OBSAH: * úvaha ze soboty na semináři ELŠ * vory na Vltavě – br. Stropek - Bobr * bibl. Knihy Stezky písmáků 2013 * Špatná odpověď na špatnosti - Edy * Jaký byl lednový seminář ELŠ * pozvánka na koncert do Prahy * V myšlení, slovech i skutcích příspěvek br. Zd. Navrátila - Fetiška * několik aktuálních myšlenek TGM * opakujeme: výzva komise OČK MZH * Den přemýšlení s oldskauty Praha 2 * upozornění redakce na předplatné ___________________________________________________________________________________
Matouš 25, 31-40 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Základna, na které je postaven skauting, vychází právě z tohoto důrazu křesťanství: že víra se projevuje činy. Že pouhá slova nestačí a celý náš život ukazuje, kdo doopravdy jsme. Je to důraz, ke kterému se mohou přihlásit i ti, kdo v Krista nevěří, a pravděpodobně i díky tomu mohl skauting vzniknout a vytrvat. Vznikl přece v době, kdy se lidé čím dál více začali odvracet od víry, nebo se přiklánět k jiným náboženstvím. A rozšířil se i do zemí, které nikdy křesťanské nebyly. Dobrý skutek je to, co nás spojuje. Ale neměli bychom zapomínat, že skutek je ovoce víry. Víry jako vyznání, věrnosti a naděje. A to platí i pro ty, kteří nejsou křesťany. Lidské odhodlání samo o sobě nestačí. O čem je skutečně ten biblický oddíl? O Posledním soudu, kde Král rozděluje odměny. Kde dochází uznání každý dobrý čin. A kdy nastává doba míru a dobří lidé už nebudou menšinou, která bojuje o přežití. Není to mravokárný odstaveček, který nás poučuje o ctnosti, ale nadějný výhled do budoucnosti, a
poučuje nás o tom, že je tu Král, který si všímá každého dobrého skutku. Existuje mnoho lidí, kteří se snaží být dobří. Neříkejme, že ne. Ale co dnes hodně chybí, je naděje. Naděje je méně než je dobrých skutků. Někdy se zná, že dobro je obklíčeno ze všech stran zlem a ty naše dobré skutky jsou tak nepatrné, že nemají smysl. Mnoho dobrých lidí to tak cítí. A tady musíme uznat, že potřebujeme víru, která dává naději – že to všechno má smysl, že nic není zbytečné. My křesťané ji právě nacházíme v Kristu, který jednou bude odměňovat, který zaručuje vítězství dobra. Lidé, kteří nejsou křesťany, ať hledají víru dál. Ale faktem je, že se bez ní neobejdeme. A to je výzva pro dnešní skauty: všude lidé kňourají, že nic nemá smysl. My bychom měli hlásat, že dobré skutky mají smysl. Že zlo nikdy nevyhraje, ať už to navenek vypadá jakkoliv. Rozdávat naději, překonávat skepsi. Tvrdohlavě se držet víry – kéž ji všichni máme. Jana Daněčková 1
Jednání odboru duchovní výchovy v lednu 2013: - příprava jarního 4kurzu - zhodnocení průběhu semináře ELŠ
- výhled zahraniční spolupráce - metodické práce v péči ODV
VORY NA VLTAVĚ F. J. Stropek – Bobr Dřevo mělo pro lidi odedávna velký význam, především při stavbě budov a dalších zařízení. Kromě samotné těžby však bylo důležité hlavně to, jak pokácené kmeny dopravit na místo určení. V naší rodině i příbuzenstvu byli tři lidé, kteří měli s dřevem co do činění. Můj dědeček Tomáš byl zedníkem a jako polír jezdil „stavět Vídeň”, jak se tehdy říkávalo, když naši řemeslníci ještě za Rakouska – Uherska pracovali v tehdejším mocnářství. Můj otec se vyučil tesařem a tudíž při stavbě krovů měl dřevo neustále v rukou. A jak jsem se již dříve zmínil, strýc z mat-činy strany pracoval nejen jako dřevař, ale také pokácené dřevo plavené ze Šumavských hvozdů dopravoval až do ciziny ve vorech. Ve skautském oddílu jsme si čítávali různé povídky a knihy o trosečnících a jejich záchraně na vorech, které si vyrobili, proto jsme se na táboře pokoušeli malý vor sestavit. Plavba na něm však nedopadla nijak zdařile. Takový vor se skládal z několika částí a jeho kmeny byly svazovány na vazištích nikoli pomocí nějakých lan, nýbrž houžvemi, které se vyráběly kroucením z mladých štíhlých smrčků. Sestavit vor nebylo tedy nijak lehkou záležitostí a řídit jej po řece a dopravit ho na místo určení vyžadovalo zkušené ruce vorařů. Naší nejdůležitější, ale také nejdelší a nejvyužívanější řekou pro voroplavbu byla bezesporu Vltava. Dnes asi málokdo ví, že prvními voroplavci na ní bývali již Keltové, kteří krátké vory používali pro přepravu z břehu na břeh, ale i pro kratší plavby. Roku 920 kníže Václav prohlásil Vltavu za svobodnou vodní silnici, což znamenalo pro kohokoli možnost plavit po ní zboží bez poplatků. To se změnilo
v roce 1088, když Vladislav II. zavedl výběr cla na celnicích v Týně nad Vltavou a před Prahou. Od 8. stol. se voroplavba stávala jednou z nejdůležitějších dopravních cest a svázáno ve vorech se přepravovalo dřevo na stavby hradů, klášterů a měst. Na vorech samých pak se vozilo nejrůznější zboží, hlavně sůl, ale i pivo, medovina, med a jiné potraviny, např. veliké bochníky sýrů z Třeboňska a Hlubocka. Kromě potravin se vozil kámen, písek, dřevěné uhlí, smola, ale i dobytek a dokonce i osoby. Od 11. stol. se z Krumlovska převážel chmel, od 14. stol. z Chýnovska vápenec na vypálení, později se vyvážely do zahraničí i šindele na střechy budov a od r. 1320 také sklo z Vimperka. Zboží od nás putovalo hlavně do Německa, Holandska a Itálie. Roku 1353 byly stanoveny normy pro voroplavbu platné pro Vltavu od Hluboké, které platily až do r. 1783. Roku 1590 Petr Vok vydal první plavební řád. Vytvořil se také vorařský cech, v jehož čele stáli čtyři cechmistři se stanovištěm v Podolí na Výtoni. Některé žádané výrobky přilákaly řemeslníky, jako např. milířníky, kolomazníky, smolaře k tomu, aby se usazovali podél Vltavy a své výrobky posílali po vorech na trhy až do zahraničí. Král Karel IV. si uvědomoval velký význam vodní přepravy zboží a nařídil nejen její rozšíření, ale přikázal také provádět různé úpravy na vodních tocích, hlavně jezů a rozšíření propustí, aby podpořil lepší splavnost Vltavy. Vodní doprava byla výhodná také proto, že nebyla ohrožována lupiči, kteří přepadali povozy obchodníků na cestách. V r. 1547 vzniklo v Českých Budějovicích velké skladiště soli a dalšího zboží připraveného k transportu. To už byly také k plavbě používány velké lodě. Je-
2
jich provoz však byl spojen s nutností vracet je zpět, což zajišťovala koňská spřežení kráčející po dlážděných chodnících podél Vltavy. V 18. století se rozšířilo budování různých navigačních a stavebních prací na Vltavě. Významným udržovatelem a rozšiřovatelem vodní dopravy se stal úspěšný českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna, který dal vybudovat v Budějovicích i loděnici, tzv. šífernu. Využil
však pro svoz dřeva z polomů také Lužnici a Nežárku. Významnými řekami pro voroplavbu na jihu Čech byly také Malše a Otava. Zvláštní plavební cestou pro svoz šumavského dřeva se stal Schwarzenberský kanál, vybudovaný v letech 1789 až 93. Měřil 50 km a byl na něm kromě jiných zařízení zbudován 389 m dlouhý tunel. Pozdější druhá větev kanálu vedla do Rakouska.
Z vyprávění svého strýce vím, že voraři bývali velmi zkušenými lodivody a proplouvat nebezpečnými peřejemi, jezy a zrádnými zákrutami pomocí dlouhých kormidel na přídi voru a odpichovacích tyčí vyžadovalo znalosti, sílu a obratnost. Voraři pobývali na vorech několik dní, proto tam i nouzově přespávali a vařili si jídlo na otevřeném ohništi. Po cestě měli už svá místa, kde se zastavovali, přivazovali vory na kovové kruhy zapuštěné do břehu a odpočívali v hospodě, kde už bývali očekáváni a náležitě vítáni.
Jak vypadal vor? Každý se skládal z několika částí a délka celého voru bývala 270 až 300 metrů. Vor obsahoval asi šest svorů (částí) a jeden svor byl svázán z deseti drv (klád). Plavbu voru vedl vrátný a musel mít s sebou vrátenský patent, který mu byl vystaven v Praze. Plavci museli skládat obtížné zkoušky, skládající se z mnoha náročných částí. Celá vorařská parta čítala čtyři až osm členů. Vorařům se od 14. století říkalo plavci a toto povolání se dědilo z pokolení na pokolení. Už od středověku vznikaly podél řek plavecké osady, ale také plavecké hospody.
3
Závěrem se ještě zmíním o zvláštním vorařském – plaveckém názvosloví, jak mi ho přiblížil strýček. Vor byl vpředu svázán pevně a natěsno, vzadu však volněji, proto se dopředu rozšiřoval. První díl voru se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenský vor. Na levé - vrátenské straně obsluhoval veslo vrátný (kapitán plavby), na pravé – pacholčí straně pak další člen posádky. Druhá část voru se nazývala slabák nebo pacholčí a voraři na něm měli ohniště a protisměrné veslo – opočinu. Sem se umisťovalo označení (firma) majitele a vrátného. Třetímu dílu se říkalo šrekovnej a byla zde jedna z brzd, tj. 3 – 7 m dlouhá kláda zapuštěná kolmo ke dnu řeky. Poslední část voru byl zadák a měl jedno veslo nebo kormidlo. Když vor připlul k jezu, museli ho plavci správně nasměrovat do vorové propusti – šlajsny (odvozeno od německého Schleuse). Na místech označených
S T E Z K A
jako Výtoň, se odevzdávalo mýtné v podobě vyčleněného počtu klád. Název byl odvozen od významu „vytnout” (oddělit) a odevzdat určitý počet dřeva. Některým místům zůstalo toto pojmenování dodnes, např. Přední Výtoň na Šumavě nebo Výtoň u Prahy.
Voroplavba ztrácela na významu rozšířením železnice a dalších dopravních prostředků. Na Vltavě plavbě zabraňovaly budované přehrady. Poslední vor proplul Vltavou a rozestavěnou Orlickou přehradou dne 12. září 1960 a na Otavě skončila voroplavba v roce 1958.
P Í S M Á K Ů
2 0 1 3
má vybrány biblické knihy: Kategorie „N” (ve věku do 9 let včetně): evangelium Lukášovo, 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium) Kategorie „M” (ve věku od 10 do 12 let včetně): evangelium Lukášovo, 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium), Píseň písní Kategorie „S” (ve věku od 13 do 17 let včetně): všechna evangelia, 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium), Píseň písní, 1. epištola Korinťanům Kategorie „P” (ve věku od 18 let výše): všechna evangelia, 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium), Píseň písní, 1. epištola Korinťanům Jak je již tradicí, soutěž se bude konat: v 1. kole pro všechny během září a října 2012 v místech, kde účastníci bydlí; v 2. kole pro postupující účastníky - dne 17. listopadu 2013 - v Praze. Kontaktní osoby organizátorů: „Junák” Vladislav Jech
[email protected]; http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/odbory-akomise/odbor_duchovni_vychovy/stezka_pismaku/ „Klub Pathfinder” David Čančík
[email protected]; www.stezkapismaku.cz
4
Komunismus – špatná odpověď na špatnost světa Jiří Zajíc – Edy 1) O čem bude řeč Komunismem budeme v následujícím textu rozumět předně ideologii, jejímiž tvůrci byli ve druhé polovině 19. století Karl Marx a Fridrich Engels1. Tuto ideologii pak ve 20. století zpracoval v ucelený systém především Vladimír Iljič Uljanov – Lenin. Tak vznikla ideologie marxismuleninismu. Kromě Leninovy revize marxismu byly vypracovány ještě další2 – většinou v zemích, kde se tato ideologie stala určující pro vládní systém. A právě tento vládní systém založený na komunistické ideologii se rovněž většinou nazývá komunismem – byť to není z hlediska vlastní ideologie přesné (neboť žádná ze zemí, v nichž se tento komunistický režim stal vládnoucím, se neprohlásila za komunistickou). Režimy, které se na komunismus odvolávaly, mají na svědomí minimálně přes 200 milionů mrtvých, miliardy nešťastných a zničených životů a utrpení, které se co do rozsahu a mnohdy i intenzity nikomu zatím na naší planetě ani vzdáleně nepodařilo způsobit. 2) Ježíšův klíč Pro porozumění tomu, proč tato ideologie posupně zachvátil skoro polovinu lidstva (ať už tím, že ji přijali dobrovolně, nebo žili v zemích, kde se stala vládnoucí), je mimořádně cenným klíčem následující Ježíšovo podobenství, které je zaznamenáno v Matoušově redakci evangelií (Matouš 13,24-30): Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘" Jak ve své knize Paměť a identita uvádí Jan Pavel II., je toto podobenství vyjádřením dvou základních skutečnosti, které je třeba obě přijmout, má-li člověk unést temnou skutečnost zla v našem světě (zaujmout přiměřený postoj k důsledkům prvotního hříchu): 1) Zlo do našeho světa sice v „původním plánu Božím“ skutečně nepatří – a také nakonec patřit nebude. 2) Po dobu trvání našich dějin ale nikdy zlo nezmizí a rozhodně není řešením pokusit se ho vymýtit způsobem, který je tak či onak násilný, protože tím se nakonec způsobí ještě více zla 3) Reálné zdroje komunismu Komunismus své morální oprávnění čerpá ze skutečnosti evidentní nespravedlnosti ve světě. Každému, kdo není slepý nebo okoralý, se tato do očí bijící nespravedlnost zjevuje. Stačí si uvědomit, že pouhých 20% obyvatel naší planety (a my k nim patříme) spotřebovává 80% všech zdrojů. Kdyby měli všichni lidé na naší planetě žít podobným životním stylem, jako žijí lidé v naší části světa, tak by musela být naše planeta čtyřnásobná. Každých šest sekund zemře hladem na naší planetě jedno dítě. Propastné rozdíly jsou však i uprostřed společností tzv. „bohatých“ (známým příkladem je vývoj v USA v posledních 30 letech). Vyložena v Komunistickém manifestu a Zásadách komunismu V samotném Sovětském svazu především Josifem Vissarionovičem Džugašvilim, v Číně Mao-cetungem, na Kubě Che Guevarou a Fidelem Castrem, v Jugoslávii Jozifem Broz Titem; a i jinde v Africe, Asii i Americe 1 2
5
Tato nespravedlnost je nepochybným zlem, které oprávněně budí mravní rozhořčení. Je „plevelem“ v řádu světa i stvoření. Komunismus je pokusem tento plevel „vytrhat“. To je také důvodem toho, že mnoho lidí říká: teorie komunismu je dobrá, jen se to pak „zvrtlo“. 4) Důvody zásadního omylu Tím důležitější je ukázat a dobře vědět, že ono „zvrtnutí“ bylo nutné. Nebylo nešťastnou náhodou ani jen důsledkem osobních selhání. Bylo selháním systémovým. Proč? Protože celý koncept komunismu je založený na chybném pojetí Boha, člověka a tím i dějin: • Komunismus je z filosofického hlediska panteismem, jehož bohem je neosobní Hmota obsahující železné zákonitosti. Očekávat od tohoto boha jakýkoliv zájem o člověka a jeho dějiny je bláhové. Proto je pro Marxe, Engelse i Lenina „náboženství opiem lidu“. Jediné, co může přinést úspěch, je vzít věci do vlastních rukou a s pomocí vědeckého zkoumání „objektivní reality“ vystihnout směr vývoje naprogramovaného zákony Hmoty a tím i dějin. • Člověk je produktem přírodního vývoje pokračujícího v dějinách, které jsou „dějinami třídních bojů“, protože člověk je především určován tím, jaké je jeho společenské zařazení, čím se živí, Jeho život je zásadně determinován ekonomickou „základnou“ a vše ostatní je jen „nadstavba“, která spíš kamufluje onu závislost na materiálních podmínkách, než aby nějak reálně na život člověka působila. Proto lidé jsou „dobří“ a „zlí“ v prvé řadě na základě svého třídního zakotvení, z něhož se nemají možnost ve skutečnosti vymanit. Z toho hlediska ti „zlí“ si nezaslouží žádné slitování. Pro úspěch cesty k beztřídní společnosti je třeba tyto reprezentanty zla obětovat jako „palivo pro lokomotivu dějin“. Výhled na nějakou věčnost je samozřejmě opět iluze, „vzdech těžce souženého srdce ve světě bez srdce“. • Za těchto okolností je třeba využít základních tendencí dějin a „napomoct“ jim vlastní revoluční akcí, aby výsledkem byla zásadní změna vlastnických poměrů: o majetky přijdou ti, kteří nespravedlivě zbohatli z práce druhých, a naopak k majetku přijdou ti, kteří si ho podle svých skutečných zásluh zaslouží. Tím se definitivně vyřeší palčivý problém nespravedlnosti. Základním defektem komunistů je dějinná netrpělivost: Půjdeme a plevel vytrháme! 5) Proč tak strašné konce? Ve všech zemích, kde se stal komunismus režimní ideologií, vedl velmi rychle k degeneraci v totalitní společnost. Důvody přímo vyplývají z předchozího: • Když ani Bůh neřeší tragickou přítomnost zla ve světě jeho „okamžitým vytrháním“, je jasné, že při takovém řešení nemůže uspět žádná síla, tím méně jen lidská. Zápas se zlem se nedá vyhrát tím, že se podniká jeho vlastními nástroji. Bůh se zlem zápasí obětí vlastního Syna. Z toho je vidět, o jak kolosální úkol ve skutečnosti jde. • Důsledky „trhání plevele“ (dokonce, i kdyby byl určen správně), jsou nutně tragické: ubližuje se nevinným. Tím se ale zlo dál rozšiřuje. Zvláště proto, že v komunistickém pojetí není každý člověk nadán nezcizitelnou důstojností a hodnotou pro Boha3. • Nutným důsledkem takového přístupu ke člověku je ochromení společnosti strachem. Jakmile se prosazuje násilí (a to při revolucích, kterými se dostávali komunisté skoro všude k moci, je nevyhnutelné), jež nemusí mít vždy podobu přímého násilí fyzického (byť k němu dříve nebo později dojde), začne společnost ovládat prospěchářství, lež a nedůvěra. To jsou hlavní zničující faktory komunismu v praxi. Lidé jsou charakterově lámáni, nuceni žít „dvojím životem“, je rozbitá občanská společnost. Lidé stateční, schopní a charakterní jsou vytěsňováni, vyháněni a likvidováni. Naprostá většina lidí volí vnitřní emigraci: Nehas, co tě nepálí.
Je tragické, že ani v prostředí křesťanských církví nebyla tato hluboce evangelijní zásada respektována vůči všem lidem, takže se komunističtí násilníci mohli inspirovat i z „kuchyně“ inkvizice či jiných násilnických postupů v dějinách křesťanství. Příznačné ovšem je, že nejstrašnějších forem tato degradace člověka během komunismu nastala tam, kde komunismus působil v prostředí nekřesťanském: v Číně, Koreji, Kambodži, v některých afrických státech. 3
6
Akce, na kterou se těším celý rok. To je seminář ELŠ a letos již jeho 23. ročník. Páteční večer jsme strávili sledováním skautského filmu Na dobré stopě a následnou diskuzí. I když se jedná o film z roku 1948, stále nám má co říci, minimálně o době, ve které byl natočen. V sobotu ráno byl seminář zahájen oficiálně i duchovním slovem. Poté již následovaly samotné přednášky.
S plným žaludkem jsme se ponořili do příspěvku bratra Stanislava Balíka-Ježka Myšlenkové proudy z nichž vzešel český skauting. Myslím, že nejen pro mě bylo zajímavé zjištění, jak moc český skaut ovlivnil Sokol nebo Svobodní zednáři, jistě by to bylo na delší debatu. Pluralita versus relativismus, rozdíl mezi těmito pojmy ve smyslu postoje vůči názorům druhých, když je náš názor třeba odlišný, nám přiblížil bratr Jan Regner. Odpolední přednáškový program zakončil bratr Marek Vácha-Orko s tématem Etika a ochrana přírody. Dynamická přednáška s překvapivými zjištěními, nakolik nepatrné události v našem životě mohou ovlivnit život několika dalších generací. Plni nových informací jsme se odebrali do jídelny na Minewakanův vyhlášený guláš a další část semináře. Bratr Slavomil Janov-Nashville uvedl povídání o nejstarším českém skautském oddíle s nepřerušenou činností, tedy o známé pražské Dvojce, která letos oslaví 100 let. Vzal si na pomoc několik hostů, bratra Romana Šantoru- Boba, který mluvil o vzniku a nejstarší historii oddílu. Vyslechli jsme vyprávění zástupců několika generací Dvojky od dob Jaroslava Foglara až po současnost, které bylo zakončeno známým oddílovým pokřikem.
První měl prof. Lubomír Mlčoch na téma: Ekonomie a současná rodina. Naznačila nám situaci rodiny v současnosti, kdy klesá počet narozených dětí. Chvílemi mi připadalo, že přednášející apeluje především na nás v sále, aby se porodnost zvýšila. Tomu se říká výzva. Následovalo povídání bratra Miloše ŘíhyŠípka s trochu tajemným názvem Skauting v době tekuté. Ukázalo se, že se tekutostí myslí proměnlivost doby, ve které žijeme a skautujeme. Jako se mění společnost, mění se i skauting a styl mladých lidí. Všichni známe třeba ,,skejťáky‘‘ s jejich prknem, čepicí s kšiltem a speciálními botami, ale i mi svým krojem vyjadřujeme určitý životní postoj. Program byl přerušen výborným obědem, při kterém jsme měli možnost si popovídat a případně se seznámit s ostatními.
Sobotní večer završilo setkání kruhu Ekumenické lesní školy, na který letos mohli všichni účastníci, čehož jsme samozřejmě využili. Poslechli jsme si hodnocení uplynulého ročníku i plány do budoucna. Zábavnou tečku za nabitým dnem zajistilo několik absolventů lesní školy a jejich zpěv písně Přátelství, poté jsme se rozešli do noční Prahy.
7
byl zklamán, ale i párky byly dobré) pokračoval program opět přednáškami. Bratr Petr Beránek-Vlk a jeho referát Mýtus jménem Baden-Powell nám ukázal, že i zakladatel skautingu byl jenom člověk a některé legendy o něm jsou opravdu jenom vymyšlené. Posledním hostem byl bratr Jiří Stránský s tématem Skauti a komunismus. Při jeho vyprávění jsem si uvědomila, jak jsem vděčná za to, že máme svobodu a nemusíme se skrývat a vlastně, že se může uskutečňovat i toto naše setkávání. Při písni Lilie skautská, mně vlhly oči a myslím, že nejenom mně. Dej Bůh, aby se takové doby již nikdy nevrátily. Seminář jsme zakončili kruhem, co nikde nezačíná ani nekončí. Společně jsme zazpívali hymnu lesních škol a Svatováclavský chorál, ten krásný pocit u srdce vám ani popisovat Neděli jsme začali tradiční bohoslužbou, nebudu, kdo nezažil, stejně nepochopí. kterou sloužil bratr skaut a biskup František Letos se nás v Salesiánském divadle sešlo 330. Radkovský. Pro mě tato mše má vždy takovou A co vy? Byli jste také mezi námi? Jestli ne, zvláštní atmosféru, kterou asi vytváří tak si, stejně jako já, už teď poznamenejte skautské kroje všude okolo, které nás spojují datum 10. - 12. 1. 2014, ať příští rok můžete stejně jako víra. Po snídani (kdo čekal buchty, tuto skvělou akci prožít také. Kateřina Šípková – Rex _____________________________________________________________________________________ V sále konzervatoře se bude dne 21. 3. 2013 konat první koncert roku, na který jsou zváni přátelé a zvláště skautky a skauti.
Koncert začíná ve 14 hodin. Program bude ohlášen na místě. Vstupné je dobrovolné.
8
Zdeněk Navrátil: V MYŠLENÍ, VE SLOVECH I SKUTCÍCH Skauting jako inspirace i závazek Patrně není mnoho těch – pokud jsou vůbec takoví –, kdo v dětském, ale také později ve chlapeckém věku vstupovali do skautského hnutí s vědomím jeho výchovného poslání a duchovní podstaty. Prvotním lákadlem pro mládež byl nepochybně zajímavý program, táboření a výpravy, někdy i už po delší dobu „skautující“ kamarádi, někdy to vše dohromady. Pochopení všech jeho hlubokých etických a duchovních principů snad přišlo později, když už dětské chápání bylo nahrazeno kritickým a poučeným pohledem. Mravní poselství našeho hnutí mohlo do něho přivést duševně vyspělé jedince, kteří mu jednak hodlali podle svých sil sloužit vedením mládeže k jeho mravním hodnotám a také k dobrému občanství, jednak chtěli prožívat své bytí ve společenství lidí, kteří taková pravidla přijali za svá. Ale mohlo docházet také k opačným pochodům. Poznání, že skauting má své nepřekročitelné morální mantinely, možná mravně slabší jedince od jejich „členství“ v něm odradilo. Neboť někdy říkáme, že skauting je řehole. Ne snad „útrapami“, ale pevným zakotvením, zachováváním v myšlení, slovech i skutcích všech deseti bodů jeho Zákona a celosvětovým skautským bratrstvím i jasným cílem. „Skautem jednou, skautem navždy” Výrok v tomto nadpise se připisuje lordu Kitchenerovi, současníku (1850-1916) zakladatele skautingu Roberta S. Baden-Powella (1857-1941), jehož pohled na výchovu mladé generace a občanské hodnoty nepochybně sdílel. Úsloví rozumíme tak, že jsme přijali mravní základ skautského hnutí, k němu se hlásíme a dobrovolným skautským slibem stvrzujeme svou vůli, že jej chceme a budeme zachovávat po celý život. Vidím tu určitou paralelu s názorem, který vyznává křesťanství, podle jehož nauky už v útlém věku udělený křest má rovněž celoživotní platnost, kdy sice může někdy dojít k odpadnutí od církve, ke ztrátě víry v Boha, avšak tato svátost zůstává přesto i nadále nesmazatelným atributem. Ačkoliv se necítím být fundovaným filologem a už vůbec ne dokonalým znalcem anglického jazyka, přesto jsem došel k jistému pro mě zajímavému závěru. V uvedeném citátu je v originále poslední slůvko „always”, jemuž slovníky připisují český ekvivalent „vždy”, tedy ve smyslu stále, nepřetržitě, za všech okolností. Obvyklému překladu „navždy” by spíše odpovídalo anglické „forever”. Tím samozřejmě nezpochybňuji platnost a závaznost slibu po celý nám vyměřený čas, neustálé zachovávání, zdokonalování našeho skautství jako stavu našeho nitra a ducha, veškerého našeho konání po všechen čas, nicméně je třeba zdůraznit právě ono „neustále”, v každém okamžiku. Zakladatel světového skautingu při osnování svého hnutí i jeho podstaty vycházel z toho nejlepšího, co lidstvo za věky svého vývoje vytvořilo, od antiky až po jeho současnost. Naskýtá se otázka, které ze světových pedagogů mohl následovat, kde vzal vhodné vzory pro přístup k mládeži. Patrně by nás potěšilo, kdybychom zjistili, že i náš velký krajan Jan Ámos Komenský (1592-1670) patřil nejen k předchůdcům skautingu – jak obvykle uvádíme –, ale kdybychom prokázali, že jeho pouček a výchovných závěrů B.-P. rovněž využil. To patrně nebude možno zjistit ani ověřit, soudím však, že to stejně tak nelze ani vyloučit. Z podrobného životopisu J. A. Komenského totiž vyplývá, že jako exulant navštívil v roce 1641 Anglii, kde absolvoval jednak přednáškové turné, jímž seznamoval účastníky se svými metodami,
9
jednak přednášel také před Královskou akademií věd. Povědomí o něm tedy mohlo v Anglii zůstat zachováno. Byl znám v zemích celé Evropy, následujícího roku byl např. pozván do Švédska, aby vedl reformu tamního školství. Takže, kdo ví, byl Baden-Powellovi vzorem pro jeho záměr také Komenský? Téměř současně s naším zakladatelem působila v Itálii a později v dalších zemích pozoruhodná žena Maria Montessori (1870-1952), vůbec první dětská lékařka, která ve své vlasti promovala. Houževnatě překonávala obtíže, které jí vytvářela tehdejší společnost, nezvyklá na takto emancipované ženy, aby o to s větším úsilím věnovala péči dětem a jejich zdraví. Svému cíli obětovala i své soukromí, rodinné štěstí, radostné dětství svého jediného syna. Při výkonu povolání se setkala s duševními chorobami, s nimiž si tehdejší medicína nevěděla rady a postižení bývali i v ústavech k tomu určených ponecháni své nemoci napospas. Zabývala se mentálně postiženými dětmi, jejich výchovou, léčbou i přípravou jejich pedagogů. Taková snaha přinesla celou řadu dobrých výsledků. Později se věnovala pedagogice všeobecně a vypracovala vlastní metodu nazvanou Opera Montessori, jež se uplatnila v četných obdobných zařízeních také v dalších zemích. Její moderní názory připomínají v mnohém přístup k dětem, který se objevil jak dříve v díle Komenského, včetně učení činností, tak i později ve skautingu. Ze všech podnětů a vlastních bohatých zkušeností, když se jako začínající důstojník koloniálních útvarů věnoval výcviku mladých vojáků, vytvořil Baden-Powell jedinečný systém, který posléze obsáhl celý svět. Četné prvky jeho metody využívá i současná pedagogika, aniž si to vždy ona sama a její uplatňovatelé uvědomují. Pro skauting je však příznačná komplexnost jeho výchovného působení a pevné mravní zakotvení. Skautská výchova je vybudována – jak všichni víme – na čtyřech základních okruzích, totiž na morálních základech, vycházejících ze zásad křesťanské mravnosti, a vlastním výchovném postupu, stavějícím na učení činností (ono často citované anglické „learning by doing”), připomínajícím pedagogické přístupy Komenského i Montessori. Samo výchovné působení se odvíjí v malých sociálních skupinách, jejichž výhody a efektivitu objevil Baden-Powell za svého pobytu v koloniích. Konečně nabízí naše hnutí moderní a zajímavý program. Skutečnost, že mravní principy jsou „pouze” jedním ze čtyř základních pilířů, neznamená, že jsou pouhou čtvrtinou „náplně” naší výchovy. Naopak, je to alfa i omega celého našeho výchovného procesu, je to fenomén, jímž se skauting od ostatních programů mladých výrazně liší. Přestavují pevný cíl, k němuž se celé skautské výchovné snažení i celá jeho činnost upíná. Jejich zásady jsou pak explicitně vyjádřeny v desetibodovém zákoně skautů, v jejich hesle a také v denním příkazu. Z nich pak byly odvozeny a v základních dokumentech – ústavách a stanovách – jsou uvedeny pilíře, označované někdy jako myšlenkové a duchovní základy skautingu. Je to na prvém místě služba Bohu, poznání, že naše bytí a z něho vyplývající naše povinnosti jsou vázány na vyšší hodnoty, než jsou pouhé materiální, poznání, že člověk není vrcholem všeho jsoucna, že jsme tomuto vyššímu, duchovnímu principu zavázáni.
10
Zakladatel vycházel z poselství křesťanství jako kulturního a duchovního zdroje tohoto kontinentu. Proto také slovo „Bůh” bylo vždy pevnou součástí jím sestaveného skautského slibu. K této problematice se ještě vrátíme v dalším textu. Je však třeba už na tomto místě připomenout, že pro krajiny s jinou duchovní tradicí, země neznající pojem osobního boha, pamatují skautské „regule” svým vysvětlením tohoto pojmu, aby tamější mládeži bylo rovněž umožněno se skautsky vyžívat, aniž by bylo duchovní poslání tohoto hnutí opomenuto. Skauting se tak nemůže nikdy stát hnízdem a útočištěm atheismu, třeba by byl dobře kamuflován nejlepšími úmysly a cestou k pouhé lidské slušnosti. To by bylo jistě v příkrém rozporu se záměry projektu Baden-Powellova. Vztah k okolí, ostatním lidem, vyplývá z principu druhého, jímž je služba bližnímu. Upomíná to na ono evangelní „miluj bližního svého …”, vztah, který je rovněž součástí skautského zákona. Ten navíc vyzývá ke světovému bratrství skautů a spojuje skauting se všemi lidmi dobré vůle. K tomu všemu je ovšem třeba dospět; požaduje to třetí z těchto principů, jímž je služba sobě, chápaná zcela ve smyslu výchovy a především sebevýchovy, zdokonalování fyzického stavu i vlastního charakteru. Nejde tedy v žádném případě jen o sobecké uspokojování vlastních potřeb, choutek a nároků. Není to vše jistě jednoduché, ale který z těchto pilířů skautingu, který bod jeho zákona je snadné zachovávat? Ještě se krátce zastavíme u formulace skautského zákona, která úzce souvisí s heslem H. H. Kitchenera. Jeho podoba neříká, že „skaut je povinen …”, protože tím by se patrně přiznávalo, že hoch či dívka jsou sice skautem - skautkou, na druhé straně však že takové kriterium sice zatím zcela nesplňují, ale chápou je jako svou povinnost, kterou „někdy”, snad – možná – v budoucnu, naplní. V tomto smyslu neobstojí ani takové vyjádření, že „skaut musí být …”, v podstatě ze stejného důvodu. Navíc by se z toho vytratila ta zcela zásadní dobrovolnost jak našeho členství v hnutí, tak také z něho vyplývajících závazků. Zde je na místě – lze tak říci – to důmyslné „skaut je ….”. Zaznívá z toho nepochybně „trvalost”. K takovému přijetí, chápání a zachovávání skautských principů nás posléze zavazuje dobrovolně zvolený a složený skautský slib. Pokračování
příště
„Demokratismus není jen soustava politická, ale také mravní a především mravní.“ „Budiž zdůrazněno se vší rozhodností, že náš nový stát, že republika a demokracie potřebují vedle svého administrativního aparátu a armády také pevný mravní základ, bez charakterních jedinců, bez zdravých rodin, bez věrného přátelství, bez loajálnosti k různým společenským organizacím, jejímiž jsme členy, bez solidnosti ve vší naší činnosti nemůže být silné republiky.“ „Lid potřebuje pravdy a poctivosti, a proto buď především poctivý každý sám k sobě.“ Stále aktuální myšlenky T.G.M.
11
OPAKUJEME: JUNÁK – komise pro OČK „MYŠLENKOVÉ ZÁKLADY SKAUTINGU A HISTORIE“ vyhlašuje v roce 2013 pro další zájemce zahájení XXIV. zkušebního období Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 22. 3. 2013 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 19. 4. 2013 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 62 a 63) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 10. 3. 2013, a to dle vzoru „For-ock-0401.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241 441 806) nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] (tel. 737 537 534) Miloš Blažek – Merkur, předseda komise ______________________________________________________________________
UPOZORNĚNÍ Redakce k závěru roku 2012 upozornila, že velká řada odběratelů nemá uhrazeno předplatné NDS. Osobně to bylo možné na semináři ELŠ v lednu 2013. Avšak vybrat vše se nepodařilo, zůstávají „nedoplatky”. Kdo se chce dotázat redakce, nechť napíše br. Vladislavu Jechovi buď na
[email protected] anebo na adresu Jílovská 46, 252 44 Psáry; z bývalé pražské adresy se koncem 2012 odstěhoval. Je-li někdo vyřazen ze zasílání poštou, je to proto, že neuhradil 3 ročníky. Obnovit předplatné je však možné vždy.
DEN
ZAMYŠLENÍ
2013
Odbor duchovní výchovy Junáka a oldskautky a oldskauti z Prahy zvou sestry i bratry na pražské setkání v sobotu dne 23. února. Od 7:30 hod bude sloužena v kostele sv. Ignáce mše za Aničku Švecovou, bývalou vůdkyní střediska LUX; od 9.00 hod v učebně Ignáce Raaba ve dvoře Jezuitské rezidence (vchod u věže kostela sv. Ignáce z Ječné ulice) se bude konat beseda s pokračováním ve čtení vzpomínek Lady B. P., spojená s pohoštěním z vlastních zdrojů. Předpokládané ukončení je ve 13.00 hodin. Organizační podporu poskytuje oldskautský klub „JEČNÁ“ pražského střediska MAJÁK.
____________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected], tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2013 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
12
