LABORATORNÍ PRÁCE 4 Fylogeneze dýchací soustavy Analýza vlastní dýchací soustavy
TEORIE Dýchací pohyby 1. Vdech (inspirum):
2. Výdech (expirum):
• aktivní děj
• pasivní děj
• objem hrudní dutiny se
• relaxace svalů
zvětšuje stahy bránice a mezižeberních svalů • pohyby bránice a hrudníku pasivně následuje pružná plicní tkáň – vzduch se nasává
• při silném výdechu –
spolupracují břišní a vnitřní mezižeberní svaly
1
Průdušnice
2
Horní lalok - pravá plíce
3
Střední lalok - pravá plíce
4
Dolní lalok - pravá plíce
5
Horní lalok - levá plíce
6
Dolní lalok - levá plíce
7
Průdušky
8
Lalokové průdušky
9
Segmentové průdušky
10 Průdušinky 11 Plicní sklípky
12 Bránice
Dechová frekvence (DF) = rychlost dýchání, počet vdechů za minutu u novorozenců: 40 až 50 vdechů za minutu u dospělých osob: 10 až 18 vdechů za minutu
Dechový objem (V T) je to objem jednoho vdechu má hodnotu 0,5 l
Minutová ventilace plic (VE) = objem vzduchu v klidu vdechnutého za minutu dospělá osoba: 5 až 9 l/min. maximální minutová ventilace (MMV) plic je mnohem
větší - až 150 l/min. při klidovém dýchání pracují plíce hluboko pod úrovní své
maximální kapacity za jeden den se v plicích vymění při normální činnosti asi
10 000 až 12 000 vzduchu.
Rezervní objem plic A.
po vdechnutí běžného objemu, tj. asi 0,5 litru je možno s
vynaložením určitého úsilí vdechnout další vzduch = inspirační rezervní objem (IRV): u muže: až 3,3 l u ženy: 1,9 l
B.
po běžném výdechu je možno usilovným výdechem odstranit z plic ještě další vzduch = expirační rezervní objem (ERV): u muže: až 1 l u ženy: 0,7 l
Vitální kapacita plic (VC) = objem vzduchu vydechnutý s maximálním úsilím po
předchozím maximálním nádechu čím větší má člověk VC, tím více může prohlubovat své
dýchání, je-li vystaven velké tělesné zátěži Největší VC mají trénovaní sportovci, trubači, zpěváci, foukači
skla apod.. v běžné populaci činí VC: • u mladého muže: asi 4,5 až 5l • u mladé ženy: asi 3,5 l
• VC se zmenšuje ve stáří nebo vlivem plicních nemocí
Reziduální objem plic (RV) i po nejusilovnějším výdechu zbývá v plicích asi 1,5 l
vzduchu = reziuduální objem plic (RV) s přibývajícím věkem se zvětšuje
k vypuzení i tohoto zbytkového vzduchu z plic dojde
při jejich úplném smrštění, tedy při pneumotoraxu
Celková plicní kapacita (TLC) sečtou-li se všechny výše uvedené objemy vzduchu,
zjistíme celkový objem plic = celková kapacita plic (TLC) činí přibližně 6 l
TLC = VC + RV = IRV + V T + ERV + RV plicní objemy
Úkol 1: Měření dechové frekvence (DF) Pomůcky: stopky
Postup: Testovaná osoba stojí a klidně dýchá.
Pozorujeme její dechovou frekvenci a počítáme počet dechů za 1 minutu. Výsledky: Dechová frekvence: ..................dechů/min.
Úkol 2: Výpočet minutové ventilace (VE ) Postup: Ze zjištěné dechové frekvence můžeme nyní
vypočítat orientační minutovou ventilaci plic. Dechový objem znásobíme počtem dechů za 1
minutu a tak zjistíme množství vzduchu, které projde plícemi při klidném dýchání za 1 minutu. Teoretický výsledek: Minutová ventilace: .................. l
Závěr: Dechová frekvence je závislá na spotřebě kyslíku a
ukazuje na stav vnitřního prostředí.Při klidném dýchání je průměrná dechová frekvence u mužů 16, u žen 18, u dětí předškolního věku 26 dechů za 1 minutu (porovnej se svým
výsledkem a vepiš). Při namáhavé práci nebo při sportu se tato dechová frekvence zrychluje. Při klidném dýchání dospělého člověka se rovná objem vyměňovaného vzduchu při každém vdechu a výdechu asi 500 cm3 (tj. respirační objem). Je-li dechová frekvence zvýšena v klidu nebo při malé zátěži, je to známkou zvýšených oběhových nároků, např. při horečce nebo jiných metabolických nárocích, při psychických excitacích a podobně.
Úkol 3: Měření apnoické pauzy při klidném dýchání Při klidném dýchání vykonává člověk dýchací pohyby
automaticky a rytmicky bez účasti vůle. Dýchání neustává ani ve spánku nebo v narkóze. Přesto můžeme na krátkou dobu zadržet dech, prohloubit nebo zrychlit dýchání. Apnoická pauza (apnoe) je krátkodobé zastavení dýchání. Může nastat při různých dýchacích
poruchách nebo i úmyslně z naší vůle. Toto vědomé zastavení dýchání je jen na krátkou dobu a po chvíli člověk opět začne dýchat.
Úkol 3: Měření apnoické pauzy při klidném dýchání Pomůcky: stopky Postup: Pokus vykonáme ve dvojicích.
! ! ! Při tomto pokusu je třeba dbát na to, aby se apnoická pauza neprodlužovala příliš dlouho. Jakmile by testovaná osoba začala červenat v
obličeji a vzápětí by zbledla, pokus musí být ihned ukončen! ! !
Úkol 3: Měření apnoické pauzy při klidném dýchání Testovaná osoba stojí a dvakrát hlouběji vydechne a
vdechne. Potom hluboce vdechne a zadrží dýchání tak dlouho, jak to vydrží. Druhá osoba sleduje stopky a hlásí
každých 5 sekund čas, při ukončení zaznamená celkovou dobu (tj. apnoická pauza inspirační). Asi 2 minuty po skončení pokusu provedeme obdobnou apnoickou pauzu po hlubokém výdechu (tj. apnoická pauza exspirační).
Úkol 3: Měření apnoické pauzy při klidném dýchání Čas [s]
Apnoická pausa INSPIRAČNÍ Apnoická pausa EXSPIRAČNÍ
Úkol 3: Měření apnoické pauzy při klidném dýchání Při zadrženém dýchání po vdechu (apnoická pauza inspirační)
naměříme u mužů průměrnou hodnotu pauzy 50 až 60 s, u žen 40 až 50 s (porovnej se svým výsledkem a vepiš). Zadrží-li se dýchání na vrcholu výdechu (apnoická pauza exspirační), naměříme u mužů průměrnou hodnotu pauzy 30 až 40 s, u žen 25 až 35 s (porovnej se svým výsledkem a vepiš). Nácvikem se doba zadržení dechu může podstatně prodloužit. Sportovci zvláště vytrvalci, běžci a plavci, mají apnoické pauzy většinou o 50 až 100 % delší. Při tělesné námaze se doba zadržení dechu zkracuje.
Úkol 4: Stangeho zkouška je to jedna z funkčních dechových zkoušek
Pomůcky: stopky Postup: Nejprve vyšetříme inspirační apnoickou pauzu
nebo použijeme výsledek z předcházejícího pokusu. Potom vyšetřovaný žák udělá 20 dřepů během 30 sekund. Ihned po skončení dřepů vyšetříme jeho inspirační apnoickou pauzu podruhé. Jednu minutu po změření této druhé apnoické pauzy změříme inspirační apnoickou pauzu potřetí.
Úkol 4: Stangeho zkouška V klidu
Po zátěži
1 min.
Čas [s]
Čas [s]
po zátěži
Čas [s] Apnoická pausa INSPIRAČNÍ
Úkol 4: Stangeho zkouška Závěr: U zdatných jedinců bývá hodnota inspirační
apnoické pauzy měřené bezprostředně po námaze zkrácena na polovinu doby zadržení dechu při klidném dýchání. Doba třetí apnoické pauzy bývá u zdatných osob shodná s první a u zvlášť zdatných se dokonce prodlužuje(porovnej se svým výsledkem a zhodnoť zda jsi
zdatný jedinec). Uvedené funkční dechové testy mají však omezenou spolehlivost, protože přitom záleží na spolupráci zkoumaného jedince.
