Pozemní stavitelství II. – PANELOVÉ SOUSTAVY 2. V současné době obklopují panelová sídliště jádra téměř všech našich měst a tvoří podstatnou část jejich bytového fondu. 3. V roce 1991 bylo v České republice obydleno celkem 3 706 tisíc bytů, z toho 1 525 tisíc bytů (41,15%) v rodinných domech, 2 150 tisíc bytů (58,01%) v bytových domech a 30,3 tisíc (0,84%) v budovách nebytového charakteru. V panelových bytových domech se dnes nachází celkem 54% všech bytů, přičemž nejvíce těchto bytů bylo postaveno v letech 1960-1975. V různých lokalitách naší republiky bylo v minulých letech přistoupeno k tzv. regeneračním pracím panelového bytového fondu. Tyto však nepřistupovaly k opravám panelovému bytovému domu komplexně, řešily pouze nejpalčivější problém, jako je např. zlepšení tepelně-technických vlastností obvodového pláště, opravy střešního pláště, atd. Řešení regeneračních prací panelového bytového fondu se celkově neodrazilo odpovídajícím způsobem v komplexním přístupu řešení této problematiky. V minulých letech existovaly státní programy dotací na pomoc při odstraňování vad a poruch panelového bytového fondu, ale byly zaměřeny jen tématicky (střešní plášť, obvodový plášť,apod.) nebo byly směřovány na vady a poruchy již přímo havarijního charakteru, kdy bylo ohroženo zdraví a bezpečnost obyvatel. Ke komplexním opravám docházelo zejména z finančních důvodů zcela výjimečně. Postupné opravy však neumožňovaly a nadále neumožňují realizaci optimálního technického řešení, navíc vždy znamenají povýšení investic budoucích, čímž se max. snižuje efekt vynakládaných finančních prostředků. 4. Proces zhoršování stavu panelových bytových domů se tak neustále zhoršuje, cyklicky prováděna údržba panelového bytového fondu je prakticky nulová, svůj podíl na vadách a poruchách má v nemalé míře i působení degradačních vlivů. 5. Vlivy jež mohou být příčinou zhoršování stavu panelového bytového fondu lze rozdělit do několika oblastí: • Vlivy vyvolané vlastnostmi materiálu nosné konstrukce (objemové změny konstrukce, změny vlastností materiálu při dlouhodobém namáhání), • Vlivy vnějšího prostředí (vítr, sníh, námraza, popílky, déšť, změny teplot, změny vlhkosti, mimořádné vlivy jako např.exploze, vibrace vlivem dopravy, poddolované území, seizmicita), • Vlivy vyvolané provozem v panelovém objektu (kolísání teploty vnitřního prostředí,vlhkost vnitřního prostředí), • Vlivy způsobené realizací objektu (sled a rychlost montáže panelových dílců, odchylky při montáži, vlivy vnějšího prostředí během realizace objektu),
• Vliv technologie výroby (nedůsledný výrobní proces panelových dílců, skladování, doprava a manipulace), • Vlivy degradační (vliv prostředí zátěže průmyslových aglomerací, vliv času), • Vliv nedostatečné údržby (zanedbání pravidelné údržby a oprav), 6.Vady a poruchy panelového bytového fondu vzniklé působením výše uvedených vlivů v převážné míře uživatelé těchto domů nemohli ovlivnit. Podle závažnosti se vady a poruchy vyskytující se u stávajícího panelového bytového fondu řadí do dvou základních skupin: 1) Vady a poruchy ohrožující zdraví a bezpečnost obyvatel: v převážné míře se jedná o havarijní stav nosných konstrukčních částí, tedy poruchy statické, 2) Vady a poruchy snižující pohodu prostředí a zvyšující provozní náklady: v převážné míře se jedná o vady a poruchy tepelně technického a akustického charakteru, poručný mikroklimatu vlivem nevhodně navrženého systému nebo částečně nefunkčního systému větrání, vznik karcinogenních plísní, apod. Z pohledu celkového odstranění vad a poruch je žádoucí, aby příprava regeneračních prácí panelového bytového fondu byla v souladu: • s celkovými záměry města a jeho dalšího vývoje, • s technickými požadavky platnými současným ČSN, směrnicím a doporučeným metodikám, což z hlediska přípravy a řízení výstavby předpokládá zavedení komplexně pojaté metodiky pro regeneraci panelového bytového fondu s cílem prodloužení životnosti panelového bytového fondu o dalších min.50 let Lze tak výrazně zlepšit stav našich panelových sídlišť, což je plně v souladu i se zahraničními trendy v zemích západní Evropy. Bude se tedy jednat o dlouhodobý technicko ekonomický proces, jehož strategickou součástí bude ekonomické a hospodárné vynakládání investic, které souvisí s nutností zachování technické péče o hmotný investiční majetek. Z rozsahu stávající panelové bytové výstavby je zřejmé, že tento bytový stav je a bude nezbytnou formou bydlení min. do poloviny příštího století. 7. Podle údajů Europen Demolition Association (Evropská společnost pro demolice) činí průměrná doba životnosti betonové konstrukce cca 50 let. Konstrukce nekvalitně provedené nebo poškozené mají životnost cca 30 let. V případě řádné a cyklicky prováděné údržby se životnost betonové konstrukce prodlužuje na odhadovaných cca 80-90 let. 8. Rychlý trend výroby prefabrikovaných stavebních dílců vletech 1955-1970 dokumentuje tabulka.
9. Vady a poruchy panelových bytových domů mohou být rozděleny do čtyř oblastí, přičemž u většiny panelových objektů bytové výstavby dochází ke kumulaci vad a poruch (oblasti 1 až oblasti 4). Oblast 1: vady a poruchy z oblasti konstrukční a statické, Oblast 2: vady a poruchy z oblasti tepelně technické, Oblast 3: vady a poruchy z oblasti akustické, Oblast 4: vady a poruchy z oblasti TZB. 10. U výše uvedených oblastí se předpokládá bližší specifikace dle ČSN 73 0038 „Navrhování a posuzování konstrukcí při přestavbách, zda se bude jednat o vadu konstrukce, poruchu konstrukce, zesilování, apod. ČSN 73 0038 specifikuje, zda se jedná o: • Poruchu konstrukce: změna konstrukce proti původnímu stavu, která zhoršuje její spolehlivost. • Vadu konstrukce: nedostatek konstrukce způsobený chybným návrhem nebo provedením. • Zabezpečení konstrukce: přechodné opatření zajišťující spolehlivost konstrukce. • Zesilování konstrukce: úprava konstrukce za účelem zvýšení její únosnosti a použitelnosti.
11. Vývoj typů konstrukčních soustav panelové bytové výstavby v České republice vletech 1955-1991 Pro výstavbu bytů v panelových bytových domech v ČR v letech 1955-1991 sloužily tzv.typové podklady panelových domů, které měly dvě části: • část závaznou: závazné byly konstrukční prvky pro nosné svislé a vodorovné konstrukce. Podle nich rozlišujeme panelové konstrukční soustavy, např. T06B, VOS, atd. • část směrnou: týkala se obvodových plášťů panelových obytných domů a odvíjela se na základě materiálové základny našich krajů, kdy byly zpracovány tzv. krajové varianty. Pro uvedení konstrukčního systému do stavu hromadné výstavby existovaly ověřovací série pod názvem tzv."nulté série", které ověřovaly pouze nosnou konstrukci. Na jejich základě pak byly schváleny typové podklady a část směrná týkající se hlavně obvodového pláště přešla do části závazné. Základním nedostatkem „nultých sérií" bylo, že nemohly poskytnout doklady o dlouhodobém chování panelového konstrukčního systému po všech stránkách.
12. Prvním prototypem panelové bytové výstavby byla soustava G40, realizována v roce 1953 ve Zlíně jako pětipodlažní objekt. V návaznosti na tento dům byly vyvinuty další typy panelových domů, označované podle roku realizace G-55, G56 a typ G-57, které byly podkladem pro hromadnou bytovou výstavbu a byly v širokém měřítku používány v různých obměnách v celé ČR. Podle typu G 57 byla vyvinuta krajová varianta i pro ostravskou oblast GOS 64, která byla určena pro výstavbu bytů v oblastech s důlními vlivy. Typ G-57 sloužil také jako podklad pro celostátní typ T-06B a souběžně byl vypracován typ T-07B a T-08B. 13. Během šedesátých let se vyvíjely nejen názory a požadavky na bydlení a bytové domy, ale také i na kvalitu montovaných konstrukcí. VÚPS vypracoval program tzv.„Nové konstrukční soustavy bytových staveb - NKS". V roce 1972 byly schváleny vybrané typy „NKS", a to : B70, B70-360, BA NKS, u kterých byly vypracovány i krajské materiálové varianty. 14. Vývoj panelových konstrukčních soustav pro bytovou výstavbu byl zakončen „Unifikovanou konstrukční soustavou P1.1" Tato soustava sjednocovala požadavky na konstrukci, výrobu, dopravu a montáž, snížila sortiment dílců, což umožňovalo zaměnitelnost dílců jednotlivých krajových variant v rámci mezikrajové výpomoci. Přehled o vývoji panelových konstrukčních soustav bytové výstavby základních řad a jejich modifikací uvádí souhrnně tabulce.
15. Informativní přehled kvalitativního vývoje příčných panelových systémů pro bytovou výstavbu v letech 1953 až 1970 Pro tuto vývojovou etapu příčných panelových konstrukčních systémů bytových staveb byla charakteristická přísná vázanost modulových půdorysných vzdáleností (rozponů) nosných stěn v témže typu a tím i v objektu či jeho sekci, převážně v rozponech 3,6 m, později 6,0, resp. 6 + 3 m. Panely nosných stěn byly vyráběny převážně s rovnými svislými čely a s rovnými ložnými plochami bez náročnějšího tvarování a neumožňovaly po montáži vytvářet tužší a únosnější hmoždinkové spoje. Rovněž tak obvodové panely zajištující tepelně izolační funkci a ochranu proti zatékání dešťové vody hnané větrem, byly vyráběny převážně s rovnými čely, bez náročnějšího tvarování a profilování, nutného pro vytváření a zajištění bezpečného těsnění vodorovných a svislých spár obvodových plášťů. Panely obvodových stěn byly řešeny v převážné většině jako jednovrstvé kompletizované v různých materiálových variantách (keramzitobeton, struskopemzobeton, agloporitový beton, keramika apod.), vícevrstvé obvodové pláště (sendvičové) byly spíše výjimkou. Montáž svislých nosných stěn i obvodových stěn částečně nosných a nenosných se prováděla bez použití stavěcích šroubů (fixátorů). 16. První náš panelový systém s krátkým rozponem 3600 mm byl vyvinut v Gottwaldově jako tzv. systém "G"; znamenal průlom do dosavadního řemeslného
způsobu bytové výstavby. Původní gottwaldovské typy z let 1953 až 1956 byly od roku 1957 vystřídány typem G 57, který se stal celostátním a byl v širokém měřítku používán v různých obměnách. V typu G 57 jsou nosné příčné panely ze struskopemzobetonu a obvodové panely z téhož materiálu, ale menší hmotnosti. Stupeň zprůmyslnění byl zde již vysoký: 75 % pracovníků pracovalo ve výrobně prefabrikátů a jen 25 % na stavbě, kde se počet kvalifikovaných sil snížil na 16 % z 50 % při tradiční výstavbě, V roce 1962 byl typ G 57 částečně pozměněn na typ G 57-A, protože obvodové struskopemzobetonové panely skladebné tloušťky 250 mm neposkytovaly dostatečnou tepelnou ochranu. Byla tedy jejich tloušťka zvětšena na 300 mm a zato příčné nosné panely navrženy z těžkého betonu v tloušťce jen 170 mm místo dřívějších 200 mm. Podle typu G 57 se vyvinuly různé krajové varianty, přihlížející k místním podmínkám a sledující snížení hmotnosti, počtu druhů panelů i pracnosti stavby. Tak vznikl např. v Brně roku 1960 typ B 60 (obr. 17), v Ostravě v roce 1964 typ GOS 64 (upravený pro bytovou výstavbu na poddolovaném území) a jiné. 17. Po zkušenostech získaných při výstavbě G-domů byly zkoušeny experimentální typy se středním rozponem. V roce 1960 to byl královéhradecký prototyp s rozponem 6 200 mm, jímž se zároveň zkoušela možnost unifikace parapetních stěnových panelů a stropních panelů pro bytové a některé občanské stavby. Z tohoto pokusu těžila i experimentální výstavba sídliště v Praze na Invalidovně v letech 1961 až 1966, kde byla unifikace bytových a občanských staveb prověřována hlouběji.Vnější stěny u prototypů na Invalidovně i v Hradci Králové, jsou obalové (předsazené před čela příčných nosných stěn), vytvořené z lehkých, izolačních parapetních panelů a průběžných' oken; tímto horizontálním (pásovým) členěním dostává průčelí domu v porovnání s domy typu G 57 nový, zajímavější architektonický výraz. 18. Pro bytovou výstavbu od roku 1964 připravil STÚ Praha, nové celostátní typy T 06-B, T 07-B a T 08-B s krátkým i středním rozponem, které čerpají z poznatků, získaných na předchozích experimentálních stavbách. Tyto typy byly určeny k postupné náhradě za dosavadní typy bytových domů, neboť umožňovaly realizovat stavby a vyšší technicko-ekonomickou úrovní na nové materiálové základně, při důsledném uplatnění prvkové i objemové typizace, zásad unifikace a funkčního rozdělení svislých stěn na nosné a nenosné. Přitom typ T 06-B s krátkým rozponem, byl míněn jako přechodný. Podmínky pro široké uplatnění typů T 06-B až T 08-B již od roku 1964 nebyly dostatečně připraveny, zvláště pokud šlo o výrobu stropních panelů se skladebným rozponem 6 m; proto se výstavba s jejich použitím rozbíhala až v dalších letech. Např. v Brně se typ T 06-B uplatňuje teprve od roku 1968 na sídlišti v Brně - Žabovřesky a na dalších sídlištích (Královo Pole, Řečkovice). Typ T 08-B byl v Brně realizován v roce 1964/5 jen jako experiment (na Vojtově ulici) a ani v jiných místech republiky nedoznal většího rozšíření.
20. Nové konstrukční soustavy montovaných panelových staveb (NKS) Od roku 1970, v důsledku dalšího prohloubení a zdokonalení úrovně typizace, byly v naší republice vytvořeny předpoklady pro jednotný, integrovaný postup technického a technologického rozvoje stavění, založeného na perspektivních, progresivních stavebních konstrukcích a výrobcích, které snižují celkovou potřebu pracovních sil, deficitních materiálů a hmot a šetří potřebu energií všeho druhu. Státní typizační ústav v Praze zahájil systematické zpracovávám typových podkladů nových konstrukčních soustav (NKS). Vypracování typových podkladů předcházelo řešení státního výzkumného úkolu "Nová konstrukční soustava", který na základě dosavadních poznatků a zkušenosti z výstavby panelových domů systémů G, T 06-B a T 08-B zpracovával Výzkumný ústav pozemních staveb v Gottwaldově. Již v roce 1972 byly schváleny typové podklady stavebních panelových soustav B 70, B 70 - 360, BA-NKS, HKS-70, NKS-70, NKS-G, LARSEN + NIELSEN, VVÚETA a PS-69. Později byly zpracovány i krajské varianty některých soustav, jako např.: BA-NKS pro severočeský a jihočeský kraj, soustava B 70 pro severočesky kraj a Slovensko. Na Slovensku byla však soustava B 70 upravena, proti původní variantě podstatně změněna a byla označena jako konstrukční soustava B 77. Uvedené panelové stavební soustavy byly pak v průběhu posledního desetiletí postupné zdokonalovaný a zkvalitňovány. Zvláště závažným a důležitým podkladem pro provádění úprav typových podkladů NKS a pro jejich celkovou revizi bylo vydání nové tepelně technické normy ČSN 73 0540 (Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukci a budov) platné od 1.1. 1979, která podstatně zpřísnila tepelně technické požadavky zejména na obvodové stěny, ploché střechy a na konstrukce vnitřní, dělící vytápěné prostory od prostor nevytápěných. V souladu s uvedenými normativními požadavky byla pak v letech 1979 až 1980 provedena revize typových podkladů montovaných panelových konstrukčních soustav vybraných pro realizaci v komplexní bytové výstavbě a provedeny jejich úpravy tak, aby těmto normativním požadavkům vyhovovaly. Jsou to následující panelové stavební soustavy: všechny krajské varianty soustavy T 06 B, tedy T 06 B - KV (západočeská), T 06 B - E (východočeská), T 06 B - U (severočeská), T 06 B - OL (severomoravská), T 06 - B - KDU (jihomoravská) , T 06 B - PSBU (jihomoravská) a T 06 B -OS (severomoravská); dále pak soustavy T 08 B - 78 (severočeská), B 70/R (jihomoravská), BA - NKS 1/l.L-II (severočeská), PS-69/2 (západočeská), VVU-ETA (Praha a středočeský kraj), LARSEN + NIELSEN (Praha), B 70 - U (severočeská), HKS - 70 - E (východočeská) a B 70 - 360 (jihomoravská). Podle nových typizačních zásad, na vyšší kvalitativní úrovni byly v 90 letech 20st. vytvořeny soustavy P.1.1 vycházející z jednotného kmenového typového
podkladu konstrukčních soustav malorozponových (do 4,8 m) řady P 1.1 jako např. soustavy: - P 1. 11 - konstrukční soustava panelová s malými rozpony s obvodovým pláštěm vícevrstvým zapuštěným; -P1.12 konstrukční soustava panelová s obvodovým pláštěm keramzitobetónovým zapuštěným; -P 1. 13 - konstrukční soustava panelová s obvodovým pláštěm porobetonovým zapuštěným; -P 1. 14 BA - (označovaná na Slovensku také jako BANKS - P 1.14) konstrukční soustava malorozponová s obvodovým pláštěm vrstveným předsazeným (zpracovatel ŠPTU Bratislava); -P 1. 15 BA - dtto, ale s obvodovým pláštěm pórobetonovým předsazeným (ŠPTU Bratislava); - a další připravované obdobné typové podklady konstrukčních soustav p a n e l o v ý ch malorozponových P1.16 s obvodovým pláštěm keramickým zapuštěným, P 1.21 s obvodovým pláštěm vrstveným zapuštěným P 1.23 s obvodovým pláštěm pórobetonovým zapuštěným. V uvedené řadě se od roku 1981 zpracovávají a experimentálně ověřují i panelové konstrukční soustavy se středně velkými rozpony, jako např. soustava SRS - P 2 zpracovaná ve VÚPS v Gottwaldově a její další varianty, které by byly využitelné nejen pro bytovou výstavbu, ale hlavně pro bytové objekty s vestavěnou občanskou vybaveností (prodejny, služby), případně pro objekty občanské výstavby s konstrukční soustavou panelovou či kombinovanou, s rozpony svislých podpor až do 9,0 m. Pro nové konstrukční soustavy panelové jsou charakteristické následující společné znaky, zajištující jejich vyšší kvalitativní úroveň ve srovnání se stavbami panelovými, realizovanými v předcházející etapě (zhruba do roku 1970): - uvolnění přísné vázanosti svislých nosných podpor (stěn příčných i podélných) v půdorysu budov či sekcí, a to jak ve směru podélném, tak i příčném (ve směru osy x a y), umožňující změnu rytmu rozpětí nosných stěn v modulových násobcích 600 mm a tím kvalitnější řešení dispoziční. Ve směru vertikálním (ve směru osy z) pak v násobcích 300 mm. Zde je však nezbytné připomenout, že s ohledem na co největší sériovou výrobu prvků, zejména stropních panelů, jsou vždy pro danou konstrukční soustavu vybrány a pevně stanoveny zvětšené modulové vzdálenosti (rozpony)nosných stěn, které musí být dodržovány (např. u soustavy B 70/R rozpony 2,4 m, 3,6 m a 4,8 m); - náročnější tvarování a profilování čel a ložných ploch nosných stěnových a stropních panelů, umožňující vytvářet tužší (hmoždinková) spojení prvků; - náročnější tvarování ložných ploch obvodových panelů pro vytváření zalomených vodorovných spár s bezpečným krytím proti dešťové vodě (zejména vodě hnané větrem), s možností vytváření tzv. otevřených i uzavřených horizontálních spár;
- potřebné tvarování a profilování svislých bočních ploch obvodových panelů s vytvořením drážek a ozubů pro uložení těsnění svislých spár, umožňující řešení otevřených i uzavřených svislých spár v obvodovém plášti; - u většiny konstrukčních soustav uplatnění stavěcích šroubů (fixátorů), jak při montáži nosných stěnových panelů, tak i panelů obvodových; - v neposlední řadě nové kvalitativně lepší způsoby spojování stěnových a stropních dílců pomocí ocelových ok, závlačí, různých ocelových kotevních destiček, příložek apod., až po šroubová připojování prvků. Nové panelové konstrukční soustavy pro bytovou výstavbu v ČSSR a jejich stručná charakteristika 20. Soustava BP-70-OS (event. s označením BP-70-OSR) byla původně ostravská varianta, později se rozšířila pro výstavbu bytů na celé severní Moravě. Na jižní Moravě se aplikovala soustava s označením B70-360. Objekty blokopanelové zástavby typové řady BP-70-OS byly realizovány zejména v letech 1970 až 1983. Nosná konstrukce této typové řady byla vytvořena ze stěnových panelů, obvodový plášť byl ze struskopemzobetonových panelů tl. 300 a 375 mm. Domy byly projektovány na základě schválených typových podkladů, které zpracovával Výzkumný ústav pozemního stavitelství Ostrava. Byly zpracovány varianty sekcí tzv. racionalizovaných blokopanelů pro výstavbu bytových objektů s označením 4133-L, 4133-P, 424, 4444. Soustavy BP-70 (dále také s označením BP-7O-OS, BP-70-OSR) byly projektovány jako podsklepené, dle místních podmínek pro založení se vyskytovaly soustavy také jako částečně podsklepené. Některé domy, dle místních podmínek založení, mají v úrovni prvního podzemního podlaží, které zvětší části vystupuje nad úroveň upraveného terénu, umístěny bytové jednotky. Popis konstrukce Soustava příčných a podélných stěn, obvodové stěny tl. 375 mm, vnitřní stěny tl. 200 mm. Podle polohy obvodových stěn vůči vnitřním stěnám se jedná o stěny průčelní (kolmé ke směru přilehlých vnitřních nosných stěn) a stěny štítové (tvořené krajními nosnými stěnami), z hlediska použitého materiálu se jedná o lehké struskopemzobetony, obvodový plášť jednovrstvý. Ztužující stěny jsou ze struskopemzobetonu tl. 200 mm. Meziokenní panely jsou na výšku podlaží a jsou doplněné parapetními dílci, šířka parapetních dílců je totožná s šířkou okenního otvoru. Parapetní dílce vytvářejí v průčelí vodorovné pásy doplněné pásy oken, které jsou navzájem oddělené meziokenními vložkami. Konstrukční výška běžného podlaží je 2900 mm. Stropní konstrukce je ze železobetonových dutinových stropních panelů tl.215 mm. Založení objektů je základových pásech (PB 135 a ŽB 170), základy mají konsolidační podsyp. Na základových pásech obdélníkového průřezu jsou
prefabrikované blokopanelové krčky řady SPB 135-Ia. Železobetonové pásy mají podkladní vrstvu betonu tl. 50 mm. Dvouramenné schodiště je umístěno ve schodišťovém prostoru rozměru 5500 x 5100 mm, délka schodišťového ramene je 2200 mm a šířka 1200 mm, šířka mezipodesty je 1650 mm. Příčky jsou tl. 60 mm, v případě že jsou umístěny sousedících bytových jednotek jsou zdvojené se vzduchovou mezerou. Stěny a příčky souhrnně jsou prefabrikované, výhradně použity z prvků řady BP70 (dle projektové dokumentace výpisu prefabrikovaných prvků) bez dodatečných vyzdívek. Bytové lodžie jsou předsazené, tl. lodžiové stěny je 375 mm a 200 mm. Plochá jednoplášťová střecha ve skladbě: stropní panel, struskový násyp ve spádu, heraklitové desky, kašírovaný polystyrén, 3xIPA s nátěrem a štěrkový posyp. Střecha plochá je nepochůzí. (u některých objektů se vyskytuje střecha dvouplášťová se vzduchovou mezerou tl. 400 mm). Objemové, dispoziční a architektonické řešení Hloubka sekcí soustavy BP-70-OS je 15,150 m, délka sekcí se odvíjí od řazení jednotlivých sekcí vedle sebe, ať už jako jeden dilatační celek, nebo více dilatačních celků spojených dilatační spárou. Domy jsou stavěny jako řadové nebo jako bodové, půdorysně, podle počtu dilatačních celků, jsou nepravidelné nebo obdélníkového půdorysu. Čtyřpodlažní zástavba bez výtahu má ve schodišťovém prostoru dvouramenné schodiště. Fasáda soustavy je členěná vertikálními pásy lodžií. V typových sekcích jsou umístěny na podlaží tři nebo čtyři bytové jednotky. Bytové jednotky jsou vybaveny bytovým jádrem typu B6 21. VOS Obecně lze věžový dům v konstrukční soustavě VOS (věžové stavby ostravské) charakterizovat jako montovaný železobetonový skelet s tuhým komunikačním jádrem. Věžová soustava VOS byla vyvinuta KPÚ (Krajský projektový ústav) v roce 1963 pro věžové bytové stavby na poddolovaném území. První domy toho typu byly realizovány v letech 1964-1965 v Ostravě – Porubě. Monolitické jádro bylo zpravidla betonováno do posuvného bednění; skeletovou konstrukci tvořily železobetonové prefabrikované rámy s průběžnými průvlaky. Průvlaky byly ve fasádě konzolovitě prodlouženy pro konstrukci lodžií, balkónů, event. i konstrukci arkýřů. Vnitřní průvlaky byly uloženy do kapes v monolitických rohových sloupech jádra. Tímto systémem byl postaven mj. v roce 1966-1967 dvaceti dvou podlažní věžový bytový dům v ostravském sídlišti Jindřiška (vzhledem k vyššímu počtu podlaží měl tento bytový dům větší průřez prefabrikovaných sloupů a větší průřez stěny monolitického jádra). Systém VOS byl určen pro výstavbu výškových obytných domů pro poddolované i nepoddolované území. Byly stavěny domy o 12-ti nadzemních podlažích a vyšších. Objekty podle uspořádání byly realizovány buď jako
samostatné stojící objekty věžového charakteru nebo v řazení několika domů vedle sebe jako deskový objekt. Objekty byly realizovány v alternativě bez lodžií nebo s lodžiemi. Podle dispozičního řešení jsou objekty se čtyřmi nebo pěti byty na podlaží (příklad dispozičního řešení bytových jednotek vč.dispozičního řešení komunikačního jádra viz. obrázky). Rozpony příčných nosných a výztužných podélných stěn byly 2 400 mm, 3 600 mm a 4 800 mm. Konstrukční výška dle typových podkladů byla 2 800 mm. Stěnové panely se používaly železobetonové tl. 140 mm. Příčky byly buď železobetonové tl. 80 mm nebo se objevovaly i příčky sádrokartonové (typ Kreibaum). Obvodový plášť byl tvořen sendvičovými pásy tl. 220 mm se 40 mm vrstvou polystyrénové tepelné izolace, nebo keramzitobetonové celostěnové panely tl. 270 mm.Bytová jádra se používala B3, H4 a později B 10. Tab. 1 Realizace konstrukční soustavy VOS na severní Moravě Počet nadzemních Počet realizovaných bytových podlaží jednotek 12-14 NP 4 000 b.j. 12-16 NP 5 000 b.j. 12-17 NP 1 000 b.j. Popis konstrukce -
Panelový systém příčných nosných a výztužných podélných stěn s tuhým monolitickým železobetonovým komunikačním jádrem a připojeným obvodovým monolitickým skeletem. Hlavní nosný prvek objektu tvoří monolitické železobetonové jádro, do kterého jsou vetknuty železobetonové prefabrikované průvlaky, které jsou po obvodě neseny prefabrikovanými sloupy. Vytvořená příčná nosná konstrukce v osové vzdálenosti 6 300 mm užívá pro zastropení panely s rozponem 6 000 mm se zálivkami ve všech směrech k dosažení zmonolitnění stropů a k zachycení sil vyvolaných vlivy poddolování.
-
Konstrukční výška běžného podlaží 2 800 mm.
-
Konstrukční výška podsklepení 3 600 mm po úroveň spodního líce průvlaku.
-
Stropní konstrukce z předpjatých panelů PPD tl. 300 mm, o šířce 1 500 mm a délce 6 000 mm; stropní konstrukce nad suterénem: monolitická železobetonová deska tl. 130 mm, průvlaky.
-
Jednoramenné ocelové schodiště šířky 1 200 mm, počet schodišťových stupňů 15 x 186/260 mm (+ 6 x 183/260 mm – pro první nadzemní podlaží).
-
Dva výtahy ve výtahové šachtě rozměru 3 060 x 1 560 mm. Výtah s nosností 500 kg, dopravní rychlost 0,75 m/sec, zdvih výtahu 41,73 m (nebo 37,68 m – pro nižší hladinu zástavby), pro prostředí suché, velikost kabiny 1 100/1045 mm, projektováno dle tehdejší platné ČSN 27 4322. Typ výtahu T0V 350. Výtah je po rekonstrukci.
-
Obvodový plynosilikátový plášť (parapetní panely u štítu zavěšené, u čelních zdí uložené na průvlacích) je v průčelí tl. 250 mm. Obvodový plášť v prvním nadzemním podlaží (přízemí) je tl. 250 mm v kombinaci s pilíři rozměru 500/700 mm, doplněn zasklenými stěnami v ocelovém rámu. Obvodový plášť je montován na vnější líc nosné konstrukce, na podélné straně je plášť nesen, na štítové straně je zavěšen.
-
Suterénní obvodové stěny jsou zděné tl. 500 mm na MVC. Tl. stěn anglických dvorků je 375 mm.
-
Štítové a parapetní panely jsou plynosilikátové tl. 250 mm.
-
Železobetonové monolitické stěny tl. 200 mm v úrovni prvního nadzemního až posledního nadzemního podlaží (ztužující jádro).
-
Pilíře 400/600.
-
Průvlaky jsou železobetonové prefabrikáty typu RZP.
-
Trámové ztužidlo
-
Mezibytové příčky jsou cihelné tl. 60 mm postavené na železobetonových stropech o rozpětí 6 000 mm, vyzděny z dutých keramických příčkovek zn. HODO tl. 35 mm.
-
Balkóny rozměru 3 200 x 1 000 mm (rozměr platí pro dvě bytové jednotky, jinak 1 600 x 1 000 mm, dispozičně u kuchyní), ve skladbě podlahy: keramické dlaždice, cementová malta, hydroizolace, nosná vodorovná konstrukce předstupující před průčelí objektu.
Skladba střešního pláště (dle původní projektové dokumentace): střešní krytina (Nafp, A 400/H, NaF, Nafp, Naf), tl. 10 mm plynosilikátové desky 800/240/150 – 500 kg/m3 struskopemzový písek, tl. 20 mm vyrovanávací škvára, v min.spádu 1%, tl. 120 mm stropní panel Skladba pochůzí části-terasa (dle původní projektové dokumentace): teracová dlažba 200 x 200 mm
maltové lože tl. 20 mm penetrační nátěr+vodotěsná izolace (2xlepenka + 3xasfaltový nátěr), tl. 5 mm betonová mazanina tl.20 mm lepenka A500/H bodově přichycena plynosilikátové desky, obj.váha 500 kg prosévaná škvára ve spádu s větracími kanálky z dvouděrovaných cihel, ve spádu 50-130 mm stropní panel -
Založení na železobetonové základové desce, h=900 mm (B 250) se 100 mm (B 150) vrstvou podkladního betonu, dno ZS = -5,280 m od +/-0,000=1.NP, v místě výtahové šachty je ZS snížena na úroveň – 5,980 m od 1.NP.
22. Unifikované konstrukční soustavy panelové malorozponové P1.11, P1.12, P1.13, P1.14 BA, P.15 BA a další jsou odvozeny od kmenového typového podkladu konstrukčních soustav řady P 1.1, ve kterém jsou obsažena základní technická a konstrukční řešení společná všem panelovým soustavám této řady. Charakteristické pro všechny uvedené soustavy řady P 1.1 jsou např. půdorysné skladebné parametry v násobcích 600 mm,tvary prvků, spoje a styky prvků a s nimi související profilování hlavních nosných konstrukčních dílů, tj. stěnových a stropních panelů, umožňujících po propojení zálivkové betonářské výztuže a dobetonování, vytvoření masivních betonových hmoždinkových spojů. Jednotlivé konstrukční soustavy se vzájemně liší např. pouze různou dispoziční skladbou, řešením obvodových plášťů apod. Konstrukční soustava panelová P 1.12 je řešena jako systém příčných a podélných nosných stěn v násobném modulu 600 mm. V soustavě se uplatňují tři rozpony vnitřních nosných stěn 2 400, 3 000 a 4 200 mm, rovnající se délkám stropních panelů. Konstrukční výška podlaží je jako u většiny bytových panelových staveb 2 800 mm. Panely vnitřních nosných stěn jsou železobetonové, 150 mm tlusté. Vyrábějí se v délkách odstupňovaných po 600 mm od rozměru 1 800 až do 5 400 mm. Při montáži stěn se užívá stavěcích (rektifikačních) šroubů, které jsou do stěnových panelů bud přímo při výrobě zabetonovány, nebo až před expedicí panelů zašroubovány do předem zabudovaných matic. Vzájemné spojování stěnových panelů je prováděno tak, že smyčkami z betonářské výztuže vyčnívajícími z bočních Čel panelů se provlékne svislý závlačný ocelový prut. Kromě toho se ještě provede svaření stěnových dílců pomocí ocelových příložek, přivařených k ocelovým destičkám, zabudovaným v horní ložné ploše panelu. Po zmonolitnění styků se vytvoří hmoždinkové spojení, umožňující přenášet smyková namáhání.
Stropní panely jsou železobetonové a mají skladebnou tlouštku 150 mm. Jejich skladebné délky odpovídají rozponům vnitřních nosných stěn. Na stěny se ukládají do maltového lože. Vzájemné spojení stropnic ve vodorovných stycích je provedeno svařením trnů z betonářské oceli, vyčnívajících ve vybráních stropních panelů, nebo alternativně pomocí ocelových smyček (ok) vyčnívajících z čel stropních panelů, kterými se provlékne vodorovná věncová zálivková výztuž a styky se zmonolitní. Panely štítových obvodových stěn jsou řešeny jako vícevrstvé, 300 mm tlusté, ve skladbě 150 mm železobeton + 80 mm PPS + 70 mm vnější železobetonová deska s povrchovou fasádní úpravou zatlačovaným kačírkem, nebo vymývaným teracem. Kotvení štítových panelů je zajištěno spojovací výztuží přivařenou k závěsným okům vyčnívajícím z nosné části vícevrstvého obvodového panelu a k ocelovým trnům, vyčnívajícím ze stropních panelů. Panely průčelních obvodových stěn jsou jednovrstvé, keramzitobetonové, 300mm tlusté s obvodovou fasádní úpravou jako panely štítové. U konstrukční soustavy P 1.11 jsou průčelní obvodové stěny i štítové stěny vrstvené, ve stejné skladbě jako štítové obvodové stěny u soustavy P 1.12. Obvodové panely keramzitobetonové v průčelích hlavních fasád (a obdobně i vícevrstvé obvodové panely u konstrukční soustavy P 1.11) se kotví spojovací výztuží (příložkami) přivařenou k ocelovým destičkám zabudovaným v horních rozích obvodových panelů a panelů příčných nosných stěn. 24. Konstrukční soustava VVÚ-ETA je příčný nosný středněrozponový panelový systém, s rozpony příčných nosných stěn 3 000 a 6 000 mm. Je uvažována pro výstavbu bytových domů čtyř, osmi a dvanáctipodlažních. Konstrukční řešení této středněrozponové stavební soustavy se částečně liší od panelových soustav s malými rozpony. Stěnové dílce se neosazují na rektifikační šrouby, nýbrž na výškově vyrovnané ocelové destičky do betonové malty. Panely svislých nosných stěn jsou železobetonové a mají tlouštku 190 mm. Vzájemně se 3pojují svařením ocelových trnů vyčnívajících v horních rozích panelů. Poloha panelů je fixována pomocí spojovacích svarů. Stropní panely jsou dutinové, 190 mm. tlusté. Vyrábějí se v délkách 3000 a 6 000 mm. Panely délky 3 000 mm jsou nepředpínané, panely 6 000 mm dlouhé jsou předpínané. Uvažuje se s výrobou stropních panelů na délku 6 000 mm nepředpínaných, výšky 240 mm. Stropní panely se ukládají na stěnách do maltového lože. Spojování stropních panelů je prováděno pomocí ocelových skobek, přivařených ke zvedacím hákům vyčnívajícím ze stropních panelů a k zálivkové výztuži a výztuži stěn. Obvodové panely jsou jednak nosné (štítové a lodžiové) a jednak nenosné(parapetní, fasádní a celostěnové). Štítové vícevrstvé panely nosné, mají tlouštku 290 mm, ve skladbě 150 mm železobeton + 80 mm PPS + 60 mm vnější
železobetonová deska s povrchovou fasádní úpravou. Parapetní a celostěnové fasádní panely nenos-né jsou rovněž vrstvené o celkové tloušťce 240 mm, se skladbou 100 mm železobeton + 80 mm PPS + 60 mm železobeton. Připravuje se výroba celostěnových vrstvených panelů s rozponem 6 000 mm. Parapetní obvodové panely se ukládají na ocelové konzoly, ke kterým jsou na dosedací ploše přivařeny. V horních rozích jsou připevněny ke stěnovým nosným panelům pomocí ocelových skobek, zasunutých do ok (háků), vyčnívajících z parapetních panelů i z panelů příčných nosných stěn. Ke stropním panelům jsou prikotveny pomocí mezilehlých spojek. Celostěnové obvodové panely jsou v dolní části osazeny na betonové konzoly k tomu účelu přizpůsobených stěnových panelů a v horní části přivařeny pomocí oce-lových příložek. Vnější fasádní povrchy panelů jsou v panelárně upravovány bud vymývaným teracem, nebo nástřikem UNIFASU.
