Pozdrav od P. Martina z Vietnamu Moc všechny zdravím z „východní minulosti“. Zatím jsem na severu. Na venkově neuvěřitelná chudoba. Ve městech mnoho lidí, prach a pod prachem bufety rozprostřené na chodníku. Lidé dobří, pohostinní, teď mám už i dostatek teplé vody v lavoru. V příštích dnech vyrazíme na jih. Musím končit. Čeká mne oběd. Zatím můj pobyt odpovídá postní době. Přeji sobě i vám všem, ať nás každý den přibližuje našemu Pánu, který žije a kraluje i tady ve Vietnamu. Zatím bez obtíží zdravím a žehnám a děkuji všem, kdo mne provázíte modlitbou. I já se modlím mnohem víc, než u nás.
Váš P. Martin + Dopis od P. Günthera z Pákistánu z 14. 2. 2008 Milí přátelé! Ačkoli za pár týdnů pojedu do Evropy (celý duben a květen budu trávit v Rakousku a ČR), chtěl bych přece splnit svůj slib a podat Vám nějaké zprávy, protože vím, že si o mě děláte starosti. Bezdůvodně, protože žiji v takovém Zapadákově, že vím o zdejší situaci méně než vy, co sledujete televizi a noviny. Tady v našem městečku dostanu jen noviny v urdštině, a proto je nemohu číst - strávil bych celý den s jejich luštěním. A jinak se tu nic neděje. Dokonce během těchto nepokojů po zavraždění Benazir Bhuttové byla zde pouze stávka. Zapálili na hlavní křižovatce pneumatiky, aby zastavili provoz (který se beztak v celé zemi zastavil). Jinak se tu nic nedělo. Byly i svatby v těchto dnech. Lidé cestovali najatým autobusem (jak je to zvykem při svatbách) v noci. Naštěstí byla už taková zima, že se v noci žádní výtržníci venku nezdržovali… Pro zemi byla smrt Benazir Bhuttové velkou ztrátou - byla to osobnost. Na druhé straně se dá říci, že Mušarafova vláda pro menšiny a pro vzdělání udělala celkově víc, než Benazir, když byla u moci. Moje osobní zkušenost s její stranou (PPP - People’s Party of Pakistan) je špatná. Ačkoli v posledních volbách většina zdejších křesťanů dala hlas PPP, neudělali po volbách pro křesťany vůbec nic, a dokonce nám škodili. Např. byla vybudovaná mešita naproti naší škole a poutnímu areálu (byl jsem velice překvapen, když jsem zjistil, že za tím nestojí nějací extremisté, nýbrž členové PPP!). Marně jsme se snažili tomu zabránit, protože nám bylo jasné, že po vybudování mešity budou následovat další problémy. Potom stejní lidé obsadili sousední kus půdy křesťana. Zde však
neuspěli: nejenže naši křesťané muslimy zmlátili, což se doposud nestalo. Naši lidé zavolali na pomoc politiky z Mušarafovy strany, ti nám pomohli, a křesťané dostali půdu zpět. Ve dnech před Popeleční středou bylo několik svateb. To znamenalo, že několik dní bylo „zabitých“, ale měl jsem radost z toho, že jsem viděl zase trochu víc ze zdejších zvyků při svatbě, že jsem se mohl setkat s lidmi a trochu sdílet jejich život. V lednu jsem dost času strávil nad účetními knihami, abych konečně pochopil, kam se ztrácejí naše peníze, ale zároveň jsem začal zase víc navštěvovat lidi v jejich domech. Tyto „domy“ jsou většinou z hlíny, bez elektrického proudu, bez záchodu. Přesto můžeme i tam někdy najít televizi - lidé používají starou autobaterii na zprovoznění... Tyto návštěvy v domech jsou pro mě velmi důležité, protože takto poznávám konkrétní život lidí a učím se jejich jazyk. Srdcem těchto někdy krátkých setkání je prostá modlitba - pro lidi to nejdůležitější z mé návštěvy. Většinou chodím s katechistou, který vede modlitbu, a já dávám jenom požehnání. Vždy musím něco přijmout - někdy čaj, ale aspoň vodu. Lidé by byli nešťastní, kdybych od nich nic nepřijal. S přibývající znalostí urdštiny a pandžábštiny mohu víc „naslouchat“. To mi kladl na srdce před třemi a půl roky karmelitán z Indie. Byl to tehdy první člověk, s kterým jsem - po zpovědi - mluvil o své touze jít do Pákistánu. Řekl mi: Není důležité, abys tam hodně dělal, nýbrž abys naslouchal lidem a dával jim čas. Tento indický karmelitán, který žije v klášteře v mém rodném městě a tráví hodně času ve zpovědnici, byl tehdy pro mě živým znázorněním těchto slov a zdrojem povzbuzení na cestě. Přes své potíže s němčinou se dotkl ve zpovědi mého srdce a několika prostými slovy předal jasné poselství. Moc mi tehdy pomohl. Včera mě překvapila jedna z našich muslimských učitelek v naší English Medium School, kde je můj kaplan ředitelem, s prosbou, abych se za ni modlil, protože první dítě ztratila během těhotenství a teď už dlouho čekají na další a je už trochu zoufalá. Tak prosím i vás o modlitbu za ni. Pro ženy ve zdejším prostředí je to snad ještě těžší, než pro evropské ženy, když zůstávají bezdětné. Někteří muslimové mají velkou důvěru v modlitbu kněze. Na jedné straně se toho leknu, protože tito lidé očekávají „jasný výsledek“ modlitby, na druhé straně nám to připomíná, k čemu jsme my kněží vlastně tady. Osobně mě Hinna, ta učitelka, se svou prosbou potěšila a pomohla mi, protože jsem právě byl zase v pochmurné náladě a naplněn pocitem neúspěchu a trpkými vzpomínkami z uplynulého roku - jakoby věděla, že nejsem ten klasický „borec misionář“, který všechno zvládá a všechno možné vybuduje, že jsem přišel kvůli něčemu jinému… A takto mi pomohla pochopit lépe moje vlastní poslání. Tak přeji i vám všem, ať vám Pán pošle do cesty lidi, kteří vám připomínají, proč jste právě tam, kde jste - abychom žili lásku právě v náročných podmínkách, a dokonce v situaci nelásky: to Ježíš totiž dělal. A abyste je dokázali vidět a jejich poselství přijmout… Váš pouštní farář, který se těší na opětovné setkání s vámi o. Günther
Velikonoční dílna
pro holky i tatínky, maminky i kluky
na Zelený čtvrtek 20. března 2008
v poutním domě Emauzy
od 9 do 13 hodin
budeme společně:
malovat kraslice vyrábět ozdoby na velikonoční stůl zdobit svíčky velikonoční přání plést pomlázky
s sebou si vezměte přezůvky a dle možnosti vyfouknutá vajíčka Po skončení dílny bude uspořádán malý trh výrobků, výtěžek bude použit pro farnost P. Günthera v Pákistánu.
Opravy a úklid kostela Oprava kostela se blíží ke konci, ale kvůli komplikacím s dodávkou barvy na vymalování zatím nevíme, zda první mše v opraveném kostele bude na Květnou neděli nebo až na Zelený čtvrtek. Pokud chceme Velikonoce oslavit v novotou zářícím kostele, budeme potřebovat pomoc každého ochotného člověka. Úklidová firma sice uklidí kostel ze „stavebního“ nepořádku, ale pak bude nutné ještě nanosit z Emauz a z kaplí vše, co patří do kostela, dát na místo lavice a také kostel vyzdobit květinami. Brigády budou probíhat - v týdnu od 10. do 14. března - přesný čas bude vyhlášen v kostele - v sobotu 15. března od 8:00 velká brigáda - v pondělí, úterý a středu Svatého týdne (17. - 19. března) od 14:00.
Postní doba a Velikonoce v Táboře před půl stoletím Každá doba liturgického roku má svůj charakter a kouzlo. O postní době a o Velikonocích slavených ještě před II. vatikánským koncilem se dá říci, že je doprovázelo více změn, patrných již na první pohled při příchodu do kostela. V táborském kostele byl zahalen obraz Proměnění Páně a sochy svatého Petra a Pavla na hlavním oltáři od Popeleční středy do Velkého pátku fialovou látkou, přes zahalený obraz byl látkový bílý kříž, na kterém svítila červeně trnová koruna. Od páté, tj. „Smrtelné“ neděle, byly zahaleny i korpusy kostelních křížů. V pátek večer byla pobožnost křížové cesty, která byla vedena ke čtrnácti obrazům jednotlivých zastavení. Obrazy jsou dřevěné plastiky zasazené do masivních neogotických rámů pocházejících z roku 1898 a patří mezi cennost kostela. Do ztemnělého kostela svítila jen kazatelna a trnová koruna, plně obsazený kostel naslouchal nejprve kázání, pak následovala křížová cesta. Ministranti chodili s křížem po jednotlivých zastaveních, zpívala se vždy sloka písně a bylo rozjímání. Na závěr kněz udělil svátostné požehnání. Pobožnost trvala také až půl druhé hodiny a ani se nezdálo, že byla v kostele zima. Na Květnou neděli při mši svaté sbor zpíval pašije podle svatého Matouše a konal se průvod s ratolestmi kolem kostela. Před vstupem vracejícího se průvodu do kostela byly hlavní dveře zavřeny a kněz zpíval žalmy střídavě se zpěváky, kteří byli za dveřmi. Po třech úderech křížem na kostelní dveře se dveře otevřely a průvod vstoupil do kostela. V úterý Svatého týdne se četly při mši svaté pašije podle svatého Marka, ve středu podle svatého Lukáše. Na Zelený čtvrtek byla dopoledne mše svatá s velkou asistencí, tj. s jáhnem a podjáhnem. Tato asistence byla i po další dny velikonočního tridua. Nad svatostánkem byl kříž zahalen bílým závojem. Po mši svaté následovalo odhalování oltářů a zpěv žalmu „O můj šat metali los“. Večer v 18 hod. byly zpívané hodinky. V presbytáři usedli kněží do lavic po obou stranách, modlili se a zpívali. Uprostřed presbytáře stál velký trojhran s dvanácti červenými rozsvícenými svícemi a na vrcholu trojhranu svítila bílá svíce, (připomínka Krista s apoštoly, jak jej postupně opouštěli). Po části modliteb a zpěvů kostelník zhasínal postupně červené svíce, až zůstala svítit jen bílá, s kterou odešel za hlavní oltář a zařehtal na řehtačku. Zvony po Gloria při dopolední mši svaté
„odletěly do Říma“ až do Bílé soboty, a na místo jejich pravidelného denního vyzvánění k modlitbě se z kostelní věže ozývala řehtačka. Velkopáteční obřady se konaly dopoledne. Asistence oblečena v černých liturgických paramentech zahájila obřady prostrací na stupních oltáře, tj. „padnutí na svou tvář“ - vyjádření hlubokého smutku. Po zpívaných Janových pašijích se konalo v presbytáři uctívání svatého kříže. Na rozprostřeném koberci byl položen velký kříž, asistence a ministranti uctívali kříž na kolenou. Nad svatostánkem byl kříž zahalen černým závojem. Od 8 hodiny až do večerních hodinek byla vystavena Nejsvětější svátost v Božím hrobě, který byl postaven v oblouku pod kůrem, vedle zadního vchodu do kostela. Byl vždy krásně upraven, strop byl vyložen zvláštně a krásně složenými plátny s baldachýnem. V popředí ležela socha mrtvého Krista, z obou stran stály sochy dvou střežících andělů. V zadní části byl svatostánek a na vyvýšeném místě pod malou kopulí byla vystavena monstrance zahalená bílým závojem. Boží hrob měl bohatou květinovou výzdobu a vedle celodenní služby klečících ministrantů, kteří se střídali v hodinových intervalech, po celý den adorovala řada věřících. Večer se konaly opět zpívané hodinky. Byl to den bez slavení mše svaté a také bez přijímání Eucharistie. Obřady na Bílou sobotu byly také dopoledne. Začaly u kostela pálením ohně, do kterého se přidaly i zbylé svaté oleje z minulého roku. Hlavní celebrant a podjáhen byli na začátku obřadů až do mše svaté oblečeni v paramentech fialové barvy a jáhen, který nesl paškál a zpíval velikonoční zpěv Exultet, měl dalmatiku (liturgické roucho) bílé barvy. Po jeho zpěvu, čteních a prosbách následovala slavná mše svatá. Tím dopolední obřady skončily. Nad svatostánkem byl kříž vyměněn za sošku zmrtvýchvstalého Krista. U Božího hrobu probíhala adorace stejným způsobem jako na Velký pátek. Večer v 19 hodin se konalo slavnostní „Vzkříšení“. Po modlitbě pan děkan odhalil monstranci z bílého závoje, zazpíval „Vstalť jest této chvíle“. Následoval velký průvod, kdy byla pod nebesy nesena monstrance z kostela po obvodu celého náměstí. Při průvodu hrála dechovka píseň „Aleluja, vstalť jest“. Na náměstí v oknech byly rozsvícené svíčky na trojhranech. Slavnost se těšila velké návštěvnosti, když se začátek průvodu vracel již ke kostelu, tak se zde ještě řadili věřící do odcházejícího průvodu. Po návratu do kostela zazpíval chrámový sbor Pange lingua (Chvalte ústa), chvalozpěv „Te Deum laudamus“ (Tebe Bože chválíme) a „Regina coelis laetare“ (Raduj se nebes Královno).
Na závěr bylo uděleno svátostné požehnání. Na hod Boží a Pondělí velikonoční byly čtyři mše svaté v 7, 8, 9 a v 10:30 hodin. Mše svatá v 10:30 hodin byla po oba dva dny slavná, se zpěvem chrámového sboru, někdy i s orchestrem. Byla provedena latinská mše, každý rok většinou jiný skladatel. Nechyběl ani latinský chorál proměnlivých částí mše svaté včetně velikonoční sekvence. Klokoty po násilném odchodu řeholníků v roce 1950 - Těšitelů Božského Srdce Páně - byly expositurou táborského děkanství a ne vždy byly obsazeny duchovním. Bohoslužby vypomáhali sloužit i kněží bydlící v Táboře na odpočinku. Na Bílou sobotu odpoledne v 16 hodin bylo také slavné „Vzkříšení“, kterého se zúčastňovali i všichni táborští kněží. Velký průvod ministrantů, duchovních a věřících byl veden od kostela až na hlavní silnici k „Velké hospodě“ a zpět. Pod nebesy byla v monstranci nesena Nejsvětější svátost, okolo nebes nesli čtyři muži rozsvícené fakule. Před odchodem průvodu z kostela ležela v Božím hrobě socha mrtvého Krista, po návratu nad prázdným Božím hrobem byla socha Krista zmrtvýchvstalého. Řada věřících se zúčastnila Vzkříšení v Klokotech a také v Táboře. Venkovní liturgické průvody a obřady se však naposledy konaly v roce 1952, později byly všechny mimo kostel a klokotský areál zakázány. Ladislav Šotek
Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska... Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“. (Podle knihy Jana Pavla II. „Překročit práh naděje“)
Farní knihupectví nabízí: Boris Simon: HADRÁŘI Z EMAUZ Kniha vypovídá o tom, jaké velké věci se mohou dít, když člověk člověku není lhostejný; hovoří o lidské solidaritě, statečnosti, víře a úsilí abbé Pierra (1912– 2007), který, pohnut osudy lidí na okraji společnosti, založil roku 1949 „útulek“ Emauzy. Vykročil ze svého zajištěného života politika a světa velkých slov do nejistého světa prakticky žité křesťanské lásky a Bůh mu ji požehnal trním. První emauzská komunita žila ve starém domě na pařížské periferii, živila se sběrem hadrů, odpadků, jejich následným tříděním a prodejem a stavěla svépomocí jednoduchá obydlí pro další lidi bez domova, pro opuštěné, zoufalé, alkoholiky či jinak strádající. Bezdomovci zde tak nejen získali místo a materiální pomoc, ale tím, že sami pomáhali druhým, jim bylo navráceno vědomí jejich lidské důstojnosti. Román mapuje první léta (do r. 1954): rozrůstání malého společenství, jeho radostnost, ale i boj o přežití, stinné stránky – bývalí nájemní zabijáci, trestanci či alkoholici neuvěří hned, že mohou mít znovu v životě cíl, že tohle zázemí je pevné. Ještě můžeme zblízka sledovat každodenní „souboj“ abbé Pierra s Prozřetelností, která chodí s pomocí pět minut po dvanácté, aby nás učila opravdové důvěře (důvěře ve velkém, protože například necháte-li se oslovit bídou rodin, které ještě nedávno žily na ulici, chcete jim poskytnout přístřeší, nemáte k tomu prostředky jen víru, a ony vám věří, učíte se rozhodně závislosti na Bohu). Román byl sice napsán již v 50. letech, mohli bychom ho odložit jako starý, ale téma, které zpracovává, mu nedalo zestárnout, věřte. Emauzské hnutí je v současné době rozšířeno po celé Francii a v dalších padesáti zemích světa. Jeho zakladatel byl dvakrát navržen na Nobelovu cenu míru a pravidelně obsazoval první místo v žebříčku nejpopulárnějších osobností Francie. – To jen, kdybyste nevěděli a neviděli, jako já, že bída je stále okolo nás, že nemusíme až do Kalkaty a že mnoho lidí jen nemluví, ale v prospěch „našich potřebných“ i moudře jedná. Vojtěch Kodet: JEHO RÁNY NÁS UZDRAVILY Křížová cesta Modlitba křížové cesty není jen příležitost, jak si uvědomit, že náš život je plný temných a bolavých skutečností. Je to především jedinečný způsob, jak všechno těžké, co prožíváme, propojit s Kristem a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit, že na své životní těžkosti nejsme sami. Je tu Pán, který se nás chce ujmout a provést nás každým údolím smrti, dát nám i v temnotách zakusit svou přítomnost. Modlitba křížové cesty je tedy příležitostí, abychom na své vlastní cestě rozpoznali Ježíše. Nikoli jako toho, kdo stojí mimo nás, kdo sleduje, jak ji zvládáme, ale jako toho, kdo žije, raduje se a trpí v nás. (z www.kna.cz) knihy vybrala HanaKou
Centrum pro rodinu při ŘK farnosti v Táboře ve spolupráci s ŘK farností Tábor - Klokoty
MALOU POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVU PRO MAMINKY vedenou P. Martinem SEDLONĚM, OMI
ve středu 5. 3. 2008 od 9.30 do 12.00 na faře v Děkanské ul. Hraní s dětmi bude zajištěno. Bližší informace na tel. čísle 603 157 587.
Maškarní 2008 Maškarní - ten nám dal, kdo měl nohy - tancoval. Tancovaly víly, princezny i dámy, traktorista, voják, ba i indiáni. Karkulka s myslivcem, Bořek s loupežníkem, ovečka s ovčákem a myška se sobem. Dalmatinci s beruškou i Růženka s Popelkou. A kostkáči jakbysmet, nedali se pobízet.
Teta Stáňa klaunem byla, všechny nás tam pobavila pantomimou, kolíčky, beruškami, pastelkami. Že už pletu? Nepletu! Hráli jsme si, soutěžili, i s koštětem tančili, řádně jsme se vyřádili. Inu, pravý masopust, tak jak má být - než začne půst!
Jana
A h o j B r o u č a t a! No, karneval, ten tedy byl! Kde se vzal, tu se vzal klaun - přímo před našima očima se namaskovala ukazoval nám věru pěkné kousky. Měl balónek a vlastně neměl, jedl banán a vlastně nejedl. A pak se objevil další klaun, a potom další - kostkovaný, říkal si KOSTKÁČ, a kostkovaná klaunice se styděla, protože netušila, žetam bude klaun jí tak podobný. Ten se ale nestyděl neměl také zač. Byli tam také zástupci z kmene Apačů, malí, ale bojovní a čilí. Jako každý rok se dostavily princezny a víly, oči přecházely z jedné na druhou, taková to byla krása. A traktorista z Černého Lesa, kterého si mnozí pletli s lesníkem, zaparkoval traktor u Klokot a my byli rádi, že je nezbořil.Uf, to se nám ulevilo.Pan řidič je pan řidič. Nechyběl ani pravý, nefalšovaný pistolník, který tasil svůj kolt mnohem rychleji než myslivec s Černou Karkulkou. Čtete dobře - Černou, protože přišla s myslivcem a pravili, že jdou babičce na pohřeb. Zatím však se zdrželi na karnevalu, a kdo ví, z které popletené pohádky se k nám zatoulali. Myslivec namířil svou pušku na pistolníka, pistolník na myslivce, děj se co děj, rána nevyšla. Naštěstí. Všem se nám ulevilo, neboť Indiáni vytušili nebezpečí a jali se dotýkati svých šípů. Ještěže tam byl rozumněnerozumný klaun a situaci zachránil smírem. Dalmatinci vrtěli svými puntíkatými ocásky a některá malá Broučata tancovala hned, jak přišla, bez muziky. Ani karneval ještě nezačal. Tak moc se jim chtělo. Montér s ochrannou helmou chránil svou hlavu, zato jiná Broučata měla od jeho helmy pár boulí. Tak už to v životě chodí. Tančilo se, soutěžilo, babičky se nám pletly do hádanek - jen tak dál - kdo není jako dítě, nevejde do Království Božího... Taky se mlsalo, dostávály se odměny a lízátka. Tak proč nepřijít příště? Broučata, byla jste skvělá, okna se chvěla a já jsem měla obrovskou radost, z vás! Můžete to poslat dál. Tak papa za rok, rozkošné tančící masky. Však jsem poznala, že jste Broučata! A kdopak poznal mě? Výborně, všichni - akorát malý Matouš trochu váhá. Tak neváhej, Šimon ti to potvrdí.
A h o j, S t á ň a
Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty, Staroklokotská 1, Tábor, 390 03, tel: 381 232 584, e-mail:
[email protected], http://www.sweb.cz/klokoty, http://www.oblati.cz Administrátor farnosti: P. Martin Sedloň, OMI, tel.:731 621 241 Kaplani na Klokokotech: P. Karl Zaiser, OMI, tel.: 731 402 860 P. Jiří Můčka, OMI, tel.: 731 402 862
Události v březnu 2008 2. 3. neděle: 4. neděle postní, mše sv. v 10:00 4. 3. úterý: úterý po 4. ne postní, mše sv. v 17:00 společenství Modlitba matek v 15:45 v Emauzích, farní rada v 18:00 v Emauzích 6. 3. čtvrtek: čtvrtek po 4. ne postní, mše sv. v 17:00 setkání maminek s dětmi v 9:30 v Emauzích 7. 3. pátek: pátek po 4. ne postní, první pátek v měsíci, společná modlitba křížové cesty v 16:15, povedou maminky s dětmi, mše v 17:00 s adorací a požehnáním 9. 3. neděle: 5. neděle postní, mše sv. v 10:00 13. 2. čtvrtek: čtvrtek po 5. ne postní, Fatimský den, mše sv. s požehnáním v 17:00 14. 3. pátek: pátek po 5. neděli postní, společná modlitba křížové cesty v 16:15, povedou děti, mše sv. v 17:00 mše sv. v 17:00 15. 3. sobota: slavnost sv. Josefa, velký úklid kostela od 8:00 16. 3. neděle:
KVĚTNÁ NEDĚLE,
dětská mše sv. v 10:00 s průvodem ratolestí.
ZAČÍNÁ SVATÝ TÝDEN, možnost přistoupit ke svátosti smíření v po-čt již od 15:45 a po domluvě kdykoli 20. 3. čtvrtek: ZELENÝ ČTVRTEK, obřady v 17:00, Velikonoční dílna pro děti v Emauzích v 9:00 21. 3. pátek: VELKÝ PÁTEK, den přísného postu, velká klokotská křížová cesta 15:45, obřady v 17:00 22. 3. sobota: BÍLÁ SOBOTA, den liturgického klidu - kostel otevřen k adoraci do 15:00, obřady VELIKONOČNÍ VIGILIE začínají v 19:30, nezapomeňte si svíčky. 23. 3. nedìle:
slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ,
mše sv. v 10:00
24. 3. pondělí: 30. 3. neděle:
pondělí v oktávu velikonočním, mše sv. v 10:00 2. neděle velikonoční, neděle Božího milosrdenství, mše sv. v 10:00, v 15:00 adorace k Božímu milosrdenství 31. 3. pondělí: slavnost Zvěstování Páně, mše sv. v 17:00 PO DOBU OPRAV KOSTELA BUDOU BOHOSLUŽBY PROBÍHAT TAKTO: pondělí - sobota: v 17 hodin v Emauzích neděle: v 10 hodin v Emauzích Každou neděli od 9:00 adorace
Příležitost přistoupit ke svátosti smíření: - ve všední dny od 16:30 - ve Svatém týdnu 17. - 20. 3. každý den od 15:45 - nebo po osobní domluvě
