891959°, E18.569533°) je renesanční stavba a stojí tu ve stejné podobě už od roku 1739. Kostelní věž zcela vybočuje z půdorysu kostela. Dřív stávala samostatně a později byla ke kostelu přistavěna. Na mě tato věž na první pohled působí jako opravdu hezky vyvedená rozhledna. Je to docela zajímavé, jak se architektura těchto sakrálních staveb měnila kilometr od kilometru. Přejíždíme hranice a před námi jsou ještě 3 stavbynašich polských sousedů. Kostelík zde u hlavní silnice Golkowice-Godow je jakoby spoutaný civilizací (N49.911727°, E18.500740°). Tenhle pocit plyne z množství drátu elektrického vedení jež se kolem něj ovíjí jako chobotnice, která svá chapadla stahuje kol své kořisti.
Tenhle pocit plyne z množství drátu elektrického vedení jež se kolem něj ovíjí jako chobotnice, která svá chapadla stahuje kol své kořisti. Hlavní věž kostela je dost podobná té v Marklovicích, a sanktusník mi připomíná gotickou věž v malém provedení. Není to stavba celodřevěná, což rozeznáme podle stěn, které jsou deskové a ne trámové. Další zastávku máme v Laziska Rybnickie. I tento kostel (N49.935309°, E18.447748°) má věž předsunutou před hlavní loď kostela kolem které vede dřevěný ochoz. Celý prostor hřbitova zdobí křížová cesta zhotovená ze dřeva. Sluníčko je hezky vysoko a nám je už pekelné teplo. Přece jen průjezd tímto Polským vojvodstvím je vesnice za vesnicí a trochu stínu lesa by tu pohledal. Až konečně na naší poslední zastávce dnešního dne, pokud tedy myslím dřevěné stavby je poutní místo v obci Pietrowice Wielkie s kostelíkem Svaté Anny. Je skrytý ve vysoko vzrostlých stromech a nabízí hezké místo k odpočinku. Vskutku kouzelné místo Jitko, viď? (N 50.072015°, E18.064502°). Ano, opravdu je vše ukryto v malinkém údolíčku vedle silnice a poutník zde může spočinout v rozjímání pod košatými listnáči. Motorky parkujeme na parkovišťátku u zvonice a jdeme si prohlídnout vnějšek stavby. Zaujme mě kazatelna, jež se nachází na východní straně exteriéru. Je zde odhadem tak 3oo míst k sezení na venkovních lavicích a musí to být nevšední zážitek tato mše pod širým nebem. Ač široko daleko není ani živáčka, těžké dubové dveře uvnitř jdou otevřít a tak máme možnost prohlídnout si i interiér tohoto poutního místa. Ten je poplatný době ve které byl naposledy přestavěn, tedy baroku. Železná mříž za dveřmi jest však už uzavřena a tak můžeme pouze okukovat útroby nahlížením dovnitř. Někde tam vzadu se ukrývá to vzácné plátno s obrazem Krista, jež vlastně způsobilo to, že tu dnes stojíme. Škoda toho, že se nelze dostat poněkud blíže!!! Hledáme ještě ten zázračný pramen v okolí svatostánku a typujeme jestli je ukryt pod zvonicí jež stojí naproti vchodu, či menšími sakrálními stavbami v okolí. Ovšem chyba lávky!!!
Dnes už vím, po podrobnějším průzkumu, že toto místo je skryto naproti přes cestu pod neogotickou kaplí. Tak to jsme tedy prošvihli, není-liž pravda Jitko ? No ano, ale nezoufej, vždyť je toto místo nedaleko a můžeme se tu zase příště zastavit. Do konce dnešního výletu zbývá posledních 135 km a k tomu ještě 2 zastávky. Není to tak potěcha pro oko, jako spíš pro žaludek. Jedno zastavení máme v motorestu u cesty, ještě v Polsku, na pozdní oběd, sestávající se z grilovaného kusu masa....mňam a druhá v Bruntále, kde se osvěžujeme nanukem a loučíme sdělováním si dojmů z naší dnešní cesty. A jelikož Ivo našel parádní stránky dřevěných sakrálních staveb v pohraničí Polska, není tento malý cestopis posledním pokračováním "Dřevěných kostelů" :-)
