Název semináře:
VČELY A JEJICH VÝZNAM PRO ZACHOVÁNÍ ŽIVOTA NA ZEMI
Lektoruje:
Radomil Hradil
________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________
Název semináře:
O VČELÁCH, PRAVĚKÉM MEDU A LIDECH
Lektoruje:
František Krč
________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________________ Inspirace:
Dettli, Martin – Hradil, Radomil: Včely a jejich svět, Fabula, Hranice 2011. Hradil, Radomil: Lidstvo na rozcestí, Fabula, Hranice 2009. Steiner, Rudolf: Podstata včel. Kosmická chemie. Fabula, Hranice 2003. Tautz, Jürgen: Fenomenální včely. Biologie včelstva jako superorganismu. Brázda, Praha 2009. Žďárek, Jan: Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti… aneb Hmyzí státy. Ústav organické chemie a biochemie, Akademie věd ČR, Praha 1997. www.vcelaaclovek.cz
V posledních letech, možná i desetiletí se včelám nedaří. Možná i ne-včelaři slyšeli o viru jménem „varola“, dále včelstva přes zimu vymírají či mizí. Není v pořádku, jak se chováme ke včelám, ale i k dalším zvířecím a rostlinným druhům a k přírodě jako takové. Cílem dnešního setkání tak je podívat se, co je příčinou dnešního stavu a jak zacházet a hospodařit se včelami tak, aby to nevyhovovalo jen nám lidem, ale i jim samotným. Nepřemýšlet nad maximálním ziskem, ale nad přirozeností. Dnes se společně zaměříme nejen na včely, ale i na další sociální druh, a to na mravence a dále na fungování ekosystémů. Zkusíme se porozumět tomu, v čem je náš pohled na přírodu chybný a zkusíme se podívat, jaká poučení si můžeme vzít i pro fungování lidské společnosti. MRAVENCI Jdeme-li lesem a narazíme na mraveniště, jsme plní zvědavosti, jak to v tom mraveništi vypadá a funguje, ale v podstatě jsme schopni vidět pouze tu vnější část (po rozhrabání bychom viděli pouze mravence v situaci nebezpečí a ne za normálního stavu). Naštěstí již byla provedena řada studií na toto téma a my máme možnost se se životem mravenců blíže seznámit a čím déle a více se seznamuje s životem tohoto „super organismu“ tím více žasneme, jak to všechno funguje. V našich podmínkách známe mravence lesního (velký černý), obecného (malý černý) a žlutého (malý rezavý). Jednotliví mravenci mají své specializace v rámci kolonií, vytvářejí společenství, tzv. hmyzí stát, proto se jím říká sociální druh hmyzu. Jedinci jsou na ten stát bezprostředně navázáni a bez jeho existence nejsou schopni přežít. I kdybychom oddělili jednotlivce (a platí to i pro včelu) a zajistili mu všechny podmínky k životu, tak nepřežije. Kolonie tak tvoří jeden velký organismus sestávající z desetitisíců, statisíců a někdy i milionu jedinců, kteří fungují společně. Je tam matka, někdy se také říká královna, u mravenců jich bývá více v jedné kolonii, pak jsou tam dělnice, které se starají o to, že mraveniště vůbec postaví, starají se o matku, potomstvo, dále vojáci, což jsou speciální dělnice, které chrání tu kolonii. Samotná kolonie může být obrovská a např. mravenec lesní vytváří i jakési svazy kolonií, kdy jich v blízkosti jsou i desítky. V některých případech mohou mezi sebou kolonie i bojovat, ale v tomto případě se může jednat o spolupracující kolonie, které si vyměňují potomstvo, dělnice migrují a chovají se dohromady jako ještě větší organismus, přičemž dílčí kolonie mají vlastní samosprávu. Zvláštní chování je u mravenců, kteří žijí v tropech či subtropech. Např. mravenci, kteří nosí lístečky, říká se jim střihači listů, tzv. atta, kteří jsou zvláštní tím, že stříhají stromům lístečky, odnáší si je do mraveniště, kde na nich pěstují houby, kterými se pak živí celé mraveniště. Celý proces doprovází zajímavá dělba práce, existuje speciální kasta velkých dělnic, které lezou na stromy a stříhají ty lístečky, pustí je na zem, kde je převezme další kasta dělnic, tzv. nosičky, které je přenášejí do mraveniště, pak jde vidět lístečky jako takové plachty, které jedna za druhou směřují do mraveniště. A jelikož se nosičky nemohou bránit, napadají je malé mušky a kladou do nich vajíčka. Proto sedává na lístečku malinkatá dělnice, která působí jako ochranka. Když přinesou nosičky list do mraveniště, ujme se jej další kasta, tzv. krouhačky, ty jsou menší a ty ten list nakrouhají na malé šupinky, jako když se krouhá zelí, a poté předají list další kastě, tzv. žvýkačkám, které jsou zase o něco menší, a ty přeměňují ty malé šupinky na kaši. Až ji připraví, přijdou na řadu další dělnice, tzv. hnětačky, ty tvoří těsto, smíchají listovou hmotu s vlastními výkaly – na této výsledné hmotě se dají pěstovat již zmíněné houby. Hmotu infikují sporami té houby a uloží ji do speciálních komůrek, kde je speciální mikroklima pro pěstování té houby, a o ty se stará další kasta, tzv. zahradnice, to jsou ti nejmenší z mravenců, které jsou až třistakrát menší než nosičky a střihačky. Zahradnice pak o houby pečují, ošetřují je slinami, aby se na nich nevytvářely plísně, a starají se o příslušné mikroklima. Na houbách vyrůstají speciální tělíska,
plodnice, které jsou bohaté na bílkoviny a kterými se poté ta kolonie živí. Skladba dělnic mravence je velice pestrá a jedinec se do své profese rodí a je jí tělesně přizpůsobený, není to tedy jako u včel, kde jsou dělnice stejné a během života procházejí jednotlivými zaměstnáními. Kolonie atta jsou obrovské, mají až deset milionů jedinců. Mraveniště nejsou až tak velká nad zemí, ale obsahují rozsáhlé prostory v podzemí, které jsou hluboké šest až deset metrů. Mají důmyslný systém chodbiček, můžeme je přirovnat k našim okruhům kolem měst. Mají vedlejší a hlavní okruh, vedou z něj výpadovky, které mohou vést podzemím až 25 metrů od mraveniště. Při stavbě přemístí až 40 tun zeminy. Pro naši mysl a styl práce je nepředstavitelné něco takového naplánovat a řídit při takovém počtu dělníků. V mraveništi to však funguje bez nějakých porad, bez hierarchie, bez spojovací techniky ty dělnice staví, je to jeden ze zázraků, jak taková kolonie funguje. Dalším zázrakem je vyváženost počtu příslušníků jednotlivých kast. Zajímavostí dalšího druhu je například kočovnost. Přes den někam táhnou a na noc si postaví bivak a ten vypadá tak, že mravenci vytvoří v korunách stromů mraveniště z vlastních těl, jedny dělnice se chytnou větviček, další se pověsí na ně a tak dělají celé závěsy a z těch závěsů vytvářejí celé mraveniště s chodbami s prostorami. Někdy bývají napadáni roztočem, z jistého úhlu pohledu se dá říci, že s ním koexistují. Ten roztoč na nich žije, saje jejich lymfu a mravenci s ním koexistují. Roztoč je poměrně veliký, poměrově asi jako talíř k našemu tělu. Ten roztoč žije i na jejich nohou, na chodidlech, jako by měl mravenec takovou botu, a další mravenec se pověsí za tu botu, za toho roztoče, a tak se roztoči stávají součástí systému. U jiného druhu tropických mravenců, tzv. tkalců, můžeme pozorovat vytváření tzv. pavilonů. To jsou mraveniště zřizovaná v korunách stromů, ale ne z vlastních těl, ale z listů, větviček, spřádá je dohromady zvláštním způsobem – dělnice potřebují spříst k sobě listy, které rostou kousek od sebe, a dělají to tak, že se ty dělnice chytí za okraje listů (ne jedna ale např. řada deseti) a natahují se k dalšímu listu a napomáhají jim další dělnice, tvoří řetízky a ve chvíli kdy se spojí s dalším listem, začnou řetízky zkracovat. Až listy spojí, pak některé dělnice běží pro larvy, které když se kuklí, vytvářejí kolem sebe takový kokon, z kterého se tvoří vlákno (vypouští stejně jako pavouk bílkovinou tekutinu, která na vzduchu tuhne). Dělnice chytnou larvy mezi kusadla a začnou s nimi tkát tak, že se střídavě dotýkají jednoho a druhého listu. Zvláštností je, že se u živočišného druhu setkáváme s používáním pracovního nástroje. Dalším druhem mravenců jsou tzv. pěstitelé, kteří řešili to, jak v polopouštních a pouštních oblastech přečkat dobu největšího sucha, kdy není možné nacházet potravu a řešili to tak, že si vytvářeli podzemní zásoby zrní. Sbírají semena jednoho speciálního druhu trávy, kterému se říká mravenčí rýže, je tvrdá, pro nás nepoživatelná a mravenci tu rýži, a teď se vedou debaty, jestli ji pěstují záměrně nebo je to tak náhodné (že mravenci pouze semena vypustí, protože pěstování je záměrná inteligentní činnost, kterou zvládají pouze lidé), ale každopádně to kolem mraveniště, které je především podzemní, vypadá tak, že kolem něj roste pouze tato rýže, to ostatní mravenci zlikvidují. Následně zrna přinesou mravenci do mraveniště, kde se jich ujme kasta mlátiček, které to zrno vymlátí, sundají z něj obaly/plevy, a pak to zrno předávají skladnicím, které jej odnesou dolů do mraveniště do speciálních komůrek, kde ho uloží a kde se o něj starají, a v případě, že to zrno tam zplesniví, tak jej vynesou ven, a nebo pokud jim začne vlhnout, ale plesnivé ještě není, tak to zrno vynesou ven, rozprostřou jej na sluníčko a až proschne, tak si jej opět odnesou zpátky do těch komůrek. Taková kolonie má pak až sto litrů toho zrna v zásobárnách. U českých mravenců je možné si všimnout, že se živí výměšky mšic, tzv. medovicí. Je možné vidět, jak mravenci obíhají kolem mšic, když jsou na mladých výhoncích. Pro mravence jsou lákavé, protože obsahují hodně cukru. Mšice, když saje rostlinnou šťávu, tak spotřebovává hlavně bílkoviny, ale v rostlinné šťávě je i nadbytek cukru, který potom vylučuje, takže ta vyměšovaná šťáva je sladká a lepí. A mravenci nejenže se živí
tou šťávou, tak ale i chrání samotné mšice, koexistují s nimi. Pokud jsou mšice napadené predátorem, vypustí feromony, které přivolají mravence, kteří pak zaútočí na predátora. Těmto mravencům se říká také pastevci (princip je znázorněn i ve Ferdovi mravenci), je to jakoby mšice pásli a „dojili“ – to přijdou ke mšici, dotknou se jí, ona vyloučí kapičku medovice a mravenec ji slízne. Mravenec ji i přenáší na nové „pastviny“, což pak vadí zemědělcům, ovocnářům a dalším, že jim mravenci ty mšice roznášejí. Pak existují mravenci, kteří se zase jinak vypořádávají s obdobím sucha. Těmto mravencům se říká medové soudečky a v té kolonii to funguje tak, že část těch dělnic (vysoké procento) začne ve svém volátku shromažďovat sladkou šťávu, med, proto se jim říká medové soudečky, začnou se zvětšovat. Ony se pak pověsí ve speciálních komůrkách na strop, až se z nich stanou kuličky sladké šťávy, které nejsou schopné pohybu. Zbytku kolonie slouží jako živá zásobárna potravy, a to až dva roky. Tento druh mravenců je oblíbený u domorodých obyvatel, kteří je s oblibou vykopávají a pochutnávají si na nich. Život mravenců je tak plný kuriozit a ať se podíváme na jakýkoliv druh, na mechanismy jejich chování, stojí před námi spousta otázek, na které neznáme odpovědi a staví nás před důležitou otázku – jak je to vlastně v přírodě uzpůsobené? Objevujeme to nádherné soužití mezi mravenci a dalšími druhy organismů. V mraveništích často žije spousta různých druhů organismů, od těch, co se živí odpadky mravenců, až po ty, co se živí samotnými mravenci či jejich plody, a mravencům jakoby to nevadilo a naopak se ještě starají o tyto své hosty, v našich očích nezvané návštěvníky. Vědci zjišťují, že tyto organismy např. vylučují různé látky, které jakoby mravence obloudí či které jim chutnají a pojídají je. Otázkou zůstává, zdali i další organismy nejsou nezbytnou součástí mraveniště, toho jednoho velkého organismu a jestli to dohromady není jeden velký metabolismus. A jestli ta naše představa, že příroda funguje na bázi jednoho velkého boje, není také mylná. Příkladem může být i druh mravenců, který žije na akátech (a takových druhů, které koexistují následujícím způsobem s rostlinami je opravdu mnoho). A vypadá to tak, že ty akáty vytváří velké trny v podobě dutých rohů, ve kterých žijí kolonie mravenců. Dále se o mravence akát stará tak, že jim nabízí potravu, ve žlázkách úžlabí listů vytváří sladkou šťávu, ze které získávají mravenci cukr a potom ještě vytváří na listech speciální útvary, taková tělíska, která jsou bílkovinného charakteru, a kterými se mravenci taktéž živí. Tyto stromy se tedy v průběhu evoluce adaptovaly tak, že vytváří speciální podmínky pro život mravenců ve svém těle. Mravenci naopak stromu poskytují to, že když přijdou nějací býložravci a začnou ty akáciové háje na savaně spásat, tak se okamžitě vyrojí a zaútočí na býložravce, začnou je kousat, a ti se pak od daného stromu po sežrání pár listů vzdálí. Tímto je zajištěno to, že býložravci nemohou spást celou savanu a ta může existovat dále. Mravenci ale ty akácie nechrání jen před býložravci, ale i před hmyzem. Když vědci odstranili z akátu mravence, nastěhovalo se tam na 40 druhů hmyzu, který se jim různými způsoby živil. Dále mravenci likvidují popínavé rostliny, liány, které by se pnuly po rostlině a mohly ji zadusit. O mravencích mluvíme jako o jednom organismu, vědci mluví také o superorganismu, čímž mají na mysli, že celá ta kolonie funguje jako jeden celek a i když ten jednotlivec má svou vlastní existenci, přesto není bez toho celku schopen přežít a zároveň svou existencí slouží celku. Je to obdoba jednotlivých buněk v organismu nebo jednotlivých orgánů v organismu. A když se proto podíváme na to, jak to funguje v mraveništích, jak tam probíhá komunikace, tak to můžeme přenést oběma směry, nahoru, na fungování a vazby v ekosystémech, či o řád níže, na fungování jednoho organismu, buňky. Podíváme-li se na vlastní organismus, je pro nás otázkou, jak jako celek můžeme fungovat, jak se přenáší informace, jak můžeme zároveň sedět, dýchat, přemýšlet, … jsou to miliardy buněk, které jsou propojené a spolupracují v rámci jednoho celku. Pro nás zůstává nepředstavitelné něco podobného vytvořit uměle v rámci techniky či lidské
společnosti. Např. pokožka, která nás odděluje od vnějšího prostředí a žije na ní nepřeberné množství organismů a zároveň propustná, stejně jako každá jednotlivá buňka, která je takto oddělena membránou. Samotný život je něco tak neuchopitelného, složitého a zázračného, že se zatím žádnému vědci nepodařil uměle vytvořit. Zajímavé knihy o životě hmyzu napsal před sto lety Maurice Maeterlinck, belgický básník, spisovatel a přírodovědec s velikým zájmem o hmyz. Napsal tři knihy (vyšly i v češtině): Život včel, Život mravenců a Život všekazů. Jeho přístup nebyl pouze racionální, vědecký a pragmatický, ale i poetický a pousmíval se nad touhou vědců vše racionálně popsat a vysvětlit.
