Poutní místa na Vysočině a jejich vyuţití pro přípravu lyţařských turistických tras

Poutní místa na Vysočině a jejich vyuţití pro přípravu lyţařských turistických tras

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10.5.2012 . ..................................................... Podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu Mgr. Bohumíru Machovcovi za cenné rady, pomoc a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří si našli chvilku na vyplnění mého dotazníku. Mé díky patří také rodině, která mi při psaní této práce byla oporou.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Poutní místa na Vysočině a jejich vyuţití pro přípravu lyţařských turistických tras Bakalářská práce

Autor: Monika Janáková Vedoucí práce: Mgr. Bohumír Machovec Jihlava 2012

Copyright © 2012 Monika Janáková

Anotace Bakalářská práce „Poutní místa na Vysočině a jejich vyuţití pro přípravu lyţařských turistických tras“ se v teoretické části zabývá všeobecnou charakteristikou lyţařské turistiky. Pojednává o historii lyţování, vybavení lyţaře, správném nanášení vosků, lyţařském značení a nakonec o chování sportovců v lyţařské stopě. Praktická část je zaměřena na tvorbu lyţařských běţeckých tras na Humpolecku na základě dotazníkového šetření a jejich následné ověření v praxi.

Klíčová slova Lyţařská turistika, poutní místa, Vysočina, lyţařské trasy

Annotation The Bachelor Degree Thesis "Pilgrimage Sites in the Highlands and their use for the preparation of ski trails' in the theoretical part deals with the general characteristics of ski tourism. It discusses the history of skiing, ski equipment, proper application of waxes, ski marking and ultimately the behavior of skiers in the ski trail. The practical part is focused on creating cross-country ski trails at Humpolec.

Key words Ski tourism, pilgrimage sites, Highlands, ski trails

OBSAH ÚVOD 1 CÍL A ÚKOLY PRÁCE 1.1 CÍL PRÁCE 1.2 ÚKOLY PRÁCE 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 LYŢAŘSKÁ TURISTIKA 2.1.1 Historie lyţování 2.1.2 Charakteristika běhu na lyţích 2.1.3 Vybavení lyţaře 2.1.4 Druhy sněhu a mazání 2.1.5 Způsoby běhu na lyţích 2.1.6 Sjíţdění 2.1.7 Způsoby změny směru jízdy 2.1.8 Brzdění 2.1.9 Výstupy 2.1.10 Lyţařské značení 2.1.11 Zásady chování v běţecké lyţařské stopě 2.2 POUTNÍ MÍSTA 2.2.1 Co je to pouť 2.2.2 Historie poutnictví 2.2.3 Vznik poutních míst 3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 CHARAKTERISTIKA OBLASTI VYSOČINA 3.2 DOTAZNÍKOVÝ PRŮZKUM 3.2.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku 3.3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÉ OBLASTI - HUMPOLECKO 3.4 ZPRACOVÁNÍ TRAS 3.4.1 Trasa č. 1 – Ţelivský klášter 3.4.2 Trasa 2 - Podlipnické kostely 3.4.3 Trasa č. 3 - Zahrádka u Ledče nad Sázavou 4 ZÁVĚR Pouţité zdroje Seznam obrázků, grafů, tabulek a příloh PŘÍLOHA 1: Dotazník PŘÍLOHA 2: Grafy PŘÍLOHA 3: Tabulky

7 8 8 8 9 9 9 11 11 17 20 22 23 24 25 26 27 28 28 28 29 30 30 31 32 36 37 37 41 46 49 50 53 56 58 59

6

Úvod V dnešní uspěchané době jsou lidé stále pod větším psychickým tlakem a tím můţe být ohroţeno jejich psychické i fyzické zdraví. Řešením je jakýkoliv způsob relaxace. Trendem se stává tzv. „aktivní odpočinek“, který přispívá k fyzickému i psychickému zdraví. Lidé začínají zařazovat sport do běţného způsobu ţivota. Pro mnoho lidí můţe být vynikajícím řešením, jak uniknout od kaţdodenních povinností a starostí, ba co víc, v ideálním případě se pro mnohé můţe stát koníčkem na celý ţivot. V zimním období nejsou venku ideální podmínky pro mnoho aktivit, avšak právě lyţování nám nabízí moţnost sportovního vyţití i za nepříznivého počasí. Velkou výhodou běţeckého lyţování oproti sjezdovému jsou nízké náklady spojené s provozováním tohoto sportu. Navíc pohyb v přírodě je jednou z nejpřirozenějších lidských aktivit. Při volbě tématu mé bakalářské práce mě motivoval hlavně vlastní zájem o běţecké lyţování. Dále to byla moţnost podílet se na tvorbě nových tras pro lyţařskou turistiku v okolí mého bydliště. Realizace navrhnutých tras by měla v dané lokalitě zlepšit předpoklady pro cestovní ruch. Přínos práce vidím v rozšíření moţností vyuţití volného času ve vybrané oblasti pro potencionální turisty a také v zatraktivnění a zviditelnění lokality. Práce by měla poslouţit jako inspirace pro skutečnou realizaci těchto tras a jejich následné udrţování pro zájemce o tento zimní sport. Nebo alespoň inspirovat všechny zájemce o lyţařskou turistiku, kteří jsou nespokojeni s jiţ existujícími trasami.

7

1 CÍL A ÚKOLY PRÁCE 1.1 Cíl práce Charakteristika lyţařské turistiky a vybavení lyţaře. Vysvětlení vzniku poutních míst. Tvorba dotazníku za účelem získání informací potřebných k sestavení tras pro lyţařskou turistiku. Sestavení tras pro lyţařskou turistiku, vedoucích poutními místy. Ověření průchodnosti tras v praxi.

1.2 Úkoly práce 

Prostudovat literaturu týkající se dané oblasti.



Prostudovat materiály týkající se lyţařské turistiky.



Prostudovat literaturu týkající se poutních míst v dané oblasti.



Navrhnout několik tras pro lyţařskou turistiku.



Osobní ověření průchodnosti naplánovaných tras.

8

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Lyţařská turistika 2.1.1 Historie lyţování Lyţařskou historii můţeme rozdělit do dvou základních etap. Těmi jsou předsportovní vyuţití lyţí a sportovní vyuţití lyţí. Předsportovní vyuţití lyţí Předtím, neţ se lyţe začaly vyuţívat pro zábavu ve volném čase, byly pouţívány hlavně jako prostředek rychlejší přepravy v zasněţených oblastech. První lyţe, nalezená ve Švédsku asi před 4500 lety byla krátká a široká (tzv. hotingská lyţe) a zdaleka nevypadala jako dnešní moderní lyţe. Jeskyní a skalní malby objevené na území Norska a Ruska však dokazují, ţe se lyţe pouţívaly dokonce uţ dávno předtím. Tyto lyţe pravděpodobně slouţily hlavně lovcům a jejich úkolem nebyla ani tak rychlá přeprava, jako to, aby je udrţela nad povrchem sněhu. Můţeme proto říci, ţe zřejmě vypadaly jako sněţnice. Aţ postupem času se chůze na sněţnicích vyvinula ve skluz na lyţích. První písemná zmínka o lyţování pochází ze šestého století, kdy Procopius (526-559) psal o „skriffinnar“ (klouzajících Finech). Předchůdkyně dnešních lyţí byly často různé délky. Kratší, odrazová lyţe měla skluznou plochu pokrytou koţešinou, delší lyţe byla hladká a slouţila pro skluz. Pohyb na nich proto pravděpodobně připomínal jízdu na koloběţce. Pro lepší udrţení rovnováhy pouţíval lyţař jednu dlouhou tyč, kterou drţel v obou rukou. (5), (6) Jiţ během bitvy o Oslo v roce 1200 norský král Sverre posílal svoje bojové jednotky na průzkumné výpravy na lyţích. Se zlepšujícími se ţivotními podmínkami se vyuţití lyţí v oblasti Skandinávie změnilo z nutné pomůcky pro přepravu v prostředek vyuţívaný pro trávení volného času. Roku 1779 se dánský kněz Nicolay Jonge zmiňuje o tom, ţe je v Norsku běţné hojné lyţování dětí dokonce i v přímořských oblastech, kde pro lyţování nemají ţádný praktický důvod. Tudíţ lyţují jen tak pro zábavu. Zde můţeme hledat počátky toho, ţe se běh na lyţích stal postupně norským národním sportem. (6)

9

Obr. 1: Hotingská lyţe [5]

Obr. 2: Skalní kresba lyţaře z Rodoy v Norsku zhotovená cca 2 500 let př. n. l. [5]

Sportovní vyuţití lyţí Lyţe se postupně staly prostředkem sportovního soutěţení i lyţařské rekreace. Došlo k rozšíření pohybové činnosti na lyţích - běh, skok, sjezd a lyţařská akrobacie. Lyţařská výzbroj i výstroj se značně zdokonalila a to zejména v druhé polovině 20. století. Během poměrně krátké doby zhruba 100 let se lyţařský sport rozšířil na všechny světové kontinenty. První lyţařské závody se uskutečnily 2. Dubna 1843 ve městě Tromsø. Vítězem závodu se stal jistý Laponec, který pouţíval dvě hole a na trati dlouhé 5 km dosáhl času 29 minut. (6), [5]

Lyţařský sport měl několik propagátorů, díky kterým byl moţný vznik a především rozkvět lyţování jako sportu. Nejdůleţitějším z nich byl Sondre Norheim, který byl nejlepším lyţařem z oblasti Telemark. Okolo roku 1868 jeho lyţařští kolegové vítězili ve všech kláních v Christianii (dnešním Oslu). Příčinou těchto úspěchů byl vývoj v technice lyţování a zlepšení materiálního vybavení. Kromě propagace lyţování je přínos Northeima zřejmý i v jeho inovacích lyţařského vybavení a ve změnách techniky, pokusil se zlepšit ovladatelnost lyţí lepším upevněním boty k lyţi. Do té doby se pouţívaly pouze jednoduché řemínky, které připevňovaly špičku boty k lyţi. Northeim k těmto řemínkům ještě přidal ohnuté březové kořeny, které napomáhaly lepšímu drţení paty a tím přispěly k větší ovladatelnosti lyţí. Jeho vynález je moţné povaţovat za počátky moderního vázání. Dalším jeho nápadem bylo postranní vykrojení lyţí. V té době jiţ byly lyţe natolik pruţné, ţe umoţňovaly ohyb při zatíţení ve fázi zatáčení. Díky tomu bylo moţné realizovat plynulou změnu směru jízdy. Dalším norským lyţařem, který mimořádně přispěl k rozšíření lyţařského sportu, byl Fridtjof Nansen. Roku 1888 přešel na lyţích napříč Grónskem. Tímto svým statečným činem světu ukázal, ţe s pomocí lyţí je moţné prozkoumat území, kam se předtím nikdo nedostal. Jeho tým během čtyřiceti dní ušel vzdálenost pěti set kilometrů v obtíţných podmínkách pouze s vyuţitím lyţí a saní. Svou cestu popsal v knize „Na 10

lyţích napříč Grónskem“ vydané v originále r. 1890 v Oslu. Tato kniha ovlivnila rozvoj lyţování v celé tehdejší Evropě a zejména v Alpských zemích. Roku 1911 další Nor Roald Amundsen došel na lyţích aţ na jiţní pól. (6), [5] V 18. a 19. století se první informace o lyţování dostaly do střední Evropy, avšak aţ v druhé polovině 19. století došlo k jejich masovějšímu rozšíření. Za počátky sportovního lyţování v Čechách můţeme povaţovat rok 1887, kdy Josef RӧslerOřovský zaloţil v Praze první lyţařský spolek, který byl zároveň prvním v Evropě (mimo Skandinávie). Čechům patří prvenství i za ustanovení prvního lyţařského svazu (1903) s názvem Svaz lyţařů v království českém. Prvním předsedou Svazu se stal významný propagátor lyţování v Čechách Jan Buchar z Dolních Štěpanic, který napsal první metodický článek o jízdě na lyţích. (6)

2.1.2 Charakteristika běhu na lyţích Běh na lyţích je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších zimních sportů a je součástí mnoha sportovních disciplín, jako jsou biatlon, severská kombinace, lyţařský orientační běh nebo lyţařská turistika. Vzhledem k tomu, ţe jsou do pohybu zapojeny velké svalové skupiny dolních a horních končetin i trupu patří běh na lyţích k nejzdravějším a nejvhodnějším sportům pro udrţení zdraví a dobré fyzické kondice. Jde o pohybovou činnost se střídavou intenzitou zatíţení, jehoţ úroveň přímo závisí na terénu tratě a jedná se převáţně o aerobní zatíţení i u závodní formy. [6]

2.1.3 Vybavení lyţaře Lyţe Nejdůleţitější součástí výbavy lyţaře jsou samozřejmě lyţe. V tomto případě lyţe běţecké. Dnešní doba nám nabízí nespočetné mnoţství druhů lyţí. Základní rozdělení běţeckých lyţí je na lyţe pro klasický způsob běhu a lyţe pro bruslení. Klasické lyţe můţeme dále rozdělit na ty, které se musí mazat stoupacími vosky a na ty, které mazat nemusíme vůbec. Tajemství nemazacích lyţí spočívá v tom, ţe na jejich skluznici se nachází něco jiného, co zabrání podkluzování. Nejčastěji jsou ve střední části skluznice tzv. „šupiny“ nebo „vlnky“, coţ jsou příčné ţlábky různých tvarů. Tyto nemazací lyţe jsou vhodné pro začátečníky či amatérské lyţaře, protoţe si nemusí lámat hlavu nad tím, jak správně namazat lyţe. Profesionální lyţaři naopak dávají přednost lyţím, které se mazat musí. Šupiny na skluznici by je totiţ mohly brzdit jak při skluzu tak při jízdě z kopce. Někdo by se mohl mylně domnívat, ţe lyţe se šupinami nepotřebují údrţbu. To 11

je však omyl. Dokonce i lyţe s protiskluzovou úpravou potřebují občas vosk, protoţe časem dochází k vysychání skluznice. To poznáme tak, ţe se nám na skluznici objeví světlá suchá místa. Suchá skluznice se snadněji zanáší nečistotami ze stopy a tyto nečistoty lyţe zpomalují. Proto je nutné tyto nečistoty čas od času odstranit. Vhodné je pouţití odstraňovače vosku, případně můţeme na špičku a patu lyţe nanést vosk.(6), [4] Délka a tvrdost lyţí Nejdůleţitějšími parametry při výběru lyţí je jejich délka a tvrdost. I kdyţ by se mohlo zdát, ţe délka je důleţitější neţ tvrdost, není tomu tak. Pokud si vyberete lyţi, která bude příliš měkká, nevytvoří se pod ní při skluzové fázi dostatečná mezera. Lyţe se bude zachytávat o sníh a pojede pomalu. Naopak příliš tvrdá lyţe nebude v dostatečném kontaktu se sněhem při odrazu a začne „ustřelovat“. Co se týče délky lyţí, měla by u klasických lyţí být o 25-30 cm delší, neţ je výška lyţaře a u lyţí pro bruslení delší o 1520 cm. Správná délka lyţí je důleţitá především kvůli skluzu. Platí pravidlo, ţe u lyţí pro klasický způsob bychom měli dávat přednost spíše delším lyţím, protoţe na nich nemusíme být tak obratní a u lyţí pro bruslení bychom měli dávat přednost kratším lyţím, protoţe u bruslení potřebujeme být více obratní.

Obr. 3: Tvrdá a měkká lyţe při odrazu a ve skluzu (6)

12

Vázání Základní funkcí vázání je spojení boty s lyţí. Hlavní poţadavky kladené na běţecké vázání jsou: (4) 1) konstrukční – lehkost, pevnost, snadná montáţ, co nejmenší narušení celistvosti lyţe montáţí vázání 2) funkční – snadné ovládání, spolehlivost, umoţnění maximálního zvedání paty při lyţařském běhu, drţení přední části boty Vázání můţeme rozdělit na dva hlavní druhy: (3) A) Turistické vázání, které má čelisti, je opatřeno v přední části hroty, které zapadají do dírek v přední části okraje boty a přítlačné péro, které drţí botu shora za přední okraj podešve uchycené v upínači. B) Sportovní vázání, které nemá čelisti, se pouţívá pro závodní účely. Bota je s vázáním spojena pomocí kovové hrazdičky vlisované do podešve boty.

Obr. 4: Turistické vázání [11]

Obr. 5: Sportovní vázání [10]

Technologický pokrok se nevyhýbá ani lyţařským botám a vázání. Zhruba před pětadvaceti lety existovaly pouze dva typy vázání, které byly pojmenovány Podle šířky v milimetrech „pětasedmdesátka“ a „padesátka“. Boty pro tyto vázání měly měkčí podráţky, a tak občas docházelo ke sklouznutí paty boty z lyţe. S příchodem bruslení se zvýšila potřeba přesnějšího ovládání lyţe při odrazu z hrany, proto přišli výrobci na trh s vodícími lištami, do nichţ zapadá podráţka boty. Dnes jiţ není moţné volně zaměňovat boty a lyţe jak to šlo dříve, protoţe kaţdý výrobce lyţařské obuvi pouţívá

13

vlastní systém připevnění boty k lyţi. Z tohoto důvodu je lepší kupovat vázání i obuv společně, abychom si mohli být jisti, ţe do sebe dobře zapadnou. (6) Boty Při nákupu vybavení pro běh na lyţích se klade největší důraz na správný výběr lyţí. Neměli bychom však zapomínat, ţe boty jsou neméně důleţitou součástí vybavení kaţdého běţkaře. Pro rekreačního lyţaře je mnohdy kvalitní a pohodlná obuv důleţitější neţ lyţe, protoţe i na pomalých lyţích si můţeme dobře zalyţovat, ale v botách, které nás tlačí, je v nich zima a vlhko si jen stěţí uţijeme klouzavý pohyb na lyţích a krásy zasněţené krajiny. Měli bychom si vybrat takové boty, ve kterých se budeme cítit stejně pohodlně jako v běţných běţeckých botách. Častou chybou je nákup zbytečně velkých bot. Jestliţe nám bota nepadne přesně, bude se v botách pohybovat, čímţ se zhorší ovládání lyţí a noha bude náchylnější k tvorbě puchýřů. Většinou je lepší do boty přidat vloţku neţ další vrstvu ponoţek. Důleţitým faktorem při nákupu bot, je místo ohybu boty v pohybu. Proto se zkuste v obchodě v botách projít. Tím zjistíte, zda vás bota netlačí na nártu či na prstech. Boty zkoušíme v ponoţkách, které běţně pouţíváme na lyţování. (6) Základními poţadavky na boty pro běh na lyţích jsou: (4) -

nízká váha

-

dobrá ohebnost a přitom tuhost podešve

-

dobrá izolační schopnost a odolnost proti promáčení (zejména u bot pro rekreační běh)

-

dostatečná celková pevnost a trvanlivost.

Rozdíl mezi botou pro klasický způsob běhu a pro bruslení vychází z potřeby lepší kontroly vedení lyţe mimo stopu a při jízdě na hraně. Z tohoto důvodu jsou bruslařské boty vyšší a tuţší. Není však nutné vlastnit dvoje boty, protoţe trh nám nabízí i takové boty, které představují kombinaci obou a lze je poţívat pro oba způsoby běhu. Některé typy mají odnímatelnou vrchní kotníkovou část, takţe na klasiku odstraníme opěrku pro kotník a pro bruslení ji opět připevníme zpět. Další podstatnou výhodou vyšších a tuţších bot je lepší kontrola nad lyţemi při sjíţdění a odšlapech. (6)

14

Obr. 6: Detailní pohled na moderní vázání a kotníkovou botu (6)

Hole Také hole v průběhu let prodělaly značný vývoj. Tradiční materiály jako dřevo a kov byly nahrazeny karbonem a kevlarem. Základním poţadavkem na hole je jejich lehkost. Čím lehčí hole tím lepší (špičkové závodní hole váţí méně neţ 100 gramů). Častým problémem výrobců je vyrobit co nejlehčí holi při současném zachování pevnosti. I kdyţ uţ se to mnohým z nich úspěšně povedlo, museli bychom si za takové hole značně připlatit. Proto rekreačním lyţařům postačí hole ze slitiny hliníku (aluminiové), které sice nepatří k těm nejlehčím, ale dokáţou odolat i velkým nárazům a pádům. Hmotnost hole není jediným důleţitým faktorem při výběru holí. Důleţité je také umístění těţiště na holi, lepší hůl má těţiště blíţe rukojeti. Nejoptimálnějšími holemi jsou takové, s nimiţ máme pocit, jako bychom lyţovali bez nich. Se špatnými holemi si naopak připadáme jako bychom v kaţdé ruce vláčeli plnou tašku. Při nákupu bychom také měli dávat pozor na velikost krouţků. Záleţí na pouţití holí, pokud bychom je chtěli pouţívat na neupravených cestách ve vysokém sněhu, jsou vhodnější krouţky větší, aby se nám příliš nebořili do sněhu. Na strojově upravených trasách nám postačí krouţky menších rozměrů. Dříve se doporučovala délka holí do podpaţí, avšak se vznikem bruslení a pouţitím nových lehčích materiálů se délka holí změnila. Pro klasický způsob běhu se doporučují hole do výše ramen. Pro bruslení jsou optimální hole do výše brady aţ nosu. Není však moţné bruslit s klasickými holemi a naopak. Pokud však nechcete investovat do dvou druhů holí, je lepší dát přednost delším.

15

Mezi časté chyby začátečníků patří volná poutka, ta by měla mít takovou délku, aby v dokončení odpichu hůl zůstala zavěšená v poutku. Hole se nasazují tak, ţe se ruka do poutka prostrčí zdola. Podle poutka také rozlišujeme pravou a levou hůl, pod palec vţdy patří niţší část poutka. (6)

Obr. 7: Uchopení hole a nastavení délky poutka (6)

Oblečení Výběr vhodného oblečení je stejně důleţité jako výběr lyţí a vosků. Nejčastější chybou začátečníků bývá příliš teplé oblečení. Vzhledem k tomu, ţe běh na lyţích je fyzicky náročná činnost a tělo při ní produkuje velké mnoţství tepla, potřebujeme mnohem méně oblečení neţ by se mohlo na první pohled zdát. Nepřiměřeným oblečením nám hrozí přehřátí organismu a nadměrné pocení. Často se lidé obávají podchlazení, a proto se hodně oblékají, ale nebezpečí z podchlazení nám nehrozí do doby, dokud se pohybujeme. Tajemství tkví ve vícevrstvém oblečení. Mnohem lepší neţ jedna silná vrstva je několik slabých vrstev, protoţe můţeme svrchní vrstvu odloţit v případě velké tělesné zátěţe a opět obléknout při zastávkách. Propocené mokré oblečení daleko rychleji odvádí teplo od těla, proto bychom nikdy neměli dopustit, abychom propotili všechny vrstvy (obzvlášť pokud jsme daleko v horách). Pokud však tato situace nastane, snaţíme se tělo udrţet ve zvýšené zátěţi aţ do doby, neţ se dostaneme do chaty či auta. (6)

16

Správné oblečení by nám nemělo bránit ve volnosti pohybu, nebo nás snad někde škrtit či tlačit. Zvolený materiál, by měl odvádět pot od těla. Svrchní vrstva by neměla bránit odpařování potu, ale měla by poskytnout ochranu proti větru. (6) Optimální je obléknout si tři vrstvy. Spodní vrstvu tvoří prádlo, které by mělo být z materiálu, který odvede vlhkost od těla do dalších vrstev. To nám nabízí funkční termoprádlo z moderních materiálů jako je např. polyester. Vhodným materiálem pro spodní prádlo je třeba Moira. Druhá vrstva by měla zastávat funkci tepelné izolace. Jeden z příhodných materiálů je např. Polartec. Vybavení se třetí vrstvou je důleţité především kvůli nepříznivým povětrnostním vlivům. Vhodným materiálem je Gore-tex, který dokáţe odvádět pot v podobě páry a zároveň dobře chránit proti větru. (6) Důleţitou součástí oblečení pro běh na lyţích jsou kvalitní ponoţky, které bychom si měli oblékat těsně před obutím lyţařských bot, aby nedošlo k jejich navlhnutí. Pokud by jedna vrstva ponoţek nezabránila prochladnutí nohou, můţeme přidat vrstvu další. V případě úniku tepla od nohou si můţeme ještě pořídit návleky na boty. Nikdy bychom neměli lyţovat bez čepice. Ta můţe zabránit velkým únikům tepla, které jsou aţ 75%, nehledě na to, ţe ušní boltce jsou velmi náchylné na omrzliny. Čím intenzivněji však lyţujeme, tím by měla být pokrývka hlavy lehčí. Správně zvolené rukavice slouţí nejen jako ochrana před chladem, ale také brání otlačeninám a odřeninám od řemínků holí. Investice do rukavic určených přímo pro běh na lyţích se určitě vyplatí. Brýle na lyţe jsou také velmi praktickou pomůckou. Chrání zrak před škodlivým UV zářením, ale také před sněhovými vločkami a větrem. Častým problémem bývá sklouzávání brýlí z nosu, proto jsou noţičky nahrazovány elastickými pásky, které zabrání jejich pohybu. Pokud si s sebou do terénu chceme vzít některé nezbytnosti jako je pití, náhradní oblečení či vosky, můţeme si pořídit malý batoh, který bude dobře sedět na zádech.

2.1.4 Druhy sněhu a mazání Tím, jak správně namazat lyţe se zabývá celá řada renomovaných týmů. Závodní lyţaři a jejich týmy investují nemalé prostředky do zdokonalování jejich technik mazání. Rozhodla jsem se však, ţe bude vhodnější, se tímto problémem nezabývat příliš 17

podrobně, protoţe v této práci jde spíše o rekreační formu tohoto sportu a rekreační sportovec většinou nemá k dispozici profesionální vybavení na dokonalou aplikaci vosků. Mazání lyţí Kaţdý lyţař ví, ţe správné namazání lyţí je klíčem k úspěchu. Vhodným pouţitím vosků si běţkař můţe ušetřit mnoho své energie a častokrát je mazání nezbytné. Vosky dělíme na stoupací a skluzové. Stoupací vosky nám umoţňují odraz a skluzové naopak pomáhají ve skluzu. Stoupací vosky nanášíme do mazací zóny (stoupací komory) a skluzové na patu a špičku lyţe. Na lyţe pro bruslení se pouţívají pouze vosky pro skluz. V tomto případě vosk nanášíme v celé délce lyţe. Faktory ovlivňující správnou volbu vosků: (6), [3] 1. Teplota. Výrobci na obalech vosků udávají teplotu vzduchu, nikoli sněhu, proto je důleţitá teplota vzduchu ve stínu. 2. Vlhkost vzduchu. Postačí základní dělení na suchý vzduch (pod 50%), normální vlhkost (50-80%) a vysoká vlhkost (nad 80%). V Čechách je obvykle normální vlhkost. Čím vyšší vlhkost, tím více vody sníh obsahuje a měkčí vosk volíme. 3. Struktura sněhu. Nový sníh má ostré a tvrdé hrany, proto pouţíváme tvrdší vosk. 4. Vítr. Vítr působí na sníh a tím mění jeho strukturu. Sníh je sušší, tvrdší a kompaktnější. Tím dochází ke zhoršenému tření a zpomalení lyţí. 5. Trať. Záleţí na momentálním stavu tratě. Zda se nachází ve stínu či na slunci. 6. Dovednosti a schopnosti lyţaře 7. Kvalita a druh lyţí Jak odstranit starý vosk Ţádný lyţař nemá rád zjištění, ţe se přes noc změnilo venku počasí a je tedy nutné pouţít jiný vosk na mazání lyţí. V tomto případě je však nezbytné provést odstranění vosků, které zbyly na skluznici lyţí. Nejrychlejší způsob je pouţití stěrky. Ta však neodstraní vosky zcela. Proto je vhodné po pouţití stěrky odstranit vosk některým z následujících způsobů. Nejčastějším prostředkem pro odstranění zbytků vosku je rozpouštědlo. Na trhu je k dispozici hned několik zdravotně a ekologicky nezávadných přípravků. Po jeho 18

pouţití počkáme ještě asi 15 minut, aby stihlo rozpouštědlo vyprchat a nebyla tím sníţena přilnavost vosků. Nikdy také nepouţíváme rozpouštědla s příměsí mastnoty, i tím se sniţuje přilnavost vosku. Další moţností jak odstranit vosk, je pouţití plamene a hadříku na setření. Musíme však dávat pozor na spálení skluznice. Tento způsob je vhodný spíše pro zkušené lyţaře. Posledním pouţívaný způsob je nejšetrnější ke skluznici. Je však také více náročný na čas. Místo rozpouštědel se pouţívá měkký skluzový vosk, který je na skluznici nanášen za tepla a okamţitě ještě v tekutém stavu se stírá čistým hadrem či seškrabuje stěrkou. Celá procedura se opakuje 2-3x nebo dokud se ze skluznice neodstraní veškeré nečistoty. Při posledním nanesení se vosk nechá vychladnout na pokojovou teplotu a pak se zcela odstraní, jak je popsáno výše. (6) Určení mazací zóny (stoupací komory) Stoupací komora je oblast skluznice lyţí, kam se aplikují tvrdé vosky a klistry. V této komoře za podmínky rovnoměrného zatíţení obou lyţí nedochází ke styku vosku se sněhem. Naopak kdyţ lyţař zatíţí pouze jednu lyţi, dojde ke styku vosku se sněhem a to mu umoţní odraz z jedné nohy. Mazací zóna se zjednodušeně řečeno nachází v prostřední třetině lyţe a je dlouhá 40-60 cm, avšak k jejímu přesnému určení můţeme vyuţít jednu z několika metod např.: papírkovou metodu, při ní lyţař, pro kterého jsou lyţe určeny, rovnoměrně zatíţí obě lyţe, pod které podsuneme papír formátu A4 a rozsahem pohybu papíru určíme délku stoupací komory. Čím kratší je mazací zóna, tím delší a rychlejší je skluz. Záleţí na zdatnosti lyţaře, jak daleko můţeme ve zkracování mazací zóny dojít. Začátečníci a děti by měli dávat přednost delší mazací zóně, protoţe se tak lépe naučí správnou techniku odrazu. Mazací zóna se mění v závislosti na hmotnosti lyţaře, tvrdosti lyţe, technice odrazu, typu sněhu a pouţitém vosku.

Obr. 8: Papírková metoda (6)

19

Základní druhy sněhu pro určení správného vosku Sníh v průběhu své ţivotnosti mění svou strukturu a pod vlivem nejrůznějších faktorů, které jej metamorfují i svoje vlastnosti. Zvolila jsem dělení do pěti druhů: 1. Čerstvě napadlá vločka sněhu se snadno pozorovatelnými obrysy. Jedná se o prachový sníh, který padá, nebo právě napadl. Tento sníh je lepivý, proto volíme zásadně tuhé stoupací vosky. 2. Starší sníh, který na zemi leţí jiţ delší dobu, ale ještě nezměnil svojí strukturu. Neprošel procesem tání - teplota se drţí pod bodem mrazu. Je opotřebený buď mechanicky, nebo větrnou erozí. Pouţijeme také tuhý stoupací vosk. 3. Nově napadlý mokrý sníh s velkým obsahem vody. Pro tento typ sněhu je vhodné mazání klistry popřípadě kombinace klistru s tuhým stoupacím voskem. 4. Starý sníh, který jiţ prošel procesem tání, ale znovu zmrznul. Maţeme klistry. 5. Značně mokrý starý zrnitý sníh, který obsahuje volnou vodu. Prošel procesem tání nebo právě taje. Pro mazání volíme klistry.

1

2

3

4

5

Obr. 9: Druhy sněhu [2]

2.1.5 Způsoby běhu na lyţích Způsoby běhu se rozlišují podle odrazu dolními končetinami na klasický způsob běhu a bruslení na lyţích. Místo výrazu způsob můţeme ve stejném významu pouţít pojem technika. Klasická technika má dlouhodobější tradici, která je spojena s úplnými začátky lyţařského sportu. Během jejího vývoje došlo k mnohým změnám a zdokonalením. Tato technika je zaloţena na odrazu z plochy lyţe a následném skluzu. Bruslařská technika (volný způsob běhu na lyţích) vznikla v nedávné minulosti, kdy se hledal způsob jak běh na lyţích zrychlit. Podmínkou vzniku této techniky byla větší trénovanost a fyzické schopnosti lyţaře spolu s dokonalejší úpravou tratě. Název bruslení zcela vystihuje způsob odrazu z vnitřních hran lyţí ve skluz, který připomíná 20

jízdu na bruslích. Tato technika je rychlejší, účinnější a méně fyzicky náročná. Lyţe jsou v tzv. odvratu od směru jízdy, přičemţ velikost odvratného úhlu měníme v závislosti na rychlosti. Čím větší rychlostí jedeme, tím menšího úhlu vyuţíváme a naopak. Bruslení se v podmínkách běţecké trati nebo terénu vyskytuje v několika podobách, a to jako jednostranné bruslení, oboustranné bruslení dvoudobé, oboustranné bruslení jednodobé, oboustranné bruslení střídavé a oboustranné bruslení prosté. (3), [9] Můţeme tedy říci, ţe způsoby běhu na lyţích rozlišujeme podle toho, zda se lyţař odráţí z celé plochy lyţe (která je paralelně s lyţí druhou) a následně dochází ke skluzu nebo k odrazu dochází pomocí vnitřní hrany lyţe, která dále klouţe a nezastavuje se.

Obr. 10: Srovnání lyţaře při klasice a bruslení (6) Tab. 1: Běţecké způsoby (3)

21

2.1.6 Sjíţdění Při sjezdu je lyţař s běţeckým vybavením v nevýhodě oproti lyţaři na sjezdovkách. Ale přesto dokáţe zkušený lyţař sjet na běţkách černou sjezdovku bez pádu. Při sjezdech je nejdůleţitější postoj. Lyţe jsou rovnoběţně, jejich vzdálenost určuje šířka stopy. Při sjíţdění mimo trať je vzdálenost lyţí určena povrchem sněhové podloţky a rychlostí sjezdu. Při běţných podmínkách by měla být vzdálenost lyţí přibliţně 15 cm, na zledovatělém povrchu tato vzdálenost můţe být aţ 30 cm. V případě měnící se kvality sněhové pokrývky a měnící se rychlosti sjíţdění předsouváme jednu lyţi mírně dopředu. Tento způsob nám pomůţe k lepší předozadní rovnováze. Na zledovatělém povrchu se snaţíme obě lyţe mírně klopit na vnitřní hrany. Váha těla by měla být rovnoměrně rozloţena na obě lyţe, nohy jsou na celých chodidlech a mírně pokrčeny v kotnících a kolenou. Pokrčená kolena sloţí jako pruţina k utlumení nárazů. Tělo je mírně nakloněno vpřed, hlava je vzpřímená. Při jízdě v hlubším sněhu se snaţíme těţiště udrţovat mírně vzad. Paţe jsou pokrčené v loktech a směřují šikmo dopředu. Hole jsou drţeny tak, ţe směřují šikmo vzad. Nikdy nedáváme hole bodci vpřed. A nikdy se je během jízdy z kopce nesnaţíme zapichovat! Při získání jistoty v tomto postoji, můţeme zkusit tzv. vajíčko, postoj, který známe z televizních přenosů. Postoj je velmi nízký, hrudník se téměř dotýká stehen, která jsou rovnoběţně s podloţkou. Tímto postojem zmenšíme čelní profil a tím dosáhneme vyšší rychlosti. (6), (4) Pět pravidel pro bezpečné sjíţdění: (6) 1. Nohy pokrčíme v kolenou a hmotnost přeneseme na přední polovinu chodidel. 2. Ruce drţíme před tělem v úrovni břicha 3. Uvolníme se. 4. Naučíme se kontrolovat rychlost a zastavit předtím, neţ se pustíme z prudkého kopce. 5. Vţdy si necháme dostatek místa na zastavení.

22

Obr. 11: Pohotovostní sjezdový postoj a vajíčko (6)

2.1.7 Způsoby změny směru jízdy Nejpřirozenějším způsobem změny směru jízdy je bezesporu odšlap. Dá se pouţít jak při jízdě z kopce tak při jízdě po rovině. Pokud je změna směru větší, neţ kolik lze bezpečně zvládnout jedním odšlapem, opakujeme tuto činnost tak dlouho, aţ obě lyţe směřují poţadovaným směrem. (6), (4) Postup při odšlapování: (4)  Sníţíme postoj, mírným záklonem odlehčíme špičky lyţí a přeneseme váhu na vnější lyţi. 

Odlehčenou vnitřní lyţi odvrátíme nad sněhem špičkou do nového směru jízdy.



Současně s poloţením odvrácené lyţe na sníh se odráţíme z vnitřní hrany vnější lyţe.



Přenášíme váhu těla vpřed na odvrácenou lyţi, která se dostává do skluzu.



Vnější lyţi (se zvednutou špičkou) přinoţíme a obě lyţe zatíţíme.



Paţe pomáhají soupaţným odpichem, provedeným těsně před odrazem z vnější lyţe.

Synchronizace odpichu, odrazu a odšlapu vyţaduje určitou zkušenost, zejména pokud se odšlap musí provést v určitém místě (podle stopy). Aţ se v odšlapech zdokonalíme, jistíme, ţe nám usnadňují a urychlují jízdu. (6)

23

Obr. 12: Odšlápnutí a odšlapování (6)

2.1.8 Brzdění Dostaneme-li se do neočekávané situace, která vyţaduje okamţitě zastavení, je na místě sednout si na zem mezi lyţe. Při jízdě šikmo svahem si sedneme na bok, vně lyţí směrem ke svahu. Takovýto kontrolovaný pád zřídkakdy vede ke zranění. Při všech pádech dáváme hole od těla. Někdy dojde i ke krkolomným pádům, ze kterých můţe být obtíţné se vymotat a vstát. Nejlepším způsobem je lehnout si na záda, rozmotat lyţe a svahu výše neţ lyţe, pak se opřeme o paţi blíţe k zemi a postavíme se. Kromě pádu existují i další způsoby zastavení. Nejjednodušším z nich je pluh (oboustranný přívrat), při němţ jsou patky lyţí od sebe a špičky směřují k sobě. Pluh je účinný pouze v případě, ţe postavíme lyţe na hranu. Nejdříve dostaneme lyţe do pluhu, aţ poté na hrany. Rychlost sjezdu pak můţeme regulovat velikostí pluhu a intenzitou hranění. Pozor dáváme především na překříţení špiček, které je častou příčinou pádu.

24

Při jízdě po úzkých cestách je moţné pouţít i poloviční pluh (jednostranný přívrat), při kterém je jedna lyţe ve stopě a druhá pluţí. Tento způsob je pochopitelně méně účinný neţ oboustranný pluh a proto není vhodný k úplnému zastavení ale pouze pro přibrzďování. Další způsob zastavení nepatří právě k těm nejjednodušším. Proto vyţaduje jistou dávku praxe. Jde o rychlé zahranění, které vypadá podobně jako brzdění na bruslích při hokeji. Do této pozice dostaneme lyţe jedině rychlým násilným pohybem. Není moţné jej realizovat na úzké cestě nebo v hlubokém sněhu. (6), (4)

Obr. 13: Pluh (6)

2.1.9

Obr.14:Poloviční pluh (6)

Výstupy

Do mírného svahu můţeme stoupat běţnou chůzí. Případně se můţeme natočit mírně šikmo ke svahu, podle toho jak nám to umoţňuje mazání stoupacími vosky. Při stoupání děláme kratší kroky a zapojujeme více paţe. Hole zapichujeme mírně vzad, abychom tak předešli podkluzování. Účinnost stoupacích vosků lze podpořit přídupy. Prudší a strmé svahy zdoláváme oboustranným odvratem tzv. stromečkem. Při této technice klademe lyţe střídavě nad sněhem na vnitřní hranu špičkami od sebe do odvratu. Práce paţí je střídavá a rytmus pohybu podobný jako při chůzi. Kolena jsou mírně pokrčená. Prudké svahy zdoláváme výstupem stranou. Střídavě přenášíme váhu těla z niţší lyţe na vyšší se současným úkrokem stranou ke svahu. Lyţe jsou postaveny na vyšších hranách, kolena přikloněna ke svahu. Trup mírně odkloněn od svahu. 25

Na mírnějších svazích se výstup stranou kombinuje s pohybem vpřed. Hovoříme pak o výstupu šikmo stranou vpřed. (3)

Obr. 15: Výstup oboustranným odvratem (3) Obr. 16: Výstup stranou, šikmo vpřed (3)

2.1.10 Lyţařské značení Lyţařské značení od turistického značení poznáme na první pohled a to tak, ţe vše co bylo u pěšího bílé, je u lyţařského značení oranţové. Pouţívají se klasické pásové značky, které mají krajní pásy oranţové. Vodící barva můţe být červená, modrá, zelená, případně i bílá. Při tvorbě lyţařských značených tras je snaha přednostně vyuţívat značených tras pro pěší turistiku. [8]

Obr. 17: Lyţařské značení (zdroj: vlastní)

Obr. 18: Lyţařské značení (zdroj: vlastní)

26

2.1.11 Zásady chování v běţecké lyţařské stopě 1. Berte ohled na ostatní, vzájemnou ohleduplností předejdete většině případných nepříjemných situací. 2. V upravených stopách jezděte vpravo, podobně jako na silnici. 3. Pokud je upravena pouze jedna stopa, přednost má lyţař, který jede z kopce. 4. Při potkávání na rovině v jedné stopě nastupuje místo bezpečnosti morálka. Potkají-li se dva zkušení lyţaři v hlubokém sněhu, nebo zúţeném místě, lze se vyhnout tak, ţe kaţdý jede levou nohou v pravé koleji a pravou nohou vně stopy. 5. Předjíţděný není povinen uvolnit stopu pro rychlejšího lyţaře, předjíţdějící by měl o svém záměru předjíţděného upozornit. 6. Při předjíţdění drţte hole těsně u sebe, zabráníte tak případnému zranění. 7. Při sjezdu z kopce nezapomeňte zváţit své lyţařské dovednosti, dodrţujte bezpečnou vzdálenost od ostatních lyţařů, v nepřehledném terénu se pohybujte se zvýšenou opatrností, lyţař jedoucí vpředu má ve sjezdu přednost. 8. Zastavíte-li nebo spadnete, uvolněte hned stopu ostatním. 9. Ocitnete-li se při nehodě někoho jiného, poskytněte mu dle svých schopností první pomoc. 10. Nebruslete ve stopách určených pro klasický způsob. 11. Ve stopě dodrţuje bezpečnou vzdálenost od ostatních. 12. Na lyţařské tratě nevoďte psy! Těţko předvídatelné chování zvířat můţe být velmi nebezpečné pro lyţaře ve stopě i pro vaše čtyřnohé přátele samotné. Podle lesního zákona smějí psi do lesa pouze na vodítku. Zcela nepřípustné je nechat se ve stopě táhnout psy na řemenu. 13. Pohybujte se pouze na vyznačených trasách, jsou koncipovány tak, aby byli spokojeni sportovci i turisté. Opuštěním trasy do lesa nebo na paseky můţete poničit porosty v přísně chráněných krajinných územích. 14. Ve stopách se pohybujte jen s připnutými lyţemi. Pěší chodci volte jinou cestu, není-li zbytí, pohybujte se mimo upravenou trasu, pošlapaná stopa velmi znepříjemní cestu všem lyţařům. 15. Na trase i v okolí udrţujte pořádek, pro sebe i pro ostatní. [7]

27

2.2 Poutní místa 2.2.1 Co je to pouť Pouť je cesta nebo hledání s velkým mravním a duchovním významem. Obvykle se jedná o cestu do svatyně nebo jiného místa, které má význam pro věřící, i kdyţ někdy to můţe být pouze metaforická cesta k vlastní víře. Mnoho náboţenství přikládá duchovní význam nejrůznějším místům, u kterých důvodem vzniku bývaly zpravidla zázraky, které se v místě odehrály, a o kterých se tradovalo mezi lidmi. Návštěvou poutního místa chtěli lidé poděkovat Bohu, či světci za tento zázrak (např. uzdravení) nebo ho naopak o nějaký zázrak poprosit. V některých případech chtěli lidé skrze namáhavou cestu provést pokání či obětovat tuto námahu Bohu. Poutě jsou běţné v řadě náboţenství, např. v křesťanství a islámu, kde je pouť do Mekky, přímo jednou z náboţenských povinností muslima a jedním z tzv. Pěti sloupů islámu. [24]

2.2.2 Historie poutnictví Během středověku se křesťanské poutě staly velmi běţnou záleţitostí, zvláště pro ty, kteří si mohli dovolit na určitou dobu opustit svůj kaţdodenní ţivot. Samozřejmě, ţe tou největší poutí, kterou mohl Křesťan podniknout, byla cesta do Svaté země (Izraele), avšak vydat se na tak dalekou cestu za hranice Evropy byl v té době téměř nadlidský výkon. Tato pouť trvala několik let, které musel člověk obětovat ze svého osobního ţivota. Navíc ho pouť stála mnoho peněz a představovala značné nebezpečí. Cesty a silnice byly v té době plné banditů připravených okrást a zabít kaţdého, koho potkali. Mnoho poutníků bylo během cesty zraněno nebo zabito. Kdyţ se poutník vrátil domů, přes veškeré nástrahy čekajících na takto dlouhé cestě, věděl, ţe se mu dostalo mnoho milosti. Často bylo důvodem pouti pokání za těţký hřích. Poutník musel po cestě mnoho strádat. Ve svém svědomí byl nucen chodit bosý v roztrhaném oblečení a nikde neutrácet více, neţ za jednu noc. Kromě toho ţebral během cesty o jídlo. To rozhodně nemá nic společného s dnešní podobou poutí, kdy máme k dopravě k dispozici letadla, ubytování v klimatizovaných hotelech a k jídlu místní speciality. Pro lidi dnešní doby se taková pouť zdá jako příliš krutý trest.

28

Písemné doklady se zmiňují o prvních křesťanských poutích jiţ v roce 333 do Bordeaux. Tyto doklady jsou první, které obsahují podrobné popisy trasy a národů ţijících podél tras. Nedostatků a slabostí lidské povahy začali zneuţívat bezohlední plánovači skupinových cest, kteří podváděli své klienty. Snaţili se je přesvědčit, ţe dokončení cesty do Svaté země je jediná moţnost, jak zachránit svojí duši. Později v době renesance Erasmus ironicky poukázal na to, ţe vykonání cesty do Svaté země je pouze způsob, jak uniknout od svých kaţdodenních povinností. [25]

2.2.3 Vznik poutních míst U zrodu evropské i naší národní kultury stálo křesťanství. Na tomto faktu se shodneme jistě všichni bez ohledu na to, zda jsme věřící, či ateisté. Právě křesťanství utvářelo architekturu gotických katedrál i tisíců barokních kostelů a kaplí, které se staly neodmyslitelnou součástí naší krajiny. Poutní místa jsou více neţ pokladnicemi umění a jedinečnými architektonickými skvosty, jsou místy s duchovní historií, která je známa především lidem, kteří sem přicházejí jako poutníci s pokornou vírou. Ale i obyčejný návštěvník si zde můţe odpočinout od problémů všedních dní a můţe cítit tu atmosféru a klid, které z těchto místo přímo vyvěrají. Zajímavé je, ţe tato místa často vznikla ještě v době předkřesťanské, takţe lidé zřejmě cítili zvláštní sílu těchto míst jiţ dávno předtím. Vedle poutních míst se stoletou tradicí vznikala i řada míst nových. Většinou byla zasvěcena Panně Marii a spojena s legendou o zázračném uzdravení či záchraně z nebezpečí a ohroţení ţivota. (2)

29

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Charakteristika oblasti Vysočina Uţ z názvu správního celku Vysočina je patrné, ţe se kraj rozkládá na podstatné části Českomoravské vrchoviny, vyvýšené zvlněné krajiny na pomezí obou historických zemí České republiky. Původní neprostupný prales se díky úsilí mnoha generací podařilo zkultivovat v harmonickou krajinu s mnoţstvím lesů, hájků, polí a luk, pastvin i řadou rybníků. Zřejmě z tohoto důvodu se Vysočina řadí k oblastem s nejzdravějším ţivotním prostředím. Krajina proměnlivá v jednotlivých ročních obdobích je okouzlující v létě, i v zimě, kdy ledové vánice dokáţou zakrýt vše kolem bílými závějemi sněhu. Vyznavači zimních sportů si při vyslovení pojmu Vysočina okamţitě vybaví perfektně upravené běţecké trasy a světově proslavený závod Zlatá lyţe. Vysočina je přímo předurčena k aktivnímu odpočinku. Nabízí přírodní koupaliště a rybníky, vodní nádrţe, kryté i venkovní bazény. Zdejší krásná příroda je protkaná stovkami kilometrů značených turistických a cykloturistických tras, které vás provedou jak romantickou přírodou, tak historickými místy s řadou památek. Přes 514 tisíc obyvatel kraje má dnes svůj domov v některém z více neţ tisíce sídel, propojených bohatou sítí silnic. (7) Pro Vysočinu jsou charakteristické malé vesnice nepříliš vzdálené od místního centra, jímţ bývá klidné malé město se třemi aţ deseti tisíci obyvatel. Pouze ve čtyřech městech ţije více neţ dvacet tisíc obyvatel a nejlidnatější je padesátitisícová krajská metropole Jihlava. Kraj o rozloze bezmála 6 800 km2 leţí v dopravním i populačním středu země a prochází jím hlavní dopravní tepna České republiky dálnice D1. Díky strategické poloze soustředili zahraniční investoři na Vysočině své výrobní kapacity i výzkum a vývoj. (7) Historie zanechala na vysočině mnoţství památek, z nichţ tři (historické centrum Telče, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Ţďáru nad Sázavou a ţidovské město a bazilika sv. Prokopa v Třebíči) jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, coţ je nejvíce ze všech českých krajů. Přírodní bohatství kraje tvoří chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy, Ţelezné hory, národní přírodní rezervace Mohelenská Hadcová step, Velký Špičák a četné přírodní 30

rezervace. Vysočinu lze označit za ostrov zachovaného zdravého ţivotního prostředí mezi třemi aglomeracemi – praţskou, brněnskou a vídeňskou. I díky tomu se jako první z krajů České republiky stala členem organizace zdravých měst a regionů a lidé ţijící na Vysočině patří podle statistik k nejzdravějším v České republice.

3.2 Dotazníkový průzkum Dotazníkový průzkum jsem vedla v průběhu měsíců února a března 2012. Během této doby jsem získala celkem 49 respondentů. Dotazník byl určený pro respondenty z Humpolce a jeho okolí. Zvolila jsem elektronickou formu na portálu vyplnto.cz, přičemţ jsem dotazník rozeslala pouze lidem, o kterých vím, ţe v této lokalitě bydlí, nebo jí alespoň dobře znají. Celkem se dotazník skládal z deseti otázek. Celý výzkum měl anonymní charakter a výsledky byly následně pouţity pro zpracování běţeckých tras na Humpolecku. Jiţ v první otázkou jsem zjistila, zda se respondenti věnují běhu na lyţích alespoň rekreačně, pokud zvolili odpověď - vůbec, pak byl dotazník automaticky ukončen. Většina otázek byla uzavřeného charakteru, kde respondenti museli zvolit právě jednu z připravených odpovědí. Pouze u otázky č. 6 se jednalo o otevřenou variantu otázky, kde respondenti mohli psát text dle vlastního uváţení. A při odpovídání na otázku č. 8 mohli zvolit více neţ jednu odpověď. Výsledky průzkumu, které povaţuji za nejdůleţitější, jsou uvedeny a popsány v následující kapitole. Ostatní grafy s přesnou podobou dotazníku uvádím jiţ jen jako přílohu.

31

3.2.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku 

Graf č. 1 k otázce „Jak často se věnujete běhu na lyţích (v případě vhodných sněhových podmínek)?“

Frekvence provozování lyžařské turistiky 15%

3x - 5x za zimu 15% 50%

2x - 4x za měsíc 1x - 2x za zimu 2x a častěji za týden

20%

Přesně polovina oslovených respondentů se lyţařské turistice věnuje 3x – 5x za zimu, avšak 15% dotazovaných provozuje tento sport 2x a častěji za týden, coţ je velmi často. 

Graf č. 2 k otázce „Jaká délka trasy je pro vás ideální?“

Upřednostňovaná délka trasy 10%

17,50%

42,50%

5 - 10 km 11 - 20 km do 5 km 20 km a více

30%

Přes 40% respondentů uvedlo jako ideální délku trasy 5 – 10 km, 30% dává přednost trasám o délce 11 – 20 km. Jen velmi málo dotázaných upřednostňuje trasy kratší neţ 5 km a naopak trasy delší neţ 20 km. S ohledem na tyto výsledky jsem do navrhovaných 32

tras zahrnula trasy s délkou kolem deseti kilometrů. Nezapomínala jsem ani na náročnější jedince a vytvořila jsem i trasy delšího charakteru, které jsou vhodné taktéţ pro méně zdatné sportovce, kteří mohou vyuţít dopravy linkovými autobusy například při cestě zpět. 

Graf č. 3 k otázce „Nabídka upravených běţeckých tras v okolí mého bydliště je uspokojující“

Reakce na tvrzení 20%

15%

souhlasím spíše souhlasím nevím

15%

spíše nesouhlasím 50%

Celkem 65% reagovalo na toto tvrzení souhlasem. Navzdory tomu však velký počet respondentů dokázalo v další otázce „Ve které lokalitě v okolí Humpolce postrádáte upravenou trasu?“ jmenovat hned několik míst, kde by uvítali vznik upravené trasy. Na základě těchto reakcí jsem se při tvorbě tras zaměřila právě na místa, kde upravené trasy respondenti postrádají nejvíce.

33



Graf č. 4 k otázce „Jak daleko byste byli ochotni cestovat za upravenou trasu pro běh na lyţích?“

Maximální délka cesty za trasou pro běh na lyžích 17,50% 32,50%

5 -10 km do 5 km 11 - 20 km

22,50%

21 km a více

27,50%

Z těchto odpovědí vyplívá, ţe více jak polovina dotázaných by dala přednost trase, která by se nacházela maximálně 10 km od místa jejich bydliště. 40% by bylo ochotno cestovat 20 km a někteří i dále. Vzhledem k těmto výsledkům jsem utvořila trasy, které začínají přímo v Humpolci, nebo je nutné za nimi cestovat do 15 km. 

Graf č. 5 k otázce „Líbí se vám, kdyţ jsou na trase zajímavá místa (například historické budovy, studánky apod.)?

Upřednostňování tras se zajímavými místy

5%

ano ne

95%

34

Není ţádným překvapením, ţe téměř kaţdý by na trase uvítal zajímavé místo, u kterého by se mohl zastavit a prohlédnout si ho. Kromě sportovního vyţití můţe taková trasa nabídnout i kulturní záţitek, který je jistě zajímavým zpestřením při běţně monotónním běţkování. Během procházení tras, které jsem vytvořila, se účastníci mohou kochat krásami poutních míst a to především v podobě kostelů a klášterů. 

Graf č. 6 k otázce „Které z těchto poutních míst byste na trase nejvíce uvítali?“

Upřednostňované poutní místo 60,00%

52,50%

50,00%

45% 40%

40,00%

32,50%

30,00% 20,00% 7,50%

10,00% 0,00% Klášter v Želivě

Podlipnické kostely (Loukov, Dolní Město, Řečice)

Zahrádka u Ledče nad Sázavou

Kostel Křemešník

Světlá nad Sázavou

Tato otázka měla za úkol zjistit, kam by se respondenti nejraději podívali. Kromě nabízených poutních míst mohli dotazovaní napsat i vlastní odpověď. Této moţnosti však nikdo nevyuţil. Nejoblíbenějším místem se stal klášter v Ţelivě, za ním se umístili podlipnické kostely a Zahrádka u Ledče nad Sázavou. S přihlédnutím na tyto výsledky jsem vytvořila návrhy čtyř tras pro lyţařskou turistiku, které povedou čtyřmi nejţádanějšími poutními místy.

35

3.3 Charakteristika vybrané oblasti ‐ Humpolecko Humpolec je město v kraji Vysočina situované jihovýchodně od Prahy přibliţně v polovině cesty po dálnici D1 mezi Brnem a Prahou. Jeho vznik ve 12. století souvisel se starou zemskou stezkou, jeţ spojovala nedaleký starobylý klášter Ţeliv s Prahou a Moravou. Statut města získal přibliţně o sto let později. V Humpolci se narodil antropolog Aleš Hrdlička, spisovatel a překladatel Jan Zábrana a undergroundový spisovatel a antikomunista Ivan Martin Jirous. V nedaleké obci Kaliště se narodil skladatel Gustav Mahler. Humpolec je druhé největší město na Pelhřimovsku rozkládající se na rozloze 3 993 ha, nadmořská výška se pohybuje kolem 550 m. n. m., přičemţ okolní kopce dosahují výšky téměř 650 m n. m. Počet obyvatel je 11 000. V okolí města vede celá řada značených turistických tras. Na území města se křiţují dvě cyklistické lokální trasy. Humpolec nabízí i několik značených lyţařských tras. Mezi významné pamětihodnosti města patří např.: farní kostel svatého Mikuláše, hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého, ţidovský hřbitov, synagoga a pamětní deska nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi.

36

3.4 Zpracování tras 3.4.1 Trasa č. 1 – Ţelivský klášter Humpolec – Hněvkovice – Valcha – Ţeliv – Mokřiny – Hráz vodní nádrţe Sedlice – Kletečná – Vystrkov - Humpolec Začátek trasy: Za městem Humpolec Délka trasy: 32 km Přístup na trasu Vzhledem k tomu, ţe trasa začíná přímo na okraji města Humpolec, je její dostupnost velmi dobrá hlavně pro místní běţkaře. Trasa je dobře vyuţitelná i pro obyvatele přilehlých obcí, kterými jsou Hněvkovice, Ţeliv, Kletečná a Vystrkov. Občerstvení na trase Obec Ţeliv disponuje hned dvěma restauracemi. Občerstvení však bohuţel není k dispozici nikde jinde na trase. Grafické znázornění trasy

Obr. 19: Mapa trasy Ţelivský klášter

37

Popis trasy Trasa má charakter uzavřeného okruhu. Start okruhu je na konci města Humpolec směrem na vesnici Hněvkovice. Stopa je vedena do kopce po loukách. Za obcí Hněvkovice se trasa stáčí doprava a pokračuje po lesních a polních cestách kolem chatové osady na Valše, dále podél potoka aţ do obce Ţeliv, kde se nachází Ţelivský klášter. Cesta zpátky vede kolem kaple sv. Haštala s pramenem, která stojí ve stejnojmenné vsi, dále po polní cestě aţ na rozcestí, kde odbočíme vlevo. Následuje přechod silnice vedoucí do obce Sedlice. Hned v místě navazuje lesní cesta vedoucí aţ k vodní nádrţi Sedlice, kde stojí za vidění místní hráz, přes kterou je třeba přejít na druhou stranu nádrţe. Trasa pokračuje po málo frekventované asfaltové komunikaci do nevelké obce Šimonice. Odtud vede polní cesta kolem ubytovacího zařízení Lenka aţ do Kletečné a odsud stopa pokračuje do Smrdova, kde se stáčí doleva a pokračuje aţ do obce Vystrkov, kde je konec této trasy. Odtud se dá dojít pěšky do Humpolce, nebo lze vyuţít linkového autobusového spoje. Pro méně zdatné sportovce lze trasu zkrátit přibliţně na polovinu tím, ţe ji vyuţijeme buď pouze z Humpolce do Ţeliva, nebo opačně. Místopis Klášter v Ţelivě Pozoruhodně zachovalý komplex kláštera v Ţelivě byl zaloţen jiţ v roce 1139 praţským biskupem Otou spolu s českým kníţetem Soběslavem a jeho manţelkou Adlétou. Klášter byl určen řádu benediktinů, kteří sem přišli z nedalekého opatství na Sázavě. Avšak o deset let později r. 1148 museli uvolnit místo premonstrátům. Osudy premonstrátského kláštera byly spletité a komplikované. Období hospodářského rozkvětu střídaly ničivé poţáry, navíc se několikrát zdejší mniši dostali do nepřízně vládců. Poprvé se tak stalo v roce 1467, kdy jim klášter zkonfiskoval král Jiří z Poděbrad. Trvalo dlouhých 156 let, neţ se sem opět mohli vrátit. Po velkém poţáru v roce 1712 byl kostel a klášter přestavěn v barokním slohu. Během josefínských reforem měl být zrušen, ale nakonec zůstal přece jen zachován. Za druhé světové války většinu klášterních budov zabrali němečtí okupanti a sedm řeholníků bylo uvězněno; dva z nich zahynuli v Terezíně. Slibně se vyvíjejícím poválečná obnova kláštera byla násilně přerušena v roce 1950. Klášter obsadili příslušníci SNB a mniši byli odvezeni do Broumova. Nedlouho poté byl ţelivský klášter přeměněn na internační tábor, kterým 38

prošlo téměř pět set duchovních nepohodlných tehdejšímu reţimu. Později sem byla přesunuta psychiatrická léčebna z Havlíčkova Brodu. Premonstráti se do Ţeliva vrátili v roce 1991. Jejich návrat přinesl nejen obnovu duchovního významu místa, ale umoţnil zde i rozvoj turistiky. Řeholníci obnovili i vaření piva v klášterním pivovaru a nabízejí moţnost ubytování a prohlídky historických částí areálu. Umělecky nejcennější částí rozsáhlého areálu je kostel Narození Panny Marie. Jeho přestavba z let 1713 aţ 1720 ve stylu barokní gotiky je dílem Jana Blaţeje Santiniho. Pro díla tohoto architekta je typické, ţe jeho stavby jsou plné symboliky. Nejinak je tomu v Ţelivě. Do přízemí, které představuje sféru lidského ţivota, se světlo prodírá tlumeno tribunami a visutými konzolami umístěnými v obloucích arkád. Harmonické propojení prostoru a světla podtrhuje hodnotné vnitřní vybavení kostela. V přilehlém konventu můţete obdivovat malířskou a štukovou výzdobu sakristie, kapitulní síně, refektáře a knihovny. (7)

Obr. 20: Ţelivský klášter [12]

Obr. 21: Interiér Ţelivského kláštera [20]

39

Kaple sv. Haštala s pramenem Barokní kaple z roku 1728, v níţ se nachází studánka, je zasvěcená sv. Haštalovi. Interiér kaple je zdobený drobnými obrázky a na kopuli vymalovaným naivistickým výjevem z legendy o třetím ţelivském opatu Haštalovi a o zázračném vytrysknutí pramene. Traduje se, ţe voda ze studánky dokáţe léčit oční neduhy. [30]

Obr. 22: Kaple sv. Haštala [30]

Obr.: 23: Interiér kaple sv. Haštala [30]

Vodní nádrţ Sedlice Na toku řeky Ţelivky byla postavena jedna z nejstarších přehrad na území ČR. Stavba byla dokončena v roce 1927. Vodní nádrţ najdeme nedaleko obce Sedlice za soutokem Hejlovky s Hejnickým potokem. Zděná hráz přehrady je 11 metrů vysoká a v koruně 118 metrů dlouhá. Jezero vzniklé za hrází má plochu 40,5 ha a dosahuje hloubky aţ 15 metrů. Maximální objem zadrţované vody je 2,3 mil. metrů krychlových. Prioritně VN Sedlice plní funkci představné nádrţe VD Švihov a vyuţití VN Sedlice k rekreaci, vodním sportům a sportovnímu rybolovu je podřízeno jeho hlavnímu účelu. Okolní lesy lákají k pěším výletům a jsou rájem houbařů. Filmové záběry hráze VN Sedlice byly vyuţity reţisérem Davidem Ondříčkem ve filmu Jedna ruka netleská. [28]

Obr. 24: Sedlická přehrada [27]

Obr. 25: Sedlická přehrada [29] 40

3.4.2 Trasa 2 - Podlipnické kostely Řečice – Bystrá – Křepiny – Loukov – Dolní Město – Kamenná trouba Délka trasy: 11 km Začátek trasy: Autobusová zastávka Kamenná trouba Přístup na trasu Obyvatelé Humpolce mohou vyuţít autobusového spojení přímo na autobusovou zastávku Kamenná trouba, nebo zastávku Dolní Město v případě zvolení opačného směru trasy. Další moţností je doprava vlastním automobilem, kdy je parkování moţné v obci Řečice. Dále je trasa dobře přístupná pro obyvatele jednotlivých obcí Řečice, Bystrá, Křepiny a Dolní Město. Trasa končí buď v obci Dolní Město, odkud jezdí pravidelná autobusová linka, nebo se můţeme pokračovat na místo startu. Občerstvení na trase V obci Dolní Město je k dispozici hostinec U Muchů, který má otevřeno denně a nachází se blízko kostela sv. Jiří. Grafické znázornění trasy

Obr. 26: Mapa trasy Podlipnické kostely

41

Popis trasy Tato trasa je určena pro méně zdatně běţkaře, nebo pro rodiny s dětmi, protoţe její náročnost a délka je velmi malá. Nástupní místo na tento okruh je v blízkosti autobusové zastávky Dolní Město/Kamenná trouba. Odtud vede trasa po méně frekventované komunikaci do obce Řečice, která se pyšní prvním z podlipnických kostelů – kostelem sv. Jiří. Dále trasa pokračuje po neudrţované silnici do obce Bystrá. Z Bystré pokračuje mírným stoupáním do obce Křepiny, kolem místní kapličky. Trasa prochází aţ na konec obce, kde se napojuje na polní cestu. Po této cestě pokračuje aţ do jiţ zaniklé vsi Loukov, kde se nachází druhý z podlipnických kostelů – kostel sv. Markéty. Okruh vede dále podél komunikace do obce Dolní město, kde stojí poslední z podlipnických kostelů – kostel sv. Martina. Místopis Kostel sv. Jiří v Řečici Na nejvyšším vrcholu obce Řečice, obklopen hřbitovem, stojí kostel sv. Jiří. První písemná zmínka o tomto kostelu pochází z roku 1352 a to z rejstříků papeţských desátků. Kostel je vzácným případem dochované lidové gotické stavby, která je vymalována malbami poněkud rustikálního charakteru. Tyto malby byly objeveny při rekonstrukci v roce 1940 a jejich vznik se datuje do 3. čtvrtiny 14. století. Mimo jiné jsou na malbách vyobrazeny výjevy sv. Jiřího bojujícího s drakem, mučení světce na rumpálu, sv. Kryštof, Smrt a Nanebevstoupení Panny Marie, dvanáct apoštolů, Poslední soud, dva světci s pilou a kříţem aj. Obdélná loď kostela, vystavěná z lomového kamene, je plochostropá, na niţ navazuje uţší, příčně protáhlé presbyterium s ţebrovou kříţovou klenbou. K severní stěně presbyteria přiléhá valeně zaklenutá sakristie. V severozápadním rohu hřbitova, snad na místě někdejšího opevnění, stojí poněkud neobvykle umístěná zvonice se zděným přízemím a dřevěným patrem se vzpěradlovou konstrukcí a dlátkovou střechou. Pochází pravděpodobně z 3. čtvrtiny 14. století, a tím se řadí k nejstarším zachovaným u nás. (1), [14]

42

Obr. 27: Zvonice [15]

Obr. 28: Kostel sv. Jiří [15]

Kaplička v Křepinách Výstavba probíhala v letech 2002-2005. Vysvěcení kaple se uskutečnilo 15. srpna 2005 a vysvětil jí biskup královehradecký Mons. Th. Karel Otčenášek PaeDr.h.c. Kaple je zasvěcena svatému Jean Marie Wianney, ţijícímu v letech 1786-1859. Je novodobě řešená s elektricky ovládaným zvonem, který pochází ze staré kapličky. Před kaplí stojí velký kamenný kříţ datovaný rokem 1825. [27]

Obr. 29: Kaplička v Křepinách [26]

Kostel sv. Markéty v Loukově V jiţ zaniklé vsi Loukov se mezi poli a loukami tyčí dominanta oblasti, kterou je bezesporu gotický kostel svaté Markéty. Kostel stojí uprostřed hřbitova, který je obklopen původní kamennou zídkou s ţulovými stříškami místní provenience. První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1352 z rejstříků papeţských desátků, stejně tak jako u kostela sv. Jiří v Řečici. Původní stavba vznikla před první polovinou 14. 43

století, i kdyţ existence starší stavby na stejném místě se nevylučuje. Teprve ve druhé polovině 17. Století byla ke kostelu přistavěna věţ čtvercového půdorysu a barokní kupolí. V roce 1941 byly v kostele objeveny nástěnné malby s náboţenskou tématikou z konce 14. století, které mají poměrně vysokou uměleckou úroveň. Jsou na nich vyobrazeni sv. Matěj, sv. Kryštof a námět s Oplakáváním Krista. Dále je zde několik nad sebou řazených pásů s výjevy ukřiţování Jeţíše Krista, Poslední večeře Páně, Piety a oběti Kaina a Ábela. Opět zde nalézáme boj svatého Jiřího s Drakem. Samozřejmě zde nechybí scény z legendy titulární světice sv. Markéty. V roce 2008 zde byly dokončeny významné fáze rekonstrukce – fasády a střech. Kostel je zapsaný ve státním seznamu nemovitých kulturních památek. [17], [14], [16]

Obr. 30: Kostel sv. Markéty v Lukově [16]

Obr. 31: Kostel sv. Markéty v Loukově [16]

Kostel sv. Martina v Dolním Městě První zmínky o kostele nacházíme v rejstřících papeţského desátku z roku 1352. Pravděpodobné datum vzniku kostela je po roce 1300. Původně byl kostel zasvěcen sv. Janu a jeho nynější patrocinium sv. Martina se poprvé objevuje aţ v roce 1653. Kostel byl renesančně a později barokně upravován. Poslední zásahy do stavby pocházejí z doby okolo roku 1800. V kostele se částečně dochovaly nástěnné malby, které pravděpodobně pocházejí z první poloviny 14. století. Na klenbě presbyteria jsou symboly čtyř evangelistů a andělé nesoucí mandorlu s ţehnajícím Kristem, trůnícím na duze. Pod ním na východní stěně klečí coby přímluvci Panna Maria a sv. Jan Křtitel. Ve špaletě východního okna se nachází dvojice troubících andělů Posledního Soudu. Pod Pannou Marií a sv. Janem se na východní stěně zachoval pás s iluzivní arkádou, ve které stojí řada evangelistů a apoštolů a jeţ pokrývá i část stěny východní. Severní stěnu pokrývaly pašijové výjevy, které se však do dnešních dob dochovaly pouze 44

fragmentárně. Významnou sloţku maleb v presbytáři a na vítězném oblouku tvoří stylizovaná ornamentika, převáţně vegetabilního charakteru. V lodi se uchovala pouze poškozená kompozice při vítězném oblouku na východní stěně vpravo. Tvoří ji dva pásy, z nichţ horní vyplňuje scéna Boje sv. Jiří s drakem a dolní pak pozoruhodná figurální scéna, na které nejnovější literatura spatřuje kromě zcela evidentní postavy sv. Václava také moţný alegorický výjev s Janem Lucemburským

a

Eliškou

Přemyslovnou.

Tato

interpretace

je

však

pouze

hypotetická.[14]

Obr. 32: Kostel sv. Martina v Dolním Městě [18]

Obr. 33: Interiér kostela sv. Martina [18]

45

3.4.3 Trasa č. 3 - Zahrádka u Ledče nad Sázavou Humpolec – Brunka – Háj – Kaliště – rozcestí Podivice - Zahrádka – rybník Pařez – Proseč – Humpolecké Hadiny - Humpolec Délka trasy: 42 km Začátek trasy: Za městem Humpolec Přístup na trasu Trasa je dobře přístupná z Humpolce a také z přilehlých obcí, kterými jsou hlavně Brunka, Kaliště a Proseč. Občerstvení na trase V obci Kaliště je k dispozici místní hostinec v rodném domě Gustava Mahlera. Grafické znázornění trasy

Obr. 34: Mapa trasy Zahrádka u Ledče nad Sázavou

Popis trasy Trasa je vedena jako okruh, kde start i cíl je v Humpolci. Za městem se vydáme směrem na Kaliště podél málo frekventovaného tahu aţ do obce Brunka. Za touto obcí zahneme doleva kolem rybníku Peruš a pokračujeme aţ na lesní cestu, po které dojdeme na rozcestí, kde se dáme doprava a dostaneme se tak do nevelké vesnice Háj. Projdeme vsí a napojíme se na polní cestu, která vede přímo do obce Kaliště, kde se nachází rodný 46

dům Gustava Mahlera. Odtud pokračujeme po louce podél silnice vedoucí do Podivic stále rovně. Za odbočkou na Podivice se cesta stáčí prudce doleva a následně také doprava. Pokračujeme rovně, kde se napojíme na polní cestu, po které však půjdeme pouze asi 400 m. Poté se budeme drţet silnice, která vede aţ do Zahrádky, kde stojí Kostel sv. Víta. Na cestě zpátky se zpočátku asi 1 km drţíme stejné cesty jako při cestě ke kostelu. Tam, kde se silnice bude prudce stáčet doprava, odbočíme na polní cestu, kde se budeme drţet stále rovně, kolem boţích muk. Cesta zde povede mírně z kopce. Stále pokračujeme po polní cestě a na rozcestích se drţíme stále vpravo. Aţ na křiţovatce tvaru T se napojíme na červenou turistickou značku a zahneme doprava. Poté máme cestu usnadněnou tím, ţe se stačí drţet turistického značení, pomocí kterého dojdeme aţ zpátky do Humpolce. Po cestě nás však ještě čeká zajímavost v podobě středověké tvrze v Proseči. Tato trasa patří k těm náročnějším, hlavně co se týká její délky. Avšak není problém ve kterékoliv obci vyuţít pravidelné autobusové linky. Místopis Rodný dům Gustava Mahlera Původně zájezdní hostinec, v němţ se světoznámý dirigent a hudební skladatel Gustav Mahler narodil, byl koncem devadesátých let minulého století rekonstruován. Dobová restaurace je doplněna nově vybudovaným hudebním sálem, v němţ se konají koncerty a mezinárodní mistrovské kursy zpěvu, klavíru a interpretace soudobé hudby. K dispozici jsou upomínkové předměty, broţury s rodokmenem a výstava českých reálií v ţivotě Gustava Mahlera. Návštěvu expoziční části je nutné předem objednat. [31]

Obr. 35: Rodný dům G. Mahlera [31]

Obr. 36: Rodný dům G. Mahlera [31]

47

Kostel sv. Víta v Zahrádce u Ledče nad Sázavou Na tomto místě na vás okamţitě dýchne jakási tajemná atmosféra a překvapující ticho. Na břehu vodní nádrţe stojí osamocený kostel sv. Víta. Tam, kde kdysi bývalo ţivé městečko, se dnes rozprostírá pouze tichá vodní hladina. Kostel sv. Víta připomíná více neţ 700letou existenci městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, která musela v roce 1976 ustoupit budování přehradní nádrţe na řece Ţelivce, která nyní zásobuje pitnou vodou Prahu a část středočeského kraje. Původně románský kostel byl postaven po roce 1219, kdy byla obec v drţení Vyšehradské královské kapituly. Největší kulturně historickou hodnotu mají nástěnné malby z let 1340-1390, které jsou pravděpodobně jedním z mála dochovaných vyobrazení genealogie českého vládnoucího kníţecího rodu Přemyslovců. Na základě průzkumů provedených v letech 1975 - 1977 bylo rozhodnuto o jeho zachování a vyuţití jako památníku zátopové oblasti. Od roku 2001 se v kostele 2x ročně konají setkání rodáků a přátel zaniklého městečka pořádané občanským sdruţením Přátelé Zahrádky za svolení Národního památkového ústavu zastupujícího stát, který je vlastníkem kostela a Povodí Vltavy, které obhospodařuje vodárenskou nádrţ. [23]

Obr. 37: Kostel sv. Víta [22]

Obr. 38: Kostel sv. Víta [22]

48

4 Závěr Tato práce byla vytvořena s cílem navrhnout několik tras, které by byly realizovatelné v praxi. Byl vytvořen dotazník za účelem zjištění preferencí respondentů, který poslouţil jako podklad pro vytvoření tří tras pro lyţařskou turistiku. Vzhledem k tomu, ţe jsem si jako lokalitu pro umístění tras vybrala Humpolecko, oslovenými respondenty byli lidé z Humpolce a jeho okolí. V teoretické části jsem se věnovala charakteristice lyţařské turistiky, vybavení lyţaře, běţeckým způsobům a vzniku poutních míst. Úkolem praktické části bylo vyhodnocení dotazníků, vytvoření návrhů tras pro lyţařskou turistiku a ověření průchodnosti tras v praxi. Trasy byly navrţeny tak, aby uspokojily poţadavky všech úrovní běţkařů. Jsou mezi nimi krátké s nízkou náročností pro méně zdatné sportovce a rodiny s dětmi, ale také dlouhé pro náročnější jedince. Na kaţdé trase se nachází alespoň jedno poutní místo, které zvyšuje atraktivitu těchto tras. Při ověřování průchodnosti navrţených tras jsem byla mile překvapena, ţe jsem nikde nenarazila na závaţnější překáţku, která by se nadala později odstranit. Práce by měla poslouţit jako inspirace nebo dokonce návod pro skutečnou realizaci a udrţování těchto tras.

49

Pouţité zdroje Kniţní zdroje (1) DAVID, P.; SOUKUP V.: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2002, 308 s. ISBN 80-701-1708-7 (2) DVOŘÁČEK, P.; HANZLÍKOVÁ I.: 60 poutních míst do kapsy. Praha: Levné knihy KMa, 2004. ISBN 80-730-9222-0 (3) DVOŘÁK, F.: Běh na lyžích. Praha: Olympia, 1992. ISBN 27-001-92 (4) CHOVANEC, F.; POTMĚŠIL J.; JAVORSKÝ M.: Běh na lyžích. Praha: Olympia, 1979. ISBN 27-037-79 (5) PŘÍBRAMSKÝ, M.: Lyžování: základní lyžařská průprava, alpské lyžování, carving. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 120 s. ISBN 80-716-9786-9 (6) SOUMAR, L.; BOLEK E.: Běh na lyžích: výbava, technická průprava, klasika, bruslení. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 130 s. ISBN 80-247-0015-8 (7) URBAN, V.: Kam na Vysočině. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010, 142 s. ISBN 978-802-5129-517 Internetové zdroje [1] Sdruţení obcí Vysočiny: Vysočina na dlani. Sdružení obcí Vysočiny [online]. Jihlava, 2006 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://app.vpapel.net/vpapel/catalogos/ObceVysociny/index.htm [2] Jak namazat lyţe. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.videotelefon.cz/sk_semily/mazanilyzi.htm [3] Mazání lyţí pro klasický způsob. ONDRÁČEK, Jan a Sylva HŘEBÍČKOVÁ. Metodika běžeckého lyžování [online]. 2011, 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/js11/lyzovani/web/pages/mv_12mazaniklasicky.html [4] Kalimera: Průvodce světem cestování a vybavení. POKORNÝ, Jiří. Kalimera [online]. 2005 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.kalimera.cz/spravny_vyber_bezeckych_lyzi.html [5] Historie lyţování. Běh na lyžích [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://pf.ujep.cz/~nosek/bezky/historie.html [6] Charakteristika běhu na lyţích. KORVAS, Pavel. Volný způsob běhu na lyžích [online]. Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/lyze/web/pages/charakter.html

50

[7] Zásady chování v běţecké lyţařské stopě. Oranžovou stopou Blanským lesem [online]. [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.lyzovaniklet.cz/chovani-bezeckastopa [8] Turistické značení v České republice. T.K. Průzkumník: Kolínský dětský tábornický klub ČTU [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.pruzkumnik.cz/praxe/turistika/ [9] Technika jízdy na běţeckých lyţích. ONDRÁČEK, Jan a Sylva HŘEBÍČKOVÁ. Metodika běžeckého lyžování [online]. 2011 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/js11/lyzovani/web/pages/technika.html#klasicka [10] Běţecké vázání NNN R3 Classic Rottefella. Denali sport [online]. [cit. 2012-0308]. Dostupné z: http://www.denalisport.cz/product/bezecke-vazani-nnn-r3-classicrottefella:432/ [11] Ostatní NN 75 mm bílé. Nakupuj com [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.nakupuj.com/vazani-na-bezky-ostatni-nn-75-mm-bile/z225111/ [12] Klášter Ţeliv. Výletník: Trasy-Mapy-Ubytování [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.vyletnik.cz/mistopisny-rejstrik/ceskomoravskavrchovina/pelhrimovsko/5754-klaster_zeliv/ [13] Turistický portál: Klášter Ţeliv, národní kulturní památka. Klášter Želiv [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://zeliv.eu/turisticky-portal/zakladni-historie/ [14] Gotické kostely pod hradem Lipnicí. Občanské sdružení Přátelé podlipnických kostelů [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.kostelniduch.net23.net/kostely.html#martin [15] Kostel svatého Jiří v Řečici. Plačkov u Humpolce a okolí [online]. [cit. 2012-0319]. Dostupné z: http://pechacpetr.blog.cz/0706/kostel-svateho-jiri-v-recici [16] Kostel svaté Markéty v Loukově: Gotické kostely pod hradem Lipnicí [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.arthas69.ic.cz/index1%2818%29.html [17] Kostel svaté Markéty. Dvůr Loukov: V souladu s přírodou [online]. 2011 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.dvurloukov.cz/2009/02/kostel-sv-markety-vloukove.html [18] Kostel sv. Martina, Dolní Město. Kraj Vysočina: Kulturní a přírodní dědictví [online]. 2011 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/cirkevni-3/?id=278 [19] Janáková, M. – Běh na lyžích na Humpolecku (výsledky průzkumu), 2012. Dostupné online na http://beh-na-lyzich-na-humpolecku.vyplnto.cz.

51

[20] Zpravodajství z Vysočiny. Vysočina-news.cz [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.vysocina-news.cz/clanek/zelivsky-klaster-oziva-svatbami/ [21] O městečku Zahrádka. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.hornipaseka.cz/index.php/fotogalerie/category/3-zahrdka [22] Kostel sv. Víta v Zahrádce. Ledečsko.cz: oficiální turistický portál regionu Ledečsko [online]. 2010-2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.ledecsko.cz/obce-v-regionu/ledec-nad-sazavou/tipy-na-vylety/zahradkakostel/ [23] Pilgrimage. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Pilgrimage [24] Catholic Pilgrimage, a Spiritual Journey. VILLARRUBIA, Eleonore. Catholicism.org [online]. 2010 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://catholicism.org/catholic-pilgrimage-a-spiritual-journey.html [25] Kapličková projíţďka I. Signály [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: https://www.signaly.cz/fotky/46056/1177216 [26] Obec Křepiny. ADAMEC, Stanislav. Obec Řečice [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.obec-recice.cz/obec-krepiny/d-1092 [27] Vodní nádrţ Sedlice. Turistik [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.turistik.cz/cz/kraje/vysocina/okres-pelhrimov/sedlice-okrespelhrimov/vodni-nadrz-sedlice/ [28] KUČERA, Zdeněk. Foto Česko [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.fotocesko.cz/scripts/admin/clanek_zobraz.phtml?claid=81 [29] Kaple sv. Haštala s pramenem, Ţeliv. Kraj Vysočina: Kulturní a přírodní dědictví [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/cirkevni-3/?id=146 [30] Rodný dům Gustava Mahlera. Vítejte na Vysočině: Turistický portál [online]. [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.region-vysocina.cz/kaliste-rodny-dum-gustavamahlera-cx518?PHPSESSID=a05d8a3dd6a8fc5cdeacc4ae50f9145a Ostatní zdroje 1. Pelhřimovsko, Humpolecko: Cykloturistická mapa. Kartografie Praha, a.s., 2006. ISBN 807011-893-8.

52

Seznam obrázků, grafů, tabulek a příloh Obr. 1: Hotingská lyţe [5] Obr. 2: Skalní kresba lyţaře z Rodoy v Norsku zhotovená cca 2 500 let př. n. l. [5] Obr. 3: Tvrdá a měkká lyţe při odrazu a ve skluzu (2) Obr. 4: Turistické vázání [11] Obr. 5: Sportovní vázání [10] Obr. 6: Detailní pohled na moderní vázání a kotníkovou botu (2) Obr. 7: Uchopení hole a nastavení délky poutka (2) Obr. 8: Papírková metoda (2) Obr. 9: Druhy sněhu [2] Obr. 10: Srovnání lyţaře při klasice a bruslení (2) Obr. 11: Pohotovostní sjezdový postoj a vajíčko (2) Obr. 12: Odšlápnutí a odšlapování (2) Obr. 13: Pluh (2) Obr. 14: Poloviční pluh (2) Obr. 15: Výstup oboustranným odvratem (5) Obr. 16: Výstup stranou, šikmo vpřed (5) Obr. 17: Lyţařské značení (zdroj: vlastní) Obr. 18: Lyţařské značení (zdroj: vlastní) Obr. 19: Mapa trasy Ţelivský klášter Obr. 20: Ţelivský klášter [12] Obr. 21: Interiér Ţelivského kláštera [20] Obr. 22: Kaple sv. Haštala [30] Obr. 23: Interiér kaple sv. Haštala [30] Obr. 24: Sedlická přehrada [27]

53

Obr. 25: Sedlická přehrada [29] Obr. 26: Mapa trasy Podlipnické kostely Obr. 27: Zvonice [15] Obr. 28: Kostel sv. Jiří [15] Obr. 29: Kaplička v Křepinách [26] Obr. 30: Kostel sv. Markéty v Lukově [16] Obr. 31: Kostel sv. Markéty v Loukově [16] Obr. 32: Kostel sv. Martina v Dolním Městě [18] Obr. 33: Interiér kostela sv. Martina [18] Obr. 34: Mapa trasy Zahrádka u Ledče nad Sázavou Obr. 35: Rodný dům G. Mahlera [31] Obr. 36: Rodný dům G. Mahlera [31] Obr. 37: Kostel sv. Víta [22] Obr. 38: Kostel sv. Víta [22]

Graf č. 1 k otázce „Jak často se věnujete běhu na lyţích (v případě vhodných sněhových podmínek)?“ Graf č. 2 k otázce „Jaká délka trasy je pro vás ideální?“ Graf č. 3 k otázce „Nabídka upravených běţeckých tras v okolí mého bydliště je uspokojující.“ Graf č. 4 k otázce „Jak daleko byste byli ochotni cestovat za upravenou trasu pro běh na lyţích?“ Graf č 5: k otázce „Líbí se vám, kdyţ jsou na trase zajímavá místa (například historické budovy, studánky apod.)? Graf č. 6 k otázce „Které z těchto poutních míst byste na trase nejvíce uvítali?“ Graf č. 7 k otázce „Do jaké věkové skupiny patříte?“ Graf č. 8 k otázce „Vaše pohlaví je?“

54

Tab. 1: Běţecké způsoby (5) Tab. 2: Délka lyţí a předpokládaná hmotnost lyţaře (2) Tab. 3: Doporučená délka lyţí (2)

Příloha 1: Dotazník Příloha 2: Grafy

55

PŘÍLOHA 1: Dotazník Dobrý den, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a ráda bych Vás poprosila o vyplnění mého dotazníku, který poslouţí ke zpracování mé bakalářské práce. Dotazník je určen pro respondenty z okolí Humpolce, je zaměřen na běh na lyţích na Humpolecku a je zcela anonymní. Vaše odpovědi mohou přispět k vytvoření nových běţeckých tras. Vyplňování by vám nemělo zabrat více, neţ 5 minut. Předem děkuji. Monika Janáková 1. Běhu na lyţích se věnuji: a) Rekreačně b) Aktivně c) Vůbec 2. Jak často se věnujete běhu na lyţích (v případě vhodných sněhových podmínek)? a) 1x-2x za zimu b) 3x-5x za zimu c) 2x-4x za měsíc d) 2x a častěji za týden 3.

Jaká délka trasy je pro vás ideální? a) Do 5km b) 5-10km c) 11-20km d) 20km a více

4. Nabídka upravených běţeckých tras v okolí mého bydliště je uspokojující: a) Souhlasím b) Spíše souhlasím c) Nevím d) Spíše nesouhlasím e) Nesouhlasím 5. Jak daleko byste byli ochotni cestovat za upravenou trasou pro běh na lyţích? a) Do 5km b) 5-10km c) 11-20km d) 21km a více 6. Ve které lokalitě v okolí Humpolce postrádáte upravenou trasu?

56

7. Líbí se vám, kdyţ jsou na trase zajímavá místa (například historické budovy, studánky apod.)? a) Ano b) Ne 8. Které z těchto poutních míst byste na trase nejvíce uvítali? a) Klášter v Ţelivě b) Podlipnické kostely (Loukov, Dolní Město, Řečice) c) Zahrádku u Ledče nad Sázavou d) Kostel Křemešník e) Světlá nad Sázavou f) Vlastní odpověď: 9. Do jaké věkové skupiny patříte? a) Méně neţ 18 let b) 19-25 let c) 26-35 let d) 36-45 let e) 46 let a více 10. Vaše pohlaví je? a) Muţ b) Ţena

Děkuji za Váš čas!

57

PŘÍLOHA 2: Grafy 

Graf č. 7 k otázce „Do jaké věkové skupiny patříte?“

Věková skupina 2,50%

22,50% 19 - 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let 75%



Graf č. 8 k otázce „Vaše pohlaví je?“

Pohlaví respondentů

47,50% 52,50%

Žena Muž

58

PŘÍLOHA 3: Tabulky Tab. 2: Délka lyţí a předpokládaná hmotnost lyţaře (2) délka lyží 180 cm 190 cm 195 cm 200 cm 205 cm 210 cm 215 cm

měkké do 45 kg do 45 kg do 50 kg do 55 kg do 65 kg do 70 kg do 80 kg

klasické lyže střední do 45 kg 45-50 kg 50-55 kg 55-65 kg 65-75 kg 70-80 kg 80-90 kg

tvrdé

nad 65 kg nad 75 kg nad 80 kg nad 90 kg

bruslařské lyže měkké tvrdé do 50 kg nad 50 kg do 55 kg nad 55 kg do 60 kg nad 60 kg do 70 kg nad 70 kg do 75 kg nad 75 kg

Tab. 3: Doporučená délka lyţí (2) výška lyžaře 150 cm 155 cm 160 cm 165 cm 170 cm 175 cm 180 cm 185 cm 190 cm 195 cm

lyže klasické 175-180 cm 180 cm 180-190 cm 190-195 cm 195-200 cm 200 cm 205 cm 205-210 cm 210 cm 210 cm

lyže bruslařské 170 cm 170 cm 170-180 cm 180-185 cm 185-190 cm 190 cm 195 cm 195 cm 195-200 cm 195-200 cm

59