Potštát 14. 7. 2015
KRAJÁNEK 4
Tak nám začal další den. Hned z kraje Vás musím informovat (jak jsem slíbil v minulém čísle) o výsledcích poslední večerní hry z pondělí. Byl to opravdu urputný boj, ale obsadili jsme nakonec 4. místo. Holt nejsme oddíl na hlavu . Ale stále doufám, že se obětavost a soudržnost týmu ještě více prohloubí a Hrášci budou do dalších her vstupovat jako jeden muž/žena. Další den a další hry. Ihned po probuzení se Hrášci odkutáleli na rozcvičku. Při melodii Gangnam stylu se všichni náramně bavili a rozcvičku si užili. Po rozcvičce se všichni nahrnuli do umývárny ke korýtkům, aby vydrhly svůj chrup a svlažili své xichtíky studenou/vlažnou vodou. Pak se všichni vrhli na úklid srubu. I když ten přerušila jen snídaně, která byla sladká, a všichni si mlaskali, tak se úklid opravdu vyvedl. Získali jsme 10+. První hrou jsme se dostali do kraje Vysočina. Zde jsme si nejprve zkusili jaké je to pracovat ve známé firmě na obuv v Třebíči. Děti rozhodily své boty na hromadu, vedoucí ji ještě dále rozházeli, a děti musely najít své boty - pěkně jeden po druhém. Začátek se vyvíjel opravdu slibně, ale nakonec možná zásahem osudu jsme skončili na 4. místě. Bylo to holt o vteřinky. Další hrou jsme doputovali až k jaderné elektrárně Dukovany. Jako hloupí Honzové jsme se chtěli podívat dovnitř a prohlédnout si útroby elektrárny. K tomu jsme ale museli složit test, který se skládal z hádanek. Ty museli Hrášci sesbírat z obálek rozvěšených po táboře a správně zodpovědět. Vše samozřejmě v co nejrychlejším čase. Zatímco Mája s Olgou se snažily vyluštit první hádanky, tak se ostatní Hrášci rozkutáleli po táboře a obálky hledali. I zde jsme skončili na 4. místě. Prostě v oblasti používání hlavy za účelem vyřešení hádanek musíme ještě hodně zapracovat. Po vynikajícím Segedínském guláši, který byl součástí oběda, jsme se přesunuli do nedalekého města Potštát. Zde se všichni rozeběhli ihned do obchodů, aby utratili nějaké ty peníze. Po celkem asi 2 hodinovém rozchodu, v kterém si většina koupila jen něco dobrého na zub, se ale našli i tací, kteří své úspory utratily za stříkací pistolku. Tedy, po rozchodu jsme se přemístili do zámku, kde jsme si nejdříve prošli expozici historii Potštátska a posléze na kulturní vložku. Představení Ondráše. Zde opravdu nemůžu tvrdit, že to všechny moc bavilo, ale myslím si, že se aspoň pár dětí našlo, kterým se představení opravdu líbilo. Za mě osobně můžu říct, že se představení Malých forem, jak jej sami nazvali, opravdu vyvedlo a vidět folklor z Čech, Moravy, Slezka, Slovenska a Maďarska bylo opravdu zajímavé. Večer když doznělo cinkání příborů o talíře během večeře, se Ondráš, nebo aspoň jeho cimbálová část, přesunula do jídelny. Pěkně hráli a pak dokonce doprovázeli pár jedinců při jejich pěvecké soutěži. Za Hrášky zazpívala Olga, která se prořekla, že zpívá ve sboru a vyzpívala si 4. místo. Skoro to vypadá, jakoby to 4. místo bylo pro náš oddíl nějaké předurčené. Když skončila soutěž, tak se všichni rozprchli a šli vykonat hygienu, nebo hrát svoji oblíbenou vybíjenou. Když se blížila doba večerky, tak se všichni poslušně odebrali do svých srubů, svých spacáků a ulehli. S krásnou pohádkou Pejsek a Kočička pomalu usínali a těšili se dalšímu dni.
Další ráno, další krásný den a začínáme tentokrát pořádnou rozcvičkou. Po výtečné snídani jsme se vrhli do první táborové hry úterního dne. Pod názvem „Boty“, kdy se jednalo o běžeckou hru a sbírání svých bot. Náš tým prokázal neskutečnou sílu v této disciplíně a jednoznačně vyhrál. Další hra nedopadla nejlépe, ale ani nejhůře – v hádankách jsme trošku zaváhali asi nedostatkem spánku. Po získání úžasného počtu bodů jsme vyrazili do centra Potštátu, kde všichni vzali obchody útokem, aby doplnili své zásoby cukrovinek. Dále se všichni shromáždili v zámku, kde proběhla prohlídka a následně vystoupení ONDRÁŠE. Po návratu do tábora si děti užívaly v jídelně hudby od zmiňované skupiny a pěvecké soutěže, kterou vyhrála naše zástupkyně Adélka Gronichová. Dnešní den začal rozcvičkou, což né moc dobře nesla naše zchátralá tělíčka. Při prvním pohybu nám zavrzalo v kolenech a naše malátné svalstvo se těžce vypořádávalo s náročnými cviky. Jak už jsem v minulém článku zmínila, náš tým Bombarďáků vykazuje spíše mozkovou aktivitu než tělesnou, což se projevilo při první dnešní hře, která byla zaměřená na naši tělesnou kondičku. V této hře jsme neobstáli a rozhodli jsme se, že celkové skóre budeme jistit zezadu. Naše nálada se ovšem velice zlepšila, když přišla hra s názvem „hádanky“, při které jsme mohli využít naší obrovské a nepřekonatelné mozkové kapacity. Všechny hlavy se daly dohromady a vyhráli jsme první místo, což, jak doufám, nás do dalších dnů naladilo na tu správnou vítěznou vlnu. Po vynikajícím obědě jsme se vydali na průzkum prostředí města Potštát, kde naši malí bombarďáci hravě utratili své vyfasované kapesné. (Místní vietnamský obchodník měl obrovskou radost ) Po namáhavém nákupu jsme se přesunuli do místního zámku, kde jsme se poučili o historii města Potštát a navštívili jsme koncert skupiny Ondráš i s tanečním doprovodem. Ve večerních hodinách se vybraní členové cimbálovky přesunuli do našeho tábora a zahráli nám na přání. Na oplátku jsme jim nachystali pěveckou soutěž, ve které reprezentovala náš tým Verunka Janíková a vedla si skvěle. Její sametový hlásek nenechal klidného jediného posluchače a sklidila obrovský potlesk. Celkově dnešní den byl spíše v odpočinkovém duchu, abychom nabrali ztracené síly. …a tak se stalo, že červené fREDky zapomněly vyluštit jeden ze šesti zašifrovaných úkolů. Byl nám předložen prázdný papír k vyluštění - no co na tom chcete luštit? Už ani nevíme, kterou fREDku vlastně napadlo, použít baterku k prosvěcení papíru. A ejhle, byl tam text… To nás bohužel stálo drahocenný čas, a přišli jsme o umístění na bedně. Opět jsme se přesvědčili, že jsme na dobu prázdnin, odložili mozek do úschovny (někteří dokonce zapomněli do které – patrně budeme muset vyhlásit celostátní pátrání…). Ráno čtvrtého dne se pro nás stalo peklem – zase ta logika! Všichni jsme si odhlasovali, že se od dnešního dne budeme modlit k Bohu Slunce, aby Evča omezila, pro nás kalamitní, varianty „mokrých her“ na minimum (tento způsob her, zdá se nám být poněkud nešťastný). Poslední umístění není pro nás ani zdaleka vyhovující. Nicméně zkusit se má vše. V soutěži Boty červení naopak excelovali! Jen se dohadujeme, čím to vlastně bylo. Zda jsme našli pár funkčních mozkových buněk, nebo jsme zapojili čichové ústrojí, jsme přeci fREDky!!! P. S. pro maminky: „Neboj, mámo, neměj starost, čisté nohy - pro nás radost!“.
Úterý nám začlo rychle, na snídani čekala máslová krychle. Vysočina je velmi krásný kraj, o své boty s námi hraj! Lukáš Horňáček své boty hledal dlouze, první místo nám uteklo o dvě pouze. Další hrou byla zapeklitá hádanka, oddílu velice pomohla Kučerová Zuzanka. Na oběd byl segedínský guláš, chutnal všem, výjimkou byl Potočný Tomáš. Odpoledne jsme vyrazili do města nakupovat, křupky a brambůrky začaly baťůžky naplňovat. Následovalo představení kapely ONDRÁŠ, u Beckové Anety uspělo víc než odpolední guláš. Pěvecká soutěž ten povedený den ukončila, nejlepšího pěvce pořádná odměna neminula. Šnajdárková Petra se už těší na další den, včera i dnes bylo spousty pěkných zážitků jen.
Dnešní den jsme započali hrou s názvem BOTY. Musím podotknout, že díky těm nejkřiklavějším botkám a bystrým očím našeho KUBULY (Jakuba Mrhálka) se náš team umístil na 3. místě. Jsem si jista, že nám k tomu dopomohl jeho druhý pár očí. Hned po obědě jsme vyrazili prozkoumat Potštát. Děti dostaly na hodinu a půl rozchod a my si užili chvilku relativního klidu. Nájezd na obchody dopadl úspěšně. Jen místní děti moc nadšené nebyly. Snad paní prodavačky brzy doplní sklady. Na zámek už jsme dorazili s plnými batohy brambůrek a jiných dobrot. Zhlédli jsme expozici o historii Potštátska a poté vystoupení vojenské cimbálové skupiny Ondráš. Jak se vyjádřila Anička Polišenská: „Nejlepší byli ti lidi, co tancovali.“ Kéž by takhle nadšení byli všichni. Usínali jsme natěšení na další den. Chystá se velká fotbalová bitva!
Tak tady to máte! Mysleli jste si, že moje kachní kauzy jsou jen novinářskými kachnami uměle vytvořenými, abych měl o čem psát? Že jsem převzal redakci táborových novin jen proto, abych si mohl psát svoje fantasmagorie?! Mysleli? Tak tady máte důkaz (výjimku potvrzující pravidlo o novinářských kachnách) o pravdivosti mého článku z prvního čísla Krajánka, ve kterém jsem upozorňoval na nebezpečí podplácení v Úklidové soutěži. Ano, korupce v tomto táboře prostě nezná mezí a já z toho zelenám znechucením – a věřte mi, že kachničkám zelená barva nesluší. V přiložené dokumentaci můžete vidět tři podlézavé dopisy, které mají ovlivnit porotce úklidu z Černé Lhoty. Jak je vidět, jeden pochází od chasy z Oranžové Lhoty, jeden z Hnědé Lhoty… o autorství třetího dopisu se v redakci Krajánku vedou bouřlivé debaty, ale daná Lhota jistě také neujde spravedlivému trestu. Nejhorší na tom je, že tyto neuvěřitelné výtvory klasické české slovesnosti jsou jen špičkou ledovce. Našim fotografům se podařilo zachytit přímo osobním předáváním úplatků a pochlebování vedoucí Zelené Lhoty (největší hrášek podlézá hned dvěma černolhotníkům najednou!) a vedoucího Žluté Lhoty, který si naivně myslel, že v převleku ho redaktoři Krajánka nepoznají. Máš to marný Kuře, ani jako Slepička si tohle selfíčko za rámeček nedáš.
*** U připravování úplatku byl ale zastižen i jeden účastníků tábora, u kterého bychom to čekali nejméně - sám náš nejvyšší Jirka! Není dosud jasné, proč černolhotníky podplácí jiný obyvatel Černé Lhoty, obzvláště když nikdo neví, kde zrovna tento chytrý Honza spí. Spí vůbec? I tuto kauzu pro vás budeme nadále sledovat.
3) Samotářství Když já jsem byla mladá, měli k sobě lidé daleko blíž. Ale i dnes, když se podívám na všechny ty vaše „selfíčka“ a „duckface“, je vidět, že ať už děláte jakoukoli pitomost, vypadáte u toho rozhodně o 100% líp, když vedle sebe máte někoho, kdo tu pitomost dělá s vámi. Samota není IN v žádné době. Najděte si kamaráda, obejměte ho a budete módní ikonou každé Lhoty, ať jste Honza nebo Pepa.
Vypadá to trochu, že výjimka potvrzuje pravidlo, že ani objetí, ani krásná kamarádka majiteli Hamrotipa nepomohla. Ze zdroje jemu blízkému vás ale ujišťujeme, že i jemu objetí pomohlo vypadat líp.
