Doc. RNDr. ANNA PUTNOVÁ, Ph.D., MBA místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládeţ a tělovýchovu PS PČR
POZMĚŇOVACÍ NÁVRH č. 2 k sněmovnímu tisku č. 464/0 vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 1. V části první článku I dosavadním bodě 244 se v § 83a odst. 1 slovo „patnáctičlenná“ nahrazuje slovem „dvacetijednačlenná“. 2. V části první článku I dosavadním bodě 244 se v § 83a odst. 4 slova „a za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu“ zrušují a věta druhá se nahrazuje větou „Předseda, místopředseda a další členové Rady Akreditačního úřadu jsou odměňováni podle jiného právního předpisu40).“. Poznámka pod čarou č. 40 zní: „40) § 1 písm. f) a § 25 a 26 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.“. 3.
V části první článku I dosavadním bodě 244 § 83b odst. 1 zní:
„(1) Předsedu, 2 místopředsedy a 17 dalších členů Rady Akreditačního úřadu jmenuje vláda na období 6 let z osob, které jsou všeobecně uznávanou odbornou autoritou; 1 člena jmenuje vláda na období 2 let z řad studentů. Sedm členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy jmenuje na návrh ministra vláda z osob navrţených ministerstvem, jinými ústředními orgány státní správy, profesními komorami, organizacemi zaměstnavatelů nebo dalšími osobami nebo orgány vykonávajícími, podporujícími nebo vyuţívajícími vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky, 13 členů Rady Akreditačního úřadu jmenuje na návrh ministra vláda z osob navrţených orgány reprezentace vysokých škol podle § 92 a 1 člena z řad studentů jmenuje na návrh ministra vláda ze studentů navrţených orgánem reprezentace vysokých škol uvedeným v § 92 odst. 1 písm. a); členové jsou jmenováni zpravidla tak, aby kaţdý člen Rady Akreditačního úřadu, s výjimkou člena jmenovaného z řad studentů, byl docentem nebo profesorem nebo srovnatelného postavení s docentem nebo profesorem dosáhl v zahraničí a aby nejméně 13 členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy a 1 místopředsedy byly osoby dlouhodobě působící v akademickém prostředí. Návrh na jmenování předsedy Rady Akreditačního úřadu ministr před jeho předloţením vládě projednává s orgány reprezentace vysokých škol podle § 92.“
4. V části první článku I dosavadním bodě 244 v § 83b se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5, 6 a 7, které znějí: „(5) Členové Rady Akreditačního úřadu vykonávají své funkce osobně a pro jejich výkon nesmějí přijímat ţádné pokyny a instrukce. (6) Předseda Rady Akreditačního úřadu ani místopředsedové Rady Akreditačního úřadu nesmějí vykonávat placené ani neplacené funkce na vysokých školách, nesmějí být členy jejich orgánů a nesmějí se podílet na podnikání či rozhodování právnických osob působících jako vysoké školy. Dále nesmějí být v pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu k vysokým školám a nesmí přímo nebo zprostředkovaně poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám; to neplatí, podílejí-li se na výuce vysoké školy podle § 70 odst. 5. (7) Ostatní členové Rady Akreditačního úřadu smějí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, literární, publicistickou nebo uměleckou, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohroţuje důvěru v nezávislost a nestrannost Rady Akreditačního úřadu. Pokud členové Rady Akreditačního úřadu vykonávají vedle své funkce výdělečnou činnost, jsou povinni činit tak způsobem, který neohroţuje řádný výkon funkce člena Rady Akreditačního úřadu a neohroţuje důvěru v nezávislost a nestrannost Akreditačního úřadu.“. Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 8 a 9. 5. V části první článku II dosavadním bodě 14 se slova „pěti“ nahrazují slovy „sedmi“. 6.
Za část druhou se vkládá nová část třetí, která zní:
„ČÁST TŘETÍ Změna zákona o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu Čl. IV Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., zákona č. 287/1997 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 420/2002 Sb., zákona č. 425/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 388/2005 Sb., zákona č. 531/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 418/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 425/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 267/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č.181/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., zákona č. 231/2013 Sb., zákona č. 185/2014 Sb., zákona č. 161/2014 Sb. a zákona č. 359/2014 Sb., se mění takto: 1. V § 1 písm. f) se za slova „(dále jen "představitel"),“ vkládají slova „člena, místopředsedy a předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství“.
2.
V části druhé se za hlavu pátou A vkládá hlava pátá B, která zní: „HLAVA PÁTÁ B NÁLEŢITOSTI ČLENA, MÍSTOPŘEDSEDY A PŘEDSEDY RADY NÁRODNÍHO AKREDITAČNÍHO ÚŘADU PRO VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ § 25 Plat
(1) Členu Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství náleţí plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,1. (2) Místopředsedovi Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství náleţí plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,3. (3) Předsedovi Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství náleţí plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,41. § 26 Náhrady výdajů Předsedovi, místopředsedovi a členu Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství náleţí náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. b) a c), e) aţ ch) a l).“ Dosavadní část třetí aţ desátá se nově označují jako část čtvrtá aţ část jedenáctá a jejich články IV. aţ XII. se nově označují jako články V. aţ XIII.“.
Odůvodnění: Obecně k pozměňovacímu návrhu Je zřejmé, ţe vysokoškolské vzdělávání patří ke klíčovým oblastem státního zájmu – ať jiţ proto, ţe vzdělaná společnost vede k vyššímu rozvoji, například vědy, technologie, obchodu či občanské společnosti, nebo proto, ţe vzdělávání jde ruku v ruce s vědou, výzkumem, vývojem, inovacemi, uměleckou nebo další tvůrčí činností. Své role můţe vysokoškolské vzdělávání plnit jen v případě, ţe je kvalitní. Předpokladem pro to je beze sporu, ţe zajišťování kvality bude dostatečně odborné, nestranné a tedy téţ nezávislé. Patrně z uvedených důvodů text novely v § 83 odst. 1 stanoví, ţe členové orgánů Akreditačního úřadu jsou ve svém rozhodování podle odstavce 2 nezávislí. V zápětí však deklaruje roli ministerstva při materiálním, administrativním a finančním zajištění činnosti Akreditačního úřadu, stanoví mechanismus zastoupení určitých zájmových skupin a naopak nestanoví téměř ţádná relativně objektivně posouditelná kriteria prokazující odbornost klíčových osob Akreditačního úřadu. Platí přitom, ţe nestrannost nestačí deklarovat, je třeba ji vytvořit podmínky. V obecné rovině k tomu lze uvést, ţe v podmínkách České republiky je nezávislost pojmovým znakem jen u soudů (soudců), ve veřejné správě se jí potom blíţí postavení některých jiných ústředních správních úřadů (podrobněji k tomu Pouperová, O. Nezávislé správní úřady. In Správní právo 4/2014, s. 209–226.). Nezávislost tak jistě není dána v případě zákonné podřízenosti,
pochybovat však o ní lze téţ v případě finanční závislosti. Nestrannosti pak zajisté můţe bránit, je-li osoba reprezentantem určité skupiny či má-li finanční či jiný vztah k subjektům, vůči nimţ svou činnost vykonává. Vzhledem k tomu, ţe navrţená úprava postavení a ustavení členů Rady Akreditačního úřadu výše uvedené překáţky nestrannosti a nezávislosti vykazuje, a téţ nezaručuje dostatečné odborné předpoklady, navrhuje se několik jejích změn. Při hledání vhodných legislativních posunů bylo zvaţováno postavení různých správních úřadů a zejména pak těch, pro které je typické singulární postavení (jde o jediný správní úřad), zároveň však kolegiální povaha, částečně i odborná kvalifikace členů a zejména pak činnost spočívající v hodnocení a rozhodování, případně přijímání nápravných opatření. V tomto směru mezi všemi vyniká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „RRTV“). Kromě výše uvedeného pro ni platí, ţe úřadem, který lze povaţovat za určitým způsobem nezávislý, coţ vyplývá téţ z právní úpravy. Specifické je pro RRTV však téţ to, ţe aţ do 14. 10. 2011 nebyla ústředním správním úřadem, a přesto bylo její postavení a sloţení stejné jako po tom, co se ústředním správním úřadem stala. Z toho plyne, ţe postavení ústředního správního úřadu, které můţe být z podstaty své definice relativně nezávislé, se nemusí příliš lišit od postavení úřadu, který ústředním správním úřadem není, a to právě za předpokladu, ţe nezávislost dostatečně přesvědčivě vyplývá z právní úpravy samotné. Vzhledem k výše uvedenému bylo inspirací pro navrhované změny v postavení členů Rady Akreditačního úřadu právě postavení RRTV a zejména pak jeho právní úprava provedená zákonem č. 302/2011 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Přihlédnuto bylo samozřejmě ke specifikům postavení Akreditačního úřadu, jako i k navrţené právní úpravě. K bodu 1: Navrhuje se zvýšení počtu členů Rady Akreditačního úřadu, která je výkonným orgánem Akreditačního úřadu, a to na 21. Počet odpovídá dnešnímu počtu členů Akreditační komise, jejíţ působnost má Rada Akreditačního úřadu zjevně převzít. Ze zkušeností je zřejmé, ţe vědní obory, v nichţ vysoké školy a jejich fakulty působí, jsou rozmanité a počet 21 odborníků, kteří jejich „pokrytí“ v převaţující míře vlastními silami zajišťují, zdá se být adekvátní. Vedle toho je nezbytné upozornit, ţe při zachování běţného standardu usnášení schopnosti spočívající v přítomnosti alespoň jedné poloviny je v případě počtu pouhých 15 členů zřejmé, ţe by o tak zásadních rozhodnutích, jaká se v případě Rady Akreditačního úřadu předpokládají, mohla Rada rozhodovat v počtu 8 osob. To se nejeví jako dostatečné i ve vztahu k případnému riziku ovlivnitelnosti. K bodu 2: Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náleţitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, nikoli náhodou stanoví skupiny osob, jejichţ plat má s ohledem na potřebnou nezávislost být stanoven zákonem, nikoli rozhodnutím orgánu moci výkonné. V případě RRTV dopadá zákonné stanovení na všechny členy, při zohlednění rozdílného postavení a činnosti Rady Akreditačního úřadu, je navrhováno, aby relativně neměnné transparentní zakotvení platu bylo stanoveno téţ pro členy Rady Akreditačního úřadu. Tím bude sníţena jejich závislost na vládě či ministerstvu školství, která je jiţ tak v určitém rozsahu dána samotným postupem jmenování a zejména pak skutečností, ţe je to
ministerstvo, které materiálně, administrativně a finančně zajišťuje činnost Akreditačního úřadu, čímţ ji můţe i nepřímo ovlivňovat. Uvedená změna je realizována zejména navrţenou novou částí třetí. K bodu 3: Změna navazuje na změnu v počtu členů Rady Akreditačního úřadu a téţ zvyšuje důraz na odbornost členů. Činí tak vedle poţadavků na kvalifikaci docent či profesor tím, ţe stanoví minimální poţadavky na počty členů a místopředsedů, kteří dlouhodobě působí v akademickém prostředí. Zároveň ponechává prostor pro členství dalších osob, ovšem za předpokladu, ţe i ony, stejně jako členové dlouhodobě působící v akademickém prostředí, budou zpravidla docenty nebo profesy podle českého práva nebo budou osobami, které srovnatelného postavení s docentem nebo profesorem dosáhly v zahraničí. Slovo „zpravidla“ přitom umoţňuje, aby vědecko-výzkumná a pedagogická kvalifikace docent nebo profesor nebyla poţadována v případě člena, který dosáhl jiných mimořádných výsledků relevantních pro schopnost posuzovat kvalitu vysokoškolského vzdělávání a s ním související vědeckovýzkumné nebo umělecké činnosti. K bodu 4: Jedná se o ustanovení převzatá (s nezbytnými úpravami) ze zákona, jímţ je definováno postavení členů RRTV. Jejich cílem je zajistit vyšší nezávislost, nestrannost a téţ váţnost Akreditačního úřadu a zejména pak těch, kteří stojí v jeho čele. Vzhledem k důleţitosti role, kterou Akreditační úřad bude zastávat, se jedná o zcela legitimní poţadavky. Zejména pak ve vztahu k výdělečné či jinak „zajímavé“ činnosti či angaţovanosti musí platit, ţe jí veřejný zájem na kvalitním výkonu činností ve veřejné správě nesmí ovlivňovat. Současně je ale umoţněno, aby se předseda a místopředsedové mohli podílet na výuce vysoké školy a to zejména z důvodu jejich vysoké odbornosti a potřebnosti při výuce studentů. K bodu 5: Legislativně technické ustanovení, reflektuje změnu v počtu členů provedenou bodem 1. K bodu 6: Jak jiţ bylo zmíněno, vysokoškolské vzdělávání patří ke klíčovým oblastem státního zájmu, s čímţ souvisí snaha zajistit jeho kvalitu a to za dohledu co moţná nejvíc nezávislého orgánu. Nezávislost však nestačí deklarovat, je třeba ji vytvořit podmínky, a to mimo jiné v rovině finanční. Vhodným nástrojem pro to je zákonné zakotvení platu a dalších náhrad, a to logicky v zákoně k tomu určeném, tj. v zákoně č. 236/1995 Sb. Stanovené koeficienty reflektují předpokládaný rozsah povinností a odpovědností a zejména v případě předsedy a místopředsedů pak dále omezení pro výdělečnou činnost na vysokých školách. 23. 11. 2015
Anna Putnová
